44: Z čeho můžeme v ČR vyrábět bezemisní elektřinu?

Tento přepis byl pro lepší čitelnost gramaticky a stylisticky upraven. V případě, že potřebujete doslovné citace, ověřte si je přímo v nahrávce.

Hana

V této epizodě navazujeme na předchozí díl a dnes se podíváme na to, z jakých zdrojů můžeme v Česku bezemisně vyrábět elektřinu. Opět s Janem Krčálem z Fakt o klimatu.

Petr

Podíváme se na různé charakteristiky jednotlivých zdrojů a ke každému z nich si řekneme, kolik jich máme dnes, kolik elektřiny z něj vyrábíme a kolik elektřiny bychom z něj mohli vyrábět v roce 2050.

Hana

Podíváme se také na cenu výroby a na to, jak je daná technologie právě teď zralá k použití.

Petr

V České republice ročně spotřebujeme 60 terawatthodin elektřiny. Nicméně v roce 2050 bude tato spotřeba vyšší kvůli očekávané elektrifikaci mnoha procesů. Pro jednoduchost předpokládáme, že se bude pohybovat někde mezi 90 a 120 terawatthodinami. V této epizodě se budeme bavit o spotřebě 100 TWh, což je praktické, protože se to dá snadno přepočítat na procenta.

Hana

Dámy a pánové, právě teď začíná druhá epizoda z energetické série.

Petr

Jaké kategorie zdrojů vlastně máme a do jakých skupin se zde dají rozdělit?

Jan

Já bych řekl, že existují tři kategorie, o kterých jsme se zmínili v minulém dílu. První kategorie je výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů, jako jsou slunce a vítr. Druhá kategorie je výroba elektřiny z jaderné energie, přičemž každá z těchto kategorií má svá specifika, o kterých se budeme bavit později. Bez ohledu na to, zda máte mnoho zdrojů z první nebo druhé kategorie, vždy potřebujete nějakou zálohu nebo jiný zdroj, který může být spuštěn, když je nedostatek elektřiny, například když nefouká vítr nebo když dojde k neočekávanému výpadku v jaderné elektrárně. Třetí kategorie jsou tedy nízkoemisní, řiditelné nebo flexibilní zdroje energie, které mohou být spuštěny, když je potřeba.

Sluneční energie

časová známka: 02:18

Jan

Při dnešních cenách technologií je slunce v Česku velmi levným zdrojem elektřiny vzhledem k dnešní situaci na trhu s elektřinou. Když řekneme, kolik to stojí, tak si můžete představit něco jako 50 EUR na megawatthodinu. Dneska, když se elektřina vyrábí z uhlí nebo plynu, tak vás to v květnu roku 2023 bude stát něco přes 100 EUR na megawatthodinu, ať už z uhlí nebo z plynu. Plyn je dneska trošku dražší než uhlí, ale jen trochu. To znamená u slunce polovinu nákladů oproti nějakému referenčnímu zdroji. Je potřeba dodat, že třeba při výrobě z uhlí jsou většinou náklady emisní povolenky. Takže jsme trošku upravili pravidla hry, aby to takhle vycházelo a byla tady cesta pro dekarbonizaci. Aby uhlí nebylo prostě spolehlivě nejlevnějším zdrojem elektřiny a ekonomické síly jej nemohly nikdy porazit. Je ale spravedlivé platit za emise, protože je potřeba internalizovat náklady na životní prostředí, které s tím souvisejí.

Petr

Kolik elektřiny vyrábíme ze slunce v současnosti a kolik bychom mohli vyrábět v roce 2050?

Jan

Tak dneska získáváme zhruba dvě terawatt hodiny elektřiny ročně ze slunce. Z toho, co budeme potřebovat, je to 2 %. Nicméně jsme schopni vyrábět mnohem více. Pokud si představíme myšlenkový experiment, že budeme instalovat solární panely na pole ve velkém, stačí nám k tomu relativně málo území. Tímto způsobem bychom mohli vyrábět mnoho elektřiny ze slunce. Samozřejmě, že toto řešení nemusí být pro všechny přijatelné, protože bychom preferovali instalaci panelů na vhodnějších místech, jako jsou střechy nebo průmyslové haly. Nicméně, i kdybychom se rozhodli pro nejtupější cestu z hlediska ochrany krajiny, nepotřebovali bychom tolik území.

