78: Renovace budov: Jak ušetřit energii a podpořit dekarbonizaci

Tento přepis byl pro lepší čitelnost gramaticky a stylisticky upraven. V případě, že potřebujete doslovné citace, ověřte si je přímo v nahrávce.

Petr

Vážení a milí posluchači a posluchačky podcastu 2050. Máme tady další epizodu, zdraví vás Petr Holík a dneska tady mám dalšího hosta, kterým je Michal Čejka. Dnes tu sedíš, Michale, jako expert na budovy a na to, co s nimi dělat, aby byly potenciálně dekarbonizované a sloužily tomu účelu, kterému mají sloužit správně. Říkám to správně?

Michal

A dobrý den. Říkáš a možná něco chytrého k tomu řeknu.

Petr

My si chceme povídat o tom, protože sektor budov je prostě další jako velká oblast toho, kde spotřebováváme energie, velká oblast toho, kde žijeme, když to řeknu jako lidi, jako společnost, a tak se chceme pobavit na vlastně na různých úrovních, dneska, jednak o tom, na té úrovni, jako co můžu dělat já jako majitel nějaké nemovitosti, tak abych žil čistě a dobře, a zároveň co třeba může dělat stát nebo jako podívat se trochu na to jako systémovou úroveň, než se do toho vrhneme. Tak já jsem tě jenom tady tak jako představil jako experta na budovy, ale měl bys chuť nějak ještě k sobě dodat něco profesně? Ať jako trošku uděláme takový malý představení, co by o tobě lidi měli vědět, aby ti věřili, že to, co říkáš, je pravda.

Michal

A jasně, tak zkusím a zkusím něco a pracuju jako konzultant, to znamená, bavím se s lidmi a snažím se vyřešit ty jejich strasti a radosti, co se týká bydlení, výstavby nových budov i renovace a zaměřuju se na energetickou náročnost, obnovitelné zdroje, ale hlavně kvalitu vnitřního prostředí, aby se tam cítily skvěle a dobře, aby ty projekty dávaly smysl, to znamená nějakou ekonomiku a tyhle své zkušenosti se snažím přenést skrze Centrum pasivního domu i na úroveň legislativní a dotační a vytvářet nějaké podklady, konzultovat vlastně i možné legislativní úpravy, systémové změny, jak dosáhnout nějakého rozumného cíle za mě ekonomicky dostupného.

Petr

Prostředků a teď asi rozumnýho cíle, jak na té systémové úrovni, tak na nějaké lokální úrovni jednotlivce, domácnosti nebo tak.

Michal

Za mě to musí být win, win, win pro všechny, to znamená najít pro každého to, kde se on bude cítit komfortně, na co má finanční prostředky, a co se týká státu, tak správně nastavit celý ten funkční mechanismus, aby výsledek dával smysl, to znamená, aby nebrzdil trh, aby byl progresivní a směřoval v podstatě k tomu, že energie nás pak už nemusejí moc zajímat.

Petr

Já se na to těším, až se do toho jako ponoříme a postupně to budeme tak jako odloupávat tu slupku tady toho, protože to je téma, je to zase zas takových epizod, která se týká trochu všech, že občas se bavíme o tom, nevím. Když se budeme povídat o odstavování uhelných elektráren, tak to spoustu lidí možná nezajímá právě proto, že energie nemusí zajímat. Ale to, kde bydlím a jak bydlím a co s tím můžu dělat, si myslím, že je dost univerzální téma. Rád bych začal z nadhledu jako fakt jako z vrtulníku, když si teda řekneme sektor budov jako nějaká oblast prostě materiálů stojících baráků a lidí, kteří něco dělají a firem, které se okolo toho motají a vůbec jako část naší společnosti, tak jak přemýšlí nad jeho dekarbonizací.

Dekarbonizace budov se dotýká každého z nás

časová známka: 03:51

Michal

A obecně se mě lidi ptají, jestli je vůbec nutné dekarbonizovat, ono se to úzce dotýká života každého z nás a to znamená, každý v podstatě si budeme muset projít tou dekarbonizací, a to si myslím, že je to úzké místo.

Protože to musíme řešit všichni, nikdo to za nás jiný nevyřeší. Je to naše bydlení a dekarbonizovat musíme ty budovy z jednoho prostého důvodu. Jsou to energeticky náročné spotřebiče, dům je sám o sobě největší spotřebič v domě. A protože jich je hodně a každý z nás v tom domě žijeme, tak se podílejí velmi vysokým procentem na celkové spotřebě energie, řekněme, někde kolem 40 %. Chceme-li dekarbonizovat celé hospodářství, tak teoreticky to možné je, postavíme spoustu obnovitelných zdrojů, ale narážíme na limity jednak finanční. Ono to nebude zrovna levné, a jednak technické, kdy tu energii budeme potřebovat a kdy dokážeme levně vyrobit. A právě tady si myslím, že ten největší přínos, co se týká budov z pohledu dekarbonizace, a to jsou energetické úspory. Tu bilanci té výroby a té spotřeby musíme vyvážit, spotřebu musíme výrazně snížit a pak můžeme poměrně ekonomicky rozumně zajistit i tu stabilitu a výrobu té uhlíkově neutrální energie.

Petr

A když říkáš úspory, tak my se do toho dostaneme jako hodně v detailu, v té epizodě, ale jen tak jako pro základní představu. Třeba zateplit dům. Rozumím tomu správně.

Michal

Je to jedno.

Petr

Nebo pořídit efektivnější technologii, něco takový.

Michal

Přesně tak. Jsou to tato opatření, to znamená energii nepotřebovat, je asi to nejjednodušší a možná nejvýhodnější, co nás kdy potká.

Petr

Hele, ještě než se vrhneme do toho, co to teda znamená na nějaké konkrétní budovy a klidně si můžeme fakt jako ilustrovat různý budovy, který vlastně máme v České republice, tak, jak se to teď daří nebo v jakým to je stavu, máš v hlavě třeba a já přesně nevím, na jaký čísla se mám ptát, proto ty budeš vidět nejlíp, který čísla nejlíp ilustrují, ale jak se jako daří teda dekarbonizovat budovy nebo jak jsou vlastně jako teda energeticky náročné nebo nenáročné, dá se fakt něco říct o tom, jak se řekne v budovách „vozový park“. Budovový park České republiky.

