92: Udržitelnost ve stavebnictví: pohled z praxe

Tento přepis byl pro lepší čitelnost gramaticky a stylisticky upraven. V případě, že potřebujete doslovné citace, ověřte si je přímo v nahrávce.

Petr

Vážení a milí posluchači a posluchačky podcastu 2050, vítejte u další epizody a my tady touhle epizodou zároveň startujeme tak trochu novou sérii, protože přes léto jsme měli zase pauzu, tak začínáme takhle na podzim a mám hnedka první hostku, se kterou si budeme povídat na téma, já bych řekl, stavebnictví nebo dekarbonizace toho, jak stavíme budovy, jak v nich žijeme, jaký materiál v nich používáme a tak. Mojí hostkou je Kristýna Vobecká ze společnosti Wienerberger. Tak vítejte v podcastu. Děkuji, dobrý den. A já možná nechám trošičku představení na vás, já bych jenom to zarámoval tím, že společnost Wienerberger je teda výrobce stavebních materiálů. Jestli to říkám dobře, úplně jako, ať už neudělám chybu na začátku a my jsme to už nějaký epizody k budovám a jejich dekarbonizaci měli. A vždycky si rádi zveme odborníky z praxe, nejenom z té praxe jako typu akademické, jakože někdo, kdo tomu rozumí, nějak o tom píše, báda a tak, ale i prostě lidi, co pracují v těch firmách a můžeme se bavit o tom, jak konkrétně to téma žije v té, jako v té výrobní firmě třeba, tak o tom si s váma chci povídat, a proto jste vlastně tady. Tak já bych možná na úvod vás poprosil, kdybyste mohla ještě trošku víc pro, pro ty, co nás poslouchají nebo koukají na video, představit možná sebe, možná z jaký pozice tady budete dneska mluvit, jako co vlastně děláte v té firmě a možná i trošku společnost Wienerberger?

Ať si přiblížíme teda, jaký je ten záběr vaší činnosti.

Kristýna

Dobře. Děkuju za pozvání. Jsem ráda, že dnes si tady můžeme povídat. Co se týče teda mě, tak moje pozice ESG a sustainability manažer, to znamená, že mám na starosti vlastně udržitelnost a ESG reporting. Předpokládám, že někteří posluchači vědí, o co se jedná, takže asi se nemusíme tomu dál věnovat. To by v podstatě bylo na samostatný podcast, což dneska nemáme úplně prostor. Co se týče naší společnosti, tak Wienerberger je vlastně globální firma. Máme matku ve Vídni a v České republice máme 10 lokalit, vyrábíme cihly, střešní tašky, vyrábíme dlažbu a vyrábíme i potrubní systémy. Takže to portfolio je celkem široké a snažíme se v podstatě být takovým, řekněme, poskytovatelem kompletního sortimentu. Když budete stavět například rodinný dům, tak vám dokážeme poskytnout téměř vše na tu hrubou stavbu.

A naše, jsme teda velký výrobce v rámci České republiky a i v rámci teda, řekněme, nějakého globálního hlediska.

Petr

Já vlastně jsem tenhle rozhovor vznikl na základě nějakého většího partnerství nebo spolupráce, kterou právě máme, fakta o klimatu s vaší společností. A mě to vlastně hrozně pobavilo, protože ve městečku, ve kterém jsem se narodil, tak máte právě pobočku. A vždycky, co si pamatuju, jako prostě od dětství, to byla tady ta místní cihelna a teď jsem zjistil, že vlastně to souvisí s váma, že budeme dělat rozhovor, tak se to hezky propojuje ty světy.

Kristýna

No, vidíte, jak máme pokrytí.

Petr

Já jsem se chtěl zeptat, možná začít tak trochu lidsky, než se vrhneme úplně do nějakých dat, čísel, analýz a tak. Ono to téma dekarbonizace na různé subjekty, na různé firmy, na různé lidi dopadá různě. A jo, když uvedu ten příklad, co tím myslím, tak asi pokud jste IT firma, tak možná v rámci dekarbonizace potřebujete vyřešit, odkud budete mít elektřinu a nějaké datacentrum, a je to vlastně hotovo. A zároveň pokud jste firma, která vyrábí cement, tak dekarbonizace znamená obrovskou transformaci. Tak jaký to je pro vaši společnost v, co se týká stavebních materiálů?

Kristýna

Máte pravdu, je to opravdu omezování nebo redukce emisí, abychom tedy upřesnili, co to je. Dekarbonizace je pro každý sektor a pro každou firmu jiná a samozřejmě to závisí na obsahu její činnosti. V našem případě, protože jsme výrobní firmou, tak samozřejmě hlavní emise pocházejí z výroby, z tzv. skopu. Jedna. Ale nebudu posluchače nudit touto odbornou terminologií.

Petr

Myslím si, že pokud dobře poslouchali, tak už to párkrát slyšeli.

Kristýna

Tak je nový a vlastně ten, v našem případě ta výroba probíhá v současnosti hlavně výpalem, protože naším hlavním portfoliem jsou vlastně cihly a střešní krytina, které jsou vyráběné z hlíny a ta se následně vypaluje. K tomu využíváme v současnosti plyn, takže tam vlastně dochází k největší produkci emisí, takže hledáme hlavně tedy způsoby, jak dekarbonizovat přímo v té výrobě a potom samozřejmě, co se týče nějakých dodavatelských řetězců, tak tam ty emise jsou taky vcelku vysoké, protože zase musíme nějakým způsobem ten náš materiál rozvést k zákazníkům. A jak víme, tak cihla i střešní krytina je poněkud těžký materiál, takže ten převoz je náročnější.

Petr

A možná, když zůstanu tady u té jako lidské stránky, tak vy jste vyloženě zaměstnaná na pozici, která to prostě nějak řeší, musí řešit a předpokládám, že to téma je vám asi i bližší, ale co třeba kolegové nebo jako co chlapi ve výrobě? Když se zeptám takhle jako že když si řeknete karbonizace nebo snižování emisí, tak jestli v tom ta firma nějak táhne za jeden provaz. Nebo spoustě lidí je to vlastně jedno, nebo to úplně odmítají? Nebo jaká je tam nálada?

Kristýna

Dobrá otázka? Musela bych se zeptat přímo chlapů ve výrobě. Ale je to tak, že my máme nastavenou nějakou firemní strategii, to vlastně nastavujete vy. Naše matka ve Vídni. Je to nějaká sustainability strategie, která si vždycky určuje na 3–5 let dopředu, dejme tomu, a z té plynou nějaké konkrétní cíle a my je potom plníme v rámci těch konkrétních lokalit už nějakými zase danými projekty, které už jdou víc, řekněme, do hloubky, takže je to tak, že ta firma má danou strategii a ti zaměstnanci by se s ní měli nějakým způsobem sjednotit, protože vnímám to tak, že pokud pracujete pro někoho, tak by vám ta jeho strategie měla být blízká. Takže vědí to, že se to děje, protože dekarbonizace je velké téma samozřejmě i v médiích, k tomu se asi dostaneme a celkově i z hlediska toho, že my jsme účastníkem EU ETS, takže emisní povolenky jsou pro nás také téma.

