88: Dekarbonizace jako strategie nezávislosti: Proč bezpečnost a klima nejsou v rozporu

Tento přepis byl pro lepší čitelnost gramaticky a stylisticky upraven. V případě, že potřebujete doslovné citace, ověřte si je přímo v nahrávce.

Petr

Vážení a milí, vítejte u další epizody podcastu 2050. Na světové scéně geopoliticky se toho v poslední době děje fakt hodně, ať už je to válka, ruská válka na Ukrajině, nebo nějaké kroky prostě Donalda Trumpa, nějaké věci v Evropské unii atp. A v tomhle kontextu se do jisté míry přehodnocují a znovu propírají ta klimatická témata. No, a zejména v českém prostoru se objevuje z úst mnoha politických představitelů takový nějaký narativ nebo takové dilema, že když potřebujeme investovat do té bezpečnosti, tak dekarbonizace musí jít stranou, klimatické politiky jsou prostě za námi, protože už si je nemůžeme dovolit, protože přece musíme investovat do té bezpečnosti. Je to z takového buď, anebo. No, a my se dneska sňou Krčálem budeme bavit o klimatu. Tak. Ahoj, vítej, ahoj, Péťo, díky za pozvání. My to chceme trošku probrat, protože nám přijde, že tohleto dilema, jako bezpečnost versus dekarbonizace, je trošku falešné dilema, že ta bezpečnostní složka je v těch dekarbonizačních politikách od začátku velmi pevně implementovaná. Ona tam vždycky byla, akorát jsme o ní moc nemluvili, protože ještě před pár měsíci nebo lety jsme možná viděli svět, který víceméně vypadal, že funguje, a tím pádem ta bezpečnost nebyla téma minimálně v mediálním prostoru tak moc propírané. A to, že je součástí, že bezpečnost a nějaká nezávislost na státech, na kterých nechceme být závislí, je součástí těch klimatických politik, tak to není žádná novinka, ať už se bavíme přímo o Green Dealu, nebo o repower EU, nebo o těchto evropských politikách.

Vždycky to tam bylo integrální součástí, a proto si myslíme, že tady tenhle ten narativ buď, anebo úplně nesedí, tak na to se chceme podívat v téhle epizodě trošku podrobněji. Jeňu, ať ještě jednou vítám v podcastu. Snažil jsem se zarámovat rovnou tu tezi, ze které vycházíme. Možná klidně jako doplň, upřesni, jestli máš dojem, že jsem to úplně trefil.

Jan

Já myslím, že dobrý. Děkuju. To, co si myslím, že bych k té tezi doplnil a chtěl bych dneska předestřít jako dost jasné argumenty a čísla, je, že pragmaticky řízená klimatická politika může pro Evropu znamenat větší nezávislost, větší odolnost a nakonec větší konkurenceschopnost pro budoucí svět. Jo, a to je za mě druhá půlka té teze, jo, není to oddělené, ale vlastně skrze dobře odvedenou klimatickou politiku můžeme získávat tyhle další benefity.

Petr

Ty bohužel to slovo pragmatický. Já mám dojem, že často taky slýchám, že ta jako zelená politika je vedená nějakou jako ideologií, že to je jako nějaká ideologická teze nebo něco takovýho. A tak. Možná i k tomu vybrat, když se jako vyjádříme, že mám dojem, že zrovna pro nás ve faktech o klimatu jako nikdy nebyla, jako že to nebylo nikdy jako téma, který by bylo vedený nějakou ideologií prostě krásnějšího světa, ale že prostě, že tam nějaký pragmatismus nebo nějaká jako realističnost a užitečnost v kontextu celkové jako ekonomiky společnosti a tak, takže tam pro nás vždycky byla, tak možná chceme znovu pojmenovat jako tyhlety věci.

Jan

Jo, jo, určitě. Ono to, ono je to potom na nějaký delší rozvažování nebo přemýšlení a myslím, že do tý hloubky se tady během jedný epizody nemůžeme dostat, ale vlastně, co mně přijde důležitý říct na začátku, je, že, no, vždycky se věci dají dělat líp, jo, nebo že myslím si, že se tohohle dá využít jako k dobrýmu, ve smyslu novýho zvažování, jako nový prioritizaci. Pokud jako společnost, ať už evropská nebo česká, máme vkládat nějaký peníze do, nebo budeme vkládat nějaký peníze do dekarbonizace, tak se znovu dívat na to, jak to udělat, aby to bylo efektivnější, aby to přineslo jako co nejvíce z toho, abysme z toho dostali co nejvíc dobrýho.

