46: Akumulace energie a flexibilita sítě

Tento přepis byl pro lepší čitelnost gramaticky a stylisticky upraven. V případě, že potřebujete doslovné citace, ověřte si je přímo v nahrávce.

Petr

Vážení a milí posluchači, vítáme vás u další epizody podcastu 2050.

Hana

Vzhledem ke stále většímu využívání proměnlivých obnovitelných zdrojů elektřiny, jako jsou sluneční a větrná energie, roste potřeba energii ukládat.

Petr

V dnešní epizodě si povídáme s Janem Fouskem z asociace AKU-BAT. Řeč bude o tom, jaké máme možnosti v oblasti akumulace energie a jakou roli bude v budoucnosti hrát tzv. flexibilita sítě.

Hana

Můžete se také těšit na exkurzi do historie akumulace, na přehled technologií ukládání energie a dotkneme se i legislativních překážek, které v současnosti brání rozvoji akumulace.

Jan

Já jsem Honza Fousek, jsem ředitelem asociace a Kubát je předsedou představenstva solární asociace a členem představenstva svazu moderní energetiky.

Hana

Kdo nebo co je AKU-BAT? Co právě děláte? A máme tady hezkou otázku: Jaké jsou vaše cíle?

Jan

Je to zkratka pro název asociace pro akumulaci energie. Ten název jsme tomu dali tak, aby se zapamatoval. Já bych to definoval tak, že jsme takové sdružení většinou významných firem napříč spektrem, tím pojícím prvkem je tam samozřejmě akumulace a řekněme flexibilita, ale jde to do všech různých dalších úrovní, takže našimi členy jsou velcí technologičtí dodavatelé, výrobci právě baterií, ale třeba dodavatelé celé infrastruktury pro elektromobilitu, banky, teplárny, průmyslové podniky, ale s tím, že samozřejmě ty obnovitelné zdroje a dekarbonizace, digitalizace a posilování flexibility jsou tím nějakým průsečíkem.

Akumulace v minulosti a dnes

časová známka: 02:19

Petr

Proč je teď akumulace takovým tématem? Vždy mám pocit, že ne. Přece jen se teď více bavíme o akumulaci energie. Tak proč? Jaká jsou propojení s novou energetikou a obnovitelnými zdroji?

Jan

Energetika se mění - dekarbonizuje, decentralizuje a digitalizuje. Pokud se tyto změny uskutečňují pomocí OZE, zejména fotovoltaiky, je to krásná, levná a relativně čistá technologie. Avšak má jednu zásadní nevýhodu - intermitenci neboli nestálost. V tu chvíli nastupuje baterka nebo jakákoliv jiná forma akumulace, o kterých se stále více mluví.

Hana

Myslíš, že bys nám dokázal udělat takový exkurz nebo přehled toho, jak se energie akumulovala v minulosti? Jak to vlastně vypadá dnes a co se dnes mění a jak se to vyvíjí?

Jan

Akumulace energie je s námi již několik staletí. Akumulace elektřiny je však mnohem novějším trendem a vyvíjela se v průběhu posledních desítek let. Jedním z nejstarších způsobů akumulace energie jsou přečerpávací vodní elektrárny a různá mechanická úložiště, jako jsou gravitační úložiště. Každá z těchto metod má však své výhody i nevýhody. S rozvojem baterií jsme se dostali od jednoduchých baterií do dálkových ovladačů a přístrojů v druhé polovině 20. století až k dnešním chytrým bateriím se sofistikovanými řídícími systémy, které umí různou rychlostí nabíjet a vybíjet. Tyto baterie dokážou pracovat s předpovědí počasí a obchodovat na vnitrodenním trhu. Celkově lze říci, že jsme se od přečerpávacích vodních elektráren a mechanických úložišť dostali až k těmto sofistikovaným bateriím.

Petr

Já bych za chvilku chtěl jít k těm technologiím, protože si myslím, že se tam můžeme ponořit do trochu geekovské nálady. Ale ještě předtím bychom se měli podívat na celkovou kapacitu a objem kapacit a kumulace. Pokud dokážeš, tak i s nějakým historickým zarámováním. Například, když vznikly vodní elektrárny, tak to bylo zhruba tolik a kolik je to třeba dnes na úrovni ČR, EU a světa. Pokud máš nějaká čísla, tak bys je mohl přidat. A případně, kam to směřuje ten trh? Co čekáme jako kapacity nebo s jakou kapacitou třeba počítají nějaké scénáře v roce 2030 nebo 2050?

