7: Změny na politické úrovni & jak může přispět každý z nás

časová známka: 00:06

Petr

Pamatujete si, jak jsme v první epizodě říkali na ten legislativní rámec podíváme samostatně více do hloubky.

Vendula

A taky jsme říkali, na individuální akce se můžete těšit v poslední epizodě této série.

Vendula

To jsou naše dnešní témata.

Petr

Chceme se blíže podívat na to, co už se děje v oblasti snižování emisí, a to na třech úrovních. Na úrovni světové, na úrovni evropské a české politiky a pak také na to, co může udělat každý z nás.

Vendula

Pojďme začít tím, že se podíváme na tu velkou politickou úroveň. A když říkám velkou, myslím tím tu největší.

Michal

Já se jmenuji Michal Broža, vedu informační kancelář OSN pro Českou republiku.

Petr

Globální změna klimatu má slovo globální už v názvu. Tak jak toto téma žije ve světě?

Michal

Obrovským způsobem. Já si myslím, že to téma je veskrze globální. Na regionální úrovni v podstatě nemůžeme očekávat, že řešíme ten problém na regionální úrovni. Řešíme to, jakým způsobem my jsme schopni se s tou výzvou vypořádávat, ať už sami pro sebe, anebo pro ten celek, ale ty hranice nekončí na těch evropských hranicích. Ten svět, co se týče změny klimatu, ale samozřejmě dalších výzev je to otázka globální veskrze globální. A je strašně důležitý, abychom vlastně tu hranici dokázali překročit.

My v rámci národních hranic budeme mluvit o České republice ani v hranicích Evropy nebo Evropské unie, lépe řečeno, nejsme schopni vyřešit ten problém tak, abychom dlouhodobě s ním dokázali žít. My potřebujeme ty ostatní my musíme hrát s těma silnejma hráčema, jako jsou Spojené státy, jako je Čína, jako je Indie, jako je Brazílie, jako je Nigérie, možná jsem některý zapomněl a nemůžeme očekávat, že bychom na evropské úrovni dokázali vyřešit globální problém.

Petr

Co se vlastně v kontextu klimatické změny děje pod záštitou OSN?

Michal

Já bych řekl, že to jsou 3 hlavní linie. Jedna je činnost, která nebo aktivity, který se vyvíjí kolem rámcové úmluvy OSN o změně klimatu to je tzv. UNFCCC. To jsou i ty klimatické konference, který každý rok, tedy bohužel loni zrovna důležitý rok, nebyla, ale to jsou ty tzv. „cop conference of parties“.

Petr

Možná si říkáte, co je to „cop“. Jedná se o každoroční klimatickou konferenci všech států zapojených do dohod OSN. Na těchto konferencích státy prezentují a revidují svoje plány na dosažení klimatických cílů. První se uskutečnila v roce 1995 v Berlíně. Často zmiňujeme Pařížskou dohodu. Ta vznikla na Cop 21 v roce 2015. V roce 2020 měla proběhnout konference v Glasgow, ale kvůli covidové pandemii byla odložena až na podzim roku 2021.

Michal

To je vlastně dlouhodobý proces států, který na základě týhletý dohody spolupracují na tom, aby dokázaly zabránit, řekněme, tomu rozvíjení, klimatické změny. Druhý proces, který je ještě konkrétnější, je Pařížská dohoda, což je vlastně proces, který začal v roce 2015 a principiálně míří na snižování emisí skleníkových plynů a o to se teďka nejvíc hraje, vlastně o ten závod k tý nule, aby v roce 2050 jsme mohli říct, tak jako máme klimaticky neutrální ekonomiky společnosti, zabránili jsme, řekněme, tomu nejhoršímu, to znamená, udrželi jsme nárůst globální teploty v určitých mezích. Třetí proces, který tady je ten nejširší, to je agenda 2030, tzv. cíle udržitelného rozvoje a ten už vlastně tu problematiku těch globálních problémů nazírá mnohem komplexněji, a to klima je jednou z důležitých součástí, ale tam řada dalších věcí.

Jsou tam věci jako jsou produkce, odpady, jsou tam i věci sociální, jako je vzdělání, přístup k lékařské péči, ochrana přírody, ochrana biodiverzity, řekněme, základní mechanismy k udržení stability a řekněme mírových vztahů mezi státy. Takže to je mnohem komplexnější agenda, ale souvisí s tím velmi úzce a vlastně ty Spojený národy jsou tou platformou, kde ty státy tady ty otázky můžou otvírat, můžou si vytvářet své koalice, můžou otvírat témata, která jsou pro ně důležitá, přesně, jak to využívají ty malé ostrovní státy z toho jižního Pacifiku. To OSN pro ně to pravé fórum, kde tyhlety otázky otevřít.

Vendula

Pojďme se podívat na to, jakými způsoby mohou státy působit na společnost, aby to vedlo ke snižování emisí, jaké mají nástroje?

Petr

Mluvíme hlavně o finančních nástrojích, jako třeba zdanění uhlíku nebo systém obchodování s emisními povolenkami. Ten vysvětlíme za chvilku, říká se mu EUETS, European emissions trading system, nebo přímé regulace, například zákaz prodeje plastových příborů, plastových brček nebo třeba emisní normy v dopravě, různá daňová zvýhodnění nebo třeba přímé státní investice, například postavíme vysokorychlostní železnici, takže ulevíme silniční a letecké dopravě a tím šetříme emise. Nebo naopak postavíme letiště, takže se bude víc lítat a tím pádem produkujeme emise. Na jiné úrovni jsou to pak dobrovolné akce velkých firem, hodně často v poslední době taky tlak na reputaci a dobré jméno velkých subjektů.

