81: Živě z panelové diskuze 2015–2025–2035

Tento přepis byl pro lepší čitelnost gramaticky a stylisticky upraven. V případě, že potřebujete doslovné citace, ověřte si je přímo v nahrávce.

Petr

Blíží se Vánoce, to znamená, že bude konec roku a další rok bude rok 2025, to je 10 let od roku 2015, kdy byla uzavřena Pařížská dohoda, a zároveň je to 10 let do roku 2035, a to je základ, o který jsme se chtěli opřít v téhle diskuzi. Řekli jsme si, že se můžeme podívat na to, hele, co se vlastně teda stalo v oblasti dekarbonizace za těch posledních 10 let od Pařížské dohody do současnosti? A co jsou ty výhledy? A když říkám výhledy, zatím myslím jako hlavní témata nebo nějaké křižovatky nebo nějaká úskalí nebo nějaké příležitosti. Klima je totiž příležitost. Petr Daniš tady někde určitě mezi námi, ano, klima je příležitost, tak jaké příležitosti v oblasti klimatu nás čekají v těch následujících 10 letech. Pozvali jsme tyhle čtyři skvělí lidi. Díky moc, že jste přijali pozvání. Tak já bych vás jenom tak jako v rychlosti krátce představil, aby naše publikum, které vás ještě nezná úplně dokonale, dobře, ale jenom zběžně, dobře, tak aby vědělo, s kým má tu čest, a pak už bychom si chvíli povídali na tyhle témata.

Hele, co se stalo za těch posledních 10 let? Co nás čeká v těch následujících 10 letech? Já jsem nepředstavil sebe, ale Milan mě asi představil, já jsem Petr Holík, pracuju pro fakta o klimatu a dělám podcast, tak to je nějaká moje role. Takže když to vezmu od kraje. Martin Tengler, Bloomberg, NF. Zabývá se technologiemi. My jsme si ho pozvali jako hosta, se kterého bych se teď chtěl ptát na to, hele, jak na úrovni té technologické kapacity, toho, co je možný, toho, co se rozvinulo, co se vyvinulo, co se vyvine, co je ještě potřeba pořešit, do čeho možná investujeme příliš velké naděje, naopak a nepomůže nám to dekarbonizaci. Tak to jsou témata, o kterých bych se chtěl bavit s Martinem. Jan Krajhanzl, Institut 2050, skvělej název. Mimochodem cením, Honzy, se chci ptát na témata okolo vývoje nálad, přístupu, postojů české společnosti, možná i trošku toho, jak se vlastně dělá ta environmentální psychologie a sociologie a jak se sbírají data a jak se vlastně vyvíjí tyhle postoje ve společnosti, takže trošku jako softovější, možná část než ta technologická.

Laura Otýpková, Frank Bold. Tebe bych se chtěl ptát na věci, co se týkají legislativy, co se týkají policy makingu, jo, co jsou ty jako klíčové věci, co se udály, co se povedly, co se nepovedly, co nás čeká, jak se vlastně dělá jako dobrá dekarbonizace na úrovni těch zákonů nebo jako toho nastavení vlastně pravidel toho hřiště, na kterém pak hrajeme. Tak díky taky za přijetí pozvání. A v neposlední řadě Jan Hicl, Delta Green. My jsme tě tady pro potřeby této panelové diskuze posadili jako do role podnikatele. Tak trošku jsme chtěli přinést i ten svět byznysu, jako někoho, kdo se dekarbonizací zabývá v té práci a vlastně vede jako ten byznys, takže se tě chci zeptat na to, jaké jsou ty zkušenosti, co potkáváš, co očekáváš, co vidíš kolem sebe z této oblasti? Tak to je vaše představení vás jako našich hostů a já bych se vás chtěl zeptat na úvod, když se teďka na chvíli ohlédneme za těmi posledními 10 lety od roku 2015 do současnosti. Přemýšlím, jak moc nostalgicky tu otázku položíte, tak na co tak vzpomínáte? Jako kdybyste měli vybrat klidně trošku osobně předtím, než se pustíme úplně do těch vašich oborů. Tak jak se váš postoj k dekarbonizaci vlastně vyvinul? Jako kde jste byli vy sami před těmi 10 lety? Kde jste teď, co byly pro vás jako ty osobní křižovatky, které vás teď dostaly až na to místo, že vás pozvali fakta o klimatu do panelové diskuze.

To prostě, to je vývoj, že jo.

Nechci úplně vyvolávat. Máme dva mikrofony, takže můžeme klidně jako popcornovou metodou. Když budete připravená kukuřička, tak můžete puknout, to znamená, chopte se mikrofonu a klidně, klidně odpovězte, co jsou pro vás ty základní zásadní věci v těch posledních 10.

Martin

Tak já začnu. Škoda, že ses nezeptal před 13, 14 lety, protože tehdy jsem začínal svou kariéru a nebudeš v tom věřit. Prodejem piva. Takže.

Petr

Milane.

Martin

Už jsme tady dva.

A něco možná to jako něco znamená. Začínal jsem ve firmě, jejíž logo nebo slogan dodneška je nejlepší pivní firma v lepším světě. Jestli někteří z vás vědí, která to je, tak si o tom můžeme popovídat nebo to říkat dál. Každopádně ta práce mě moc nebavila a hledal jsem něco, co mě trošku víc naplní, a chtěl jsem vyřešit nějaký problém, který tedy lidstvo má, a došel jsem hodně spletýma cestičkama k závěru, že to bude to klima.

2015 já jsem pak byl v Tokiu, studoval jsem tam ekonomii na magisterském studiu, už jsem se zaměřoval na to klima, mým profesorem byl tehdy pan Jun Arima, který byl japonským člověkem z Japonska, který byl jako hlavním vyjednavačem při COPu. Těch klimatických diskuzích byl jako 15, myslím, nebo COP 12, tak tam on tehdy byl a tam já z toho, já jsem si teda vzal to, že ty COPy jsou hrozně důležitý, ta diskuze na té mezinárodní úrovni, ale to, co považuju za ještě důležitější a možná to ještě dneska jednou zmíním, je to, že jsou to firmy, soukromé firmy, které nakonec dají ty biliony těch korun do té dekarbonizace a ty firmy my musíme přesvědčit k tomu, že se na tom dá nějak vydělat, že to má nějaký smysl, že to není jenom nakázání, aby to měli, abychom té dekarbonizace dosáhli. Takže to jsem se já naučil za těch posledních 10 let.

Petr

Díky. Buď předej mikrofon a nemusíme úplně mířit popořadě, ale kdo máte chuť.

