84: Jaké nástroje má stát k dispozici pro dekarbonizaci?

Tento přepis byl pro lepší čitelnost gramaticky a stylisticky upraven. V případě, že potřebujete doslovné citace, ověřte si je přímo v nahrávce.

Petr

Vážení a milí, vítejte u podcastu 2050. Než se vrhneme do dnešní epizody, tak já potřebuju poděkovat a chtěl bych poděkovat britskému velvyslanectví v Praze za to, že podpořilo vznik této epizody, takže díky za tuhle i další epizody, které se díky vám můžou dít.

My jsme se v jedné z předešlých epizod bavili o tom, jací jsou vlastně aktéři dekarbonizace a jaké jsou nějaké jejich úkoly? Nebo jako. Bavili jsme se o tom, že dekarbonizace není pro všechny to stejné, prostě pro stát je to něco jiného, pro spotřebitele je to něco jiného, pro firmy je to zase něco jiného, pro média je to něco jiného, mohli bychom vlastně prozkoumávat, jací aktéři mají jaké konkrétní úkoly. A dneska bych se chtěl podívat na jednoho z těch aktérů, který je velmi významný, a to je stát, takže jaké jsou úkoly nebo jaké jsou nástroje vlastně státu v našem prostoru?

Můžeme za takový stát považovat i Evropskou unii, která nějak vstupuje do toho rozhodování na naší národní úrovni a trošku zmapovat to prostředí, jaké nástroje k dekarbonizaci vlastně stát může používat? A proto tady se mnou sedí dneska Kateřina Kolouchová, fakta o klimatu. Tak vítej Káťa v podcastu.

Kateřina

Opět ahoj. Petře, díky za pozvání.

Petr

Díky, že jsi přijala pozvání a ty jsi vlastně na toto téma psala explainer. Už je to pár měsíců zpátky od toho, co nahráváme tuto epizodu. A tak já chci možná začít tím, kde vůbec jako vzešlo v tvém přemýšlení tahle potřeba jako říci, pojďme zmapovat, jak vlastně stát může ovlivňovat dekarbonizaci.

Kateřina

Tak, jak už jsi říkal, ve Faktech o klimatu se dlouho bavíme o tom, jaké jsou úkoly a vlastně i možnosti jednotlivých aktérů v tom, co můžou v dekarbonizaci dělat. A tak. Vlastně jsme se dostali k tomu, že by bylo fajn podívat se na to, jak široká ta paleta nástrojů vlastně je, protože často se bavíme o emisních povolenkách, uhlíkových daních nebo nějakých regulacích, ale vlastně přišlo nám fajn to celé nějakým způsobem zmapovat, abychom získali nějaké schéma, na základě kterého se o tom můžeme potom dál bavit a třeba si říkat: aha, tak jaký typ třeba další regulace můžeme přijmout nebo tenhle informační nástroj, co znamená, co nám přináší? A zkrátka, abychom si o tom udělali širší přehled.

Petr

Prostě rozšířit to povědomí o tom, co vlastně má stát v rukou.

Přesně tak, tím pádem ta diskuze může být asi kvalitnější, širší. A tak jaký je teda, nevím, jestli začít od nějakýho základního dělení, jako že těch nástrojů, když začne přemýšlet nad tím, co teda stát může dělat pro to, abychom podpořili dekarbonizaci tak, jak jsi nad tím přemýšlela, nebo jak si to napsala.

Role státu a čtyři hlavní nástroje dekarbonizace

Kateřina

Já bych možná ještě pro úvod dodala tedy, že ten stát má vlastně nějakou paletu možností, jak jsem říkala, co může s tou dekarbonizací dělat, a vlastně ta jeho role je opravdu důležitá a hodně významná, protože on vlastně těmi politikami, opatřeními, která vlastně vytváří a následně implementuje, tak utváří prostředí potom pro ty třeba další aktéry, jako jsou firmy, ti spotřebitelé nebo i další organizace. Zároveň vlastně i funguje potom zpětným směrem; to ovlivňování ze strany těch organizací, tak třeba nevládní organizace nebo byznys zase vstupují do toho, jaké ty politiky ten stát tvoří, tak to jen tak pro kontext.

Petr

Takže říkají, že se stále vytváří prostředí a zároveň to prostředí, ať už jsou to teda firmy nebo neziskovky, nebo kdokoliv, tak vlastně se snaží ovlivňovat ten stát jako spoustu různými způsoby, ať už jako volením konkrétních zástupců nebo prostě nějakým přímým lobbingem za nějakou akci třeba.

