65: Energetika budoucnosti: Živě na festivalu United Islands

Tento přepis byl pro lepší čitelnost gramaticky a stylisticky upraven. V případě, že potřebujete doslovné citace, ověřte si je přímo v nahrávce.

Petr

Ahoj všem, kteří nás posloucháte, tady je Petr Holík a podcast 2050. My si dneska uděláme takovou malou odbočku od série o lidech a společnosti, kterou vydáváme tohle jaro až do léta. A podíváme se trošku na téma energetiky, protože energetika v České republice je pořád největším zdrojem emisí skleníkových plynů, tak se podíváme na to, jak by mohla vypadat energetika v budoucnosti. Tenhle rozhovor, který za chvilku uslyšíte, jsme natočili živě na festivalu United Islands. Někteří z vás nás tam možná přišli navštívit a viděli nás osobně. Tak to, co je k tomu asi potřeba říct, možná omluvte místy ne úplně dokonalou zvukovou kvalitu. Jak říkám, bylo to živé vystoupení, naše hosty i téma představím za chvilku už v rámci toho samotného rozhovoru, takže vám teď přeju jen to, abyste si užili poslech.

Vážení přátelé, vážení a milí, vy jste tu přítomni, tak vás chci pozdravit jako první, díky, že jste tady, díky, že jste přišli, zároveň chci pozdravit i ty z vás, kteří nás posloucháte, ještě nás neposloucháte v našem čase, ale ve vašem čase nás právě posloucháte, protože tenhle podcast vyjde samozřejmě i online, my se tady potkáváme v rámci festivalu United Islands.

A na začátek bych moc rád poděkoval spolku “Díky, že můžem”, že můžeme mít tento podcast tady. Jsou to organizátoři této debaty a my se budeme bavit o energetice, budeme se bavit o energii budoucnosti, o tom, kam směřuje jak Evropa, tak Česká republika. A dnešními hosty jsou Martin Sedlák, poradce ministra životního prostředí právě pro energetiku a ředitel Svazu moderní energetiky. A Jan Krčál, analytik projektu Fakta o klimatu, vítej, hezký den.

Kdo poslouchá náš podcast, tak někteří z vás už Jéňu v několika epizodách slyšeli, takže tenhle hlas je známým hlasem. My chceme tak postupně pokrýt to, kde se vlastně energetika nachází nebo nacházela těch posledních jako 20 let v Evropě, protože dneska slavíme dvacetileté výročí našeho vstupu do Evropské unie, tak od toho se tak trošku odpíchneme a potom se podíváme na to, kam ten svět směřuje, svět v oblasti energetiky, takže ať už na evropské úrovni, jaké jsou ty velké trendy a potom, co jsou ty úkoly třeba pro Česko nebo pro jednotlivé aktéry právě v tom českém prostoru. To, pánové, pojďme se možná odrazit od toho výročí, které tady dneska slavíme, máme 20 let v EU. Dokázali byste nějak říct, co nám těch 20 let v Evropě přineslo právě v oblasti energetiky? Možná. Koukám na vás, Martine, jestli byste to mohl takhle odpálit.

Martin

Evropě se určitě sluší poděkovat za to, že první impuls rozvoje moderních obnovitelných zdrojů přišel s českým vstupem do Evropské unie, byl to závazek zvýšit zelenou elektřinu na 10 % do roku 2010. A ta vlastně dala za vznik zákonům, které rozhýbaly investice do fotovoltaiky a větrných elektráren po roku 2005. Ta česká zkušenost potom samozřejmě měla nějaký svůj vlastní obraz, za to už Evropská unie nemohla, bylo to dáno vlastním politickým prostředím v Česku, ale to, že vůbec obnovitelné zdroje se začaly rozvíjet, tak je i zásluha EU.

Petr

Takže ten impuls přišel už vlastně před těmi 20 lety. Dokázal byste možná nějak jako v krátkosti nastínit ten evropský příběh, co se týká, ať už jenom obnovitelné energetiky nebo energetiky jako celku, co jsou nějaké velké milníky? Možná, jestli máte v hlavě nějaká čísla nebo nějaký takový, jako, že bychom to předestřeli, graf, který odvyprávíme, ale neukážeme, dá se, dá se to nějak takhle proletět.

Martin

Jo, tak asi úplně na začátku to bylo spíš o jádru, ale potom od devadesátých let to začalo být také o obnovitelných zdrojích, fotovoltaice a větru, tam ještě vlastně jeden další zajímavý milník v letošním roce. Křemíkový solární článek slaví 70 let od svého představení ve Spojených státech, kdy ho vědci v Bell Labs představili. Tehdy byl účinný jenom šesti procentní, ale právě od těch nultých let se začala rozvíjet moderní křemíková fotovoltaika, do dnešního asi vlastně nejvíce demokratického zdroje energie, který máme k dispozici.

Petr

Chceš něco plnit? Jenom k těm posledním 20 letům evropským?

Jan

Určitě. Jako mně tam totiž přijdou jako důležité dva prvky, které dneska ve velké míře definují energetiku v Evropě, které vlastně vzešly z té celoevropské debaty. Jeden z těch prvků je liberalizace trhu s elektřinou, tady jako v předchozích dekádách si každá země řešila energetiku po svém, měla jako v principu klasicky státní monopol na výrobu elektřiny, na distribuci elektřiny, na prodej elektřiny a liberalizace je něco, co tady ty státní monopoly narušilo a otevřelo společný přeshraniční trh s elektřinou, k čemuž se možná ještě dostaneme. Jaké to má dopady?

A druhý silný bod je systém obchodování s emisními povolenkami, který vlastně dneska tu energetiku hodně proměňuje, který už taky má jako ten, ten historický vývoj dlouhý, jo, to není otázka posledních pěti let, kdy se o tom, nebo možná sedmi, kdy se o tom mluví, protože ty ceny jako vyskočily nahoru spíš pěti let, ale má to dlouhou genezi a je to něco, co bychom tady sami bez Evropy nemohli mít, jo, to musí být dost společná síla, která tohle rozhýbe. A rozhodně Česko není ten progresivní aktér v tomhle, který by si sám zdanil jaksi znečištění v podobě skleníkových plynů bez ohledu na ostatní.

Petr

Evropa v tom není sama, že jo, to možná stojí za to říct, že trh s evropskými emisními povolenkami je jeden, ale zároveň další země, další oblasti mají nějaké ekvivalentní povolenkové systémy nebo jako…

Jan

Rozhodně spousta dalších zemí má ambice snižovat emise. Není to jenom Evropa.