Jan

Tak já to vezmu. Dobrý večer ještě jednou všem. No, já jako nemůžu nezmínit, že se nám narodily děti, že jo, to prostě za těch 10 let jako to je velká změna a vlastně stejně tak pro mě je zásadní, že jsme se přestěhovali, že teda z nějakého pražského břevnovského bytu jsme se, kde jsme mimochodem v tom roce 2015 byli úplně čerstvě, tak i díky vlastně covidu jsme najednou jako v Pošumaví, na nějakém starém bejvalém mlejně, kde máme za domem, prostě, jak to bejvá na těch mlejnech.

Jako potok, který sledujeme, jak stoupá, klesá ta hladina a podobné věci, a jak vysychá nebo nevysychá, anebo jak jsou třeba povodně jako letos v září. Ale vlastně i pro mě byla poměrně, ono by to bylo fakt u mě na strašně dlouhý povídání, co se změnilo za těch 10 let, a opravdu ani sám jsem vůbec si neuměl představit, že ty změny budou takhle obrovský. Musím říct, že už před těma 10 lety, kdy jsem vlastně byl odborný asistent na katedře environmentálních studií Masarykovy univerzity, tak jsem vlastně hodně byl tak jako roztrženej do takových dvou částí, jedno dělat tu akademickou kariéru a psát do nějakých impaktových časopisů a zároveň vlastně co nejvíc pomáhat té české praxi.

A vlastně to dilema ve mně bylo jako velmi dlouho a velmi dlouho jako nazrávalo a pak přesně, jak ta kukuřička, jako puklo.

A puklo. V ten moment, kdy jsme si řekli, jdeme do Pošumaví, já si říkám, hele, vlastně jako já už takhle úplně dál jako nechci, nemůžu. Navíc to Brno je to Pošumaví fakt strašně daleko, jezdí tam úplně strašně pomalý vlak, takže na té katedře ještě pořád jsem, ale vlastně už v nějakým částečným úvazku a vlastně reálně jsem se pustil naplno do toho, co jsem dělal celou dobu nějak tak bokem, ale vlastně najednou jsem říkal, jako posouvat tu světovou vědu to zvládne spoustu jiných lidí, ale vlastně to, co dává smysl mně a lidem kolem mě, je vlastně jako hledat ty data na míru český praxi.

Jako hledat ty věci, který pomůžou posunout jakoby český neziskovky český, třeba veřejný instituce nebo vlastně, třeba český podnikatele a vlastně to, co je na tom krásný, a to, za co jsem strašně vděčnej, je, že vlastně ta parta, která dneska tvoří Institut 2050, který právě sbírá data veřejnýho mínění, ať už ty reprezentativní nebo nějaký fokusky a podobný věci, a vlastně, troufám si říct, že máme opravdu jako nejrozsáhlejší datovej sed i díky tomu, že máme ty kořeny v tý akademický sféře už od roku 2015, takže vlastně ten tým je stejnej, že vlastně my jsme vlastně postupně všichni odmigrovali vlastně přesně do toho křoví a do toho institutu a dneska vlastně se k tomu přidalo mraky dalších věcí, kdy vlastně děláme komunikační strategie pro různý partnery z praxe a doprovázíme v té komunikaci a tak dál, takže je to jako spoustu volnosti, spoustu krásný smysluplný práce a jsem za to vděčný.

Laura

Tak já jsem pivo nikdy neprodávala, ale v roce 2015 vlastně je to dobrý milník, protože to jsem zrovna dokončovala právnickou fakultu a pracovala jsem v advokátní kanceláři, kde teda jako nebudu říkat jméno, ale možná byste to našli na LinkedInu.

A prostě jsem měla jako pocit. Takže právníci jsou zlí lidé, kteří dělají špatné věci a chtějí jako dělat velký zisk za služby, které nikdo nepotřebuje. A byla jsem z toho opravdu docela v deziluzi, takže 2015 je dobrý milník. A potom vlastně následoval jakoby ten opak, že jsem teda na konci právnické fakulty objevila Frank Bold a říkala jsem si, jo, aha, tak tyhle právníci, to jsou ti hodní právníci, tak uf, můžu dělat něco smysluplného. Nastoupila jsem do Frank Bold a vlastně to bylo 2017, takže když se vážím na tu Pařížskou dohodu, tak ta vlastně byla u nás ratifikovaná 2017, takže to jakoby mám podobný životní cyklus jako ta Pařížská dohoda.

A vlastně když jsem nastoupila, tak v roce 2017 jsem začala pracovat na emisních limitech pro uhelné elektrárny, které byly přijaté v roce 2017. Já jsem nastoupila a za čtyři roky ty emisní limity prostě udeří a my teďka čtyři roky budeme prostě se na to nějakým způsobem chystat, zařídíme, aby ty uhelné elektrárny neměly žádnou výjimku. A všechny se prostě v roce 2021 zavřou a bude to super. A od toho se vlastně odvíjela jakoby několik let moje profesní náplň, že jsem řešila ty uhelné elektrárny a učila jsem se prostě, co dělá rtuť v atmosféře a jak reaguje a jak daleko doletí a jak vypadá rozptylová studie a tak, a to bylo vlastně hrozně zajímavé a naplňující, protože to nebylo jenom to právo a potom, když bych to jako vzala telegraficky, tak prostě v roce 2021 emisní limity udeřily.

My jsme rozjeli spoustu řízení o výjimkách, spousta těch výjimek jsme jim třeba nějakým způsobem snížili nebo zabránili a spousta jich ještě běží dodneška. A myslím si, že kdybych měla celých těch osm let řešit jenom ty emisní limity, tak bych asi to nedělala. Naštěstí se vlastně ta naše náplň práce, nebo moje osobně, hrozně proměnila a mám to štěstí, že kromě té destrukce energetiky a odstavování těch zdrojů můžu pracovat i na té konstruktivní stránce. To znamená, jak vlastně rozvíjet obnovitelné zdroje, jak tu energetiku podpořit, aby to uhlí jsme nepotřebovali a aby tady vznikaly třeba energetické komunity.

A to mě jako teďka hrozně naplňuje a myslím si, že to bylo skvělý, že jsme v tom týmu. Dokázali si to jako mentálně přepnout, že vlastně není potřeba jenom něco jakoby napadat a bořit a protestovat proti tomu, ale že můžeme i tvořit nějakou pozitivnější vizi, tak to je jako za mě pořád ještě hrozně motivující.

