72: Opatrný optimismus v globální dekarbonizaci – aktuality a trendy

Tento přepis byl pro lepší čitelnost gramaticky a stylisticky upraven. V případě, že potřebujete doslovné citace, ověřte si je přímo v nahrávce.

Petr

Ahoj, zdravím všechny posluchače u mikrofonu. Petr Holík a podcast 2050 od projektu Fakta o klimatu. Dneska tady se mnou sedí Tomáš Protivínský. Ahoj, Tome, vítej ve studiu.

Tomáš

Ahoj. Petře, díky za pozvání.

Petr

Díky za přijetí pozvání.

My, když jsme vůbec začínali dělat tenhle podcast, tak jsme chtěli udělat takový jako základní přehled o tom, jak se dá dekarbonizovat a jak na tom vlastně svět a Česko v tomhle ohledu je, a zároveň to už jsou nějaké roky zpátky a stojí za to občas se podívat i na to, co se od té doby změnilo, protože ač se to tak z českého pohledu možná ne vždycky zdá, tak vývoj, co se týká dekarbonizace, využívání fosilních paliv, nových technologií v energetice atp., ve světě probíhá vlastně dost rychle.

A my jsme se spolu vlastně před natáčením bavili o tom, jak rychle to vlastně člověka umí občas překvapit, jak i v tom třeba malém českém rybníčku se může zdát, že je to spíš takové pomalé, neohrabané atp. Tak já bych chtěl dneska s tebou udělat takový jako update, možná se podívat na to, co je teda nového v kontextu globálním versus v Česku a co jsou ty věci, na které bychom si měli všímat. A poslední rok v oblasti spalování fosilních paliv, dekarbonizace energetiky, atp.

Možná. Teď ti na chvilku předám slovo, možná. Zarámuj to trošku za sebe. Jako čemu konkrétně se budeme věnovat? A já se možná mluvil hodně obecně v tuhle chvíli.

Postup dekarbonizace ve světě

časová známka: 01:41

Tomáš

Já jsem si nedávno procházel některé nové studie sledující, třeba jak se vyvíjí energetika, jak se vyvíjí výroba elektřiny ve světě. Vlastně mě něčím překvapily, velice překvapily zejména tím, jak v českém prostředí nebo i v českých médiích. Tak to vypadá, že ta dekarbonizace je hrozně taková jako nepřehledná, zmatená oblast. Nevím, kam se vydat, nic se neděje, ale potom, když se člověk podívá do těch mezinárodních zpráv různých mezinárodních organizací, včetně třeba Mezinárodní energetické agentury, tak najednou vidí, jak rychle se svět proměňuje a že ta cesta k dekarbonizaci, k transformaci hospodářství, je v tom celosvětovém pohledu mnohem jasnější a zároveň vidí, že svět se tím směrem skutečně velice rychle pohybuje.

Až mě zarazilo ve srovnání třeba s podobnými studiemi, s podobnými zprávami těchto organizací, které jsem viděl před 23 lety, jak najednou ten obrázek byl výrazně odlišný. A když to dáme ještě do kontrastu s tím, kde se nachází Česká republika, která v pohledu dekarbonizace spíše zmateně přešlapuje na místě a nemá úplně jasno v tom, kam se vydat.

Často tady slyšíme, až bude něco dělat Čína, ale když se podíváme, co se skutečně děje, tak ta Čína už je úplně jinde a mnohem dál než my.

Petr

Takže. Krátký spoiler na úvod. Čína už něco dělá. Možná by byla řada i na nás, nás v Česku. Hele, tak možná klidně začni tím, co jsi teda viděl, co tě jako praštilo do těch očí. Jako jsou jako významné změny, které se vlastně rychle dějí v tom světovém kontextu.

Tomáš

Tak právě třeba tady zmiňovaná Mezinárodní energetická agentura v roce 2021 vydala studii, která v podstatě vytyčuje cestu k tomu, jak dosáhnout netto nuly, tedy světa, kde nebudeme vypouštět žádné emise skleníkových plynů nebo je budeme kompletně zachytávat. Ty cesty, které tam byly vytyčené, to, co nejvíce potřebujeme, tak to bylo výrazně navýšit na čtyřnásobek výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů, především větru a solárů, elektrifikovat tedy hlavně dopravu a budovy a doprava znamená tedy elektromobily a budovy, znamená především tepelná čerpadla. Ten třetí významný bod, tak byla energetická účinnost napříč ekonomikou, takže různé jako úspory, zvyšování efektivity a poslední drobnější bod tak bylo omezit úniky metanu, ke kterým často dochází u těžby fosilních paliv.

