79: Kogenerace: kombinovaná výroba elektřiny a tepla

Tento přepis byl pro lepší čitelnost gramaticky a stylisticky upraven. V případě, že potřebujete doslovné citace, ověřte si je přímo v nahrávce.

Petr

Vážení a milí posluchači a posluchačky, ahoj, vítejte u další epizody podcastu 2050. My se dneska budeme bavit o společné výrobě elektřiny a tepla, o kogeneraci, a budeme se o ní bavit s Václavem Kleinem. Tak dobrý den. Vítejte tady u mikrofonu.

Václav

Dobrý den a děkuji za pozvání.

Petr

A než se do toho vrhneme, tak vlastně bych možná vám na chvilku dal slovo, jestli chcete trošku si představit, co byste chtěla, aby o vás věděli naši posluchači předtím, než se vrhneme do toho tématu samotného.

Václav

Tak ještě jednou dobrý den. Děkuji za pozvání a za možnost představit primárně to téma kogenerace. Svému představení uvedu asi jenom to, že jsem jednatelem a zakladatelem společnosti Gentec CHP, je to společnost, která vyrábí kogenerační jednotky. Zabýváme se kromě výroby kogeneračních jednotek i dodávkami celých nebo kompletních investičních celků v energetice. Na klíč působíme v České republice, v Evropě a na trzích Severní Ameriky. Vedle Gentecu se ještě zabýváme i agregací flexibility v rámci společnosti Agregát a vyrábíme technologické kontejnery společnosti Multicont. Obecně nás baví energetika a snažíme se rozšiřovat povědomí o tom, co je potřeba udělat pro to, abychom energetiku modernizovali správným směrem a abychom jako společnost a jako Česká republika v rámci transformace energetiky z toho vytěžili co nejvíce.

Petr

Já možná nechám na vás nějaké zarámování. Když se chceme bavit o kogeneraci, co je vhodné o tom slově, o tom tématu vůbec takhle jako úvodem říct?

Jak nahradit uhlí flexibilnějšími zdroji

časová známka: 02:00

Václav

Jestli jako můžu říct, tak začnu zase tou transformací energetiky a o té se dneska hodně mluví a píše a hodně se mluví o obnovitelných zdrojích, pokrývají se témata jako instalace nových jaderných bloků a jedním z nejdůležitějších témat je odchod uhelných zdrojů z energetiky a zejména otázka, která je velmi palčivá, a to, jak nahradit ty odcházející uhelné zdroje v poměrně krátkém čase. Už dneska je jasné, že ta náhrada proběhne formou instalace plynových zdrojů. Zároveň to téma je pokrýváno, řekl bych, bohužel pouze skrze paroplynové elektrárny, které jsou ve všech médiích na všech konferencích, ve všech studiích a ve všech diskuzích, ať už odborných nebo hospodských, zmiňovány. Ale za mě škoda, že v těch diskuzích právě nejsou pokrývány i kogenerační jednotky, protože je to řešení, které podle našeho názoru je pro českou energetiku velmi vhodné a je to řešení, které tady stihneme vystavět ve velkém množství do roku 2030, což je zásadní, protože do roku 2030 tady zároveň nepostavíme žádnou paroplynovou elektrárnu, ale zároveň je to řešení, které je pro českou energetiku a Českou republiku obecně prospěšné i z dlouhodobého hlediska, a to, řekl bych, až do roku 2050.

Petr

Dokázal byste trošku víc udělat pořádek v tom, když říkáte: Hele, uhelné zdroje v energetice, v elektroenergetice, v teplárenství potřebujeme nahradit a mluví se o tom, že plynem. Tak jakoby trošku víc popsat tady ty hlavní hrdiny, o kterých se bavíme, možná teda srovnat, protože z toho, co jste říkal, tak to chápu, že ta kogenerační jednotka je nějaká alternativa vůči třeba paroplynové elektrárně. Tak v čem se liší nebo v čem má tu výhodu, nebo proč vlastně tyhle dvě srovnáváte spolu.