Skutečný limit spočívá v tom, že když chceme vyrobit 100 terawatt hodin elektřiny ročně ze slunce, potřebujeme asi 100 gigawattů instalovaného výkonu. To znamená, že v největší špičce, kdy nejvíce svítí, můžeme vyrobit téměř 100 gigawattů elektřiny. Nicméně, my spotřebováváme pouze 10 až 15 gigawattů. V budoucnosti by se to mohlo zvýšit, ale i tak budeme vyrábět sedminásobek toho, co v tu chvíli spotřebujeme.

To je úplně jako extrémní přebytek a tohle není realistický scénář. Museli bychom mít úplně extrémní průlom na poli ukládání elektřiny, aby tohle bylo něco, co se nám vyplatí. Takže vlastně ten limit u toho slunce je jiný. To je spíš o tom, kolik jsme schopni té vyrobené elektřiny v těch chvílích, kdy hodně svítí, absorbovat, nebo nějak využít, uložit, spotřebovat.

Hana

Když jsi říkal, že stačí relativně málo plochy na to, abychom vyrobili vlastně docela dost, máš nějaká čísla ohledně toho, kolik?

Jan

Já si myslím, že tady je užitečné srovnání s řepkou a teď záleží na metodice, jak to člověk počítá. Dneska část řepky samozřejmě pěstujeme na řepkový olej, normálně jako potravinu a část řepky pěstujeme na biopaliva. Tady se dá podívat na to, kolik energie získáme z bionafty, vyrobené z 1 ha takového řepkového pole. Kdybyste to stejné pole osázeli standardním solárním parkem, vyrobí čtyřicetkrát víc energie.

Není to úplně férové srovnání, protože vám to může být vyrobeno v době, kdy se vám to nehodí a musíte řešit, jak to spotřebovat, zatímco bionafta je šikovná tekutina, kterou můžete uskladnit a spálit, když se vám to hodí. Ale to je prostě čtyřicetkrát víc. Kdyby to bylo dvakrát, mohli bychom diskutovat o tom, co je praktičtější, ale tohle je prostě čtyřicetkrát.

Dneska u nás pěstujeme řepku na biopaliva na asi 13 tisících kilometrech čtverečních, což představuje asi 1,5 % plochy našeho území. Kdybychom tu stejnou plochu osázeli solárními parky, vyrobili bychom z nich něco jako 70 terawatthodin ročně, což je více, než jsme schopni absorbovat.

Hana

Když mluvíme o budoucím energetickém mixu, kolik z předpokládaných 100 TWh jsme schopni pokrýt eletřinou ze solární energie?

Jan

Hrozně záleží na kontextu, ale může to být něco jako 20, 30 nebo 40. Myslím si, že jsme docela schopni bez problémů toto absorbovat. Pokud bude výroba zeleného vodíku nebo různé typy ukládání elektřiny velmi levné, mohlo by se to třeba dostat až na 40.

Petr

Myslím si, že u těch zdrojů je také důležité zmínit, v jaké fázi vývoje se technologie nachází. U solární energie je to technologie, která je již zralá a škálovatelná. Máme firmy, které vědí, jak elektrárny vyrábět, instalovat a starat se o ně, a také je připojit k síti. Proto zde není problém. U některých dalších zdrojů, které budeme zmiňovat, to však není tak jednoduché.

Větrná energie

časová známka: 08:40

Jan

Role větru je komplementární ke slunci. Komplementární znamená, že vítr produkuje elektřinu v zimě, kdy slunce vyrábí relativně málo, a naopak produkuje méně elektřiny v létě, kdy slunce vyrábí mnoho elektřiny. Zároveň je vítr snadněji integrovatelný do sítě.

Ten důvod, proč bychom zvládli integrovat více větrné elektřiny do sítě, spočívá v tom, že je méně koncentrovaná v čase. To znamená, že vyrábí menší nadbytek elektřiny během letních dnů, kdy slunce svítí nejvíce, a produkuje jen 10 až 12 hodin denně s nějakými špičkami, což je nejvyšší výroba. V letních dnech, když není hezky, je výroba elektřiny ze slunce výrazně menší a v zimě je výroba elektřiny velmi malá. Na druhé straně, větrná energie může být produkována po několik dní v kuse, když fouká vítr. Může být produkována nejen přes den, ale i v noci. Na rozdíl od sluneční energie, která může být produkována pouze ve dne a v noci není k dispozici.