Michal

Jak ho trošku, jak mu dá facelift. No, a moc se to nedaří. Za mě prozatím, protože nemáme jednotnou strategii a každý si zodpovídáme za tu naši budovu a máme trošku jiné potřeby, nacházíme se v jiné životní etapě a hlavně si neseme obrovský deficit z let minulých, předně jsme tady 20, 30 let budovali další obrovsky energeticky náročné spotřebiče, žrouty energie, pro které budeme muset nebo pro které jsme i stavěli nákladnou a robustní infrastrukturu a teď řešíme, jaký transformovat, což není úplně jednoduché. A jednak si z těch let minulých neseme stávající budovy, ve kterých se třeba nacházíme, které nepotřebovaly mnoho energie kdysi, protože lidé žili v úplně jiném komfortu, vytápěli na příjemných 15 stupňů, koupali se dvakrát do týdne, žilo 10 lidí v jedné místnosti. Kdežto teď už jsme se posunuli do úplně jiných, exponenciálně jiných čísel a ten stejný komfort není jednoduché v těch stávajících budovách udržet, jsou to opravdu velcí energetičtí žrouti, no, a my s nimi prostě něco musíme udělat a dát jim trošku odtučňovací kůru.

Petr

Rádi používáme ve Faktech o klimatu, jakože to je takový energetický detox, jakože.

Tak trošku tohle, ale ty jsi říkal, že si neseme to jakoby negativní dědictví z těch let minulých.

Michal

Z energetického pohledu samozřejmě.

Petr

A znamená to, že jsme bývali měli stavět méně nebo energeticky jako připravenější budovy na tu současnost, nebo jak?

Michal

Historicky jsme si nesli v podstatě povědomí, že energie jsou levné, a tudíž nemusíme dělat nic, abychom měli poměrně komfortní prostředí. Více jsme se soustředili na renovaci vnitřků interiérů, té krásy uvnitř, a energetická krize, která přišla, nás z té chiméry velmi levné, levné energie bez problémů dostala do spousty problémů. A až vlastně ta krize přinesla více se soustředit i na to, kolik té energie spotřebováváme a jestli jsme schopni ji pokrýt ze svých příjmů, takže tady si neseme ten deficit. Budovy se renovovaly, ale ne energeticky, zůstávaly stále energeticky náročné, a tudíž ta doba uplynula, kdy jsme mohli plynule tu energetickou náročnost snižovat. Teď to bude muset dělat rychleji a v mnohem kratší době, řekněme, že musíme ztrojnásobit rychlost renovací a více se zaměřit na jejich hloubku, to znamená na tu cílovou hodnotu té energetické úspory opravdu jako ideálně dům vyřešit jednou provždy, to znamená komplexní renovací a pak už energii neřešit.

Petr

Mám chuť se to na ten parametr, když říkáš, potřebujeme ztrojnásobit množství renovací, je nějaké číslo, které posluchači, posluchači, kteří mají rádi čísla, můžou sledovat, že teď prostě, nevím, renovujeme 2 % ročně, tak potřebujeme 6 % ročně. Nebo dá se něco takového říct, jako jsou vůbec tyhle data k dispozici.

Michal

Hrozně těžko se to sleduje, protože není renovace jako renovace. Samozřejmě, když si udělám novou koupelnu, tak to do energetické renovace určitě nespadá. Velká část renovací je dělaná svépomocí i bez stavebních úřadů, takže není tady úplná statistika, ty odhady jsou někde kolem půl procenta až jednoho procenta. Renovační ročně renovací ročně týkajících se energetické náročnosti a bohužel velká část těch renovací jsou takzvaně mělké renovace, které pouze spotřebu energií lehce poupraví. Bohužel stojí velké finanční prostředky a ten primární problém nám nevyřeší. Je to spíš o tom, jak k tomu přistupujeme a jak efektivně to realizujeme, a to je ta věc, kterou já se většinou zabývám na tom projektu. Vytěžit maximum.

Jak mohou vypadat dekarbonizační opatření u budov

časová známka: 10:43

Petr

A možná přirozený. Tím směřujeme do té další části. Jako teda já jsem si napsal otázku, jak by měl vypadat dům, ten jako ideální dům, ve kterém se majitel teda nemusí starat o ty energie, jak si říkal, a zároveň ten dům stojí ve světě, kde žije dekarbonizovaná společnost. A nějak tam jako zapadá, není nějak jako neuhýbá, nespotřebovává teda víc, řekněme, udržitelně postavený a udržitelně fungující tak, jak to jenom jde, jako bezemisní asi nebude, ale aspoň teda nízkoemisní nějakým způsobem, jak takový dům vypadá, aby to bylo dobře udělaný.

Michal

Tak děkuju za tu otázku. Půjdeme ke konkrétním opatřením, ale nejdřív bychom si měli říct, že dekarbonizovaný dům není jakási fatální nula, řekněme, že se snažíme snížit vliv toho domu na minimum, ale na minimum, která dává ekonomicky smysl a není to teď hned okamžitě, ale je to v delším časovém horizontu. Pro nás je to výhled, ten rok 2050. To znamená, ještě nějakou dobu ten dům může být více méně emisní, ale do toho roku 2050 by si všechny ty věci, které řešíme, jak na těch budovách, tak i v té velké energetice, měly sednout a měli bychom dojít k tomu bezemisnímu cíli a teď k těm opatřením, teda, které jsou důležitý.

Petr

Jasně, jak to teda vypadá.