Václav

Takže když se bavíme o těch hlavních hrdinech, tak bych je představil. Možná si můžeme říkat, že to jsou právě ty uhelné elektrárny, to je odcházející hrdina, tím bych začal. Uhelná elektrárna, to je velké zařízení, jak asi každý si ho dokáže představit. Je viditelná na kilometr daleko, na kilometry daleko vysoké komíny, velké chladící věže. Elektřina nebo energie se v uhelné elektrárně vyrábí, takže v nějakém kotli uhelném se vyrábí pára, ta pára roztáčí generátor nebo turbínu a ta pohání generátor, a tím pádem se tímto způsobem vyrábí elektrická energie. Uhelné elektrárny dochází k malému využití tepla, takže se spíše bavíme ve větší míře o monovýrobě. Účinnost výroby elektrické energie v elektrárnách se pohybuje mezi 30–40 procenty, což není mnoho.

Ty uhelné elektrárny mají vysoké komíny, to tak trošku jako parafrázuje to, že mají vysoké emise. Ten emisní faktor uhelných elektráren je někde kolem 900 g CO2 na vyrobenou kilowatthodinu energie, což je poměrně hodně. Díky tomu vlastně poměrně hodně zatěžují ty emisní povolenky, ale není to jako jediný problém, se kterým se potýkají. Myslím si, že nedostatečně se mluví o tom, že uhelné elektrárny nejsou dostatečně flexibilní pro tu stávající energetiku.

Petr

To znamená, nedokážou rychle vypnout, zapnout, zřídit tu spotřebu nějak víc.

Václav

Přesně tak. Oni vlastně nedokáží konkurovat těm fotovoltaikám, takže kdyby oni, ony by potřebovali, aby jako ráno mohli vypnout, večer zapnout bez nějakých jako vyšších nákladů s tím spojených, ale oni dokáží pouze jako nějakým způsobem hýbat s výkonem, a to je jako jeden z důvodů, proč nejsou dostatečně vhodné pro tu stávající energetiku tak, jak je nastavena, a pro tu budoucí energetiku.

Vedle toho právě jako paroplynové elektrárny jsou mnohem flexibilnější a dokáží nastartovat v průběhu několika minut, ráno a večer zase vypnout. To je ten důvod, proč je potřebujeme a proč jsou jedním z těch vhodných zdrojů do budoucnosti. Zároveň mají velkou účinnost výroby elektrické energie, ta se pohybuje mezi 50–60 procenty. Tu paroplynovou elektrárnu si lze představit tak, že je nějaký proudový motor, nebo můžete si to parafrázovat jako proudový motor z letadla, který spaluje zemní plyn a pohání generátor. Ten generátor vyrábí elektrickou energii a za prvním plynovým motorem je ještě nějaký, tam vznikají spaliny z toho plynu, z těch spalin se vyrábí pára a tou párou se pohání další motor, parní generátor, který vyrábí další elektrickou energii. Díky tomu kombinovanému cyklu plynovému a parnímu dosahuje ta paroplynová elektrárna vysoké elektrické účinnosti někde kolem těch 50, 60 %.

Ty komíny už jsou menší, jsou menší i emise, ty se spojují, ten emisní faktor je 400 g CO2 na vyrobenou kilowatthodinu elektřiny plus mínus.

Petr

A já vám možná chuť, než se dostane k těm kogeneračním jednotkám, tak jenom jako připomenout, proč vlastně tyhle ty zdroje, jako proč se o nich mluví, jako třeba náhrada těch uhelných. Tak jeden z důvodů je právě ta flexibilita, že obnovitelné zdroje, typicky slunce, vítr, jsou jako proměnlivé. To znamená, že když přijde mrak, tak fotovoltaická elektrárna vyrábí výrazně míň, než když se mrak odejde. A tak potřebujeme jako nějakým způsobem pracovat v létě, v zimě, zase tenhle rozdíl ve dne v noci, že vyrovnávat ten rozdíl, když je velká poptávka po elektřině, tak mít nějaké zdroje, které dokážeme rychle zapnout, rychle vypnout, což je ta flexibilita, kterou třeba ten plyn umožňuje. Říkám to správně.

Václav

Říkáte to správně. Ano.

Co je to kogenerační jednotka a jak funguje

časová známka: 08:37

Petr

Tak pojďme dokončit to představování těch hrdinů. Takže měli jsme jako uhelnou elektrárnu nějaký princip fungování, paroplynovou elektrárnu na zemní plyn. Co to teda je ta kogenerační jednotka? V čem se možná liší tady ty dvě?

