90: Přírodě blízké lesnictví: Jak se hospodaří v lese, který nevysychá?

Tento přepis byl pro lepší čitelnost gramaticky a stylisticky upraven. V případě, že potřebujete doslovné citace, ověřte si je přímo v nahrávce.

Petr

Vážení a milí posluchači, vítejte u další epizody podcastu 2050. Dneska budeme natáčet s naším hostem, kterým je Tomáš Vrška. A teď jsme si to vyjasňovali, abych to řekl správně, tak já to zkusím. Je ředitelem Školního lesního podniku Mendelovy univerzity v Brně, a neřekl jsem to správně, neřekl jsem, že školní lesní podnik je ve Křtinách. Tak tady dneska sedíme. Tak vítejte u mikrofonu, díky, že jste přijal pozvání.

Tomáš

Dobrý den.

Petr

Já se s váma chci bavit už, když zaznělo to slovo jako lesní podnik, tak asi nikoho nepřekvapí, že o lesích a o tom, co dělat s českými lesy, aby prostě byly, fungovaly dobře, ať už to znamená cokoliv. Do toho se asi jako postupně zabereme v tomhle rozhovoru, ale než se do toho pustíme, tak mohl byste trošku možná představit právě školní lesní podnik, možná i trochu vás, jako jaká byla ta vaše cesta sem, čím se vlastně zabýváte? Jak trávíte svoje pracovní dny? Ať si možná posluchači trošku představí, z jaké pozice vlastně dneska mluvíte.

Tomáš

Dobře. Školní lesní podnik Křtiny Mendelovy univerzity v Brně je účelové zařízení univerzity. Jsme součástí Mendelovy univerzity v Brně, obhospodařujeme 10 500 hektarů lesů, které se rozkládají na sever od Brna, čili od posledních paneláků na severním okraji až po Blansko. Už prof. Haša, jeden z pěti otců zakladatelů nejen naší lesnické fakulty, ale i školního lesního podniku, říkal, že školní lesní podnik má být klinikou moderního lesnictví, tak se o to snažíme i teď po 102 letech od našeho zřízení.

No, a pokud vás zajímá, jak jsem se tady ocitnul, tak já jsem v roce 1989 absolvoval tady naši fakultu, takže jsem se vrátil na své rodné učiliště. Mám-li to tak říci, já jsem pracoval jako taxátor, jako lesník v Národním parku Podyjí a nejdýl jsem se živil vědou, protože jsem se zabýval výzkumem dynamiky přirozených lesů a právě aplikacemi těch poznatků v pěstování lesů, protože to je, řekněme, specifická část spektra pěstování lesů, kterou zjednodušeně nazýváme přírodě blízké lesnické hospodaření, čili je to způsob, nebo jsou to modely hospodaření, které více využívají tvořivých sil přírody a zjednodušeně méně do těch procesů pěstebních vstupuje člověk, ne, že by nevstupoval vůbec, ale méně, čili mělo by to být takovéto chytré lesnictví do budoucna, kdy zbytečně neutrácíme peníze, protože ten poměr dneska nákladů, výnosů v lesnictví je velmi těsný. Není to prostě žádnej velkej byznys a to příroděpisné hospodaření zároveň tím, že si tam pustíte o něco víc, jak hezky říkáme, tvořivých sil přírody, tak vytváří lesy, které jsou ekosystémově komplexnější, takže by měly být odolnější třeba i vůči klimatické změně, ne úplně odolné, to je potřeba si jasně říct, ale odolnější než ty stávající stejnorodé porosty, zpravidla jednodruhové.

No, a tím jsem se zabýval v té výzkumné činnosti a protože jsem začínal, že jo, v lesnické praxi, v těch devadesátkách, tak mě to po těch dvou dekádách ve vědě zase pořád jako táhlo v tom smyslu, že nové vědecké poznatky se u nás málo ověřují v praxi. Tak já jsem si říkal, mě by vlastně nejvíc táhlo to zkoušet, protože už mě jako ani moc nebavilo pořád o tom jenom psát, takže jsem se pak přihlásil na konkurz a od roku 2019 jsem vlastně tady ve Křtinách.

Petr

Já se možná zeptám rovnou, jestli byste mohl tak jako vysvětlit, jaký je vlastně stav? Nevím, nevím, jestli se teď vyjadřuju úplně jednoduše, chci se ptát na ten jako stav lesů v Česku obecně a zároveň možná bude zajímavý si ho postavit do kontrastu s tím, jako když je tenhle les v lepším stavu, v přirozenějším, možná tak jako v čem má třeba takový les výhody. Oproti tomu jako čistě hospodářskému, jako třeba plantážnímu lesu nějaké monokultury.