Na druhou stranu. Zmínil jste cement, řekněme, že my jako co se týče produkce emisí, na tom nejsme zas tak jako nejsme ten velký emitent, takže my jsme tak někde jako opravdu v tom emisním obchodování někde jakoby na nižší úrovni, co se týče celkové produkce, ale pořád to samozřejmě pro nás téma je.

Petr

Když zůstaneme u těch emisí, tak většinou, když pokrýváme i v tomhle podcastu nebo ve faktech o klimatu to téma, tak to nějak řadíme do toho sektoru budov, jakože dekarbonizace budov a stavebnictví. A tak v současnosti pořád ještě ta většina emisí, drtivá většina vlastně, pochází z provozních emisí, z toho, že v budovách nějak topíme, typicky využíváme energie. Zároveň, pokud se podaří dekarbonizovat energetiku, tak tyhle emise budou klesat a vlastně ty zabudované emise z těch výrobních stavebních materiálů budou stoupat na důležitosti. Tak vy jste, vy jste už to trošku načala, že hlavním zdrojem je výpal, protože topíte plynem, tak mohla byste možná trošku víc rozvést, kde se v tom vašem oboru vlastně ty emise berou a případně, co se s nimi dá dělat tak úplně rámcově.

Kristýna

Jasně, tak vezmeme to trošku zeširoka, tak musíme pochopit, že jsou tzv. zabudované emise, což jsou v podstatě emise, které pocházejí přímo z těch materiálů, které potom na té stavbě použijete. Není to samozřejmě jenom cihla, taška, a jsou to i veškeré další materiály, ze kterých se ten dům v podstatě staví. A potom jsou tzv. provozní emise, což jsou emise, které vlastně produkuje ten provoz samotného domu. Tam už potom jakoby na, řekněme, uhlíkovou stopu toho materiálu to dopad moc nemá, protože naše produkty mají největší emisní nebo uhlíkovou stopu vlastně v té výrobě, což asi z logiky věci už jsme si vysvětlili. A potom samozřejmě přichází ta fáze toho, kdy ještě musíte ten dům nějakým způsobem, zase, když už mu skončí ta životnost, tak ho musíte zase, řekněme, zrecyklovat nebo nějakým způsobem zlikvidovat, nebo ho prostě zrekonstruovat atd.

A tam potom zase dochází k nějaké produkci emisí, ale ta je prostě, záleží zase, jaký zvolíte ten způsob, takže tam, takže to jsou vlastně nějaké, řekněme, druhy emisí a ty všechny jsou vlastně tzv. řekněme, celoživotní cyklus toho, ať už produktu nebo v tomto případě budovy, kde vlastně započítáváte všechny ty emise, ať už od té, řekněme, úplně prvotní výrobní fáze až po tu samotnou likvidaci nebo recyklaci, samozřejmě dneska se nemluví o likvidaci, ale spíš o té recyklaci, která je jako vítaná a i z hlediska cirkulární ekonomiky je vlastně cílem dostat veškerý ten materiál zase nějak zpátky do oběhu, jak to potom v realitě? To už je trošku jiná věc, ale jenom, abyste pochopil vlastně ten široký rámec pro nás. Potom teda, co se týče produkce emisí, jsou zásadní ty v té výrobě a jak jsme si už řekli, pochází hlavně teda z toho samotného výpalu toho produktu, samozřejmě tam potom padá i ta těžba, protože vlastně to vyrábíme z jílu, tak ten se musí vytěžit, potom tam probíhá ještě nějaké zpracování toho materiálu, výroba vůbec té cihly a pak ten samotný výpal, takže to je takový jako celý koloběh a potom vlastně ten náš materiál opouští už tu fabriku a v tu chvíli vlastně, řekněme, končí zabudovaná emise a začíná ta provozní, protože potom už zase spadá do té fáze, kdy ten dům vlastně stavíte a pak ho obýváte, což může být různé. Tady je zase důležité si říct vlastně, nebo uvědomit si vůbec tu životnost těch staveb, že pravděpodobně žijete v domě, který je buď teda novostavba, tak bude dalších třeba 100 let stát, anebo žijete v domě, který už třeba 100 let stojí. Takže tam je vidět, že jako recyklace důležité téma, ale my opravdu nevíme, co bude třeba za 100 let, takže důležité jsou ty prvotní emise zabudované. Abychom to uvedli.

Já jsem to řekla pochopitelně.

Petr

Určitě. Děkuju, že vlastně jsem rád, když hosté dokážou odpovídat zeširoka, protože spousta lidí to potřebuje vlastně vysvětlit jako nějak v kontextu. Tak moc děkuju za to. Nemáte náhodou, nevím, nějaká čísla, jako jestli třeba máte spočítaný, jako jaký je teda, kolik emisí má cihla za celý svůj životní cyklus nebo něco takovýho? Vlastně fakt. Pro zajímavost.

Kristýna

Mám tedy rámcovou uhlíkovou stopu našich produktů, která nikomu nic neřekne, ale můžu vám ji sdělit. Ona se vlastně ta uhlíková stopa počítá různě, buď se počítá na metry krychlové, na metry čtvereční, nebo na tunu materiálu. Tam to zase záleží, jak vlastně to, ten, hlavně se to teda dělá pro toho developera spíš, protože toho běžného uživatele nebo stavitele rodinného domu zatím ta uhlíková stopa moc, řekněme, netrápí. A vychází to zhruba u té cihly, je to jako zprůměrované, protože máme různé produkty a samozřejmě každý ten produkt má trošku jinou uhlíkovou stopu, vychází to z toho, že se vyrábí v jiném místě, ten jíl je trochu jiný, atd., takže do toho spadá opravdu spoustu faktorů, ale máme zhruba 179 kilo CO₂ na metr krychlový zdiva, tak to je nějaká rámcová, řekněme, uhlíková stopa. Anebo když se bude bavit o tuně výrobku, což je zase ale vlastně přepočítaný ekvivalent toho CO₂, protože to už asi také posluchači ví, že ne všechny skleníkové plyny jsou nutně oxid uhličitý. Tak tam vycházíme 215 kg CO₂ ekvivalentu, tedy na tunu výrobku, takže to jenom takový zhruba je, to bych řekla, celkem průměrná uhlíková stopa cihelných výrobků. A bavíme se teda o cihle, nebavíme se o střešní krytině, tam to potom vychází ještě trošku jinak, protože zase samozřejmě jste v jiném objemu, takže to jsou data, která jako uvádíme, teď oficiálně máme, ale říkám, není to úplně napočítané na konkrétní produkt, protože musíme prostě vycházet z nějakého průměru navíc, že jo. Můžete mít lepší podmínky, co se týče počasí atd., už vám to zase mění jako uhlíkovou stopu na konci dne, ale vycházím, jenom bych ještě uvedla, aby posluchač pochopil, kde taková data vezmeme, tak v podstatě máme tzv. EPD, což je environmentální prohlášení o produktu, což by měly dneska mít, si myslím, všechny produkty, a z toho vlastně vyčtete, jaký je dopad výroby toho produktu na životní prostředí, ale nejenom té výroby. Když to máte od, tedy takzvaně od kolébky až do hrobu, což možná znalci cirkulární ekonomiky vědí, to znamená, že tam započítáváte opravdu ten celý životní cyklus toho produktu, to znamená i ty provozní emise a i ty emise, ke kterým dochází ve chvíli, kdy ten produkt potřebujete zase zlikvidovat. U těch našich produktů je to takové trošku, řekněme, ano, je tam dlouhý cyklus, ale třeba u produktů typu PET láhve je to velmi zásadní, protože ta životnost je třeba týden, že někdy ani to ne.