Martin

Možná k tomu tak trochu jako skeptickému přístupu České republiky k ochraně klimatu a rozvoje obnovitelných zdrojů, tak je dobré připomenout české předsednictví, během kterého byl docela významně posunutý balíček Fit for 55 a věcí, které určují to, jak dekarbonizovat evropskou, a tedy i českou energetiku. Do roku 2030 byl třeba dokončený rámec rozšiřování emisních povolenek i o další segmenty, jako je vytápění domů, anebo doprava. Takže vlastně ta česká stopa se tam začíná propisovat a než náš podcast začali, tak jsme se bavili o úspěchu Honzy Dusíka a bývalého českého ministra životního prostředí, potom náměstka, který měl na starosti řadu environmentálních věcí v rámci českého předsednictví, který se stává dvojkou pro Green Deal, tedy zelenou dohodu v rámci Evropské komise, tak i tady si myslím, že tu českou stopu budeme cítit.

Petr

Přátelé, já vítám nově příchozí tady v sále. Bavíme se o energii budoucnosti, a tam bych chtěl rovnou směřovat další otázkou, než půjdeme do těch konkrétních kroků, co se teda mají stát v nějakém horizontu příštích, nevím, 5, 10, 15, 20 let atp. Tak bych se chtěl trošičku dotknout jako velké vize nebo té představy, jak ten svět energetiky a tím pádem i náš svět, jako ona ta energetika je tak nějak prolnutá do spousty oblastí našeho života, jak by mohl vypadat, protože mně se hrozně líbila jedna kapitola v knížce od Christiany Figueres, která se jmenuje „Let Go of the Old World“, jako „nechte odejít ten starý svět“. Zrovna v té energetice ta transformace je opravdu velká, a myslím si, že s tím, že něco, co známe, odchází, nebo možná si jenom představujeme, že to známe, a něco, co neznáme, přichází, tak s tím můžou být spojené i nějaké pravé emoce, obavy, strachy, jak to bude fungovat, jestli někdo ví, jak to bude vypadat atp. Tak mi přijde hrozně užitečné se snažit vykreslovat tu představu toho, jak teda bude vypadat ta energetika v roce 2040, 50, 70. Dokázali byste nějaké takové představy nám tady ukázat?

Martin

Já to možná sundám o pár let blíž k nám. Co je pro nás zajímavé, také rok 2030, kam se v České republice podaří českou energetiku posunout, a my v nejbližších letech budeme muset řešit útlum uhelných elektráren, které přestanou dávat ekonomický smysl, a zvládneme to bez nich, alespoň bez té první části, kterou se očekává, že se právě v těch nejbližších letech bude odstavena. Ale samozřejmě, abychom to zvládli v příštím desetiletí, co se týče pokrývání spotřeby energie v České republice, tak budeme muset budovat zdroje, které lze rychle stavět, a to jsou primárně obnovitelné zdroje, a využívat úspory energie tak, abychom systém nastavili efektivně, protože české budovy pořád polykají hodně energie. Dají se přitom efektivně zateplit, a česká ekonomika patří mezi energeticky nejnáročnější v rámci skladby ekonomiky v Evropě, takže i tady je prostor pro to, jak energii šetřit.

Petr

Dokážete mi to zase trochu jako předtočit do toho obrazu, jako když teda pojedu českou krajinou, tak teď, pokud jsem zrovna třeba na Mostecku, tak vidím, co znamená uhelná energetika, jak se to projevuje. Co je to, co vidím, tak mám očekávat v roce 2030 víc horizontů pokrytých větrníky? Nebo jak to bude vypadat?

Martin

Já začnu asi od těch čísel, která jako potom zároveň nemám moc rád, protože to nic neříká, ale můžeme se dostat na nějakých 15 GW ve fotovoltaice, 2–3 GW ve větrné energetice. Když bych to měl přeložit právě do těch konkrétnějších čísel, tak české solární střechy začnou být stále více pokrývány solárními panely, ale nesmí to být jenom o střechách. To nám pro dekarbonizaci stačit nebude, budeme potřebovat stavět i velké solární parky, typicky na brownfieldech nebo zemědělsky nevyužitelné ploše, a věřím, že se začne rozvíjet i agrivoltaika, tedy kombinace zemědělství a instalace solárních panelů nad plodinami.

Aktuálně je v Poslanecké sněmovně zákon, který by to měl umožnit, a je velmi dobře napsaný. Zdá se, že by to mohl být i nejlépe napsaný zákon v Evropě právě pro otevření tady toho nového segmentu kombinace zemědělství a fotovoltaiky. U těch větrníků to půjde zhruba o nějaké stovky, vyšší stovky větrníků, které potřebujeme do roku 2030 postavit, dneska se většinou staví mezi pěti a 7 MW, ta jedna větrná věž, takže to i snižuje množství, kolik větrníků bude potom potřeba postavit. Nyní máme něco pod 400 MW, takže zhruba 1500 MW ve větrné energetice se bude muset stavět a logicky to nesmí být jenom o obnovitelných zdrojích. Obnovitelné zdroje bude potřeba doplnit akumulací, a to bateriovou, a po roce 2030 to zřejmě bude i výroba zeleného vodíku nebo jiných plynů.

Petr

Když jste zmínil tu agrovoltaiku, tak jak daleko ten zákon je? Jako že říkám si, kdy můžu očekávat, že pojedu českou krajinou a uvidím první soláry na polích, které jsou tam nějak jako symbióza s těmi zemědělskými plodinami.

Martin

Když všechno půjde dobře, tak od příštího roku by se mohly začít první projekty už připravovat. Ono některé už tady v České republice jsou nachystány jako testovací, pokud se nepletu, tak je to společnost MMD, která v pilotní fázi agrivoltaiku připravuje pro zemědělské univerzity, anebo v Litomyšli společnost Bragen, která taky se chystá na nástup agrivoltaiky a minimálně si ji třeba na školkách zkouší. Jak by to mohlo fungovat? Tady možná trochu jako povzdechnutí. Škoda, že agrivoltaiku už nemáme rozběhnutou, protože teď mrazíky zasáhly ovocné stromy a experti říkají, že kdyby agrivoltaika nad ovocnými sady byla, tak by je aspoň částečně mohla ochránit.

Petr

To mi přijde hrozně jako důležitá věc, kterou možná mám chuť připomenout, jakože když si bavíme o solárních panelech na polích a současně s nějakými zemědělskými plodinami, tak to není nějaký kompromis, že jako plodiny budou trochu trpět, ale my z toho budeme mít elektřinu. Ale že často se jedná opravdu o výhodu pro oba ty systémy. I při větších právě, jak říkáte, mrazech, třeba větším suchu, tak některé plodiny budou těžit z toho občasného zastínění. Tak podobně. Doplníš tu představu a klidně teď jsme se bavili o tom horizontu 20, 30, jestli bys dokázal jako nás vzít i trošku dál do budoucnosti. Jak by to mohlo vypadat, když si představíme uhlíkově neutrální Česko? Nebo.

