73: Učíme o klimatu: Environmentální témata v českém školství

Tento přepis byl pro lepší čitelnost gramaticky a stylisticky upraven. V případě, že potřebujete doslovné citace, ověřte si je přímo v nahrávce.

Hana

Ahoj, vítejte u další epizody Podcastu 2050, a zároveň vítejte v novém školním roce.

Petr

Protože začalo září, někteří z vás možná vyrazili do školy, na univerzitu nebo někam jinam osobně, zatímco někteří možná máte kolem sebe lidi a děti, kteří právě začali školní rok.

Hana

No, a tato epizoda, kterou právě posloucháte, jde tomu tak nějak naproti, protože se bude týkat právě vzdělávání, samozřejmě v souvislosti s klimatickou změnou.

Představení

časová známka: 00:41

Petr

A tenhle rozhovor povede Hanka a já tady musím prozradit, že ona má k tomuhle tématu velmi blízko, protože stejně tak jako Martin Kříž, náš dnešní host, se i ona věnuje vzdělávání vzdělavatelů, dalo by se říct, budoucích učitelů. Nechceš se v tomhle trochu víc představit, ať máme ten tvůj background, protože Martin se představí za chviličku, ale ať vlastně víme, i odkud pocházíš odborně?

Hana

Je to tak, učím na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity a věnuji se tam právě budoucím učitelům na středních školách, kteří tam právě budou učit ty fyziky, matiky, chemie, biologie atd. Ale neučím tu odbornou část, ale učím právě tu obecnou a snažím se ukazovat právě moderní metody výuky a bavíme se o tom, jak to vlastně dělat tak, aby to nebyla jenom ta frontální výuka, kdy učitel stojí a něco 45 minut říká.

Petr

No, a náš dnešní host tento rozhovor vlastně doplňuje o to, že učí tyto budoucí učitele, jak učit o klimatu, takže já už jim předávám slovo, teda tobě Hani a Martinovi. A pojďme si tento rozhovor poslechnout a vám přeji ještě jednou příjemný začátek školního roku a užijte si tuto epizodu.

Martin

Ahoj, jsem Martin Kříž, jsem programovým ředitelem Ekocentra Chaloupky, takové velké sítě ekocenter po Vysočině. Zároveň jsem rok montessori průvodcem na střední škole, která se zabývá ekologií a životním prostředím. No a jsem tam, učím učitele a jsem tam, učím budoucí učitele třeba tady na Masarykově univerzitě.

Jak to vypadá na školách

časová známka: 02:17

Hana

Jako první otázku, kterou jsem si na tebe, Martine, připravila, je, protože se hodně pohybuješ v oblasti environmentálního vzdělávání napříč věkovými skupinami, jak jsi sám řekl, jak podle tebe vypadá celá krajina toho environmentálního vzdělávání, jak to vypadá na školách, případně v jaké kvalitě to probíhá na těch školách.

Martin

No, je to velmi různorodá záležitost. Samozřejmě jsou jako nadšenci nadšení učitelé, které často známe, protože nám jezdí na naše programy a vzdělávají se. No, a pak je ta šedá zóna, která vlastně očekává, že ekologická výchova proběhne v biologii v přirozených předmětech a tam probíhá tak různě. Školy si potom vykazují jako ekologickou výchovu třeba sběr papíru, jo, což jde často i proti smyslu některých věcí, nebo různé exkurze a vycházky. Takže je to tak, že některé školy dělají opravdu hodně i výzkumy, to říkají, některé školy jsou Popelky, ale já myslím, že tak je to ve všem, že to není jenom environmentální výchova. Nicméně Vysočina, naše Vysočina vychází ve všech parametrech nejlíp, což jsme vždycky rádi.

Hana

A teď se musím zeptat, máš nějaká data v hlavě nebo aspoň zkušenost, kolik škol nebo jaký je podíl těch škol, které tomu dávají hodně, a které naopak se učí v šedé zóně?