Kateřina

Jo, přesně tak. A my, když jsme se tedy dívali na to, jaké všechny ty nástroje má stát k dispozici, tak jsme se dívali na to, jaké vlastně ty způsoby dělení těch jednotlivých nástrojů existují, a nakonec jsme vyšli ze sdělení, které do velké míry používá i Evropská agentura pro životní prostředí, a ta ty nástroje dělí na regulační nástroje, ekonomické nástroje a za třetí informační nástroje. My jsme k tomu potom ještě jako čtvrtou skupinu, takovou samostatnou, přidali větší investice do infrastruktury, takže vlastně jsme dali dohromady čtyři skupiny nástrojů, které se samozřejmě do jisté míry překrývají, protože když si řekneme třeba uhlíková daň, tak to je nějaký ekonomický nástroj, protože je to nějaký ekonomický, dejme tomu, ekonomický signál.

Ale zároveň je to svým způsobem regulace, ale my jsme se snažili to zkrátka v tom textu rozdělit, aby to bylo co nejpřehlednější, no, a možná k tomu bych řekla to, co je na tom pro mě to nejdůležitější, nebo vlastně to největší uvědomění, co bych i chtěla, aby si posluchači a posluchačky odnesli, a to je to, že vlastně je důležité jak ty jednotlivé nástroje, ale je důležité to, jak působí potom dohromady, takže vlastně ten tzv. policy-mix nebo ten mix opatření je to, co pak dělá tu změnu, protože my, když třeba chceme snižovat energetickou náročnost budov, tak ono nestačí jenom, když vznikne nějaká regulace nebo norma, která říká, že třeba v roce 2030 mají být všechny nové budovy bezemisní, jo, aby se tak stalo, tak je třeba potřeba i právě ten cenový signál, což může být třeba ta uhlíková daň, ale potom jsou potřeba i prostředky, aby měly domácnosti a podniky prostředky na to, aby mohly ty investice do toho zateplení nebo výměny zdroje udělat, takže právě nějaké další dotační nástroje nebo třeba daňové úlevy atp.

Zároveň je potřeba nějaká informační kampaň, nějaké poradenství, takže toto všechno musí působit dohromady, aby se ta změna stala. Podobné je to třeba i s tím často zmiňovaným koncem spalovacích motorů v roce 2035. Tak ono samozřejmě nestačí jenom, že prostě vznikne legislativa, která říká, že tady v tomto termínu musíme ukončit využívání vlastně spalovacích motorů, ale je potřeba, aby existovaly i dostupné alternativy, takže aby státy rozvíjely vlastně veřejnou dopravu, aby vznikaly podmínky pro rozvoj elektromobility, takže dobíjecí, plnící infrastruktura, jo, a zase je to nějaká vlastně ta kombinace, takže to mi přijde na tom zásadní, uvědomit si, jakou roli hraje celý vlastně ten mix opatření.

Petr

Mně už přijde i dobrý, že se nad tím, že už teď se nad tím můžu zamýšlet, jakože co v tom mixu třeba chybí, jakože okolo těch spalovacích motorů, si říkám, tak to je úplně jako ze strany státu katastrofa na úrovni nějakých informačních kampaní nebo opatření, že vlastně ty informace nejdou buď žádné, nebo jdou spíš jako takový „hudry, hudry, bacha, bacha, prostě katastrofa. Budeme se to snažit zrušit nebo tak, že vlastně, že si dokážu představit, že i k nějakýmu konkrétnímu opatření nebo policy se dá pak bavit o tom, hele, a nebylo by fajn k tomu dodat ještě nějakou ekonomickou incentivu, nějaký informační nástroj, nevyžaduje to vlastně investici té infrastruktury, že vlastně už jen tady tenhleten Frymburk vlastně umožňuje jako se doptávat, jako jestli vlastně to opatření třeba je kompletní nebo mu něco vlastně chybí, nějaká ta komponenta.