Petr

Zároveň asi jako provozní emise cihly, když leží ve zdi, nejsou úplně velké.

Kristýna

Ne, jsou tam v podstatě minimální, ta cihla jako nic neprodukuje, může tam samozřejmě být, no, je tam v podstatě minimální dopad na to vnitřní klima té budovy, což je zase velký benefit toho produktu, protože jsou materiály, které uvolňují například nějaké emise, může se to týkat třeba podlah, tam se můžou uvolňovat nějaké chemikálie a tak, ale u Cihline naštěstí, takže.

Petr

Vy jste říkala, tak jako pro srovnání, řekněme, okolo 200 kilo na nebo 100, 170 na metr krychlový, to by….

Kristýna

Ano, zdiva.

Petr

Zdiva a tak. Říkám si, s čím to srovnat, jako co mám v hlavě, je, když jezdíme autem, který pálí benzín, tak za ten rok můžu vypustit třeba tunu do ovzduší co dva. Tak a asi, vlastně z toho, jak to poslouchám, si říkám, vlastně je to nesrovnatelné, když jako s těmi způsoby emisí, který fakt jako třeba pálí fosilní paliva, protože, jak říkáte, ta cihla pak jako 100 let slouží, kdežto ten benzín prostě projezdím za týden, tak jenom jako vlastně si to snažím sám v hlavě nějak si to dát do nějaký škály.

Kristýna

To složit. Člověk si do toho hodně zamotá, do těch uhlíkových stop, když já jsem se tím začala víc zabývat, tak jsem si právě srovnávala i různě jako let letadlem. Právě, jak říkáte, elektroauto versus fosilní paliva atd. a vlastně je to nesrovnatelné, protože ten dům jednou postavím a vlastně mi stojí, když to, když budu pořád používat to auto, když budu pořád spotřebovávat nějaké, řekněme, materiály nebo produkty nakupovat, tak tam pořád vytvářím vlastně tu emisi, takže ono je to jako, proto se to rozpočítává vlastně na ty roky, že je důležitá a z našeho pohledu pro ty naše produkty ta životnost, protože ve chvíli, čím ta další životnost je, tak samozřejmě tím se vám v podstatě ten počáteční vstup snižuje v tom čase, ano, vlastně víc vyplatí, takže to je jako podle mě zásadní argument, ale neříkám, není to rozhodně jako.

Emise jsou téma a nejsou úplně malé, to asi každý ví, že v tom stavebnictví, ale zase říkám, když to pak srovnáte třeba s tím cementem, tak ten je úplně jinde, cementárny opravdu jsou z hlediska produkce emisí prostě jinde. Oni to samozřejmě ví, pracují s tím a ta cihla je tak jako někde uprostřed, bych řekla. Abych na té škále zařadila.

Petr

Já bych zároveň chtěl trochu jako nebavit se jenom o tom, co emise, emise, emise, ale vlastně co ty materiály, jako, kde, co se na nich vlastně všechno řeší, co všechno možná umožňují, je, v čem se jako liší různé varianty a tak, protože nějak si představuju, že dům, který jsem zdědil po rodičích, který prostě byl postavený před 80 lety, už asi má jinou cihlu než ta cihla, kterou vyrábíte dneska. Tak já jsem si jako napsal otázku takovou jako, tak, kde je jako R&D, jako, kde je ten vývoj dneska, jakože co jsou ta témata, která i vy, jako když vyrábíte stavebnictví, materiály, tak jako řešíte, jako, co jsou ty věci, kam se vlastně snažíme posunout, anebo jestli to vlastně vidím jako špatně a možná opravdu prostě vyrábíme 100 let pořád stejné cihly a stačí to nevyrábím.

Kristýna

Navíc je těžko říct, co v té, vlastně v tom domě, který má těch 80–100 let, ve skutečnosti v těch zdech.

A tady jako to jsou zase dvě témata. Jedna věc je, že ta cihla pravděpodobně byla taky vyrobená z jílu, pravděpodobně má červenou barvu. Asi to poznáte velice rychle, ale samozřejmě ta cihla se vyráběla úplně jiným způsobem, dneska se vlastně vyrábí tzv. cihelné bloky, což je jakoby i z hlediska, řekněme, velikosti objemu mnohem. Asi jste viděl, jak vypadají současné cihly, které vyrábíme. A když vidíte tu standardní cihličku, tak to je úplně někde jinde, i co se týče potom nějakého jako objemu a co se týče hmotnosti, dneska jsou ty cihly samozřejmě vyráběné úplně na přesno, takže jsou rovné, mají velmi dobré statické vlastnosti a co se týče i nějaké akustiky a tak dál, takže opravdu ty vlastnosti jsou dneska lepší. Ta cihla vypadá úplně jinak.

Jsou v ní i takové dírky, to jste asi taky viděl, takže je tam, je to zase dané tím, aby ta cihla prostě propouštěla to teplo nebo nepropouštěla naopak a ten chlad tak, jak má, aby vlastně splňovala veškeré ty požadavky toho trhu. Takže ten dům, co postavili vaši nebo asi vaši rodiče, ne. Ale jejich rodiče.

Petr

Prarodiče ještě, nebo prarodiče někdy třeba před 100 lety, je sice cihelný, ale ta cihla je úplně jiná. Dřív se ta cihla opravdu vyráběla jiným způsobem, byla buď ručně, nebo nějakým způsobem jinak manuálně zpracovávaná a ty cihly byly i v mnoha ohledech nepřesné, takže to je jedna z věcí. Samozřejmě neměli všechny ty vlastnosti, co mají ty cihly dnes, protože to nebylo tak technologicky hlídané, logicky ani to nebylo možné. Na druhou stranu, když třeba vidíme, řekněme, domy v historických částech měst, tak mají opravdu silné zdi, takže tam těch řad, těch cihel, je pravděpodobně víc, což vám zase přináší větší tepelnou akumulaci, takže ten dům drží chlad a stejně tak drží teplo, což obyvatelé toho domu jistě znají. Takže má to nějaké podobné vlastnosti, ale rozhodně to není ten stejný produkt.