Václav

Kogenerační jednotka už na rozdíl od té paroplynové a uhelné elektrárny nejde vidět na kilometry daleko, je to poměrně malé zařízení, výkonově je to někde od 50 kW do 10 MW. 50 kilowattová jednotka je velká jako větší lednička, ta 10 megawattová jednotka je pak už velká jako doubledecker, jako velký autobus, dejme tomu, ale pořád jsou to poměrně malé zařízení. Fungují na tom principu, že máme nějaký pístový motor, který spaluje zemní plyn, a na tom motoru je připojený generátor, takže máme soustrojí motor, generátor, na tom generátoru vyrábí elektrickou energii zase jako u zbylých elektráren a z motoru ještě odebíráme to vzniklé teplo, odebíráme teplo z pláště motoru, z chlazení motoru, tak i teplo ze spalin. Tím pádem dosahujeme kombinované účinnosti 90 %, což je poměrně hodně, a dá se říct, že zhruba polovina nebo 40 % z toho připadá na výrobu elektrické energie a padesátiprocentní účinnost to má při teple.

Petr

Jaké mají vlastně jedna věc, jako se ptát na to, jaké mají ty kogenerační jednotky, případně výhody? A vy jste už jako naznačil, že se dají stavět rychle, bavíme se o účinnosti, která je teda jakoby stejná jako u těch paroplynových elektráren, ale vyrábí kombinovaně právě elektřinu a teplo. A teď už jsem zrovna trochu v té fázi, jako já se v tom potřebuju nějak prohrabat a pochopit, proč je to vlastně pro nás zajímavé, kdybyste dokázal klidně okolo toho možná i trochu nestrukturovaně povídat, jako co je vlastně na té technologii tak jako přitažlivé nebo proč by nás to mělo zajímat oproti třeba jenom těm čistě plynovým elektrárnám.

Václav

Já možná ještě doplním právě tu flexibilitu, protože i ta flexibilita je u těch kogeneračních jednotek velmi vysoká. Ty jednotky dokáží nastartovat na plný výkon až do dvou minut od startu, takže to je opravdu velice rychlý náběh, to je přesně ta energetika. Pak to nemusí být jenom ráno nebo večer, ale můžou poskytovat podpůrné služby. V průběhu dne přijde na Českou republiku velký mrak v průběhu několika minut nebo část republiky, a v tu chvíli je potřeba vykrýt nebo pokrýt stabilitu té soustavy. A v tu chvíli je potřeba startovat točivé zdroje a právě kogenerační jednotky jsou schopny velice rychle tu regulaci poskytovat, takže to je jedna z výhod, je ta flexibilita. Druhá věc, kterou zmíním, je emisní faktor. Ten je u kogeneračních jednotek díky vysoké účinnosti a nízkým emisím velmi nízký, je zhruba poloviční oproti té paroplynové elektrárně.

Bavíme se o nějakých 200 g, na co? 200 g CO2 na vyrobenou kilowathodin energie, tady je potřeba jako říct, že to je vztáhnuto jak k výrobě elektrické energie, tak k výrobě tepla. A další nespornou výhodou je právě ta rychlost výstavby, jak už jsme řekli, nebo možná, že jsem to nezapomněl zmínit, ale paroplynové elektrárny lze vystavět v průběhu 8–10 let, a to ještě za předpokladu, že jde všechno dobře ve fázi povolovacího řízení atd. Kogenerační jednotky tím, že jsou mnohem menší.

A to řízení není tak složité, zároveň tu výstavbu zvládnou jako lokální firmy, většinou takovou kogenerační jednotku o výkonu jednoho megawattu vystavíte za rok i s veškerýma povoleníma, kogenerační jednotku o výkonu 10–20, 30 MW, se vším všudy postavíte v průběhu dvou let, dejme tomu, to znamená, že ta rychlost výstavby je opravdu značná.