Pro využití slunce potřebujeme navíc více krátkodobého ukládání. Pokud chcete sluneční energii nějakým způsobem integrovat, potřebujete uložiště, které se bude dobíjet během poledne, abyste elektřinu mohli potom využít přes noc nebo v době večerní špičky spotřeby.

Petr

Kolik větru máme dnes a kolik jsme schopni rozumně pokrýt do roku 2050?

Jan

Dneska máme z větru asi 0,7 terawatthodiny, což znamená, že z toho, co budeme potřebovat, je to pouze 0,7 %, což je velmi málo. Je to třikrát méně než z energie slunce. Kolik energie můžeme získat dneska, je těžké odhadnout. Existují fyzikální limity, které nám říkají, že nemůžeme získat více než 70 terawatthodin. Navíc máme některá chráněná území, kde bychom neměli stavět. Navíc to omezuje přijatelnost pro lidi, kteří tam žijí. Sedmdesátwat hodin je jako virtuální představa, že bychom mohli nasekat větrníky tam, kde fouká nejvíc a kde to není chráněné, takže by se navzájem nestínily a mohly by fungovat.

Ale to je nějaký technický potenciál, ale ten realizovatelný potenciál je výrazně menší. Pak záleží na odhadu, protože nevíme, kam se dostaneme – to je společenská otázka. Musíme si položit otázku, co společnost přijme. Potřebujeme elektřinu a dekarbonizaci a chceme myslet na budoucnost. Vítr má důležitou roli, tak ho pojďme stavět. Ale zda dokážeme pokrýt 10 terawatthodin, tedy desetinu budoucí spotřeby v dekarbonizovaném světě, 20 nebo 30, to už je otázka společnosti.

Většina těch větrných parků, které tady máme, byla postavena před 10 až 15 lety. Shodou okolností většina solárních parků, které tady máme, byla postavena před 13 lety během solárního boomu. Tehdy byly náklady na stavbu solárního parku asi desetkrát vyšší než dnes a náklady na výstavbu větrníků byly asi třikrát vyšší než dnes. Od té doby, co jsme to tady naposledy stavěli, se slunce zlevnilo dramaticky a vítr také zlevnil podstatně.

Hana

Já si pro sebe chtěla udělat rychlý součet, a ty jsi řekl, že bychom mohli v budoucnu, třeba v roce 2050, získat z energie slunce až 40 TWh z celkových 100 TWh. A z větru 10-30. Pokud to spočítám, v optimálním scénáři je to více než polovina energie získané ze slunce a větru, což je docela hodně.

Jan

Ano, když si jen sečteme ta čísla, o kterých jsme mluvili – ta rozpětí – vychází nám například 30–70. Těch 70 je poměrně vysoké číslo, nicméně je to jen jeden z možných scénářů. Bylo by to 30–70 % budoucí spotřeby elektřiny, což znamená, že mohou hrát důležitou nebo dokonce většinovou roli v nové elektroenergetice.

Jaderná energie

časová známka: 14:19

Jan

Jádro je do určité míry hezký doplněk k výrobě energie ze slunce a větru. Člověk by to mohl chápat i jako náhradu výroby ze slunce a větru, ale to už je spíše otázka politická, záleží na tom, jak k jádru přistupujeme. V ČR hojně využíváme elektřinu z jaderných elektráren, máme čistou výrobu necelých 30 terawatthodin ročně z jádra a máme elektrárny v Dukovanech a Temelíně. V Česku máme šest jaderných reaktorů a tvoří podstatnou část současné výroby elektřiny. Pokud bude spotřeba elektřiny růst, podíl jádra se bude zmenšovat, zejména pokud nebudeme dělat nic ohledně dukovanských reaktorů. Je pravděpodobné, že nepůjde prodlužovat jejich provoz dál než do poloviny čtyřicátých let. To znamená, že se nám podíl jádra zmenšuje a flotila jaderných reaktorů stárne. Dukovany se budou muset zavřít nebo jejich stávající bloky budou muset být nahrazeny novými.

