77: Od ptáků na zahradě po změny klimatu: Rozhovor s Prokopem Pithartem

Tento přepis byl pro lepší čitelnost gramaticky a stylisticky upraven. V případě, že potřebujete doslovné citace, ověřte si je přímo v nahrávce.

Petr

Vážení a milí přátelé, vítejte u dalšího dílu Podcastu 2050. My se chceme během podzimu věnovat trošičku nejenom biodiverzitě a krajině, ale i těmhle tématům, kterým jsme se zatím moc nevěnovali, a proto jsem si dneska pozval do podcastu takovýho hodně speciálního hosta, co se týká biodiverzity. Možná ho znáte, je jím Prokop Pithart. Můžete ho znát například z jeho Instagramu nebo ho můžete znát například ze seriálu Do divočiny, kterého je autorem. Spolu si budeme povídat o ochraně přírody, o biodiverzitě, o fascinaci přírodou a hlavně taky o té komunikaci okolo toho, protože on toho komunikuje hodně, dělá videa, dělá různý seriály a tak dál, a tak se ho chci na to ptát, jak to vlastně dělá, jak nad tím přemýšlí a jaký s tím má zkušenosti, ať už pozitivní, nebo negativní. Právě s komunikací ochrany přírody k různým cílovým skupinám.

Takže to je rozhovor, který nás čeká, a já vám moc přeju, ať si ho užijete.

Dneska tady mám super hosta, je jím Prokop Pithart, vítej.

Díky, že se zastavil, a díky, že se zastavil v Brně. Já vlastně nevím, jak často jsi v téhle části republiky.

Prokop

No. Byl jsem tady tak dvakrát, třikrát v životě, vždycky na chvilku, a teď jsem tady poprvé a po dlouhé době několik dnů v kuse a cítím se tady fakt dobře, na to, že nejsem vůbec městský typ, naopak se městům vyhýbám obloukem. Tak Brno je jako skvělý, no.

Petr

Tak to jsem rád, tak doufám, že ještě zpříjemníme tady během tohohle rozhovoru tvou návštěvu. Hele, já přemýšlel jsem, jak tě představit, jakože myslím si, že ti lidi můžou znát jako autora seriálu Do divočiny, který prostě na České televizi iVysílání se dá na něj koukat. Myslím si, že lidi můžou znát tvůj Instagram, který sleduje 67 000 000 sledujících.

Prokop

Přesně tak. Skoro ses trefil

Petr

Možná to nechám na tobě, jako vím, vím o tobě, že říkáš, že jsi influencer přes biodiverzitu nebo něco takového, nevím, jestli to je titul, který používáš, nebo se představuješ jinak.

Prokop

Hele, ještě si netroufám používat termín influencer, protože to číslo teda, pokud ho můžeme říkat, tak je 15 nebo skoro 16. Já hlavně na to nemám bohužel moc čas, takže to je i jako trošku kontraproduktivní, že by to mohlo být lepší a že bych tím pádem, kdybych byl fakt influencer, tak bych se tomu víc věnoval. Tohle je takový jako s vypětím všech sil. Ještě občas se mi natočit, to je ještě v pohodě a pak to sestříhat. Mě to někdy v tom telefonu visí strašně dlouho, než se jako dokopu do počítače a

Petr

Sestříhat to, takže stříháš ty věci vlastně sám, máš spíš tým, nebo seš jakoby.

Prokop

Tyhlety věci na Instagram si stříhám sám, pokud to nejsou ukázky, které teď děláme pro Ministerstvo životního prostředí, tak ty stříhá stříhač, se kterým dlouhodobě spolupracuju. A jinak, kdybych teda měl říct, co dělám nebo co jsem, tak jsem jako milovník přírody. Je to moje celoživotní láska, která nikdy nevyhasne. Jsem v přírodě rád sám, ale když tam s někým jsem, tak mám velkou potřebu sdílet to, co vidím, slyším, to, co mě baví, co mě fascinuje. A myslím si, že chvílemi to může být už pro lidi, kteří mě znají, takový jako otřepaný, že furt jako toho stejnýho ledňáčka a vždycky vykřiknu uprostřed hovoru, ale sdílím to rád. Teď vlastně i díky těm videím, no, že se ukazuje, že lidi taky rádi slyší něco o přírodě, takže si myslím, že tak průvodcuju přírodu, průvodcuje mě, já průvodců sebe v přírodě a lidi ostatní. No.

Petr

Já jsem tohle zažíval hrozně, já mám vystudovanou geografii tady v Brně a úplně se spolužákem asi pamatuju, jako že po tom prváku, po předmětu fyzická geografie, kdy se prostě trochu dozvíš, jak ten přírodní svět funguje, že prostě když tady je tenhle strom, tak tady asi bude takovýhle podloží a díky tomu tady asi takovýhle prostě jako rostliny a takovýhle zvířata a tenhle ten biotop a tak. Já jsem pak měl dojem jako hrozný, super schopnosti, že prostě chodím po tom světě a najednou tomu jako rozumím, tady to prostě vidím, že jo, a já přesně vím, proč jsou tady ty borovice prostě a taky, taky jsem měl tendenci pak hrozně lidem říkat, ale vidíš tohle to prostě vápenec a podívej, jak tam je prostě to jako, jak tam je ta hrana, tak to je prostě přesně jako jiná, jiný geologický období a tak dokážu si představit asi tu, jako.

Souvislosti v přírodě

časová známka: 04:56

Prokop

Ty souvislosti. No, mně se vždycky jako občas se mě někdo ptá, jaké je tvoje nejoblíbenější zvíře a teď? Nebo pták, nebo tohle, já vlastně jako nevím, protože pro mě jsou nejpřitažlivější ty souvislosti, když vidím letět nějakého ptáka prostě v dálce a řeknu, ale to, tohle. Tak se lidi, kteří jdou se mnou, občas diví, jak je možný, že poznáš takovou tečku. Ale to je prostě spojení X věcí, kde to je, kdy to je, jakým způsobem letí, jak je to velký, jaký to má tvar, jaký je roční období, jestli je migrace. Zrovna tohle si všechno nějak právě poskládáš. A to je krásný, že ty v tom prostředí vnímáš víc věcí najednou. No a musím říct, že jako dřív lidi daleko víc tyhle věci znali, obzvlášť ty, kteří třeba hospodařili a chovali se ke krajině nějak šetrně, bylo to ve větší harmonii, tak oni tyhle principy a ty souvislosti znali, že když dám do půdy hnůj, bude tam víc mikroorganismů, víc žížal a budu mít zdravější půdu a budu mít lepší úrodu třeba, a těch příkladů bychom mohli najít spoustu.