Michal

No, tak určitě se budeme bavit o kožíšku, to znamená, když je venku zima, tak si vezmu bundu, ne topné kabely, ale jdou od toho nejjednoduššího, takže ta tepelně izolačně vyřešená obálka stěny, okna, střecha, případně i podlahy, to znamená zabránit únikům toho tepla. Ono to hodně zvýší i užitný komfort. To je za mě to největší plus. A pak se budeme bavit o tom, že chceme, aby se nám tam dobře dýchalo, to znamená, měli bychom mít nějak vyřešený koncept větrání, to znamená, jak budeme mít zajištěný čerstvý vzduch, jestli tedy otvíráním oken, anebo třeba řízeným větráním se zpětným získáváním tepla. No, a ve výsledku je to zbytek technologií, to znamená pobavit se o tom, jaký hlavní zdroj tam bude, jestli potřebuju i chlad, to znamená v létě například chladit, a jestli mám možnost vyrábět si alespoň část té energie přímo v místě, například fotovoltaickou elektrárnu. Takže ať se jedná o novostavbu nebo renovaci, tak se jedná vždycky o dům, který má kvalitní kožíšek, má moderní technologii, řekněme, třeba tepelné čerpadlo, to může být, a má malou fotovoltaickou elektrárnu, dneska, řekněme, třeba 4,5 nebo 6 kW píků, ani nemusí mít teoreticky baterku, to potom záleží na elektromobilitě a dalších souvislostech a na konkrétním člověku.

Petr

Má smysl nad tímhle přemýšlet nějak jako v nějakých kategoriích budov, protože, a teď nemyslím vyloženě památkově chráněný kostel, to beru, že je úplně jako v kategorii samo o sobě, ale je to jiný. Asi v paneláku je to jiný. Tady sedím, sedíme dneska v takovým měšťanským domě v řadovce, ve městě, je tady šest bytů prostě nad náma, a tak asi je to jiný. V samostatně stojícím domě je to jiný, tak je to jiná hra, hraje se jiná hra jako nějak výrazně v závislosti na tom, jaká je podoba tý stavby.

Michal

Ano i ne. A ta zkušenost už mě dovedla k tomu, že jde spoustu věcí zjednodušit, paušalizovat a nastavit. A otázka je v tom, jak to komunikovat s jednotlivými lidmi a hlavně, jak to rozvrhnout časově, jaké jsou jejich konkrétní potřeby, ale budeme-li se bavit o tom konkrétním objektu, nikoliv o potřebách lidí, kteří se v tom objektu mohou měnit, máme realitní trh, takže celý život nebydlím v jednom objektu. Tak když se na to podívám z pohledu toho objektu, tak jsou poměrně unifikované rodinné domy, tam ty opatření, co jsem říkal, platí a každý se o to stará individuálně. Ten vlastník, co se týká bytových domů, za mě panelový dům je nejjednodušší objekt, který umím dostat do energeticky pasivního standardu za úplně minimální peníze, je to krabice kompaktní, která funguje jako skvělá, tam není nic super složitého, kromě teda SVJčka.

A to občas bývá hodně složité. Měšťanské domy, ty mají samozřejmě určitou architekturu, můžou být památkově chráněné. Tam k tomu musíme přistupovat hodně citlivě a individuálně, ale jsou i měšťanské domy, které, řekněme, nejsou úplně architektonicky cenné a dá se na nich vyřešit spoustu věcí. A pak máme složitější typy budov, kde ani třeba vytápění nemusí rozhodovat. Rozhodující může být osvětlení nebo větrání, nebo u bazénů spotřeba teplé vody. V každé té části já umím nastavit opatření a navrhnout je individuálně pro tu budovu tak, abych ji dostal, kam potřebuju. Vždycky jenom musím pochopit silné a slabé stránky té budovy a upravit nebo navrhnout opatření od koncepčních, což je architektura, úprava velikosti, prosklení, změna dispozičního řešení, zónování té budovy, přes tu obálku, přes ten Kožíšek, až po tu technologii a ladit to na potřeby té konkrétní budovy. Takže nemyslím si, že v české budově existují budovy, které by nešlo v delším horizontu dekarbonizovat. A teď nemluvíme o té fatální nule, ale řekněme, výrazně, zásadně snížit jejich uhlíkovou stopu limitně blížící se 0.

Petr

Já si dokážu představit, že jo, teď bychom možná mohli vytáhnout obrázek nějaké budovy, bavit se konkrétně jako nad tím, ale vlastně, jestli by si to šlo trošku sehrát, když si představíš, že za tebou přijdu. Já teďka řekněme, že vlastním tenhle ten byt, který tady, ve kterém teďka natáčíme, tenhle ten podcast. Na co by ses mě ptal, co bys vlastně potřeboval vědět a případně na základě těch odpovědí, co bys pak navrhoval nebo kterým směrem bys nad tím přemýšlel jasně.

Michal

Já bych malinko upravil pravidla hry, protože ty jako vlastník jednoho bytu zas tolik možností nemáš, musíš jednat se SVJ.

Petr

Já jsem si dokonce, řekněme, že to už je úplně v háji.

Michal

Ale řekněme, že bys byl vlastník toho měšťanského domu. No, tak určitě dává smysl sehnat si energetického specialistu, asi ne úplně obyčejného, ale někoho, kdo je schopný trošku koncepčně přemýšlet a zpracovat si jakýsi plán renovací, my tomu pak legislativně asi k tomu dojdeme. Říkáme renovační pas budovy, což zjednodušeně pro představu bude jakýsi návod, jak tu budovu dostat do toho dekarbonizovaného stavu do roku 2050 s nějakým investičním odhadem, s odhadem energetických úspor, s možnostmi pokrýt část těch investičních nákladů, dotací a možnostmi, jak spolufinancovat ten zbytek a ten jde samozřejmě buď zrealizovat hned v jednom.

Pokud máš dost finančních prostředků, anebo máš možnost to financovat, pokud tomu tak není, tak to můžeš rozložit po nějakých ucelených celcích do delšího horizontu, ale vždycky se řídíme tímhle tím uceleným prvkem, což je nejdřív řež, podstatu a problém, tzn. obálka budovy. Ten Kožíšek, pak se pobavme, když to snížíme na minimum ty ztráty, co tam je za vhodný zdroj, jestli chceš čudlík a mít to automatický, anebo bude štípat venku dřevo a chodit přikládat, a jestli chceš být natolik soběstačnej a dává to pro ten objekt smysl, že část té energie si vyrobíš sám na střeše například pomocí fotovoltaiky nebo fototermických kolektorů přípravy teplé vody a celé to do sebe zapadne tak, aby si na konci, až tu budovu budeš mít.

Vlastně se o energii vůbec nestaral, staral se o úplně jiný věci. A žil jsi život, jakej chceš? A nemuselo tě vytápění a změna cen energie vůbec zajímat. A to by měl dostat každý barák, každá budova aspoň obytná, to znamená rodinný bytový dům v České republice.

