67: Jak média reportují o klimatu a dekarbonizaci?

Tento přepis byl pro lepší čitelnost gramaticky a stylisticky upraven. V případě, že potřebujete doslovné citace, ověřte si je přímo v nahrávce.

Hana

Ahoj, tady podcast 2050.

Petr

Schválně, než se pustíme do dnešní epizody, Hani, tak kdy jsi naposledy viděla v médiích nějakou zprávu, která se týkala klimatu, klimatické změny nebo dekarbonizace? Jak to vypadalo?

Hana

Jako je pravda, že já poslední dobou spíš koukám na YouTube videa, než že bych sledovala média, ale poslední, co jsem zaznamenala, tak bylo asi, že zemědělci jedou traktory do Prahy, aby protestovali proti Green Dealu.

Petr

Vždycky, když se objeví v médiích slovo Green Deal, tak to bývá napínavé. Já jsem nedávno právě viděl zprávu, která mi přišla taková poetická. Nadpis byl: „Za 100 let se zima změnila z ladovských obrázků na něco mezi jarem a podzimem,“ říká vědec.

Hana

Přemýšlím co si pod tím představit.

Petr

Ale já si pod tím představuju tu zimu, jak teďka vypadá, takže ten mi přijde vlastně docela trefný. Ale média jsou právě téma, o kterém se nějakým způsobem dneska chceme bavit.

Hana

Je to tak. My už jsme se dřív bavili o tom, že k těm konverzacím, když se bavíme o klimatu, s kýmkoliv, je super mít nějaká data, nějaké podklady, ale pravda je taková, že ne vždy máme po ruce vytištěnou krásnou infografiku nebo tabulky, nad kterými se můžeme bavit. A mám dojem, že spoustu těch informací, na kterých ty konverzace zakládáme, pochází právě z médií a někdy jsou trochu útržkovité, někdy jsou trochu zkratkovité, protože přesně zachytíme možná jenom nějaký titulek nebo si tam pamatujeme pár větiček z nějakého článku, který jsme četli, takže média dost vlastně formují to, jak o tom přemýšlíme, myslím, o změně klimatu a dekarbonizaci.

Petr

Z nějakých zahraničních zdrojů jsem i četl, že jsou vlastně klíčová v dekarbonizaci, že pokud chceme transformovat společnost, tak prostě musíme nějak transformovat média, to, jaký je mediální obraz dekarbonizace v tomhle sektoru, no, a proto jsme si pozvali zástupce médií do dnešní epizody, konkrétně České televize a Českého rozhlasu, se kterými se chceme bavit o tom, jakým způsobem se o klimatu reportovalo dřív, jak to vypadá dneska, jaké jsou třeba jejich záměry do budoucna a co jsou ty hlavní klíčové body, se kterými je potřeba pohnout, aby byla změna klimatu třeba lépe pokrytá právě v různých médiích.

Hana

Tak jdem na to. Pojďme si představit dnešní hosty.

Taťána

Jsem Taťána Míková, česká klimatoložka, meteoroložka a taky moderátorka zpráv o počasí.

Jan

Já jsem Jan Kaliba, klimatický zpravodaj Českého rozhlasu, to je pozice, kterou jsme v Českém rozhlase zřídili nedávno.

Petr

Asi úplně na takový jako odstartování. My jsme vás poprosili, kdybyste se mohli trošku představit a teď, jak jste se k tomu vlastně dostali a jak to téma změny klimatu žije ve vašem profesním životě? Možná i osobním? Jestli můžete trochu nás pozvat do toho vašeho světa.

Představení

časová známka: 02:43

Taťána

Tak asi začnu. Tak vlastně moje profese byla úplně původně klimatologie. Já jsem vystudovala matematiku, fyziku a potom tedy specializaci meteorologie a klimatologie a vlastně to moje první umístění v Českém hydrometeorologickém ústavu bylo právě v oddělení klimatologie, takže jsem klimatologií začínala v době, kdy když jsme se zeptali našich učitelů, co si vlastně myslí o možnosti, že se klima mění v důsledku toho, že lidé opravdu vypouštějí do ovzduší spalováním fosilních paliv hodně skleníkových plynů.

Tak naši učitelé na to raději moc nechtěli odpovídat, protože v té době už sice existovaly první noty Světové meteorologické organizace, které naznačovaly, že tady určitá změna být může, ale vlastně nikdo ji nechtěl kvantifikovat a spíš se všichni stavěli k té věci velmi rezervovaně. No, a ještě v té době já jsem vlastně začínala na klimatologii těmi základními úkoly, to znamená posoudit, jestli někde byly opravdu takové bouřky, jak je pojišťovna dostala nahlášené, nebo jestli opravdu počasí se někde vyvíjelo takovým způsobem, že mohlo třeba poškodit úrodu nebo udělat velké problémy. Takže to byly moje první úkoly a já jsem začínala s tou klimatologií opravdu od těchhle maličkých krůčků a taky jsem tehdy sledovala, jaké klima v té době bylo a měla jsem tu příležitost opravdu pomocí objektivních čísel vidět, jakým způsobem se v těch desetiletích vyvíjí.