To bylo z roku 2021. A loni Mezinárodní energetická agentura vydala update pro rok 2023, který se díval, jak už jsme se pohli, a vlastně říká, že obnovitelné zdroje se nám skutečně daří masivně rozšiřovat a fotovoltaika rozšíření výroby elektřiny ze solárních panelů. Tak již na dobré cestě je velká šance, že se nám to povede naškálovat natolik, abychom skutečně byli schopni dekarbonizovat tak rychle, abychom dosáhli cílů Pařížské dohody. Stejně tak u těch elektromobilů, tak ta adopce je taky neuvěřitelně rychlá, a právě například tady zmiňovaná Čína, tak v posledních měsících prodává v Číně nebo v Číně se prodává větší podíl elektromobilů než klasických spalovacích aut, což je neuvěřitelný pokrok, a Čína to samozřejmě bere jako možnost dosažení nějaké konkurenční výhody, a stejně tak i tepelná čerpadla si ve světě taky velice rychle rozšiřují.

Petr

Já bych vlastně, a teď vím, že nemáš u sebe počítač nebo tu studii v ruce nebo tak, ale vlastně by mě zajímalo ještě víc nějakých čísel, jako, jo, že vlastně říct, hele, ono to ve světě frčí, je jako jedna věc, ale třeba ta konkrétnost té informace, hele. V Číně se za poslední měsíce prodává víc elektromobilů než auta se spalovacím motorem. Tak to mi přijde, že vlastně hrozně hezky vykresluje. Tak máš něco takového v hlavě, co by se dalo zmínit, fakt jako čísla, procenta, gigawatty?

Tomáš

Tak pojďme na to, pojďme na čísla celosvětově za rok 2023. Když se podíváme, z čeho se vyráběla elektřina, tak podíl obnovitelných zdrojů byl více než 30 % celosvětově. Z těchto 30 % asi 14 % tvoří vodní elektrárny a skoro 13,5 % vítr a solár dohromady. To znamená, že dnes celosvětově vítr a solár dohromady vyrobí pomalu tolik jako vodní elektrárny a zároveň neuvěřitelně rychle přibývají. Jen za ten loňský rok tak přibylo přibližně 1,5 procentního bodu v té výrobě u větru a solárů, což je velice rychlý pokrok. A na základě toho, kolik bylo loni přidáno kapacit, kolik bylo nainstalováno nových fotovoltaických panelů, se vlastně předpokládá, že loňský rok, co se týče výroby elektřiny, mohl být vrchol, tedy peak, z hlediska vyprodukovaných emisí skleníkových plynů a že v letošním roce by ty emise z výroby elektřiny měly klesnout. Podobně se také očekává, že celkový vrchol z hlediska vypouštěných emisí skleníkových plynů z fosilních paliv bude před rokem 2030. To tedy vlastně znamená, že už jsme v té, já bych neřekl ještě úplně cílová rovinka, ale minimálně poločas ve smyslu, že jsme dokázali zbrzdit ten prudký nárůst.

Emise z výroby elektřiny již začnou klesat a celkové emise během několika, řekněme, pěti let také. A pak nás už bude čekat jen ten druhý poločas dostat to zpátky na nulu.

Petr

Já jsem, já se těším, až začneme překreslovat ty naše emisní koláče, většinou už jsou takové věci, co mám na přednáškách jako najeté automaticky, že. No, tak největší podíl emisí je z elektroenergetiky, to je tolik a tolik procent, pak je průmysl, doprava, tak vlastně možná ty sektory se jeden, druhý někdy předběhnou nebo se ty čísla minimálně budou měnit a ty poměry se tím pádem budou měnit. Tak vlastně nás, slyším, že se to děje a jako přijde mi dobré jako udržovat, jak to říct, no, prst na té tepně jako toho děje, že jsou to vlastně věci, které se mění opravdu rychle a ty jsi říkala, že ta zpráva Mezinárodní energetické agentury byla dva roky od sebe, že jeden rok 2021, že vydala tu zprávu 23, vlastně říkala, hele, asi si to stihne. Ty. Tady byl jako výrazný vývoj, tak to mi přijde jako důležité, že mám dojem, že máme občas tendenci možná tak trochu jako smutnit z toho, že se nic nehýbe a ono se to přitom hýbe, akorát možná nemáme nejnovější data, tak jako stojí za to ty updaty dělat a poslouchat.