A jedná se vlastně o takové, jako je to decentralizované zařízení. Vemte si, jako kdybyste tu paroplynovou elektrárnu rozdělil na 100 malých kousíčků a ty pak jako postavil. Ta stavba pak probíhá rychleji, ty nové zdroje mohou do té soustavy se připojovat rychleji, ale průběžně. A vy pak nečekáte 8–10 let, až vám tedy zničehonic se objeví nějaký gigawattový zdroj, vy tady můžete každý rok přistavit 100–200 MW nových zdrojů a ten problém řešit průběžně.

Význam decentralizace

časová známka: 13:32

Petr

Je to teda i jako prvek nějaké, já nevím. Říká decentralizace demokratizace jako menší, možná závislosti na velkých centrálních zdrojích, jako je to vlastně drobnější investice, si pak představuju, že i třeba menší město může jako investovat do generační jednotky spíš než do výstavby velké elektrárny. Má tohle nějaké výhody.

Václav

Je to takový jako sociálně ekonomický aspekt těch výhod kogeneračních jednotek, který uvádíme. Jde o to, že už při té stavbě samotné vlastně mají vždycky šanci získat práci ty lokální firmy. Většinou je to tak, že když stavíme kogenerační jednotku v teplárně v nějakém městě, tak my tam dodáme tu kogenerační jednotku, dodáme tam, dejme tomu, celou tu stavbu na klíč, ale zasmluvníme si na to lokální firmy, takže už ve fázi výstavby to dává práci těm místním.

A zároveň jako je tam jako další nějaký sociálně ekonomický aspekt v tom, že vlastně při té výrobě elektřiny a tepla vzniká jako nějaký profit, hlavně při výrobě té elektrické energie, vzniká jako nějaký výnos, nějaký zisk.

A ten pak jako v případě toho, že to decentralizujeme, nepřipadne jako jedné velké paroplynce, ale rozdělí se mezi 100 různých lokalit.

Lokalit, rovná se, dejme tomu, tepláren, ty teplárny jsou často vlastněny městy, a to je právě jako ta výhoda toho, že ten profit pak jako může připadnout těm městům a potažmo těm jednotlivým občanům, dostane se jako blíže k těm občanům a více do té je více jako rozdělen a rozdistribuován do té společnosti, tím pádem teplárny mají jako zase možnost těch výnosů modernizovat nebo provádět investice za účelem další modernizace.

To je za mě jeden z nejdůležitějších faktorů, jak dostat ty výhody blíže k těm občanům.

Petr

Vlastně ten společenský aspekt, nejenom ten technologický.

Petr

Co to vlastně jako znamená? Jakože já si už trochu představuju, teda, že OK, kogenerační jednotka, je to něco spíš menšího, spíš decentralizovaného, můžu to mít jako za městem, ve městě, může to být spíš lokálně vlastněné, vlastně docela účinná, jako co se týká účinnosti, tak jako kvalitní technologie emisně výhodnější než třeba plynová elektrárna. A všechny tyhlety věci, co jsme se o tom bavili, co to znamená pro takovou jako krajinu té české energetiky, jako že.

Možná i z toho úhlu pohledu, když říkáte, hele, ono se to vlastně hodí, protože krátkodobě budeme potřebovat pravděpodobně nahradit ty třeba uhelné zdroje, tak mám si to představit tak, že zavře jedna velká uhelná elektrárna a postaví se různě po republice 25 menších kogeneračních jednotek, a to je jakoby ta možnost trošku, jestli by se dokázal říct, jako co se teda změní v té krajině a možná trošku doslova, jako co teda v tom českým světě budu potkávat víc a co ta kogenerace vlastně může v tomhle přinést?

Václav

Jako z hlediska toho, že zavřeme časem nějakou velkou uhelnou elektrárnu, tak to asi víme, že to v té krajině pomůže. To, že vystavíme spíše, bych řekl, stovky až tisíce menších zdrojů, to v té krajině nezaznamenáte. Když jsem porovnával ty komíny, tak ty kogenerační jednotky už mají komín jako normální plynový kotel, kterého si člověk normálně nevšimne. Celkově té instalace si nevšimnete. My máme kogenerační jednotky instalované často třeba na sídlištích v bývalých malých plynových kotelnách nebo rozvodnách a my tam vlastně tu kogeneraci nainstalujeme s tím, že si toho ti občané ani nevšimnou.