Vendula

Nedávno například proběhla kampaň mířená na pojišťovny, které pojišťovaly uhelné byznysy. Ze své podstaty musí být pojišťovna ve společnosti vnímaná důvěryhodně a těšit se nějaké míře obliby, a když budou mít reputaci, že podporují uhlí, znamená to pro ně problém.

Petr

Tohle třeba tlak, který, zdá se, docela dobře funguje.

časová známka: 05:50

Vendula

Pojďme tedy být konkrétní, co se v posledních letech děje na politické úrovni.

Petr

V tom případě čas představit našeho dalšího hosta.

Kateřina

Dobrý den, já jsem Kateřina Davidová, působím v Centru pro dopravu a energetiku a zabývám se klimatickou politikou na evropské a české úrovni.

Vendula

Jaké byly v poslední době důležité milníky v evropské klimatické politice?

Kateřina

Důležitý průlom přesně na tý globální úrovni byla Pařížská dohoda z roku 2015 a následně v rámci Pařížské dohody jsou různé mechanismy, kdy vlastně státy mají předat svoje vnitrostátní příspěvky k tomu snižování emisí, což znamená, že každý stát třeba EU jako celek tam také figuruje, tak vlastně dodá nějaký svůj plán, kolik chce snížit emisí do roku 2030 a pak do roku 2050. Je tam vlastně mechanismus toho, jak se to vlastně každých 5 let znovu reviduje a mělo by se to vždycky revidovat směrem nahoru, takže závazky by se měly stále zvyšovat. To vidíme třeba letos právě na tom odloženém copu 26, co proběhne v listopadu v Glasgow, tak tam by právě státy měly představit nové navýšené ty své vnitrostátní příspěvky ke snižování emisí. Takže tady vlastně vzniknul takovýhle globální mechanismus, rámec, ve kterém to probíhá.

Petr

V rámci Pařížské dohody se také státy zavázaly udržet nárůst globální teploty výrazně pod 2 °C, ideálně na hranici oteplení 1,5 stupně.

Vendula

Vyspělé státy se navíc zavázaly poskytnout ročně 100 miliard dolarů na boj proti změně klimatu v rozvojových zemí.

Kateřina

Tak jak už jsem zmiňovala vlastně, v Evropské unii přišel poměrně velký zlom v tom roce 2019, kdy vlastně tedy v těch volbách voliči ze všech členských států vyjádřili nějakou podporu těm zeleným politikám a nová komise vlastně Ursuly von der Leyen na to odpověděla tím, že představila tzv. Zelenou dohodu pro Evropu European Green Deal. Já si to představuju třeba jako takovou černou skříňku, ve které se nachází spousta menších věcí a ty dohromady tvoří tu zelenou dohodu. To, co se v té skříňce nachází, tak jsou různé strategie a politiky, jak chránit životní prostředí a klima, například právě v oblastech, jako je energetika, doprava, průmyslová výroba, zemědělství, nakládání s odpady, cirkulární ekonomika.

Pak do toho spadá, například ochrana biodiverzity nebo například ochrana vod a ovzduší a půdy proti škodlivým látkám. Takže jedná se o takovou komplexní strategii, podle které se potom Evropská unie má řídit až tedy do roku 2050, kdy má dosáhnout klimatické neutrality a zároveň nějaké obnovy toho životního prostředí, a biodiverzity. Jde to spolu vlastně ruku v ruce.

časová známka: 08:40

Vendula

Petře, slíbili jsme podrobně vysvětlit jeden konkrétní nástroj, a sice systém emisních povolenek zkratkou EU ETS, tak jak to vlastně je?

Petr

Jedná se o systém obchodování s emisemi pro vybrané sektory. Každá povolenka ti dovolí vyprodukovat jednu tunu emisí. Povolenek je omezené množství. Představ si, že máš velkou uhelnou elektrárnu a ročně vypustíš do ovzduší emise v hodnotě 10 povolenek. Aby mohla udělat, musíš ty povolenky někde sehnat. Část z nich dostaneš přiděleny rovnou, protože je v zájmu společnosti, aby si jako elektrárna fungovala. To je třeba 5 povolenek. Těch zbylých 5 si musíš koupit buď na tzv. burze s povolenkami, nebo je nakoupit od někoho, kdo povolenky dostal, ale nevyužije, protože vypouští emisí méně.

Vendula

Jednoduše řečeno, vypouštění emisí tě stojí peníze a Evropská unie navíc jejich počet každým rokem snižuje, takže jsou pořád dražší.

Petr

Přesně tak. Stojíš tedy před rozhodnutím. Buď budeš pokračovat ve svém byznysu jako doposud a budeš za svoje emise platit čím dál víc peněz, nebo transformuješ svůj byznys tak, aby nebyl tolik emisně náročný. No a tímto způsobem se vlastně docela přirozenou rukou trhu emisně náročné byznysy postupně transformují a stávají se tak čistšími.