Martin

Otázka, co je hodně, co je málo, jasně, dá se podívat na školy třeba, které učí badatelsky, mají školní zahradu, učí venku, na školy, které nějakým způsobem prochází environmentálním vzděláváním v rámci programu pobytových nebo jednodenních akcí na ekocentrech. Tyhle statistiky se dají najít, ale tam to strašně záleží na učiteli. Některé věci se jako neví, protože jako některé věci se neměřily, obecně se ty trendy zlepšují a dokonce nový RVP, který je teďka vlastně i v připomínkovém řízení, je vlastně velmi proenvironmentální.

Petr

Počkej Hani, Martin tady teď říká zkratku RVP. Tak možná než se jí tady začneme ohánět, mohla bys trošku víc vysvětlit, o co se jedná? I pro nás, co nejsme zrovna učitelé, kteří vzdělávají další učitele.

Hana

Určitě. RVP jsou tzv. rámcové vzdělávací programy a nahradily něco, čemu se dřív říkalo jednotné učební osnovy. Jestli si vzpomínáš, někdy tvůj učitel říkal musíme jet, protože osnovy.

Petr

Že je to v osnovách, tak to nejde jinak.

Hana

Tak ty už neexistují a vlastně místo nich existují rámcové vzdělávací programy, protože tyhle programy jsou udělané pro všechny typy škol, druhů a stupňů, tak jednotlivé školy si pak na základě těchhle rámcových programů dělají svoje školní vzdělávací programy, které jsou víc napasované pro tu danou školu.

Petr

A můžeme teda říct, když se teďka dělají ty RVP nový, tak co jsou ty zásadní změny, v čem se teda posouvají? A teď v kontextu toho klimatu, jako že Martin říká, že jsou jako vstřícnější vůči environmentální výchově, tak co to vlastně znamená reálně.

Hana

Posouvají se v tom, že toho klimatu a vůbec udržitelnosti je tam mnohem více než dříve a ta zásadní změna je, že tam nejsou na úrovni znalostí toho, co by žáci měli vidět, ale na úrovni nějaké akce, něčeho, co by měli dělat, něčeho, na co by si měli sáhnout, takže to je velká novinka.

Petr

Já schválně, když teď zalistujeme jako tím návrhem, tak tady je věta, že Žák vybírá, plánuje a realizuje opatření na posílení udržitelnosti a na úrovni páté třídy na to má být jako na úrovni školy a v deváté třídě dokonce na úrovni třeba jako krajiny obce nebo většího celku, takže fakt je to zaměření na to, jako že by studenti měli něco dělat, něco v té krajině jako realizovat. Zároveň ještě mě přijde zajímavý, co jsem slyšel, že to ty nové RVP mnohem víc kladou akcent na hodnoty. Je to tak, můžeš to nějak trošku okomentovat.

Hana

Je to tak. V novém revidovaném RVP se mnohem víc. Otázka hodnot, respektive hodnoty jako takové vyskytují dřív tam nebyly vůbec a jednou z těch hodnot, která se dotýká právě klimatu, respektování potřeb planety. Takže tohle je teďko novinka, kterou by vlastně měli učitelé více zahrnovat do své výuky a měla by se dotknout samotných žáků.

Petr

Tak díky za vysvětlení tý zkratky a jsem rád, že jsme se trošku dotkli i toho, jak se ta změna vlastně dotýká těchhle těch environmentálních témat. Tak posílám vám slovo zpátky za Martinem do studia.

Hana

Tak máme v Česku vlastně dost environmentálních vzdělavatelů, a kde jsou? Jestli jsou na těch školách, anebo jsou spíš v těch institucích mimo a na ty školy jezdí, případně teď se jako hodně bavíme o školách, ale ono je možná i dost center, která se věnují i nějaké jako osvětě a dospělým, tak jak to v Česku máme.