Petr

Tak doufám, že tě nebudou emisní výjimky provázet do toho roku 2035. Snad se to promění rychleji a víc. Klidně může využít ten druhý mikrofon. Ať máte nějakej po ruce. Honzo, jaká byla tvoje cesta nebo jako ty milníky pro tebe osobně v tomhle období?

Jan

Já jsem prošel takovým procitnutím, já jsem 10 let zpátky musel se podívat na LinkedIn, co jsem 10 let zpátky dělal, a musel jsem se ujistit, že jsem vyvíjel velké, silné dieselové motory.

Petr

Kousek dál od piva a kreditek, ale…

Jan

Tak dělal jsem dlouho při vejšce průvodce v pivovaru, takže já jsem představoval pivo, neprodával, představoval a o klimatické změně jsem vlastně vůbec nic nevěděl. V té době jsem klimatické aktivisty považoval za partu hipíků, co se přivazují ke komínům. A díky i institucím podobným, jako jsou fakta o klimatu, jsem se, který v té době asi to nebyl ten faktor, který mě ovlivnil, ale začal jsem se postupně dozvídat o klimatické změně, začal jsem nad ní přemýšlet. Pořád vlastně, když jsem si rekapituloval tu svoji životní cestu.

Tak já jsem sedm let zpátky a vlastně dodneška mě to neuvěřitelně zaráží. Sedm let zpátky jsme stavěli dům a já jsem sedm let zpátky absolutně neměl jedinou myšlenku na to, že bych stavěl jako klimaticky udržitelný dům a nenapadlo mě, že bych mohl mít střechu, na kterou můžu dát soláry, což jsem si uvědomil o pár let později, že by tam mohly být soláry. A v průběhu času jsem se dostal do toho, že jsem zjistil, že klimatická změna existuje.

Narodily se mi děti, zjistil jsem, že ten svět, tak, jak ho budeme předávat, tak není úplně v pořádku. A díky tomu, že jsme stavěli celej život startupy a žili jsme ve startupovém a technologickém prostředí, tak jsem začal přemýšlet nad tím, jakým způsobem tu klimatickou změnu adresovat a co bychom za použití těch technologií, které máme k dispozici, se kterými umíme pracovat, mohli udělat? Měli jsme spoustu takových proof of conceptů, které jsme zkoušeli, a ne všechny z nich vyšly, až potom jsme dostali příležitost dělat inovace v Delta Green a modernizovat energetiku.

Což bylo takové zadostiučinění, které se vlastně stalo víceméně náhodou a toho, že jsme tak nějak kritizovali zdražení elektřiny našeho dodavatele, v té době to ještě bylo Nanogreen, tak jsme ho kritizovali. Proč se to děje, jako protože to zdražení proběhlo kvůli emisní povolence, jsme začali ptát, proč nám zdražujete naši zelenou elektřinu kvůli emisní povolence? Když si kupujeme zelenou elektřinu, tak jsme zjistili, že ty trhy jsou jedny. Ale slovo dalo slovo.

Dostali jsme se do firmy Delta Green a mám ohromnou radost v tom, že adresujeme tu největší část ve vašem logu, tu energetiku, tu energetiku, že máme možnost měnit a trošku víc jí ozelenit tím, co umíme, tím, co nás baví, těma technologiemi, které známe a které jsou potřeba.

Petr

Rádi kvůli vám to logo změníme do roku 2035. V tom, co říkáte, slyším hodně takovýho, nějakýho jako zkoušení, jako opakování, iterování, vlastně hledání té cesty.

Já jsem se vás chtěl schválně začít ptát jako lidí, protože se tady potkáváme jako lidi a ten osobní vztah k tomu tématu je, mně přijde vždycky hrozně zajímavý, důležitý a jako, jak říkal Ondráš, on nakonec možná nebudeme vyprávět příběhy o tom, že to bylo nakonec o trošku levnější, ale budeme vyprávět příběhy o tom, že někteří lidi se rozhodli něco udělat nějakým způsobem, něco udělat jinak, nějak jako realizovat nějakou svou ambici.

A já bych chtěl oslovit zároveň i ty vaše jako role, protože vy tu sedíte a já bych se nebál říct jako odborníci na ty jednotlivé jako sektory, na ty témata, nad čím jako přichází, co tady ztělesňujete? A o těch 10 letech by se dalo. Já věřím, že každý z vás by o tom dokázal jako možná i dalších 10 let mluvit.

Co jsou všechny ty věci, co se udály, ale kdybych se vás každého mohl zeptat, jako v oblasti teda technologií, společenských změn, jo, jako policy makingu, byznysu, dokázali byste vybrat nějakou jako jednu věc, jeden nějakej milník, jeden, dva, možná, pokud máte v hlavě, který vám přijde, že byly fakt velký, že to tu dekarbonizaci posunulo hodně, že na to vzpomínáte s takovým tím? Hej. Tohle, když se stalo, tak jsem z toho fakt měl radost, říkal jsem si, tak tohle, tohle se povedla velká věc a možná klidně k tomu přidat jeden ten jako opak, jako co za těch 10 let furt ještě jako. Už byste, už jste si zas možná říkali, jaké je možný, že ještě pořád prostě řešíme tohle. Tak, tak jako jeden na jeden možná, fakt jako velkej posun a jeden zádrhel, který pořád ještě jsme nepřekonali. Chopte se zas mikrofonu, kdokoliv… Lauro.

Laura

Jo. A tak. Za mě jedna věc, kterou asi tady všichni klidně řekneme, jak je možný, že ještě pořád řešíme státní energetickou koncepci? To je dokument, kterej je jako stejně starej jak ta Pařížská dohoda, kterej, když jsem nastoupila, tak do Frank Bold, tak mě Kristýna říkala, zeptej se Janka, ten zná nazpaměť státní energetickou koncepci. Tak jsme, no, a od tý doby je to furt ta samá, jo, tak to třeba já vůbec nechápu a bohužel to vypadá, že ani tahle vláda prostě tu aktualizaci týhle koncepce nepřijme a ta koncepce jako protéká, prosakuje, prosvítá do všech ostatních věcí, dává signál byznysu, co má dělat, dává signál legislativě, dává úkoly ministerstvům, dává cíle křivky. Snižování emisí, podílu uhlí a všeho. Ale vlastně jako to furt není, jo. Ale nakonec jsme se naučili bez ní fungovat nějakým způsobem, že už vlastně nám nevadí tolik, že není, protože stejně děláme něco úplně jiného, což je zase ta opačná strana. Ty jsi říkal, Petře, něco, z čeho mám radost, jo. A já jsem, já už mám připravenou odpověď, ze který ale nemám radost, a to je jako válka na Ukrajině, a to byl vlastně za mě ten moment, kdy se to hrozně jako prolomilo a kdy najednou třeba v legislativě ty změny začaly padat jedna za druhou.