Vendula

Je tenhle systém také součástí Green New Deal? A ovšem s touhle otázkou už se obracím zpátky na Kateřinu Davidovou.

Kateřina

Ten vlastně tady už byl dřív, asi od roku 2009. Je součástí vlastně, čemu se říká klimaticko energetická legislativa Evropské unie. Ta už tu byla právě nějakou dobu. Byly různě stanovené cíle, byly nějaké cíle do roku 2020, kolik snížit emisí a třeba, kolik mít poměr o obnovitelných zdrojů a podobně. To bylo to známé 20 20 20, snížit emise o 20 %, mít 20 % podíl obnovitelných zdrojů a zvýšit energetickou účinnost o 20 %. Tedy to bylo doteď a pak vlastně jsou další cíle, ty jsou pro rok 2030. Tam se to nedávno zvyšovalo, vlastně ten celkový cíl z původních 40 % snížení oproti roku 1990 na 50 % snížení oproti roku 1990.

Petr

V rámci Evropské unie chceme snížit do roku 2030 emise o 55 % oproti roku 1990.

Kateřina

Na tom už se teďko vlastně shodly jak členské státy, tak parlament, tak Evropská komise. Vešlo to v tzv. klimatický zákon evropský, takže je to i už právně závazný cíl a tím pádem všechny ty klimaticko energetické politiky, kam patří právě i obchodování s emisními povolenkami, tak se budou muset revidovat nějakým způsobem tak, aby vlastně byly v souladu s tím novým cílem těch 55 %. Ještě možná můžu zmínit, že se taky uvažuje o tom, že se ten systém EU ETS rozšíří, protože doposud to byl poměrně funkční systém a emise, co jsou pokryty tedy tím EU ETS, což jsou zejména emise z energetiky, z průmyslu a z vnitroevropského letectví, tak ty klesaly mnohem rychleji v posledních letech než emise, které v tom EU ETS nejsou jako třeba z dopravy, z vytápění budov, ze zemědělství nebo z nakládání s odpady.

Kateřina

Takže je tu i návrh, že by se právě třeba sektory silniční dopravy a budov přesunuli, nebo by se jim vytvořil nějaký vlastní systém EU ETS, takže by vlastně k tomu snižování emisí tam také docházelo na základě tady toho tržního mechanismu, kdy vlastně je určitý počet povolenek v oběhu, to determinuje nějak cenu té povolenky, a to se potom odrazí v ceně třeba pohonných hmot nebo vytápění. Ale tady u toho musím říct, že jako jsou dost obavy právě z těch nějakých sociálních dopadů toho, že je něco jiného, když platí tu povolenku velká firma, která na to má vlastně celý aparát, jak jako s tím pracovat, plánuje vlastně investice x let dopředu a pak je něco jiného, když by najednou tu cenu povolenky platil každý, kdo chce jezdit autem se spalovacím motorem nebo každý chce vytápět svoji domácnost nějakým fosilním palivem.

časová známka: 12:38

Vendula

Takže systém EU ETS pro některé sektory funguje dobře. Ovšem otázkou zůstává, jak jej chytře rozšířit na další oblasti, abychom tím zároveň neriskovali klimatickou chudobu.

Petr

Když mluvíme o EU ETS a vůbec o transformaci, tak to má i své stinné stránky.

Vendula

Například, že lidi, co pracují v uhelném byznysu, přijdou o práci.

Petr

Přesně tak. U nás se to týká Karlovarského, Ústeckého a Moravskoslezského kraje.

Kristina

Když to srovnáme, tak výrazně vyšší částky z těch regionů odtékají jenom skrze ten povolenkový systém, skrze systém obchodování s povolenkami, které musí platit ten uhelný sektor za vypouštěné emise.

Vendula

Tak to je dobře, že se tomu někdo věnuje. Představme si hosta.

Kristina

Já jsem Kristina Zindulková, zabývám se spravedlivou transformací a společenskými i ekonomickými důsledky dekarbonizace, zejména odklonu od uhlí.

Petr

Na evropské úrovni přesně na tento problém reaguje koncept tzv. spravedlivé transformace.

Kristina

Spravedlivá transformace reaguje na to, že ty řešení klimatický krize přináší spolu i nějaká rizika, a to je například riziko, že lidé v uhelném sektoru přijdou o práci nebo lidé v těch uhelných regionech přijdou o nějakou perspektivu jednoho konkrétního odvětví, v České republice právě toho uhelného sektoru a my, když myslíme na řešení klimatické krize, tak musíme myslet i na řešení pro tyhlety lidi.

Vendula

Možná si říkáte, že to bude stát další finance. Máme i na tohle nějaký rozpočet?

Kristina

Způsob, jakým se tohleto sousloví současně nejvíc používá i v kontextu Evropský unie a konkrétně fondu Spravedlivé transformace, který Evropská komise založila právě proto, aby řešila tedy tu otázku spravedlivé transformace a spravedlivý energetický transformace.

Petr

O jakých penězích se bavíme, na jakou částku můžeme z tohoto fondu dosáhnout?

Kristina

Pro Českou republiku v tom fondu je alokováno zhruba 40 miliard korun, které získáme z dotací, abychom tu spravedlivou transformaci v České republice realizovaly.