Důležitost koncepčního řešení

časová známka: 17:25

Petr

To mi přijde, ale jako hrozně to dává smysl, ale je to úplně něco jiného, než jaká je moje žitá zkušenost, jako že to, co znám já jako vesnic a kamarádů a rodičů a tak, tak je prostě. Zavolala nám firma a říkali, že může mít fototermiku na střeše zadarmo, protože jsou na to dotace, tak jsme to koupili a pak o rok později řeknou, no a teď jsou tady prý levně. Vyjde tepelný čerpadlo, tak uděláme tepelný čerpadlo a pak máme starý okna, tak vyměníme okna. Ale jo, že spíš mám zkušenost s tím, že to je jako vlastně nekoncepční jednorázový změny.

Michal

A právě proto jsme tam, kde jsme. Kdyby tohle bylo zavedené už dřív. A tak on je to vlastně za mě, je to ochrana spotřebitele, já když vím, co na té budově, když mi nezávislý odborník řekne, jak tu budovu mám dostat do toho konečného stavu, tak budu odolný vůči těm obchodníkům, to je byznys, nic jiného to není. Takže těžko vám firma, která prodává fotovoltaiku, bude říkat, že vám se zrovna nehodí.

Jo, anebo člověk, který prodává tepelná čerpadla, říká, ale já bych u vás spíš viděl kotel na biomasu. Jo?

Anebo pojďme to zateplit. Takže bohužel obchodníci si řešej svůj obchod, svoje marže jakkoliv. Každé z těch opatření má svůj význam a smysl. Tak ale nejefektivnější je řešit to dohromady a bohužel v České republice nejsou firmy, které by to uměli kompletně propojit, ten byznys vlastně je hrozně roztříštěný. Máme tady prodejce čerpadel, prodejce fotovoltaiky, realizační firmy na zateplení, střechaře, vzduchaře a vlastně na tu komplexní renovaci potřebujete hrozně moc osob. Navíc to musí někdo vymyslet, musí tam být projektant, který řekne, na tomhle domě je tenhle problém a musíme tady dořešit tohle a tady to máte, tady je zanedbaná údržba, vy jste se na to vyprd, že jo, 20 let jste nic nedělal, nechal jste tady kapat vodu, takže se vám tady utrhnul kus stěny.

To musíme zasanovat, a to je problémem, asi největším problémem českých budov je ta zanedbaná údržba, to, že jsme se těm budovám příliš nevěnovali a musíme v rámci té renovace to dohnat, opravit spoustu věcí, abychom ten dům mohli dát do pořádku, ale tou odměnou, kterou získáme, je, že se tomu už pak nebude muset věnovat. A když mám klienty, se kterými jsme řešili buď energeticky pasivní dům, nebo komplexní renovaci, a já jsem jim volal během té krize, kdy všichni panikařili, nevěděli, z čeho budou platit zálohy a účty, a ptal jsem se jich, jak jsou na tom, oni říkali: „No, asi ceny vyrostly, nám asi přišla větší faktura, ale vlastně my ani nevíme, pro nás to není téma, my máme jiný životní problémy a jiný životní etapy a jiný radosti, no a o ty energie se moc nestaráme, protože to netvoří velkou část našich výdajů.“

A to za mě bylo jako ta největší odměna, kterou se moc jako o těch klientech získá, že se jim vyřešil přesně to, za čím ke mně šli, našel jsem jádro toho problému. Oni se nechtějí starat o energie, oni chtějí mít bezstarostný život, oni chtějí být nezávislí na energiích, ale jenom to neumějí říct, a proto mluví nějakou úsporou, rekonstrukcí, krbem, čerpadlem, fotovoltaikou, no a ten obchodník s tím čerpadlem je jenom prodejce snů, takže přijde a řekne, naše technologie zázrak umí všechno, ale ono to tak není. Oni potřebují toho jednoho člověka, který koncepčně řekne, podívejte, s tím domem musíte udělat od Samc Podsamca všechno a tím si vyřešíte ten problém.

Petr

A teď, kde ho najít? Protože já si říkám, je to, já mám jako živou zkušenost, mám rodiče, kteří žijí na vesnici, v domě, který prostě je úplně připravený na dotaci opravdu po babičce, protože je prostě starý, nezateplený. Ze všech stran všechno uniká. A tak, a jako třeba i těm mým rodičům jako chodí e-maily a volají náhodní lidé, kteří jim chtějí prodat fotovoltaiku nebo tepelný čerpadlo, ale nezavolali jim jako někdo, kdo by řekl, hele, děláme kompletní poradenství v oblasti budov.

Můžu se tam přijít podívat a v akci jako do hloubky pobavit, tak jako jsou takoví lidé vůbec? A proč teda netelefonují těm lidem? Kde je najít, no?

Michal

Jsou, ale je jich jako šafránu a mají neuvěřitelné množství práce, za mě jsou jako přehlceni, takže nemají čas právě telefonovat a bohužel nejedou ten byznys jako tyhlety, co obvolávají, takže kdokoliv vám volá, tak spíš jede ten byznys a bohatne, kdežto tyhlety lidi moc bohatý většinou nejsou, jsou takový, já jim říkám srdcaři, no, a my si je musíme ale vychovat. Na tom se teďka pracuje, řekněme, na nějaký centrální úrovni se řeší právě jeden koncept těch renovačních pasů, což je ten produkt, který je potřeba, aby každý měl doma v šuplíku renovační pas.

Petr

Toto, to je ten plán do toho roku 2050, kdy ta moje budova bude hotová?

Michal

Ano, vědět. Až tam zazvoní člověk s fotovoltaikou, tak říct: „Jo, kamaráde, přijď za 10 let, jo. Tady já nejdřív musím udělat tyhle věci a ty potřebuju takhle financovat a dává mi to smysl, ale počkám si.“

A v rámci toho je samozřejmě i struktura poradenství, to znamená odborníků, kteří by na různých úrovních měli ty lidi dovést přesně k tomu správnému člověku, k tomu renovačnímu pasu a potom i realizační firmě. No, ale my nežijeme v utopii. A na lusknutí prstů nám tady jako nevyskočí zmošničky 20 energetických specialistů, odborníků, kteří se rozeběhnou po vesnici, takže bude to chvíli trvat.