Kateřina

Jo, přesně tak, a zároveň i pak je potřeba to nějakým způsobem vlastně ideálně měřit, měřit efektivitu těch opatření, což je samozřejmě velmi těžké potom jako zjišťovat, co způsobilo tu největší změnu. Ona nedávno vyšla studie, která vlastně se zabývala tím, jaké nástroje na snížení emisí jsou nejúčinnější. A tam jim právě taky vyšlo, že nejúčinnější jsou ty nástroje často, které působí právě, kdy ve větší skupině, když je těch nástrojů vícero najednou, ale samozřejmě v této oblasti je pořád potřeba dalšího výzkumu. Já bych možná ještě k tomu dodala, že vlastně když se obecně přijímají ta opatření, tvoří se nějaký ten policy-mix, tak vlastně ty státy nebo Evropská unie potřebují zvažovat takové čtyři věci, mluví právě o tom i ta evropská agentura pro životní prostředí. Ta první je vlastně uvažovat o nějakém dopadu na snížení emisí, takže jaký potenciál to opatření má, aby snížilo emise. To druhé jsou nějaké dopady na společnost a na různé skupiny obyvatel. Takže jak to třeba zatíží nízkopříjmové skupiny nebo třeba starší generaci oproti těm jiným, takže i toto je něco, co vlastně ten design opatření by měl brát v potaz. Potom je to za třetí nákladová efektivita, kdy se třeba můžeme dívat na to, jak se investice do energetických úspor vyplatí oproti tomu, co potom uspoříme, a ta čtvrtá je nějaká vlastně realizovatelnost ve smyslu. Je to opatření vůbec přijatelné pro lidi, má nějakou legitimitu společenskou.

My vlastně v poslední době vidíme, že i lidé se staví negativně třeba k nějakým navrhovaným opatřením. Ono to pak samozřejmě souvisí i s tou komunikací ze strany vlády, ale zkrátka tyto čtyři faktory je dobré brát v potaz, když nějaké to opatření vzniká.

Petr

Takže ještě mám chuť zopakovat to, co jsi vlastně říkala ty. Mě zaujalo, že to, co se ukazuje jako nejefektivnější, je, když jsou opatření v dobrém mixu, že ten mix je vlastně důležitější než ty jednotlivé složky často.

Kateřina

Jo, určitě.

Petr

Zároveň si říkám, že má asi cenu projít nějaké příklady, ať nejsme jenom příliš akademičtí, že tedy dobře regulatorní investice a tak dál, ale dokážeš ke každé skupině. A asi s vědomím toho, že někde se to fakt jako prolíná, říct nějaké příklady a klidně bych se ptal na opatření, které třeba zafungovaly, nebo které vypadají, že se rozjíždí, že fungují dobře, že se opravdu daří díky nim dekarbonizovat.

Příklady regulací

Kateřina

Já zkusím snad nějaké příklady. Zároveň zmíním opatření, která mi přijdou důležitá, ale chci dát taky disclaimer, že to samozřejmě není vyčerpávající seznam a jenom nějaké příklady. Jak jsem říkala, tak když půjdeme hnedka na tu první skupinu, což jsou ty regulatorní nástroje, tak u těch můžeme zjednodušeně říct, že typicky něco zakazují nebo povolují, takže když se bavíme třeba o těch omezených zákazech, tak tam příkladem mohou být třeba limity pro těžbu uhlí, to je třeba právě nějaký typ vlastně omezení. Když se bavíme o povolení, tak tam může jako příklad sloužit například změna v povolovacích procesech pro výstavbu obnovitelných zdrojů energie nebo definice akceleračních zón, kde dále bude moci stavět.

Větrníky, třeba větrníky a toto zkrátka, že ta regulace nějakým způsobem podpoří to, co je přínosné pro tu dekarbonizaci a snížení emisí a legislativně vlastně tomu usnadní ty podmínky, vlastně ten proces té implementace.

Petr

Tohle mám dojem, že jsou taky příklady, tohle ta kategorie, kterou si asi nejpříměji představím k tomu tématu. Jako když řekneš, jaký má stát nástroje, tak si řeknu jasně, vydá zákon, něco zakáže, něco povolí, něco zruší, něco zavede, jako že to je taková jako základní vrstva vlastně, se kterou asi je fajn to nepřehánět a zároveň je asi dobrý, když je jako v souladu s těma dalšíma. Ano.