Vendula

Zkrátka spravedlivá transformace je o tom, abychom v rámci nastavování klimatických politik, jako je třeba systém obchodování s povolenkami, mysleli na ty, pro které to hlavně ze začátku nebude výhodné.

Petr

Jak vůbec vznikají klimatické politiky, kde jsou ti hlavní hráči.

Kateřina

Tak to jsou jednak političtí představitelé, „policy makeři“, kteří rozhodují o tom, jak budou nastavené různé regulace, různá pravidla, podle kterých vlastně funguje trh. Nastaví různé politiky snižování emisí a na druhé straně to potom jsou přímo ti velcí průmysloví hráči energetické firmy a podobně, které samozřejmě mají nějaké své zájmy a dlouhou dobu je prosazovali velmi vehementně. Ale je právě vidět, že už i v některých těchto firmách třeba v dánské firmě právě Orste, tak tam vlastně ta změna přišla i zevnitř, protože oni viděli, že už je vlastně čas na to změnit byznysový styl, byznysový plán a vytěžit z toho, že budou jedni z prvních, který vlastně se zaměří na tu zelenou energetiku.

A už se to děje i v dalších firmách, takže buďto ta změna takhle zevnitř vlastně třeba ti, co vlastní nějaké akcie firmy tak, tak si uvědomují, že pokud ta firma bude dál investovat do uhlí, do ropy, do plynu. Vlastně uhlí teď už není vůbec ekonomicky výhodné. Ropa, plyn se očekává, že za nějaký pár dalších let třeba to bude podobné, tak vlastně oni tlačí na to, aby ta firma sama už nějak diverzifikovala svá portfolia, aby se více zaměřila na zelené investice a podobně.

To je jeden směr, jak se dá změnit. Pak samozřejmě ten druhý směr, tedy zvenku. Vidíme to teď třeba u SHELLu, ten historický rozsudek holandského soudu, že musí tedy dekarbonizace SHELL jako společnost rychleji, než jak to plánovali. Takže tam vlastně jsou tlaky, jak zevnitř zejména z těch ekonomických důvodů, tak potom zvenčí a třeba tady u toho SHELLu to bylo z důvodu tedy nějaké odpovědnosti za lidská práva budoucích generací, takže už jako se do toho promítá i právo i vlastně nějaká základní lidská práva na to, jak žít jako důstojný život a dnešní firmy nesmějí svojí ekonomickou aktivitou ohrozit právo na život těch budoucích generací.

Takže teď vidíme, že se děje spoustu nových věcí, které ještě třeba před 10 lety i před pěti lety by si nikdo ani nepředstavil, že vlastně soud rozhodne o tom, jak má soukromá společnost jednat, ale tím, že opravdu ta změna klimatu se dotýká všech lidí a zejména těch, tedy budoucích generací, tak je to tak jako bezprecedentní, je to bezprecedentní situace, kdy tedy vidíme, že vlastně se do toho vkládají jednak tedy nějaké byznysové zájmy, ale pak už i zájmy třeba společnosti jako takové. Dnešní firmy nesmějí svou ekonomickou aktivitou ohrozit právo na život těch budoucí generaci.

Petr

Říká Kateřina Davidová z Centra pro dopravu energetiku.

časová známka: 17:50

Vendula

Možná vás zajímá, jestli máme v této oblasti nějaká česká specifika a na to jsme se zeptali Tomáše Jungwirtha z Asociace pro mezinárodní otázky.

Tomáš

Pro Česko je specifický resortismus a to, že politiky, nejenom klimatické a environmentální, ale i řada jiných, tak prostě jsou velké míry tvořeny na jednotlivých rezortních ministerstvech, které spolu nutně nemluví a nejsou koordinovány. To znamená chybí tam často, myslím si, že to fakt první věc, kterou je potřeba říkat, chybí tam prostě nějaké jednotící zadání, chybí tam vládní koordinace. Často dochází vlastně k nějakým protichůdným zájmům, které se potom musí prostě vylaďovat a které můžou koneckonců vést k neutralizaci nějakých progresivních politik.

Je to vidět třeba i na dokumentu Politika ochrany klimatu v České republice, který je oficiálním vlastně vodícím koordinačním dokumentem pro klimatické politiky v Česku, který byl schválený v roce 2017 s výhledem do roku 2050 a v tom Česko bylo napřed, to je potřeba říci, před řadou jiných evropských zemí, který právě předvídal řadu zajímavých sektorových opatření na snižování emisí a i na adaptace, od zavedení celonárodní uhlíkové daně, přes antifosilní zákon, až po třeba zásadní změnu právě lesnické politiky.

Ale s nějakým tříletým, čtyřletým odstupem vidíme, že ten dokument prostě jakkoliv je poměrně ambiciózní a progresivní, tak není naplňován třeba z 80 nebo aspoň 70 % a je to velké míry zase dáno tím, že je to dokument, který má vlastně jako kompetentní ministerstvo životního prostředí pod sebou, no, ale ty ostatní ministerstva prostě s ním nejsou v souladu, nebo ho neberou za svůj. To znamená například mnohem silnější ministerstvo průmyslu, ať už rozpočtově nebo politicky, tak prostě přijde a řekne, no, ale my nechceme uhlíkovou daň, protože to může poškodit prostě český byznys a ta debata může v tomhle místě skončit a bohužel také skončila v tomhle případě. Takže myslím si, že právě to, že tady existuje řada strategií, řada ale i protichůdných zájmů v rámci těch ministerstev, které vlastně nejsou koordinovány, tak je problém. A myslím si, že i řada vlastně stran, které jdou teďka do těch podzimních voleb, tak si uvědomuje, že vlastně nějaké nadrezortní řízení klimatické politiky, protože je tak důležitá a protože je na ní navázáno tolik peněz z Evropy nebo odjinud, tak je jednou z klíčových priorit.