Jan

Já ještě doplním, ještě doplním jeden obraz k tomu, co říkal Martin: dva, možná 2,5 gigawattu větrných elektráren, několik stovek věží. Tak jenom, aby si tohle člověk představil, stačí se projet po jižním Německu někde. Bádensko-Württembersko a to, co by tady bylo v roce 2030, je mnohem méně, než co je tam v Německu, jo, tak si to představte, že to, co tam uvidíte, vydělíte pěti, a to je tak zhruba to, co bychom tady mohli mít, jo, na konci dekády, je to, je to jako odhad od oka, jenom tím chci říct, že.

To není jako nic bezprecedentního. Zdaleka ne.

Petr

Ne, že bych se teda v jižním Německu byl na výletě každý týden, takže ta moje představa se moc nevykreslila, ale aspoň vím, kam si mám zajet, když asi budu chtít vykreslit víc.

Jan

Jo, jo, jo, tak, ale že to je něco jiného než třeba jako na severu Německa nebo v Dánsku, tak tam je přece jenom ta koncentrace větší, protože tam víc fouká, je tam víc jako vhodných lokalit, tak tohle je.

Z mého pohledu něco, co tu českou krajinu samozřejmě bude postupně proměňovat.

Ale je to otázka zvyku, jo, není to, není to nic škaredého.

Petr

A to vlastně říká, že to není nic, co by nikdy nebylo, je to něco, co zdaleka není běžná věc.

Jan

No, ale když se podíváme dál do budoucnosti, a teď to možná trochu spekulace, protože nikdo z nás neví, co bude v roce 2040 nebo 2050. Je to nějaká.

Jako otázka toho, jak teď si můžeme představovat, že by to zhruba mohlo být, a to je důležitá otázka, protože člověk se potřebuje dívat do té vzdálenější budoucnosti, aby si jako ověřil, jestli je to možný, ta cesta dál.

Tak přijde mě důležitý říct, že.

To není jenom tak, potřebujeme stavět rychle nějaké zdroje, které nám trochu nahradí české uhlí, ale vlastně ta obnovitelná energetika, z dnešního pohledu hlavně solární a větrná, hlavně větrná bude tvořit naprostou většinu výroby elektřiny v Evropě.

Že jako tohle je možný. Tý kapacity tady nebo toho potenciálu tady je dost a dá se to celý vybalancovat právě, jak Martin říkal, různýma chytrýma řešeníma, jako akumulace nebo.

Jan

Flexibilita spotřeby, ano, také člověk, také se leccos změní v tom smyslu, že potřebujeme nad tou elektřinou přemýšlet jinak. To není jako mám tarif za 7 Kč na kilowatthodinu a je jedno, kdy si tu elektřinu spotřebuji. Ve chvíli, kdy ty odběry budu mít větší, budu nabíjet elektroauto nebo budu vytápět tepelným čerpadlem, nebo můžeš si doplnit cokoliv dalšího.

Já budu mít klimatizaci, což je dost možné v roce 2050, tak to celé může chytře reagovat na to, kolik zrovna se té elektřiny levně vyrábí, a spousta té spotřeby se dá posunout v čase. To si myslím, že jako něco, co tu energetiku z pohledu spotřebitele bude definovat. Ono to musí fungovat samo, bez mého těžkého přemýšlení. Holt ty spotřebiče si samy poradí, tepelné čerpadlo se bude samo řídit podle ceny na trhu atd. atd. a z mého pohledu tam vlastně to nebude tolik vidět, ale je to něco, co, kde se potřebujeme přizpůsobit tomu tempu počasí. Možná Martin ještě něco může doplnit do tohoto obrazu vzdáleného.

Petr

Já vlastně, jestli si to představuju dobře, tak to znamená, že moje tepelné čerpadlo bude vědět, jaké má být počasí za pár hodin, a zároveň jak moc má kde foukat, kolik elektřiny asi bude a jak bude drahá, takže my třeba jako v zimě trochu jako předtopíme o hodinku dřív, než bychom potřebovali, aby pak netopilo ve špičce a tím pádem vlastně ta spotřeba té elektřiny bude výrazně flexibilnější, než je třeba dnes.

Jan

Jo, jo, přesně tak.

Martin

Ještě když Jan dodal tu výzvu toho doplnění, tak ono to samozřejmě v tom krátkodobějším horizontu nebude jenom o obnovitelných zdrojích. Česká republika bude také potřebovat zřejmě postavit paroplynové elektrárny, nebo určitě, pokud budeme chtít nahradit uhlí a mít flexibilitu v síti. Ale v té příští dekádě to bude také o dekarbonizaci zemního plynu, může nastupovat vodík a je tady zajímavý potenciál produkce biometanu nebo bioplynu jako té skladby náhrady zemního plynu. Výhodou je, že to je potom lokální plyn vyráběný v České republice, nezávislý na dovozech a může hrát pěknou symbiózu, zase se vracím k tomu zemědělství, protože chybí organika v půdě. Takže bioplynové stanice mohou přidat dobré hnojivo, které potřebujeme v rámci české produkce potravin, a ta symbióza pak hraje jako pěkně do karet obou směrům.

Petr

Já jsem dneska, když jsem ráno jel do Prahy, tak jsem poslouchal nějaký podcast a byla tam Hannah Ritchie, myslím, že se jmenuje, z Our World in Data, ale říkala hrozně zajímavou věc. A vy o tom vlastně nepřímo mluvíte taky, že dlouhou dobu tady byla otázka ochrany klimatu vnímána v takovém kontextu, jako potřebujeme něčeho dělat výrazně méně, abychom jako ochránili životní prostředí, a teď se vlastně dostáváme do takové hodně konstruktivní fáze, kdy potřebujeme něčeho hodně postavit a hodně rychle vlastně potřebujeme velké investice, potřebujeme jako nalít hodně betonu do základů těch věží.

Teď to myslím dobrým způsobem, že potřebujeme postavit, vybudovat nějakou novou infrastrukturu se stejným cílem, vlastně ochranou klimatu, což mi přišlo jako hrozně zajímavý úhel pohledu. Vlastně se nedostáváme do něčeho, jako pojďme méně jezdit autem, ale pojďme víc stavět solární panely, větrníky namísto nějakých zdrojů, které třeba využíváme teď.