Kateřina

Jasně. No, a k těm regulacím bych ještě pak dodala jednu kategorii, která se často vlastně objevuje, to jsou nějaké výkonnostní normy, a o tom už jsem právě mluvila, to je třeba vlastně ten konec aut se spalovacím motorem nových aut v roce 2035, kdy vlastně ten stát nebo v tomto případě Evropská unie stanoví nějakou normu pro ty nové, nové produkty. Tam u těch norem je důležité to, aby byly nějakým způsobem předvídatelné, což toto je, a aby ideálně třeba obsahovaly i nějaké vlastně ty mezi střednědobé cíle, takže vlastně třeba ten byznys tady ví, po jaké té trajektorii by se měl ubírat, aby jako potom v tom termínu dosáhl vlastně té dané normy, která je stanovená. A když už mluvím o nějakých těch cílech, tak právě regulací mohou být i vlastně celkově ty dekarbonizační emisní cíle, jo, například Evropská unie má cíl, že dosáhne v roce 2050 klimatické neutrality, má v klimatickém zákoně, takže i to je ve své podstatě regulací.

Ekonomické nástroje a jejich vliv

Petr

Tak jo, pojďme se asi podívat klidně dál na ty, jaký jsou ty ekonomické nástroje. Tam možná bude na půdě, která není tak zřejmá jako na první pohled, co to vlastně znamená?

Kateřina

Ty ekonomické nástroje jsou také širší skupinou a řekla bych, že obdobně jako ty regulace můžou nějakou činnost, která je třeba negativní pro životní prostředí nebo změnu klimatu, zatížit, ale stejně tak mohou podpořit i ty, co jsou pozitivní. Jo, takže to často vlastně uvidíme v těch vůbec nástrojích, což už je to, co ty jsi říkal, ale že vlastně ty opatření buď něco třeba urychlují, umožňují, anebo naopak stahují vlastně z toho fungování, protože třeba je to nějakým způsobem škodlivé. No, a když se bavíme o těch ekonomických nástrojích, tak tam jednak velkou skupinu tvoří nějaké zpoplatnění emisí, dejme tomu, a druhou potom nějaké podpůrné nástroje ve smyslu dotační podpory, ať už provozní nebo investiční, nebo třeba nějakých daňových nástrojů, daňových úlev atp. Když se podíváme na to zpoplatnění emisí, tak tam fungují hlavně tzv. emisní povolenky, uhlíkové daně, které vlastně v současnosti zatěžují ty emitenty skleníkových plynů, které pak musí vlastně platit buď tu daň, nebo za povolenku, a tím pádem oni jsou potom vystaveni tomu rozhodování, jestli je pro ně výhodnější platit za to znečištění, anebo naopak investovat vlastně do té dekarbonizace a modernizace. Jo, takhle je to zjednodušeně. Ona vlastně uhlíková daň funguje lehce jinak než ty emisní povolenky, emisní povolenky jsou spíše tržním nástrojem a navíc vlastně ten objem emisních povolenek v čase klesá, takže tím pádem i ta jejich cena časem roste, zatímco u uhlíkové daně ta cena vlastně bývá stanovena stabilně.

Petr

To možná stojí za to ten rozdíl připomenout. My jsme se v tom podcastu už bavili o povolenkách jako mnohokrát, ale ty se zrovna ukazují jako docela fungující nástroj, že uhlíková daň by byla. Hele, vypustíš, vycházíme z nějakého principu znečišťovatel, platí, to znamená, jako vypouštíš emise, tak za prostě něco zaplatíš, když se jedná o daň, tak by to bylo prostě za jednu tunu vypuštěného CO2 zaplatíš prostě 100 EUR nebo něco takovýho a emisní povolenky fungujou trošku jinak právě na nějakém jako tržním principu, to znamená, že podle toho, kolik povolenek je v oběhu, kolik aktérů ty povolenky potřebuje, tak podle toho ta povolenka je levná nebo drahá a tím pádem, tak mě opravují. Já tomu rozumím jenom laicky, ale vlastně mám dojem, že to, co je jakoby funkční na tomhle opatření, je vlastně zajímavý, je, že je to nějakým způsobem jako volnější, flexibilnější, že to víc vlastně reaguje na nějakou jako tržní realitu a pro ty, kteří vlastně zvýhodňuje to ty, kteří jako rychleji dekarbonizují, tak budou potřebovat méně povolenek, naopak je můžou pak třeba prodat těm, kteří dekarbonizují jako pomaleji a tak dál a tak dál.