Petr

A co nejvíc dobrýho znamená nejen zastavení klimatické změny, ale i zároveň, jo, bezpečnost, odolnost, nějakou politickou spoustu.

Jan

Jo, jako vlastně možná nějaký věci škrtat, protože nejsou dobře v průsečíku těchhle všech témat, který nás zajímají, jo, dobře neukazujou, a naopak jiný věci posilovat, protože jsou dobře na průsečíku klimatickou akcí jako snižováním rizika, jako velmi tvrdých a nepříjemných klimatických dopadů. A současně nějaký jako geopolitický nezávislosti, ekonomický prosperity atd. atd.

Petr

Tak pojďme to snést nohama na zem. Teď jsme se tak jako konceptuálně o tom bavíme, tak co jsou teda a pojďme si fakt jako možná říct, co jsou ty věci, co se dějou na geopolitické úrovni, na který vlastně máme dojem, že se pak reaguje třeba i tady tím českým dilematem, jako buď, anebo tak, co se to teda vlastně děje? Co přidáváte jako impuls do toho? Pojďme ty věci teda přehodnotit, znovu promyslet. A tak.

Jan

Ono se to jako pro Evropu děje už dlouho, že, tak ta ruská agrese na Ukrajinu trvá víc než tři roky a vlastně to byl ten prvotní impuls, který ukázal, že přístup jakože se budeme se všema kamarádit a ekonomicky se provážeme, a to nám zajistí bezpečnost, že skrz ten mezinárodní obchod a skrz vzájemnou ekonomickou provázanost ekonomik už nikomu se nevyplatí rozpoutat nějakou větší válku, takže aspoň v případě Putina to neplatí, jo, že vlastně tohle není dostatečný zdroj bezpečnosti pro Evropu nebo obecně pro svět. A on to dál jako akceleruje Donald Trump tím, když vysílá docela jasný signály. Hele, svoji bezpečnost, Evropo, si řeš sama, já vám to dál nebudu platit, my jako Spojené státy vám to dál nebudeme platit, což jako další velkej impuls k tomu, okay, potřebujeme se o sebe postarat a ten způsob, jak zajistit vlastní bezpečnost, už není, že budeme všichni na sebe hodní a hezky se budeme o věcech bavit, jo, prostě ta bezpečnost holt stojí na jiných věcech a větší roli bude hrát vojenská síla, nakonec ekonomická síla, nějaká geopolitická suverenita, nezávislost ve zdrojích energií, v klíčových materiálech a podobně, no, a všechno tohle samozřejmě stojí peníze, stojí to kapacitu státu nebo Evropy nebo koalice, koalice států, které si chtějí společně zařídit nějakou kolektivní bezpečnost, a tudíž je potřeba zvažovat, OK, tak tady najednou máme nový náklady v řádu jednotek procent HDP, tak to jsou prostě stovky miliard korun ročně, už tak máme ztrátový rozpočet nebo deficitní rozpočet, tak co to znamená, kde ty peníze můžeme vzít? Znamená to nový půjčky, kde můžeme něco seškrtat? Jo, to jsou všechno velmi přirozený otázky a samozřejmě přirozeně může přicházet otázka, tak co ta dekarbonizace? Ta taky vypadá, že je drahá?

Petr

A ono to v tom českým prostoru se hodně teda objevuje a může v tom být i jako konkrétnější, kdo co říká v poslední době.

Jan

Nebo já bych ještě, ještě mně přijde vlastně důležitý na tý obecný úrovni, tedy na jednu věc, jo. Pokud vlastně máme tak velký zaměření na bezpečnost, tak je poměrně zřejmý, že my si jako Česko nezajistíme bezpečnost, sami potřebujeme být jako součástí nějaký širší koalice, součástí silný Evropy, která je jako rozhodná, akceschopná a dokáže jako vysílat jasný signály a podle toho taky konat, protože ona ta bezpečnost taky, že jo, tohor na x let dopředu, že to teď dost pravděpodobně nám nehrozí bezprostřední vojenský ohrožení letos, protože nikdo nemá tu vojenskou sílu teď vyloženě udělat velkou, velký útok na Evropu, ale je to otázka jako dalších x let, možná nějaký přípravy. A teď já nejsem vojenský analytik, nevyznám se v tom, ale vlastně v tomhle směru je důležitý teď vysílat nějaký signály, který jsou důvěryhodný, že například budujeme armádu, aby to už teď vedlo k nějakýmu budoucímu odstrašení, jo, nebo aby už teď někdo jinej.