Že se, říká se Lex OZE 123, tak to je ale jenom jako špička ledovce, protože vlastně těch změn energetického zákona po té válce bylo asi prostě 15 a řešily se tam různý věci, který se týkají plynu nebo zákazníků všeho možného a najednou to, co dlouho nešlo, tak prostě ta vláda opravdu jako do toho šlápla a ty změny protlačila. Teďka už to tempo zase trošku jako uvadá, ale bohužel bylo prostě potřeba válka na to, aby se to rozhýbalo v té legislativě, takže radost z toho nemám, ale aspoň to byl nějaký budíček, kdy se ty věci začaly hýbat.

Petr

Velkej katalyzátor vlastně, jo. Hele, díky, že vlastně vypichuješ takovouhle věc. Nenapadlo by mě to asi nebo jako vím, že se k tomu vážou ty věci, ale jako velká věc, co se stala, co ve vašich dalších jako oblastech, co byste pojmenovali jako nějakej jeden velkej milník, který pohnul s věcma.

Jan

Tak já zase zkusím kontinuálně pokračovat, ale omlouvám se, že nebudu mít fakt ten jeden milník, že si myslím, že bychom skončili u nějakých banalit typu, politika byla jiná, před Gretou a po Gretě třeba nebo něco podobného a vlastně si myslím, že to je málo. Já se zaměřím víc na tu společnost. A tam jsme viděli třeba v těch našich datech i vlastních, že nejenom Greta 2019, či 2018, ale že vlastně už od toho roku 2015 třeba ta série pěti suchých let nějakým způsobem posouvala tu percepci toho problému, to znamená to vnímání změny klimatu a myslím, že vlastně jsme postupně se dostali někdy kolem roku 2021 do toho bodu, kdy vlastně většina české veřejnosti vidí, že máme problém, ty lidi.

Nepochybuju o jeho závažnosti. I máme vlastně velmi solidní procenta, často 2/3, někdy i až ke třem čtvrtinám lidí, kteří říkají, že český stát by měl být aktivnější. Měli bychom toho mnohem víc dělat. Je podpora pro obnovitelné zdroje, pro úspory, zateplování, rozvoj veřejné dopravy a všechny tyhle věci jako velmi rozsáhlý bianco šek, jo, ale řekl bych, že někdy po tom roce 21 a máme tam i potom jakoby 22, že ten útok na Ukrajinu a energetickou krizi a všechny tyhle věci tak jako kdyby se vjelo do kopce a pak to začalo hodně kotrhat, jakoby, jo, že najednou ty trendy jsou jako složitější a my dneska jako to, co vidíme jako úplně největší bariéry toho, aby se v té české i politické debatě, ale vlastně i té společenské debatě šlo dál, tak je vlastně pořád jako velmi malá znalost té problematiky jako takové. Těm lidem chybí úplně základní informace, co jsou naše klimatické cíle vůbec? Jako vlastně totální mlha kolem toho, co jsou ty řešení, jo. Já často říkám, že ve Fokuskách, když se lidí ptáme, jak byste dosáhli v České republice uhlíkové neutrality?

Tak ty lidi říkají, musíme víc třídit odpad.

Jo, anebo některý takový ty jako tvářící se, jako že oni tomu rozumějí trošku víc a že ne všechno, co se říká v médiích, právě říkají, musíme vysázet víc stromů, jo, ale jakoby jako to, co je velkej problém, je, že jako tak, jak jsme tady, a asi i spoustu jako nevládek a vlastně i ministerstvo, často analytický útvary a tak vlastně strašně utíkáme těm lidem a ty lidi nás strašně nestíhají jako v tom porozumění, co se děje, co potřebujeme dělat, jaký jsou ty úkoly a byl bych v tomhle i jako vlastně dovolím si udělat to, co dělám docela často a ne vždycky mi to přináší body. Tak je jako hladit jako proti srsti, jo, jako fakt. Máme zoufale malej i mediální i politický výtlak. Pojďme si to přiznat, jako taháme za zoufale jako kratší konec provazů a je super, že tady jsou pro mě jako fakta, třeba pro mě fakta jsou jako, a teďka to neříkám, protože jsem na konferenci fakt, ale fakta podle mě fakt jako výrazně přispěly k větší jako gramotnosti tý debaty, jo, ale pořád je nás strašně málokdy k tý problematice, aspoň trošku se orientujeme.

Myslím, že by bylo opravdu potřeba ročně proškolit stovky lidí na různých úřadech, na samosprávách, v byznysu, aby měli hlubší vhled do té problematiky, a to tady zcela chybí. Myslím si, že vlastně pořád jsou to hrozně kuloární debaty mezi experty a expertkami, ale že vlastně ťukáme nesměle na řadu dveří, občas nás někam pozvou, máme z toho radost, ale vlastně ten impakt je pořád zoufale malý. A to ještě se všichni trošku třeseme, co přijde před těmi příštími parlamentními volbami? Jaká to bude smršť té předvolební diskuze? Jak ty věci budou skloňované a co se bude dít po těch volbách? Omlouvám se, že trošku kazím každou předvánoční náladu, ale vidím to takhle i právě, co se nedaří a jak vlastně málo je ambasadorů a ambasadorek schopných o těchto věcech mluvit? Nejenom z nějakých aktivistických pozic, ale vlastně i z nějakých dalších expertních a třeba i nějakým pluralitním hlasem různých skupin s různým ideologickým zázemím a tak dál.

Martin

Já bych řekl, z našeho pohledu my taky děláme modelování cen solárů, cen větru, cen baterek, snažíme se zjistit, jak to bude vypadat v roce 2050, jak se té neutrality dosáhnout? A to mě zaujalo, když Ondráš říkal na začátku jeho prezentace, že jako se to nestane, jenom, že prostě ty ceny, najednou to bude levnější a my to uděláme. A já bych chtěl říct, že možná částečně, jo, jo, takže to je pro mě ta dobrá zpráva. My modelujeme dvě věci, který my říkáme bod zlomu číslo jedna a bod zlomu číslo dva, anglicky tipping point a anti-tipping point. Bod zlomu číslo jedna je chvíle, kdy některá technologie začne být levnější v té výrobě elektřiny, v tomto, v tomhle případě než existující jiná technologie, takže například, když bude levnější pro někoho postavit novou větrnou elektrárnu, nežli postavit novou uhelnou elektrárnu, a pak bod zlomu číslo dva je, kdy už je lepší postavit novou větrnou elektrárnu, nežli pokračovat ve využívání současně už existující běžící uhelné nebo plynové elektrárny.