Kateřina

Takže jo, říkají to dobře a přesně to mi přijde důležitý, že to ten, kdo dekarbonizuje, tak potom i vlastně neplatí za to znečštění. Takže i když já třeba tady dám konkrétní příklad z těch posledních měsíců, v té debatě se objevuje ten nový systém tzv. ETS dva. My jsme se o něm spolu bavili i tady v podcastu, kdy se mají zpoplatnit emise vlastně z vytápění v budovách a ze silniční dopravy, ze spalování paliv při pohonu aut a i tady by bylo dobré si uvědomit, že pokud vlastně i ten stát přesně podpoří ty domácnosti v tom, nebo podniky, aby mohly si zateplit dům, vyměnit zdroj vytápění nebo umožní větší, lepší rozvoj veřejné dopravy, elektromobility, tak to pak i bude znamenat menší zátěž pro ty domácnosti v konečném důsledku, takže protože čím míň budou svou činností produkovat emise skleníkových plynů, tak tím méně budou platit za to znečištění, takže opravdu tady je důležité investovat tak, aby potom ty dopady na domácnosti byly co nejnižší.

Petr

Já vlastně v tomhle, a teď možná trošku bych zabíhal do té informační složky, ale že my vlastně v tom přijde hrozně důležité nějaký jako leadership, jakože neříkat. Dobrý den. My po vás chceme, abyste platili za to, že máte plynový kotel. Ale jako, hele, tohle je jeden z nástrojů, kterým se snažíme říkat. Dobrý den, my po vás chceme, abyste si vyměnili plynový kotel za tepelné čerpadlo nebo něco takovýho. A že vlastně, no, jak říkáš, jako nabízet tu alternativu, udělat i dostupnou a že tady tato jako zpoplatnění je jenom jakoby ekonomickým tlakem, nějaký vysílá nějakej cenovej signál, ale to důležitý není, to, že někdo mi sebere nějaký moje prachy, důležitý je to, že já mám vyměnit špinavou technologii za čistou, jakože nějakým způsobem jako vyhlížet k tý dekarbonizaci. A tohle je vlastně jenom jeden ze složek rad. Já to říkám proto, že mám dojem, že často se spíše v médiích atp. slyší, jako co zdraží a o kolik, ale vlastně mnohem míň tam zaznívá to, co je podle mě důležitější. A to je, hele, tohle se děje proto, že jsou dostupné alternativy. A pojďte po nich sáhnout, protože ušetříte, protože je to čistší, ekologičtější a tak dál.

Kateřina

Přesně, jak to říkáš. To mi v té debatě velmi chybělo, když celá tahle debata započala tady v Česku, tak vlastně ten důvod, proč to děláme a co stát představuje, aby vlastně podniky mohly dekarbonizovat. Takže to je za mě velká mezera. Zároveň bych i tady dodala zase propojení s těmi dalšími nástroji, kdy třeba i ta studie, kterou jsem zmiňovala na začátku, říká, že se domácnosti rozhodují jinak než firmy, že vlastně často pro ně ta ekonomická incentiva sama o sobě nestačí. Zatímco třeba ten podnik si řekne, že když má vyšší náklady, dobře, takže investuje do nějaké nízkoemisní technologie, protože se rozhoduje, dejme tomu, ekonomicky, racionálně, ale ty domácnosti fungují jinak a právě ty potřebují i třeba to poradenství a tak dál.

Petr

My jsme se tam bavili jako před pár dny jako s kolegy, já jsem si říkal zrovna, že to úplně vidím na sobě, jak vlastně, když mi řekneš, zatepli si dům, protože tím ušetříš 1 000 Kč měsíčně na energiích, tak je to jako pro mě, no, dobře, ale vlastně mám spíš jako 56 důležitějších věcí teďka v životě, protože prostě další starosti navíc, kde seženu tu firmu a kdo to udělá a stavební povolení, a to je tolik starostí s tím, že vlastně v tomhle ohledu jako ta ekonomičnost já ji jako vidím, dokážu si to spočítat tím, že by to byly obrovský peníze v nějakým horizontu třeba jako zbytku mýho života a zároveň jako třeba větší incentivou v tom by pro mě bylo jako fakt ta informační poradenská podpora, kdyby fakt bylo jako na klíč dostupný. Takhle zavolám jednomu člověku, potkám se s ním, řeknu, vyřiď mi zateplení baráku a já už to nechci ani slyšet. A vlastně by to bylo vyřízený i třeba za cenu nějakých vyšších nákladů. Pro mě by to bylo důležitý, jo, že vlastně, že, no, tím tiem pod. Podpořit to, co říkáš vlastně na konkrétní příklad, že to, co, že to vidím na sobě, že pro mě ta bariéra často nejsou. Nebo toto jako spustí ta motivace, jednak dekarbonizace pro mě osobně je, ale není to často jako jenom ekonomická stránka, ale vůbec ta jako snadnost, dostupnost tý alternativy. To, že s tím budu mít méně starostí a podobně, protože to nejsou, na rozdíl od té firmy, která na to má nějaký oddělení, tak jako já nejsem člověk, který to třeba běžně v životě řeší, že.