Petr

A myslíš, že to znali na týhle jako vědomí, konceptuální úrovni? Nebo že to bylo takovýhle, takhle se to prostě dělá, když chceš dřevo v lese, tak prostě kácíš tyhle stromy, nebo byly jako jestli tady taková fakt jako selská moudrost toho venkova, jako jestli byla někde zachycená.

Prokop

Já myslím, že to bylo dost pragmatické. Asi taková nějaká láska a fascinace přírodou, určitě tam někdo dřív takový byl, jo, ale zároveň dlouho se s přírodou spíš jako bojovalo nebo se i lidi báli, ale rozhodně si myslím, že v minulosti znali víc principy přírody. Nebyli o ní tak odcizení a možná, že jako byli citlivější. Nakonec ale ten důvod mohl být třeba pro to, aby se zajistila obživa, aby jejich políčko jako.

Petr

Fungoval, než si o ně budu starat blbě.

Prokop

Jo, jo, že se vlastně, ano, že se starám, že se starám nějak sice pro sebe, ale zároveň neškodím, protože znám nějaké přírodní jako procesy.

Petr

Čím ty teďka žiješ, ať už pracovně nebo osobně v kontextu toho, co děláš, si myslím, že vlastně tak jako já se ptám i trošku proto, možná trošku pořád ve fázi představení pro ty lidi, kteří tě třeba neznají, tak jako co to znamená tvůj pracovní den nebo pracovní měsíc? Na čem, na čem tak jako pracuješ vlastně?

Prokop

No. Teď jsem tady v Brně kvůli Ekofilmu, protože jsem v porotě. Včera jsme měli dlouho do noci zasedání a s dalšími porotci jsme rozebírali 25 filmů. To byla skvělá zkušenost pro mě. Mám tady dneska besedu, kde se budou promítat dvě nějaké věci, které jsem teď natáčel, jedno o Českém Švýcarsku, jedno o Krušných horách. Pak bude beseda o tom. Ale žiju teda, žiju tím, že mě vlastně dost trápí nebo trápí, baví mě ochrana přírody, zároveň mě trápí a chci něco, chci vlastně pomoct, takže myslím si, že to, co je smyslem těch videí a té práce okolo, je předávat nějaké informace o přírodě poutavě, srozumitelně pro co nejvíce lidí vlastně jako přitahovat k přírodě. Já k ní mám fakt jako hluboký vztah, mám z ní velkou radost a asi se mi daří tuhle tu radost a tu fascinaci do těch videí dostávat. A proto to může být nakažlivé, a to si myslím, že je hrozně důležité, aby jako co nejvíce z nás dokázalo tenhle vztah třeba předávat dál, co se týče přírody, protože když k tomu bude mít víc a víc lidí vztah, tak bude daleko silnější možnost chránit tu přírodu.

Petr

Když to říkáš, tak si vzpomínám na nějaké ty tvé části videí, kde mám dojem, že spousta lidí, co znám, tak ty vole, zarostlý bordel, kopřivy, prostě procházíš, to je tak krásná divočina.

Prokop

No, je to, já si myslím, že to je v těch souvislostech. No, když jako víš, že v kopřivě může hnízdit pěnice černohlavá, která je fakt docela jako specialista nebo je zaměřená na ty kopřivy, že v nich často hnízdí, nebo že tam je babočka kopřivová, že ti kopřivy indikujou nějakej obsah dusíku v půdě a že to dohromady jako je spolu velmi provázaný. I to, co je vedle. Hromada dřeva, který někde necháš, tak je plný larev. Je to všechno, to jsou vlastně zdroje života, jo, a jsou, to mě teda baví jako mikrostanoviště i to slovo jako mikrostanoviště, který zní trochu odborně, tak já ho občas jako řeknu v tom videu, protože mikrostanoviště, to je prostě úplně, to je nádhera, že přijdeš k nějakýmu jako kusu starýho dřeva v lese, který porostlý vším možným a teď se prostě tam chvilku díváš a zjistíš, tak jako nabušený životem, i to si myslím, tím taky žiju, že mě ta příroda překvapuje a vždycky bude. To je nevyčerpatelný téma. Nevyčerpatelná studnice poznání jak sebe sama, tak přírodních procesů.

Člověk se jako nestačí divit a baví mě, že ta práce mě popohání k tomu furt se něco novýho učit, protože dělám spoustu věcí, kterým nerozumím a musím je poznat, musím se o nich něco přečíst. Spoustu zvířecího chování jsem okoukal až při tom natáčení, když jsem hodiny seděl někde v krytu a otočil dutky. Z jaký malinký věci, který se nedočteš v knížce, ale dělají ti radost, že je vidíš a že jsi neměl vůbec tušení, že tohleto to zvíře může prostě udělat. Takže asi to překvapení, ta nejistota, jestli něco uvidíš nebo neuvidíš, to mě taky baví. Je toho vlastně spoustu.

Cesta k přírodě a radost z malých věcí

časová známka: 11:13

Petr

Tohle a ty o tom trochu mluvíš. Právě přemýšlím nad tím, jestli to, jestli tu fascinaci tou přírodou dělá vlastně to vědění nebo to jako pochopení, to jako, že víš, co to Kopřiva znamená jiného, než že šlehne jako do ruky? A asi částečně tohle to, co říkáš, tak si říkám, že částečně fakt jako dobytí tam jako vidění těch věcí, který jsou možná zajímavý samo o sobě i pro člověka, kterej tomu tolik nerozumí, nebo jako že i když nebudu vědět, jak se ty druhy jmenujou, jaký spolu mají vazby, tak když tam budu dvě hodiny sedět na nějakým místě a čumět prostě, co ty zvířata dělají, tak si říkám, že to je asi taky fascinující samo o sobě.