Jan

Možná ještě jeden dodatek k té představě a té energetice, jenom chci říct, no, samozřejmě v roce 40, 50 tady s námi v Evropě taky bude velmi pravděpodobně jaderná energetika, v některých místech lokálně, možná v Česku trochu víc než dneska.

A v některých dalších státech, ale když se na to člověk podívá, když člověk trochu jako poodstoupí a podívá se na ten celoevropský pohled, tak není moc představitelný, že by to byl jako zásadní zdroj elektřiny, jo, je to nějaký doplněk, který v částech Evropy, který třeba nemají tak skvělý potenciál na větrnou energetiku, může hrát roli, ale z toho celoevropského pohledu je to vlastně už dneska malá část a bude to nadále malá část elektřiny.

Petr

Já vítám další návštěvníky, kteří zavítali do této místnosti. Pokud to z našeho rozhovoru není úplně zřetelné, tak se tu bavíme o tom, jak může vypadat energetika v budoucnosti. Takže pokud vás tohle téma zajímá a mluvíte česky, protože teď nevím, kdo na mě zatím nereagujete, tak se klidně posaďte a poslouchejte. Tady známí pánové, já se vás chci zeptat, jestli byste mohli trochu pojmenovat. Chci se postupně dostat k tomu, co se děje v té Evropě a co to znamená pro Česko a jestli bychom mohli pojmenovat nějaké trendy, které teď jako vidíme, že se opravdu dějí. Už tady padlo jih Německa, Dánsko, sever Německa, větrná energetika atp., tak co je to, co v tom evropském prostoru na poli energetiky teď vidíme? Co je to, co se teda staví, nebo co je to, co se teda jako uvádí do provozu za nějaké regulace a tak podobně.

Martin

Možná, co funguje v Evropě. Krize vyvolaná ruskou válkou na Ukrajině ukázala, že Evropa dokáže velmi rychle budovat obnovitelné zdroje a využívat energetickou efektivitu jako nástroj, jak se bránit. Mimo jiné také vedle toho, že nám pomohlo počasí a mírné, vysokým cenám energie, konkrétně třeba v minulém roce během května, obnovitelné zdroje, vítr a fotovoltaika, vyráběly více než uhelné elektrárny v Evropě. Plyn překonaly už dávno, takže to ukazuje, že ve chvíli, kdy jsou dobré podmínky pro výstavbu obnovitelných zdrojů, anebo využití energetické efektivity, tak nám tyto dva zdroje mohou pomoci řešit dva problémy současně, a to energetickou závislost Evropy, protože fosilní paliva se z velké části do Evropy dovážejí. V minulosti to bylo hodně z Ruska, v některých částech to ještě zůstává Rusko, třeba importu ropy, a právě obnovitelné zdroje, posilování elektroenergetiky, nám může pomoci budovat energeticky nezávislou Evropu.

A druhým problémem, který nám současně řeší, je problém změny klimatu. A v některých debatách je to o tom, že právě na základě reakcí na energetickou krizi v roce 2022 by Evropa mohla přehodnotit zelenou dohodu a klimatické cíle. A ono se ukazuje, že to vlastně nedává smysl. Potřebujeme vyřešit oba dva problémy současně a mám třeba radost, že se v rámci České republiky zvedá vlna byznysu, který se začíná hlásit k potřebě chránit klima. V letošním roce. V minulém roce vznikla aliance pro bezemisní budoucnost, která říká, že zelená dohoda pro Českou republiku představuje příležitost a představuje i příležitost pro konkurenceschopnost českého byznysu, takže už to vypadá, že by Česká republika mohla začít využívat výhody evropské debaty o dekarbonizaci, když budeme sedět společně s těmi dalšími státy a byznysy u jednoho jednacího stolu.

Jan

Já jsem si tady vytáhl jednu stránku z každoročního reportu od think tanku Ember o evropské energetice, jenom první stránku manažerského rozhodnutí. A řeknu pár čísel z toho, která podle mě to hezky ilustrují.

Je potřeba říct, jak říkal Martin, že teď jsme měli za sebou dvě teplé zimy, které jako ty statistiky ovlivňují, ale co se stalo v uplynulých letech? No. Příšerně. Zdražil zemní plyn kvůli ruské agresi, takže se zvedla výroba elektřiny z uhlí, protože to uhlí se to netýká, že jo, a klesla výroba elektřiny z plynu. Teď od té doby vlastně plyn zlevnil, takže jakoby ta potřeba vyrábět tolik elektřiny z uhlí klesá, ale to neznamená, že nám stoupá výroba elektřiny z plynu, která by to uhlí substituovala, protože mezitím za ty poslední dva roky tady nastoupilo velké množství nových obnovitelných zdrojů. Takže co se stalo v uplynulém roce, v roce 2023, že výroba z uhlí klesla o 26 %?

Petr

Teďka to jsou evropský data, evropský data.

Jan

Rok oproti roku, ano, v Evropě výroba z plynu klesla o 15 %, jo, to znamená, ne, že by výroba z plynu stoupla, protože plyn je levnější, ale ta výroba z plynu klesla, protože tady máme jiné zdroje.

To znamená emise, promiň, ještě to dokončím, emise v energetice za minulý rok jsou o 20 % nižší než za předminulý rok.

Jsou to odhady, jo, ty oficiální emisní statistiky trvají dlouho, než se to celé jako kolečko otočí, ale tohle jsou, historicky se ukazuje, poměrně přesné odhady, které oni používají.

Petr

Já jsem jenom chtěl říct, promiň za to přerušení, že vlastně mě dochází.

Jak je to dynamické, ta dnešní doba i v té energetice, že vlastně informace, které jsem si někdy zjistil před třemi lety, před čtyřmi, už vlastně hodně nejsou relevantní, že opravdu je potřeba trochu jako držet krok s tou dobou, pokud chci mít představu o tom, jak teda náročnou máme energetiku třeba z hlediska emisí atp., což pokud chcete držet krok s dobou, tak nejlepší, co můžete udělat, je poslouchat podcast 2050, kde se dozvíte všechno aktuální, jako třeba dnešní debatu o tom, jak může vypadat energetika v budoucnosti. Ještě něco, co byste doplnili tady k té otázce, jako co jsou ty trendy, které teď hýbou Evropou a které možná můžeme očekávat v dalších letech?

Martin

Je to třeba boom akumulace v některých státech Evropy, který doplňuje obnovitelné zdroje tak, aby dokázaly využít nebo odložit část své výroby na jiné hodiny, kdy třeba tolik nesvítí, nefouká. V Evropě proběhla také první aukce na vodík, která ukazuje nějaké trendové ceny, ale je to zatím všechno na začátku, myslím si, že doba zeleného vodíku přijde až v příštím desetiletí, kdy se ukáže, jestli dokáže doplnit nebo nahradit aspoň část zemního plynu v rámci energetiky.