Potřebné kroky k Net Zero máme nadosah

časová známka: 08:30

Tomáš

To, co bych k tomu ještě doplnil, je, že zároveň, co mě to přijde neuvěřitelné, spotřeba elektřiny velice rychle roste za posledních zhruba 20 let. Spotřeba elektřiny se celosvětově zdvojnásobila a pořád se navyšuje o nějaké 2,5 až 3 % ročně.

Je to potřeba právě proto, že musíme dekarbonizovat, abychom snížili emise skleníkových plynů v některých jiných sektorech, právě třeba v té dopravě nebo v budovách, kde dnes využíváme fosilní paliva. V budoucnu chceme vytápět elektřinou, mít dopravu založenou na elektřině a navzdory tomu, jak stoupá poptávka po elektřině, tak dnes již větrné elektrárny a solární elektrárny narůstají ve světě tak rychle, že už to prakticky pokryje celý ten nárůst a v budoucích letech, tak už to bude i ukusovat z těch stávajících, z té stávající spotřeby fosilních paliv. Právě ten scénář Mezinárodní energetické agentury předpokládá, že do roku 2030 by emise z fosilních paliv ve výrobě elektřiny klesly téměř na polovinu, což je velmi rychlý pokrok. Země OECD by mohly dosáhnout Net Zero, tedy kompletně přestat vypouštět emise skleníkových plynů u výroby elektřiny do roku 2035 podle toho jejich scénáře, a zbytek světa do roku 2045.

A vypadá to, že tyto cíle, tyto kroky, které potřebujeme udělat, že je máme na dosah. Je potřeba, abychom se nezastavili, je potřeba, abychom pořád pokračovali v tom nasazeném tempu, ale dnes to vlastně vypadá realistické. Minimálně v tom sektoru energetiky určitě.

Petr

Takže vlastně, když často říkáme, že elektrifikace je důležitým principem dekarbonizace, můžeme už říct, že se elektrifikace daří provádět čistou elektřinou, není ten nárůst, nemusíme pálit víc uhlí, abychom elektrifikovali.

Tomáš

Je to tak, a to, co se zároveň ukazuje, že to vlastně není tak drahé, jak jsme se báli z hlediska výroby, tak větrná elektřina a solární elektřina jsou dnes prakticky nejlevnější zdroje. Stejně tak se ukazuje, že vlastně úložiště elektřiny, které jsou složité technologicky, tak vlastně máme baterky, ale ty baterky nedokážou elektřinu udržet dlouho.

Tak co je podstatné, jednak se ukazuje, že vlastně na vyrovnání sezónního rozdílu nepotřebujeme moc, protože větrná elektřina a solární se poměrně dobře doplňují v různých obdobích roku a tím pádem na sezónní ukládání elektřiny, energie toho tolik nepotřebujeme. Jednak ty technologie se neuvěřitelným způsobem zlevnily, ceny fotovoltaických elektráren tak poklesly za posledních 15 let asi o nějakých 95 %, tedy asi na dvacetinu toho, kolik stály na začátku, ceny baterií, řekněme, na pětinu až desetinu toho, kolik stály na začátku, a zároveň se kapacita baterií zvýšila na dvojnásobek a očekává se, že podobný vývoj bude i do budoucna, že kapacity baterií se budou dál navyšovat a za pár let pravděpodobně budeme mít elektromobily s nájezdem 1000 km.

Petr

My jsme se před chvílí bavili o tom, že Čína jede a že ten český narativ, my tady, co my tady v Evropě, když ta Čína už jako hodně přestává fungovat, vlastně ani nevím, jestli ten narativ ještě žije, jestli to už taky není nějaký můj jenom jako pozůstatek z roku 2019, 2020, kdy jsem tohle opravdu někde jako zaslechl, možná už je to jako i veřejná informace, že vlastně Čína toho dělá docela dost, teď se hodně řeší v Evropě jako čínské elektromobily. Tak možná to je nějaká jako zpráva o tom, že to vlastně prosakuje širší veřejnosti tahle ta informace, kam směřuju, každopádně, že se chci zeptat na to Česko, teď se trochu bojím, aby to neznělo jako a tak co Česko v kontrastu tady k té rychlosti dekarbonizace, ale zároveň asi to trošku tak znít bude a asi to trošku i oprávněný. Tak co naopak za trendy můžeme vidět v Česku?

