40: Petr Daniš – Klima je příležitost

Tento přepis byl pro lepší čitelnost gramaticky a stylisticky upraven. V případě, že potřebujete doslovné citace, ověřte si je přímo v nahrávce.

Hana

Vážení a milí posluchači, vítejte u další epizody podcastu 2050. Dnes vám přinášíme rozhovor, ve kterém si Petr povídá s autorem knihy „Klima je příležitost“, kterým je Petr Daniš. Řeč bude o tom, jak knížka vznikala a jaký je autorův přístup ke komunikaci klimatických změn, který za ní stojí. Rozhovor se nesnaží popisovat obsah knihy, ale spíše nabídnout setkání s autorem a diskuzi nad tím, jaké příběhy o klimatické změně ve společnosti právě kolují a jak ovlivňují naše smýšlení o transformaci. Knížka je určená pro širokou veřejnost a v českém prostředí je specifická tím, že se zaměřuje na řešení změn klimatu a na to, co můžeme jako společnost i jako jednotlivci udělat pro to, abychom pomohli zmírnit dopady klimatické změny. A teď už předávám slovo do studia oběma Petrům.

Kdo je Petr Daniš

časová známka: 01:09

Petr

Dnešním hostem, se kterým už teď sedím ve studiu, je Petr Daniš. Ahoj, Petře.

Petr

Ahoj.

Petr

Chtěl bych tě na úvod poprosit, aby ses trochu představil, protože zatím jsem zmínil jen tvoje jméno. Mohl bys nám také říct, jak jsi se dostal k té knížce? Co tě motivovalo napsat knihu o klimatické změně a jaký je tvůj příběh? Nemusíš nám vyprávět celý svůj životní příběh, ale zajímá nás, jak jsi se dostal k tématu změny klimatu a jak jsi se rozhodl napsat knihu. Je to zajímavé, protože v češtině od českých autorů není mnoho knih tohoto druhu. Myslím si, že je to možná i první kniha svého druhu, která se zaměřuje na klimatické změny a řešení a kterou napsal český autor. Proto je to pro mě tak důležité dílo.

Petr

Já jsem vlastně něco jako ekopedagog nebo environmentální vzdělavatel. Škoda, že na to nemáme v češtině hezčí slovo. Váhám vždycky, které z těch dvou použít a ani jedno úplně nesedí. To znamená, že se zabývám vzděláváním, environmentálním vzděláváním. Já působím ve vzdělávacím centru Tereza. Nějakou dobu jsem tam dělal programy pro děti, pro učitele a pak jsem se stal ředitelem a působím také v nějakých dalších organizacích, které na to jsou navázané. A moje dlouhodobé, velké téma bylo něco jako přirozené dětství.

K čemu potřebujeme přírodu? K čemu je dobrý kontakt s přírodou? Jak nás obohacuje? Jak obohacuje děti? Jak pomáhá vzdělávání a učení dětí? Mně se na tom tématu líbilo, že je takové jako bezkonfliktní a že ho vlastně člověk může snadno vyprávět všem. A všichni vlastně řeknou, že je super. S tím úplně souhlasím. Nikdo nemá problém s přírodou. Nikdo nemá problém s tím, že by děti měly být více v přírodě. To si myslíme všichni. Takže vlastně jsme našli téma, které je jako, nevím, jestli snadné vyprávět, ale svým způsobem ano. Protože jako nikdo to nerozporuje, všem se to vlastně líbí, všichni s tím souhlasí. Je to nějaký problém, který jsme dneska odhalili. Děti opravdu jsou málo v přírodě a je to škoda. Ale vlastně říkáme to, co lidi chtějí slyšet. A na řešení se docela snadno shodneme.

Pak jsme ještě přešli k dalšímu tématu. Svobodná hra, která s tím nějak souvisí. Když jsou děti venku, tak vlastně nejenom jde o to, že jsou venku, ale mohly by tam dělat něco zajímavého. A to nejzajímavější, co mohou dělat, je hrát si samy a svobodně, a my jim do toho nemusíme moc zasahovat. To už je trochu složitější téma, jak to sdělit lidem, protože mnoho z nich chce děti vychovávat a říkat jim, co mají dělat. „Hele, ty máš dělat tohle a tohle a teď se pojďte učit.“

Petr

Na to už mají lidé názor, jak být správní rodiče.