A těchto bodů zlomu už jsme v několika zemích dosáhli mezi tím rokem 2015 a dneškem, takže ceny solárních panelů, ceny větrníků, ceny baterek šly hrozně, hrozně moc dolů. Třeba, pokud se dobře vybavuji, statistika z roku 2015. Stálo postavit solární elektrárnu třeba čtyři až pět USD za Watt, což je hrozně, hrozně moc peněz, to se bavím o milionech za megawatty, a to kleslo třeba na pětinu až desetinu ceny za posledních 10 let a ty ceny větrníků padly dost podobně. Proč to tak je? Protože my počítáme další věc, které říkáme jako experience curve, jak by se tomu řeklo česky, zkušenostní křivka, a ta zkušenostní křivka říká, že když něčeho člověk hodně postaví, tak to pak bude levnější a levnější. Když člověk zdvojnásobí tu kapacitu solárních panelů, které na světě postavil, tak jejich cena padne zhruba o 28 %. A fakt to tak od roku 1970 zhruba, samozřejmě to kolísá, tak zhruba to funguje. Větrník je zhruba 13–18 %, baterky asi 18 % a těch kumulativních zdvojnásobení už jsme dosáhli za tu dobu tolik, že právě díky tomu jsme dosáhli těch bodů zlomu, že dneska už máme spoustu zemí a států, třeba Texas, kde už dneska většina se staví jenom větrníky, a to je prostě republikánský stát, který zvolil Donalda Trumpa. Ale vydělávají peníze na větru, a tak ho tam staví taky, staví plynovky, protože pořád se jim taky vyplatí dolovat ten plyn ze země. Ale právě díky tomu, že ceny šly dolů, bych řekl, že je to hrozně důležité a že se to povedlo.

A to půjde dál. To bude dál pokračovat.

Petr

Díky moc a díky za tu konkrétnost. Jakože, že jako jenom vnímám, jak to na mě působí, že se dozvídám věci, jako ta hloubka je pro mě hrozně cenná. Je rozdíl říct jako, hele, soláry zlevňují a je rozdíl říct 28 %. Tak díky, že máš ty čísla v hlavě. A že si je schopen říct.

Martin

Asi 8 % za každé zdvojnásobení kumulativní nainstalované kapacity.

Petr

Díky za upřesnění, Honzo. Ještě kdyby to vydalo slovo tady na to ohlédnutí jako do minulosti, než se budeme dívat do toho roku 2035, tak co pro tebe byl nějakej milník? Nebo věc, která se stala?

Jan

Já bohužel se musím přidat k tomu, co už tady zaznělo. A ten milník za nás v energetice byl naprosto zásadní, byla agrese Ruska na Ukrajině, to s tou energetikou neuvěřitelně zacloumalo a já jsem si hledal nějaký, jak říkám, my jsme v energetice 2–3 roky, a když jsem si dohledával články pět let staré, tak jsem nacházel v tom, kdy ČEZ říkal, jestli to takhle půjde dál a bude takhle levná elektřina, tak to bude muset s tím jako něco udělat, protože takhle už to dál nejde.

A ty marže, který máme na těch našich úhelkách, jsou tak nízký, že už prostě se nám to snad ani nevyplatí provozovat. A pak přišla energetická krize, jenom mimochodem před tou krizí stála kilowatthodina něco, tuším, kolem 50, 70 halířů za kilowatthodinu a najednou přišla energetická krize, ať už s krachem Bohemky a následně právě s agresí Ruska na Ukrajině, tak se celej ten ekosystém najednou začal měnit a hrozně rád slyším, že vlastně došlo i na tý legislativní půdě k obrovským změnám, protože minimálně v té technologii tam začalo být spousta inovací, spousta nápadů a samozřejmě s tím přišel i boom instalace solárních panelů.

A kdy, když se člověk podívá na tu křivku, kolik se jich instalovalo, tak prostě ten rok 2022, kdy vlastně lidi měli našetřené ještě peníze z covidu a začali utrácet za to, aby si předplatili levnou elektřinu v solárech, tak vlastně začal, tak jako je tam taková obrovská boule, která zase s tou cenou mizí. A mě to trošku, až se maličko stydím, že na konferenci neziskovky jsem za toho, kdo na té změně vydělává, a jsem tady za toho podnikatele, který si přišel na tom, na té změně vydělat, ale myslím si, že ono to tady už zaznělo a oni ty věci musí dávat smysl ekonomicky. Jestliže nebudu dávat ekonomicky, tak to nebude fungovat, a my to vidíme i na té energetické krizi. Tak můžeme mít představu toho, že ty lidi si začnou pořizovat ty soláry kvůli tomu, že se jim to líbí a že chtějí bojovat s klimatickou změnou, ale když se bavíme s našima zákazníky, tak naprostá většina si pořizuje soláry kvůli tomu, aby ušetřila na elektřině. Pokud to finančně nebude dávat smysl, tak to nemáme šanci s tou klimatickou změnou vyhrát.

A já mám hroznou radost z toho, že máme technologii, která je levnější než ty fosilní zdroje a která nám umožňuje s tou klimatickou změnou bojovat i za cenu, nebo ještě navíc na tom ušetřit, a že to vlastně všechno jako zapadá dohromady. Vůbec si nedokážu představit svět, kde bychom tuhle technologii neměli a museli tu energii vyrábět ještě dráž a přesvědčovali jsme lidi, aby si pořídili ještě dražší technologii.

Myslím si, že ten boj by byl jako předem prohranej, když vidím, jaké problémy máme s tím přesvědčit lidi, používat levnější technologii.

Petr

Když to řekneš takhle, tak to trochu zabolí.

Jan

A potom za mě takový milník, kterej se možná jako nepovedl, nebo říkám si, proč se nepovedl, si říkám, sakra, proč to ještě není? Tak krom nějakých legislativních věcí, co jako hluboce v energetice asi nemá smysl se tady o nich bavit, protože to se asi budeme bavit i za 10, za 15 let, že něco v legislativě mohlo být jinak. Tak mně přijde, že vlastně v tom našem prostředí máme všechno. Honza zmiňoval, že většina lidí věří v klimatickou změnu, věří v to, že by se něco mělo dělat, a zaznělo, že máme technologie, ty technologie jsou levnější a přesto ten prostor, který máme, tak je relativně malej a ty lidi pořád nejsou přesvědčený o tom, jak s tou klimatickou změnou bojovat, jestli vůbec.