Petr

Takže kdybych měl vypíchnout jednu klíčovou věc, tak je to, co jsi řekl teď, že Česká republika potřebuje nějaké koordinované řízení klimatické politiky, aby ty jednotlivá nařízení byla provázaná jednak napříč ministerstvy a tím pádem i napříč sektory.

Tomáš

Přesně tak ukazuje se, že klimaticko energetické politiky už nelze prostě dát ministerstvu životního prostředí, ať si je zpracuje a potom realizuje a předpokládat, že se to nikoho dalšího nedotkne. Takhle už to prostě nefunguje. Naopak je potřeba jim dát tu váhu vlastně vládní úrovně a koordinovat je centrálně a také samozřejmě, aby se za ně potom ti přední politici i postavili před veřejností a obhájili si to.

časová známka: 21:20

Vendula

Zmírnění změny klimatu se ovšem nestane jen řízením shora. K zachování našeho způsobu života a klimatu, ve kterém nám nepoteče do bot, je klíčová spolupráce všech složek společnosti. Ne jen na té vládní a byznysové, ale i na úrovni občanských aktivit a individuálního chování. Ano, tu poslední zmíněnou úroveň se chceme podívat právě teď.

Petr

V našem projektu Fakta o klimatu rádi počítáme. A tak bychom chtěli na úvod představit výsledky naší analýzy, jak vybrané změny v individuálním chování mohou přinést snížení emisí skleníkových plynů.

Vendula

Tak například v dopravě, kdybychom v Česku všichni nejezdili za rok polovinu vzdálenosti osobními auty, ušetříme 4,6 % českých emisí skleníkových plynů.

Petr

Kdyby Češi létali o polovinu méně, ušetříme 0,8 % emisí.

Vendula

Kdybychom zkonzumovali poloviční množství mléka a mléčných výrobků, ušetříme 2,8 % emisí.

Petr

Počkej, jak tohle vlastně funguje?

Vendula

No, když pijeme mléko, potřebujeme krávy a krávy, když tráví, tak v jejich trávicím traktu vzniká metan, což je významný skleníkový plyn. A když pak kráva přežvýkává, protože je to přežvýkavec, že jo, tak vypouští tenhle metan do ovzduší, prostě říhá.

Petr

No a s tím částečně souvisí i produkce masa. Kdybychom snědli každý rok o polovinu masa méně, ušetříme tím 2,6 % emisí.

Vendula

Záleží taky na tom, jak bydlíme. Kdybychom v domácnostech spotřebovali poloviční množství elektrické energie, ušetříme 5,9 % emisí.

Petr

No a kdybychom doma spotřebovali poloviční množství tepla na vytápění a ohřev vody, ušetříme 4,2 % emisí.

Vendula

Takhle po kouskách to nezní jako moc, ale kdybychom udělali všechny tyhle věci, tedy poloviční spotřeba od dopravy až po domácnosti, dělá to ročně necelých 21 % emisí skleníkových plynů.

Petr

Takže má smysl měnit naše chování? Ano, kdybychom opravdu změnili svůj způsob života, tak to bude mít na klima výrazný dopad, a to, kdybychom nic jiného neměnili a například dál vyráběli elektřinu z uhlí, úspory mají smysl. Ideální je samozřejmě kombinace obojího, systémové i individuální změny.

Petr

S Helenou jsme se bavili o jejich zkušenostech s individuálním spotřebitelským chováním, které se snaží brát ohled na klimatickou situaci. Povídali jsme si o spotřebě energie, stravování a dopravě.

Helena

Já jsem Helena Továrková, jsem ředitelka nadace Veronica, brněnské nadace, která se zaměřuje na ochranu přírody, krajiny a klimatu. Ale dneska tady budu mluvit spíše ze své osobní zkušenosti, než jako ředitelka nadace.

Vendula

Říkala jste, že se často bavíte s lidmi o jejich individuální spotřebě energie. S jakými postoji se setkáváte?

Helena

Mě to často hodně překvapí, že vlastně znám spoustu lidí, kteří se snaží opravdu jako změnit ten svůj život, aby byl jako víc udržitelnější, aby měli menší dopad jako na planetu a na klima, a když s nimi potom člověk mluví, tak se jich zeptá, no a od koho berete jako elektřinu nebo odkud máte energii a oni vůbec třeba netuší na co se ptám nebo vlastně zjistím, že to vlastně nikdy vůbec jako neřešili, že je to vlastně, ne že by je to nezajímalo, vlastně je to nenapadlo, že by to mohli nějak jako ovlivnit. Když třeba dělám nějaký přednášky pro veřejnost, kde je tady ten kousek, kde se bavíme o tom, jak člověk může co nejvíce snížit svojí ekologickou nebo uhlíkovou stopu, tak vlastně ta spotřeba energie je asi to nejvýraznější člověk může udělat. Ono se to zdá jako složitá věc, ale je to vlastně hrozně jednoduchý.