Hana

Kolik energie ukládáme dnes a kolik budeme potřebovat ukládat v budoucnosti, například v roce 2030 nebo 2050?

Jan

Česká republika má jeden zásadní problém, a to je nedostatek rozvoje velké akumulace. Kde ale jsme premianti je malá, rezidenční akumulace. Zejména díky působení energetické krize a nárůstem cen elektřiny, který se dále prohloubil v důsledku útoku Ruska na Ukrajinu v loňském roce nastal obrovský boom obnovitelných zdrojů. Česká republika je premiantem v množství baterií domácích instalovaných právě k domácím systémům. Zajímavým trendem je poměr kapacity baterií vůči instalovanému výkonu, který je mírně vyšší než samotný instalovaný výkon fotovoltaiky. Tento poměr se pohybuje zhruba na úrovni jedna ku 1,2 ve prospěch baterií.

Rezidenční baterie a flexibilita jsou fajn, ale upřímně řečeno, jsou určeny pouze pro uživatele střední a vyšší střední třídy a neprofitují z nich lidé žijící v panelácích nebo bytovkách. Pro energetický systém jsou důležité velké obnovitelné zdroje a k jejich rozvoji je potřeba akumulace. Bohužel, v této oblasti selháváme.

Ke konci loňského roku, roku 2022, bylo v České republice zapojeno 484 MWh v bateriích, ale z toho bylo zhruba pouze 20 megawatthodin těch velkokapacitních, se kterými se dá vyrovnávat soustava. A navíc jsou všechny připojeny k nějakému zdroji, a ne k obnovitelnému. Většina z nich tedy slouží spíše k jiným účelům, než aby stabilizovaly soustavu. Tento stav je dán současnou legislativou. Posluchači si mohou domyslet, kdo za tím stojí, že baterie se v podstatě dají dát jenom ke konvenčním elektrárnám. Existuje sice možnost je právně dát k obnovitelnému zdroji, ale už s tou baterií obnovitelného zdroje nemůžete třeba stabilizovat soustavu, takže do toho prostě nikdo nejde.

Velké projekty tohoto typu jsou často podpořeny buď z Modernizačního fondu, nebo z Národního plánu obnovy. To je jedna z věcí, v nichž jsme opravdu premianti v Evropě. Můžeme čerpat velké množství peněz na dekarbonizaci a nejen na rozvoj obnovitelných zdrojů společně s akumulací, ale také na teplárenství atd. Avšak v případě, kdy získáš tuto investiční dotaci, která je relativně malá, okolo 30 %, nesmíš po dobu pěti let nabízet baterku ČEPSu na stabilizaci elektrizační soustavy. To je samozřejmě nepochopitelné pro ty, kteří nejsou z oboru. ČEPS to chce, chtějí to distribuční společnosti, chce to Energetický regulační úřad.

Důvodem je jakýsi nesoulad s evropským právem, což je vlastně zajímavé, protože Evropská komise při rozvoji obnovitelných zdrojů velmi akcentuje potřebu akumulace energie a posílení flexibility v soustavě a zároveň toto zakazuje. Problém spočívá v tom, že se bojí tzv. překompenzace, tedy že po získání investiční podpory na baterii by se mohlo vydělávat i na podpůrných službách. Velmi stručně řečeno, tento problém lze nějak vyřešit a my jsme na to připravili manuál. Podmínkou je, že 75 % baterie musí být za rok nabito z obnovitelného zdroje, což je poměrně náročné, ale máme na to řešení. S právníky jsme připravili kuchařku, ale nyní se vraťme k datům.

Hana

Česko bylo někde okolo 400 MWh.

Jan

Přesně 484 MWh bylo uloženo v bateriích, ale z toho 465 MWh jsou prostě rezidenční baterie, což znamená, že tvoří 98 % z celkového množství. Tyto baterie jsou určeny pro domácnosti a nejsou to velké baterie. Existuje několik důvodů, proč se tento druh technologie nevyvíjí rychleji.

Prvním důvodem je neexistující legislativa a druhým důvodem je problém, který jsem popsal dříve. Dalším typem akumulace jsou přečerpávací vodní elektrárny. Ty jsou již k dispozici a poskytují podpůrné služby. Třetím klíčovým způsobem ukládání energie je vodík, který je ideální spolu s dalšími nízkoemisními plyny pro sezónní akumulaci energie. Baterie jsou skvělé pro krátkodobou akumulaci energie.