Tomáš

Ten rozdíl, když bych to řekl obecně, tak ten je právě v tom, že prales, ať budeme se držet boubického pralesa, ať je to takové jako srozumitelné, tak ten ekosystém je mnohem komplexnější. On taky není komplexní, protože třeba nemáme tady dneska populace šelem, které tady byly dřív a tak dál, ale ta míra jeho komplexity je nejvyšší, jakou my tady dneska reálně máme. No, a čím víc ten les je zjednodušený, to znamená, čím má zjednodušenější dřevinou skladbu, čím má zjednodušenější tloušťkovou strukturu, výškovou strukturu, čím je jednodušší z hlediska ploškovitosti růstových fází, no, tak tím ta komplexita ekosystému klesá. On je, řeknu, chudší, ale je zároveň labilnější, prostě míň odolává jakýmkoliv vlivům, které by ho mohly narušit. Proto když do opozice k tomu Boubínu dáme smrkovou monokulturu, kde roste jedna dřevina, všechny stromy mají plus minus stejné parametry, ještě navíc jsou plus minus v nějakých pravidelných rozestupech.

Tak to je ten, a navíc je to třeba v nějakých nižších polohách, kde je tepleji a sušeji, tak to je přesně ten protipól, ty zase nejvyšší lability, kterou tady máme, no, a teď my se pohybujeme vlastně na spektru nebo v intervalu mezi těmito dvěma hraničními hodnotami od Boubínského pralesa, klabilní smrkové monokultuře, že jo, a teď, když řeknu, budete mít hospodářský les, kde bude pět dřevin a každá bude mít, řeknu, 20 %, tak pořád tam můžete mít obrovské rozdíly z hlediska tý ability nebo stability. Jasně, že pět dřevin už je lepší než jedna, je na ni vázáno, je tam vázáno pestřejší spektrum všelijakých organismů, protože někteří jsou specialisti a žijí nebo se živí na jedné dřevině atd.

Ale pořád vy těch pět dřevin můžete mít uspořádaný tak, že budete mít pět obdélníčků po 0,2 hektaru na jednom hektarovém porostu, anebo je můžete mít smíšené, tak, že nebude mít žádná dřevina stejného souseda, a potom máte další úroveň, nebude mít žádná dřevina stejného souseda, ale budou mít všechny stejnou tloušťku a výšku, čili ten porost bude druhově pestrý, ale bude prostorově úplně stejnorodý, anebo můžete mít taky těch pět obdélníčků 0,2, ale na každém budete pracovat se strukturními probírkami a ty porosty budou výškově diferencované a teď se lepší, anebo to můžete mít dohromady. Bude to smíchaný, že nemám stejného souseda. A ještě to bude strukturně diferencované, čili ten pohled z toho pohledu lesníka je mnohem, bych řekl, barvitější a složitější než z pohledu laika, který samozřejmě z logiky věci nemůže tyhle záležitosti.

Petr

Dá se to nějak, já si říkám, dá se to nějak vyčíslit, jako že vy mluvíte vlastně, když to zjednoduším, o tom, že větší diverzita nebo nějaká jako pestrost, ať už jako druhová, věková uspořádání, tak že ten les dělá o něco přirozenější, tím pádem odolnější. A teď si říkám, jestli se. A já vlastně nevím, nějaký parametr se ptát, jako o kolik víc vody takový les zadrží, nebo o kolik víc druhů živočišných tam pak žije, nebo jak staré stromy se tam pak jako udrží, nebo jestli se dají jakoby nějak datově vlastně jako popsat, v čem takový ekosystém je vlastně stabilnější.

Tomáš

No, zrovna třeba s tou vodou to je jako velice obtížné, že jo, protože ta hlavní otázka je, kolik vody ten les přepumpuje do ovzduší, že jo, protože ten strom není jako rezervoár, ten strom je pumpa a tam hrozně záleží na dalších vlivech, tam záleží na kombinaci srážek, jestli ty srážky jsou třeba dobře distribuovány, že jo. Tak klasický problém klimatické změny. My máme pořád stejné roční srážkové úhrny, akorát že se nám zmenšil počet dní, kdy ty srážky přicházejí, to znamená, že přicházejí ve větších dávkách, to znamená, že větší část z nich odteče, protože voda nestihne vstřebat, navíc přicházejí nerovnoměrně rozložené během roku, takže ty stromy jsou vystresované v těch suchých periodách, které jsou delší, navíc třeba jich víc přijde v době vegetačního klidu, kdy prostě ten les je nevyužije nebo je nevyužije tolik tím, že něco zasákne.