Petr

Co to znamená pro Česko? Už tady jednou padlo, že Česko není tím hráčem, který by patřil k těm nejambicióznějším a nejprogresivnějším hlasům v energetice v rámci Evropské unie. Pojďme to změnit, pojďme to změnit tímto rozhovorem a podcastem, protože nás určitě bude poslouchat ministr průmyslu atd. Jak vlastně se chci ptát na to, co to znamená pro Česko, ať už na úrovni toho, jaké úkoly před námi stojí, možná na úrovni, já nevím, legislativní, možná na jaké úkoly pro byznys, možná co jsou, možná i povinnosti toho, kdo jsou ti hráči, případně jestli nám hrozí nějaká rizika spojená s tím, že nebudeme ten progresivní hráč, protože to je třeba něco, co slýchám poslední dobou často, že vlastně ta naše pomalost a raději být všude předposlední nám vlastně může trošku ekonomicky uškodit nebo tomu našemu státu. Tak jak jsme na tom v tomhle?

Martin

K tomu mě jako napadá řada odpovědí, těžko říct, kterou říct jako první, a můžeme se na to podívat z pohledu fungování českého státu. Všechno nám hrozně dlouho trvá. My jsme některé z evropských směrnic, které fungují jako zajímavý impuls pro dekarbonizaci a potom i soběstačnost v energetice, měly mít dávno implementovány, ale třeba směrnice o akumulaci, agregaci, flexibilitě i v Poslanecké sněmovně teprve letos, přitom už tam mohla být v roce 2019.

Shodou okolností za minulé Poslanecké sněmovny ten návrh navrhoval tehdejší opoziční poslanec Marian Jurečka, dnes ve vládě, ale i tak se vláda k těmhle věcem dostala poměrně pozdě. Komunitní energetika měla také zpoždění a mohla být implementována poměrně rychleji. Tak to je ten rámec a potom ještě je samotný přístup často ministerstev, které se na to dívají, že budou implementovat jenom evropskou směrnici tak, aby si odškrtli, že všechny body, které mají být zaneseny do českého právního řádu, jsou splněny. Ale už se nedívají na to, jestli to třeba nemůže fungovat pro širší spektrum věcí, které by se pro rozvoj obnovitelných zdrojů usnadnily i ohledně národní legislativy, to je ještě věc zefektivnění státní správy, která určitě Českou republiku čeká.

A potom je tady to, co jste, Petře, zmiňoval v druhé části odpovědi, jestli nám tak trochu neujíždí vlak ve chvíli, kdy bychom nechytli rozvoj obnovitelných zdrojů, který je teď konečně po letech stagnace začíná být zajímavý. Renesance solární energetiky je tady od roku 2022 a začínám vnímat, že přichází i oživování rozvoje větrné energetiky do České republiky. To jsou jako zajímavé první vlaštovky, jak nastartovat po tom minulém desetiletí, kdy se obnovitelné zdroje de facto skoro vůbec nestavěly, zase zpátky zelenou energetiku v Česku. Ale když ten vlak nechytneme, tak to ohrožuje reálně konkurenceschopnost českého byznysu. Český byznys bude muset naplňovat ESG reporty, zejména tedy z tohoto pohledu klimatické změny, tu stránku týkající se environmentálních řešení a dekarbonizace energetiky a už dneska se některé firmy jsou dotazovány v rámci svých subdodavatelských řetězců od německých anebo francouzských společností, které od nich odebírají produkty, jestli řeší klimatickou stopu svých výrobků a pokud ji nebudou řešit, tak mohou vypadnout z těch řetězců a mohou se ty firmy přestěhovat někam jinam.

Typicky Polsko se v posledních letech hodně otevírá zelené energetice, je tam poměrně dost za posledních pět let vybudovaných solárních elektráren, restartovaly i rozvoj větrné energetiky, takže mohou nabídnout i PPA, tedy ty dlouhodobé smlouvy pro průmysl, které jim garantují potom dodávky zelené elektřiny na 10, 15 let. A když se Česká republika neotevře podobným řešením, tak to opravdu znamená problém pro českou ekonomiku, která může být docela citlivě zasažena právě tím, že firmy se potom začnou rozhlížet někam jinam, kde budou investice do rozšiřování výroby dělat, a my to třeba ve Svazu moderní energetiky aktuálně řešíme v některých regionech, a uvedu jeden konkrétní z nich, Vysočina.

Vysočina připravila takové podmínky pro rozvoj větrné energetiky, že kdyby začaly platit, tak tam aktuálně větrnou elektrárnu v podstatě nepostavíte, a místní byznys si to začíná uvědomovat, že potřebuje zelenou elektřinu, která mu nabízí dlouhodobě ekonomicky zajímavé podmínky a zároveň mu řeší právě emisní stopu tak, aby mohl zůstat zachován v rámci řetězců. Proto teď se snažíme otevřít diskuzi, nebo budeme se snažit otevírat diskuzi s krajem Vysočina, aby svůj přístup změnil, aby se tak striktně nestavěl vůči rozvoji větrné energetiky, že by ho ideálně snad zablokoval na 99 % svého území, ale snažil se proaktivně hledat lokality, které jsou vhodné pro výstavbu větrných elektráren, protože je to vlastně pro kraj výhodné, pokud chce zůstat zachována prosperita kraje Vysočina. Pracovní místa, která tam jsou napojena právě na zajímavé podniky, které tam aktuálně působí a zelenou elektřinu potřebují, tak je to pro ně nutný a logický krok.

Jan

Já bych na tom chtěl ještě vypíchnout jednu věc. Mě to jako baví trochu snášet. Ještě k většímu pragmatismu jste, Martine, zmiňoval, že ty firmy potřebují pro svůj reporting zelenou elektřinu.

A to je nějaká regulace, a člověk si může říkat: „A jo, a proč vlastně tady tohle si musí dělat? To je hrozná otrava.“

Petr

Je to chyba toho reportu.

Jan

Je to chyba toho reportingu, a my se tady tomu vzepřeme a rozhodně žádnou zelenou elektřinu nebudeme kupovat a musíme ty dodavatele, ty firmy v tom dodavatelském řetězci, přesvědčit, že to je celý nesmysl. Ale přijde mi mnohem pragmatičtější. Je ta otázka ceny, jo, že ten rozvoj obnovitelné energetiky tady může stahovat dolů cenu elektřiny. A pokud my tenhle rozvoj zaspíme, tak tady budeme mít soustavně dražší elektřinu. V Německu? Ono už to dneska je vidět, že když v Severním moři zafouká, tak cena elektřiny v Německu na takovém tom krátkodobém trhu se stahuje k nule nebo do záporných čísel, ale v Česku je kladná, v Česku je vysoká, protože prostě ono to teče. Samozřejmě. Už jsou ty nadbytky té elektřiny, tak to teče do těch okolních zemí, ale ta tloušťka těch drátů neumožňuje, aby nám to stáhlo tu cenu tak jako v Německu, jo, a když tohle se bude v Německu posilovat a v Česku by se nic nedělo, tak to znamená, že ty firmy budou mít v průměru třeba 20 % dražší elektřinu než v Německu.