Prokop

Já myslím, že člověka může dost překvapit a obohacovat, když mu dělají radost malý věci, protože nakonec je to podobný jako já, když jsem se potápěl s velrybama na Tonze, tak jsem měl podobný pocit euforie, jako když vidím prostě, že mi zahnízdil v budce prostě brhlík, jako to jsou podobný pocity vlastně, jo, teď nechci říkat, že brhlík je něco míň než velryba, ale jako v našich očích je to wow a brhlík prostě, jo, nebo mohl by to tak bejt, ale ta radost z malých věcí, to je něco, co příroda může nádherně jako každému z nás poskytovat. Je to důležitej zdroj. A pak vlastně člověk ví, že může vždycky někam jako jít se dobít.

Má samozřejmě příroda jako pro mě jako duchovní aspekt, snažím se tam pochopit něco, kladu si otázky, když tam jsem sám, tak je to často jako nepříjemné pro mě být sám se sebou, ale tím, že jsem na tom závislý na té přírodě, si to dopřávám, že tam tak prodlívám venku, často cítím, jak ta krajina mi pomáhá si odpovídat na věci.

Petr

Jak jsem mluvil o těch jako malých věcech, jako já nevím přesně, kdy se mi to v životě objevilo, ale od nějakýho momentu. Já mám… Mě tak strašně baví, já jsem tak nadšenej, když jenom vidím i třeba tady ve městě, že přijedou prostě kosáci pít z podmisky na balkoně, z květináče, že prostě chodí, že jsou jako zvyklí, že prostě tam je vždycky nějaká voda, tak prostě lítají třikrát denně, když ráno vstanu a prostě tam vzbudím nějaký sýkorky nebo prostě něco, tak je to, jako, to je super, jako že já vždycky fakt jako, nebo hrozně rád prostě stojím na balkoně a čumím na déšť, jako dívám se, co se děje, a fakt jako mě to naplňuje hroznou euforickou radostí, no, fakt jako euforie. Dobrý slovo a věřím, že to může znít divně pro někoho, jako že tak jako stojíš, ale že to zklidnění v tom je takovej hlubokej kontakt s tím živým světem, jakože když víš, to zvířátko, který prostě přijde na PC a odejde, je super. Jako že si to hrozně užívám.

Prokop

Ale možná, že tě na tom baví to, to je tvoje miska, kterou ty, ty jako dolejváš vodou, nebo dělá to člověk vlastně nějakej, že jo. I kdybys to nedělal ty, tak ten pocit toho, že ty nebo někdo jinej jako člověk udělal něco, na co zvíře zareagovalo a má z toho něco důležitýho. Vodu nebo v zimě prostě slunečnici. Ale že to je díky tvým rukám, tvý nějaký vůli, tak to si myslím, že je část tý euforie a část tý radosti, že ty máš impakt, kterej jako kdyby sis pozval jako domů návštěvu, ze který máš radost vlastně jako vzácnýho hosta a seš takovej jako z toho, máš takový třeba chvění, z toho, jo, nebo jako víš, co myslím, takový jako je tam asi nějaká euforie. A to přesně jako když jsem byl malej a zahnízdili mi sýkorky v mé budce, kterou jsem první jako kdy vyrobil.

No, tak já jsem z toho byl úplně jako vyřízenej, já jsem z toho byl v úplným transu, koukal sám, každej ten pohyb tý sýkorky, jak leze do tý díry, kterou jsem tam vyvrtal, říkal jsem si, snad jsem to vyvrtal dobře, ty jo, snad to vevnitř jako je v pohodě, ta budka, jako jestli jsem tam neudělal něco blbě, to stejný jsem dělal břehy pro ledňáčky, jo, tak přijdeš k břehu, kde prostě jako vykukuje prohlubně prdelka ledňáčka, kterej takhle jako vyhrabává si hnízdní noru v břehu, kterej jsem měsíc předtím skopnul, no, tak ty blá, to je jako úplně, to tě strašně nakopne, tohle, máš pocit, že si jako udělal něco dobrýho.

Petr

Jako máš hosty, že jo.

Prokop

A máš ty hosty. A ti hosté jsou rádi vlastně, jako když bys byl dobrý hostitel, tak jako se cítíš dobře, že ti lidé odejdou a víš, že u tebe jim bylo dobře, tak když je jako zvířatům, u nás dobře, myslím, že velký potenciál mají ty zvířata, která jsou u těch lidí jako nejblíž, vlastně si námtropní druhy, které nějak jsou vázané na lidská sídla, ať už, že hnízdí prostě poštolky tady v nějakých věžích, rorýsi pod římsama, to jsou zvířata, která jsou nám velmi blízko, jako vlaštovky, čápi, tak nějak jako máme v povědomí, ale teda to propojení toho lidského světa s tím přírodním. Najednou to jako splývá.

Petr

Když teďka to vezmu úplně na jinou úroveň, tak jsme se bavili fakt o tom, jak může dělat radost prostě ty maličký věci, na který si sáhneš, který vidíš. V tomhle podcastu se soustředíme prostě na téma změny klimatu a dekarbonizace, což je oproti tomu samozřejmě má to tady a teď nějaký věci, dopady a tak, ale je to globální věc, prostě globální úsilí, je nutná mezinárodní spolupráce a roli mají velký firmy a státy. A není to jenom o tom mým balkonu nebo o tom mým políčku nebo tak, jak tohle téma v tobě žije. Jako fakt mě na klimatu dekarbonizace tady ty globální prostě témata.

Prokop

Žije to ve mně, teď se do toho, hodně jsem se toho ponořil, protože jsem vzal nějaké zakázky pro skauty, Člověka v tísni a další o klimatu, o adaptaci krajiny na změnu klimatu, takže jsem se o to začal hodně zajímat, hodně si o tom číst. Spolupracuju s odborníky, kteří mi pomáhají dělat scénáře, střídá se ve mně smutek, možná i někdy hněv, beznaděj, ale naštěstí ta práce mě z toho vytahuje a lidi, které potkávám a které natáčím a dělají krásné věci v české krajině, pro přírodu, pro biodiverzitu, pro zdravou půdu, tak mě dokážou uklidnit, že svět jde lepším směrem, nebo že se, že se dostáváme někam dál, jde to jako hodně pomalu, je pro mě těžké občas ty překážky a když vidím, co se třeba děje na politické úrovni, že zase jako něco, co už dávno by mohlo být jako v rozběhu, tak se zase vrací na začátek. Jsem z toho fakt jako, nevím moc, jak v tu chvíli se uklidnit a teď to se mnou docela cloumá.