Co je specifické pro jádro, je jeho dlouhá životnost a vysoká investiční cena. Tato investice se částečně vrátí díky jeho dlouhé životnosti. Standardně se to projektuje, aby jádro fungovalo 60 let, ale doufá se, že bude používáno až třeba 80 let. Nové reaktory, které jsou dnes stavěny, jsou založeny na těchto předpokladech.

Ale investiční náklady jsou obrovské, protože to má tak dlouhý horizont. Takže například úroková sazba má mnohem větší vliv na cenu jádra, to znamená, kde na to vezmete peníze. Proto se například u plánovaného pátého bloku v Dukovanech počítá s tím, že si to ČEZ půjčí od státu za nižší úrokovou sazbu. Je těžké říct tedy jedno číslo jako cenu jádra. Závisí to na tom, jakou budete mít úrokovou sazbu a jak se vám podaří rychle podle plánu postavit. To je také situace u mnoha nových reaktorů, které se staví nebo nedávno stavěly v Evropě – zpozdily se. Pokud se vám to zpozdí, investice se vám prodraží, zejména kvůli úrokům.

Hana

Mohl bys říct, jaké jsou důvody toho prodlužování a proč to v Evropě trvá tak dlouho?

Jan

Podle mého názoru jsou to obecně problémy s řízením velkých staveb. Nejde jen o jaderné reaktory, které se staví dlouho a kde je to také otázkou pokročilejších bezpečnostních norem a vývoje. Dnes se staví bezpečnostně pokročilejší reaktory než v osmdesátých letech, jako například náš nejnovější reaktor v Temelíně. A když se něco staví první svého druhu, odhalují se problémy a věci, které nebyly dříve známy. Dalším problémem jsou dodavatelské řetězce, protože se v Evropě dlouho nestavěly jaderné elektrárny, takže je náročné najít dodavatele, kteří to umí vyrobit.

Petr

Když jsme mluvili o slunci a větru, zmínili jsme cenu asi 50 eur. Tak kolik stojí jádro?

Jan

Jo, tak to by mohlo být něco jako 100–150 EUR, ale může to být i méně, pokud to bude financováno ze státních peněz. Přesněji řečeno, kdybychom počítali s úrokovou sazbou třeba 4 % a všechno by proběhlo podle plánu, mohlo by to být třeba 60 nebo 70 EUR na megawatthodinu.

Malé modulární reaktory

časová známka: 20:23

Jan

To je samozřejmě velký trend ve výzkumu a vývoji, ale neznamená to, že by se stavěly všude po světě.

Petr

Takže první důležitá věc je, že to není hotové, jak jsme se bavili o zralosti té technologie, takže toto ještě zralé není.

Jan

Různě se staví prototypy po celém světě. Velké jaderné reaktory jsou obrovskými investičními akcemi, stojí hodně peněz. Důležitým aspektem také je, že stavba konvenčních jaderných reaktorů trvá dlouho, v ideálním případě sedm let, ale v reálných podmínkách spíše deset až dvanáct let, a navíc se plánuje dalších 8 let předtím. Investiční rozhodnutí pro takovýto projekt je tedy obtížné, protože se týká světa za 15 let, který se rychle mění. Je těžké rozhodnout, zda si soukromá firma vezme na sebe investiční riziko, nebo zda by stát měl poskytnout zajištění pro soukromou firmu, která staví jadernou elektrárnu. Malé modulární reaktory nabízejí naději na levnější a rychlejší stavbu, což znamená menší riziko a pružnější nástroj, který lze nasadit podle potřeby.

Samozřejmě záleží na tom, jak moc chceš dekarbonizovat. Pokud jsou tvé priority jinde a raději chceš počkat na až jak to s modulárními reaktory dopadne, můžeš to udělat. Ale pokud vycházíme z toho, že dekarbonizace je nutná a je to akutní problém, který potřebujeme akutně řešit, tak malé modulární reaktory jsou spíše nástrojem, který se může objevit do budoucna. Pokud budou fungovat a budou dost levné, bude to hezké, ale není to něco, na co bychom měli strategicky sázet.