Baterie poskytne ten výkon v řádu milisekund, tedy pod jednu vteřinu, což je ideální pro stabilizaci soustavy. Proto se to nelíbí stávající fosilní tradiční energetice, protože baterky dokážou poskytnout nejrychlejší a tudíž nejdražší služby výkonové rovnováhy, ale nedokážou fungovat hodiny, dny ani týdny, natož roky. Na to potřebujeme sezónní akumulaci, a proto se bavíme o vodíku. Letos budou představeny první elektrolyzéry v řádech stovek kilowatt a naši členové se právě hodně zabývají vodíkem. Máme na to i pracovní skupinu, což je super.

Rok 2030. ČEPS ve své studii přiměřenosti, což je asi nejvýznamnější dokument, který můžeme vzít v úvahu, počítá s tím, že v současnosti máme u nás zhruba 2,5 gigawattů instalovaného výkonu v oblasti fotovoltaiky. Do roku 2030 se počítá s přibližně 10 GW, což znamená výrazné zvýšení výkonu. V současnosti se u všech tří distribučních společností nachází zhruba 16-18 GW rezervací pouze pro fotovoltaický nový výkon. Vidíme, jak rychle se začínají stavět obnovitelné zdroje a jaký je o ně zájem. Nicméně, stále se nedostává dostatečné akumulace.

ČEPS počítá s přibližně 10 GW v obnovitelných zdrojích, plus minus pro posluchače. Je to trochu méně než 10 GW, ale s nějakým větrem se počítá s přibližně 10 gigawatty v obnovitelných zdrojích. V té době se také počítá s necelou jednou gigawatt hodinou vodíkové akumulace. V té době budou fungovat první větší elektrolyzéry, řádově v řádu megawattů. Problémem u elektrolyzéru je, že pokud chceme vytvořit tzv. poweru to gas – gas to power, tedy převést elektřinu na vodík a následně zpět na elektřinu skrze palivový článek, účinnost je relativně nízká.

Zatímco baterie s kapacitou megawathodiny stojí řádově 20-25 000 000 Kč, elektrolyzér, kompresor, palivový článek a všechny potřebné součásti stojí více než 100 000 000 Kč. Proto musí projekty vznikat a Evropská unie musí tuto technologii podpořit. Sezónní akumulace je stále nezbytná. Co se týče roku 2050, to bude záležet na geopolitice. V Evropě se pro vaši informaci se ročně připojuje zhruba 6 GWh a každý rok se přidává přibližně 5 GWh akumulace na úrovni Evropy.

Využití baterií nejen pro akumulaci

časová známka: 14:43

Petr

Hodně často kolem sebe slyším, že se klade otázka, kolik OZE potřebujeme a kolik z nich potřebujeme jako přebytky, aby se ty baterky začaly vyplácet. Aby do toho lidé šli a ty projekty stavěli. Z toho, co říkáš, mi to zní, že by se ty baterky už mohly vyplácet, ale blokuje to legislativa.

Jan

Zásadní odpověď na tvou otázku je, že baterka by neměla mít jen jeden způsob využití, aby si na sebe vydělala. Obvykle se baterka využívá na několik různých funkcionalit, což zlepšuje návratnost. To je základní odpověď na tvou otázku. Někteří lidé, kteří tomuto sektoru fandí, ale neznají ho do detailu, mají mylnou představu, že koupí baterku a vydělají pouze na nákupu a prodeji elektřiny. To se v životě nezaplatí. Na naší půdě máme obchodníky, kteří prodávají a provozují baterie. Všichni jsou našimi členy, takže máme k dispozici data.

Pokud už máte obchodníka s elektřinou, měli byste mít baterii ve svém portfoliu, nebo být poskytovatelem flexibility nebo agregátorem flexibility. Baterku lze využít na vyrovnávání obchodní odchylky nebo na spekulace s obchodem. Ideální je, když je baterka zapojena někde v průmyslu, kde se do toho započítá tzv. snížení rezervovaného příkonu. To je velká úspora, protože u velkých podniků se bavíme o stovkách tisíc měsíčně, kdy potřebují jednou za den najet nějakou technologii nebo stroj, který sežere jednorázově obrovské proudy.