Třeba Putin potřeboval svou strategii vidět v rámci toho, co dělá ostatní svět, což je trochu podobné jako klimatickým signálům, malá odbočka, jo, že taky vlastně v něčem pro klimatické vyjednávání je hrozně důležité vysílat důvěryhodné a srozumitelné signály, podívejte se, my děláme tohle. A ve chvíli, kdy člověk vysílá signály, které jsou podložené, potom tím, že to člověk opravdu implementuje, tak to vytváří moc v tom mezinárodním vyjednávání nějakou možnost něčeho dosáhnout, tak v tomhle smyslu, v tomhle smyslu potřebujeme být součástí silného bloku, který rozhodne, vysílá jasný signál.

Tys mluvil o tom, co se děje v českém politickém prostředí. Tak já tady mám připravených pár citátů, můžeme si to říct velmi konkrétně, jo. Já myslím, že každý, kdo sleduje českou politiku, tak ho to nepřekvapí. Tady mám například citaci premiéra Petra Fialy. Nepřátelé nečekají, až Evropa dokončí svou zelenou tranzici, je nutné dát na druhou koleji oxid uhličitý. Případně Andrej Babiš. Green Deal je mrtvý, nelze ho reformovat, nelze ho vylepšit, je mrtvý. Nebo Zbyněk Stanjura taky z ODS, ministr financí: Green Deal nemá budoucnost. Je jiná priorita, obranyschopnost Evropy i České republiky. Buď budeme investovat do dekarbonizace, nebo do obrany, investice do Green Dealu a dekarbonizace musí přestat.

Petr

Což vlastně na rovinu úplně říká, jako máme tady buď.

Jan

Anebo buď. A to jsou výroky současnýho premiéra.

V principu lídra opozice, současného ministra financí, pak jsou tady nějaké specifické a spousta těch narativů potom jde proti jednotlivým opatřením. Třeba Karel Havlíček nedávno říkal, psal, že stávající povolenky úplně zrušit není možné, ale jestli se s nimi něco neudělá, skončí to v Evropě průšvihem, tak to útočí proti emisním povolenkám nebo podobně. Lukáš Vlček ze STAN, současný ministr průmyslu a obchodu. Systém emisních povolenek se opravdu utrhl ze řetězů. V případě znovu. Petr Fiala z ODS, premiér. Revize Green Dealu je racionální nutností. O budoucnosti spalovacích motorů má rozhodovat trh, technologie a zákazníci, nikoliv regulace a nařízení z Evropy.

Petr

Zase prostě, když se řekne Green Deal, tak musíme změnit spalovací motory, protože to je to jediné, co tam je.

Jan

Jo, jo, ale tím mohl bych pokračovat a našel bych ještě jako další ukázky napříč politickým spektrem. V principu tady tohle jako dost doširoka rezonuje a všichni říkají podobný věci ve smyslu toho, že tohle je potřeba zásadně změnit. Jo, přesně. To napětí buď, anebo buď bezpečnost, nebo obrana, případně kdo nechce příliš propagovat bezpečnost, tak aspoň využije příležitosti a řekne dekarbonizace. Ne, stop, tohle musí skončit.

Petr

Je tenhle názor nějak široce zastávaný i v Evropě? Nebo je to takové, že Česko si v tomhle hraje možná s pár nějakými státy nějakou vlastní narativní hru?

Jan

No, Česko si hraje trochu svou vlastní narativní hru, samozřejmě se to objevuje napříč Evropou, ale jakoby mimo jiné v Česku. Spousta těch aktérů si tohle nejspíš jako dlouhodobě myslí a teď je konečně ráda, že to zas můžou říkat nahlas, jo, že tady v Česku ta jako skepse nebo jako klimatickej odpor na úrovni politických špiček je dlouhodoběj a mimo jiné při každý geopolitický změně se takový hlasy v Česku objevujou, že je potřeba přehodnotit dekarbonizaci a dát ji na druhou kolej. Ať už to byl příchod covidu nebo začátek ruský invaze v roce 2022, anebo teď se to objevuje znovu při druhým Trumpově mandátu, teď od začátku roku 2025.

Petr

Takže to, co říkáš, asi to nejsou nové názory těch lidí, ale prostě když je příležitost je jako vyřknout nahlas, že se něco stane na úrovni světa, tak se toho vlastně chopí.