Petr

Ale pak přece jenom, tohle mě úplně neuspokojovalo. Tyhle dvě témata jsou důležitá, ale já se zabývám environmentálními tématy obecně. Jsme organizace, která je zaměřena na životní prostředí. Víc a víc mi docházelo, že bych se měl věnovat závažnějším tématům, která nás dnes trápí. Začal jsem to brát jako osobní výzvu. Změna klimatu byla vždycky jedním z mnoha témat, kterým jsme se věnovali, ale nyní jsem si uvědomil, že tohle téma definuje dnešní dobu. Je to strašně těžké téma. Mnoho lidí s tím nebude souhlasit s některými předkládanými řešeními, nebo na to nejsou připraveni, a je potřeba jim to hodně vysvětlovat.

Ale vlastně je obrovská potřeba o tom mluvit mnohem víc. Vždycky jsem trpěl tím, že se věnuji svým hezkým tématům a třeba tyhle témata vyřeší někdo jiný. Vždyť je tady spousta organizací a spousta jiných lidí. Nemůžu dělat všechno, na to máme jiné lidi. Postupně mi ale dochází, že tady jsou sice organizace a lidé, ale možná jich je zoufale málo. Pořád tady potřebujeme více hlasů, které přinesou toto téma. Tyto hlasy tady chybí. A já bych chtěl být jedním z nich.

Jde to vyřešit, lepší svět je možný a není to jen o technologiích

časová známka: 05:22

Petr

Mám chuť se do toho rovnou ponořit a zeptat se tě: „Hele, potom co jsi napsal tu knihu, kdybys měl říct lidem tři věci o změnách klimatu a jejich řešeních, co by to bylo?“

Petr

Na mě hodně působily asi tyhle tři věci. První je: „Dá se to vyřešit.“ Jakkoliv je to složité, velké a komplexní, tak my už dneska máme k dispozici třeba 80 % řešení a otázkou je teď to použít. Je naším úkolem začít řešit tento naléhavý problém hned, ale dá se to vyřešit. A A to je skvělá zpráva.

Petr

Nestojíme před beznadějným, velkým a neudělatelným úkolem.

Petr

V angličtině se tomu někdy říkalo “Wicked problem”. Že to je prostě tak strašně velké a komplexní, že se to skoro řešit nedá. Tahle rétorika tady byla přítomna možná desetiletí, protože to není jako jiné problémy, které jsou snadno řešitelné. Existuje problém, který se dá vyřešit, ale tohle je prostě spousta různých činností lidských, které to způsobují. Je to hrozně těžké rozplést, a mě vlastně fascinuje, že dneska vědci, aktivisti, podnikatelé už začali tohle rozplétat do té míry, že se jim podařilo vyřešit 80 % věcí, jako například v dekarbonizaci tohoto sektoru, vytvoření nových politických myšlenek a lepší spolupráce s hnutími. Je to velký úspěch a můžeme být na sebe pyšní.

Další věc, která mi přijde důležitá, je, že můžeme vytvořit lepší svět. Ekology často vnímáme jako lidi, kteří říkají, že musíme upozadit naše spotřebitelské zvyky, více šetřit a něco si odříkat. To je částečně pravda, ale zdaleka ne v celém rozsahu. Důležitější motivací je, že musíme dělat věci jinak, že musíme něčeho naopak dělat víc, abychom řešili klimatickou krizi a mohli vytvořit lepší svět. Existuje spousta benefitů, které nevidíme a jsou obrovské. To zahrnuje čistší, bezpečnější, radostnější a spravedlivější svět. Proto se ta kniha taky ‚Klima je příležitost‘.“

Petr

Já jsem si říkal, jestli to právě inspirovalo ten název té knihy. Díky tomu, že transformujeme vlastně všechno na základě klimatu, tak můžeme svět transformovat tak, že vyřešíme, i spoustu dalších věcí.

Petr

Je to možná největší příležitost, kterou za posledních 100 let máme, jak vytvořit lepší svět.

Petr

Mě k tomu napadají vlastně velmi konkrétní příklady typu: Do České republiky teď z Evropské unie přiteče jeden bilion korun, což je hrozně velké množství peněz, které už nám dalších 100 let pravděpodobně nikdo nedá. A je to příležitost to využít takovým způsobem, abychom fakt jako tady zlepšili vše, co můžeme za ty obrovské peníze, protože teď je ten moment, kdy se ty věci dějí, teď je ten čas, kdy na to naskakuje ten byznys, teď prostě pro všechny je to téma číslo jedna. A za 20 let možná nebude.