Role státu

časová známka: 25:45

Petr

A je tohle, kdo to má v rukou? Jako je to role státu, tím pádem podporovat vzdělávání těchto lidí nebo zřídit nějaké poradenské centrum, nějakou síť, nebo je to fakt jako role vlastně trhu, jako čekáme, kdo si všimne, že ten byznys tady je a začne to dělat, nebo?

Michal

Já si myslím, že hlavní role státu je moderovat to, kam potřebujeme dojít, protože stát je odpovědný za to, kam se propracuje. My si budeme úspěšný stát, bohatý stát. Lidi se tu budou mít dobře, nebo to půjde od 10 k pěti. A takže úkolem státu je moderovat a vytvářet prostředí, a úkolem trhu je nacházet co nejefektivnější cesty, jak to vyřešit. Sám trh to neudělá, protože trh je o penězích, a to je přesně to, že k vám přijdou jenom ti prodejci toho nejsnazšího, ale ne vždy nejefektivnějšího řešení.

A prodají vám tu technologii a poperou se o ty peníze, co máte teďka v peněžence, takže vy spíš potřebujete skutečně najít toho nezávislého poradce, který není placený ani jednou z těchto firem, je placený, řekněme, státem, má to jednoduchou funkční metodiku jednotnou, aby radili podobným způsobem, ale je to založené i na tom trhu, tzn. může se tam přihlásit kdokoliv z těch tržních firem, ale za těch technologicky neutrálních pravidel.

Petr

No, a teda… Přemýšlím, jestli se ptám na radu pro sebe, nebo pro všechny, co nás poslouchají, ale jako klidně může být hodně konkrétní v tom, jaká je třeba cena takové služby a co mám teda googlit, jako jestli vyloženě je nějaká jedna stránka, firma, něco, nějaký seznam těchhle poradců, jakože, nebo ti lidi fakt spíš nejsou a musí to být můj známej, jinak se k němu ještě dalších pět let nedostanu.

Michal

Lidi jsou, když tak se to může nazývat energetická optimalizace třeba pro rodinné domy, to dobře funguje v programu Nová zelená úsporám, což je i forma financování těch energetických úspor. To znamená člověk, který vám to nějakým způsobem vyladí. Určitě je potřeba tam stavební projektant, což už jsou práce na projektování všech těch úprav, ty už jsou v řádu desítek tisíc korun. Samozřejmě, ale za mě je klíčové to koncepční rozhodnutí.

A k tomu je ten renovační pas, který my se snažíme dělat hodně softwarově, to znamená, aby tu práci odvedl ten software hodně, a k tomu tam byl ten proškolený člověk. Ten software by mu měl ušetřit čas a řekněme, že idea je taková, že renovační pas i s nějakou konzultací by měl trvat, řekněme, 4–6 hodin, jo. A to vytvoří jeho finální cenu v podstatě na trhu tak, jak bude hodinová sazba nějakého odborníka. Některý bude lepší, některý horší, ale klíčové je ten čas minimalizovat. Ten čas a stát připravuje to, že by na ten renovační pas dostali lidé vouchery, které by jim zaplatily třeba 70 % ceny toho renovačního pasu, čímž by odstranil tu bariéru, že ten pas stojí nějaké peníze, a rozšířil by ho velmi rychle mezi budovy, které potřebují renovovat, tak, abychom pak věděli, co na té které budově máme dělat, protože to je pro, jak pro stát, tak pro ty lidi klíčové vědět, kam soustředit to omezené množství odborníků a energie, abychom dosáhli toho cíle. Zatím jsme roztříštění, nevíme co, nemáme to dobře zanalyzované.

Moc se to neřešilo v uplynulých letech a teď je velké riziko, že když nasypeme velké finanční prostředky někam, kde neznáme efektivitu jejich užití, tak tím znehodnotíme ten trh, kterej tady máme, řekněme, zjednodušeně. Nasypalo se hodně peněz do fotovoltaiky, vytvořilo to takovou bublinu, takovej peak, fotovoltaika zdražila, teď to zase opadlo, a to nejsou dobrý věci pro trh, takže cílem je ten trh nějak stabilizovat a vytvořit prostředí, který, řekněme, trvale poroste v těch, v tom řešení úspor, stát bude vědět, kam šikovně vložit kterou korunu, aby z toho dostal realizaci, kterou on potřebuje.

Petr

Rozumím tomu. Takže zkrátka budeme mít data o tom, jestli budovy potřebují teď spíš fotovoltaiky, nebo teď spíš zateplení, nebo teď spíš polystyren, nebo teď spíš čerpadla, a můžeme třeba dotovat tu technologii, kterou na ten trh potřebujeme dostat víc.

Michal

Přesně tak, můžeme říct výrobcům tepelných čerpadel. Podívejte, vy se teďka soustřeďte na budovy, které mají slušnou obálku. Tady ze začátku budete hlavně uplatňovat svoje technologie. My se budeme soustředit na ten tepelně izolační kožíšek u těch budov, co mají tu špatnou obálku, a vy k těmhle budovám můžete přijít za tři roky, za čtyři roky, za 10 let. A to svoje tepelné čerpadlo do ní dodat a vlastně naplánovat si, aby do toho roku 2050 to na sebe klaplo, aby se jedno opatření nevybíjelo druhým, anebo jej neblokovalo, to bychom pak dosáhli polovičních nebo třetinových úspor, což nám výrazně prodraží celou dekarbonizaci. A vlastně nedospěje to k tomu, co ty lidi ve výsledku chtějí, což je ta nezávislost a nestarání se o energii.

Petr

Říkáš si ta renovační pas? Říkám to správně jako nějaká klíčová komponenta. Liší se to nějak u novostaveb? Když se třeba chystám stavět rodinný dům, tak je to už tak v současné době, že prostě ty regulace jsou tak nastavené, že ať postavím cokoliv, tak už to bude dost dobrý, anebo ještě pořád je něco, na co třeba myslet, co nepodcenit.