Takže jak už jsem asi i zmínila, je to tedy o tom, že ty cihly dneska se, je tam velký tlak tedy na tu statiku a v podstatě ta cihla je, my se snažíme i vzhledem k té dekarbonizaci, aby ta cihla byla čím dál lehčí, abychom tam vlastně toho materiálu nedávali tolik a dokázali teda i tímto způsobem dematerializovat a docházet k té dekarbonizaci, ale přitom vlastně ta cihla má všechny ty vlastnosti, které by měla mít, to znamená, odpovídá té statice, to znamená, dokáže ten dům udržet.

Kristýna

Nepopraskají vám zdi, má tedy nějaké akustické vlastnosti, což je taky velmi důležité, když bydlíte v domě, abyste neslyšel vlastně přes zeď všechno, co soused říká nebo dělá.

A samozřejmě další, a to je zásadní téma. V dnešní době jsou ty tepelné vlastnosti, to znamená, že ta cihla dokáže držet dlouho teplo a stejně tak chlad, což zejména oceníme, řekněme, v teplých měsících, kterých je čím dál více, a tím pádem vy nepotřebujete tolik topit, nepotřebujete tolik klimatizovat, prostě se vám v tom domě bydlí lépe, dokážete ten dům nějakým způsobem s vámi žít. A není to tak, jako když třeba představme si, když budete bydlet ve stanu, tak ve chvíli, kdy se vám změní počasí, tak to hned poznáte, když to v tom cihlovém domě vlastně je tam mnohem jakoby dlouhodobější náběh té teploty, déle vám to udrží to teplo, taky nemusíte začít hned topit, když se začne ochlazovat, stejně tak nemusíte hned klimatizovat, když začne vedro, takže to jsou jako docela důležitý věci i vzhledem teda ke změně klimatu, kdy vlastně už vybíráte ten materiál tak, aby se vám za pár let, desítek let, ale ono to jde dost rychle, takže možná i příští rok.

Aby se vám v něm prostě dobře žilo v létě, protože když je venku skoro 40 stupňů, tak v materiálu, který nedrží nebo nemá akumulační vlastnosti, se vám nebude bydlet tak dobře, anebo bude, ale budete muset klimatizovat, a to zase znamená, že budete zvyšovat ty provozní emise, protože tu klimatizaci musíte na něco a teď můžete, myslím, že fotovoltaiku, ale zase je to pořád nějaká elektřina, kterou musíte vyrobit, takže to je prostě, tak to je.

Petr

Můžu se vás zeptat třeba. A teď já mám dojem, že to jako je možná kontroverzní téma, ale jako srovnání třeba s dřevostavbou a teď jako, jo, dokážu si představit, že u vás to bude oblíbené téma. A teď nerozumím tomu, ale slýchám různé věci, jakože jedna věc, kterou slýchám, je, hele, pojďme stavět víc ze dřeva, protože i z hlediska té dekarbonizace v tom dřevě jsou zabudované ty emise, které ty stromy prostě pochytaly ze vzduchu a budou v té budově uložené jako dlouho a dřevo je skvělý materiál, a tak z druhé strany zase to, co třeba slýchám, jo, jako známých třeba projektantů a tak, tak říkají, hele, ty dřevostavby stejně nejsou dřevostavby. Tam je jako trošku dřeva a pak prostě miliarda prostě chemie, takže to zas není tak ideální. A navíc dřevostavba vydrží 30, 40 let, ale ta cihla tady může stát 120, takže jakoby zase, když se vezme celý životní cyklus, tak už je to zas diskutabilní. Možná ty čísla vycházejí jinak.

Dokážete mi v tom trochu udělat pořádek? Aspoň jako.

Kristýna

Pokusím se, ale jenom bych ráda uvedla, že já vždycky říkám, ať si každý bydlí, v čem chce, co mu vyhovuje. Takže nechci jako vyloženě říkat, že dřevostavy jsou špatné, to určitě ne, ale jak jste sám řekl, ty dřevostavby mají jiné vlastnosti, takže určitě to není tak, že když vám někdo bude tvrdit jasně, dřevostavba je úplně stejná jako cihelný dům a má stejnou hodnotu, nemá, protože jak jste řekl, ta dřevostavba může být vyrobena z různých materiálů, těch dřevostaveb, můžou to být právě nějaké ty CLT panely, které jsou lepené k sobě, může to být taková ta roubenka klasická, ale ty se téměř nestaví.

Staví někde na horách, ty jsou vlastně postavené opravdu z toho původního dřeva, ale většinou je to nějaký materiál, kdy se lepí nějaké dřevěné desky s nějakou výplní k sobě a z toho se potom vlastně v rámci nějakých těch bloků staví ten dům. Výhoda té dřevostavby je, že ten dům je postaven pravděpodobně rychleji. Cenově si myslím, že už to tak jako vychází zhruba nastejno. A jak jste uvedl, je tam důležitá ta životnost, protože já u té dřevostavby, jestli se uvádí těch 30, 40 let, tam si nejsem úplně jistá, to nedokážu říct.

To není náš obor, ale určitě má jako řádově nižší životnost než ta cihla, z logiky věci, protože u toho dřeva tam samozřejmě může dojít k nějakému narušení z hlediska i vody. Když vám do dřevostavby se dostane voda, tak tam může docházet k nějakému plesnivění, nějakému trouchnivění toho dřeva. Říkám, nejsem na to specialista, ale už jenom, když se nad tím zamyslíte, je to úplně jiný materiál, který prostě funguje jinak. A co je důležité říct u těch dřevostaveb, je, že právě nemají tu vlastnost, že by zadržovaly to teplo nebo ten chlad, takže tam u té dřevostavby velice rychle poznáte, že se oteplilo, a velice rychle poznáte, že se ochladilo. A to zase znamená, že budete mít pravděpodobně nějaké vyšší provozní emise. Samozřejmě můžete mít dům různě zateplený. Je to jako individuální, ale ta životnost a vůbec to, jak ten materiál funguje tady v těch tepelných výkyvech, je podle mě velmi důležité.

A to se vám pak promítá do ceny celkové té stavby, takže vím, že na trhu se ty dřevostavby prodávají potom hůř, co se týče nějakých už druhých a třetích vlastníků.

Petr

Vy už jste zmiňovala, že to, jak využití materiálu, nějak ovlivňuje i ta samotná klimatická změna. Prostě v létě máme větší vedro, možná někdy máme méně předvídatelné počasí, možná někdy máme víc přívalových srážek, nebo prostě to počasí je jiný, než bývávalo, a bude se to ještě víc lišit do budoucna. Zohledňují tohle nějak materiály? Přemýšlíte třeba nad tím, jak vyrobit klimaticky ideální materiál pro svět, který se oteplil o 2 °C, nebo něco takového?