Petr

To už tě přiměje do toho Polska radši, že jo, nebo něco takovýho, no, vlastně jako takový dvě udičky, který se chci chytit, jo, ta jedna je ta tloušťka drátů, to znamená budování nějakých jako interkonektorů a podobně. A to bych možná odložil. Nevím, jestli k ní dostaneme, ale to, co mě zaujalo, vlastně jsme tady o tom nemluvili, je ta cena, jakože když říkáš, jo, hele, nebo zmiňovali jste, že vlastně obnovitelná elektřina, vítr, slunce jsou typicky nejlevnější zdroje, jak vůbec vyrobit elektřinu dnes na světě.

Jak tohle funguje? Oháníme se trochu tím, že tady je ten trh a že tam může cena jít do záporných čísel a takové věci, tak nevím, jestli dokážete někdo z vás dát, možná nějaký, nevím, jestli rychlokurz trhu je teď na místě, ale čím to, že ta obnovitelná elektřina je teda tak levná? A že se nám to vyplatí i ekonomicky a nejenom ekologicky, řekněme.

Jan

Přemýšlím, jestli teď je prostor na rychlý kurz, trhu jsme potřebovali možná trochu víc času. Já si myslím, že to má totiž dvě roviny, jedna rovina je cena elektřiny na trhu, na velkoobchodním trhu s elektřinou, ty síly elektřiny, a ta skutečně může jít dolů, a ta se jí jako striktně řídí principy nabídky a poptávky. V té dané chvíli, když hodně zafouká, tak se vyrobí víc elektřiny, než kdo potřebuje, tak ta cena elektřiny jde dolů, stejně jako to bylo třeba se zemním plynem. V situaci, kdy tedy vznikla jako velká krize a velká panika, tak jsem začal jezdit ty LNG terminály, a ono už prostě, když máš velkou loď, kterou někde naplníš zkapalněným plynem, a ta jede daleko přes oceán, tak to musíš plánovat nějakou dobu dopředu. A teď najednou se tady hrozně oteplilo, v zimě to zní jako odbočka, ale brzy se k tomu dostanu. Proč o tom mluvím? Hodně se oteplilo, to znamená, že se spotřebovávalo méně plynu, než se čekalo, ale to znamená, že ty zásobníky byly jako přeplněné, už to nešlo do té sítě jako načerpat. A v tu chvíli ta krátkodobá cena toho plynu šla chvíli do záporu, jo, protože my vlastně všichni jako potřebujeme, aby se trochu toho, víc toho plynu spotřebovalo, aby ty lodě se tady daly jako jaksi ten plyn z nich načerpat do té evropské sítě, aby mohly jet dál, protože to je obrovsky drahý kapitál, který ti tady stojí někde před přístavem. To jako nechceš, jo? To raději zaplatíš, raději to prodáš se ztrátou, tak úplně stejně to funguje v té elektřině, že když je nadbytek, tak ta cena je nízká, nulová, protože vlastně potřebuješ, už tu elektřinu nikdo nepotřebuje.

To je jedna rovina, která je ale trochu složitá a já bych do ní jako nechtěl zabíhat, protože to už by šlo do ekonomiky toho, do rozvahy a jako za jakých podmínek budu stavět obnovitelné elektrárny a jak se potřebuju pojišťovat proti tomuhle, že tady budou záporné ceny a jak často můžou být a za kolik teda jsem ochoten, kolik samotný do toho investovat a kolik rizika v tom vidí ta banka?

Petr

Možná stačí tahle základní úvaha: Jako pro tu představu, že mám hodně elektřiny, tak je prostě levná.

Jan

No a přijde mi, že druhá rovina jsou jako náklady na to, abys vyrobil elektřinu z větru nebo ze slunce nebo z jádra nebo z uhlí nebo zemního plynu.

A to jsou jakoby dlouhodobé náklady, to se nedíváš na to, že zrovna teď zafoukalo, tak je cena nízká, ale ty dlouhodobé náklady jsou, a to je to, o čem jsi říkal, o čem jsi mluvil, jo, ty jsou prostě u nových elektráren, u nových solárních elektráren, u nových větrných parků jsou prostě často nižší než u stávajících fosilních elektráren. Jenom, když je chceš provozovat.

No, ale vlastně by mě zajímalo, Martine, trochu víc k tomuhle, protože tohle jsou věci, které si tak člověk najde v nějakých celosvětových reportech, jak ta cena té elektřiny ze slunce a z větru za posledních 10 let příšerně klesla. Je to třeba u toho slunce, je to velmi markantní, od té doby, co jsme tady měli ten solární boom, tak je to osmina té ceny, třeba osmina těch nákladů.

Zajímá mě to, jak je to v Česku, kdybych si tady tyhle globální benchmarky chtěl přeložit na Česko, jako máme to tady, jo, říká se, v Česku, nesvítí, nefouká, tady to je mnohem dražší, tak, jak je to jako ve skutečnosti, případně jestli si tu cenu v Česku nebo ty náklady v Česku něčím uměle nezvyšujeme.

Martin

U té fotovoltaiky to platí, já jsem zmiňoval od, kdy máme křemíkový solární článek, tak od začátku, kdy fotovoltaika začala fungovat, tak náklady klesly o 99 %. Když vědci z Bellových laboratoří počítali, kolik by stálo pořízení fotovoltaiky v době, kdy v těch padesátých letech vůbec první křemíkové články představili, tak to vycházelo v tehdejších cenách na nějakých 1,5 milionu dolarů. Dneska fotovoltaika i s baterkou se dá pořídit za nějakých půl milionu plus minus a podle velikosti baterky a té solární instalace korun, ne dolarů.