My jsme vlastně už v devadesátých letech, v roce 95, 96 měli první projekce toho, jak se klima může za příštích 20, 30 let změnit, a taky jsme na ně měli navazující studie, třeba lesníků nebo zemědělců, dokonce i expertů z oblasti zdraví, kteří vyhodnocovali, jak tahle změna klimatu, pokud by se zrealizovala, protože to byly opravdu první projekce, my jsme nevěděli, jestli nám tyhle projekce vyjdou nebo nevyjdou, ale oni se měli vyjádřit k tomu, pokud vyjdou, tak co to udělá s lidmi, jak to na ně bude působit a co to pro ně bude znamenat. A musím říct, že dneska ve světle těch desetiletí, které mezitím uplynuly, tak jsem až překvapená, jak vlastně tyhle velice jednoduché úvahy hodně vycházejí.

Jan

Děkuju. Já si někdy říkám, nebo představuju tu svoji roli, že jsem taková chodící mainstreamizace toho tématu. Když se ohlédnu nějakých 10 let zpátky, tak vlastně ne, že bych to téma nevnímal, ale nepovažoval jsem ho za nějak jako urgentní, považoval jsem ho za jedno z více problémů lidstva, které se musejí řešit. Narážel jsem na to vlastně i ve své profesi, protože jsem začínal jako sportovní novinář a dělal jsem třeba hodně lyžování, alpské lyžování, a tam samozřejmě rok za rokem byly ty změny vidět, ale vlastně jsem jako neměl nějaké nástroje k tomu, jak to úplně do té práce promítnout. O to se hodně snažím teď. No, a pak jsem se stal americkým zpravodajem, washingtonským zpravodajem Českého rozhlasu, a to bylo v roce 2017, a mně se tam slilo vlastně víc efektů dohromady.

Jednak to byla doba, kdy po tom roce 2018 vyšla ta, můžeme říct, asi přelomová zpráva IPCC, která aspoň pro mě změnila úplně všechno, změnila nazírání na to téma, když jsem pochopil, že to je prostě meta, téma, které je hrozně urgentní, důležitější nebo nechci říct důležitější než ty ostatní krize, které prožíváme, ale že každou tu krizi vlastně jako zhoršuje a když nevyřešíme tohle, tak nevyřešíme ani ty ostatní. Zároveň se nám s manželkou rychle po sobě v té době narodily dvě děti. Člověk taky začne jako přemýšlet o světě trošku jinak a ještě navíc vlastně tou jako mojí profesní rolí jsem začal jako natáčet na místech a s lidmi.

A hlavně tedy na místech, kde prostě se dalo na tu změnu klimatu sáhnout, což je jako její problém, že jo, i v médiích, že to je takové abstraktní téma, ale já jsem prostě přijel třeba na ostrov, který se jmenuje [tenžír], je to vlastně jako vzdušnou čarou, řekněme, 150 km od Bílého domu, a to je ostrov, kde vlastně zmizelo za posledních 150 let 2/3 té půdy, na které ti lidé žijí, odřízlo jim to vlastně část toho ostrova, oni museli opustit a stáhnout se na ten největší, co zbyl. Tam to zanechalo domy, prostě lidé tam kopali kosti svých předků a odváželi je na ten hlavní ostrov, aby je nějak důstojně pohřbili, než to pohltí moře a zároveň teda nevěřili ve změnu klimatu, mluvili jako 90 %, volila Donalda Trumpa, který změnu klimatu popírá.

A oni to všechno přičítali erozi, pouze erozi, takže vlastně přes tyhle příběhy a hlavně výjevy, které prošly člověku před očima, když jsem si pospojoval tyhle vlastně tři vlivy, tak jsem si došel k tomu, že změna klimatu je prostě téma, které navíc mě zajímá - samozřejmě to mediální prostředí. Zjistil jsem, že v zahraničí začínají vznikat klimatické redakce a že se tomu opravdu začínají poctivě věnovat, nakonec z nějaké naší debaty vyplynulo, že ano, pojďme teda zavést roli klimatického zpravodaje, kterým jsem se teda stal. A zkoušíme vlastně dosáhnout toho, aby to téma prostupovalo tím vysíláním, aby to bylo napojené.

Abychom změnu klimatu jednak drželi v tom vysílání, ale způsobem, který bude vyhovovat mediální rutině, který bude odpovídat tomu, jak publikum, co publikum vnímá za důležitá témata, protože se to opravdu, jak víme, týká všech vrstev našich životů a dá se o tom určitě referovat zajímavě a napojovat na témata, která jsou důležitá, aktuální a lidem i nějak emočně blízká. Tak prostě pracovat na tom, aby změna klimatu nebyla dlouhodobým tématem, které vlastně nikdo nevíme moc, jak uchopit, a když už, tak se pohybujeme na těch pólech: katastrofa nebo naděje, až falešná naděje. Zkusit být co nejkonkrétnější a umět to dostávat do veřejného prostoru na praktických příkladech, které jsou lidem blízké.

Hana

Vy už jste na to trochu narazil, ale mě by zajímalo, jak se z vašeho pohledu z dvou různých pohledů vlastně vyvíjí to reportování o klimatu, protože už máte nějaký pohled, ať už ze zahraničí nebo i dlouhodobější, tedy v Česku, tak jak to vlastně vypadá a co se mění.