Martin

No, obecně co se týče škol, tak mám pocit, že nejschopnější jsou školky, pak první stupně, pak to upadá trochu na druhých stupních a gymnázia nebo střední školy jsou jako Popelky, jo, ty mají pocit, že musí dohnat všechny znalosti, které do těch dětí chtějí narvat, a vlastně environmentální výchova, často o znalostech, je to o nějakých dovednostech, o vnímání světa, o postojích, o hodnotách. No, a tohle ty školy neumí, dokonce bych řekl, že líp to umí skauti než školy předávat, no, a co se týče těch vzdělavatelů, tak asi největší hnutí, když to tak jako nazvu, tak jsou neziskovky, ať už ty neziskovky, co pracují s dětmi jako ekocentra, nebo s dospělými, jako jsou ty environmentální organizace typu Hnutí Duha, Arnika nebo Greenpeace, nebo takový ten přechodový, přechodová oblast vlastně mezi dětmi a dospělými, kterým se věnuje třeba hnutí Brontosaurus.

A vnímám, že jako ty školy velmi chtějí naše služby, my třeba, co se týče pobytových programů, jsme na tři roky dopředu naprosto plní a plní se nám i celkem pěkně vzdělávání pro učitele a je dobré, že ty učitelé dneska už nejdou jenom za znalostmi a třeba po metodách, po principech, ale pořád jako ty přirozené znalosti jsou jako piedestal a ta environmentální výchova, to znamená, jako umět se zastavit, zapřemýšlet, jak to bude v budoucnu jet podle nějakých doporučení, očekaných výstupů, to znamená třeba na druhém stupni řešit potřetí fotosyntézu, ale názor těch dětí, anebo scénáře budoucího vývoje, které čekají, tak to v těch školách pořád ještě není.

Srovnání se zahraničím

časová známka: 08:04

Hana

A máš v tomhle třeba i nějaké srovnání se zahraničím? I ses třeba viděl, jak to vypadá někde jinde než u nás?

Martin

Já nejsem úplně takový expert, že bych jako já sám vyjel. Znám to od kolegů, kteří někde byli, a pokud jedu na školu nebo do zahraničí, kde je konstruktivistický model vzdělávání, což je třeba u Seveřanů, Norsko, Finsko, Švédsko, což jsou, je Estonsko a pobaltské země, tak tam to jako jde velmi napřed, tam, kde zase vedeme morování nějakého Japonska nebo i třeba Británie, tak tam tuším, že to tak úplně není, nicméně třeba Británie jsou velmi silné zase v neziskovkách, kam ty školy jezdí, a dokonce jsou státy, kde mají tento výjezd do vlastně povinný.

Hana

Já jsem třeba zrovna minulý rok měla jednu super zkušenost z Británie, ale jako jednotlivost nemám větší data, jsem si všimla, že zrovna teď se jim tam téma klimatických změn a vůbec enviro vzdělávání dostává nějak.

Martin

Otázka ještě k tomu tématu, ale ten způsob té výuky, jestli budu stát před tabulí a ukazovat jako data a pak si je budu psát do tabulek a pak s ním budu zkoušet, anebo jestli si půjdou sami něco měřit, jo, to je fakt. Vlastně ten přístup může být různý.

Hana

Určitě hrozně to záleží samozřejmě na těch učitelích. Jak už jsi říkal, což je jako další otázka, tak jak třeba u nás probíhá to vzdělávání těch budoucích učitelů? Chápu, že asi taky nemáš přehled ze všech univerzit, ale.

Propojování oblastí

časová známka: 09:39

Martin

Ne, ale mám pohled trošku tady z Masarykovy univerzity, ale od těch mých studentů a trochu z univerzity, kde spolupracujeme s Ústavem životního prostředí a narážíme trochu na to, že učitelé, když po nich chceme, aby neučili jako ryzí biologii, ale Science nebo životní prostředí, tak oni musí propojené světy, já musím propojenou chemii, biologii, zeměpis, fyziku, matematiku, a to oni nemají, jo, oni mají ten svůj předmět jako hlavní nebo dva, takže já když potom třeba pracuji s děckama. Měříme například uhlík ve stromě, což je biologie, protože to musí poznat ten strom, pak je to matematika, protože ho měříme, fyzika, protože ho vážíme, vlastně zjišťujeme přes hustotu, kolik to má kilo nebo tun, pak přes chemii jdeme do uhlíku, tak děcka na té střední škole to zvládají, protože ty předměty vlastně mají, ale učitelé, když je učím, tak ne, protože ten fyzikář nemá chemii a už to dávno zapomněl a ten biolog nemá tu fyziku, no, takže to je trošku vlastně oříšek, jak udat Science pro všechny, nejen pro ty jako nadšence, kteří tohle zvládají.