Jan

Jo, jo. Je zajímavý se dívat, se podívat za český hranice, kde samozřejmě tyhle hlasy se také objevujou a taky posilujou, ale jsou to typicky hlasy jako protisystémových alternativních stran, ať už prostě německá Alternativa pro Německo, která mimo jiné velmi výrazně posílila, ale není ve vládě, je to strana mimo vládu, nebo Geert Wilders v Holandsku, nebo další prostě sada populistů napříč Evropou, takový hlasy vysílá a i v Evropským parlamentu po loňských volbách je ten hlas silnější. Jo, není to, že by takový názory v Evropě neexistovaly, ale rozhodně jsou mimo evropský politickej mainstream. Mimochodem i třeba Daniel Křetínský, kterej i před německýma volbama teď v únoru napsal komentář pro německý publikum, pro jako mainstreamový deník Die Welt. A teď budu zase citovat, napsal: Na rozdíl od mnoha jiných si nemyslím, že bychom měli naše ambice v oblasti klimatu zmírnit nebo pozastavit, naopak musíme ale zvolit jiný přístup a rozuměji víc pragmatický, míň ideologický. Takže vlastně je zajímavý se dívat na to, co říká českej politickej mainstream a co jako chtějí slyšet.

Mainstreamoví posluchači v zahraničí a je tam vlastně v tom velký rozpor a v něčem jako některé ty výroky jsou hodně radikální ve smyslu. No, to musíme zrušit, zastavit, jo, my zařídíme za vás, že tady tohle prostě Evropa zruší dokonce, jo, tak to už je úplně jako naivní představa. Jako čeští politici to můžou slibovat, že zrušíme Green Deal, nebo že dekarbonizaci dáme na druhou kolej. Ale v té současné evropské realitě je to v principu nesplnitelný slib, pokud vyjdeme z premisy, že Česko nevystoupí z EU, samozřejmě, nebo že se nepustí do velmi hlubokého sporu s Evropskou komisí, ale vzhledem k tomu celému rámování, o kterém se bavíme, že tady máme zásadní bezpečnostní problémy, tak tohle jako mně přijde to nejhloupější možný řešení říct OK, tak kvůli tomuhle vystupujeme z EU, protože chceme zbrojit, ale nechceme dekarbonizovat.

Tím neříkám, že to není možný, jo, tak je to legitimní politické rozhodnutí, jenom vlastně říkám, že pokud nám jde o bezpečnost, tak tohle je asi přehnaná reakce. Čili jediné, co v těch jako dalších letech, a samozřejmě jako politika je nevyzpytatelná situace, se může jako zásadně změnit, ale jediné, co v těch dalších letech se zdá být jakoby na stole, možné politicky dojednat v rámci Evropy, je holt mírně upravovat tempo priority, parametry jednotlivých dekarbonizačních cílů a opatření. Jo, když dám příklad, teď se dojednávají emisní cíle pro rok 2040. Ještě před evropskými volbami loni přišla Evropská komise na základě jako docela solidních vědeckých podkladů s návrhem, že potřebujeme snížit emise Evropské unie o 90 % oproti roku 1990, oproti referenční úrovni mít už jenom desetinu emisí. A samozřejmě se to nesetkalo s úplně jako pochopením nebo jo, obzvlášť česká pozice k tomu byla jako. Ne, ne, to je nesmysl, to jako nezvládneme. A komise vlastně po volbách trochu změnila rétoriku, nová komise, druhé období.

Mluvčí 3

Von der.

Jan

Trochu rétoriku, že záleží na schopnosti, ale vlastně ten cíl nechala stejný a v rámci opět navrhla, potřebujeme snížit o 90 %, což si myslím, že je přesně ta věc, která je k jednání a skutečně se bude dojednávat a nejspíš je docela možný, že ten kompromis, který nakonec se dojedná s členskýma státama, tak bude nižší než takhle ambiciózních 90 %, přestože z hlediska fyziky změny klimatu je to jako důležitý a chvályhodný ty emise snižovat rychle, tak tím jenom chci ilustrovat. OK, to je věc k jednání. Stejně tak komise mění spoustu jako implementačních detailů, jo, teď jsou různý reformy kolem reportingu, udržitelnosti, omnibus, jo, jak se mění pravidla pro firmy z hlediska udržitelnosti, jakým způsobem ji musí reportovat, jaký cíle musí dosahovat. AT atd. No, OK. To jsou ty věci, o kterých se dá diskutovat, stejně tak se mění pravidla. Nejspíš, co se týče pokut pro automobilky za rok 2025, nějaký průměrování přes tři roky atd.