Vývoj reportování o klimatu

časová známka: 09:39

Taťána

Tak kolega už do jisté míry některé věci z toho naznačil. Já bych to možná shrnula trochu z dlouhodobějšího pohledu, protože si vzpomínám, když jsem v těch devadesátých letech přišla do České televize, tak když jsme mluvili o změně klimatu, tak to bylo, tuším, mezi rokem 94 a 2000 jednou jedinkrát, když jsem dostala za úkol udělat krátkou zprávičku do událostí, jak je to vlastně se změnou klimatu a co si o ní kdo myslí a co ti klimatologové vlastně vyzkoumali? A musím říct, že když si uvědomím, jak jsem tehdy vlastně mluvila o věcech, které dneska dokážeme vyjádřit úplně běžnými slovy, jak vnímají věci lidé, které potkáme na ulici, tak to bylo strašně šroubované a strašně komplikované.

Hana

Mě spíš šokuje, že mezi roky 1994 a 2000, jako za těch šest let, je jenom jedna zmínka u vás v České televizi z vašeho pohledu.

Taťána

Takhle, já bych nemohla říct, že se o tom nezmiňovali kolegové reportéři, to asi ne, ale v té době opravdu nebyla změna, nebyla změna klimatu nijak preferované téma. I z hlediska toho, že ta média, a to řeknu teď obecně, si musela dávat pozor, aby si v politické sféře nerozkmotřila lidi, které potřebovala k úplně běžným každodenním informacím, které se v politice dějí.

A musím říct, že přinejmenším ta devadesátá léta, ale po roce 2000 určitě aspoň 45 let to trvalo, než si média vůbec dovolila říct něco o změně klimatu, co odpovídalo tehdy současným znalostem a vědomostem, které už klimatologové měli. Ta média prostě postupovala tak, aby mohla svoji práci dělat, a to musím ŝíct, že hlavně v té politice, protože tohle téma v té době všichni považovali za velmi okrajové. Já jsem vlastně řekla, že ještě v osmdesátých letech ani naši učitelé na vysoké škole se tomu moc nechtěli věnovat. V těch devadesátých letech už to bylo jinak, ti, co studovali 10 let po nás, to měli opravdu jinde, ale ve stejné době se tomu nechtěli věnovat ani politici a ani moc média, aby si je nerozkmotřili.

Petr

Já si vlastně dokážu představit jakousi paralelu, že pokud ta změna klimatu opravdu je okrajové téma, já potřebuji s tím člověkem vést každodenní rozhovor o důležitých politických otázkách, tak přece si ten vztah nerozhodím tím, že se ho zeptám na to, proč jednou špatně zaparkoval. Když to je prostě ministr vnitra, se kterým potřebuji řešit důležité otázky ohledně celého státu, tak to jako vynechám z toho rozhovoru. Vlastně jako postoj těch třeba reportérů tomu rozumím.

Taťána

Trefil jste hřebíček na hlavičku. Tak to skutečně v té době bylo, a to téma změny klimatu v té době nebylo považováno za důležité.

Jan

A zároveň si myslím, že tam hraje roli sebevědomí a že se mohou o něco fakticky opřít a v té reportáži nebo v tom rozhovoru to použít. Myslím, že to v tom veřejném prostoru chybí i proto, že to ještě není součástí nějakého obecného novinářského minima. Když jsem fotbalový reportér, měl bych asi znát pravidla fotbalu; když jsem parlamentní zpravodaj, asi bych měl vědět, jak funguje sněmovna. Ale u té změny klimatu si myslím, že v dnešní době vlastně existuje článek z novinářského institutu Harvardovy univerzity z roku 2022, jehož titulek zní: „V dnešní době je každý z nás novinářů klimatickým novinářem.“

Protože se to týká, opravdu to prostupuje natolik vším a je ta perspektiva důležitá od prostě domácí i zahraniční politiky, vědy, přes kulturu až po sport, že by měl to minimum jako každý znát a že to není nutně tím, že by 90 % novinářů byli popírači změny klimatu, ale prostě potřebují nějakou jistotu, že tam mohou tu větu říct, že když dělají desátý rok po sobě reportáž o tom, že nám jako na začátku dubna všechno rozkvetlo a je tropický den, to trošku přeháním, ale prostě se to opakuje čím dál častěji, takže tam jako ten kontext té změny klimatu se mohou odvážit dát.

A často říkám, a mi to odpusťte jako autoři podcastu, ale že kolikrát jedna správně zařazená věta na správném místě nebo správně položená otázka ve správný okamžik ve správném rozhovoru je cennější než další třicetiminutový pořad o klimatu. Že ta konfrontace těch politiků, anebo ten kontext v těch třeba jako regionálních, lokálních reportážích z toho terénu o těch brzy probuzených včelách a rozkvetlých jabloních, je klíčová pro propojování toho publika, aby si to ty lidi spojili s tím problémem celkovým.

Taťána

S tím, jestli můžu teda určitě souhlasila. Doba se hodně vyvíjí, to znamená, že ta informovanost obecně je trochu lepší než bývala, ale lidé dnes jsou přesně zvyklí žít těmi příběhy a rádi mají, když se jim prostě vlastně všechno, co vidí kolem sebe, přes ty příběhy sděluje, lépe si to zapamatují a myslím, že právě v dnešní době tu změnu klimatu těmi příběhy mnohem lépe poznávají, ovšem kdy přijde ta generace, která už s těmihle věcmi bude přicházet, to bude ještě asi chviličku trvat.