Hana

A jak s tím teda pracujete? Jak to pro ně propojujete?

Martin

My to právě ukazujeme těm budoucím učitelům, že tohle je řešení a že musí vystoupit ze své bubliny, která se jmenuje Chemie, a podívat se na to, jak funguje svět, aby děti mohly učit o tom, jak funguje svět a funguje jejich nějaká vymezená oblast. A taky je dobré nejít tak do hloubky v některých věcech, protože ty děti to vlastně nepoberou, oni se to rychle naučí na zkoušku, nepochopí to, naučí se to proto, aby učitel byl spokojený. A dostaly dvojku, trojku a pak to zapomenou, a tak vlastně funguje velká část druhého stupně a třetí, vlastně střední školy, jako ve velké míře, to znamená, kdybychom ty věci spíš trénovali z různých oblastí různými způsoby, jo, třeba i smysly, což jako škola nevyužívá. Učili se venku, učili badatelsky a dívali se na svět jako z různých úhlů pohledu, ale nemuseli jít do detailu. Takže umím napsat vzorec fotosyntézy nebo znám vzorec TRO Toluenu, tak si myslím, že by ty děti třeba to i bavilo.

Hana

A máš pak nějakou zpětnou vazbu od těch učitelů, co to zkouší, jak se jim to daří?

Martin

Jo. Mám od těch pár výjimek, které to takhle dělají, jako pár výjimek v tom počtu učitelů znamená jako tisíce, a tak to jako velmi kvitují a velmi používají naše návody nebo naše lekce píší na nové lekce trochu. Je těžké, když nám učitel píše lekce tak, aby nebyly školomecké, takže je to přiděláváme a děláme to prostě jako zajímavější a díváme se i na jako třeba psychologické aspekty toho vzdělávání, které ten učitel biologie nebo fyziky prostě většinou nemá.

Hana

Může mít nějaký příklad.

Martin

My třeba, když se bavíme o klimatické změně, to je to naše téma, které tady asi probíráme nejvíc, tak se snažíme je jako opečovávat, ptát se jich na jejich jako pocity. Teďka jsme dokonce natočili film, jmenuje se to Lesní žal, dá se najít iVysílání České televize a my jsme k tomu dali i pracovní list, aby ten učitel s tím mohl pracovat, protože zrovna třeba emoce spojené s klimatickou krizí nebo obecně s environmentálním žalem, tak jsou vlastně otevřený nůžky.

Jsou děti, které jsou naprosto netečné, vlastně o ničem neví, vůbec, a jim to nevadí, kam ten svět směřuje, nebo prostě nezjišťují. A pak jsou ti, které to velmi trápí, a to velmi, tak velmi, že už máme i sebevraždy dětí, které se trápily environmentálním žalem. A teď přijďte do třídy, kde máte tyhle dvě skupiny dětí, a zkuste je opečovat.

Potřebujeme ty, takové, co je zvednou ze židlí, ty, kterým je to jedno, a trochu je postrašit, ale aby u toho nebyli ti druzí, kteří už jsou postrašeni dost.

Hana

Skoro. Chodíte na detaily, jak to děláte? Já jsem teď měla workshop o klimatických změnách v Kvartě a měla jsem tam vlastně spíš ty, co potřebovali zvednout ze židlí, a říkala jsem si: „Ty jo, a jak?“ A vlastně to bylo v něčem trochu jako těžké, tak jak se zvedá ze židlí.