Já třeba už nějakou dobu odebírám energii, konkrétně od jedný firmy, která nabízí zelenou elektřinu, to znamená elektřina vlastně z obnovitelných zdrojů, asi můžu přímo jmenovat, že jsou to NanoEnergies, kteří vlastně tohleto u nás nabízeli jako první, a když to člověk řekne, řekne, že vlastně to je úplně stejně, jako když měníte operátora. Někdo už taky možná někdy měnil dodavatele třeba elektřiny, prostě jenom se s nima dohodnete na nějaké nabídce, podepíšete papír, a oni to za vás vyřídí. A vy prostě od nějakýho data už neplatíte, neposíláte prostě své peníze na elektřinu z uhlí.

Petr

Tohle může být pro spoustu lidí užitečná informace, jak vlastně probíhal celý ten proces změny poskytovatele energie.

Helena

Oslovila jsem vlastně vyloženě tuhletu firmu, že o nějakou nabídku nebo respektive, klasicky oni si od prostě vyptají nějaký faktury na spotřebu měli jsme třeba i možnost, zkusili jsme nějaký třeba další 2 firmy, který nabízí nějaký jako produkt v rámci svý nabídky, která je, jak z uhlí, tak i z obnovitelných zdrojů, tak jsme si nechali udělat nabídku od nich, no a NanoEnergies nám nakonec vlastně dali tu nabídku natolik dobrou i jako finančně, že to vlastně pro nás bylo zajímavý, nebyl důvod jako, proč vůbec přemýšlet o tom, že bysme to brali jinde. Takže spousta lidí si taky myslí, že bude to dražší, bude to jako nějak, ne prostě nebylo dražší, takže jsme opravdu jenom podepsali tu smlouvu, podepsali jsme jim vlastně nevím, jak se ten dokument přesně jmenuje, ale to vlastně jakoby ta, v uvozovkách, plná moc že za sebe může ta firma dál vyřídit přechod vlastně od jednoho poskytovatele k druhýmu. Pak nám vždycky jenom přišly esemesky, že všechno dobře probíhá a že už třeba nevím od 1. dubna už odebíráte jako čistou zelenou elektřinu tady od nás. Takže ten proces byl vlastně úplně snadnej, úplně jednoduchej.

Vendula

Jak to ale doopravdy funguje? Přece, když je zima a vypadnou soláry nebo nefouká vítr, tak mi asi domů nepřichází energie z obnovitelných zdrojů.

Petr

Jasně, že nemáš pod kontrolou původ každého elektronu, který ti zrovna doma svítí, ale máš zaručené, že tvůj poskytovatel energie nakupuje elektřinu z obnovitelných zdrojů. Takže to množství elektřiny, co doma ve výsledku potřebuješ, bylo někde vyrobeno čistou cestou. No a hlavně posíláš peníze tam, kde podporuješ rozvoj obnovitelných zdrojů a ne tam, kde se buduje špinavá energetika. Jako spotřebitel tak dáváš jasný signál, chci víc čisté energie.

Vendula

Heleno, řešíte doma i nějaké úspory energie?

Helena

Myslím si, že jsou lidi, pro který je to důležitý, že třeba opravdu o tý planetě a tom jejím stavu hodně přemýšlí a pak se třeba na ty tady drobný věci hodně zaměřuju, ale snažím se lidem říkat, aby se tím jako nestresovali, protože často vidím, že jsou až třeba extrémně úzkostní v tom, že pořád řeší, jestli si teda ještě natočit další kelímek na to čištění zubů té vody. A tady ty drobnosti vlastně člověka extrémně svazujou a přináší mu spoustu věcí, na který musí myslet a na který musí dohlížet v rámci každýho dne, a ten jejich dopad tak velký není. Samozřejmě, že jsou potom věci jako nechci si pořídit bazén, no nedává mi to smysl, anebo prostě věci nebudu nebo nedělám si zahradu tak, abych ji musela v létě zavlažovat, to mě taky nedává smysl, proč bych to dělala. To už jsou, ale třeba větší rozhodnutí, ale myslím si, že v takovém tom každodenním, že nechám někde o 5 minut dýl svítit, že důležitý je, že člověk jako je nastaven na to, že nechce jako vědomě plýtvat, ale myslím si, že má mnohem větší smysl udělat tady jo, ten krok, že jdu po těch věcech, který mají opravdu velký dopad a pak ty drobnosti a těma už to tak nějak nenaženu.

Petr

S Hanou jsme se bavili na téma toho, co je normální, co je v této oblasti běžné a o čem nás možná ani nenapadne přemýšlet.

Helena

Ale to přece nenapadne, protože máme tendenci přemýšlet opravdu tak, že pokud něco jako norma toho chování, tak vlastně už je to jako zavedený, je to funkční, my jako nehledáme na tom ty jednotlivý chyby, prostě vůbec nepokládáme ty otázky.

Petr

Jsme vlastně víc kritičtí vůči tomu novýmu než vůči tomu, co už je zavedený?