Čili to hodnocení, na kterých se ptáte, je strašně komplikované, protože do toho vstupuje otázka třeba prostorová struktura lesa, to vnitřní uspořádání, to znamená SS, stejnorodý nebo je diverzifikovaný trošku špičkově strašně ovlivňuje vnitřními kroky porostu a taková věc, kterou zase chápu, že veřejnost úplně si neuvědomuje, protože vnímáme hlášení meteorologů, že jo, teplota srážky, ale pro ten les je mnohem zásadnější. Otázka vzdušné vlhkosti, vzdušná vlhkost rozhoduje o nebo nejvýznamnějším, rozhoduje vlastně o fyziologickém stavu, stresu anebo optimálním stavu vlastně stromů a ta vzdušná vlhkost se mění s tím, jakou má prostorovou strukturu ten les, protože když je jednovrstevný, ta stejnorodá monokultura, která má v horní etáži ty krátké koruny a vlastně ten meziprostor mezi korunami a půdou je úplně volný.

Tam vítr snáz profoukne celý ten porost. A když máme tady i ten efekt okrajový, když máte kus lesa a okolo máte tu naši vyprahlou polní krajinu, která se přes den přehřívá. Tam se prostě stoupají, protože jo, ten horký vzduch stoupá a on vlastně vysává ten chladnější vzduch z toho lesa, a když ten les je jednovrstevný, tak on tu vzdušnou vlhkost totálně vysaje, prostě ho vysuší. Když jsou strukturně diferencovaný a je tam větší podíl listnatých dřevin, tak ten les si mnohem víc udrží to vlastně mikroklima i v té naší vyprahlé krajině, jo, čili těch permutací je strašně moc, to nejde jako uchopit nějakým jednoduchým číslem, který bychom pak třeba mohli použít, já nevím, pro hodnocení ekologické stability toho či onoho majetku a od toho by se pak třeba mohly odvíjet poplatky za ekosystémové služby. To prostě nejde, jo.

Na druhou stranu já to beru opakuju i studentům. Mě tu vlastně fascinuje, že jo, před tím ten les a lesnictví je strašně variabilní a vlastně krásný a tvořivý, že jo. Toto není prostě rutinní věc. Kdo to dělá rutinně, tak chtě nechtě rezignuje na tu variabilitu, se kterou my máme možnost pracovat.

Petr

Jo, mně to nakonec přijde i mnohem zajímavější, když vlastně popíšete, jak to vlastně funguje, než kdybyste řekl, je to třikrát lepší, jo, že pod tím si člověk nakonec nic jako nepředstaví. No, co jsou teda ty doporučení. A teďka už se trochu blížíme, teda ne k nějakému lesnímu hospodářství, které je nějakým jako ideálem nebo nějakým jako bezzásahovým, ale prostě potřebujeme dřevo, od toho tu velkou část lesů máme. Tak jak to teda dělat, abychom měli nejenom dřevo, ale abychom zároveň i prostě, nevím, dobře adaptovali na klimatickou změnu, abychom zadržovali vodu v krajině, aby ty lesy fungovaly a využívali jsme a zároveň neslíbilo to, na to bych nechtěl zapomenout vlastně, abychom šetřili peníze, aby, abychom si nechali pomoc od té přírody tam, kde můžeme a nemuseli možná všechno dělat sami.

Tomáš

No, všechno to je o hledání nějakýho ekvilibry a takový typ toho balancu toho viru, té vyrovnanosti, protože jsme dosáhli takového toho produkčního lesnického ideálu, což je mít trvalou a vyrovnanou výši těžeb, prostě každý rok můžete vytěžit plus minus stejně a nemáte ten váš proces narušený kalamitami a ničím? To je výhodný i pro dřevozpracující průmysl, prostě pro všechny, že jo, všude jsou zaměstnaný lidi a ty chtějí mít svou práci trvale a dostávat každý měsíc pravidelně tu výplatu, že jo, ale aby tohle bylo, tak potřebujeme ten les obhospodařovat tak, aby byl stabilní, ale aby byl stabilní, tak to právě vidíme na tom příkladu těch přirozených lesů, tak ten ekosystém musí být co nejkomplexnější, to znamená, kdo k tomu směřuje, kdo se o to snaží, což řeknu, ano, to jsou ty postupy toho přírodě blízkého lesnického hospodaření, že jo. My si chceme tam co nejvíce pustit v uvozovkách přírody, čili přírodních procesů a samozřejmě těch elementů, těch prvků přirozených lesů do toho hospodářského lesa, ale ne všechny, protože to už by nebyl hospodářský les, takže my hledáme ten balanc. A čím víc jich pustíme, tím je ten ekosystém komplexnější, každou těžbou ho narušujeme a odebíráme, ale my hledáme ten balanc a když se vám plus minus ho podaří najít, tak to je, to win win, že jo, to je VIN pro všechny, pro přírodu, pro společnost, pro vlastníka lesa.