Takže je to už jako reálně dosažitelný zdroj i pro investice domácností, možná pro to porovnání ještě než se dostanou do České republiky. Tak fungující německý trh, kde od roku 2015 běží aukční podpora pro nové solární elektrárny. Tedy stát vždycky vyhlásí nějaký objem nových zdrojů, který potřebuje připojit k síti, a jednotliví investoři soutěží o maximální nabídku, kterou tam mohou dostat a za kterou ještě dostanou nějakou podporu. Nad 20 let. Ten průměr se v posledních letech pohybuje někde kolem 50, 60 EUR na megawatthodinu. U fotovoltaiky, což je značně pod aktuálními tržními cenami silové elektřiny na burze, a u větrné energetiky je to někde 60, 75 EUR na megawatthodinu. Ale má to právě to. Ale ještě se k tomu dostanou.

Německý trh funguje. Větrnou elektrárnu vyvíjíte v Německu zhruba 3–5 let, v České republice 10–15 let, fotovoltaiku také v Německu vyvíjíte nižší jednotku let, 1 nebo 2 roky na výstavbu toho projektu, takže nepálíte zbytečně peníze v rámci developmentu a máte jistotu, že ty zdroje připojíte k síti, když se do toho pustíte. V České republice jsme úspěšně restartovali fotovoltaiku, ale ze zhruba 90 % jsou to střešní instalace na rodinných domech, anebo na firmách. K velké fotovoltaice jsme se ještě nedostali, takže my ten test vlastně českého trhu ještě pořád nemáme, nemáme tady jako reálné nabídky, za kolik by se v aukcích dala podobná fotovoltaika stavět.

Naše odhady jsou někde, že by to mohlo začínat někde mezi 80, 90 EUR ve chvíli, když se do toho dostane právě provozní podpora na 20 let, soutěžené levné peníze třeba v rámci bankovních úvěrů, které se u té dlouhodobé podpory potom jakoby poměrně snadno získávají a nejsou tam taková rizika pro subjekty, které pak ty jednotlivé elektrárny financují, tak to jsou nějaké trendové věci, ke kterým bysme se v České republice mohli dostat, u té větrné energetiky to platí úplně stejně.

My tady soutěžíme o těch pár kosmetických projektů, které se dostaly do aukcí. Jsou skvělé, že vznikají, je to nějakých 26 MW v prvním kole aukcí a tuším, že taky zhruba 26 MW v tom druhém kole, ale ceny se pohybují okolo 3 Kč. Mohli bychom být na nižších nákladech, kdyby tam byla konkurenceschopnost mezi těmi jednotlivými nabídkami. Ale ve chvíli, kdy není, tak ty ceny jsou pak vyšší.

Jan

Já to jenom přeložím, mluvili jsme tady v eurech 120 EUR, jo, takže vlastně u toho větru, který se v Německu staví za 70 EUR, tak v Česku je to 120 EUR, ale vlastně mě ještě zaujalo, jenom jsem chtěl dodat k tomu Německu, když jste říkal, že německý stát vypisuje podporu, jo, aukce a draží se tady nové projekty, které potom mají nějakou garantovanou cenu. Vy jste to říkal, ta cena jako podtržená cena, jo, jenom chci dodat, že za tyhle nové projekty vlastně, které se teďka draží, tak německý stát nezaplatí ani euro nebo možná záleží na tom přesném mechanismu, jestli je to jako oboustranná podpora, tak možná z toho dokonce může něco inkasovat, ale jenom jako ten kontrast, jo, že už jsou to tak levné zdroje, že ta provozní podpora tam není proto, aby se to jako vůbec mohlo postavit a 3/4 té ceny bude doplácet stát z veřejného nebo někde na fakturách z elektřiny.

Ale že tady ta provozní podpora funguje skutečně jenom jako stabilizace toho, jo, to zajištění těch zisků na dalších 20 let, a potom ty banky na to rády slyší, nebo penzijní fondy, no super, to jsou jako bezpečné peníze, do tohohle můžeme investovat, stačí nám nízká návratnost, protože to je bezpečné, protože to vlastně kryje stát, ale je to taková jako magická operace, protože ten stát to taky nic nestojí, jo, aspoň dneska, jako za 10, 15 let to začne něco stát, pokud ta cena elektřiny na trhu klesne, ale je to furt rozumné, je to furt v kategorii těch nákladů, které jsme ochotní platit za elektřinu, a ne jako při solárním boomu, kdy to bylo prostě osmkrát dražší, než co by kdo chtěl platit za elektřinu.

Martin

Druhá výhoda je, že ceny obnovitelných zdrojů jsou poměrně transparentní. V uhelné energetice, před nástupem emisních povolenek, nikdo neviděl externality. Jak to spočítala Univerzita Karlova v roce 2012, tak se pohybují někde přes 50 miliard korun právě k roku 2012, a to jsme na fakturách tehdy neviděli. Dnes, když už je tam reálnější cena emisní povolenky, která se teď pohybuje někde kolem 70 EUR na tunu CO₂, tak už se to tam promítá.

Jan

A ještě, pardon, mě zaujala jedna věc z toho, co jste říkal. Promiň, Péťo, hned ti dám slovo.

Petr

V pohodě, v pohodě.

Jan

Poslouchám. Ty německé aukce na fotovoltaiku, tak se draží někde mezi 40, 60 EUR, jo, to jsou ty, to jsou ty nabídky, za kolik jako se jsou firmy v Německu ochotné stavět fotovoltaiku?

A pak jste říkal, že kdyby se to v Česku rozjelo, tak by se to tady dalo stavět za 80, 90, ale to mi jako nejde dohromady, protože v Česku svítí úplně stejně jako v Německu, proč by to tady mělo být o 60 % dražší? A to ještě za podmínky, že se to jako začne rozjíždět.

Martin

Když se v Německu začínalo v roce 2015, tak ta cena byla taky zhruba nějakých 90 EUR na megawatthodinu. Ten začátek vždycky bude dražší než ta, kam se můžeme dneska dostat na těch technologiích, a máme tady zkušenost, že ten solární boom jako udělal viníka právě fotovoltaiku. To politické rozhodnutí, které nedokázalo reagovat na pokles cen solárních panelů, a bohužel tady bylo nějakých, jestli se nepletu, 12, 14 zásahů do ekonomiky fotovoltaických elektráren, které se nainstalovaly v roce 2009, 2010.

Ten trh určitě na to bude muset reagovat, takže tady se přijaly nějaké retroaktivní zásahy, jako je solární daň, a to zvyšuje nejistotu českého investičního prostředí a i potom to má logický dopad na financování těch dalších projektů. Loni jsme to také zažili ve chvíli, kdy se řešilo, kde stát vezme peníze na provozní podporu těch starých obnovitelných zdrojů, tak to na trhu vyvolalo paniku a některé banky říkaly, no, tak to si úplně nejsme jistí, jestli chceme financovat do nových obnovitelných zdrojů, když se vláda zase zpátky vrací k tomu, že se budou sekat peníze na podporu obnovitelných zdrojů.