A jestli se do toho celého pouštět. To, co dělají fakta o klimatu, já jsem ohromný fanoušek fakt o klimatu, přijde mi to naprosto skvělé, ale když si říkám, sakra, proč to ještě není, tak si říkám, sakra, proč ti lidi všichni, proč jsme ještě ne? Proč to nechápu, proč jsme je ještě nepřesvědčili, že to finančně dává smysl, protože to dává smysl, proč to sociálně dává smysl, protože to dává smysl, tak proč jsme ještě nepřesvědčili? To je moje. Sakra, proč to ještě není?

Petr

Zároveň asi velký úkol, který můžeme udělat do budoucna. Martine, ty se nadechuješ, že chceš něco dodat nebo komentovat?

Martin

Já jsem jenom chtěl říct, že absolutně souhlasím s tím, že to musí dávat ekonomický smysl, bez toho to prostě ty firmy nebudou dělat. My máme klienty, firmy, obrovské firmy, které se rozhodují, jestli dál postaví solární panely, větrníky, baterky, vodík za miliony, desítky milionů dolarů. A když jim to nedá smysl, tak to prostě neudělají, někdy to dává smysl samo o sobě.

Samozřejmě to ale musí něčím začít. Ty soláry nezačaly dávat smysl samy od sebe. Ono to začalo vládní podporou, začalo to tím, že Německo udělalo tzv. FED tarify na soláry, a díky tomu ty soláry začaly hrozně zlevňovat, protože najednou začal po nich být poptávka. To je jedna strana té mince, to je to, čemu by se anglicky řeklo cert, jo, to je ten cukr, a k tomu potřebujeme ještě to, čemu se anglicky říká styk, nebo česky ten bič, a to jsou u nás ty povolenky, taky už to tu dneska zaznělo. A problém s těma povolenkama dneska je ten, že jejich cena je nízká i přesto, že je teda o dost vyšší, než byla, a že většina těch odvětví, kde by mělo smysl nějakou tu dekablizaci dělat, jako třeba průmysl, tak dostává ty povolenky takzvaně zadarmo a bude dostávat ještě zadarmo třeba dalších 10 let, i když už se ta míra toho snižovat.

Takže to, jak to já vidím osobně, a to už není názor Bloombergu, to je. Můj osobní názor je, že my vlastně tady neděláme dostatečné incentivy pro lidi a pro firmy, aby tu dekarbonizaci dělali například, i když se podíváme na danění, a to by mě hrozně zajímalo. Tedy expertky na legislativu. My daníme podle mě, my daníme ty špatné věci, my daníme práci, proč bych měl být daněn za mou práci, my daníme tzv. přidanou hodnotu, my daníme zisky firem. Proč třeba nezdanit ten uhlík desetkrát tolik, aby státní kasa dostávala ty úplně samé příjmy, jako dostává teď, jenom z toho, ne z toho, že mě daní na mých příjmech a na přidané hodnotě a z toho, že ta letenka do Japonska, když já letím za rodinou mojí manželky, mě bude stát třeba třikrát tolik, to mi přijde mnohem férovější než tak, jak to děláme dneska, a to by ty lidi potom mnohem rychleji podle mě dohnalo k tomu tu dekarbonizaci dělat.

Ekonomicky.

Petr

Díky. Já vás poprosím klidně, jako jsem rád za tu diskuzi, klidně pojďme do kratších komentářů, ať neprotahujeme ten celkový čas.

Jan

Myslím, že tohle hezky ukazuje, proč jako potřebujeme kolem toho stolu sedět lidi z různých oborů, jo, že tady je přesně důležitý, co dává technologicky smysl, co dává ekonomický smysl, ale co dává smysl z hlediska té jako politické, společenské průchodnosti, jo, zkuste kandidovat ve volbách nebo zkus kandidovat ve volbách s programem. Desetkrát zdražíme jako uhlík, jo, jakoby prostě.

Jan

Zrušíme všechny daně z příjmů a z přidané hodnoty.

Jan

Nakonec z toho bude článek v Blesku a vím, že tam bude Lukáš Kovanda. Chtějí desetkrát zdražit prostě uhlík, jakoby, jo.

A já neříkám, že to nejde, jenom říkám, že my v tom musíme být opravdu výrazně sofistikovanější, jo, z hlediska dat, z hlediska komunikačních strategií, z hlediska aparátu lidí, kteří na tom i komunikačně makají, to je ta otázka, a to je možná i to, na co ses, Honzops, ptal, proč jsme ty lidi ještě nepřesvědčili? Podle mě fakt klíčová je, že máme problém v Messages, v těch sděleních, protože děláme na nový strašně komplexní problematice a myslím, že kdybychom si tady třeba my všichni. A zase ruku na srdce a zase trošku budu hladit proti srsti. Psali nějaký znalostní test na nejrůznější oblasti dekarbonizace.

Tak já sám vím, že nebudu mít plný počet bodů a toto jako docela dost dělám a trošku si myslím, že v tom možná nebudu sám, když jsem to takhle vzal na sebe, jo, že prostě je to tak strašně komplexní problematika, že opravdu bychom se dostali do jako těžkého průmyslu, zemědělství, ochrany, biodiverzity a tak dál, že každý nás tam někde na něčem jako načapá a tím, že je to takhle strašně komplexní, máme na to strašně málo času, tak teďka to pojďte přeložit, proto znovu zmíním a zase to není s Ondrášem domluvené, že je. Jsem hrozně rád, že se to jako zjednodušuje formou třeba nějakých těch infografií a podobných věcí, které ve faktech děláte.

To je podle mě jako skvělý způsob, ale máme strašně komplexní sdělení, které potřebujeme předat. A pak máme ten druhý problém, nejenom message, ale i ty messengery, máme jich strašně málo, kteří by tomu rozuměli, a když už tomu rozumějí a jsou to takoví trošku data, geci a experti, expertky, tak by byli schopni o tom jako populárně, důvěryhodně, přesvědčivě mluvit. Pro široké publikum, jo, a když prostě takhle jsme někde jak ty starověký božstva na nějakým tom Olympu a dole je ten lid, který jako vlastně neví moc o té rekarbonizaci a řešil by to důkladnějším tříděním.

Jenom vědí, že už jim začíná třeba na tom Moravskoslezském kraji týct do bot při povodních a podobně, jo, a v rámci třeba uhelné transformace, tak vlastně jakoby nám tam strašně moc chybí ty spojky, jo, ty různý jako božský velvyslanci, ty Merkurové a podobně, který by vlastně jako nějakým způsobem pomohli snížit ten jako dohnat, aby, abysme vlastně těm lidem tak strašně moc jako neutíkali. Takže to je podle mě jako, neumím to stručněji, ale je to ta odpověď na tu otázku, proč se nám to ještě nepodařilo? Je to hrozně složitý, co chcem, a chybí na to lidi. No.