Zároveň to však může podkopávat chuť investovat do tradičních bloků, protože si člověk řekne, že bude stavět 20 let a za 15 let se ukáže, že udělal chybu, protože tady budou levnější malé modulární reaktory.

Co jsme ještě neřekli a je to důležité, kolik elektřiny může být z jádra zde k dispozici? To je číslo, kterému jsme se zatím vyhýbali. Dnes máme 30 TWh z jádra a vlastně si myslím, že když reaktory budou stárnout, mohou se nám další jaderné reaktory hodit. To rozebíráme v předchozí epizodě, ale vlastně pro nás bude výzvou ekonomicky a technicky udržet stávající produkci, což znamená v roce 2050 vyrobit něco jako 30 TWh z jádra. A kdybychom chtěli být hodně ambiciózní, můžeme to navyšovat až na 40 nebo 50. 50 už je jako hodně extrémní jaderný rozvoj, tak jenom abychom si představili, že to asi nebude tak, že vyrobíme z jádra 70 terawat hodin. Pokud neuděláme nic, vyrobíme z jádra 15 terawatt hodin, pokud se budeme hodně snažit, vyrobíme 40 nebo 50, ale stále jsou zde otazníky, zda je to vůbec reálné dostavět do roku 2050.

Hana

Teď jen rychlá matematická poznámka: když se dostaneme k součtu toho, kolik vyrobíme ze slunce, kolik z větru a kolik z jádra, tak v optimistickém scénáři jsme skoro na těch 100 TWh. Nicméně to vůbec nemusí být pravda a budeme pravděpodobně potřebovat nějaký zdroj, který bude flexibilní a který budeme moci snadno zapínat a vypínat, když zrovna nefouká a nesvítí nebo bude mít jaderný reaktor odstváku.

Jan

Zde platí, že 1+1 se nemusí rovnat 2. Za použití energie ze slunce a větru by mohlo být ročně vyrobeno 70 TWh a z jádra 30 TWh. Nicméně, to neznamená, že máš dostatek energie, protože když nevysvitne slunce nebo nefouká vítr, nemáš zdroj energie. Když nesvítí a nefouká, tak to neznamená, že ti stačí ty jaderné reaktory, kterými to doplníš. Potřebuješ vlastně něco dalšího, co to doplní, a současně, když hodně svítí a hodně fouká a současně se hodně vyrábí z jádra, už máš hodně velké přebytky. Je možné, že to dopadne tak, že se kus té výroby, ať už v jaderných elektrárnách nebo v těch solárních nebo větrných, vypne, protože už nebude žádný odbyt. Takže se to trochu překrývá a obzvláště při velkém podílu jádra a při velkém podílu slunce a větru už ti to tak úplně nesedí. Vždycky tam budeš potřebovat nějaké ty řiditelné flexibilní zdroje navíc, kterými to doplníš.

Nízkoemisní flexibilní zdroje

časová známka: 26:47

Petr

Jeden takový flexibilní zdroj nebo potenciálně flexibilní zdroj je třeba plyn, ale samozřejmě plyn není nízkoemisní, že ano?

Jan

Pokud chceme používat nízkoemisní zdroje energie, můžeme vybavit naši plynovou elektrárnu technologií Carbon Capture and Storage (CCS), která umožní zachytit emise z komínu, ze kterého vyletují spaliny, včetně oxidu uhličitého. Tyto emise budou uloženy jinde, aby nedocházelo k uvolňování do ovzduší. V té fázi vývoje, v níž se nachází, to ale není úplně stoprocentní.

Takže vlastně z toho, co mi vychází, je, že na to nejde moc spoléhat, nebo to možná nebude vhodné využít v širším měřítku, protože to má nějaké zbytkové emise. Ty nevznikají pouze v elektrárně, ale i při těžbě a transportu metanu, pokud máte elektrárnu na zemní plyn s touto technologií. V celkovém součtu to není ideální řešení.

Petr

Jaké jsou ty další zdroje?