Způsoby jak ušetřit na potřebná opatření

časová známka: 34:07

Michal

Jasně. Zkusím si i přihrál polívčičku. Protože jsem část té legislativy řešil. Tak potěšilo mě, už jsem se setkal od více lidí z trhu, kteří říkají, že hele, teď už se ale blbý baráky skoro nestavěj, tak to je super. To je přesně stav, kterýho jsem chtěl dosáhnout. Můžeme se ještě o kus dál posunout, ale myslím si, že se to povedlo dobře nastartovat, že už opravdu blbý baráky v novostavbách nevznikají, ale reálně je to až od roku 2022. Do té doby vznikaly stále jako dost energeticky neefektivní budovy. Často co se týká rozdílu mezi renovací a novostavbou, ten cílový stav je plus minus stejnej. Víme, kam se chceme dostat, ale rozdíly jsou v ceně a v možnostech. Renovace, jakákoliv renovace, je strašně nákladná věc, vůbec se ani nemusíme bavit o energetické renovaci, vůbec koupit starý dům, dát ho staticky dohromady, udělat mu novou střechu, dát mu nový okna, který vypadávaj, vyspravit vlhký zdivo, udělat tam kompletně interiéry, podlahy, koupelny, to je šíleně nákladná věc.

Ty energie vedle toho musíme nějak řešit, protože je to ten energeticky náročný spotřebič, ale jsme v řádech opravdu jako milionů korun. Komplexní renovace a i ty energetické komplexní sanace, kdežto u té novostavby ta budova tak nějak vzniká a já mám rozpočet, jo, a ty vícenáklady jsou tam na to udělat z toho pasivní domek. Jsou v rozsahu, řekněme, 2–10 %, 10 %, jsou to architektonické skvosty, kde mám velmi omezené možnosti, architekt mě trápí, jak to musí vypadat a že takovýhle dělají jenom dvě okna na trhu a já potom chci přehnané technické nároky, no, ale mám spoustu i realizací, kde já tomu říkám přiměřená míra útraty. On totiž přijde klient a nikdo z něj víc peněz nevyždíme. On má 5, 6, 10, 15, 100 milionů korun. Na ten rodinný dům je to úplně jedno. Jsou i lidi, kteří měli 2 miliony Kč na ten rodinný dům, jenom se to liší velikostí.

To je ta přiměřená míra útraty, kterou za ten dům chtějí dát, a mým úkolem je vlastně optimalizovat ten návrh tak, aby za tuhle cenu zrealizovali ten energeticky pasivní dům.

A proto ty nulové vícenáklady. Říkám, že už se nám podařilo, že když přišel klient, že má 6 milionů na dům, tak za 6 milionů jsme normálně mu navrhli dům pro jeho potřeby a byl energeticky pasivní a předtím měl návrh energeticky náročného domu, který byl za stejnou cenu. Jasně. Může tam být rozdíl 15, 20 m² v užitné ploše, na kterých my jsme ušetřili poměrně slušné peníze a vrazili jsme je do kvality.

A do budoucnosti toho danýho člověka.

Petr

Takže ta realizace byla jako trošku menší dům, ale za cenu toho, že mám vyřešené energie takhle třeba.

Michal

Ale s tím moc lidí jako nepracuje, oni si nechají navrhnout, mají velké oči a vlastně nejdražší na rodinném domě, na novostavbě, je obestavěný kubík, nic dražšího na tom baráku není.

Špatně ještě obestavěnej kubík. Takže lidi kolikrát právě jim ujede ten rozpočet v tom, že ujedou ve velikosti toho domu, ve svých potřebách, ve své představě dvougeneračního objektu, že s nimi děti budou žít celý život, až přijedou ze studia, tak s nimi budou bydlet. Přitom se to nepotkává s tou všednodenní realitou.

A člověk s nimi musí víc vést dialog. A hledat vlastně to řešení, které jim je šité na míru, než být trošku stavař občas, takže já občas začínám ty rozhovory jinak, že se snažím hledat, kde jsou problémy těch lidí, jestli opravdu potřebují tak velký dům, jestli skutečně ten hostinský pokoj. No, ona by až přijede maminka, aby měla kde spát, a opravdu chcete, aby ta maminka zůstávala týden. Jo?

No, to úplně ne. A víte, kolik stojí ten hostinský pokoj? To nemáme představu. No, tak vy jste si ho navrhli, tady, pan architekt udělal dvacetimetrový pokoj, tu samou plochu jste vlastně zopakovali jako v mnohem větší míře v podkroví, takže máte obrovský dětský pokoje a nevíte vlastně, co s tím. No, tak jsme někde na milionu, možná milionu a 200 tisících. Ježíš Maria! No, a to kdybychom trošku zredukovali, tak jsme najednou na rozpočtu a můžeme si dovolit spoustu dalších věcí a zbude vám peníze na třeba ty hezčí dlaždičky, který tady chcete. Takže spíš je to taková mediace toho celýho procesu. Hledání potřeb.

Petr

Když mluvíš o těch penězích, tak ty už tak jako k tomu přistupuješ z různých úhlů. Já jsem tak možná trošku přímo je teda ty věci, o kterých se bavíme, postavit jako energeticky rozumnou stavbu?

A moje finance. Je to něco, co, hele, něco mě to bude stát, ale má to nějaký výhody, nebo je to, jak říkáš, hele, šul nul, nebo je to tak, teda do toho investuju, protože věřím v dekarbonizaci, nebo je to o tom, že hele, fakt se ti to vrátí, prostě vždycky se to vyplatí. Nestavte blbý baráky. Dá se to takhle, asi se to nedá říct úplně obecně, ale co vlastně jako, jak já z toho těžím? Možná se tam ještě trošku šířeji, jakože takhle rozumně postavená budova. Energeticky má to i další výhody, než jenom třeba dekarbonizace a úspory za plyn?

Michal

Zkusím na to odpovědět různými způsoby.