Kristýna

Nestrašte. Ano, tak samozřejmě ty materiály, jak jsme se bavili, už by měly být odolné po všech směrech.

To znamená, odolat opravdu všemu, co vlastně zejména ty externí vlivy počasí přinesou, takže ten materiál by za A tedy měl mít nějakou tepelnou setrvačnost, aby se v něm opravdu dobře žilo, když se nám a ty teplotní výkyvy jsou, to asi sám znáte, že jeden den máme 20 stupňů a druhý den může být klidně 10, což je zásadní rozdíl teplot. A ten dům se tomu nějak dokáže přizpůsobovat, že zase opět nemusíte hned zapnout to topení, ale dokážete v něm třeba ještě ten den být, aniž byste si vlastně musel nějak zatopit, což je důležitá vlastnost, která vám pak dlouhodobě snižuje vlastně vůbec tu spotřebu těch energií v tom domě, ať už to topíte v podstatě čímkoliv, je to vlastně jenom, že na konci dne to musíte vždycky nějak zaplatit, což jistě všichni obyvatelé, zejména těch starších budov, takže to je vlastně z vlastností. Druhá věc je tedy nějaká odolnost vůči větru, vůči vodě, vůči nějakým srážkám a ty jsou zase důležité, aby ten materiál dokázal vlastně odolat, měl by mít opravdu tak dobré ty vlastnosti, že ho prostě nesfoukne první vichřice, která přijde, což u té cihly tedy tím, jak je těžká.

Tak celkem, řekněme, snad nehrozí. A potom je tam samozřejmě důležité zase, a to už zase závisí na nějakém původním návrhu toho domu, je tam důležité, na jaké světové straně ten dům postaven, aby vám tam celý den vlastně nepražilo to slunko, a pak vám samozřejmě ani ten nejlepší materiál nepomůže, protože prostě jako vám tam bude nepříjemně. Důležité je potom nějaké využívání dešťové vody, abyste dokázali vlastně pracovat s tou vodou, kterou teď se bavíme teda zejména u těch rodinných domů, ale s tou vodou, která se vám na ten pozemek dostane, tak, aby vám někam neodtekla a vy jste ji dokázal třeba zadržet a využít na závlahu nebo naopak třeba i na chlazení. Už dneska jsou systémy, které dokáží vlastně chladit pomocí nějakého průtoku vody v tom potrubí, takže to už jsou takové sofistikované technologie. Potom třeba můžeme pracovat s nějakými zelenými střechami a fasádami, kdy zase je dokázáno, že ta zelená střecha a fasáda, je to samozřejmě technologicky náročnější a složitější, ale dokáže ten dům dlouhodobě ochlazovat, takže vám tam dokáže zase déle zadržet ten chlad a nepotřebujete klimatizovat. No, a pak je tam ta energetická efektivita, kdy teda to už všichni znají, co mají ten štítek, že musíte opravdu už dneska řešit vlastně, jaký je ten energetický mix toho domu, to znamená, jakým způsobem vytápíte a jakým způsobem ohříváte vodu. A plus si myslím, že velké téma bude, jakým způsobem chladíte, protože mnoho lidí už dneska opravdu bez té klimatizace to léto asi si nedokáže představit, a ta klimatizace samozřejmě je velkým spotřebitelem energie nebo má velkou spotřebu, takže to jsou jako témata, která se už do toho promítají, a zase to pak souvisí s nějakým zateplením, s tím, jak máte vlastně tu střechu zateplenou, jak je ten dům zateplen, jaká máte okna, jaký máte systém vůbec toho vytápění atd. Jestli používáte tepelné čerpadlo, jestli máte fotovoltaiku, prostě celé téma, co, jak ten dům vlastně získává a spotřebovává energii, takže to jsou asi, bych řekla, takové zásadní. Přemýšlím, jestli jsem na něco nezapomněla.

Petr

No, já si říkám, že se tady ta témata často právě týkají aspoň těch, kteří vlastní nějakou nemovitost, jako je téma renovací. A já vím, že my, když jsme si psali před natáčením epizody, tak vy jste říkala vlastně, hele, ty renovace pro nás jako výrobce stavebních materiálů zas takové téma nejsou, protože málokdo, když renovuje nebo zatepluje dům, tak mění cihlu. Takže, ale stejně se na to vlastně chci zeptat, jakože hodně se mluví o tom, že je potřeba urychlit tempo renovací budov, jakože mluví se o tom, že vznikají nové legislativy třeba na evropské úrovni, o tom, že prostě opravdu je potřeba jako zateplovat typicky nebo jako renovovat ty staré budovy, už jako z finančních důvodů. Protože ještě pokud topíme plynem, tak výkyvy fosilních paliv nebo jejich cen jsou docela výrazné v poslední době. Tak všechny tyhle rizika by bylo fajn asi nějak mitigovat. Tak možná se toho chci jen dotknout. Jak se vlastně tohleto téma týká vás jako výrobce stavebních materiálů?

Kristýna

Tak já odpovím nejdřív na tu první otázku a pak začnu zas trochu zeširoka, abych vysvětlila celou tu strategii.

Co se týče našich materiálů, tak nás se samozřejmě renovace týkají hlavně z hlediska střešního pláště, to znamená výměny krytiny, kde většinou k těm renovacím dochází potom z hlediska příčkové, kdy se dělají vlastně nové zdi. K tomu taky máme zdivo, ale u těch obvodových stěn, tak většinou, když děláte renovaci, tak potom už by to bylo v podstatě výstavba nového domu, takže ty už většinou neměníte. Anebo teď máme novinku v portfoliu, což jsou tzv. integrované střešní panely nebo střešní taška, ono to vypadá trošku jako taška, což se dá vlastně použít taky jako nová krytina, takže vlastně už máte nějakou fotovoltaiku integrovanou přímo v tom střešním plášti, nemusíte ji vlastně instalovat přímo na tu střešní krytinu.

Petr

A asi je to i hezčí ve výsledku, než tam.

Kristýna

Vypadá, to si myslím, dobře. Takže to jsou nějaké věci, které můžeme k tomu. A pak samozřejmě máme tu dlažbu, jak jsme se bavili, ta se také dá využít k renovacím a zase můžeme z hlediska klimaticky odolných materiálů použít osakovací dlažbu. Kdy vlastně dokážete mít dlažbu, když na ní prší, tak vlastně to neodteče, ale dokáže tu dlažbu dostat zpátky zase do půdy, což je jako, řekněme, velký benefit a potom máme ty potrubní systémy, které jsou zase vhodné právě pro, no, tak potrubí a ty se dají taky v renovacích využít, takže to jenom z hlediska našich materiálů a potom z hlediska tedy, co se týče těch renovací obecně, tak samozřejmě cílem Evropské unie je vlastně do roku 2050 dosáhnout nějaké uhlíkové neutrality a samozřejmě to stavebnictví tvoří nějakou velkou část emisí, řekněme, 30 % celosvětově a tam je, tam do toho spadá jak ta výroba, tak samozřejmě pak ten provoz budov, ten je, si myslím, na to zásadní, takže oni si samozřejmě dobře spočítali, že pokud bude celá Evropa na tom tak, že většina toho bytového fondu a teď to přiblížím k našim štítkům energetickým, které používáme, tak pokud většina těch budov bude v géčku, tak pravděpodobně žádné uhlíkové neutrality nikdo nezasáhne. Takže se na nás teď řítí. Bych řekla, nebo chystá.