Kateřina

Je to tak, podle mě to popisuješ přesně. Zároveň vlastně ne všichni, je spousta lidí, kteří ty finance řeší víc a právě ne. K tomu pak slouží ta druhá skupina, dejme tomu, těch nástrojů, tedy nejen k tomu, ale i k, což jsou právě nějaké ty dotační nástroje, takže v Česku máme třeba novou zelenou úsporám, která je velmi úspěšným programem a umožňuje lidem vlastně dekarbonizovat to jejich bydlení. Zároveň samozřejmě otázkou, na koho je zacílená, kdo ji čerpá a tak, ale to teď není předmětem tohoto rozhovoru. Zároveň bych tady zmínila, že právě ty dotace jsou často možné díky právě tomu zpoplatnění emisí, ať už výnosy z emisních povolenek nebo v jiných státech, výnosy z uhlíkové daně potom mohou financovat ty nízkoemisní projekty v Česku. Například výnosy z emisních povolenek fungují tu zmiňovanou novou zelenou úsporám, anebo i modernizační fond, který právě podporuje ty velké byznysy a velké modernizační projekty, takže tady to propojení mi taky přijde jako něco, co je potřeba opakovat. Vlastně zatížíme znečišťovatele a díky tomu má stát další prostředky pro to, aby mohl modernizovat.

Petr

A vlastně i ty domácnosti. Že už mi vlastně přijde takový, jako když vlastníš uhelnou elektrárnu, která znečišťuje vzduch, který tady dýchám, tak jako je asi fér, když z těch poplatků si pak můžu, nevím, zateplit barák. Jako že mi to vlastně přijde v tomhle, že to docela hraje na nějakou, nějaký můj jako pocit férovosti nebo jako na narovnání těch jako jasně.

Kateřina

Že to tak přerozděluje vlastně nějakým způsobem ty, dejme tomu, výnosy ve společnosti.

Petr

A podívejme se na ty informační nástroje, teda jestli můžeme, co má stát do možností.

Potřeba předvídatelnosti

Kateřina

My už jsme se toho vícekrát dotkli, že právě ruku v ruce s tím, že se zavádí nějaké opatření, je potřeba i ta předvídatelnost, dostatek informací, transparentnost a právě tady se bavíme o tom, vlastně ty informace nebo ta informovanost může proudit z několika směrů, jak ze strany státu, který informuje o tom, co se bude dít ten byznys nebo právě občany a občanky, ale můžeme se na to dívat tak, že i potom ten byznys informuje ten stát. Tady se bavíme například o nějakém reportingu, udržitelnosti, tak vlastně ten byznys potom říká nebo vydává zprávy o tom, jak si v této oblasti stojí, jak se mu daří snižovat emise, jak se chová ke svým zaměstnancům atp. a vlastně toto, že ty informace jsou potom zveřejněné, tak zase vytváří nějakou transparentnost, ale i tlak, dejme tomu, na ty firmy, aby se snažily něco změnit, protože chtějí samozřejmě vypadat dobře, ale i nějak působit společensky odpovědně. Zároveň to může ze strany toho státu mít podobu třeba právě nějakých strategií, koncepcí, které říkají klidně i na desítky let dopředu. No, jak, kam se chceme ubírat vlastně, jaká nás čeká trajektorie třeba na cestě k té klimatické neutralitě.

A zase to vytváří nějakou předvídatelnost, jak pro ten stát samotný, protože se dá očekávat vlastně, jaké ty politiky bude potřeba zavádět, ale hodně i pro ten byznys. Ten často říká vlastně, že dobře, ty opatření, nějak to zvládneme, ale potřebujeme o nich vědět včas a potřebujeme, aby se neměnily. To si myslím, že krásně ilustruje i ta debata vlastně neustále o těch automobilech, o tom konci spalovacích motorů, kdy i mnohdy zaznívá, že ty automobilky samotné jsou na to připraveny, ale vlastně ta politická reprezentace si s tím tak různě hraje i podle voličských nálad.