A neumím to zatím asi úplně zpracovávat sám, spíš mi s tím pomáhají vnější pozitivní okolnosti, a to jsou prostě lidi, kteří něco dělají, a asi i to, že já něco dělám, že jako přece jenom se nějak zapojuji.

Tak to je, to je jako důležitý a hodně přemýšlím u toho nad spoluprací vlastně, že příroda, tam se dějou spolupráce na denní bázi. Teď, když jsme nakoukávali ty filmy, tak jeden film se jmenuje Strážci želvích krunýřů, myslím. A ty prostě pomáhají želvám kareta, aby prostě byla větší úspěšnost těch vylíhlých mláďat. A ona tam popisuje koloběh, že ta kareta se živí houbami, které obrůstají korálové útesy, tím pádem ta želva je udržuje v nějaké jako vlastně rovnováze. Nedovolí, ta přítomnost těch karet nedovolí, aby ty korálové útesy příliš obrostly houbami, před tím korálový útes může končit. Korálový útes je plný ryb, které tam žijí, mají tam potravu, ty korálové útesy chrání břeh, aby se o něj vlny nerozlámaly.

Jo, to znamená, že on je rozmělňuje, aby, no, a teď, jak je v tom ten člověk, ten člověk, tam tahleta holka chrání ty karety, aby jich bylo víc, zároveň lidi jsou ochráněný před vlnama a mají obživu, mají ty ryby, jak je to jako nádhernej koloběh. Začíná to tím, že kareta prostě je tam záběrek, žere tu houbu. Je to vlastně, je to jako spolupráce, je to jako začarovaný kruh, kterej ale pozitivní, ze kterého každej má vlastně to, co potřebuje, a tím pádem i ostatní mají to, co potřebujou, to mě jako to téma dost teď zajímá a dost sleduju, no.

Petr

Protože fascinující, jakože někde v nějakém dokumentu jsem to viděl z Yellowstonského parku, jako když se tam vrátili vlci, takže jako začaly trochu regulovat stavy zvěře, ty zvěře začaly míň okusovat nějaké rostliny na březích řek, takže ty břehy se zpevnily, takže ty řeky prostě, jo, že fakt jako něco jako přišel vlk, ovlivnilo to, že prostě se mění koryto, že fakt to propojenost je jako fascinující pro mě úplně brutální.

Prokop

To máš třeba s bobrem, pokud je bobr tam, kde vyloženě nehrozí, že podmáčí někomu dům nebo pokácí stromy na něco, což chápu, že může spoustu lidí dost stresovat. Zároveň ale pokud bobr někde zadržuje vodu, tak víme, jak obzvlášť po těch povodních, jak nám to strašně chybí, to zadržuje ty malý věci v té krajině, který, ale když se jich je víc, tak ta síla dohromady se jako zvětšuje a sčítá, jo, bobr prostě když někam přijde, tak je vypočítaný, že zvedne biodiverzitu na tom místě o 60 %.

Jo, protože on ti zadrží vodu, voda přitáhne spoustu zvířat, chodí tam pít, hnízdí tam, dostává se ti voda víc do podzemí, že jo. No, ochlazuje toto prostředí, čili jako se tam uchylují ve vedrech zvířata, no, je to, je to jako úplnej inženýr takovej.

O tvorbě videí

časová známka: 23:18

Petr

Já se chci asi ptát teďka na ty tvoje videa nebo na tu tvorbu, možná spíš, co je za ní. Já, já vždycky koukám na videa, ať už je to do divočiny, nebo nějaký jako videjko na Instagramu, nebo tak, tak.

Já jako z mýho pohledu mi přijde, že nějak jako tvoje strašně silná stránka je fakt nějaká autenticita, nějaká taková jako opravdovost, to jako nadšení, ta emoce v tom, že ti to prostě hrozně věřím, že fakt jako když hrábneš do hlíny a vidíš tam prostě, co tam je, tak že z toho tu radost máš, že se ti to jako hrozně daří předávat pro mě, takže já vlastně mám taky chuť jako vylézt na louku a podívat se, co tam teda mám v hlíně nebo na tý zahradě nebo něco. A je to, jak to vlastně vzniká, jako je tohle? Máš za sebou promyšlený tým tří dramaturgyň a dvou scenáristek prostě, který s tebou pracujou na tom, jako jaký slovo použít, a pak se to naučíš a pak to jdeš udělat, anebo to je fakt jenom způsob, jako otočíš si na sebe telefon a ono to vlastně funguje jako jak nad tím přemýšlíš, možná i s jakým záměrem jako, nebo. No, asi ta širší otázka je, hele, proč to vlastně vypadá zrovna takhle? Je to prostě jenom tvoje přirozenost? Nebo je zatím nějakej jako propracovaný strategický plán?

Prokop

No, jsou dva typy videí, možná i víc, ale to, co třeba mluvíš o těch žížalách, a to jsou takový ty krátký Reels na Instagramu, jako tak jako sestříhaný hodně nahrubo, tak to jsou situace, kdy já jsem venku, vůbec nevím, co jako potkám, co mě čeká, najdu třeba trhaniště v lese najednou.

A já ten telefon vytáhnu. To je, myslím, moment, kdy se propojí ta potřeba teda sdílet, je to práce, je to nějaký poslání, takže to je ten moment, kdy vytáhnu ten telefon, ale když už ho zapnu a točím, tak já v tu chvíli podle mě vůbec neřeším, kdo se na to bude dívat, jak to vypadá. Je mi to vlastně v tu chvíli úplně jedno, neřeším prostě, pro koho to je, mluvím jako jak mi zobák narost.