Petr

Jo, přesně tohle si myslím a myslím si, že pro většinu lidí na světě a také v České republice může řešení změny klimatu znamenat výrazné zlepšení životní úrovně, nikoliv zhoršení. Jak se to prostě vezme, že přijdeme o naše, nevím, spalovací auta, tak ale my budeme mít něco jako kvalitativně stejného, nebo lepšího. Kdo by nechtěl nabít své auto ze solárních panelů, které má na střeše, a nemuset platit na benzínové stanici a tak dále? To je možná jeden příklad, ale benefitů, které nám to může přinést, je opravdu spousta.

Petr

A ta třetí věc?

Petr

No a ta třetí věc je, že je to mnohem větší změna než jenom změna technologií. Je to vlastně změna systému, změna i našeho myšlení, změna byznysu, změna pravidel hry, změna politiky, změna našeho přístupu k přírodě. Ačkoliv ty technologie jsou strašně důležité a jako velkou část toho řešení nesou ty technologie, což je skvělé, že můžeme dneska vyrábět energii čistěji, je skvělé, že se můžeme dopravovat čistěji a tak dál, tak ono to stačit nebude. Jakože samotné technologie by nám stále zanechávaly spoustu skleníkových plynů, které bychom uvolňovali do ovzduší, takže to musí znamenat i to, že začneme nějak přemýšlet, nastavit jinak pravidla.

A pro mě osobně, který jsem se dříve zabýval přírodou a vztahem k přírodě, byl jako jedním z takových zajímavých momentů to, že strašně moc potřebujeme přírodu a potřebujeme ji chránit. Jakože jedno z největších a nejsilnějších opatření, které stále můžeme udělat, je vrátit půlku planety zpátky k přírodě a dojde k obrovskému ukládání uhlíku zpátky do obnovující se biomasy. A vlastně vnímám nějaké signály ze světového společenství a různých nových cílů v ochraně přírody, že tímhle směrem zase jako už začínáme jít.

Petr

A zase mi přijde důležité, že to jde, že to neznamená, že když vrátíme půlku planety přírodě, tak selže zemědělství a budou hladomory nebo neuživíme naši populaci, ale ta řešení tam jsou.

Petr

Přesně tak, ta řešení tam jsou, ale jako jsou velká, jsou to velké změny. Znamená to třeba, že budeme muset něco pěstovat jinak, nebo to znamená, že budeme možná některé typy jídla omezovat a jiné typy jídla jíst více. Produkovat hovězí maso je obrovsky náročné na prostor, a to neznamená, že se musíme vzdát hovězího masa, ale určitě ho musíme produkovat méně. Jsou tam nějaká dilemata a rozhodnutí, ale dá se to vyřešit a neznamená to snížení životní úrovně.

Petr

Zároveň mám dojem, že ten třetí bod je ten nejtěžší. Jakože o technologiích se snadno mluví. Ano, máme solární panely, díky kterým je dnes desetkrát levnější výroba elektřiny ze slunce, než byla před 10-12 lety. A ta automobilka, která vyráběla auta se spalovacími motory, teď bude vyrábět elektrické škodovky místo klasických. Vlastně se nic moc nezmění, protože modernizace technologií je něco, na co jsme ve světě zvyklí a stále to děláme. Někdy jsou ty změny rychlejší, někdy pomalejší, ale stále se to děje kontinuálně.

Ale změna myšlení a toho, jakým způsobem fungujeme, to je něco jiného. My možná budeme muset přehodnotit například to, co to znamená chodit do práce. Například když budou lidé více pracovat z domova, abychom omezili nutnost se dopravovat přes celé město, bude to znamenat, že si musíme doma zařídit kancelář nebo se domluvit, kde budou naše děti, aby nás nerušily. Nebo si koupit lepší webkameru, abychom mohli tento život vést. Tyto změny v životě a způsobu, jakým fungujeme, budou náročnější pro člověka než to, že si koupíme v obchodě lepší technologii.