Posun v mediálním pokrytí

časová známka: 15:23

Petr

Já jsem se chtěl zeptat, protože jak to popisujete tu historii, tak to tam fakt zní jako velký posun od toho. Opatrně jsme si možná odvážili jednou někde to jako zmínit, a teď nedávno jsme se koukali na nějaký pořad, jako v České televizi, snad 25 minut jako věnovaných přímo změnám klimatu. Vlastně dost do hloubky. I jako já, člověk, který je do toho hodně ponořený, tak jsem si říkal, tohle je dobré, jako to je, to je jako poctivě tomu věnovaný čas, poctivě odpracovaná jako novinářská práce. Tak dokážete pojmenovat možná nejenom kdy, ale jako jak se tohle začlo měnit, že najednou i v médiích cítím teď jako mnohem větší, řekněme, jako odvahu nebo prostor. Máme tady pozici klimatického reportéra a podobně. Tak co byly ty prvky, které to jako změnily, že teď už vlastně to je téma, o kterém se dá mluvit, o kterém se mluví, kterému se věnuje jako mnohem větší čas.

Jan

Získalo to i jakousi, řekněme, relevance tím, že to vidíme fakt všude kolem sebe, takže logicky jako novinář, který má popisovat, co se děje, na to musí reagovat. Takže myslím.

Petr

Teď je jakoby sucho, kůrovec, není sníh na horách. Všechny tyhle…

Jan

To i ty managementy začínají asi chápat, že potom i poptávka.

A získal tím možná, řekněme, i nějakou jako prestiž. Washington Post získal Pulitzera v roce 2020 za sérii klimatických reportáží. Jo, že tam možná v tom mixu to taky hraje nějakou roli.

Taťána

Myslím, že jak se to více projevovalo v těch sférách hospodářství, které byly důležité, a dotýkalo se to i každodenního lidského života, tak média si toho více a více všímala. Já si vzpomínám na jednu reportáž, kterou jsme skončily, byly to vánoční svátky, ale nechci říkat přesně ten rok, protože si ho úplně nepamatuji, ale tam končili opravdu tím, že podnikatelé se tomu přizpůsobili a protože není vůbec žádný sníh, tak místo lyží půjčují kola. Tak nějakým způsobem takovými jako opravdu reálnými případy, které se odehrávaly, jsme i my třeba dostávali potom daleko častěji slovo, co si myslíte o těch změnách klimatu a jak je máme vnímat? A tohle se, řekla bych, postupně začalo vyvíjet i v tom, že všichni si uvědomili, že to, že klima třeba v zimě není zimní, na jaře je bláznivé, střídají se prostě extrémy, které jednou vypadají jako zima a za dva dny už zase skoro jako léto, tak už potřebovali vyprávět i něco jiného, než že je zase to samé, co loni na jaře a chtěli k tomu ten komentář těch klimatologů, takže vlastně se čím dál více i ta slova odborníků začala objevovat v médiích.

Jan

Vypustit klimatology z jejich, z jejich klecí a nechat je mluvit v těch reportážích, které se týkají těch jablek, vleků a tak dále, to je, myslím, klíčové a možná i pro ta média.

Jako. Ta musela nutně reagovat i na nějaké vlny, jako, řekněme, zvýšeného povědomí mezi lidmi, nějaké vlny manifestací v roce 2019. Hodně potom na tom, že to začíná řešit jako byznys. A když vám to v rozhovoru sám někdo zmíní, což se asi v Česku tolik jako nedělo, ale v zahraničí ano, no, tak logicky se jako novinář vlastně musíte pak pídit o tom, co on to vlastně jako říkal, a pak se o to upřímně zajímáte, tak narazíte na to, že to je asi jako vážný problém, který.

Kterým se profesně musíte zabývat. No, tak si myslím, že to už je pak dílo těch posledních let, kdy se to, myslím, jako dramaticky mění i v Česku.

Hana

Mě by také zajímalo, jak to vlastně vypadá v českých mediálních domech. Už jsme měli nějakou perspektivu z historie, tak jak to vypadá dnes, kdo nebo kde se rozhoduje, co jsou ty klíčové pozice o tom, co tedy bude reportováno. Především nás to samozřejmě zajímá z hlediska toho klimatu.

Taťána

Jsou to, řekla bych, za Českou televizi určitě hlavně editoři, kteří ovlivňují, jak často a v kterých pořadech se právě tahle témata budou objevovat.

Klimatický zpravodaj

časová známka: 19:29

Jan

Myšlenka klimatického zpravodaje byla ta, abychom to dokázali držet v těch krátkých formátech, což samozřejmě zvláště u toho klimatu, když se začne člověk jako jde natáčet s klimatologem nebo s ovocnářem, většinou má materiálu na dokument. Jo, ale, ale já jsem říkal jako pro nás důležité držet to v tom radiožurnálovém, dvouminutovém prostě zpravodajství, aby tam to klima prostě bylo, takže já se snažím napojovat se vlastně na život těch agend těch redakcí, spolupracovat s lidmi v těch redakcích, zkoumat, jako jaké téma vlastně, jo, co schvaluje Evropská unie.