Tzv. EPB na čtyři, což je vlastně nějaká směrnice o energetické efektivitě budov, a ta má vlastně za cíl vytvořit ten tlak, aby se začaly tady ty nejhorší, řeknu, to nejhorší, protože to géčko je pro nejhorší, začaly ty nejhorší budovy, zejména ten bytový fond vlastně rekonstruovat, takže je tady nějaký potom jako dlouhodobý plán, jak bude, do jaké doby musí vlastně stát tyto budovy přehodit? Aspoň minimálně o dvě energetické třídy nahoru. Na to pak samozřejmě půjdou nějaké dotace, které by měly jít zase z těch fondů, z těch emisních povolenek. Ono je to tak všechno propojené.

Takže tam to je jeden dopad a druhý dopad je, že veškeré nové budovy, a teď myslím, že to je od roku 2030, budou muset mít tzv. už nebudou ty původní štítky, které jsou dnes, ale budou přímo jako štítek právě toho celého životního cyklu budovy, to znamená, že tam budou ty, budou tam vlastně započítané i ty uhlíkové, pardon, uhlíkové, ale skleníkové plyny a tedy potažmo vlastně z toho vychází pak ta uhlíková stopa té budovy, takže to je něco, co vlastně dneska už musí zajímat developery, kteří ji plánují nějakou dlouhodobější výstavbu? A samozřejmě začne to potom po tom roce 2030 zajímat i ty majitele těch rodinných domů, takže už vlastně vás, proto vás bude zajímat, z čeho vlastně ten dům je postaven, že se vám to bude vlastně promítat do celkového mixu emisní stopy toho domu, když to úplně zjednoduším. Takže to je asi velké téma, bych řekla. Pro všechny.

Myslím si, já z mého pohledu, že to ovlivní trh nemovitostmi, že už dneska můžete vidět, že opravdu těch rodinných domů, které jsou nezateplené, které mají nevyměněná okna, nevyřešený ten topný systém atd., tak je na trhu docela dost a prodávají si třeba za menší ceny než byty v nějakých novostavbách, protože vlastně čím máte dneska lepší energetický štítek, tím větší budete mít benefit do budoucna, protože samozřejmě zase celková ta renovace té budovy je nákladná a někdy i, bych řekla, nemožná, protože vy vlastně, vám se to ani nevyplatí to udělat, protože pak už ta cena bude třeba násobná, než je té původní budovy. Takže to jenom, abych uvedla ten kontext. Takže opravdu tím cílem je zase, ne, někoho, jak tady rádi.

Mediálně prezentujeme, někoho tlačit k tomu, protože jsme si to tak řekli, ne, je to opravdu cíl, aby v podstatě, a zase těm lidem to dlouhodobě pomůže, protože pokud žijete v nezatepleném domě, kde máte stará okna, kde vám v podstatě pomalu jako většina toho, co tam protopíte, vychází zdmi a okny, tak v podstatě vás to stojí násobně víc peněz, než když ten dům je zateplený.

Petr

Už zažil jsem to i v rodině, jako tady v těch starých domech, že zvlášť desíčka byly ty roky, kdy se prostě skokově zdražil plyn, tak doplatek za vytápění za tři měsíce zimní 60 000 a podobně.

Kristýna

Což není málo Že.

Petr

To se dá investovat.

Kristýna

Tohle jsou vlastně věci, které vy si tímhle všechno dokážete ošetřit? A teď si vemte, že se bavíme o rodinných domech, a v těch bytovkách je to ještě násobně vyšší, protože vás to prostě. Je to velký dům, bydlí tam násobně víc lidí, teď se to rozpočítává na všechny ty bytové jednotky, jako jsou to opravdu náklady, které v podstatě, když tady ty opatření uděláte, tak je do budoucna ušetříte. Takže jedna věc je vůbec to, že to ušetří emise, ale taky vám to ušetří jako finančně a do toho vám vzroste vlastně hodnota té nemovitosti, protože samozřejmě čím lépe je ta nemovitost, nebo takhle, čím má vlastně menší náklady, tím je pro vás zajímavější z hlediska nějaké investice a vůbec toho života v ní, takže ono to dává logicky smysl podle mě. Do toho tam samozřejmě vstupuje ještě EU ETS. Dvě. K tomu se taky asi nemusíme úplně.

Sáhodlouze vyjadřovat, ale ten tlak na to zase vlastně zdražovat emise a ty fosilní nebo zdražovat paliva, která produkují emise, tam je logicky. A já si myslím, že to je v pořádku. Pokud chceme dekarbonizovat, pokud ten závazek máme, tak proto musíme něco udělat. Ono se to samo jako neudělá. A ty budovy zase, když bydlíte v nájemním bydlení, máte menší samozřejmě možnost tohle vůbec ovlivnit, ale pokud ten majitel toho domu prostě bude tlačen k tomu, aby ten štítek mu vycházel dobře, tak to bude muset řešit. Takže tam opravdu tlaky o tom snižovat emise, snižovat náklady na bydlení a vlastně zlepšovat i hodnotu těch nemovitostí dlouhodobě na trhu. Z mýho pohledu. Ne všichni si to tak úplně propojí, ale jako já, kdybych dneska investovala do nemovitostí, tak už bych se asi nic menšího, než možná ještě céčko, protože v těch starších bytovkách to taky jako nekoupila, protože mi to vlastně nedává smysl, protože vím, že tam ty náklady do budoucna budou a budou velký a pak je otázka, kdo to zaplatí, bude to platit to SVJ, dostanou na to vůbec úvěr? Jak vlastně k tomu budou docházet, že to stejně nakonec zase dopadne na ty uživatele těch budov.

Petr

Jo, tak.

Kristýna

Zní to logicky, že.

Petr

Je to logicky a dává smysl, že prostě, vlastně mně se to propojení líbí, protože pokud já si teda považuju člověka, který dekarbonizaci rozhodně fandí, tak mně přijde, že tohle je něco, na co můžeme všichni slyšet, že opravdu to není jenom nějaký výmysl kvůli změně klimatu, ale zároveň to prostě znamená ušetření peněz.