Petr

Určitě s tím souhlasím. Jo, je to mnohem těžší. Ale myslím si, že i tam jsou kousky, které se dají dobře komunikovat a na něž lidi dobře slyší. Jo, že vlastně existuje nějaký vztah k přírodě, který je docela hluboký a že by se měla více chránit. Lidé nejsou spokojení s tím, že je příroda poškozována, ničena a degradována. To je vlastně široce rozšířené, takže třeba téma větší obnovy přírody, krajiny, to, že by vlastně mohla vypadat jinak a být divočejší, v uvozovkách, si myslím, že může oslovit spoustu lidí, někdy trochu jiných lidí, ale někdy i úplně stejných lidí.

Česko je pozadu a vyprávíme si pořád dokola ty stejné věci

časová známka: 14:25

Petr

Když se řekne změna klimatu a její řešení, tak co tě na tom těší, co tě štve, kde vidíš naději, kde cítíš beznaděj, z čeho máš radost, čeho se možná bojíš? Jaký to je?

Petr

Něco, co mě opravdu hluboce netěší, je, že Česká republika nejenže zatím není nějakým světlonošem nebo dobrým příkladem, ale dokonce brzdí celosvětovou transformaci. Myslím si, že vždycky může někdo říkat, že na nás nezáleží, že jsme malí, a že to rozhodují velcí hráči. Na druhou stranu je tady spousta malých zemí, které jdou příkladem a svým přístupem hrají velmi pozitivní roli.

Petr

A já v tom navíc ale vnímá velké riziko toho, že právě proto, že jsme malí, tak když si ten vlak necháme ujet, tak budeme v háji. Proto si taky myslím, že nás jako velké ekonomiky rozdrtí, pokud bude prostě hospodářství vypadat jinak za 20, 30 let a my ho budeme mít furt stejný.

Petr

To si taky myslím, že nám ujíždí vlak v tomhle a vlastně, že nejen přicházíme o nějakou příležitost mít něco navíc, ale že tím se rozbije i to, co máme, protože už to nikdo nebude chtít, jo, souhlasím s tímhle. No, pak mě vlastně nesmírně štve některá česká rétorika, která tady pořád koluje nějak, jo, i když se to zlepšuje, takovýto: Hele, já mám taky rád životní prostředí, ale prosím tě, s rozumem, jo, hlavně s rozumem, ty změny, moc to, prosím tě, jako nepřehánět. Já mám taky rád přírodu, to máme všichni, že jo, ale to, co jako vy říkáte, to už je nějaké zelené šílenství teda, jo. Myslím si, že tahle rétorika se moc plete, jo, že se opravdu plete v tom neporozumění, co je tady za problém, jak je ten problém vážný a jaké příležitosti jsou před námi a kam se celý svět vydal.

Petr

Já mám zde svou zkušenost, kterou bych rád přidal. Mám dojem, že existuje takových pět narativů, které se pořád točí a stále existují v tomto prostoru. Vždy mě překvapí, že někteří lidé, kteří vlastně vědí o co se jedná, jako například ti, kteří si dají soláry na střechu nebo jezdí elektromobilem a nemají ten ideologický problém a mají rádi přírodu. Nicméně, když s nimi mluvím o „Green Dealu“, někteří z nich reagují, že to zničí ekonomiku, nebo když mluvím o zákazu spalovacích motorů, tvrdí, že to není možné, protože ty soláry a baterie nejsou recyklovatelné. Mám pocit, že jsou to „mýty“, které jsou zakořeněné v nás. Dokonce i lidé, kteří mají jinak své názory podložené daty, jsou na ně citliví.

Petr

S tímto úplně souhlasím a podle mého názoru v tomto děláte skvělou osvětovou práci. Snažil jsem se i já svou knihou přidat svůj kousek k tomu, abych ukázal, jak jsou tyto mýty a dezinterpretace špatné a abych ukázal fakta a příběhy změny.

Petr

Byl jsi u toho, co tě štve…

Lidé očekávají, že svět už bude jenom horší

časová známka: 17:55

Petr

Co mě štve a pak, čeho se vlastně bojím… Bojím se strachu lidí, jo, bojím se. Mě dostalo, když vyšel výzkum České klima 2021 o postojích české veřejnosti ke změnám klimatu. Tam byla taková vedlejší otázka skoro, ze které vychází, že 2/3 lidí v Česku si myslí, že dnes narozené děti budou žít v horším světě. To mě strašně leká, jo, že tady je nálada, že většina společnosti, většina z nás jako už automaticky očekává, že se svět bude dál jenom zhoršovat. Už jsme za svůj život viděli tý přírody ubývat, kácet lesy, že jo, pralesy, ryby jsou v mořích vylovené, všude tam plave plast. Vlastně se všechno zhoršuje a my si tu zkušenost přenášíme, že už to bereme jako hotovou věc.