A v tu chvíli fakt řeším jenom to, co vidím, a zkoumám to, jsem z toho nadšenej. Myslím si, že ten pobyt v přírodě je v tu chvíli zaznamenanej fakt takovej, jakej je, a není za tím jako žádná příprava. Často potom, když si to pustím, tak jsem úplně jako vyřízenej, protože tam jsou občas takový jako hlody. Teď jsem u těch žížal, prostě, jo, tam jsem se to pustil, já jsem spoustu, tam je spoustu přeřeků, kdy já formuluju blbě, jo, já se na to vůbec nesoustředím v tu chvíli. Teď si myslím, že jak začínám dělat druhej typ videí, takže mi to dost pomáhá k tomu, abych byl schopen mluvit nějak jako normálně, srozumitelně. A to jsou videa, ten druhej typ, kdy fakt je za tím jako tým lidí, teď mi hodně píše scénář a prostě Honza Krajhanzl.

Což je prostě environmentální sociolog a psycholog, ale to fakt hodně znát, co se všechno do těch informací, do těch věd dá dostat, aby tam těch dimenzí bylo víc než jenom takový to jako zkoumání a nadšení, který je důležitý a myslím si, že přitahuje spoustu lidí, děti, je to blízký lidem, dozví se něco o tom žádná, ale zároveň jako je ochrana přírody, je složitej komplexní, složitá komplexní věc, klimatická změna je složitá, komplexní, je to prostě problém. Jako výzva teda spíš nebudeme tomu říkat problém, je to výzva.

Petr

Příležitost.

Prokop

Ano, a to je pro mě taky jako svět, který teprve prozkoumávám. A to jsou, zatím jsou přípravy dlouhé, jsou to jako diskuze o klimatu. Pro skauty jsem, teď dělám, dodělávám videa, tam je 45 lidí, kteří připomínkují ty scénáře, řeší se slovíčkaření, aby to nebylo jako moc nebo málo, vlastně řeší se, pro koho to je.

Petr

Daří se ti. Pak já si říkám, že to je, já mám nějaké zkušenosti z divadla a jako tohle už je vlastně scénářovaný text, jako tohle interpretovat jako těžký, jako daří se ti mít tam tu stejnou míru nadšení a té jako autentické radosti z toho objevování, i když máš fakt slovo od slova naučený.

Prokop

No, člověče, daří se to. Více či méně jak kdy. Podle toho, v jaký jsem kondici, když jsem unavenej, tak cejtím, že to je fakt těžký, že jsem jako zaměřenej na to, abych to odříkal. Ten text, ten text může být často dost komplikovanej. Musíš tam dostat nějakou svoji invenci osobní, aby to jako vlastně bylo pocitově autentický, jako kdybys to zrovna jako říkal v nějaký diskuzi nebo takhle podcastu, který není dopředu vymyšlenej, ale zároveň tam každý slovo má nějaký místo.

To je strašně těžký. Chvílema mi to nejde, ale fakt jsem teď jako to dělal tak intenzivně na tolika projektech, že cejtím, že týden od týdne, měsíc od měsíce se to lepší a je to fakt vydřený. Je to trénink, já nemám vůbec žádnou průpravu hlasovou, nemám čas číst, nemám čas číst knížky, takže prostě to by mi taky strašně pomohlo k tomu, abych uměl formulovat myšlenky, abych měl lepší paměť, lepší slovní zásobu prostě, takže je to, je to chvílema strašně vyčerpávající a často, když přijedu domů po takovým natáčení, tak mám pocit, že bych složil vagon jako dříví, přitom jenom chodím někde po stejných místech s telefonem a prostě kecám, jo, ale ta hlava. Je vidět, že občas je to na hranici mých možností, vím, že jsem párkrát už jako musel říct otevřeně, hele, já tohle nejsem schopen říct. Musíme něco zkrátit, musíme. Já to prostě nedám jako.

Petr

Ale máš nějakou zkušenost z toho, jako nese to ovoce, jako že když fakt se to video takhle promaká, tak má to třeba, a teď nevím, na co se mám ptát. Jako větší dosah je asi taková metrika, nic moc, ale jiná zpětná vazba nebo nějaké změny se stanou ve světě. Jakože jak to?

Prokop

No, takovýhle video často vzniká proto, abychom vysvětlili něco jako poměrně složitýho, a ono taky tím, že ta ochrana přírody není, to není prostě jednoduchá věc, a vysvětlit to lidem, aby to pochopili.

Je těžký, si myslím, a dlouho to tady bylo tak, že málokdo to vysvětloval. A svět ochranářů a odborníků byl dlouho úplně odřízlej od světa normálních lidí. A to je obrovskej dluh, který nám způsobuje teď, že jsme v některých věcech hodně pozadu, že jsme odcizený od tý přírody, že se strašně hádáme jako ochranáři versus nevím, podnikatelé, starostové obcí a tak jako ne všude. Ale často to tak je, že ty skupiny jsou hrozně oddělený, jo, tyhle videa často mají za cíl spojovat, a proto to vlastně dělá ten psycholog taky jako se mnou. Tam jako je potřeba vysvětlit informaci, ale zároveň reálně aplikovat tu věc na nějaký konkrétní místo, jo. Třeba teď jsme točili o tom, proč by měl vzniknout CHKO Křivoklát, teda CHKO Krušný Hory, takže ty chceš ukázat, je to tam krásný, chceš říct, co tam žije, chceš nadchnout.

A vysvětlit teda to CHKO. Byli jsme v Národním parku Českém Švýcarsku, kde po požáru jsou uzavřené některé stezky, které jsou teď nebezpečné, protože tam padají kmeny ohořelé, jak ten žár vlastně pohltil i ten pískovec, tak on je na některých místech popraskaný, ty skály a kameny praskají a vlastně se jako kutálejí všude možně, to znamená, není tam možné pustit lidi, ale jsou prostě tlaky na to, aby se tam udělaly nějaké zásahy, aby se ti lidé mohli co nejdříve vrátit, to znamená vykácet ty pahýly, uvolnit ty šutry na skalách, odvážet ty kmeny vrtulníkem. Obrovsky drahá, nebezpečná práce pro to, aby se tam mohli vrátit lidé, protože na těch lidech jsou závislí místní jako restauratéři. Prostě jsem řekl blbě, ale ti, co mají tam jako hospody.

Ty, co tam ubytovávají, a fakt jsou asi dost na hraně, jako fakt některý ty lidi, ten požár, ty místní, co tam podnikají, musel hodně negativně ovlivnit, takže vysvětlit všem těmhle lidem, o co teda jde. Ty potřebuješ všem předat nějakou message, která pokud možno nemá všechny naštvat.