Petr

Jo, já si to dokážu představit, i když prostě jsme se bavili o tom zateplování, tak pokud jakože stát dá jasnou, jasnou zprávu, hele, v následujících 10 letech chceme zateplovat dvakrát rychleji než teď, tak si dokážu představit, že pokud mám firmu, která zatepluje domy, tak si můžu podle toho nějak řídit. Můžu říct, aha, tak v tom případě asi má smysl třeba nabrat nový zaměstnance nebo ne, nebo investovat do toho, abychom to mohli dělat ve větším objemu nebo naopak. Když řekne, že to chci dělat dvakrát méně, tak můžu říct dobře, tak spíš třeba utlumím ten svůj byznys, najdu si tu směr někam jinam, jo. Že fakta, jako vědět, jaký je ten záměr nebo mít ten záměr trochu společnou tu cestu, tak je hrozně klíčový.

Kateřina

Přesně tak. A možná bych ještě vlastně dala dva nějaké příklady k těm informačním nástrojům, jeden vlastně si můžeme představit i nějaké eko značky, třeba energetické štítky, co máme na spotřebičích, tak my se pak můžeme rozhodnout, že chceme koupit spíš ten, co je úsporný energeticky nebo třeba dejme tomu nějakou kosmetiku, která je klimaticky neutrální, atp. takže zase to nám usnadňuje rozhodnutí o tom, co dělat a zvyšuje to transparentnost, o tom, jaký dopad vlastně ty dané produkty mají, nebo to například mohou být i certifikace dřeva, které vlastně ukazují, v jakých podmínkách to dřevo bylo vypěstováno atp. i to je nějakým způsobem informační nástroj.

Petr

To je vlastně hrozně hezký v tom, že to neříká jako kupuj ekologičtější prostě ledničku, ale on ti to říká, hele, tak tahle lednička prostě má větší spotřebu energie než tahle. A ty se sám rozhodneš, jako, jo, že to mně vlastně přijde i v tom, že to tu moc dává potom mně jako tomu člověku, který si kupuje ledničku, a já se můžu svobodně rozhodnout, jestli prostě chci tu, která žere míň, nebo tu, která žere víc.

Kateřina

Je to tak. No, a když se bavíme o těch informačních nástrojích, tak nelze opomenout vlastně velkou skupinu, která do toho nějakým způsobem také spadá, a to je vzdělávání nebo osvěta, protože vlastně to, aby změna klimatu, dekarbonizace byla součástí vzdělávacích osnov, je vlastně velmi důležité a stejně tak je důležité, aby třeba vznikaly i nové studijní obory, které se budou věnovat těm novým odvětvím nebo které budou zkoumat vlastně i to, co se děje společensky v té dynamice transformace a pak k té osvětě už jsme právě se dotkli nějakých poradenství, vlastně vzdělávání a jak obyvatel, takže to bychom rozhodně neměli opomenout i tady tuto nohu, dejme tomu, těch informačních nástrojů.

Petr

A když se podíváme na tu poslední, a to jsou ty investice do infrastruktury, ty jsi říkala, jako nějaký jako čtvrtý nástroj státu.

Kateřina

My jsme to tak vyčlenili, ono samozřejmě by se to prolíná do nějaké míry s těmi ekonomickými nástroji nebo s tou podporou, ale vyčlenili jsme to proto, protože se často v tomto případě jedná o nějaké velké projekty, jako je třeba ta výstavba nového bloku v Dukovanech nebo třeba posilování přenosové soustavy atp. Vlastně tady stát je potřeba říct, že často ty investice nedělá úplně sám, že často je dělá třeba ve spolupráci se soukromým sektorem nebo díky půjčkám třeba z Evropské investiční banky atp. Ale je to vlastně taky něco, co ten stát velmi ovlivňuje, nebo třeba výstavbu dálnic. No, zkrátka nějakým způsobem vytváří, udržuje tu infrastrukturu, na které se pak ty věci dějí.

Kateřina

No, jen jsem to chtěla shrnout, že jsme se teda tady bavili o čtyřech skupinách, regulačních nástrojích ekonomických, informačních a čtvrtou skupinou byly ty investice do infrastruktury. A hodněkrát jsme zmiňovali, a já doufám, že to bylo znát i z toho povídání, že je důležité, aby jich působilo vícero dohromady, protože nestačí třeba zavést uhlíkovou daň, když vlastně k tomu nejsou potom žádné další opatření.