Petr

Trend. Nedá se s tím nic dělat.

Petr

Nedá se s tím nic dělat, tak to bude, jo. Naše děti budou žít v horším světě, děti, které se teď rodí, budou žít ještě v horším světě. Vlastně, jakmile máme v hlavě takovouhle myšlenku, je s tím strašně těžké něco dělat. Potřebujeme jinou představu o světě, že jej můžeme ovlivnit k lepšímu. Dokud si prostě myslíme, že to špatně skončí, je to velmi pravděpodobné, že to tak skončí.

Petr

Mně to přijde hrozně důležité, co říkáš. Teď jsem si uvědomil, že si říkám, že pokud mám někde hluboko v sobě zakořeněnou představu, že svět prostě bude horší, tak je jasné, že na každém, v uvozovkách, jako řešení změny klimatu, najdu vždycky důvod, proč to nebude fungovat. Protože si prostě potřebuju potvrdit svůj názor, že svět bude horší. To znamená, že když řekneš: „Vybudujeme vysokorychlostní železnici,“ tak já řeknu: „No, to nejde. To je moc drahé a v Česku se nedá, na to nemáme peníze.“ Když řekneš: „Postavíme prostě více obnovitelných zdrojů,“ tak já řeknu: „No, to nefunguje. V Česku nesvítí a nefouká.“ Vlastně si tady jenom potvrzuji svůj pohled.

Petr

A i když vlastně tomu fandím, aspoň trochu, tak jde o to, že sám to aktivně podporuji málo. Nestačí jenom nebýt proti. Dneska je potřeba dělat pro a být nějakým spolu lídrem těchto transformací. Dokud jsem smířen s tím, že to tak nějak spěje k něčemu špatnému, to smíření je obrovský problém. Nemám potřebu to dělat lépe, protože věřím, že to tak bude a už jsem zvyklý, že to spíš dopadne hůř. A i když aktivně nevystupuju proti tomu, tak je problém, že sám nejsem ten, kdo pomáhá těm změnám k lepšímu.

Prostor zapojit se, je dneska v každé profesi

časová známka: 21:04

Petr

A to nemusí znamenat moc, to chci říct, že možná, když řekneš: „Musím pomáhat tý změně,“ tak si lidé představí, že musím chodit na demonstrace nebo mám teda jako pracovat ve firmě, která staví větrné elektrárny. Ale že to možná tohle neznamená, já teď nedokážu říct jako, co to znamená, ale já, když mám nějaké přednášky, tak vždycky říkám: „Hele, já nevím, co po vás chci, já nemám těch jako pět věcí, který máte dělat, ale pojďte se nastavit, jako, pojďte se vnitřně nastavit do toho – Hele, jde to, děláme to, pojďme! A jako koukám pro příležitosti, které mě třeba budou bavit a které tomu pomůžou, a kde já můžu jako zafungovat.“

Petr

Já s tím úplně souhlasím. Já zase, když mluvím s mladýma lidma, tak jim rád říkám, že nemusí být jako tím vědcem, aktivistou nebo přímo tím, kdo vyrábí, nevím, větrníky, solární panely. Ale prostor je ve všech zaměstnáních v podstatě jo, že tady jako potřebujeme vzdělavatele, kteří o tom budou mluvit. Potřebujeme politiky, kteří tomu rozumí. Potřebujeme právníky, kteří dokážou hájit nějakou integritu Země. Potřebujeme to fakt v každé profesi. Potřebujeme umělce, kteří na to umí upozorňovat. Je prostor, jak to jako v malém i ve velkém tematizovat, jak předělat průmysl, předělat zemědělství. Fakt si myslím, že v zásadě v každé profesi je dneska ob obrovský prostor, kam jako se posouvat. A že to neznamená, jak říkáš, něco jako obrovsky velkého, ale můžou to být i malé věci. Ale na druhou stranu bych nechtěl, zůstávat jenom u těch malých, a je dobré si dávat i větší výzvy.