Týká se to zrovna klimatu, tak prostě se bavím s bruselskou zpravodajkou nebo se zahraničáři, co se děje na české vládě, jestli zrovna schvaluje nějaký strategický dokument, jako se teď v těchto měsících děje tak, abychom to měli podchycené, jestli to teda udělají oni z toho parlamentu nebo jim mám nějak jako přispěchat na pomoc, protože na to mám kapacitu, anebo se sporťáky, tak byl jsem jeden z nich, takže k tomu mám jako hodně vztah.

Takže když jste zmiňovali to lyžování, tak samozřejmě letos zrušená Jizerská padesátka, a pak na konci zimy jsem si to vzal jako téma, které jsem udělal na větší ploše, jaká je vlastně budoucnost organizovaného zimního sportu v Česku, kde jsem se bavil kromě jako expertů klimatologických, tak s těmi pořadateli, kteří už to taky velmi silně vnímají, pojišťoven, pojistitelnost těch akcí a tak dál, a vlastně se pak ukázalo, že potom, když ta textová verze, která se pak objevila na webu, na irozhlase, tak byla nejčtenější za celý den, tak Jizerská padesátka měla mít zhruba 10 000 účastníků, to asi tak 1 ‰ populace, takže to je zrovna, to je zrovna to klimatické mango.

Bavil jsem se s kolegy ze zahraničí a řešili jsme najednou semináře, jako jakým způsobem, tak ty klimatické změny vlastně odvyprávět nejvíc, co funguje vlastně, jo, co ti lidi, co to publikum jako na co reaguje? A začala jako kolegyně z Kolumbie, která řekla, no, když my jsme měli sucha a zdražili nám tady skokově mango, tak to byl ten moment, kdy se lidi začali zajímat o klima v médiích, takže jsme pak řešili, co v které zemi je to mango, takže u nás si myslím, že je to třeba to rekreační lyžování.

Hana

Jizerská padesátka.

Taťána

No, ale já bych k tomu navázala, když už se o těch lyžích bavíme, vezměme to trochu i šířeji. Málokdo si uvědomoval a možná ani klimatologové tohle úplně vždycky nenapadlo, byť k té extrémitě už teď směřujeme a uvědomujeme si to. Tak na začátku sezóny bylo několik pohárů svět, několik závodů Světového poháru v lyžování zrušeno kvůli počasí a nebylo to kvůli tomu, že by třeba neměli v Alpách sníh, ale tam prostě bylo takové počasí, že buď se ten sníh nedal upravit na ty závodní podmínky, anebo tak strašně fučelo, že si je netroufli na tu trať pustit. A to jsou prostě najednou takové spousty efektů, které v tom mohou hrát roli, že vlastně ten sport, jako hlavně ten zimní, asi se jeví dost ohrožený.

Jan

A když se vrátím k té původní otázce, tak tohle je teda vlastně ten úkol spíš těch médií, si to zorganizovat tak, aby třeba i ti sportovní reportéři to minimum znali a uměli tam tu souvislost říct. To je jedna rovina, a potom jste se vy zeptal na to jako vysvětlování.

Nehysterizování toho tématu, tak to asi je ta role třeba i těch delších formátů, a myslím si, že jako třeba Český rozhlas Plus se tomuhle docela hodně věnuje a že se objevují často rozhovory, kde na větší ploše se dají ty problémy.

Petr

Mě v tomhle zajímá i třeba s ohledem na tu Českou televizi, jak funguje nebo tak, protože si nějak představuji, že teď veřejnoprávní média v tom asi mají ještě specifickou roli, ale i tak si myslím, že je potřeba prostě mluvit o něčem, co někoho zajímá, co někdo bude sledovat, jinak ten pořad se třeba asi neudrží. A tak, jak vy trošku naznačujete, co bývá čtené, co nebývá čtené, ale jak to vlastně, jak do médií dostávat právě třeba témata, která nejsou tak populární, nebo která opravdu jako vyžadují trošku víc vysvětlení, jako že kdyby měl být pořad o tom, jak funguje skleníkový efekt, tak to už se možná nedá tak úplně snadno navléknout na to, že zrovna teď není někde sníh nebo je sucho nebo zmrzlé meruňky, tak je tohle reálně bariéra, že prostě je potřeba, nevím, snažit se to něčím jako opepřit aktuálním vůbec? Bylo možné to třeba do toho prostoru dostat?

Jak to funguje v ČT

časová známka: 25:55

Taťána

Jestli můžu za Českou televizi, tak tady my samozřejmě máme některé pořady, které dávají větší prostor, a i když k některým dáváme podnět třeba i my z meteorologické redakce nebo redakce vědy, která se tomu věnuje zase spíš ve chvílích, kdy vyjde nějaká světová zpráva o klimatu a něco se hodnotí, tak přicházíme s náměty, že nějaké téma by stálo za to rozšířit, a třeba v Devadesátce nebo v Událostech, komentářích, ale tam je to vždycky už přece jenom kratší komentář, takže ta Devadesátka je asi pro nás optimální formát. Můžeme rozebrat nejenom tak, že dostanou slovo ti, kteří něco zažili a můžou to vyprávět, nebo prostřednictvím reportérů ukázat, ale dostáváme tam slovo i třeba my meteorologové, kdy můžeme některé ty věci vysvětlit, a ta Česká televize se snaží právě tyhle komplikovanější věci i s pomocí grafiky a nějaké popularizace, které se snažíme dosáhnout, už s tím máme určité zkušenosti, takže snažíme se je tam vysvětlit i s tím pozadím respondentů.