Možná se najde koalice, dost silná koalice států, které budou chtít změnit vůbec i jako ten termín ukončení prodeje spalovacích motorů v roce 2035. OK, to jsou parametry, které se dají diskutovat, ale že by se v Evropě, že by se v Evropě jako členské státy shodly na tom. OK, tak tu dekarbonizaci, tu teď škrtneme, na tu nemám peníze. Tak to mně přijde jako velmi na.

Petr

Zároveň já jsem na začátku říkal, že to ani možná nejde tím směrem, že to dilema, jako že buď, anebo je vlastně trochu liché, tak už okomentovat tohle jako, v čem vlastně ty deka. To dekarbonizační úsilí nám pomáhá řešit i taková témata, jako je právě bezpečnost.

Jan

Já si myslím, že tady je jako důležitý se dívat na to, jakým způsobem vlastně funguje odstrašení možného protivníka, aby na tebe nezaútočil. Jo, tak jedna věc je, že máš dost vojáků, armádu silnou atd., ale pak jako další roviny, kde vlastně bylo hrozně hezky vidět, jak toho Putin na začátku té invaze využíval, jakým způsobem tě ten protivník může vydírat. Jo, on to velmi, velmi dobře, velmi silně zkusil nás vydírat z hlediska fosilního plynu, který nám dovážel do Evropy, nebo který Rusko exportovalo do Evropy, a vlastně na té zkušenosti je hrozně silně vidět, že to byla jako velmi mocná zbraň. Neodhadl to, Evropu tímhle nerozložil a nerozbil, ale vedlo to k dost hlubokým ekonomickým dopadům na běžný lidi v Evropě. To znamená, jako vlastně hrozně silná zbraň na protivníka, jak ho donutit něco dělat nebo nedělat, a tyhle závislosti. A teď to není jenom Rusko, jakože my vlastně velkou část fosilních paliv, kterou dovážíme, tak dovážíme z různých zemí, které UK nejsou třeba otevřeně nepřátelské jako Rusko, ale taky nejsou pro nás úplně předvídatelné. Nakonec ani Spojené státy dneska pro nás nejsou úplně předvídatelné. Dovážíme velké množství LNG plynu.

A ze Spojených států a jako Evropa celek a jakoby je to určitý nástroj nějakého tlaku, vyjednávání, vynucování si něčeho, co třeba pro Evropu není výhodné.

To, co je potřeba na Green Dealu vidět a co v jeho popisu od začátku moc není akcentováno, protože byla jiná geopolitická situace, je mimo jiný program na velmi radikální snížení dovozní závislosti na fosilních palivech. Proč je důležitá dovozní závislost na fosilních palivech? Protože je to důležité pro fungování té ekonomiky. Když někdo přestane dovážet paliva nebo ti je začne prodávat čtyřikrát dráž, má to na tebe dopady v řádu měsíců. Hrozně rychlé. Zatímco kdyby ti někdo řekl: „OK, já ti nebudu dovážet nějakej typ čipů,“ má to hluboké dopady, ale jenom na nějakej úzký sektor ekonomiky. OK, tak automotive, to jsme zažili, jo, když byly prostě nedostatky čipů do aut, tak to samozřejmě vedlo k hlubokým dopadům, ale je to druhotné a specifické pro nějaký sektor.

Možná ještě řeknu nějaká čísla, aby to tady bylo vidět, jo, že my máme nějakou spotřebu energie v Česku. Podívám se na něco, čemu statistici říkají konečná spotřeba energie, což je v principu to, co lidi, nakonec domácnosti, podniky, co vidí na té faktuře za elektřinu, jo, spotřebují nebo za plyn spotřebují nějaké množství elektřiny, nějaké množství plynu, nějaké množství uhlí atd. A jako balíku energie, kterou v Česku za rok 2023, což je nejnovější, poslední rok, za který máme tenhle typ statistik, spotřebovali, tak je skoro 40 %. Jsou ropné produkty, které jsou v principu z dovezené ropy, skoro 20 % je zemní plyn.

Dalších 25 % je elektřina a teplo, z čehož asi desetina se vyrábí z importovaného plynu dneska, jo. Brzy to bude nejspíš víc do konce, to znamená, je to skoro, dohromady skoro 60 % konečné spotřeby energie je založené na importované ropě a zemním plynu.