Petr

My jsme teď byli v cementárně a představte si, že když potřebují zapnout mlýn, tak potřebují najednou obrovské množství energie. Kdyby měli baterie, potřebovali by v ten moment méně.

Jan

Přesně tak. Tyto baterie jsou relativně velké a přesně podobají se průmyslovým podnikům, kde návratnost byla i před krizí při nižších cenách elektřiny. Dnes se používají různé funkcionality, které mohou mít návratnost opravdu třeba i pod pět let bez dotace. Dalším využitím může být, že baterie snižuje, hlídá a nepřekračuje tzv. patnáctiminutové maximum. Pokuty od distribuční společnosti se pohybují v řádech desítek až stovek tisíc korun. V provozech, kde jsou citliví roboti na jakékoliv mírné výkyvy frekvence v síti, jim výkyv může úplně zastavit výrobu. Baterie tedy zlepšuje návratnost tím, že zamezuje těmto výkyvům, protože dokáže vyhladit frekvenci. Je skvělá na to, že ji nemusíte neustále nabíjet a vybíjet, jak si to většina lidí představuje. Baterie je nabitá zhruba na 50 % a vyhlazuje oscilaci frekvence.

Petr

To jsou pro mě úplně nové věci. Když se bavíme o bateriích nebo akumulaci, představím si to tak, že když mám přebytek, uložím to tam. Když mám nedostatek, vypustím to zase. Ale vlastně baterie není nástrojem akumulace, spíš jen drobnou technologií pro vyrovnávání. To je pro mě novinka.

Jan

Přesně tak. Může to být. A ta jeho rychlost, ta její rychlost náběhu a poskytování, byť samozřejmě po omezenou dobu, je prostě logicky úplně skvělá věc pro právě flexibilitu a třeba pro ty přenosové soustavy je to nedocenitelný nástroj.

Hana

Já mám v hlavě dvě věci. Ještě jsme nestihli doběhnout ta čísla Evropské unie. A druhá věc, já bych se hrozně moc chtěla ponořit do těch dalších technologií akumulace. Protože baterky, teď se dozvídám, co všechno umí, tak jsem si je vždycky představovala jako vanu, která se napustí a vypustí. Tak mě zajímá, co umí ty další hračky.

Jan

Takže jsme si řekli o Evropě. Teď je zhruba 10 gigawatt hodin a plánuje se mít 50 GWh baterií do roku 2030. Od roku 2030 se pravděpodobně začne více rozvíjet vodík, protože největší využití pro baterie je vyrovnávání soustavy a flexibilita. Proto se nyní hlavně přidávají baterie a vodík se pomalu rozvíjí. V Německu už je toho více, ale u nás jsme si řekli o číslech od roku 2030 do roku 2050. Evropská komise počítá s tím, že se růst instalované kapacity baterií utlumí. Bude přibývat jen pomalu, protože kapacity budou dostatečné a spíše se bude přidávat vodík. Po roce 2030, kdy budou odstaveny další konvenční elektrárny a bude zde více obnovitelných zdrojů, bude kritické přenést v létě vyrobenou energii na zimu. To se však nedokáže udělat v žádných větších bateriích, ale pomocí vodíku.

Rok 2050 bude zásadně záviset na energetickém mixu. Teď řeknu celosvětově, ale je vlastně jedno, do jakého regionu to přineseme. Budou to celosvětově stovky až nižší tisíce gigawatthodin v bateriích a pravděpodobně desítky až stovky gigawattů v elektrolyzérech, protože budeme potřebovat médium pro sezónní akumulaci, a elektrolytická výroba vodíku bude pravděpodobně dominovat v tom roce 2050.

Jakými způsoby lze energii ukládat

časová známka: 21:27

Jan

Typů skladování a následné přeměny na elektřinu s nějakými přijatými ztrátami je podle principu akumulace a formy té sekundární energie zhruba pět. Jsou to mechanické způsoby, jako jsou třeba přečerpávací vodní elektrárny, gravitační úložiště, setrvačníky nebo nějaký stlačený plyn, například akumulace ve formě stlačeného plynu. Chemické, tady se dostáváme na ten vodík, syntetický metan a další elektrochemické způsoby, jako jsou právě baterky, a elektrické – superkondenzátory, které se však tolik nepoužívají. Další možností je ukládání tepelné energie, ať už do různých roztavených solí, kamenných bloků, jako má třeba Siemens v pilotním projektu s obrovským šutrem, nebo do vody, což je asi nejjednodušší způsob.