Martin

Ptal se na různé názory, třeba na to, jak rozvěsit po třídě cedulky s tím, jak to kdo vidí, kdo se věci obává, kdo si myslí, že to je věc třetího světa. Nás to netýká a oni se mezitím chodí, ty názory se nehodnotí, kdo má správný, ale dá se v tom vidět, jak je třída třeba rozdělená a dá se potom pracovat individuálně. Mám strašně rád diferenciaci výuky, to znamená, aby každý se učil podle svých možností, takže já, když potřebuji nové informace, dělám to tak, že někdo dostane knížku, někdo podcast, někdo vysokoškolskou učebnici a většinou si to můžu i vybrat. A já už vím, po čem sáhne.

Hana

Další otázka je taková obsahová, protože my jsme se potkali i na akci, kde byli další environmentální vzdělavatelé, a pochopila jsem, že úroveň a oblasti zájmu jsou různé u těch vzdělavatelů a ty máš asi i přehled o tom, tak o čem se v oblasti toho Envira učí fakt hodně, možná o čem málo, a myslíš si, že by to jako stálo za to tam směřovat víc pozornost? Tak jaká témata tam vidíš?

Martin

Já myslím, že než témata, tak vlastně problém trošku je, že klient většiny ekocenter je dítě, dejme tomu, do páté třídy, jo, to znamená školka, základní škola, a tady se musí otvírat trošku jiná témata než třeba u středoškoláků, jo, nebo vysokoškoláků, dokonce cítíme, že téma klimatické výchovy bychom měli vlastně řešit s dospělými, protože ti mění svět, jo, ti středoškoláci to vlastně už asi nestihnou. My máme říct, do jakého světa budete vyrůstat, připravte se na to.

A mateřské školky naopak vůbec nemáme strašit. To znamená, že často ti vzdělavatelé jsou zaměřeni na témata podle své cílové skupiny, takže třeba u středních škol převládá biodiverzita, klima a my bychom se líbilo, kdybychom trochu povýšili otázku chemie v životním prostředí, protože je velmi závažná. Od mikroplastů přes znečištění ovzduší, vod, to je vlastně Popelka, a přitom je velmi závažné klima, naštěstí se rozvíjí. Biodiverzitu umíme tradičně to je, jak bych řekl, většina ekocenter se zabývá hlavně biodiverzitou. No, a pak jsou to ty věci, jako je třeba spotřebitelství, nějaká skromnost, šetrnost. Pod klimatickou změnou je těch témat tolik, že vlastně vždycky, když nějaké je napadne, tak většinou se pod ni dá schovat.

Hana

A daří se vám nějak víc dostávat i do těch starších skupin? Máte na to nějaké fígle, projekty?

Martin

No, já to dělám tak, že učím na střední škole, jasně, ale jako co funguje, taky ekologická olympiáda pro střední školy, kterou vlastně má na starosti ČSOP jako centrální, ale hodně se toho chopila právě ekocentra a je to krásná cesta ke středním školám, protože my jim nemusíme slibovat jenom to, že si prostě užijí čtyři dny s nějakými novými kamarády, ale že když budou úspěšní v těchto věcech, tak se pak lépe dostávají třeba na vysoké školy a dneska vysoké školy chodí za námi, dívají se na ty studenty, kteří jsou nejlepší, a vybírají si je a dokonce často chodí bez přijímaček na ty vysoké školy, protože i vysoké školy chtějí děti, které jsou studenty, kteří jsou zapálení, kteří mají zájem o tu věc a ne zrovna vyšli nebo nevyšli z přijímaček.

Hana

To je pro mě novinka, že existuje i ekologická olympiáda, protože vím, že se přijímá na základě různých matematických, fyzikálních a tak.

Martin

Není to typ A, je to typ B, protože tyto peníze nedává přímo ministerstvo, ale právě tam krásně na tomto, že je to týmová záležitost, je to vícedenní věc, je to tedy naprosto napříč obory, takže oni vlastně jsou od chemie přes biologii, zeměpis až v matematice a dělají vlastní výzkumy, je to, je to hodně terénní, takže z těch olympiád, které jsem měl možnost zažít, si myslím, že opravdu taháme za ten delší konec.