A takže jeden příklad toho, jak se využívá těch poznatků vědy, je třeba ta míra, že jo, čteme články, jaké složky ekosystému, jak v tom lese fungují, a my se pak postupně snažíme nějakým způsobem třeba v tom lese udržet, podpořit další věc, třeba s ohledem na klimatickou změnu. Kaloni publikovaná úplně zásadní studie, že změna struktury lesa, to znamená ta tloušťková a výšková diferenciace, jsou důležitější z hlediska stability lesa při klimatické změně než úprava dřevinné skladby, ale ta úprava dřevinné skladby je taky důležitá. Je hned na druhém místě. A ji nechci teď zpochybnit, ale ještě důležitější je zase pro srovnání, jestli ten les je stejnorodý, to znamená, všechny stromy jsou stejně velké a ještě navíc jsou plus, minus ve stejných vzdálenostech. Anebo je každý ten soused trochu jiný, jeden je vyšší a tlustší a hned soused je menší, protože ta prostorová diverzifikace lesa, ta prostorová rozlišnost, přináší větší míru stability a hlavně odolnosti vůči klimatické změně, že jo, odolnost, neboli z latinského resilience, to je teď nejcitovanější slovo i v různých lesnických politikách OSN, Evropské unie i našeho ministerstva zemědělství, životního prostředí atd.

Čili, a to je pro nás jako jasný impuls, že první, co je, musíme měnit tu tloušťkovou strukturu, protože od ní pak sekundárně se vám mění výšková, ale to můžeme začít dělat hned v každém porostu. Tím, že budeme jiným způsobem vybírat stromy k těžbě, čili budeme jinak dělat ty tečky na stromy, co občas vidíte v lese, ty stromy, co jsou určené k těžbě, a teprve potom nebo hned na to pak může navázat ta úprava dřevěné skladby. Vneseme chybějící dřeviny vhodné pro klimatickou změnu. Jo, a teď vyšla, já nevím, v únoru nebo v lednu studie, která porovnávala odolnost těch strukturovaných lesů v Rakousku. Vzali 13 majetků, kde se po dlouhá desetiletí hospodaří výběrným způsobem, a k nim vždycky vzali jejich sousední majetek, kde hospodaří tím pasečným způsobem, tím modelem lesa věkových tříd. A vždycky byli hned vedle sebe, aby to bylo korektní, a vyhodnotili všechny bouře, vichřice a kůrovcové kalamity, které tam prošly za několik posledních desítek let.

A vlastně dokázali, že ta míra poškození těch diverzifikovaných lesů byla o 36 % nižší než u těch nestrukturovaných, tak to je pro mě jasné sdělení, protože mě ta věda živila, já věřím datům, že jo, a faktům a ne nějakým pocitům. Tak pro mě to je jasné sdělení, že tahle cesta je z hlediska, a teď to řeknu i primitivně, nebo z hlediska bezpečnosti dosažení té lesnické produkce jako zásadní. Ale ona s sebou samozřejmě nese větší diverzitu, nese větší diverzitu té struktury, s sebou nese větší podporu biodiverzity, že jo, to zase už jdeme jako k tomu win-win, hledání toho ekvilibria.

Petr

Má to nějaké nevýhody, nebo já si jakože představit, že prostě pro ten harvestor je asi jednodušší udělat holoseč, než jako výběrně vytáhnout prostě tady čtyři stromy. Ale jak to vlastně funguje v té praxi.