Petr

Tak ještě Lauro, jestli můžeš zareagovat, a pak bych položil úplně krátkou poslední otázku, a pak prostě tam na nás čeká to víno, takže já beru na sebe tu zodpovědnost, že musíme ten prostor dát. A zároveň jenom chci říct, díky, že si ten mikrofon berete. Mě hrozně baví vás poslouchat, já jsem a moje nejoblíbenější moderování, když nejsem potřeba, takže…

Laura

Jako to je velkej tlak, když je to mezi mnou a vínem, tak já to zkusím stručně, ale vlastně navážu na to, co říkal Honza, protože přesně jako zákon snese všechno, papír snese všechno. Pak Research nedávno vydal vlastně studii nebo report o tom, jak změnit nastavení daní přesně směrem od daně práce a tak, a myslím, že tady nemusíme jako přesvědčovat přesvědčený se navzájem o tom, že určitě jako daňová reforma nebo způsob, jakým se přerozdělujou vlastně ty finanční toky asi nejenom v energetice by třeba společnost jako určitě snesla, ale co my vlastně?

Částečná moje odpověď, jak my se k tomu stavíme? Vnímáme to podobně jako to, co říkal Honza, a vybrali jsme si jako takový malý jeden z mnoha vyhiklů dekarbonizace, komunitní energetiku, a to je z toho důvodu, že jak říká moje kolegyně Anička, doufám, že si to pustí potom ten záznam, tak říká: Action inspires Action, což znamená, že když ty lidi okolo sebe uvidí ty starosty, ty průkopníky, prostě místní akční skupiny a tak, že dělají něco reálně, dávají si ty soláry, když to má soused, hnedka to budu chtít taky, jo. Není to not in my backyard, ne na mém dvoře, ale prostě soused to má, já to chci taky.

Tak vlastně to je nějaká cesta, jak tu dekarbonizaci třeba lidem přiblížit, takže komunitní energetika třeba zrovna pro nás není jenom o tom, že se nainstaluje ten solár, ale o tom, že ty lidi to vidí přímo ve své lokalitě a můžou v tom být angažovaní a zajímat se o to a potom třeba i požadovat nějaké další systémové změny, které by jinak nenapadlo, že jsou potřebné.

Petr

Já mám na vás poslední otázku, můžete, nemusíte odpovědět všichni, a proč tu otázku chci položit? Teďka? Je to jako moje otázka versus víno, já prohrávám už teď, ale jak jsem říkal, tak my jsme vás chtěli pozvat a mít tady jako tuhletu diskuzi i proto, abychom se mohli nastartovat. Další konverzace, které se pak můžou dít další hodinu. A myslím si, že tenhle kousek může trošku podpořit potom tu diskuzi dál, tak se na to chci zeptat. My jsme se bavili hodně o minulosti, současnosti 2035, 10 let. Odteď se buď dekarbonizace může dařit a můžeme říkat těm svým dětem, sousedům a všem ostatním, že hele, je to super. Dřív to bylo těžší. Nebo se může nedařit?

A dokázali byste pojmenovat, jaký vidíte jako rozcestí, které před námi stojí? Jakože fakt. A zase se snažím trošku zjednodušovat, abychom jednak měli kratší odpovědi a jednak možná si vypíchli nějaké velké věci, jo, a teď, když říkám rozcestí, tak tím trochu myslím, že se buď v nějaké oblasti vydáme doleva, nebo doprava, nebo rovně, a to, kam se vydáme, jako ovlivní hodně. Tak dokážete ve svém odvětví pojmenovat, co by bylo to rozcestí, kterému bychom možná v tomhle kolektivu, jo, měli fakt věnovat pozornost, na které bychom si fakt měli dát bacha, abychom ho udělali dobře v horizontu následujících 10 let? Já vím, že to je těžká otázka. Ještě s tím tlakem na víno, ale klidně vezmi.

Jan

To víno nečeká, jo. Za mě je podle mě strašně důležitý měnit ten způsob, jak o klimatu mluvíme, že mluvit o klimatu podle mě není jenom mluvit o klimatu a o ledních medvědech a o tajících ledovcích, o těchhle věcech. Myslím, že musíme změnit úplně ten diskurz, protože koho jsme mohli přesvědčit tou dosavadní rétorikou, toho už jsme přesvědčili, potřebujeme hledat jakoby jiný rétoriky, jo, koho by to zajímalo? Víc nebudu zdržovat. Od toho vína mám tady v batohu asi 20 svých knížek, které jsou na tohleto téma, je to teda jedna knížka, ale 20 výtisků. Prosím vás, klid.

Pokud byste někdy měli zájem, komunikační průvodce, ochranu klimatu a Green Deal, jak po těchto věcech komunikovat, jak komunikovat jinak, tak to je první věc. Druhá věc, myslím si, že to je cítit i z téhle debaty, a to cítit několik deka debat, které se vedly v posledních týdnech. Podle mě bychom měli daleko víc mluvit o naší teorii změny a fakt jakoby poctivě a datově, to znamená, jak si myslíme, že se ta společenská změna stane. Nejenom, že máme super nápad a že máme super data a super jako modely, ale vlastně, jak si myslíme, že se stane ta politická změna, protože nakonec jde podle mě hlavně o tu politicko-společenskou, v něčem možná i kulturní změnu a zase, pokud byste měl zájem, hrozně rád budu součástí tohoto klasu.

Třetí věc jsem zmínil, a to už není úplně můj obor, ale fakt si myslím, opravdu potřebujeme robustní vzdělávání, které nebude jenom o tom jako ISDG. A tady ty věci ale potřebujeme mít fakt jako hlouběji, abysme měli experty na dekarbonizaci v každém regionu X v různých sektorech, v různých oblastech a lidi, kteří fakt tomu procesu rozumějí, to nám tedy zásadně chybí. A jako vlastně poznámka pod čarou, když vidím lidi, kteří makají na těchto tématech, tak myslím, že všichni to máme plný kecky jakoby a vlastně všichni jsou totálně přetížení a vlastně, bych řekl, jako my jsme dneska to úzký hrdlo toho procesu, že nás není prostě víc, že vlastně nemáme větší absorpční kapacitu a vlastně potřebujeme jako se v něčem jako naklonit a potřebujeme další lidi multiplikovat, aby byl větší dosah a pak řeknu tři slova jako pod skriptum, potřebujeme mainstreamizovat to téma, potřebujeme regionalizovat to téma a potřebujeme pluralizovat jako politicky to téma, a to, o tom se můžeme bavit třeba při tom víně. Děkuju.