Příklady současných politik a strategií

Petr

Když díky, že to opakuješ, přijde mi to fakt jako klíčové sdělení, tak jsem rád, že ho tady říkáme už potřetí. Já bych chtěl možná tady jako už trochu závěrem, možná klidně ve stručnosti, kdybychom, když jsme si prošli, jako jakým způsobem ten stát nebo EU prostě, nebo já nevím, vlastně jakákoliv takováhle jako instituce na světě může pracovat. Tak jestli bys mohla uvést pár příkladů, jen tak pro představu, co jsou teda ty konkrétní nástroje nebo policy nebo zákony, které se zrovna řeší, ať už na úrovni třeba Česka nebo EU. Možná pár příkladů toho, jako ty to sleduješ, tak si říkám, pojďme využít toho, že máš ten přehled a chci se zeptat, hele, tak co je teď na stole vlastně za ty jako fakt zásadní klíčové politiky?

Kateřina

Jo, já to možná vezmu tak jakoby z širšího hlediska, že abychom vlastně získali nějaký obrázek o tom, co jsou ta aktuální témata, tak na evropské úrovni se teď hodně řeší téma konkurenceschopnosti nebo bezpečnosti, vlastně v posledních měsících je hodně skloňované to evropské zaostávání za Čínou nebo i Spojenými státy, ať už v té modernizaci, tak i třeba v té bezpečnostní oblasti, a proto teď vlastně ta nová Evropská komise přichází s opatřeními a politikami na to, aby podpořila jak transformaci domácího průmyslu, podpořila domácí čistý průmysl a tím ho pomohla udržet v Evropě, tak, aby třeba učinila energii dostupnější, aby zjednodušila nějaké regulace, které vlastně bránily v rozvoji některých odvětví atp. takže to je teď velké téma. Evropská komise má příští týden představit tzv. Clean Industrial Deal, který bude takovou vlajkovou lodí té nové komise, podobně jako byla před pěti lety zelená dohoda pro Evropu a ten nám napoví víc o tom, jakým směrem se bude Evropská unie v následujících pěti letech ubírat.

Petr

Možná chci udělat reklamu, že až si ho přečteme, až vyjde, tak se zase potkáme a povíme vám, co nás posloucháte, do podcastu, něco.

Kateřina

Je to tak. Co bych chtěla ale zmínit, co už je jasné nebo objevuje se to hodně, když třeba Ursula von der Leyen, předsedkyně Evropské komise, někde vystupuje, nebo i v těch dokumentech, co už byly zveřejněny, tak se objevuje, že ta klimatická ambice, která byla nastavená tou předchozí komisí, tedy cíle zelené dohody, dosáhnout klimatické neutrality v roce 2050, dosáhnout snížení o 55 % do roku 2030. Takže ty ambice zůstávají a že vlastně jenom teď se budou hledat cesty, jak u toho i podpořit právě ten domácí průmysl a domácí firmy, bezpečnost, občany, bezpečnost, ale to je za mě velmi pozitivní zpráva, že Evropská unie i ve světle nebo možná i právě proto, co se děje třeba ve Spojených státech s nástupem Trumpa, tak že za touto agendou stojí. A to je za mě velmi dobré.

Petr

Tak jako že v některých oblastech je to vyloženě synergie, že jo. Když tady budeme mít víc větrníků, tak budeme muset nakupovat míň plynu odjinud a tím pádem budeme jako energeticky mít větší bezpečnost, nezávislost, atp. takže v některých věcech si myslím, že ta jako čistá modernizace se hrozně potkává třeba i s tou energetickou bezpečností.

Kateřina

Je to tak. A přesně to je tak, jak nad tím teď uvažuje i spousta lidí na poli Evropské unie.

Petr

Je něco konkrétně, co bys chtěla zmínit k tomu, ještě tady k tomu, jako, co se děje, nebo spíš tady ta, řekněme si, Clean Industrial Deal, něco, co budeme sledovat a pak o tom víc povíme jako časem.

Kateřina

Asi bych to nechala zatím tedy u toho a v příští epizodě bych rozebrala to, co ten samotný Clean Industrial Deal přináší až příští týden vyjde.

Petr

Tak jo, moc děkuju, díky za přehled těch nástrojů. I za takový teaser na konec. Tak Kateřina Kolouchová, Fakta o klimatu. Díky, že jsi přišla.

Kateřina

Díky moc za pozvání, mějte se hezky, na slyšenou.