A to je obrovské množství. Já, když my tady říkáme (my ne, my dva), ale když v českém politickém mainstreamu se objevuje hlas, že je potřeba zabít Green Deal, tak je ale potřeba dodat, OK, to znamená, že pokračujeme v současném fosilním dealu. Že jako jedeme ve status quo, kdy jsme ve velké míře závislí na dovozu, jako bytostně závislí na dovozu fosilních paliv.

Z velké části ze států, které jsou buďto přímo nepřátelské jako Rusko, anebo nepředvídatelné jako státy Perského zálivu, Spojené státy, Kazachstán, Alžírsko, tedy samozřejmě jako to je klasické téma energetiky nebo geopolitiky, jakým způsobem tyhle zdroje diverzifikovat. Aby tě jeden jedinec nemohl takhle silně vydírat. Ale prostě tam nejsme, musíme si to přiznat, že tam nejsme, a dekarbonizace nebo všechno to, co se, spousta toho, co se dělá v rámci Green Dealu, tak má za cíl tuhle závislost snižovat.

Petr

My jsme, nejsme jediní, kdo vlastně v synergii s klimatickými politikami řeší nějakou svoji jako závislost nebo, nebo jakoby nějaké jiné, jiné aspekty. Když uvedu, my jsme tady v nějaké epizodě, když jsme diskutovali s Ondrášem Přibylou, že říkal, že vlastně čínská investice do elektromobility do nějaké míry taky je vlastně vedená, jako je to klimaticky výhodná věc a zároveň motivovaná i jako snížením dovozní závislosti právě na ropných produktech a vlastně větší soběstačností. Tím pádem jako pro Čínu, dají se takovéhle nějaké příklady uvést nebo jako vidíme tohle i ve světě někde.

Jan

Jo, jo, asi ještě můžu trochu víc okomentovat tu Čínu, ale na ní vlastně potřebuju ještě odkrýt jednu rovinu toho, tý synergie. Já jsem teďka mluvil o dovozu fosilních paliv a jako závislosti, anebo naopak suverenity, která plyne z toho, jak to vypadá, a podle mě ještě jako třetí rovina je konkurenceschopnost ekonomiky. Jestli máš strukturu ekonomiky, strukturu průmyslu, která funguje a bude fungovat v budoucím světě. A tady si myslím, že to je ještě jako vlastně silný u tý Číny, protože ona Čína dlouhodobě řeší problém, že nemá dostatek vlastní ropy, zemního plynu a ve velkým to dováží, mimo jiné to dováží, velká část toho, tý ropy plyne přes, jako mladskej průliv, kterej je to jako geopoliticky riskantní, to je prostě malá úžina.

Jako na průplavu mezi Indickým oceánem jakoby směrem k Číně, a ono se to dá samozřejmě obeplout, jo, jako Čína si je vědomá své zranitelnosti vzhledem k dovozu ropy a zemního plynu.

Primárně těchto dvou, a to znamená, a současně Čína dlouhodobě sleduje a vnímá klimatické signály ze západu, hlavně z Evropy, jo, že tedy my tady chceme dekarbonizovat. Podívejte se, a v té Číně taky nejsou hloupí, tak oni taky jako vidí tu vědu a vidí ty dopady změny klimatu a že

To je z nějakýho pohledu důležitý, ale oni si to potom dokážou propojit do nějaký dlouhodobý systematický politiky, kdy si můžou říct OK, máme tady problém s naší dovozní závislostí, současně někdo po nás chce nějakou klimatickou akci, současně se mění svět, to znamená, my, když se tomu přizpůsobíme, nebo dokonce, když budem krok napřed, tak získáme konkurenční výhodu a to, co Čína ve velkým dělá. Rozvoj obnovitelných zdrojů, rozvoj solární technologie, kde oni vlastně mají naprostou dominanci ve výrobě solárních panelů, celosvětově mají výraznou dominanci ve výrobě baterií a dneska už i jakoby celých elektroaut a vlastně to pro ně má tři benefity, jeden benefit je, že možná dokonce 41 benefit je, že snižujou svoji, postupně, pomalu snižují svoji závislost na dovozu fosilních paliv. To je program na desetiletí, to se nedá udělat z roku na rok za druhý.

Že se jako připravují na budoucí svět, nebo jsou krok napřed pro budoucí svět, který jako je založený na těchhle čistých technologiích.