Petr

Moc, díky. Možná nebyla křižovatka nebo taková křižovatka, která měla několik cest a potřebujeme se vyjet všemi těmi cestami, akorát na to potřebujeme víc lidí, což byla 11 z těch Point. Jaký další vidíte rozcestí nebo křižovatky, které jsou důležitý před náma?

Martin

Tak já bych hlavně mluvil z toho pohledu těch technologií, my jsme napsali nedávno report Bloomberg, že je potřeba ztrojnásobit kapacitu čisté energie celosvětově do roku 2030, pokud chceme zůstat, abychom stále mohli dosáhnout těch cílů Pařížské dohody. To bude hodně těžké zdvojnásobení. Možná k tomu dojde úplně samo od sebe právě z těch důvodů, jak jsem říkal, že ty ceny půjdou dolů, ale ztrojnásobení to už nebude zdaleka tak jednoduché a bude k tomu potřeba. Za prvé ta komunikace, za druhé ty správné incentivy, o kterých jsem taky mluvil, a za třetí, k tomu bude taky potřeba příprava energetické sítě. Dneska ta síť není postavená na to, aby tam všude byly soláry a větrníky, ona je postavená na to, že jsou tam někde nějaké velké elektrárny a ta elektřina neumí zas tak moc běhat tam a zpátky, a to se bude muset ta síť naučit, takže připravit tu síť technologicky na to, aby byla schopná tyto velké množství soláru a větru přijmout. Si myslím, že je z technologického hlediska hrozně důležité a je potřeba to dělat co nejdřív.

Petr

Díky.

Laura

Tak já vidím křižovatku, jestli se rozhodneme dělat věci chytře, efektivně a rychle, anebo pracně, hloupě, neefektivně a draze.

Petr

Těžká volba. Tak jako na první pohled.

Laura

Trochu sugestivní křižovatka, ale vlastně jsou tam nějaké problémy, na kterých se jako shodneme, že potřebujeme posílit sítě, aby se tam připojily obnovitelné zdroje. Potřebujeme nastartovat vítr i ty soláry. Ještě jako abych bylo víc, ale vlastně tohle to všechno má různé způsoby, jak to udělat, protože ono se to pravděpodobně jako stane, ale ta křižovatka je teďka. Jestli teda se jako rozhodneme, nebo politická reprezentace se rozhodne, že to jako přijme a bude tomu pomáhat a všechno se to odehraje jakoby nějak organizovaně za podpory státu, anebo jestli budeme jako zase kulhat za nějakým vlakem v Evropě, který nám ujíždí.

A když bych to řekla na příkladu těch sítí, tak tam třeba jde o to, jestli my teda nalijeme spousty miliard do sítě, kterou zaplatí koncoví zákazníci od domácností až po průmysl, a ty sítě budou jakoby, že všude bude spousta kabelů tlustých, natahaných, anebo si řekneme, hm, možná bychom tam mohli nalít trochu míň peněz a třeba podporovat věci, jako je Delta Green, agregace, flexibility, trošku zapojit chytré měřáky, trošku to vybalancovat v té síti za pomoci nějakých softwarových opatření provozních a třeba to bude levnější a na ty zákazníky toto tak tvrdě nedopadne. Na průmysl to tak tvrdě nedopadne a vlastně to pro nás bude jako jednodušší. A tohle to ale vyžaduje jako to, aby někdo na tom rozcestí teda se zamyslel a odbočil tou efektivnější a chytřejší cestou.

Petr

Díky moc, Honzo, nějaký tvoje slovo závěrem teď máš.

Kdybych ti to zjednodušil, tak jako, že jo. Poslední komentář této panelové diskuze. Tak já jsem schválně rád, že se jako poslední, protože to bude mít určitě váhu, to, co se chystáš říct.

Jan

Já doufám, že tam žádná křižovatka už nebude. Já z mýho technologickýho pohledu nebo z toho, jak já to vnímám podnikatelsky. Mně přijde, že ta cesta k tomu cíli je relativně jednoduše naplánovaná, anebo že je relativně zřejmá, kudy musíme jít. Já si myslím, že ty technologie, tu káru, kterou tlačíme po tý cestě, už máme. Během příštích 10 let se žádná zásadní technologická změna nestane. To, že bychom vymysleli nějaký nový zdroj energie, to nepřijde, nevymyslíme ani novej typ jaderných reaktorů, ani je nepostavíme za tu dobu, takže tam se nic zásadního nezmění k tomu, abychom dokázali adresovat klimatickou změnu. Přijde mi, že ty cíle klimatický, tak, jak jsou nějakým způsobem nastavený, jsou správný. Myslím si, že je to už jenom o orchestraci tý technologie toho, abychom tu kárku tlačili všichni jedním směrem a neměli tam záškodníky, který nám trhají kola po cestě a říkají, že to nepůjde, což teď za mě jsou takový ty záškodníci, kteří říkají, jasně, děje se to, souhlasíme s tím, ale pojďme to dělat trošku jako pomaleji, uváženěji, nikam nespěchejme, jo, to pojďme jako pomaleji trošku tu kárku tlačit a pak utrhnout o kolo a pak říkají, hele, já jsem to říkal, pojďme pomaleji, to jsme jeli moc rychle, jo, takže já doufám, že už tam nic takovýho není, žádná křižovatka zásadní.

Protože mi přijde, že tam všichni jsme a potřebujeme se akorát zorchestrovat dohromady, abychom to tlačili společně kupředu, abychom tomu všichni věřili, že tam, kam jedeme, nás čeká něco hezkého na konci, protože pokud se na tom neshodneme, tak tam přesně budou probíhat tyhle okamžiky toho, že se nám ta kárka rozpadá po cestě, tak doufám, že to bylo dostatečně hluboké, nebo jestli ne, tak se omlouvám.

Petr

Já už skoro ani nemám chuť nic dodávat. Ne, já moc ti mockrát děkuju, děkuju, přátelé, díky, že jste se, díky, že jste se zapojili, že jste přijali pozvání, díky za to, že se otevřely nějaké diskuze, které se nedodiskutovaly, protože teď na ně bude prostor. Díky za vaši pozornost. Přitom za to, že jste tady. Já určitě ti přidám slovo, jenom se chci s váma ještě jednou rozloučit, takže prosím o jeden velký potlesk našim panelistům a díky za váš čas, za tyhle diskuze.