Hana

Vážení posluchači, následuje podrobnější přehled některých technologií akumulace, který se nám do epizody už nevešel, a proto jsme ho zařadili do bonusové epizody. Jestli chcete navázat plynule s bonusem, můžete si ho pustit v čase 30 minut a 40 sekund. Odkaz najdete v popisu epizody na našem webu nebo klasicky ve všech podcastových aplikacích pod názvem 2050: Bonusové epizody.

Petr

Pokud bychom měli shrnout, co jsou ty hlavní věci, na které se můžeme spolehnout a do kterých se dá investovat, tak to vypadá, že dlouhodobě to bude vodík a krátkodobě baterie. Vypadá to tak, že to budou tyto technologie.

Jan

A já si myslím, že se to nebude výrazně měnit. To, co jsi řekl teď, se nebude měnit ani v nadcházejících dekádách, ani globálně. Bude se měnit jenom ten poměr nově přidávaných baterií, jak jsme si řekli v této dekádě. Ty budou pravděpodobně důležité kvůli rozvoji e-mobility a celkové flexibilitě. To jsme zde ale nezmínili. Právě proto jsou baterie důležité. Vodík zatím výrazně nepomůže a bude hrát roli až při mnohem větší penetraci obnovitelných zdrojů, než jsou dnes.

Flexibilita sítě

časová známka: 23:51

Petr

Úplně krásně stavíš most, protože další otázka, ke které směřujeme, je flexibilita. Myslím si, že jsme o ní ještě v podcastu nemluvili dostatečně, a že bychom jí klidně měli věnovat samostatnou epizodu, takže to klidně můžeme vzít jako trochu zevrubněji. Co to je flexibilita? A možná zase, jakou má roli v nové energetice a jak s tím pak souvisí ta akumulace?

Jan

Flexibilita společně s akumulací tvoří důležitý prvek, protože akumulace je součástí flexibility. Technologie akumulace je nejlepší pro poskytování flexibility, protože umožňuje regulaci kladnou i zápornou. Flexibilita znamená možnost řídit zdroje nebo skupinu zdrojů a agregátor flexibility dává dohromady několik zdrojů. V současnosti je u nás certifikováno 12 agregátorů, ale toto číslo se může zvýšit. Agregace flexibility má v rámci asociace významné místo a existuje pro ni pracovní skupina.

Agregátor si může zvolit, jaké zdroje zapojí do svého portfolia, a musí se zaručit za výsledný produkt, který splní technické požadavky provozovatele přenosové soustavy (ČEPS). Agregátor pak nabízí tento blok pro vyrovnávání přenosové soustavy. Tento nástroj pomáhá stabilizovat elektrizační soustavu bez použití uhelných elektráren nebo plynových elektráren.

Petr

A v tomto bloku si představuji, že může být cokoliv, co je dobře řiditelné. Může tam být mlýn v cementárně, flotila elektroaut, samostatně stojící baterie, větrná elektrárna a všechno dohromady tvoří agregaci flexibility.

Jan

To chápeš naprosto dobře, takže vím, že třeba jedna z firem, která má přirozeně malé vodní elektrárny, je agregátorem flexibility s malými vodními elektrárnami a k tomu něco dalšího. Další členové to dělají z kogeneračních jednotek a třeba z mrazíren. Mrazírna je úplně skvělá forma akumulace nebo skleníky, protože v nich je akumulované buď teplo, nebo naopak zima. Pokud tuto spotřebu dokážete řídit, můžete ji dát agregátorovi, který vám za to platí, protože on sám dostává zaplaceno od provozovatele přenosové soustavy za poskytování té flexibility a pomáhání síti, zejména tzv. záporné regulace, kdy nepotřebujete odběr elektřiny, čímž pomáháte soustavě.

V případě mrazáků, kde jsou teploty třeba -30 až -40 stupňů v některých velkých mrazírnách, je to velmi výhodné, protože díky skvělé izolaci mrazák nepocítí, že nám vypadne proud, a za to, že nechladí jednu nebo dvě hodiny, dostanete velmi štědře zaplaceno. To je pointa vlastně agregace flexibility, takže nízko visící ovoce je v tom průmyslu. A já taky hodně sázím na ten Vehicle to Grid a můžeme si o něm povídat.