Petr

No, já jsem to spíš myslel tak, že to nemusí znamenat něco, co je proti mé přirozenosti nebo proti mé vůli. Když vezmu svůj příklad, mám blízko ke komunikaci, protože ji učím, takže dělám podcast o klimatické změně. Jasně, že nechci, aby všichni dělali najednou podcasty o klimatické změně, možná jo, nevím. Ale ta cesta nemusí být nutně taková, že jdu proti sobě. Když mě baví montovat stroje, tak já můžu montovat stroje, které budou využívat ty klima technologie. Můžu dělat to, co mě baví a v čem jsem dobrý. Jak říkáš, všude je prostor to dělat. Ano, nemusí to znamenat, že bych se někam pokřivil, kam vlastně nechci.

Petr

S tím úplně souhlasím.

Za poslední roky se toho stalo hodně a táhnou to mladí

časová známka: 23:22

Petr

Mluvil jsi o tom, co tě štve. Teď jsme se o tom bavili… Tak co jsou ty věci, které tě baví a dávají ti energii? Co tě pohání?

Petr

Já mám radost z toho, jak se to posouvá, jo, mám hodně intenzivní pocit, že za poslední 3-4 roky se to jako furt zrychluje, a dokonce i poslední rok byl obzvláště rychlý. Došlo k obrovským posunům a to, co bylo předtím nepředstavitelné, se začíná dít. Ať už člověk se podívá kamkoliv, tak cíl klimatické neutrality, který před čtyřmi lety prakticky neexistoval, dneska prosazuje většina zemí a obrovské firmy dokonce vyhlašují, že budou klimaticky neutrální do roku 2040. Zatím jim to nemusíme věřit, možná to ještě nemají úplně dobře promyšlené, je co zlepšovat, ale samotná realita toho, že něco takového existuje, znamená obrovský skok vpřed. To je úplně jiný pohled na svět.

Dalším příkladem je efektivní hnutí mladých lidí, které dokázalo změnit myšlení společnosti. U nás to možná nebylo tak silné jako Fridays for Future nebo jiné organizace, jako v Americe Sunrise Movement, ale za poslední 3-4 roky dokázali mobilizovat obrovské množství lidí a změnit myšlení i u dospělých politiků a byznysmenů. Když jsou v ulicích statisíce nebo dokonce miliony lidí, tak to prostě pohne společností někam a oni to dokázali dělat efektivně. Ještě je v tom naděje, že právě malá mladá generace s tím přišla.

Další takovou věcí je rychle se zrychlující investice do zelené transformace za poslední tři roky, jestli se třeba zdvojnásobily. Fakt to rychle stoupá, už jsme třeba přesáhli bilion dolarů ročně nebo něco podobného. Také jsou zde obrovské zvětšené ambice v cílech na ochranu přírody. Na konci minulého roku byl přijat závazný cíl OSN chránit 30 % souše a 30 % všech moří do roku 2030. To je prostě neskutečný cíl. Nevím, zda je jako vůbec šance, aby se povedl, ale jenom to, že takový cíl existuje a světové společenství se na něm dohodlo a pořád jako jsou tady deficity třeba v jiných dohodách. To jsou prostě obrovské změny, ke kterým dochází, a ten trend, který je nastolený, je strašně silný a vlastně strašně zrychluje. Pořád je to pomalé, pořád potřebujeme víc a houšť, ale myslím si, že za posledních 3-4 roky se odpracovalo obrovské množství těch věcí, a to mi dělá radost.

Ti mladí mně dělají radost tím, jak hodně pracujeme s dětmi. Opravdu vidět mladou generaci jako ty, kteří se zajímají a chtějí něco změnit, je pro mě hodně silné. I pro mě bylo silné setkání s českými mladými lídry, kteří vedou Fridays for Future. Tady to nejsou nějací rebelové, jsou to prostě mladí lidé, kteří jsou aktivní, zajímají se o svět a záleží jim na budoucnosti. To je to, co nese jejich aktivitu, tak to je pro mě další taková naděje, že mezi mladou generací jsou úžasní lidé. Koukám na to a říkám si, že to já bych v jejich věku nedokázal. Nebo jsem někde jenom chodil s kamarády do hospody a kopal někde s míčem. Ale rozhodně jsem v jejich věku nezachraňoval svět.