Je to prostě o tom, že se řeší jako mnoho drobných zdrojů decentralizovaných. Je to hodně jako mravenčí práce, možná i proto je to jako jedna z takových těch překážek zatím k tomu, aby se tomu více věnovala ta společnost, ať už odborná nebo laická, aby se tomu tématu více věnovali i politici, protože je to takové jako drobné řešení, na kterém se musí hodně pracovat a řeknu, nikdo si na tom úplně jako asi nějak jako pomník nepostaví, když to tak řeknu, ale jenom ještě z hlediska energetiky, jako předtím jsem jako načrtl tu myšlenku té konkurenceschopnosti české energetiky, já si právě myslím, že jako jedna z největších konkurenčních výhod, kterou tady máme, je právě to rozvinuté teplárenství.

My máme jako jednu z nej, jak to říct, nejrozvinutějších teplárenských sítí v Evropě a na tom se dá těžit, protože to teplárenství, to je takový, jako teplárníci to neradi slyší, ale je to takový jako velký chladič, protože hádejte, co jako při výrobě elektrické energie v těch flexibilních zdrojích vždycky vzniká teplo.

A jako asi se každý učí už na základní škole, že nemá cenu plýtvat, a my tady, teplárny tady jako mají velkou příležitost vyrábět elektrickou energii v době, kdy je zrovna nejdražší, když nesvítí to sluníčko, nahradí tím uhelné zdroje pro výrobu elektrické energie.

A u toho zároveň vyrobí teplo, které můžou dodat těm občanům. A to je jako něco, co opravdu dává smysl.

A z tohohle může těžit opravdu nejenom ta česká energetika, ale i ta Česká republika a my díky tomu můžeme i dál, jako v dobách, kdy je nejdražší energie nejenom u nás, ale i v Polsku, v Německu, v Rakousku. Tak pokud tyhle systémy rozvineme v dostatečné míře, tak my bychom de facto tu energii mohli možná do budoucna jakoby vážit, minimálně se vyhneme tomu, že snížíme závislost na nějakých importech.

Protože už dnes je jasné, že pokud odejde uhlí do roku 2030 nebo část z něho, tak určitou část pravděpodobně budeme muset nahradit importy. Pokud tady nenastavíme, nepostavíme nové zdroje a opravdu jediné z těch točivých flexibilních zdrojů, co tady můžeme do roku 2030 postavit, jsou kogenerační jednotky.

Kogenerační jednotky jako možnost pro transformaci tepláren

časová známka: 21:14

Petr

A když bych si ještě trochu představil, kdo je ten aktér, který nás teď má poslouchat, kterého se to vlastně týká, tak jsou to teplárny, jako je to teda, řekněme, že kogenerační jednotka je nějaká jako alternativa, nějaká možnost pro transformaci tepláren? Rozumím tomu dobře.

Václav

Ano, jako za mě ty teplárny jsou takový jako nejzásadnější hráč dneska v energetice, kteří, které na tom můžou něco změnit, které se tady té příležitosti mohou chopit. Kogenerační jednotky instalujeme i do fabrik, do hotelů, do nemocnic atd. všude tam, kde je potřeba teplo. Ale když se držíme, nazval bych to třeba jako průmysl a služby, tak v tom sektoru průmysl a služby si to ty jednotlivé subjekty většinou spotřebují sami, nejenom teplo, ale i elektrickou energii. Oni většinou tu kogenerečku mají dimenzovanou tak, že si tím pokryjí teplo a tu elektřinu buďto spotřebují sami, anebo přebytek dodají do sítě, ale u tepláren je to o tom, že tam potřebují jenom teplo a právě to je ta výhoda zase na druhou stranu pro českou elektroenergetiku, že teplárny tu elektřinu nepotřebují a můžou ji dodat do té sítě, to je právě ta konkurenční výhoda toho teplárenství.

Petr

Co jsou nějaké vlastně bariéry, které v tuhle chvíli stojí nějakému většímu rozvoji právě kogeneračních jednotek nebo generace v Česku?