Tomáš

Když pro harvestoru je samozřejmě jednodušší, když to takzvaně chroupete na jedný souvislý ploše, to asi není potřeba nějak jsem o tom vzájemně přesvědčovat, ale tam je potřeba si uvědomit ještě ty další kroky. Když to teda tím harvestorem schroupnete na té jedné souvislé ploše, tak máte rozježděnou, poničenou, že jo, máte tam poničené přirozené zmlazení, pokud tam nějaké bylo, že jo, vždycky nějaké je, máte to celé poježděné ve smyslu, máte tím narušenou tu půdu, ona je stlačená ta půda teda tam, kde projel ten stroj, ale pokud jezdí na celé ploše, zas vezme si jako pro ilustraci tu hektarovou plochu stokrát 100, tak vy si tím jako zhoršíte vlastně podmínky pro tu obnovu a pak to musíte teda vložit tu investici, že tam jako zasáhnete sazenice. A když si řeknete úplně, to teď zjednoduším, že tam místo smrku tady u Brna 400 m nad mořem dáme dub, protože už ne buk, na ten už, to už ten nemá šanci do budoucna. V těchto polohách, no, tak vy tam musíte těch dob zasázet devět, 10 000.

Krát dvanáctkaček k, za sazenici, plus to vlastně zalesnění, tak nedostanete se pod 20 Kč za realizaci jedné sazenice v zemi, takže jste prostě na 200 tisících. No, a pokud nemáte tam svoji honitbu a nemáte možnost si tam ovlivnit stavy zvěře, tak to musíte buďto oplotit, nebo to prostě další 34 roky natírat, ještě to musíte božínat a vy pořád jako investujete peníze, když máte ten, řeknu, strukturně bohatší les, neděláte holoseče, tak, ale musíte mít ten les velmi dobře zpřístupněný sítí linek.

A to je to, co často lidi jako nechápou. Když chcete mít strukturovaný les, tak musíte mít hodně linek. Když ho máte stenody, tak ty potřebujete, protože to takhle mydlíte pořád. A když máte ty linky, tak ten harvestor se vám pohybuje jenom po těch linkách a buďto je máte hustěji a máte větší rezervu, a ten tím ramenem dosáhne do poloviny toho pracovního pole, anebo tam je člověk, který to překračuje a vlastně těmi korunami to ty stromy směruje, kácí na ty linky. A ten harvestor už si proto prostě sahá a jdete tam za pět nebo za deset let znovu a on pořád jezdí po té lince a vy si nenarušíte tu půdu, tu porostní, ale ta linka je roušká, že jo, tam má 3 m, tam se vám vejde ten stroj, čili vy produkčně nic neztratíte nebo ztratíte málo, protože pak ty mohutné, zralé stromy mají mnohem větší vzdálenosti od sebe, jo, čili vy ano. A ta intenzita té těžby nebo té výroby, když bychom to řekli technicky, není tak velká jak na tom celoplošném modelu. No, ale vy neplatíte žádné peníze za obnovu, za nátě, vy za ni, protože vy prostě vám. Ten les se chová přirozeně, ale samozřejmě musíte mít možnost si i ovlivňovat stavy zvěře, ale nepotřebujete kupovat sazenice a tak dál, čili na tu ekonomiku lesnictví se nesmíme koukat z pohledu toho, že teď jsem shodil mýtný porost v pasečném modelu a prodal jsem 700 kubíků dříví.

My se na něj musíme dívat v horizontu celé té obnovní doby, čili kdybych to úplně zaokrouhlil a zjednodušil, jak to nejvíc jde, my se na to musíme dívat v kontextu 100 let, a to je problém, že jo, protože hodnota jakékoliv měny před 100 lety byla úplně jiná než dneska, takže se na to musíme dívat v nějakém koši prostě výrobků a jejich srovnatelnosti. V té, to je mnohem komplikovanější.

Petr

Vy se asi potkáváte s lesníky, že jo, jako, no.

Tomáš

Jasně, pořád.

Petr

Jak to, jak to, jak to jde nebo jak se daří vlastně přesvědčovat tady tu jako odbornou veřejnost, hospodáře o tom, že tady tyhle ty, nevím, nový praktiky možná pro spoustu lidí, i když možná ani nejsou, mají ochotu to přinášet do praxe nebo spíš se k tomu staví nějak skepticky, že.