Každý člověk se nachází v jiné životní situaci, to znamená, že řeší v tu chvíli jiné potřeby, bytové potřeby. Když jsem student, tak žiju ve spolubydlení, to znamená minimální náklady, ale i ubírám si užitný komfort, pak si najdu přítelkyni, hledáme nějaký nájem, společné bydlení, vystřídáme klidně dva byty, pak přijde rodina, dítě, hledáme bezpečné zázemí, zahradu, velký dům, máme možná tu představu, že to dítě tam s námi bude žít až do 40, což ale většina lidí vlastně nechce, takže uděláme dvougenerační dům a pak najednou to dítě odejde na studia a z dvougeneračního domu se stává záležitost jednogenerační. Máme zbytečně velký dům, no a na stáří už se o to ani nezvládáme starat a potřebovali bychom jenom nějaký malý oběh, kde se budeme cítit dobře a budeme, takže v každém tom životním stadiu se nacházíme trošku někde jinde.

Když budete chtít renovovat dům svých prarodičů, tak si nejsem jistý, jestli to je dobře, protože oni potřebují hlavně klid, chtějí zůstat na tom místě.

Petr

Kde jsou. Myslíš, že jako pro ty pro ty prarodiče.

Michal

Ano. Záležitost je, na jak dlouho to vlastně bude, záleží, kolik jim je let, jak jsou na tom zdravotně a tak, a ne vždycky je tam ta nutnost tu budovu nějak zrekonstruovat, protože ona může jít časem na trh nemovitostí, buď si jí to vnouče, vlastně, až dospěje, založí, tu rodinu zrekonstruuje samo, tak v každé té fázi jsou trošku jiné potřeby, které je potřeba s tím člověkem řešit.

Pokud ale už se rozhodne pro ten okamžik výstavby nebo renovace. Typicky nejčastěji mladí lidé nebo lidé v produktivním věku, to je ten vrchol těch sil, tak je za mě nejefektivnější udělat ten úsporný dům, protože já říkám, to je nejlepší důchodové pojištění na trhu, nic jiného.

Jako nemá lepší prostě efektivitu. Já investuju v době, kdy mám dostatek finančních prostředků, stojí mě to, řekněme, 5 % navíc u té novostavby a investuju do toho, že až na stáří budu mít problém s příjmy, budu mít důchod nebo nebudu mít důchod, ale zkrátka nebudu na tom vrcholu, tak já nebudu muset platit ty drahý energie, jedna jistota je energie. Zdražujou jako teďka. Ano, protože se hodně rychle vyšvihli, tak jdou zase chvíli dolů, ale kdybychom si to protáhli, tak oni jdou setrvale nahoru. Tak až budu starej, tak ty provozní náklady nebudu moct platit, to znamená, za mě je to nejlepší důchodový pojištění, který je úplně minimální náklady, který navíc řeším pro sebe jako lepší finanční produkt na trhu, než tu energii nepotřebovat reálně není a samozřejmě otázka, jestli mám finanční prostředky, nevím. Moje žena třeba chce bezpodmínečně žít v, já nemám finanční prostředky na to, abych si postavil pasivní dům v Praze, tak mám jiný výchozí podmínky a musím jako vycházet z toho, co řeším.

Ale kdybych mohl, tak si postavím pasivní dům, protože nic jiného nedává smysl někde, řekněme, za Prahou nebo klidně na vesnici, protože to dává hluboký smysl i společenský. Nepotřebovat energii je ta největší nezávislost, kterou společnost mít může. A koukám na to pragmaticky, ne ideově, čistě pragmaticky.

Energetická nezávislost a bezpečí

časová známka: 41:55

Petr

Je v tom vlastně nějaká forma bezpečí, že jo, jako přesně nejsem závislý na tom, co se zrovna děje v okolí.

Michal

Stabilita a anebo mít energii, kterou si umím sám vyrobit. Jako mně ta současná situace trošku přijde, jak kdybych to přirovnal k vodě, kterou odebírám, tak je ze sousedovy studny, a když se zrovna soused rozmyslí, že jsem ho naštval, tak mi vypne kohoutek s vodou, anebo mi řekne: „Tak víš co, tak za ní plať, ale pořádně.“ A to přece nikdo nechce. Každý chce mít vlastní studnu, aby byl pánem klíčových věcí, na kterých jako jeho život stojí, a energie, já si nedokážu představit momentálně pro společnost nic klíčovějšího, než je energie, protože ta pohání veškerý její rozvoj a nejsme pány tohoto zdroje. Momentálně.

Kde na to vzít peníze

časová známka: 42:57

Petr

Dá se udělat takovej nějakej rychlej přehled, který peníze na ty věci, o kterých se tady bavíme. Jako chodit do práce a vydělávat, asi jedna část, ale možná se ptám spíš trochu, jestli můžu dělat jako tři typy na dotační programy, nebo jako zmínil jsi novou Zelenou úsporám. Tak jako na co, na co kouknout, když vím, že mě to čeká a prostě nějaký prachy potřebuju.

Michal

Jo, peníze jsou největší problém. Vždycky, když nejsou, tak je to průšvih.

Vždycky to musí být bezpečné pro toho člověka. Finančně. To je za mě jako Alfa Omega, to znamená pobavit se o jeho aktuálních finančních možnostech a podle toho to odladit anebo rozložit časově, jo, když nemám dostatek finančních prostředků, abych to udělal komplet. Češi většinou realizují ze svých úspor, to znamená, skáčou po mikro krůčcích, což není dobře pro tu renovaci. Je to špatně, tak vždycky by tady měl být nástroj, finanční nástroj, který umožní financovat tu komplexní renovaci.

Půjčky. Teď jsou dokonce zvýhodněné půjčky, to znamená za mnohem lepší úrok právě na ty energetické renovace. Takže za mě úžasná věc, která se bude, doufám, dál rozvíjet a budeme na ní pracovat a která dává hluboký smysl. Když jsme to finančně počítali, tak dokonce jsou projekty, kde ta měsíční úspora je vyšší než ta měsíční splátka. To znamená, jakoby si člověk zrenovuje. Je to ale v kombinaci s dotacemi, může to být třeba, jaksi zmiňoval, opravdu po babičce, tam je i část finanční podpory a navíc ten finanční nástroj je spolufinancován státem. Že to je taková budoucnost nějakého financování energetických úspor. Program Nová zelená úsporám pro rodinné domy, Operační program Životní prostředí pro veřejné budovy, tam jsou ty přímé dotace na realizaci, ale musíme s nimi opatrně. Nejsem velkým příznivcem vysokých dotací. Ono to dělá negativní vlny do trhu.