Vehicle to Grid

časová známka: 28:07

Petr

Můžeme začít možná krátkým vysvětlením, o co se jedná?

Hana

Myšlenka za W2G je taková, že elektromobily, které budou připojeny do sítě, přispějí k tomu, aby se síť stala chytřejší, tedy aby byla schopna efektivněji využívat energii. Taková síť ví, že teďka do ní teče šťáva z elektromobilu a tím pádem může regulovat ovládání, dobíjení a vybíjení toho elektromobilu. Tím pádem jsme schopni, nebo představa, vize je taková, že s elektromobilem dojdete do práce, tam ho například nabijete, což je v pohodě, protože zrovna nám svítí a někde i fouká. Zároveň, když ho doma znovu dáte do té zásuvky, tak - a tady už je ta moje otázka - nevím, jak se to plánuje. Může se stát, že zrovna, když bude energie potřeba, tak si ta síť vezme kousek z té baterky. Teď vlastně otázka zní, kolik a jak a jak to celé může fungovat. A to už přenechám Honzovi.

Jan

Já ti chtěl poděkovat, že jsi za mě odpověděla. Je to přesně tak, jak jsi řekla. Tvůj dotaz je právě na vyřešení a je to něco, co před námi stojí, vyřešit technicky. Primárně bych zde rád řekl, že si myslím, že Vehicle to Grid nebude tím institutem, který se bude do lidí muset vtlačovat. Myslím si, že zkrátka najde přirozené využití a celkově má obrovský potenciál. Průměrná baterie v elektromobilu dnes má kapacitu někde mezi 50 a 100 kilowatthodinami. U 10 takových elektromobilů může být tedy kapacita až 1 MWh, což je v podstatě jako jeden velký (bateriový) kontejner.

Petr

Já se chci zeptat, zda jsou již nějaké představy, jak by to mohlo být pro koncového uživatele? Dokážu si představit, že bych nikdy nechtěl najít auto úplně vybité, ale zároveň si myslím, že to není takový problém. Představuji si aplikaci na mobilu, kde si mohu nastavit, že chci vždy mít 70 % baterie a s těmi zbývajícími 30 % si mohou ostatní dělat, co chtějí. Nebo si mohu říct, že odjíždím na dovolenou a klidně si mohou vzít 90 % baterie, protože auto nebudu používat 14 dní. To by byla ta smartifikace sítě, o které uvažuji.

Jan

Je to tak. I debata přesně tímhle tím směrem jde.

Důsledky zastaralé české legislativy

časová známka: 30:45

Hana

My jsme se bavili o tom, že bychom potřebovali větší rozvoj akumulace a ty jsi říkal, že velkým blockerem je u nás legislativa. Jaké to tedy má důsledky?

Jan

Za stabilizaci elektrické soustavy se ročně platilo šest miliard a loni už to bylo 21 miliard díky nárůstu cen elektřiny, takže mluvíme o velmi vysokých penězích. Zároveň v minulém roce došlo k propojení přeshraničních trhů právě s tzv. službami výkonové rovnováhy neboli podpůrnými službami pro stabilizaci soustavy. V okamžiku, kdy došlo k tomuto propojení a ČEPS začal tendrovat podpůrné služby v zahraničí, ceny některých služeb klesly pětinásobně.

A bylo to právě z těch zemí, kde právě baterie a agregace flexibility jsou a jsou prokazatelně výhodné. Je fakt, že v zemích, kde se soustava nestabilizuje pouze konvenčními elektrárnami, ve kterých jsou primární suroviny, jako uhlí a plyn, jsou méně náchylnější k růstu cen elektřiny. Na to jsou obnovitelné zdroje s bateriemi méně náchylné. To znamená, že tyto země mají výhodu. Toto je první důkaz a první hmatatelná finanční a vyčíslitelná škoda, kterou nám způsobila neaktualizovaná legislativa. Nejedná se tedy o geekovské technologie nebo nižší čísla, ale o vyšší miliardy, které mohly být ušetřeny.

Petr

To si říkám, že je to škoda, protože pokud budeme platit za tyto služby do zahraničí, když bychom je mohli mít tady doma, je to zbytečné. Když teď trochu zaujmu vlastenecký postoj, je to opravdu škoda.