Jan

Jedním jsou vodní elektrárny, které dnes vyrobí asi dvě terawatthodiny za rok, takže by přispívaly k cílové spotřebě zhruba 2 %. Problém však s vodními elektrárnami spočívá v tom, že jsme již využili většinu potenciálu této vodní energie u nás. Možná o něco málo můžeme navýšit využití vodních elektráren, ale v principu zapomeňte na to. Je to něco, co tady máme a můžeme použít, ale jiné státy, jako je třeba Rakousko nebo Švédsko mají mnohem více vodní energie, kterou mohou využívat v těch elektrárnách. U nás je to fakt malý doplňkový zdroj, který je ale fajn, protože s ním můžete nějakým způsobem flexibilně pracovat. Můžete tu výrobu posunout v čase, kdy se vám to hodí, kdy zrovna nesvítí, nefouká atd.

Ten další zdroj jsou různé formy biomasy. Když mluvím o biomase, myslím tím klasickou pevnou biomasu, stejně jako bioplyn. Z tohoto zdroje vyrobíme ročně necelých pět terawatthodin. Je to asi půl na půl – pevná biomasa a bioplyn. Bioplyn se vyrábí v bioplynových stanicích, kde se zčásti používá kukuřice nebo jiné cíleně pěstované plodiny, které jsou tam typicky potřeba pro stabilizaci procesu. Pak mohou být použity různé zdroje jako kejda nebo odpadní produkty zemědělské produkce. Je to pestřejší škála, stejně jako můžeš mít bioplynovou stanici například z odpadních vod. Tam můžeš vlastně nachytat různé organické zbytky, které by jinak byly vypuštěny do kanálu. To je další zdroj biomasy, který je super využít.

Petr

Možná bychom mohli zmínit ještě jednu věc, kterou jsme nezmínili při diskuzi o biomase. Proč je biomasa vlastně bezemisní nebo uhlíkově neutrální zdroj? To proto, že veškerý uhlík, který se při spalování uvolní do ovzduší, byl předtím přijat rostlinami během růstu z atmosféry. To znamená, že při spalování biomasy se vytváří CO₂, ale tento CO₂ byl předtím zachycen rostlinami a je takovým způsobem uhlíkově neutrální, nepřidává se tím žádný nový uhlík do atmosféry.

Jan

A současně záleží na procesu, jak je biomasu vypěstována, sklizena a přepravena. Potřebujeme zvážit, kolik energie je investováno do celého procesu a kolik energie z něj získáme. Důležitý je pohled na emise v celém životním cyklu. Emise z pálení biomasy jsou v tomto smyslu čisté a neutrální, ale emise z transportu nelze ignorovat, pokud se přepravuje klasickým způsobem.

Hana

Kolik by nám mohla biomasa v budoucnosti přispět a kolik by mohla stát?

Jan

Je to těžké odhadnout, ale určitě můžeme využít biomasy výrazně více než dnes. V současnosti se vyrábí asi pětawatt hodin elektřiny, ale je snadné si představit, že by to mohlo být třeba 10 nebo i více. Nicméně s každým nárůstem narazíme na větší potřebu cíleně pěstované biomasy na zemědělské půdě. Tento zdroj může výrazně pomoci integrovat solární a větrnou energetiku a pomoci při zálohování v době, kdy nesvítí a nefouká. Pokud budeme využívat biomasu udržitelně a rozumně, může být toto využití velmi pozitivní. Nicméně, při hledání a vyjednávání ohledně správného využití biomasy a terénu, se můžeme setkat s mnoha překážkami.

Hana

Co ta cena biomasy?

Jan

Hlavní složka u té biomasy je cena toho paliva. Elektrárny jsou také drahé a složité, ale pokud je budeš hodně využívat, tak to není to, co by dominovalo ceně. To, co bude dominovat, je složka samotného paliva a výsledná cena se může pohybovat pod 100 euro na megawatthodinu, což je podobné jako uhlí, ale může být také výrazně dražší. Jsou různé zdroje a pokud bychom hodně dbali na udržitelné využívání, tak nás to bude tlačit k nějakým složitějším nebo dražším postupům, jak získávat tu biomasu a tím pádem to může být třeba 200 EUR na megawatthodinu.

Tady mi přijde důležité dodat jednu věc, že u těch doplňkových flexibilních zdrojů, pokud potřebujeme třeba doplnit 10 až 15 % té spotřeby, tak nejsme tak citliví na tu cenu. Víme, že je potřebujeme a že to není snadné, nemáme snadné možnosti, ale z hlediska ceny celkového mixu výroby elektřiny to hraje podružnou roli. Pokud jich bude stačit málo, tak to klidně může být 200 nebo 300 EUR a nás to nemusí trápit.