Jan

Kteří umějí jako velmi jednoduše, srozumitelně a ještě jako tam vypíchnout nějaké jako titulkové slovo, tak si myslím, že jsou potřeba jako sůl v tomhle tom jako komunikačně, byť rozumím tomu, že z pohledu experta se pak jako drbu všude možně a ošívám, že to není jako exaktně přesné, ale pokud vezmeme ten příklad toho skleníkového efektu, tak asi opravdu jako každý týden odvysílat pořad o skleníkovém efektu, to by asi jako nikdo úplně nesledoval, ale jak říkala Taťána, dostat to vlastně tam, kde je to jako důležitý kontext, tak to občas dostat do toho konkrétního příběhu, který zrovna vyprávím. Ono je to, když dělám 30 sekundovou zprávu zpráv na Radiožurnál. Tak jako je to složité, ale.

Jako někdy je to tam vlastně i nezbytné, jo, a říct teda, že když se někde otvírá, zase v Americe, otvírají nové jako LNG terminály, tak tam tak zmínit, že prostě podle vědců a podle zprávy IPCC, pokud chceme udržet klima pod oteplením do, řekněme, dvou stupňů, nemůžeme si dovolit otevírat novou fosilní infrastrukturu. A tím vlastně, když to dokážete jako do jedné věty nějak jako zformulovat a dodržíte tu stopáž, no, tak tam vlastně dostanete zprávu IPCC ještě nějakou dobu po jejím vydání. Ale kdybyste chtěli udělat pořad o zprávě IPCC, tak to každý vypne, že jo. Takže si myslím, že znát tu podstatu a umět ji použít v ten správný okamžik, je asi cesta, jak tyhle základy prostě předávat a upevňovat to i v nějakém mentálním otisku toho publika.

Hana

Skleníkový jev je velké téma, masivní, a dovedu si představit, že se nedá dostat do krátkého formátu. Ale mě by vlastně zajímalo, jaká témata vy sami nejčastěji možná reportujete nebo o nich nejčastěji mluvíte, a možná už jich trochu máte plné zuby, protože o nich mluvíte dost často, a naopak teda si myslíte, že jsou podreportovaná. Chápu, že určitě je to často to větší téma, které se možná nevleze do toho menšího formátu, ale která témata? Klidně myslíte, že by mohla být reportovaná více, ale nejsou.

Výzvy reportování o extrémech

časová známka: 29:22

Taťána

Tak já začnu tím prvním, čeho si asi obecně meteorologové u nás v televizi určitě všimli. A myslím, že i jinde mají plné zuby. To jsou extrémy, samozřejmě překonáváme nejvíc extrémů, těch, co jsou směrem nahoru, prostě překonaná maxima rostou, rostou do nebe, ale v důsledku toho, co už jsme tady trochu zmínili, protože máme velké výkyvy, tak máme i skutečně překonaná minimální extrémy, to znamená, ten rozkyv se nám zvětšuje a myslím, že meteorologové už by rádi mluvili o některých dalších věcech, ale bohužel se nám to vlastně v těch médiích trošičku scukává na to, že my musíme vysvětlovat to, co se děje, a ony se ty extrémní situace podepisují prostě na tom každodenním životě lidí, to znamená, že ty reportáže prostě o tom, co lidé žijí, jsou, je to v nich, a je na nás, abychom to znovu a znovu vysvětlovali, byť už asi musím říct, že spousta, spousta z nás by o tom radši nemluvila, ale to se nedá.

Petr

Je jedenáctý nebo dvanáctý nejteplejší měsíc v historii měření.

Jan

Už se to hraje jako noční můra i klimatických zpravodajů, protože co chcete jedenáctý měsíc za sebou udělat? O tom, že zase byl rekordní, a udělat to po jedenácté jinak, a ono vlastně není důležité, že ten jeden měsíc byl rekordní, ale asi děláme zase potom rozhovory s klimatology a ptáme se, nebo letní horka zase přijdou a zase budeme dělat ty samé rozhovory, takže vlastně být inovativní a trošku.

Myslet si, jako myslet jinak v těch stále se opakujících situacích, tam si myslím, že je velké pole pro, jako specialisty, klimatické, klimatické novináře.

Petr

A teď úplně cítím, co zažíváte, když o tom oba mluvíte, že to je výzva reportovat o tom samém, aby to nebylo pořád to samé. A ještě to někoho zajímalo, že stále je tady změna klimatu a zase je kvůli ní vlna veder a zase máme změnu klimatu a kvůli ní veder.

Jan

Téma nemáte jako breaking news, ale vlastně je to breaking news, 365 dní jako v roce, ale mediální svět takhle nefunguje. To nemůžete dát poprvé každý den prostě už teďka vlastně po zbytek našich životů na první místo ve zprávách.

Taťána

Ale na druhou stranu já z České televize mám tu zkušenost, že lidé počasí sledují, to znamená, i nám se osvědčuje, když ta témata, která dáváme jednou za týden, třeba přímo do událostí, když se tam obměňují i nějaké aktualizované věci, nejenom čistá předpověď, ale i prostě vysvětlení některých věcí, zvlášť když se jedná o extrémy nebo o nějaké důsledky toho, co se dělo v nějakých měsících předtím, tak lidé u toho vydrží a vůbec neodcházejí jako diváci. To znamená, že na druhou stranu asi se nám daří je zaujmout a snad to není pořád to samé, ale měli bychom asi využít toho, že lidi to zajímá a vysvětlovat jim víc a víc. No.