Helena

Určitě jo, myslím si, že vlastně má smysl, aby třeba člověk se snažil tohle to navrhnout. Třeba se zeptat prostě v kavárně, kam chodí, pokud to je jeho oblíbený podnik nebo v nějaký hospodě nebo ve své práci nebo ve škole. Tohleto vlastně jsou všechno možnosti, kde pořád jako já jako jednotlivec, i když nejsem součástí nějaký kampaně nebo organizace, nebo to není prostě moje práce, tak minimálně tím dotazem nebo tím návrhem můžu jako posouvat společenský vnímání. Čím víc lidí vlastně o tom mluví, čím víc lidí prostě se na tohleto zeptá nebo vůbec jako otevře debatu, tak tím dostává vlastně normálnější, jo, že to není něco jako Ježíš, tak tohle přece normálně nikdo nedělá. Ale když tam přijdu a prostě řeknu, jé, tohleto já odebírám třeba doma, neuvažovali jste o tom, že byste to třeba udělali, že jste tady, já nevím, kavárna prostě, máte tady nějaký vegetariánský jídla, a tak, tak si třeba myslí, že by vás to mohlo zajímat, že třeba ty lidi to neudělají hnedka, ale minimálně se ta myšlenka někde usadí, si myslím, že takhle nějak se změní mění jako to společenský naladění anebo to přijetí nějaké jako nové věci.

časová známka: 29:59

Vendula

Ráda bych se zeptala na téma stravování. Populární téma, jíst nebo nejíst maso, jak se na to díváte vy?

Helena

Já myslím, že je tam důležitý říkat vlastně nejenom tady tu část jako krávy prdí metan. Tam obecně to vlastně lidem vysvětlovat, tak se podívejte na to že když pěstujeme rostliny, pak ty rostliny vezmeme nakrmíme s nima zvířata a pak teprve ty zvířata vezmeme ty sníme, místo toho, abysme rovnou jako snědli ty rostliny, tak to dává přece smysl, že se na to spotřebuje jakoby mnohem víc vody, mnohem víc jakoby energie, že to vlastně mnohem náročnější a přejeme důležitý vlastně ne každýmu říkat, musí být vegan, ale aby vlastně v rámci toho životního stylu, který má udělal jakoby tu změnu, že pokud člověk, který a jí maso opravdu třeba hodně jejího každý den klidně několikrát jsou takoví lidi, tak, když začne prostě jednou 2× týdně nebo jednou denně a potom třeba postupně, tak pořád v rámci té jeho stopy je to vlastně velká změna.

Petr

To, že ale jíme maso je naší kultuře už opravdu dlouho a tradičně tam má svoje místo.

Helena

Maso některý jako ty živočišný produkty jsou jako hrozně v základu toho, co jako jsme, kolik jsme se vlastně naučili kdysi dávno jako vařit, tak to jako umožnilo, že nám vyrostly velký mozky, že vlastně jsme vybudovali nějaký civilizace, ale vnímám to jako teďka nějakou vlastně velkou společenskou nebo civilizační změnu, že nad tím přemýšlíme, že se to vlastně mění. Ale zároveň je to pro mě tak trochu, takže třeba u tradiční výroby fakt sýra třeba z nepasterovaného mlíka nebo o nějakých tradičních jako masových produktů, že to vlastně vnímám, že v tom je kus naší civilizace, protože jako mám k tomu respekt, neřekla bych, že to má jít všechno pryč.

Helena

Nepřijde mi to, jako že to úplně jako respektuje vlastně to, kdo jsme, protože bez toho bysme tady jako nebyli. Myslím si, že to tak je a zároveň vlastně fascinující vidět třeba takovou, když je tradiční výroba sýra, kdy ne třeba u nás ale někde ve Francii nebo v Itálii jsou prostě místa, kde se stovky let jako vyrábí nějakým způsobem opravdu jako kvalitně dobře a je to taková alchymie trochu a takže je to vlastně kus nějaký jakoby historie a je otázka jak to vlastně uchopit, aby se to zachovalo, ale zároveň a ten náš dopad na planetu, tím co jíme, nebyl třeba extrémně velký.

Vendula

Ono by pro začátek bylo fajn, kdyby se z bezmasých jídel stal stejný standard jako z těch s masem. Často je nabídka velmi omezená a pokud nejsi zrovna v centru velkého města, tak je problém sehnat bezmasý oběd. Neříkám, že si ho hned musíš dávat, ale bylo by fajn, kdyby to byla běžná možnost, myslím třeba v restauracích, na konferencích, v jídelnách a podobně.

Petr

Podobně jako u těch energií je to částečně o tom, na co jsme zvyklí, co je pro nás normální. S Helenou jsme mluvili i na tohle téma.