Tomáš

Ono to tak skutečně bude znít. Já proto jsem ty mezinárodní studie četl a z nich jsem dostal takovou optimistickou vlnu.

Petr

Taky jsem teď takovej úplně nahajpovanej z toho.

Srovnání s českou Státní energetickou koncepcí

časová známka: 13:46

Tomáš

A následně jsem to porovnal s připravovanou Státní energetickou koncepcí, která by vytyčila energetický plán pro Česko na další roky a dekády. Ten dlouhodobý plán tam je až do roku 2050 a mám dojem, že Česká republika spíš tak nesměle přešlapuje na místě. Česká republika momentálně vyrábí nějakých 14, 15 % elektřiny z obnovitelných zdrojů, oproti tomu ten světový průměr je 30 %, když se podíváme čistě na větrnou elektřinu a solární elektřinu, které se ukazuje, že jsou nejperspektivnější a nejlevnější technologie a dají se poměrně dobře škálovat, tak Česká republika je na nějakých necelých 5 % výroby elektřiny, oproti tomu celosvětový průměr je zhruba těch 13, necelých 13,5 %.

Čína je na tom velice podobně, evropský průměr je asi 27 % výroby z větru nebo ze soláru a není to jenom Německo, jak se někdy u nás říká, ale i třeba Polsko nebo Maďarsko. Tak obě dvě tyto země vyrábí zhruba 20 % své elektřiny z větru nebo ze solárů, zejména ze solárů, a většina toho byla nainstalována v posledních letech. Když se podíváme na ten vývoj v Česku v důsledku energetické krize, tak se u nás také nainstalovaly nějaké solární panely, zejména na střechy chalup a na střechy domů, ale většina nainstalované fotovoltaiky u nás byla během toho solárního boomu kolem roku 2009, 2010, kde to mělo spoustu různých problémů a dělo se to v době, kdy to bylo drahé a tím se to možná trochu zdiskreditovalo.

Ale oproti tomu celý zbytek Evropy a celý zbytek světa v podstatě se vydal tímto směrem, a my pořád stojíme a nemáme v tom jasno a spíš ty směry, kde se zdá, kterými se chceme vydat, co bude ta naše česká cesta, kterou si sami prošlapeme a uvidíme, jestli bude fungovat nebo ne, tak je tak trošku spoléhat na to, že nám bude fungovat dál. To, co jsme tady měli vždycky, tedy silná jaderná elektřina, kromě toho máme teplárenství, tak to teplárenství udržíme nějak dál a je otázkou, na čem bude fungovat, jestli by fungovalo na biomase, u které se ukazuje, že vlastně z hlediska toho snižování emisí může být někdy problematická a není tedy úplně jasné, jak moc nám to pomůže.

Do toho máme tady plynovody, jsme tranzitní země pro plyn a trochu se předpokládá, že do budoucna bychom to mohli využít a mohli bychom být tranzit pro vodík. Ale za mě jako velkou otázku. A kam bychom ho přepravovali, protože výroba vodíku může být poměrně decentralizovaná a potřebuješ, abys mohl vyrábět levně vodík z obnovitelných zdrojů, tak potřebuješ mít skutečně ty obnovitelné zdroje, které ti budou produkovat levnou elektřinu, když třeba hodně svítí nebo fouká, aby z toho měl ten vodík.

Petr

A když jsme se bavili s Martinem Tenglerem, vlastně expertem přes vodík, tak říkal, že v Evropě to spíš vypadá na takové místo jako Španělsko, jo, vlastně místa, kde bude levná obnovitelná elektřina, tak tam dává smysl vyrábět zelený vodík.

Tomáš

A nevím, jestli tohle jsou ty cesty, které nás zachrání. A zároveň třeba se ukazuje, že z hlediska nákladů, tak kdybychom tady masivně rozšířili větrné elektrárny, řekněme, až na hranici té kapacity, kterou bychom tu měli, a třeba Rakousko vedle nám ukazuje, že to poměrně dobře jde, tak to by přispělo k levnější elektřině mnohem víc než ty plány budoucí, které zvažujeme ve státní energetické koncepci.