Jan

Taky, taky na to myslím kolikrát při našem.

Našich relacích o počasí, že možná i od České televize se můžeme někdy v tomhle učit, ale vlastně tady si myslím, že je třeba jako výhoda proudového vysílání i třeba toho Radiožurnálu, kdy přesně tenhle efekt, že lidi to nevypnou a neodejdou, jo, když uděláte téma, které je navázané na nějakou aktuální věc z domácí politiky nebo ze sportu a uděláte to z té klimatické perspektivy, když je tam důležitá.

Tak když o tom uděláte dvouminutový příspěvek na Radiožurnál mezi písničkami do té hodiny, kde ale těch témat je víc a jsou tam dvoje zprávy a lidi prostě to poslouchají kontinuálně, no tak to nevypnou a vlastně to propichuje tu bublinu a dostane se to i k lidem, kteří klima jako i v roce 2024 míjí. Nezajímá je to nebo je to otravuje. Kdežto půlhodinový pořad si nezapnou nebo v novinách prostě tu stránku přeskočí, takže si myslím, že to je takové kouzlo.

Jako proudového rozhlasového vysílání v tomhle tom.

Co je těžké do médií dostat

časová známka: 33:23

Petr

Co tedy na té druhé straně té mince, nebo když otočíme stránku, na to, čeho byste vlastně rádi viděli víc v médiích, a je to třeba těžké tam dostat, nebo možná nevíte, jak to udělat, aby to někdo poslouchal, aby to bylo sledovatelné, když říkáte, jako extrému bylo dost.

Taťána

No, vlastně to pozadí by se mohlo objevovat u velké spousty reportáží, ale my asi taky nemáme u nás v redakci šanci, abychom vlastně všechno, co tou redakcí prochází a co se vysílá, abychom ke všemu mohli dodat ten svůj dodatek, který bychom rádi, a není to jenom časovým hlediskem. Oni někdy by třeba kolegové z redakcí z krajů byli rádi, kdybychom jim tam nějaký doplněk dali, ale ne vždycky se to dá stihnout jaksi v tom kontextu toho, že musíte připravit všechno vysílání, které se připravuje pravidelně, a ještě byste rádi něco udělali navíc, co vlastně. Ne pokaždé se prostě dá stihnout.

Jan

Tam jako smířit. Vlastně ten biorytmus toho zpravodajského a vědeckého života je trošku náročný, protože snad nejrychlejší atribuční studii, co jsem zaznamenal, byla za čtyři dny, to byla teda jako extrémní rychlost z toho vědeckého hlediska, ale z hlediska zpravodajství ještě se to týkalo nějaké zahraniční země, tak kdybych tady přišel za editory po čtyřech dnech, ale už vím už jako, jestli to bylo nebo nebylo, nakolik to bylo tou změnou klimatu, tak za čtyři dny u zahraničního tématu už to, a to se to týkalo, myslím, New Yorku, nějakého hurikánu v New Yorku, který tam spustil záplavy, ale stejně prostě už je to, dá se to zmínit někde, když je pak příležitost, že jo, jako třeba v následujícím jako období, jestli vzpomenete, že se vám to jako hodí, když o tom vysíláte, ale jako že by to byla zpráva, to samozřejmě není, ale pro tu vědeckou komunitu to bylo vlastně jako wow, čtyři dny, jako níž už se možná jako nedostaneme, ale když mám dát jako konkrétní příklad, tak třeba když byly ty hrozné záplavy v Derně v Libyi.

Minulý rok byly zpracované nějaké atribuční studie. Samozřejmě už bylo pozdě. Tady jsem to ani nenabízel, ale teď, když byly ty deště a záplavy v Dubaji, tak jsem o tom dělal příspěvek, kde jsem samozřejmě nemohl říct u tohoto příkladu, ale aspoň jsem na tom pozadí vysvětlil, jak vlastně ty atribuční studie fungují, jaký je obecný princip u těchto jevů, co klimatická věda říká, a pak jsem se vrátil vlastně k té Libyi a řekl jsem, že atribuční studie následně ukázala, že loni, jak si vzpomenete, když bylo těch 5000 mrtvých v Libyi, tak se ukázalo podle atribuční studie, že změna klimatu to zesílila.

Nebo zpravděpodobnila o tolik a o tolik, takže se s tím dá jako různě pracovat, provazovat, vracet se k tomu.

Aby to jako v tom veřejném prostoru zaznívalo a byli jsme si jistí, protože samozřejmě naopak, když to budeme jako akcentovat i tam, kde se ukáže, že pak ta souvislost není, tak je to jenom kontraproduktivní a je to samozřejmě chyba. Jako klimatická žurnalistika musí vycházet z faktů a důvěryhodnost je velmi jako křehká věc. A na této musí být postavené, byť samozřejmě, a to je vlastně jako taky v tom mediálním prostředí trošku problém, že pracuje trošku s tou futurologií, jak to tady Taťána naznačovala, že máme jako pravděpodobnostně víme, kam směřujeme, ale prostě neumíme to úplně přesně a hlavně jakoby v konkrétních lokalitách jako předpovídat, takže zároveň musíme s tím pracovat. Novinařina většinou doteď popisovala věci, co se staly nebo právě dějí a teďka pracuje i s těmito předpověďmi klimatologů a je to vlastně zásadní, protože kdybychom to ignorovali, tak vlastně.