Petr

Pokud bude 10 % vyrobené elektřiny drahé, není to taková tragédie, když zároveň 90 % vyrobené elektřiny bude levné.

Jan

Přesně tak.

Petr

Máme ještě další flexibilní zdroje?

Jan

Máme celou kapitolu, kterou bych tady neotevíral, a to je krátkodobé ukládání elektřiny, které je vlastně hodně nutné. Obzvláště ve chvíli, kdy máte hodně elektřiny ze slunce a větru.

Petr

Takže ukládání elektřiny a energie obecně lze považovat za jeden z těch flexibilních zdrojů, protože pokud ji máme uloženou, můžeme ji v případě potřeby využít.

Jan

Ale vlastně se to chová jako zdroj elektřiny. Prostě, když máš nedostatek, nefouká, nesvítí, potřebuješ nějak doplnit ten výkon a z té baterie to můžeš vybíjet a tím pádem podpořit ten výkon. Stejně tak, když máš zelený vodík, což je ta poslední věc, ke které se dostaneme, tak z toho také umíš vyrobit elektřinu, takže se to chová jako zdroj elektřiny. Teď jsme mluvili o krátkodobém ukládání, ale máme také dlouhodobé ukládání elektřiny a tady je asi nejlepším, nejhmatatelnějším příkladem právě zelený vodík. To znamená, že můžete v létě z přebytku elektřiny ze slunce například nebo z větru, nebo klidně z přebytku v zimě, vyrobit zelený vodík, který potom můžete ukládat, aby vám vydržel do zimy, a potom v zimě z toho vodíku zpětně vyrobíte elektřinu.

Petr

Takže jsme si prošli třemi kapitolami zdrojů elektřiny, které jsou nízkoemisní a ze kterých můžeme v České republice vyrábět elektřinu. První velkou kapitolou bylo slunce a vítr, druhou velkou kapitolou byly jaderné zdroje a třetí kapitolou byla taková, jako směs flexibilních záložních zdrojů, například hydroenergie, biomasa a podobně. Co si z toho celého vzít?

Potřebujeme vhodnou kombinaci všech technologií

časová známka: 36:23

Jan

Já si myslím, že to základní věcí je, že nemáme jeden jednoduchý nástroj, který bychom prostě použili. Řešení je kombinace spousty technologií a o mnoha věcech jsme ani nemluvili, protože to není zdroj elektřiny. Potřebuješ vlastně nějaký způsob, jak proměňovat vzorce spotřeby, o čem jsme mluvili v předchozí epizodě. To je důležitá součást skládačky a není to jednoduché. Slunce a vítr nám to sami o sobě nevyřeší, a ani jádro není řešením. Potřebujeme chytrou kombinaci nejen těchto tří zdrojů, ale i další sady flexibilních nebo řiditelných zdrojů.

Petr

Kdyby toto bylo povědomí v celé české společnosti, tak si myslím, že by ta diskuze nebo ty názory vypadaly hodně jinak. Protože i mezi lidmi, co znám, kteří se třeba nepohybují v energetice, ale mají názor na věci, tak mám dojem, že tam právě převládá ten názor: „Jediným řešením je jádro. Jediným řešením je prostě slunce. Jediným řešením je vítr.“ A vlastně jediným řešením je toto všechno chytře zkombinovat.

Jan

Ale je důležité dodat, že jako v politické rovině si můžeš zvolit větší nebo menší podíl slunce a větru, menší nebo větší podíl jádra. Je tam jako nějaká volnost, že to není jediná chytrá kombinace. Je to z určité části také jako politické rozhodnutí a strategické a těžké rozhodnutí. A co si myslím, že je důležité dodat a dost jsme nepodtrhli a chci to říkat v každé epizodě, je to, že je vlastně důležitá větrná energetika. Je důležitá, protože se dobře doplňuje se solární. Historicky umíme lépe stavět solární energetiku než tu větrnou. Teď se to zase rozjíždí ve velkém a ta větrná energetika se tak moc nerozjíždí.