Kristýna

Který výrazně, a navíc si myslím, že je potřeba se opravdu začít zamýšlet nad tím, kde vlastně bydlíme, jako v čem bydlíme, co, jak topíme a čím svítíme. Že to jsou podle mě věci, které se dlouhodobě v Česku neřešily, protože tady pořád ta elektřina i plyn vlastně byly levné, tak nikdo se tím jako netrápil, pak přišla krize, jak jste sám zmínil, a najednou ti lidi začali řešit, začali nad tím přemýšlet, že jo, začali říkat aha, tak když si nainstaluju fotovoltaiku, když udělám nějaká energetická opatření, sníží se mi náklady, vyplatí se mi to, dostanu na to, navíc ty dotace, které na to jako vypsané jsou a budou, protože s tím ta Evropská unie počítá, tak jsou to jako věci, na který má lidi dřív spíš nepřemýšleli, ne, že by nebyly, ale vlastně se jich vůbec nějak netýkali.

Petr

Nebylo potřeba.

Kristýna

Nebylo to potřeba, takže ono to teď potřeba je a pro ně potřeba opravdu se nad tím vůbec jako zamyslet, v čem žiju, proč v tom žiju, proč to dělám tak, jak to dělám. Samozřejmě to stojí nějakou energii. Nejenom co mi jde ze zásuvky, ale tak to je.

Petr

Já bych možná na závěr se chtěl podívat ještě tak trochu jako odzoomovat od těch jednotlivých domů a cihel a tak a podívat se na ten sektor stavebnictví jako celek, jaký z vašeho úhlu pohledu vidíte. A teď ať už jakoby bariéry k nějaké rychlejší dekarbonizaci, protože v kontextu dekarbonizace se vždycky mluví o tom, že rychleji by bylo super.

Kristýna

Co včera bylo pozdě?

Petr

Včera bylo pozdě? Tak co tomu vlastně zavazí? Anebo případně v angličtině se někdy říká takový jako blockers? A co teda tomu stojí v cestě? A co jsou naopak věci, které kdyby se podařilo posunout, tak se posuneme hodně?

Kristýna

Ano. No, tak já začnu asi takovým tím celkovým uchopením, jak věk je vůbec vnímán, řekněme, tady nějaká ta zelená strategie jako v rámci české společnosti. A nemyslím, že to je jenom česká společnost, myslím, že to je teď asi jako nějaký celoevropský problém. Tak tam může být právě vůbec nezájem o ty řešení, že lidi mají pocit, že když jim někdo začne vykládat o fotovoltaice, tak to je zase ten Green Deal, to spolu vlastně vůbec nesouvisí.

Protože fotovoltaika tady byla už dávno předtím a souvisí to prostě s tím, jak já budu získávat tu energii pro ten dům, takže tady může být nějaký takový jako lehký, jak to říct, no, taková bariéra vlastně znalostní a řekněme i nějaká emoční, že vlastně už to ty lidi jako štve od začátku, že se tím mají vůbec zabývat, ale vlastně tím, nad tím přemýšlí špatně. Jak už jsme si řekli, je to vlastně, je to o jejich bydlení, o jejich nějakém jako zájmu a není to nějakej tlak, oni nám to tedy zase nařizujou, tak to si myslím, že může být taková jako psychologická bariéra, pak tam samozřejmě je bariéra finanční, což jako jsou asi z logiky věci vysoké investiční náklady, co se týče třeba dekarbonizačních opatření v rámci výroby, tak se bavíme o miliardách českých korun. Teď v eurech.

Kristýna

A to nejsou malé, malé náklady, takže zase to ty firmy budou muset nějakým způsobem zainvestovat, samozřejmě jsou tam zase ty dotace, ale to vám nikdy nepokryje celý ten náklad, takže to se pak zase propisuje nějakým způsobem dál, takže to je druhá věc. Pak si myslím, že další bariéra je, že z hlediska inovací řada těch věcí ještě ani úplně není jako v provozu nebo ještě nejsou ty opatření jako vyvinuta natolik, abychom je mohli v podstatě implementovat, takže i čekáme ještě, co se bude stát, co se bude dít. Týká se to třeba technologií na zachytávání uhlíku přímo z té výroby jako zpětně, takže tam se posouváme v tom vývoji, ale ještě to není jako běžně dostupné zařízení. A pak samozřejmě, jak jsme se bavili o té energetice, zase vlastně tlak z hlediska nějakých strategií Evropské komise je na elektrifikaci, což je správně, pokud chceme zpracovávat obnovitelné zdroje, ale zase víme, jak to třeba v Česku je s tím energetickým mixem, takže tam ta nedostupnost těch řešení. A i když budu chtít elektrifikovat, tak nevím, jestli vůbec dostanu ten příkon, jestli mě připojí, když si budu chtít udělat tu obnovitelnou, já nevím, třeba větrnou elektrárnu, tak je to hrozně dlouhý proces, bude mě to stát spoustu peněz, energie a možná za 10 let mi nainstalují a pak je ještě otázka, jestli mě vůbec do té sítě jako pustí. Takže opravdu tam ty bariéry jsou jak z hlediska té administrativy, tak z hlediska těch povolovacích a stavebních řízení. Je to opravdu složité.

Vím, že poslední vedení ministerstva životního prostředí na tom pracuje, ale je to pořád prostě pro řadu firem prostě nedostupné. Takže to jsou takové asi, řekněme, základní bariéry z hlediska firmy, pak samozřejmě, co se týče nějakého systému, tak chybí nějaké úložiště dat vlastně vůbec o stavu těch budov. My si myslím, že můžeme dohledat, kolik těch budov máme, víme, jaké kdy byly postaveny, ale už nevíme, jaký mají třeba energetický štítek, jak na tom jsou z hlediska právě těch energií, jak jsme se bavili, a jaký je ten jejich energetický mix? Atd. ty vlastně nemáme.

Petr

Ono i ty renovace, co tak slyším, se často, že jo, v těch posledních desítkách let děly, tak jakoby každý Čech je stavař. A protože se tam někam polystyrenu a vlastně, vlastně moc nestavuje se to.

Kristýna

To by vlastně nevíme, jako my máme nějaký odhad třeba statistického úřadu, ale nejsou to jako reálná data, přesně, jak jste řekl, a ne vždycky na to potřebujete stavební povolení, takže se to ani nedá dohledat vlastně zpětně. Jako těžko se tady s tím vlastně pracuje, takže kdyby byla nějaká veřejná databáze těch energetických štítků, tak by se s tím jako dlouhodobě vlastně lépe pracovalo. Pak tam samozřejmě je ta nízká motivace k těm renovacím toho nájemního sektoru. Jak jsme se bavili, pokud jako jste v nájmu, tak vás samozřejmě nic netlačí, vyplatíte měsíčně nějakou sumu a tím to pro vás zhasne. Takže tam zase, když máme nájemní bydlení, tak ten tlak tam není, protože já nemám vlastně zájem na tom, aby se nějak zvyšovala cena dlouhodobě té nemovitosti, ve které žiju. To může být jedna z bariér. Pak je tam nějaká, tak jsme se asi. Už je z toho pochopitelné, že tam se propojuje opravdu víc rezortů dohromady, takže není to jenom o zateplování, je to právě i o tom stavebním řízení, je to o tom nějaké ekonomické stránce věci, takže opravdu nám tam chybí trošku nějaká propojenost.