Tomáš

To je úplně individuální, to prostě jako v každém jiném oboru lidské činnosti, to je prostě individuální. Někdo se strašně rychle nadchne, možná pak brzy vyhasne, někdo váhá, že jo. Nejlepší jsou za mě jako kolegyně, kolegové, takoví ti, co jako ze začátku tak jako mhou živočí, tak jako o tom přemýšlí, nejsou si jisti a vy je musíte přesvědčit tím výsledkem. V lese, ničím jiným někoho nepřesvědčíte. To je moje osobní zkušenost z dob, kdy jsem si myslel, že lze přesvědčit nějakým vědeckým článkem nebo plamennou řečí. Ne, přesvědčíte jenom tím výsledkem v lese. A tyhle ty lidi, to jsou ty, který fakt jako přemýšlejí a potřebujou si to všechno srovnat, protože ta změna není jednoduchá. Každý z nás si tou změnou prošel a trvala léta. To není tak, jako, že si to přečtete, pak někoho navštívíte, uvidíte a řeknete, to je jasný, tak to prostě nefunguje. Čili tohle je vyloženě individuální věc. Já znám, máme řadu kamarádů, kamarádek, který dělají tuhle přírodě blízkou lesařinu, když to tak zjednoduším.

A pracují na majetcích, kde je třeba 10 lidí jako personál, a oni jsou třeba jedinou osobou, nebo jsou tam dva, kteří jedou touhle cestou, a ti další jedou klasicky těmi pasečnými modely. Šéf, odpovědná osoba, to respektuje, třeba že už jim to jako nezakazuje, ale zároveň to netlačí. U těch jiných to je jako velmi diferencované a je to tak i v jiných zemích v Evropě, protože toto jako můžu potvrdit z vlastní zkušenosti. A asi nejdůležitější, to bych chtěl říct, tak teď napadá veřejnost, a to už je teď jedno, jestli nevládní organizace zelené, jestli, já nevím, občané města, kteří třeba náš les hojně využívají. Tady vy, že jo. Fakta o klimatu, kdokoliv, jo, média, že.

Mají pocit, a jako to teď není odsudek, že vlastně když bychom třeba do zákona o lesích, že jo, dali, že lesníci jsou povinni používat modely příliš blízkého hospodaření a nějak bychom si je nadefinovali nebo úplně zevrubně parametrizovali, takže se to od dne nabytí účinnosti toho zákona vlastně změní. Jo, tak to právě bych chtěl říct, že není pravda a mluvím zase z vlastní zkušenosti, ty věci, jako naučit se je a přehodit si to v hlavě a začít to dělat a potom vidět ten výsledek, to je jako běh na celý život.

A vy prvně musíte chtít, to znamená, vy si to musíte uvědomit jako mentálně a porozumět tomu, nastudovat to a pak to u někoho vidět, nechat si to vysvětlit a srovnat si to v hlavě. Když tím projdete, tak musíte mít možnost to udělat. To znamená, ten vlastník lesa buďto aspoň vám to dovolí, nebo to po vás dokonce vyžaduje. A pak je ta třetí věc umět v té praxi, to znamená, vy přijdete do porostu, vy jste říkal, když harmonizátor vytěží hektar té holiny, tak vy najednou ty stromy nevyznačíte všechny, vy najednou potřebujete udělat něco, čemu my říkáme strukturující probírka, a vy se na ty stromy musíte začít dívat úplně jinak. Vy je hodnotíte podle jiných kritérií a ten výběr stromů v těžbě má vždycky několik kritérií a vy ty kritéria můžete jejich priority střídat podle toho, co je to za typ porostů, v jakých je růstových fázích, v jakých je přírodních podmínkách.

Takže vy si to, protože už nejedete na tu plošnou paušalitu, kdy shodíte všechno a je vám jedno, jaký tam byly stromy. Dobrý, špatný, že jo. A tenhle druh nebo onen, a vy najednou musíte u každýho tu prorůst přemýšlet jako o originálu a nějak se na něj podívat a vybrat jenom část některých stromů a vy musíte vlastně mít úplně jasno, kam chcete směřovat, jak to má být v budoucnu, kdežto když už na tu jednoduchou, tam u toho nemusíte přemýšlet, jo, a takže vy se to musíte naučit i s tím sprejem. Proto my máme třeba na školním podniku tréninkový porosty, že nám sem jezdí kolegové a prostě ten porost je vyznačený, popsaný čísly na stromech. Vy k tomu dostanete tablet, v této situaci máte jakoby v elektronické mapě a vy si zkoušíte v tom tabletu jako stromy, který byste vytěžil, a ono vám to online počítá, kolik kubíků, v jaký tloušťkový struktuře, ale i tam máme třeba index, jako, jak měníte jako biodiverzitu, že jo, jako hledáme tu propojenost.