Co by environmentální vzdělavatelé mohli dělat jinak

časová známka: 19:27

Hana

Je podle tebe něco, co by environmentální vzdělavatelé mohli dělat trochu jinak?

Martin

Je toho spousta, ale věc, co mě napadá na první dobrou, když se podívám, jak se vyvíjela lidská výchova, dejme tomu, v devadesátých letech, od té doby porevoluční, protože předtím to Falco Popelka, a to se tak ani nejmenovalo, tak my se vlastně snažíme neustále změnit toho člověka jako v osobním přístupu, chceme, aby se na kole jezdil, snědl maso, nikam nelítal a vlastně tohle nefunguje, ten apel na osobní zodpovědnost nefunguje. Z toho důvodu, že ty lákadla těch reklam kolem a prostě toho trhu je obrovskej, a tak si myslím, že bysme měli jít jako jiným způsobem a chtít po těch lidech, aby byli jako zodpovědní a sebevědomí občané, kteří budou prostě vyžadovat, když někam přijdou, to vegetariánské jídlo, jinak jdeme pryč, že budou vyžadovat, aby byli opravní, aby když jako se něco rozbije, aby se to dalo opravit a nemuseli kupovat novou věc, aby to bylo jako z pozice, já jsem ten klient a já budu trochu jako spolurozhodovat o tom, jak ten svět vypadá a zároveň bych rád, aby třeba zrovna v klimatu nebylo na piedestalu, jako neleťte letadlem a kupte si elektromobil, i když na to nemáte, ale spíš jako vyrůstat ve společnosti, kde ať už jste v jakékoliv, v jakékoliv roli, v jakémkoliv zaměstnání nebo jako rodič, tak vlastně můžete nebo budete měnit svět, jo, čeká vás změna světa, budete mít zaměstnání, které dneska neexistuje, když chcete být zelený bankéř, budete ekonom, budete.

A trochu mě i vadí to, že vlastně i v tom novém RVP, který jako vzniká, tak vlastně změna klimatu a změna společnosti a změna uvažování, tak je vlastně v přírodovědných předmětech, ale třeba v občance nebo v těchhle věcech jako chybí nebo tam není. Ale tentokrát už to není na tom, že tohle vyřeší ekologové, to není věc přírody, jo, tohle to musí řešit celá společnost, takže by to mělo jako napříč tím currikulem.

Hana

Tak moje poslední otázka, ty už jsi nějaké projekty naznačil, ale kdybych já nebo moje dítě chtěli někam zapojit do nějakého projektu, kdybychom se chtěli přivzdělat, tak co jsou to za místa, které jsou to za organizace, kam můžeme jít?

Martin

No, když se podívám celostátně, jo, protože jinak bych poradil, co dělat v Brně a v Praze, v Jihlavě tak celostátně. Ty školy vlastně, které jsou dobré, pracují s dětmi v této oblasti, tak jsou často v Globu a bádají Globe na starosti. Tereza. Anebo jako škola, tak je takové Terezí vlastně velké věci, kdy se snaží jako zlepšit tu školu i po té stránce, aby dekarbonizovala a byla šetrnější. Podobně to má škola pro udržitelný život, kterou řídí Sever, kde zase jde hodně o komunitní věci jako ve vztahu k tomu okolí té školy a místně ukotvené.

Teď se krásně rozjeli skauti, skautské instituce svými patronáty. My máme vlastně podobný projekt, školní les, a snažíme se, aby školy prostě vyrážely ven do přírody a tam se o něco staraly. Skautské patronáty jdou po rezervacích a různých přírodních lokalitách. My po lesech a máme už společně domluveno, že to dáme pod jednu hlavičku, aby se to moc netříštilo.

No, a já bych potom, pokud děti chtějí rodiče, chtějí, aby děti byly pro environmentální, myslící, tak bych je dal prostě do nějakého dětského oddílu, jako je třeba skaut nebo Pionýr nebo něco takového, protože ono to začíná u srdce, to dítě si musí pro ně to přijít zamilovat, aby potom mohl jednou v dospělosti chránit.

Hana

Děkuju za rozhovor