Za třetí si řeší vlastní environmentální problémy, smog atd., že tam je vlastně tak tvrdá regulace spalovacích motorů v Číně, že si to tady jako nikdo nedokáže představit v Evropě, že by to tady skutečně bylo.

A za čtvrtý vlastně naplňují nějaké klimatické závazky, jo, jakoby ukazují vstřícnou tvář, dělají něco pro klima.

A to je synergie jako čtyři různé velmi pragmatické důvody, proč něco dělat, a tak to dělají.

A stejně, a to je trochu jiná pozice, trochu v jiný pozici jsou státy Perského zálivu, které mají ropy a plynu habaděj a dokonce jsou v té jako ekonomické výhodě, že mají ten jako nejsnáze dostupný, ty nejsnáze dostupné zásoby ropy a zemního plynu, ty, které se dají těžit s nejmenšími náklady, to znamená v situaci, kdyby celosvětově ten průmysl narážel na to, na rostoucí náklady, protože třeba břidlicové písky, ty zdroje, které máš ve Spojených státech, tak se může stát, že začnou vysychat a už tu jako bude dražší a dražší to dál těžit, tak tyhle státy s tím problém nemají. To znamená, oni ví, že pokud se bude na světě pokračovat v těžbě, tak to budou oni, kdo to bude těžit, ale stejně se nějakým způsobem pragmaticky připravují na budoucí svět, ve kterém možná tohle nebude tak vzkvétající byznys a už té ropy a zemního plynu možná tolik neprodají jako dneska a rozvíjejí jako alternativní byznys. Zatím je to daleko k tomu, že by to byl skutečně, jako že by to mohlo přepnout na jejich hlavní byznys, ale ve velkém, aspoň některé z těch států investují do obnovitelných zdrojů nějaké pilotní projekty na výrobu zeleného vodíku? Jako vlastně hledají způsoby, jakým způsobem mimo jiné Evropě, ale i dalším aktérům. A celosvětově dodávat čistou energii.

Že připravují. Čili je to v něčem, je to řešení nějakých klimatických závazků a je to nějaký důsledek tlaku mezinárodního společenství na to, aby i tyhle státy něco dělaly pro klima. Ale v první řadě je to diverzifikace ekonomiky a ekonomická příprava na proměny ve světě.

A my vlastně v Evropě, aspoň z mýho pohledu, potřebujeme udělat tohle pragmatický cvičení, podívat se na to, co je tady na stole, na to, co je skutečně na průsečíku více zájmů, a to prioritizovat. A možná ty věci, který jsou hodně na orbitu nebo hodně specifický, klimatický, a nemají jiný benefity, tak možná mírně depriorizovat. Odložit to na později.

Petr

Takže vlastně jako je to, co jsem slyšel v těch jako příkladech, tak není to buď, anebo vlastně to není ani jedna versus druhý téma. Jo, ty jsi říkal u tý Číny, že to byly takový jako čtyři nohy, dokonce, že nějaká jako snížení závislosti, zvýšení konkurenceschopnosti, boj proti klimatické krizi, tyhle všechny věci, a vlastně spíš jako, než se hádat o tom, co z toho je důležitý, tak si možná nechat na stole, že hele, důležitý je všechno. A pojďme hledat jako konkrétní opatření, který pomůžou se vším nebo jako s více těma věcma zaráz, a to je možná to přemýšlení, který by bylo hezký i v tom veřejným prostoru. Jako častěji potkávat i u nás.

Jan

Jo, naprosto souhlasím. Ještě mám chuť to doříct, co to teda znamená v Česku? No, jak můžeme teď, teď se na chvilku omezím na to snižování závislosti na importu energie.

Jak Česko může snižovat svoji závislost na importu energie? No, my to známe, jsou to primárně energetické úspory a jsou to čisté zdroje energie.

A to je přesně to, co je obsaženo v repower EU. Jenom tam máš třetí pilíř, a to je diverzifikace dovozu fosilních paliv. Jo, nechme jako nut jít třetí dodatek pro nějakou energetickou bezpečnost, ale co to znamená konkrétně, co si pod tím představit? No, tak to znamená energetická renovace budov, jo, všichni to známe, zateplování baráků, a všichni to teď známe, protože byly drahé energie vzhledem k té plynové krizi před pár rokama a každý si to dokázal představit, co to znamená, když mám starý nezateplený barák. Nebo jako ve špatném energetickém standardu a cena energie stoupne pětkrát.