Petr

No, a zároveň jsou jako velmi různý skupiny, že jo, pokud to je zároveň pro dítě, který to má nadchnout, a zároveň pro majitele hospody, kterýmu se má oznámit, že ještě rok tam prostě nebude mít hosty.

Prokop

No, tak ono je to o nějakých kompromisech jako my. Příroda, pokud teda zrovna nejsou povodně, tak tahá za ten kratší konec provazu tím, jaký nedáváme prostor, jak jsme přírodní procesy znásilnili, tak, abychom maximalizovali výnosy. Tak my vlastně si myslím, že je v pořádku, že v Národním parku tohle postavíme na první místo, kam jinam. Chodit se inspirovat jako přírodou, která žije svým způsobem, která je inteligentní, která má nějaké svoje zdravé procesy, než do národních parků. Vždyť my můžeme být hrdí na to, že máme takovou krajinu a je dobře, že tam lidi chodí, měli by tam chodit, měli by to vidět, ale je to tady o nějakých kompromisech. Jako přece, pokud je to nebezpečné, tak my tam asi v tu chvíli chodit neměli, a když vydržíme, když nebudeme chtít jako všechno hned šup, šup, tak za pár let to bude prostě stabilizované. Ty komplexy, prostě mechy, stromy, kořenové systémy ten povrch zpevní a prostě se to samo stane bezpečné.

Zadarmo. A ještě to bude ráj na Zemi, jo. Je to Win-Win pro všechny, ale je potřeba počkat. Jako je potřeba jí dát čas.

Petr

Jak se to povedlo, tohle zrovna třeba komunikovat, jestli už to teda i venku, a máš nějakou zpětnou vazbu třeba?

Prokop

Jo. Vidělo to asi 120 000 lidí na Facebooku. Desetiminutové ukecaně video, kde já od začátku do konce melu prostě, takže to je jako pro mě, si myslím, signál, že to je dobrý a vlastně, samozřejmě tam jako byly pod tím komentáře kdejaký i dost nepříjemný, ale převládalo komentářů, který z nich bylo cítit. Úleva, úleva je tak ten požár, který nás úplně jako vystresoval a koukali jsme na to úplně s otevřenou pusou. Ježíš, co to je za katastrofu? Prostě jako byla to katastrofa, ale zároveň teď se nám může ulevit, že to místo si s tím poradí a že to je posun někam jinam. A to z těch komentářů je cejtit. Konečně vidím, že je to v pohodě, konečně vidím, že ta příroda to zvládá, to je fakt potřeba, jo. Tak pojďme si jako vzpomenout na blokádu na Ptačím potoce nebo Trojmezí prales. Možná Šumavě.

Petr

Možná trošku připomeň, co šlo.

Prokop

No, jasně, to je. Tam se měly v prvních zónách v Národním parku kácet kůrovcem napadené stromy.

A teď prostě tzv. ti aktivisté a ekoteroristé, což vůbec není dobré slovo, jako to, že ty používáš nějaké oprávněné prostředky k tomu, abys ochránil něco. Psali odborníci z celého světa ministrovi tady Kunšvartovi. Nekácejte tam, prostě to je blbost, tam poslat techniku do takového prostředí, takže se tam lidé přivazovali ke stromu, policajti odnášeli brutálním způsobem. Dneska už prostě dostali zapravdu ti lidé, kteří to tam chránili, že měli vlastně pravdu nejenom proto, že to byl jako legitimní, oprávněný protest, na který máme jako my všichni právo, ale taky to, že dneska už vidíme, že ten les si s tím poradil, že je nádherný. To je prostě vznikající prales. Netrvalo to vlastně zas tak dlouho, jo, a dneska je to místo, kam můžeme chodit a ještě, že to tak dopadlo, že vlastně se to nechalo bejt.

Na tomhle je vidět, jak se, jak to rozdělilo tu společnost, taky, že vlastně tady chybí pochopení pro to, že někdo může mít cit k lesu, třeba, že k němu má vztah vlastně, nebo k louce, že je to pro něj hlubokej vztah a že teda se za něj budu rvát, jo. Spousta lidí považovala ty lidi za magory. Dneska je to nádherný místo, jo, zdravé, odolné, pestré, jo, něco, co potřebujeme prostě víc a víc pestrého. Funkční.

Místa, biotopy, ekosystémy. No, takže stačilo, stačilo vlastně jí nechat být. Ten Kunžvar tam říkal v médiích, jako vy jste úplní blázni. Představte si, že vám hoří stodola a víte, radši necháte shořet a nejdete hasit prostě, jo, jako to je to odcizení, že všechno šroubuješ na lidský svět.

Petr

Rozumějí těm procesům přírodním vlastně.

Prokop

Jo.

Význam vzájemné komunikace

časová známka: 37:44

Petr

Když tak jako nakousáváš ty různé, nevím, aktéry v tom prostoru, jako lidi, které tam potkáváš, máš nějaké, možná, jaké máš osobní zkušenosti s takovými setkáními. Já si trochu vzpomínám na situaci, kdy jsme byli, když si natáčel v podcastu Podhoubí rozhovor na United Island. A ty jsi tam nějak říkal nějakou historku, že ses potkal někde s nějakým tím myslivcem nebo někým, jo, a to si říkám, že to jsou často ti lidi, když se potkají nějaký, já nevím, facilitátoři nebo někde prostě ochranáři a teď lesníci a místní zemědělci a starosta a myslivci a teď to tam tak jako řešej, že často na tom venkově to jsou tady tyhle ty.

Jako skupiny lidí, kteří spolu moc nesouhlasí, jakože myslivec vlastně chce, aby to vypadalo jinak, než jak chce, aby to jako ochranář přírody, bavíš se s těmahle lidma, jako že, a tebe spíš řadím do toho jako ranku ochranář přírody, tak jaký jsou pak a zároveň seš možná pro ně jako známá osobnost, že něco od tebe viděli nebo tak, máš možnost s nima pak mluvit i osobně, třeba s lidma, kteří by radši tam prostě měli to pole velký, rovný pro těžkej stroj, než jako tam mít nějakej remízek, který tam bude zavázat.