Václav

Musím asi jako v prvé řadě posypat. Nebo nasypat si popel na hlavu. Jako nám z toho oboru kogeneračních jednotek, protože jednak je to nějaká nedostatečná informovanost odborné i neodborné veřejnosti, informovanost, tím myslím jako informovanost o výhodách kogenerací, o tom, jak můžou pokrýt problémy stávající energetiky nebo ta transformace energetiky a jak z toho třeba ty teplárny můžou vytěžit? My jsme asi měli rychleji a více komunikovat napříč různými kanály. To, co to pro tu českou energetiku může znamenat, ty výhody a co to může znamenat pro ty teplárny. Na druhou stranu je pravda, že ta role kogenerace se trošku změnila a zdůraznila až vlastně teď po té krizi, takže významně se zlepšila ekonomika provozu kogeneračních jednotek v posledních třech letech.

Proto je to trošku jako nové téma, které my teďko jako začínáme komunikovat, a zároveň se tak trošku i jako v posledním roce dvou více jakounikuje ten odchod od uhlí, takže to téma začíná více rezonovat.

My teďko prostě jenom o tom více mluvit, aby se to dostalo jako k těm decision makerům, těm, kteří třeba jako na těch teplárnách potom rozhodují o těch investicích.

Protože nejvíc mě opravdu mrzí a rve mi to srdce, když vidím nějakou teplárnu, která se rozhodne z jakýchkoliv důvodů, protože jako je čas modernizovat a dejme tomu, nahradí 50 megawattový uhelný kotel 50 megawattovým plynovým kotlem, to je to nejhorší, bych řekl, pro tu teplárnu, pro českou energetiku, pro ty občany, které od té teplárny odebírají.

Ale ta rozhodnutí se bohužel dělají, dělají se.

Jako já ty manažery v těch teplárnách jako na jednu stranu chápu v tom, že oni chtějí nějak jako pracovat s rizikem a můžou to vnímat tak, že ta investice, ten plynový kotel, je to nejlevnější, co tam můžou dál, tak to je jako nízká investice a oni si srovnávají nízká investice rovná se nízké riziko. Super, mám to pokryté. Jednalo se manažersky, správně.

Ale ono to tak není, protože u toho plynového kotle, když se zvedne cena paliva, to znamená zemního plynu o 100 procent, tak de facto o 100 procent musíte zdražit to teplo občanům a může to způsobit velké cenové šoky. To se tady reálně stalo a všichni jsme to asi v průběhu té krize zaznamenali.

U té kogenerační jednotky je velká výhoda v tom, že pokud vzroste zase o 100 procent cena plynu, tak ona vlastně vzroste na trzích i cena elektrické energie, to znamená, že teplárnám v tu chvíli vzroste výnos z výroby elektrické energie, z těch kogeneračních jednotek a z toho extra výnosu můžou zadotovat cenu toho tepla.

A ta cena, pak cena tepla neroste o 100 procent, ale roste o 15, o 20 %, a to je něco, co je hodně zásadní, protože do budoucna cena plynu může kolísat. Tu cenu bude ovlivňovat různé globální konflikty, různý vývoj na globálních trzích a ty cenové šoky větší nebo menší přijít můžou.

A tohle je jako způsob, jak se ty teplárny mohou zároveň bránit. Další věc je ta, že návratnost kogenerační jednotky je vlastně dneska stejná jako návratnost plynového kotle, i když ta její cena je opravdu jako významně větší než u toho plynového kotle.

A já v tomhle zase jako chápu teplárny, že někdy mají možná problém sáhnout si na dostatek financí na to, aby tu kotelnu mohly modernizovat správným směrem.

Využitelnost bezemisních paliv

časová známka: 27:02

Petr

Možná poslední otázku. A to je jako, že vlastně se v podcastu o dekarbonizaci hodně bavíme o zemním plynu a přece jenom pořád emisní faktor 200 g je méně než ty zdroje, se kterými jsme to srovnávali, ale je to více než fotovoltaika, vítr, jádro, samozřejmě tyhlety věci a o zemním plynu se částečně hovoří, jako že nějaká jeho část je spíš jako přechodná záležitost, než možná, že bychom to chtěli mít zemní plyn ještě za 200 let jako v takové míře třeba dá se v těch kogeneračních jednotkách spalovat i nějak jako bezemisní palivo, ať už, já nevím, biomasa, biometan, vodík, do budoucna něco takovýho jakoby je to, jsou to jednotky připravené jakoby na tento jakoby přechod toho paliva.