A vy si to prostě musíte natrénovat, abyste jeden, druhej, třetí model, že těch modelů je víc, těch postupů či těch manuálů, abyste se vlastně naučila, jo. Čili on je to jako dlouhej proces a pak to teda jako umíte, takže je to jakože v té autoškole dostanete ten řidičák, tak tady pomyslně si projdete touhle cestou a pak to začnete dělat na tom svěřeném majetku, ale vy uděláte první strukturující probírku a ono to v ní skoro není vidět. A teď vy čekáte na tu růstovou odezvu těch uvolněných stromů, jdete tam za osm let znovu, uděláte ji znovu a zase čekáte na tu růstovou odezvu a po 20 letech už to začíná být vidět a jste za to. Předtím 57 let učil, pak to 20 let děláte a je vám 50 a vy zjistíte, že to vlastně vypadá docela dobře. Ten směr, který jste zvolil, tak to děláte do 65 a jste jako napůl cesty toho, čemu my říkáme přestavba těch porostů třeba pro klimatickou změnu, a to je strašnej jakoby, jakkoliv to takhle nevypadá, že jo, protože většina lidí si myslí, že ti lesníci jsou jako dobře placený turisté, že jo, protože z ANO, protože samozřejmě ten hajnej je tam denně v tom lese, prší, neprší, ten turista jde na tu vycházku a je to pro něj ta nádherná psychologická sprcha toho uvolnění, že vypadnete z města, že jo, a vlastně ten lesník po tak dlouhý době jako teprve mu dojde, jestli to je správně nebo ne a on musí mít to vnitřní přesvědčení, že to už u někoho viděl, že to je tam nějaký pokročilejší fázi a my vlastně mentálně pracujeme s tím, že se nikdy nedočkáme toho výsledku.

Ani naši předchůdci se nedočkali, že jo, a to je strašně těžký. Já mám spolužáky, že jo, mě 58, kteří, že jo. Nastoupili jsme támhle ve 23 po škole a kteří třeba tady na Vysočině prostě postihla ta kalamita a ty lidi vám řeknou, hele, já jsem 25 let dělal v dobrým přesvědčení, že něco dělám dobře, a já jsem zjistil, že to je všechno špatně a já na to kašlu, já prostě rezignuji, protože to mentálně nedávám. To je to, co společnost vůbec nevidí jako toto dilema, co se odehrává, řeknu, v hlavě těch lesníků, kterým to není jedno, samozřejmě jako v každé branži jsou lidi, kterým je to jedno a neřeší to.

Petr

Jo, to. Děkuju za tohleto vykreslení. Jako že to je, to je úplně jinej sport, než takový, že jako něco, něco zkusíme. A příští rok se projeví, něco dopadlo, něco zkusíme, něco, na čem budu pracovat celej život a další generace to zhodnotí vlastně možná.

Tomáš

No jasně, tak jako když budete vybírat biotopové stromy, tak vy musíte vybírat i ty, které teď vlastně vypadají docela dobře, ale vy potřebujete mít jejich kontinuitu v tom lese, že jo, když chcete podpořit biodiverzitu, to není tak, že to teď je jeden rok výběru. Ne, já bych je měl vybírat celý život pomalu, postupně, abych si vytvořil celou tu jako vývojovou řadu, že jo. A já o tom taky musím jako přemýšlet a přemýšlet, kde ho umístím v tom, aby mi nevadil při těch těžebních operacích, aby nespadl někomu na hlavu. Jo, jo, takhle. A máte spoustu jako takových parametrů, o kterých pořád přemýšlíte a zase jako chodíte po tom lese. Turista si říká, jo, jo, pan Hajný, ten se má hajný, ten dobrý hajný, tak ten přemýšlí, že jo, pak mu zavolej samozřejmě mobilem, že má odvoz, tak pak stojí u toho náklaďáku, musí odnést to dříví. Přeruší to přemýšlení, oči.

Ono je to jako samozřejmě, ta realita je jiná, ale ona je to tak asi u každé profese, že jo.

Petr

Tak já vám moc děkuju za to. To je pro mě hrozně hezké nahlédnout vlastně do toho, jak tam žijí ti lidé v tom oboru, jakože nejenom si přečíst tu studii, ale jako fakt se trochu dozvědět o tom, jak se to je ještě něco, co byste chtěli jako dodat nebo takhle říct, když si představíte, že nás poslouchají. A teď nevím, no, jakože často třeba jako samosprávy obcí, on sem tam nějaký starosta nebo sem tam novináři, kteří dokážou něco říkat dalším lidem, sem tam lidé, kteří mají nějaké publikum, nejenom jako že chodí rádi do lesa, ale sami mají možnost mluvit k dalším. Tak máte nějaký takový vzkaz, jako kde začít, když by chtěli pomoct s tím, aby se podařilo nastartovat tady to jako přírodě bližší lesnictví.