Helena

Ono je to hodně i o tom, že si člověk i zvyká na ty chutě, že my si myslíme, že nám něco jako buď chutná nebo nechutná, ale taky je to o tom, jako co jsme zvyklí jíst, jo. Třeba, pracovala jsem v sociálním podniku, který se právě zaměřoval vlastně na dostupný jídlo z místních zdrojů od místních farmářů, který se dodávalo do škol a když jsme dělali takový třeba pokusy s dětmi, kdy jsme dávali ochutnávat třeba různý mrkve, takovou tu jako úplně opravdu bez chuti, prostě supermarketovou, hydroponickou, až prostě po tu třeba farmářskou fakt kvalitní a teď takhle třeba i různý párky s různým obsahem masa, aby napsali co jim třeba nejvíc chutná, jo, když bylo to vlastně slepej test, takže neviděli co jí nebo u tý mrkve to třeba ani nepoznají na první pohled a bylo zajímavý, že částečně tam sice byla jako preference k tomu jako kvalitnějšímu jídlu, ale taky to hodně souviselo s tím, že se potom se to prolnulo s tím, co kupujou rodiče, nebo jaký jídlo mají vlastně doma ty děti a většinou člověku má tendenci chutnat to, na co je zvyklej, že tu chuť vlastně pozná, takže je to i o tom, že by třebaže je tam míň masa nebo ta mrkev třeba není tak dobrá, ale to ta jakoby, na kterou jsem zvyklej to, co je pro mě mrkev, takže i ta možnost mít víc těch alternativ je vlastně o tom, jestli si člověk na tu chuť toho jídla vlastně zvykne a opravdu má pak možnost zjistit, jestli mu chutná nebo nechutná, protože už překoná původní nedůvěru, že pak se tu chuť nezná, neví jako, o co jde a má k tomu nějakou nedůvěru.

časová známka: 34:15

Vendula

O technických aspektech dopravy, elektromobilitě a podobně jsme se bavili v samostatné epizodě.

Petr

S Helenou jsme otevřeli téma snižování mobility, jestli vůbec můžeme a měli bychom cestovat méně.

Vendula

Heleno přemýšlíte i nad tímto tématem?

Helena

Asi nejvíc u toho cestování, protože zároveň člověk nechce lidem říkat, že nemají jet na dovolenou, nebo pokud touží nějaký místo navštívit, že by tam neměli jet. Já sama jsem taky měla prostě možnost někde cestovat a vnímám to jako důležitý nebo zásadní vlastně pro poznání tohoto světa. Takže spíš je jako otázka, kterou si každý musí položit sám, kde je vlastně ta hranice toho cestování, kdy mám pocit, že mě to nějak třeba rozvíjí. Ten koncept toho, že jako vyjdu ven ze svojí komunity, poznám jako jinej svět nebo jinou zemi nebo jinou komunitu tady byl vždycky, že se prostě chodilo do světa, že ty lidi vyšli nebo tak tehdy to byli většinou jako muži nebo ty holky chodily, jezdily někam sloužit do nějakýho většího města, byl tam i ten aspekt i v době, kdy cestování v podstatě neexistovalo a lidi se narodili, vyrostli v podstatě na jednom místě, tak byl ten aspekt toho, že pro nějakej řekli bychom dneska osobní růst nebo poznání sebe sama, nějaký uvědomění si, kdo jsem, co jsem, odkud pocházím, je vlastně důležitý poznat i něco jiného, aby si to měl s čím jako srovnat. Mně přijde vždycky asi důležitý se ptát jako na jaký úrovni mám pocit, že už jsem něco poznala, něco mi to vlastně dalo, někam mě to posunulo a nemůžu navštívit prostě všechny místa na světě. Prostě neuvidím jako, dobrý uvidím Stonehenge, ale neuvidím třeba Serengeti, neuvidím prostě Niagarské vodopády.

Já třeba se snažím jako lidem říkat, aby nad tím vlastně přemýšleli, kde je ta jejich jako hranice, jestli vlastně je to třeba nějakej stereotyp nebo prostě pocit, že někam musí jezdit, protože je to spojený s tím, že to dělaj všichni nebo je to nějaká jejich společenská vrstva nebo prostě už sousedi byli dvakrát a my jenom jednou jo, a jestli jim to vlastně ještě něco dává. Protože často když vidím některý lidi jak jsou vlastně vystresovaný, i když jedou jako do toho blbýho Chorvatska, jako, jaký stres, protože oni jsou týden dopředu vystresovaní, pak tou cestou, pak tam teda týden jsou, ale to už se vlastně stresujou, jak pojedu zpátky. To říkám, to přece nemusíte dělat. Můžete jako bych klidně zůstat někde tady, je to jako škoda. No ano, ale zase vnímám, že třeba pro mladý lidi je to těžký, říkat jim necestujte prostě, už tady ten náš uhlíkový rozpočet už je vyčerpaný, a vy už nikam nejezděte, protože pro to poznání sebe je to podle mě hrozně důležitý poznání toho svého prostředí, odkud pocházím.

Vendula

Tohle byla Helena Továrková, ředitelka nadace Veronica.

Petr

To co můžeme každý udělat, když přemýšlíme nad svojí mobilitou, je právě už jenom to, že nad tím budeme přemýšlet. Cestujme tak, aby to pro nás mělo význam, ne jenom proto, že můžeme.

Vendula

Celý rozhovor s Helenou Továrkovou si můžete poslechnout v bonusových materiálech na našem webu 2050podcast.cz

Vendula

Jako obvykle tam najdete i další materiály, info grafiky, ze kterých jsme vycházeli a také tipy k dalším čtení. Děkujeme vám za poslech dnešního epizody i celé této série a budeme se těšit zase příště na shledanou.

Petr

Mějte se fajn.

Vendula

Asi vás podcast zaujal, když jste se dostali až sem a už toho o přechodu ke klimatické neutralitě začínáte vědět docela dost.

Petr

Jaká další témata bychom pro vás měli v podcastu pokrýt, případně, co byste potřebovali vysvětlit více hloubky?

Vendula

Napište nám vaše podněty na e-mail podcast@2050podcast.cz.