Václav

Kogenerační jednotky kromě zemního plynu už dneska vlastně spalují bioplyn. Na víceméně všech bioplynových stanicích jsou dneska instalovány kogenerační jednotky, zčásti z nich je i to teplo dodáváno zase do soustav zásobování teplem. Kogenerační jednotky umí velice dobře spálit biometan, biometan má vlastně skoro stejnou charakteristiku jako bioplyn, takže to pro ně není problém.

A až v té soustavě bude více biometanu, tak ten emisní faktor zase jako ještě klesne a stejně tak dneska vlastně většina kogeneračních jednotek už je nějakým způsobem hydrogen ready. Minimálně ty kogenerační jednotky, které jsou instalovány dnes zatím jenom pro zemní plyn, tak budou do budoucna možné přestavět pro spalování nějaké části vodíku, dejme tomu, 20, 30 % vodíku. Do budoucna se počítá a jako už na tom také pracujeme, připravujeme 100 procent vodíkovou kogenerační jednotku, kterou bychom snad mohli mít už v příštím roce připravenou pro trh. Ten vodík zatím jako není, ale my do toho investujeme, abychom byli připraveni, abychom si získávali know how a chceme být jako jedním z těch lídrů těch inovací v energetice a tam vidíme tu cestu.

Tím jenom chci říct, že 100 procent vodíkové kogenerační jednotky tady budou velice brzy v řádu už jako spíš teďko jednotek let.

A pokud ten vodík na trhu bude a za dostatečně nízkou cenu, aby to dávalo ekonomický smysl, tak my jsme a budeme připraveni ho spálit. Takže pak už ten emisní faktor může jít k nule. De facto.

Petr

Děkuju za tenhle přehled a trochu prozkoumání toho tématu. Vlastně u nás poprvé v podcastu se bavíme o generaci. Je něco, než se rozloučíme. Co byste ještě chtěl dodat, co jsme třeba nepokryli nebo co by stálo za to ještě říct lidem, kteří nás poslouchají.

Václav

Možná jenom jako takovou shrnutí a zároveň jako nějakou poslední věc na závěr.

A jde o to, že opravdu tady teďko stojíme na nějaké křižovatce, jestli se vydáme správným směrem, nebo méně správným směrem.

Určitě potřebujeme hledat rychle náhradu za to uhlí. Kogenerační jednotky mohou pokrýt velkou část toho problému. Do roku 2030 mohou pokrýt až třeba 50 % toho odchodu od uhlí v elektroenergetice a zároveň tím pokrýt 30, 40 % v teplárenství. To jsou opravdu dvě mouchy jednou ranou.

A pokud jako někdo z tepláren v teplárenství, v energetice teďko jako ten podcast poslouchá, tak bych jenom jako poprosil, aby o tom tématu kogeneračních jednotek více mluvili, ať se to dostane více do diskuze, jak v těch odborných kruzích, tak v těch méně odborných kruzích.

A jako opravdu je nejvyšší čas jednat, protože nám trošku ujíždí vlak.

Za nás je potřeba přestat říkat, co nejde, ale řešit to, co jde, a opravdu jediné, co tady teď připadá jako reálná možnost, jak alespoň část toho uhlí vykrýt, jsou kogenerační jednotky.

A fandíme i elektrokotlům, čerpadlům a ostatním věcem. Samozřejmě, určitě to, jakože.

Petr

Asi, když se budeme bavit konkrétně o jakékoliv z těch technologií, tak netvrdíme, že to bude 100 procent. Ale vždycky se bavíme o nějakým rozumným mixu, jak to moudře namíchat, tak aby to vyšlo.

Václav

Je to tak. Čeká nás hodně mravenčí práce a je prostě potřeba se teďko na to vrhnout, protože energetika budoucnosti je prostě o tom, že se musí rozumně poskládat mnoho drobných řešení a velké paroplinky nebo velké jaderky jenom nás nespasí, pokud k tomu nepřidáme ještě ty drobné věci.

A na těch je potřeba okamžitě začít pracovat.

Petr

Také vám mockrát děkuju za trochu prozkoumání tohohle tématu, díky moc za rozhovor, mějte se krásně také.