Se změnou klimatu nic neděláme, protože si řekneme: „Okay, nemůžeme si troufnout předpovídat budoucnost.“

Ale my se prostě musíme vztahovat k budoucnosti a kam míříme, ale zároveň s tím nakládat velmi opatrně, takže tohle je prostě jako strašně i pro tu novinářskou obec tenký led a komplikovaná, komplikovaná věc.

Petr

Já se vás asi chci zeptat na poslední otázku, nebo tak jako pomalu přistáváte i s tím rozhovorem. A to, jestli vy dva máte teď nějaké konkrétní plány, to, co byste třeba chtěli zpracovat, jestli chystáte nějaký nový příspěvek nebo nějaké téma, které vás táhne, na které se chystáte, nebudu se ptát na to, jak se připravujete na letní vlny veder.

Ale něco takového, jaké jsou vaše plány do budoucna.

Jan

Tak zrovna u těch letních vln veder, tam je to třeba zajímavé.

Olympijské hry v Paříži, tam prostě je hrozba toho, že to na ně dopadne, a jsem jako fakt zvědav. A třeba i porovnání českých a zahraničních médií, jak budou ti, co pokrývají olympijské hry na místě, na tohle připravení a kdo tam bude umět ten kontext dát? A.

To si myslím, že je jako relevantní téma, na které se člověk může připravit a na pozadí těch olympijských her taky ledacos, ledacos odvyprávět. Teď nevím, kdy se vysílá přesně podcast, ale jsou evropské volby a téma zelené dohody nám tady jako rezonuje. A jak říká Jan Krejník, tak se u nás o něm buď křičí, nebo mlčí, takže jsem si vymyslel takový projekt, kdy chci vlastně znovu vysvětlit, jako, proč ten dokument vznikl a co v něm vlastně je, protože to povědomí není úplně jako silné a je deformované jako těmi politickými výkřiky, takže ho znovu vysvětlit přes dva ikonické české motivy, přes auto a pivo.

Takže vlastně trošku jít na to obráceně. Ne, tohle je Green Deal a je v něm to, a to, tohle je pivo, tohle je auto a na tomhle produktu a kulturním symbolu a toho prostředí kolem něj se to projevuje. Na něm se zelená dohoda projevuje tak a tak, takže asi tohle, no.

Petr

Díky.

Taťána

Tak my bychom rádi v České televizi samozřejmě na tu tradici toho, že představujeme změnu klimatu a toho, co za ní vidět, pokračovali. Musím říct, že léto je tradičně u nás období, kdy počasí prostě dostává velké slovo, ono nás v létě bude hodně zajímat, co se vlastně změní, až opravdu dozní tohle aktuální El Niňo. Jestli to bude mít na ty globální údaje, které pak budeme o světě dostávat, nějaký vliv a jak případně, jestli vůbec, nám ty teploty budou klesat, alespoň jeho odeznění, jestli skutečně budeme moci říct: „Ano, těch 12 nebo možná to bude dokonce nakonec 15 měsíců, kdy bylo opravdu nejtepleji v historii, končí a teď se přece jenom dostaneme zase někam níž,“ anebo jestli se posun neposuneme a možná, že těch 12–15 měsíců bude sice nejteplejších, ale budeme se třeba pohybovat těsně pod nimi a vydržíme tam zase dlouho.

Takže to jsou pro nás otázky, které nás čekají teď a budeme se snažit o nich samozřejmě divákům vyprávět. Já bych možná zmínila i třeba Českou meteorologickou společnost, která se čím dál víc snaží v těchto věcech angažovat a třeba v nějakých i populárních cyklech, třeba jako bylo České počasí, naši odborníci vykládají o tom, jak oni vidí některé pohledy toho, co nás v každodenním životě potkává, když se to proloží takovými zajímavými pokusy, jak lidé třeba v sauně vnímají horko a následně v kryogenní komoře zimu, tak ono to lidem vytvoří takové prostředí a vjemy, které jim dovolí, že si vlastně to, co jim ten odborník sděluje, možná lépe představit nebo zapamatovat.

Hana

Tak jo. My moc děkujeme za rozhovor.

Petr

Děkuji, že jste přijali pozvání. A myslím si, že moc rádi. Určitě. Pokud do podcastu vydržíme a vy vydržíte ve vašich pracích, tak si myslím, že by to bylo zajímavé. Vzhledem k tomu, jak tady doba je teď dynamická, tak se třeba někdy ozvat, zeptat se po dvou letech tak, jak se teď změnila situace, co se týká reportování klimatické změny, kde jsou ty posuny, protože třeba za poslední dva roky, za posledních pět let i v tom českém prostoru ty změny byly velké. Takže moc děkujeme ještě jednou, že jste přijali pozvání.

Taťána

Bylo to příjemné povídání, tak jestli se někdy potkáme, budeme rádi.

Jan

Děkujeme za něj, za to pozvání a ať se vám daří.