Tomáš

To nastartovat si to musíme my sami, ale to je asi víc jakoby věcí, na který jste se teď zeptali. A třeba my se snažíme jako komunikovat, že jo, máme kolegyni, která je profesionálka jako v public relations, aby ta komunikace byla kvalitní, a já samozřejmě vím, nebo víme to v naší branži, že my jsme jako z logiky věci vlastně takový pomalejší, protože ten les roste pomalu. A vy ty věci měníte pomalu a ono je to na velký ploše, a tak jako nejsme takový ty štiky, takže nám i ta překlopení se do té aktivní, profesionální komunikace trvá, v tom jako zaostáváme, to víme, že jo. Tak já bych, jako kdyby to poslouchali nějaký lidé z jakýchkoliv médií, mně vadí, jak se v médiích o těch lesnických věcech píše jako ve zkratce, já rozumím, že to musí být ve zkratce, ale ta zkratka je tak brutální, že vlastně už to není pravda. To, co se tam často o lese píše, že jo. Tato jako si myslím, že nás i třeba jako obor poškozuje, a proto je na nás, aby my jsme se teda snažili být v tom aktivnější.

A druhá věc je ta, kterou nám potvrdili i sociologové, spolupracujeme s kolegyní, jednou ze sociologického ústavu Akademie věd. Prostě společnost. Tím, jak jsme se většinově přestěhovali do měst, tak samozřejmě nevím, ten milion a půl let, co se vyvíjí Homo sapiens, tak zkrátka někde vzadu v podvědomí to máme, že jsme žili v přírodě. Akorát teď posledních 50 let si to jaksi pohnulo a ty lidi v sobě pořád mají tu, potřebují do toho lesa, že jo. Ty důvody jsou jako jasný a my jim rozumíme, ale ty lidi, jak se odtrhli od takové té reality, kdy ještě řeknu, po druhé světové válce, ten hajnej patřil k tý velký čtyřce na dědině, že jo, s farářem, učitelem a se starostou a ti lidi ho prosili, jestli by si mohli něco v lese. Tak dneska 90 % občanů vůbec nezajímá nějaký dříví na topení a tak, a oni jsou strašně kritičtí, že jo, protože najednou tam vidí ten stroj a oni tam chtěli jít jako, aby tam bylo ticho, a on tam i ten horvestor, nebo je tam ten dřevorubec a my jako, a teď nám jako píší a jako nadávají a mně přijde, že je to taky samozřejmě na té naší komunikaci a nás bez jako potěšilo, že by ty lidi, než nás začnou hejtit, kdyby se jako zeptali jako nás, co tam jako děláte? Vysvětlete nám to, jo? A my bychom jim to vysvětlili i třeba z toho pohledu, že už nikdo nepůjde kácet s ruční sekerou, aby nerušil ten řev té motorové pily, já vím, že to je řev, že jo, ale ten dřev vůbec. Stejně jako ti občané města, ti ajťáci a ti lidi ve službách, že jo. On taky chce mít každý měsíc svoji vejplatu, ale on tu vejplatu dostane na základě výkonů své práce, on nemá, není placený hodinovkou a ten výkon musí být takový, aby mu vyrobil tolik dříví, které my prodáme a budeme mít jako firma na tu vejplatu, že jo. Ono je to jako zase opakuji, já vím, že to je primitivní ten příměr, ale my jako se nemůžeme vrátit o 100 let zpátky, abychom vytvořili tu romantizující iluzi té veřejnosti, ale zároveň se snažíme dělat věci typu, snažíme se třeba pracovat jako v blocích, kde se tam jeden rok intenzivně dělá a ten blok má třeba 200 ha, ale pak tam sedm let najdeme a ty lidi tam mají pak sedm let ticho, jo, že jsou jako ty cesty, jak vzájemně si hledat jako to vzájemný soulad, tak já bych si přál, kdyby ty lidi ne hned začali nadávat, ale prvně se zeptali a my jim to vysvětlíme a oni samozřejmě nemusí souhlasit, ale proběhne ten první krok, pozitivní krok.

Petr

Tak to je důležitý vzkaz, tak doufám, že budete mít spoustu emailů, které nebudou si stěžovat, ale budou se ptát na vysvětlení. Hele, moc děkuju za váš čas a díky za rozhovor. Nahlédnutí tady do tohohle oboru. Rádo se stalo. Mějte se krásně, ať se daří, na shledanou. Taky.

Tomáš

Na shledanou.