Petr

Mám chuť se tě zeptat na tvůj názor vlastně. Tak teď. Bavili jsme se v té první části hodně o datech a co by to odblokovalo nebo co si myslíš, že je ta brzda? Je to jako veřejné mínění, je to nevzdělaná politická reprezentace, jsou to nějaké byznysové zájmy, které možná nevidíme, ale někdo na tom chce nějak vydělat. Dá se to komentovat, je to otázka za milion asi, že.

Tomáš

To je takovej trochu kruh, protože ta politická reprezentace tak říká to, co chce veřejnost slyšet, a zároveň, když veřejnost chce něco slyšet, tak média o tom také často píšou, a ty narativy se všechny převrací tak nějak jedním směrem, a takovým tím bezútěšnějším, a vlastně tam nezaznívají, tam ty pozitivní zprávy ze světa nezaznívají, nezaznívají tam tolik důvody, proč to třeba děláme, a že se nám to vyplatí, že to třeba může být cesta k levné elektřině.

A ani nevidíme vlastně tolik těch příkladů, nebo je málo shora na tom, jak by ta cesta měla vypadat, a tím pádem tím, že to nevidíme v médiích, neslyšíme to od politické reprezentace, tak se jen trochu utvrzujeme v té naší, řekněme, české cestě toho, jak s tím naložit.

Já se vlastně nebojím toho, že bychom třeba nějak jako zbrzdili dekarbonizaci celého světa, to mám dojem, že je dobře nastartováno a že pokud tu energii, kterou v tom dneska svět má, tak pokud ji dokážeme udržet, tak skutečně dokážeme vyhnout se nejhorším následkům a možná budeme i schopni dosáhnout sílu Pařížské dohody, takže ohledně toho bych byl mírně optimistický. Spíš se obávám, aby z Česka a možná i z českého hospodářství nevznikl tak trochu skanzen, protože to by vlastně zranilo a ublížilo především nám samotným tím, že bychom se drželi zuby nehty nějakých starých technologií, které vlastně už pomalu odchází, něco jako kdybychom se drželi parního stroje nebo jako pluhu tažených koňmi, zatímco celý svět motorizuje a přechází na úplně jiné technologie.

Kde se inspirovat

časová známka: 19:17

Petr

Takže možná jako víc rozhledu za hranice by v tomhle pomohlo. A říkal sis, že vlastně ani nemusíme jít tak daleko nebo nemusíme jít tím typickým směrem, dívat se do Německa, do Francie, do Británie, ale možná stačí do Polska nebo do Maďarska, i tam se můžeme vlastně inspirovat.

Tomáš

Naprosto souhlasím a právě třeba ty studie i britský think tank Ember, který se zabývá těmi srovnáními, jak různé státy po světě vyrábí elektřinu a každý rok vydává novou verzi založenou na datech z loňského roku, tak vyzdvihuje třeba tři hlavní příklady, kterým se daří dobře rozšiřovat solární nebo větrnou elektřinu a třeba ty příklady, které tam uvádí, tak kromě Číny nebo Brazílie, což jsou z jiných částí světa, tak velmi zajímavým příkladem je třeba Holandsko, jehož ekonomika nebo jehož energetika, výroba elektřiny byla ještě v roce 2015 z nějakých 80, téměř 90 % založena na fosilních palivech a dnes již je to jenom zhruba polovina a polovina a více než polovina nebo necelou polovinu takto, tak zároveň mají i obnovitelné zdroje, tedy především Slunce a vítr a Holandsko. Rozhodně to je taková země, kterou si dovedeme představit, že by se nám tam žilo dobře. Zároveň.

I jako konkurenceschopná.

Petr

Díky za tenhle přehled, za novinky. Je něco, co jsme, na co jsem se nezeptal, nebo něco, co bys chtěl ještě jako doplnit, že tě tak jako ťuklo do očí, když jsi studie pročítal?

Tomáš

Já si myslím, že těch nejdůležitějších věcí jsme se dotknuli.

Petr

Tak v tom případě děkuji a budu se těšit zase na nějaký další update, možná příští rok nebo v nějakém takovém čase.

Tomáš

Rádo se stalo, taky se těším.

Petr

Měj se hezky.

Tomáš

Ahoj.