Prokop

No, jasně, no, to je, jako, to řekl přesně. Každej tam chce vlastně to svoje, každej si hledí toho zdroje, kterej chce z tý přírody si odnášet domů.

Nevidí, neslyší napravo nalevo, jo, nekomunikují mezi sebou, anebo když už, tak se prostě hádají a prostě spolu nesouhlasí. A chci říct, že to je problém i ochranářů. I ochranáři jsou často vlastně zabedněný a vidí jenom to svoje a je těžký potom se na něčem domluvit. Vzájemně. Je to vzájemný, často s tím, že já ale si myslím, že chránit přírodu, něco, co nás převyšuje, něco, co nám nepatří, něco, co není ten zdroj v těch penězích, ale nějakej jako zdravý prostředí pro tělo i pro duši, tak přece jenom by mohlo mít víc navrch, jo, takže to jako na začátek vlastně, jak tyhlety dvě já hodnotím, no, já s lidma, který mají úplně jiný přístupy k přírodě než já, je to těžký pro mě, já se trochu těch lidí bojím vlastně, protože neumím zvládat svoji reakci, když někdo prostě řekne, tady bych to celý vykácel nebo prostě rybář má v rybníce prostě hnůj a jako tuny kaprů a já se s ním o tom nejsem schopen často bavit.

Protože se bojím, že bych nezvládl to emočně, jako dost to řeším, snažím se s tím pracovat. Mě teda hodně pomohl váš jeden díl podcastu o komunikaci, kde jste to rozdělil na tři roviny: názor, zkušenost, prožitek. Toho se fakt snažím teď držet. Za to jako děkuju, ale mě třeba nedávno i můj děda z Vysočiny prostě tam začal mít zase nějaký hlody na ekology. Já se prostě jako rozklepu trochu sobě a vlastně mlčím a snažím se to polknout místo toho, abych s ním to téma otevřel, ale občas se mi to povede.

Teď vlastně tenhle myslivec, se kterýma já nemám moc dobré zkušenosti, tam u nás na jihu ti lidoví myslivci si tam tak nějak jako dělají vlastně, co chtějí, chtějí mít té zvěře vlastně hodně v té krajině, že jo.

A tohohle konkrétního myslivce potkávám nejčastěji. 10 let ho potkávám v autě, on je v takový Feldě prostě zelený, vždycky, když ho vidím, tak co ty tady zase prostě kuješ prostě, co ty tady zase odpráskneš prostě a co nemáš? Atd…

To byl můj přístup k myslivcovi, se kterým jsem nikdy nemluvil, protože jsem už dopředu předpokládal, že to bude vlastně průšvih. Potom jsem u jejich mysliveckých krmných zařízení, co mají na kachny u rybníka, si tam instaloval kryt a on zrovna přijížděl k té feldě a úplně do pr… Prostě teď mě tady vidí, že mu tady něco dělám, že jo, u toho, jestli tam dávám takovou zástěru, abych mohl točit nějaké ptáky na vodě.

No, a takže jsme byli nuceni se teda poprvé po těch 10 letech vystoupit. On vystoupil z toho auta nebo prostě zastavil. Začali jsme si povídat. No, a on hodně tu přírodu samozřejmě věděl z toho úhlu pohledu, že chce střílet. Chce si prostě odnášet ty kachny. A ta fascinace nějakou tím zvířetem tam byla podobná jako moje vlastně.

Akorát, že já jako, mně občas stačí to jenom vidět, anebo teda ulovit ten záběr nebo tu fotku dřív, jo, taky tam nějakej lov byl. Letěly kachny a on jak tady pěkně letěj kachny a takhle na ně mířil tou rukou jak puškou a úplně svítily oči. Stejně jako mně svítí oči často, jo. No, a shodli jsme se na kdečem vlastně na tom, že rybníky jsou na Třeboňsku špinavý, nejsou tam ptáci a říkám, vždyť zmizely racčí kolonie.

A on, no, a kolik, jak je málo kachen? Já když jsem dřív střelil, tak mi spadly i 3, 4 kachny. Teď je to bída prostě.

Jo, a říkal, no, tady prostě jako voda je, voda je v háji a vlastně jsme se shodli, a najednou on večer právě po dalších myslivcích.

A vypluly takové spory, které oni tam mezi sebou mají, že se hádají o posedy, že si navzájem zamykají posedy, protože mi tam leze jiný myslivec. Já se dozvěděl takové věci.

Najednou. Tahle banda, kterou jsem vlastně, to je chybný přístup, bral jako jednolitou. Vházel jsem je všechno do jednoho pytle, tak se mi v tu ránu rozpadla díky tomu, že jsem si s ním prostě pokecal a vlastně jsme kecali čtvrt hodiny s člověkem, ke kterému jsem měl strašně daleko, tak jsem najednou pochopil, pochopil, trošku jsem mu odpustil ty jeho přístupy, že teda by rád střílel, kdo ví co, protože.

No, to porozumění je velmi důležitý. No, to.

Petr

To je velký, to, co říkáš, vlastně jenom tohle, jakože myslivci, jasně, nějaká skupina, no, jasně, to ti myslivci chtějí tohle, ale vlastně, vždyť to možná úplně je jich tam 30 na té vesnici a každý chce něco jiného. Mezi sebou mají takový spory možná ještě větší než proti těm ochranářům Lesck.

Prokop

A to jako děláme, bohužel, hodně z nás, a já se k tomu přiznávám taky.

Že prostě hážu lidi občas do jednoho pytle, lesáci, no, to jsou ti, co vidí prostě les jenom jako plantáž smrku, jo, rybáři to jsou ti, kteří chtějí mít prostě 600 kilo kapra na hektar. Jo, zemědělci, to jsou ti, kteří vůbec netuší o tom, co to je půda, protože ji degradují, ničí a prostě jako ždímou z ní jenom zisk.

Ale je potřeba se jako rozhlédnout, zastavit, komunikovat s lidmi a pak člověk zjistí, že tady spousta lidí, kteří to už chtějí dělat jinak, kteří se vracejí k těm principům přírody, ví, že příroda umí spoustu věcí udělat za nás líp zadarmo.