Petr

Pánové, vaše možná poslední otázka. A to je, když se tak bavíme o té budoucnosti a o tom, jaké jsou trendy atd., tak často tady padají takové, to se má udělat a bylo by dobré, kdyby atp. Já bych vás chtěl na závěr poprosit, jestli byste to dokázali přeložit do takových konkrétních úkolů pro konkrétní aktéry v tom českém prostoru, jakože co tedy má schválit ta vláda, nebo co tedy mají ty firmy teď nakupovat, nebo co si mám pořídit, když jsem domácnost.

Jestli bychom možná pro jakýkoliv, jako všechny složky té společnosti, mohli mít nějaké takové zadání, nebo možná, říkám si, poslouchá nás zastupitel nebo starosta nějaké obce a říká si: „Jo, já tomu jako, já chci být v té energetice v té budoucnosti spíš než v té minulosti, tak co mám udělat?“ Kromě toho, že si teda pořídíme jako soláry na střechu obecního úřadu, což OK, ale to asi není všechno. Tak dalo by se to trochu okomentovat?

Martin

To je na další hodinu.

Petr

Tak dejme na to pět minut.

Martin

Ale dobrá, když to vezmeme od státu, tak za mě by stát měl připravit takové podmínky, aby se obnovitelné zdroje daly schvalovat do jednoho, dvou let, což se děje. Ministerstvo životního prostředí připravuje tzv. akcelerační zóny, tedy lokality, ve kterých by mělo být možné získat povolení pro výstavbu fotovoltaiky nebo větru do jednoho roku. Důležité je tedy pracovat na tom, aby se usnadňovala výstavba obnovitelných zdrojů i mimo tyto zóny. Evropská směrnice říká, že by povolení mělo být získatelné do dvou let, což byl jako významný game changer, ty roky, kdy se, jak dlouho trvá, než se povolí větrná elektrárna, jsem uváděl.

Je to 10–15 let v České republice, takže to by bylo významné snížení a jasný příspěvek k tomu, jak dekarbonizovat českou energetiku rychle a efektivně. Když jste ještě zmiňoval město, město by si mohlo zpracovat nějaké master plány toho, jak se podívat na vlastní energetiku a třeba budoucí spotřebu budov. Další důležitou otázkou je dekarbonizace teplárenství a ve chvíli, kdy domy budou zatepleny k pasivnímu standardu, tak i potom se budou snadněji nahrazovat ty současné uhelné kotle za flexibilnější zdroj kombinace plynové kogenerace s tepelným čerpadlem vykrývajícími přebytky obnovitelných zdrojů, jako jsou fotovoltaické a větrné elektrárny. I v tomhle to může být velmi zajímavé fungovat.

U domácnosti je to kombinace efektivního bydlení, ve chvíli, kdy dokážu ovlivnit své bydlení, bydlím ve vlastním domě. Tak směr zateplený dům, energeticky efektivně fungující tepelné čerpadlo, fotovoltaika, časem třeba elektromobil. U toho nájemního bydlení je to samozřejmě nepoměrně náročnější a je to diskuze s vlastníky budov, jsou tady programy, které nabízí právě ministerstvo životního prostředí pro energetickou renovaci panelových domů pro SVJ, bytové domy nebo města, ale i soukromé vlastníky. Takže věříme, že ta renovační vlna ještě přijde.

Petr

Já jsem zmiňoval, že ten byznys je nějaký takový jako úkol směrem k firmám. Kromě toho, buďte trpěliví a neodcházejte do Polska.

Martin

Já myslím, že v byznysu, v tom rozumně uvažujícím, toto běží, ta zkušenost s cenami z doby energetické krize v roce 2022 tady ještě zůstává. Zajímají se o vlastní fotovoltaiku, o náhradu fosilních paliv v rámci svého výrobního řetězce, pokud ho dokážou třeba nahradit zemním plynem elektřinou v rámci výrobních procesů, tak to jsou možnosti, které lze realizovat. Určitě tam bude asi nějaká nutná podpora ze strany modernizačního fondu financovaného z emisních povolenek, takže tyhle kroky, jak se dají očekávat, snad ještě v tomhle desetiletí.

Petr

Je něco, co by se plnily. Takhle, závěrem.

Jan

Mi tam přijde ještě jako občanská rovina a tady to je.

Petr

Teď myslíš jakoby občanské společnosti nebo.

Jan

Jednak občanské společnosti, druhak jako voliče, tak se nám teď blíží evropské volby.

A samozřejmě, a to se děje napříč Evropou, klima nebo ochrana klimatu nebo volby. Ne, ne, ne, ne, myslím, že napříč Evropou se děje to, že ochrana klimatu jako ztrácí.

Ten status toho, že by bylo na výsluní, jo. Na výsluní jsou teď jiná témata, takže to obzvlášť přeneseno do českého prostředí, je těžké si vybrat někoho, kdo tedy bude mluvit na mikrofon z těch politiků a kandidátů o moderní energetice a o změně klimatu, o tom, že je něco potřeba dělat. Tak tady nemám a nechci dávat samozřejmě jasná doporučení, ale přijde mi to, že to jako, jako začátek toho, spousta toho na té straně státu z povolovacích procesů a vůbec nějaká vize jako říkat, podívejte se, milí občané, pokud chceme být konkurenceschopní, potřebujeme tady mít víc větrné energetiky, jo, možná na to nejste zvyklí, zvyknete si, jo, a uděláme všechno pro to, aby to bylo fajn, aby to nebyl hluk, aby ty ptáci jako byli ošetřeni, ochráněni a teda, no, ale tyhle hlasy tady jako nezaznívají moc, jo, tady zaznívají taky opatrné hlasy, jako bychom měli splnit evropské cíle. Bla, bla, bla, bla, bla, ale jako nikdo neřekne, tohle je potřeba, tohle je nějaká vize pro Česko.

Tak jenom chci říct, že je to začátek jako docela nutná podmínka, bez které se to samozřejmě taky dá dělat, ale prostě pojďte k volbám a snažte se vybírat, milí posluchači, co jste tady, snažte se vybírat, pokud možno někoho, kdo, pro koho ochrana klimatu a starost o budoucnost není sprosté slovo a není to snadná volba. Musím si přiznat, že to není snadná volba.

Petr

Ale moc děkuji, díky za tohle, jako nakonec jsme to fakt zvládli za těch pět minut, takové nějaké základní kroky pro jednotlivé aktéry. Moc díky, pánové, to byl Martin Sedlák ze Svazu moderní energetiky, Jan Krčál z projektu Fakta o klimatu a podcastu 2050. Díky moc, že jste přijali pozvání a děkuji za tento rozhovor.