Když já budu dneska chtít trénovat ten dům, tak mě to bude stát spoustu spoustu úsilí.

A práce a nebude to tak, že můžu jít na jedno místo a tam mi to všechno jako vyřídí a řeknu, tak za rok můžete začít. Ne, dneska to, jestli někdo z vás rekonstruoval nebo stavěl, tak určitě ví, jak je to složitá záležitost.

Takže to jenom tak na okraj. Potom, co se tam samozřejmě týče nějakých technologií a samotných prací, zase je tam nějaký nedostatek pracovních sil na trhu, což ale platí vesměs ve všech technologických oborech, nedostatek kapacit těch firem a pak samozřejmě i nedostatek třeba nějakých těch technologií, že nejsou prostě dostupné tak, jak by ti lidé potřebovali a tak, takže to je další věc. No, a pak u těch se zase vrátím k nějakým teda psychologickým, řekněme, zábranám, tak to je to, že vlastně tam pořád asi není to vědomí, že tu rekonstrukci potřebuji, a proč bych se tím měl zabývat? Pak tam možná je i to, že ti lidé vlastně jsou spokojeni s tím, jak se jim v tom domě žije, tak tam nevidí jako tu potřebu a vlastně už si zvykli i na to, že mají třeba trošku vyšší náklady a nemají možná ani to srovnání, takže to ani jako pravděpodobně nedopadne.

No, a pak samozřejmě neví, co se bude dít. To si myslím, že může být taková nejistota, že, že jako řeknou aha, no tak máme nějaké cíle a možná něco, ale vlastně jako čekají, že se to ještě zruší a že se to.

Petr

Kdo ví, co další vláda.

Kristýna

Přesně tak, že tam je taková ta nejistota celkově na trhu a zase to může souviset i s tou válkou, je to takový, jakože si myslím, že i ta nejistota se pak promítá celkově do toho stavebního trhu, co se týče nových staveb, že lidi prostě, samozřejmě souvisí to zase s financováním. Ne všichni dneska dostanou hypotéku, protože jsou pořád úroky docela vysoké, ale je tam i takový novotvar, co bude, že jo, tak radši to necháme na jindy.

Petr

Ještě počkáme.

Kristýna

Takže to jsou asi tak. Ve zkratce.

Petr

To byl vlastně docela dlouhý seznam, ale když jsem ho poslouchal, tak jsem si říkal, jako jo, a tak aspoň minimálně, jak se potkávám s různými hosty, tak jako na většině těch věcí se nějak pracuje nebo jako že je úsilí prostě, které se snaží to posouvat, tak doufejme, že to bude, že se to povede.

Kristýna

No, doufejme, no, já jako za mě podle mě nejlepším argumentem je ta cena, že pokud nezrenovuju, pokud se nad tím nezamyslím, tak cena té nemovitosti půjde prostě dolů, ale zase spousta lidí tak nepřemýšlí, si říká, no, tak v tom domě dožiju a pak už mi to jako tam vlastně není ta potřeba. A to si myslím, že celkově tu udržitelnost spojuje, že tam není ta potřeba zanechávat jako ty statky těm budoucím generacím, že to je takovýto. A teď mi to jako, že to nějak to přežijeme a dál nás to vlastně nezajímá, že vlastně, když nad tím přemýšlíte právě z toho pohledu, ale chci jako, aby se i těm mým dětem a jejich dětem atd. tady žilo dobře. Pak už máte větší zájem se vlastně o ten dům postarat, aby opravdu byl dlouhodobě, řekněme, udržitelný a měl nějakou dlouhodobou přidanou hodnotu.

Petr

Jako asi je to jiné dědictví zdědit. Velkej nezateplenej barák. Na vesnici se starýma dřevěnýma oknama nebo prostě zdědit zateplenou nemovitost, kterou, když, i když tam nechci bydlet, tak to minimálně můžu dobře prodat.

Kristýna

No, rozhodně. Já myslím, že to poznáte ve chvíli, kdy ten dům dáte na ten trh, protože tam ta cena opravdu bude někde jinde a i ten zájem těch kupců bude někde jinde. Ono to zase se pak všechno propojuje i u toho, jakou dostanete hypotéku, protože dneska se banky ptají na ten energetický štítek té budovy, takže už se to pak může promítat i do těch úroků atd. Prostě je to opravdu propojený trh a já si myslím, že to je dobře, že opravdu vlastně jako ten původní záměr určitě jako je vymyšlen dobře, aby to spolu všechno na sebe navazovalo.

Petr

Já vám moc děkuju. Tady ten přehled vlastně jako hlubokej pohled do odvětví, kterému já se nevyznám, nerozumím mu, a tak možná nechám nějaké závěrečné slovo na vás, jestli máte, jestli si říkáte, ale tak teďka prostě je možnost ještě něčím se rozloučit s těmi, co nás poslouchají nebo koukají na video, tak je něco, co byste ke stavebnictví, k dekarbonizaci stavebnictví ráda ještě řekla.

Kristýna

Něco pozitivního?

No, já asi bych k tomu ráda řekla, že vlastně i když to zní složitě, náročně a draze.

Což je asi potřeba zdůraznit, tak pořád to řešení má, že je jako potřeba to fakt vnímat, že tam to řešení je a přistupovat k tomu, řekněme, racionálně, ne jako z pohledu nějakých emocí, to je hrozný, co se všechno na nás jako řítí, ale brát to tak, že to dává smysl a že to vlastně jenom pomáhá zvyšovat tu hodnotu. Naopak některý prostě věci tu hodnotu nemají, takže jim tu hodnotu odebírá, takže teď bavím se třeba o těch nemovitostech, které už prostě nejsou jako a třeba jsou ani neobydlené, jenom prostě ty lidi jako neměli vlastně potřebu se jimi vůbec zabývat. Takže tam vidím takový jako pozitivní, pozitivní výhled, že řešení to má a řešení tady jsou a řešení tady i budou, protože opravdu ten vývoj nových technologií rychle dopředu a vlastně jsem ráda, že žijeme v Evropské unii, která nad tímto způsobem přemýšlí.

Petr

Tak já vám ještě jednou moc děkuju za rozhovor a díky, že jsi přijala pozvání. A třeba zase někdy, až bude něco nového, tak se zas potkáme nad nějakým updateem. Díky moc.

Kristýna

Taky děkuju za pozvání a díky za příjemný rozhovor.

Petr

Na shledanou.

Kristýna

Na shledanou.