To je tak asi všechno. Pak jsou to samozřejmě příbuzní, rodiče a tak. Ale důležité je dostat se z toho kruhu. Ve chvíli, kdy žiju v energeticky náročné budově, tak vynakládám velké finanční prostředky na to, abych ji provozoval.

To mi zároveň neumožňuje jednoduše z toho kruhu vyskočit ve chvíli, kdy se mi povede z toho kruhu vyskočit, a já nemusím ty provozní náklady posílat, komu je vlastně posílám, někomu, na kom mi vůbec nezáleží, jako energetickým firmám, kdy oni pro mě udělali něco jako úžasného a dobrého, jo? Lepší jim to neposílat.

A řešit si za to svůj komfort, tzn. zrenovovat si za to ty peníze. Přijde mi to daleko užitečnější i za cenu tedy nějaké půjčky, lidi si půjčujou na koupi bytu, nakoupit domu, tak proč ne na energetickou úsporu, když to dává ten smysl, když je to právě to nejlepší důchodové pojištění.

Petr

Já mám asi předposlední otázku, pomalu si myslím, že kloužeme k závěru tohoto rozhovoru, jsme dlouhý.

Já myslím, že jsme úplně akorát. Jestli to někomu připadne dlouhé, tak ať si jde udělat čaj, pak se vrátí k tomuhle videu. Ne, já se chci zeptat, jestli jsou nějaké věci, které by se daly trošku, možná vytáhnout od těch konkrétních věcí na ten přehledový pohled z vrtulníku, co se má stát na úrovni státu nebo legislativy, nebo nějaké regulace nějakých celostátních aktivit, abychom se posunuli k rozumnějším reovacím a rozumnějším energetickým standardům budov?

Michal

Za mě je klíčový silný a sebevědomý stát.

To ne vždycky máme a zvlášť během těch voleb oscilujeme od slibů k dalším slibům a otálíme s jakýmkoliv naplňováním. Stát kolikrát tápe v tom, co vlastně udělat, dlouho nic neřeší a pak se finanční prostředky nalijí. V krátkém okamžiku vytvoří to tsunami, vlnu, po které většinou nezbyde nic úplně skvělého. V tom se třeba vymyká program Nová zelená úsporám, který je stabilní, dlouhodobý.

A je takovou perlou, takovým diamantem, který tady v těch energetických úsporách máme a může se na něj spolehnout, tak tam by se asi stát měl principiálně inspirovat v té stabilitě a v tom, že populisticky tedy si nemáme zahrávat s náladou ve společnosti, ale zájmem každého je žít stabilně a nezávisle.

A stát má vyřešit, jak to udělat, a ne roky polemizovat o tom, jestli to bude lepší nebo ne, jestli budeme spíš pálit uhlí, nebo petky, nebo zemní plyn, nebo přejdeme na ty obnovitelné zdroje. Takže my hrozně dlouho přešlapujeme.

A jakýmsi klíčem k tomu nějak to posunout a dostat se, tak je dobrá, kvalitní legislativa nastavená na technologicky neutrální úrovni. Žádné z těch opatření nemá mít navrch, má tam fungovat přirozený trh.

A to je ten bič, řekněme, má být progresivní, ale ne omezující pro tu stavařinu, má motivovat k tomu, dělat ty věci lépe.

A pak tady máme cukr, což jsou jakési dotace, a zase s nimi musíme velmi, velmi opatrně, musíme mít dobře zanalyzovaný ten trh.

A vlastně posouvat jimi kupředu celé to odvětví, ale občas se nám povede, že to odvětví teda překrmíme a ono má hyperaktivitu a pak rychle zase uvadá. Takže dlouhodobá stabilita, dobře plánovaná legislativa a stabilní, ne neustálé změny a stabilní dotace. Ale opatrně nastavované, velmi s mírou a dobře cílené.

Petr

Mě poslední otázka napadla v průběhu, můžeš nebo nemusíš na ni chtít odpovědět, ale je osobní. Já jsem si říkal, jestli by byl ochotný sdílet vlastně, v čem bydlíš ty, jaký to má kožíšek technologie a jak větráte.

Michal

Tak já jsem se zrovna přestěhoval, takže bydlím v činžáku v Praze, takže zatím spíš na tom pracuji, jo, takže občas kovářova kobyla chodí bosa, ale jak říkám, jsem prostě omezenej jakýmsi pragocentrismem. A nemovitosti v Praze jsou finanční peklo a kdybych měl možnost mít vlastní dům někde za Prahou, tak je to pro mě jasná volba, co budu dělat, a rád to budu sdílet, ale…

Petr

Nemáš to úplně v rukách.

Michal

Ano, momentálně ne všechno v životě má člověk vždycky v rukách.

Petr

Hele. Já ti mockrát děkuju za tenhle rozhovor. Nevím, jestli jsme šli dostatečně do hloubky, abychom provedli hlubokou renovaci vědomí našich posluchačů o tom, co se dělá s budovama a má dělat, ale já mám dojem, že nějak jsou pro mě důležitý ty akcenty na to, co je důležitý jako fakt se poradit a udělat si plán a pořádně si rozmyslet, i když na to teď nemám na všechno peníze, tak radši si na to udělat, jako investovat do toho, že budu mít plán dalších 30 let, spíš než udělat jedno náhodné opatření každých pět let, a to mně přijde jako vlastně důležitá věc, kdyby jenom tohle byla ta věc, kterou si každý zapamatuje a pak to někde vytáhne při renovaci, tak by to asi bylo fajn.

Michal

I v životě si myslím, že je důležitý vědět, odkud, kam kráčím, a u té renovace je to stejně. A já doufám, že se nám povede nastavit ty procesy tak, abychom mohli všem odpovídat, že je vlastně jednoduchý si ten proces nastavit. Vědět, odkud, kam kráčím. Stát je k tomu bude motivovat a bude se to celé realizovat úplně skvěle, to se teďka nedá. Ale já doufám, že se k tomu propracujeme a pak snad i v tom našem životě budeme vědět, kam chceme dokráčet.

Petr

Já ti moc děkuju za rozhovor. Měj se krásně.

Michal

Ahoj, měj se. Nashle.