Přirozené tempo změn je pomalé, potřebujeme zrychlovat

časová známka: 27:11

Petr

Ty tady mluvíš o tom, že vlastně existuje silný trend, že někam jdeme a že už to je vidět a že se ty věci dějí. Já ten dojem mám taky a zároveň, když se teďka trochu vrátíme do Česka, tak si myslím, že tohle není rozšířená informace a že to, co se děje, trochu rozevírá nůžky toho, že máme část společnosti, která ví, věří a maká, typicky v byznysu velkého kalibru. Žádná automobilka tady za 15 let nebude vyrábět spalovací motory. Ať už to Evropská unie povolí nebo zakáže, prostě nebude, protože ten byznys směřuje jinam a mám dojem, že trochu utíká před společností, která se o to tolik nezajímá.

Někdo ještě dneska pořádně neví, že se něco takového děje a když to na něj nahrneme, mají dojem nějakého velkého zahlcení. Říkají si: „Co to chcete? Vždyť já chci jenom normálně žít.“ A ty píšeš knihu. Napsal jsi knihu, takže něco vyprávíš lidem. Jaký narativ je potřeba šířit do české společnosti teďka? Jaký příběh o téhle transformaci je potřeba podle tebe vyprávět, aby nás to posunulo?

Petr

Já si myslím, že to už jsme trochu řešili, že to je ten příběh… Prostě: vyřešit klimatickou krizi je teďka naše největší příležitost, jak vytvořit lepší svět. Je to něco, co nám může pomoct zvednout naši životní úroveň. Není to jenom o odříkání nebo možná vůbec to není o odříkání a utahování opasků. Je to fakt jako příležitost. Pojďme to tak uchopit. A já se jako trochu nedivím, že to je pro ty lidi těžké. Ono je to opravdu obrovská celosvětová společenská transformace, jaká tady dlouho nebyla.

Petr

A je to rychlé, že jo. A je to rychlé, je to čím dál rychlejší. Jsou to ty změny, které se poslední dobou dějí…

Petr

Tady se pořád dějou nějaké změny, takže máme pocit, že nic nového, že pořád tu jsou nějaké transformace. Přestalo se jezdit na koních a přišly automobily, začaly se používat mobily. Stále se dějí takové změny, ale myslím si, že výjimečnost spočívá v tom, že nemůžeme nechat tempo těchto změn na nich samotných. Ty změny se stanou samy o sobě, například elektromobily přijdou samy od sebe, protože je to už tak nastavené ekonomicky a technologicky. Stejně tak čistá energetika se stane sama. Ale nemůžeme čekat na přirozené tempo změn, které by trvalo desetiletí. Potřebujeme stále urychlovat změny a dokonce provádět změny tam, kde ještě není připraveno přirozené tempo změn. My musíme urychlovat to tempo.

Petr

To by se stalo za 70 let, ale my to potřebujeme zvládnout za 15 let.

Petr

Přesně tak, jo, jako že prostě některá odvětví už jsou setrvačná, řekněme, ale já nevím… Změna technologie na výrobu oceli a cementu ještě zdaleka setrvačná není. A my to musíme hodně rychle urychlovat, jo, a vlastně ta změna je tak velká, že pro lidi jako je to nepředstavitelné, jo, že si ji nedokážou představit. A myslím si, že hodně důležité je komunikovat, jak to může vypadat, jakým směrem míří svět, že to vlastně nemusí být špatné. Pojďte si to představit, jako co by to znamenalo, kdybychom takovýhle svět měli.

Vyprávějme inspirativní příběhy lidí

časová známka: 30:35

Petr

Pak si myslím, že hodně důležité je komunikovat příběhy té změny, a to české i ty zahraniční, jako spousta firem, jednotlivců, měst, celých zemí někam vykročila a zatím jsou příběhy lidí. Není to, že se to zase stalo úplně samo, nějak setrvačně jako v logice vývoje historie, jo, jako jsou to lidé, kteří ty rozhodnutí nesou, jsou to lidé, kteří vymysleli ty technologie, jsou to byznysmeni, kteří šli do nějakého odvážného plánu, jsou to investoři, kteří se chopili nějakých nových příležitostí. Furt jsou tam ty příběhy lidí a podle mě ty příběhy lidí hrozně moc inspirují. Snažím se je proto co nejvíce vyprávět i v té knížce, aby to nebylo jenom o tom, jak to tedy technologicky vyřešit, ale vždycky ilustrované na tom, co se někde stalo, jak se nějací lidé někde rozhodli, jaký příklad dobré praxe někde existuje.