Ještě z toho může mít člověk radost, protože se to děje před očima, jo. Zdravá půda, to je prostě koloběh, který se živí sám sebe, jako rostliny posílají, že jo, živiny houbám. Houby jim za to dávají vodu. Laco Miko tady o tom mluvil u vás, skvělej taky díl, a najednou ty lidi mi o tom začínají jako vyprávět. Díky tomu natáčení, který dělám, se dostávám na spoustu farem.

A je to úplná radost. Jde mi z toho často mráz po zádech, když vidím lidi, kteří mají pro přírodu cit, zároveň hospodaří a jsou to často podniky, které prosperují, mají prostě techniku, mají ty stejné traktory s těmi navigacemi, ale prostě taky mimo jiné proto, aby mohli sejít mezi plodiny spoustu druhů, mezi plodinami na svoje pole.

Petr

Což mi přijde hrozně inspirativní taky člověka potkat, jakože, že víš co, že tady jako házet moudra o hospodářské krajině z mýho křesla tady v centru Brna je úplně něco jiného, než když ti, ty věci vlastně přírodě blízký pak říká člověk, který v tom fakt hospodaří jako.

Prokop

A je v tom od rána do večera. Je to prostě jeho stará, se o tu půdu, to mně přijde jako.

Petr

Vlastně to na tom hrozně obdivuju, jakože lidi, co stále mají vztah k té půdě, jako že se o tu krajinu starají fakt jako hospodáři, nejenom jako podnikatelé někde.

Prokop

Ale citliví správci, nejsou to ti majitelé vlastně. No, a samozřejmě bavit se s lidmi, kteří jsou mi blízcí.

Je to jednodušší. To člověku pomůže, člověk se něco dozví, kdo stane dvou motivací dat, ale rozhodně by bylo fajn se víc bavit s lidma, se kterýma nesouhlasíme, a najít na nějakých jako zdravých komunikačních principech. Aspoň na něčem shodu, to je jako něco, co v ochraně přírody.

Velmi chybí a pokud se to nenaučíme, tak se prostě budeme posílat těma krůčkama příliš pomalu, možná příliš pomalu, jo, protože ta spolupráce, to je něco, co například pro Nature Restoration Law bude naprosto zásadní. Jo, my jsme zvyklí na to, že přírodu chrání ochránci v těch svých parcích a v těch CHKO, teď je potřeba, abychom společně chránili přírodu mimo chráněná území, hospodářsky využívané krajině, a je potřeba, aby se na tom společně domlouvali.

Starostové, majitelé firem, architekti, myslivci, rybáři, lesáci, zemědělci. Já si myslím, že když se začneme domlouvat, tak každý stejně tak bude dál moct si z té přírody něco odnášet, ale bude to ten začarovaný kruh, který bude pozitivně začarovaný vlastně, že se vzájemně ty věci budou.

Jako psi pomáhat podporovat a prostě si tím může nastat a komunitní život na spoustě místech, který jsou teď prostě vlastně umrtvený. Hele, je potřeba vlastně, já bych rád se to taky naučil komunikovat s lidma, se kterými nesouhlasím, protože jak jsem říkal na začátku.

Neumím to, rozklepu se, nebo jdu do hněvu, nebo jdu do strachu. Je to podle mě jako velká výzva.

Se, jak k tomu mám hlubokej cit, jo. Tak mě to jako zraňuje, můj cit vlastně v tu chvíli, když někdo.

Je úplně proti smyslu vlastně přírodních principů.

Petr

Když přijde důležitý to, co říká, že vlastně možná fakt jako přinést ten princip toho, že ta ochrana přírody neznamená, že tady něco oplotíme a už tam nikdy nebudu moct mít pole, ale naopak jako dobře hospodařit a spolupracovat. To mně vlastně přijde jako hezký místo.

Prokop

Protože i pro dekarbonizace je tohle hrozně důležitý.

Protože část těch emisí my můžeme vracet efektivněji z té atmosféry do půdy, do lesů, do mokřadů, to jsou prostředí, která nám můžou s tím snižováním pomoct. Samozřejmě zásadní je vypouštět prostě 0.

Jo, ale zdravá krajina nejenom že pohlcuje emise, zadržuje vodu, která nám potom neničí tolik jako vesnic, když prostě jsou povodně, který budou teď víc a víc. Je to krajina, ve který se cejtíme dobře, rádi tam chodíme, rádi tam koukáme kolem sebe. Je to krajina, ve který hospodaříme. Je odolná, je vlastně, má zdravou půdu, která je plná života, to se všechno dohromady dá jako skloubit. To už víme dneska.

Petr

Přijde mi, že tohle je hezké místo, kde můžeme jako skončit, přistát vlastně s tím principem spolupráce, se kterým si začal, jo, že jako jak vlastně, když člověk jenom sedí v té krajině a kouká, tak jak vidí, jak jako hrozně moc prostě ta příroda spolu spolupracuje, no, tak kéž se nám podaří tohle za stejný udělat i jako mezi lidma, mezi těma jednotlivýma prostě správcema a tou krajinou, který tam spolu spolupracují.

Prokop

To je právě, to je vlastně hezký mezi lidma, co říkáš. Ještě jednu věc, poslední bych chtěl říct, že vlastně.

Ono to vypovídá o tom, co se děje v té přírodě a v soužití člověka. To trochu vypovídá i o tom, co se děje mezi námi lidmi, že i my se nejsme možná často schopní domluvit na ledasčem. Nejenom na ochraně přírody, ale že vlastně ty naše vztahy, že jsme často jako uzavření, izolovaní, máme třeba i strach.

Ten zájem o spolupráci to prostě brzdí. A myslím si, že jako psychicky zdravá společnost je něco, na čem je potřeba pracovat, abychom se vlastně cítili dobře, aby se i ta příroda cítila dobře, mít vlastně vztah ke svým chybám a tím pádem i k chybám ostatních, protože teď, jako když někdo udělá chybu, no, tak to je konec světa, protože si nechce připustit svoji chybu, takže se trochu víc pochopit jako lidi.

Petr

Já si teď říkám, kterej z těch svých podcastů teď natáčím, jestli je to 2050, nebo ten o nenásilné komunikaci. Protože se mi to tak hezky prolíná, ten rozhovor.

Moc díky, díky za to, že jsme si o tom takhle mohli povídat, bylo to pro mě hluboké.