No, to je jako hrozně vysoká zranitelnost a my vlastně tu zranitelnost jako ekonomika můžeme mít mnohem menší prostě jenom tím, že ty fosilní paliva dovezená budou tvořit mnohem menší část našeho účtu, jo. Pokud rodina má výdaje na energie 5000, tak je to hrozně moc. Pokud by se to zpětinásobilo. Renovace budov, elektrifikace, vytápění a dopravy, jo, a nejdřív tam, kde je to nejvíc racionální, kde to je nákladově efektivní, kde to dává smysl, samozřejmě nemůžeme bezhlavě elektrifikovat ty věci, které se nevyplatí elektrifikovat, jo, pokud se na to díváme tímhle pragmatickým pohledem. No, a pak je to výroba čisté elektřiny, což krátkodobě je větrná a solární energetika, v dalším horizontu jaderná energetika, jo, potřebujeme čistou energii.

Petr

A ona to čistý vlastně v tom našem případě se rovná jako domácí, že jo, nebo jako víc lokální, než jako dovážíme úplně z jinýho konce světa.

Jan

Jo, a to je potřeba všechno zvažovat, jo, protože v té moderní, v té nové energetice samozřejmě se velmi vyplatí spolupracovat v rámci Evropy a dovážet si a vyrovnávat si výkyvy výroby tady těch obnovitelných zdrojů napříč Evropou. Jo, tak tohle se nám vyplatí a tak OK. Jsou to jako naši spojenci, můžeme se na ně spolehnout. No, samozřejmě, že jako nemůžeme všechno vsadit na tuhle kartu, že tu elektřinu dovezeme, taky potřebujeme mít záložní zdroje v Česku, tak jo, aby to fungovalo i lokálně česky. Ale máš pravdu, jsou to jako domácí zdroje, domácí zdroje, které tam stojí a nikdo ti je nevezme, jo, když někdo přijde a řekne, tady mám velkou armádu, tak řekneš, jo, dobrý, ale my tady máme větrníky, které nám vyrábí elektřinu, a pak tady máme nějaké záložní plynovky, které přinejhorším můžeme krmit biometanem, takže si na nás nic nevezmeš, jo, když to řeknu velmi jako zjednodušeně.

Petr

Hele, díky za to přidání kontextu České republiky, co to konkrétně znamená? Protože mám dojem, že vyjmenováváme znovu, a proto si myslím, že ani není potřeba jít možná víc do detailu, protože o energetice a o její transformaci jsme se tady bavili už mockrát, takže si dokážu představit, co jsou konkrétní opatření, jenom je vlastně teďka nasvěcujeme víc i z toho bezpečnostního pohledu, nejenom z toho dekarbonizačního.

Jan

Já bych tam dodal ještě jeden detail. Budu velmi stručný, jo. Já jsem mluvil u Číny o konkurenceschopnosti a o přípravě na nový svět. Tak jenom chci dodat, že tohle se týká ale i Česka, jako my v Česku máme ekonomické příležitosti, které souvisí s tím, s těma novýma technologiemi a potřebujeme je využívat, a když to ty věci budeme instalovat taky tady v Česku, tak to podpoří české firmy, které už v tom sektoru jsou a týká se to tepelných čerpadel, v Česku se vyrábí spousta tepelných čerpadel, je tady spousta firem, které to vyrábí, týká se to součástek do větrníků, jo, české firmy dodávají různé části do větrných elektráren. Týká se to například toho biometanu, v Česku máme docela na poměry silný průmysl, co se týče bioplynek, biometanu a teda mohl bych pokračovat dál a jenom to jako vlastně chci ukázat, že nemusíme nutně vyrábět furt to samé, můžeme se dívat dopředu na to, na čem česká ekonomika může stát za pět, deset let?

Nejenom dovozy paliv, nejenom klimatická bezpečnost, která je důležitá, ale vlastně i konkurenceschopnost v novém světě, který přichází, stejně tak bude přicházet elektromobilita. A když tady zavřeme oči a budeme se tvářit, že budeme dalších 30 let prosperovat na spalovacích motorech, to asi nevyjde v té celosvětové konkurenci.

Petr

Díky, díky. Za tenhleten komentář. A nasvícení vlastně tý dekarbonizace takhle z jinýho směru nebo z jinýho úhlu pohledu.

Jan

Těšilo mě.

Petr

Měj se hezky a díky z natáčení taky.