Jan

Ale na to jsme upozorňovali již předchozí vlády a bylo jasné, že k tomuto propojení dojde, protože provozovatelé přenosových soustav se na to logicky připravovali. Datum bylo avizováno a pokud se podíváme na některá z našich vyjádření před 4-5 lety, měli jsme dokonce jednu tiskovou zprávu s nadpisem: „Elektrizační soustavu budou stejně stabilizovat baterie, akorát nebudou české, ale budou německé, rakouské, slovenské a polské.“

V Polsku se také hodně rozvíjejí nejen obnovitelné zdroje, ale i akumulace energie. To je nyní pro naše provozovatele nejhmatatelnější důkaz toho, v jaké tristní situaci jsme se ocitli. Nevím, kdy bude dnešní podcast zveřejněn, ale před pár týdny, v době natáčení, minulý týden během Velikonoc, došlo k odpojení 400 MW solárních elektráren. Oficiální vysvětlení bylo, že prostě svítilo moc a foukalo moc a byl malý odběr. Proto jsme museli vypnout solární elektrárny, což znamená, že ten nejvíce vyrábějící, nejčistší a téměř zaplacený zdroj musel být vypnutý jenom proto, že jsme nevěděli, co s touto elektřinou udělat.

Kdybychom nezaspali a měli již k dispozici nejen baterie, ale i všechny další možnosti akumulace, o kterých jsme se bavili, a agregaci flexibility, mohli jsme tuto levnou, čistou a téměř zaplacenou elektřinu uchovat a použít ji v době, kdy ji zase draze nakupujeme nebo kvůli ní startujeme třeba staré uhelné elektrárny.

Petr

Nebo si říkám, kdybychom byli my první, mohli jsme my vyrovnávat tu německou soustavu.

Jan

Přesně tak. A nad námi visí - a to je další pochopitelná věc - finanční sankce ze strany Evropské komise za neplnění požadavků. Už dva a čtvrt roku jsme v prodlení s ukotvením akumulace a agregace flexibility v zákoně. Rád bych se někoho zeptal, proč to tam není a proč stále čekáme, když už nemáme na co čekat. Je to v programovém prohlášení vlády a nikdo kromě fosilní lobby a části politické scény více naslouchající této lobby to nezpochybňuje. Máme situaci z Velikonoc, kdy jsme si museli odpojovat fotovoltaiky, a pokles výdajů za podpůrné služby ze zahraničí, co nejsou u nás. Potřeboval bych se někoho zeptat, proč stále čekáme.

Hana

Zároveň jsme si schválili, že můžeme připojovat více fotovoltaických panelů, a proto potřebujeme někde ukládat přebytečnou energii.

Jan

Hani máš pravdu. Za jednu věc MPO a vládu můžeme pochválit, že jsme zjednodušili výstavbu obnovitelných zdrojů, ale pokud k tomu nemáme akumulaci, tak s tím neuděláme nic. A to si MPO uvědomuje.

Petr

Jsou nějaké další bloky, které mohou zpomalit rozvoj akumulace u nás?

Jan

Nevím, jestli úplně zpomalit, ale je potřeba vyřešit ještě několik věcí, aby akumulace energie - a teď budu mluvit o bateriové akumulaci a o jakýchkoliv dalších součástkách pro moderní energetiku, včetně obnovitelných zdrojů, výroby panelů, střídačů, součástek pro elektromobily a vybavení infrastruktury - byla úspěšná. Tento problém se týká vysoké závislosti na zemích třetího světa, zejména v oblasti baterií a solárních panelů.

Devadesátiprocentní závislost na Číně je dobře známa Evropské komisi a Evropské unii jako celku, a tak se za českého předsednictví EU podařilo vypracovat regulační směrnici o bateriích, která nastavuje celou řadu různých parametrů. Od roku 2026 bude muset každá baterie mít tzv. Bateriový pas, což bude formou čárového nebo QR kódu, který obsahuje informace o tom, odkud byly vytěženy materiály pro její výrobu. Producent musí zajistit, že jsou dodržovány ESG standardy a že jsou předem definované konkrétní míry recyklovatelnosti. V rámci pojmu Second Life se pracuje na využití vysloužilých baterií jako stacionárních úložišť energie pro vyrovnávání přenosové soustavy. Tyto projekty jsou už i v České republice, ale jediným problémem je, že zatím neexistují dostatečné zásoby vysloužilých baterií.

Hana

Honzo, my ti moc děkujeme za rozhovor.