Petr

Můžeš uvést nějaký příběh, který tě inspiruje? Například při sbírání materiálu pro knihu. Obecně, ať už český nebo zahraniční, zda jsi potkal nějaký příběh někoho, spíš jako menších lidí než jako velké firmy Tesla… Je někdo, u koho sis řekl „wow“, tohle se dá dělat, vlastně obyčejný člověk může takhle přispět.

Petr

Záleží, co si definujeme jako obyčejného člověka. Nakonec všichni jsou obyčejní lidé. Pak se z nich mohou stát ikony a máme pocit, že už to nejsou normální lidé. Já bych tohle nikdy nedokázal. Ale na začátku byl normální člověk. Myslím si, že na takových příběhů jsem narazil na spoustu, záleží prostě na tom, v jakém sektoru nebo v jakém typu člověka hledáme.

Dám příklad, který není z oblasti, která je mi vlastní, ale fascinoval mě. Normální člověk se může dostat někam takhle vysoko. Jedna paní, která se jmenuje Régine Clément, se stala ředitelkou nebo šéfkou, lídryní v podstatě neziskovky, která pomáhá investorům investovat do řešení změny klimatu a do zelené transformace. Je to prostě malá organizace, v podstatě neziskovka, kterou založilo pár lidí, kteří ale mají know-how a dokázali vytvořit skupinu investorů, kteří se zajímají, kteří síťují, vzdělávají a pomáhají přesměrovat investiční strategie právě na tyto zelené věci.

Dnes už jde o stamiliardy až biliony dolarů. Co dokázala jedna malá neziskovka, vedena pár lidmi, vedenými jednou šikovnou paní, která vystudovala nějakou ekonomickou školu a měla zatím nějaké zkušenosti a kontakty. Dokázali to, a vlastně tady cílí hlavně na nějaké rodiny, které se dokážou rychle rozhodovat a dokážou být takovým předvojem, co inspirují pak větší banky a větší investory, kteří je pak následují. Je to příběh organizace, kterou většina lidí vůbec nezná a nikdy o ní neslyšela a člověka, kterého taky většina lidí o něm třeba v životě neslyšela a v pozadí dělají nějakou velkou věc, do které pak jako plujou další a následují je už pak ty obrovské firmy, o kterých už jsme slyšeli.

Petr

Mně přijde hrozně dobrý vyprávět takovéhle příklady a příběhy, i protože mám dojem, že pořád jako změna klimatu a nějaká péče o životní prostředí jsou spojeny s tím, že si tak jako… Když to přeženu, jo… Že si musím vzít jako batikované tričko na sebe a jít sázet stromy nebo se k nim přivazovat. A vlastně mi přijde hrozně důležité přinášet příběhy úspěšných byznysů, lidí, kteří, a zase se trochu vracíme k tomu, že angažování se ve změnách klimatu nemusí znamenat, že jdete sázet stromy a stávkovat, ale že jsou to prostě velké byznysové příležitosti. Že tam je prostor pro ambiciózní lidi, pro chytré lidi, pro velké příběhy, jo, pro zisk, jo, pro nějaké i osobní ambice. Že takové lidi potřebujeme, kteří to utáhnou.

Petr

Hele, určitě jo, ale přijde důležité vyprávět ty příběhy ze všech koutů, jo, že zase nevyprávět jenom ty byznysový, aby tady nevznikal dojem, že byznys to má na háku a už má všechno vyřešené a ty jiné jako části nepotřebujeme, jo. Že stejně tak důležitý je pro mě příběh i aktivistů, kteří nevím zastaví stavbu obřího ropovodu v USA, aby se neprodukovalo víc a víc ropy a nevyváželo do celého světa. To jsou jako stejně silné příběhy a já si myslím, že my potřebujeme v tom dnešním světě všechno z toho, že to není tak, že jenom byznys nebo jenom aktivisti nebo jenom zemědělci. Ale že vlastně je dobré ukazovat pestrost těch příběhů a zase znovu ukazovat to, že v každé té profesi je dneska obrovská příležitost, jak ten svět zlepšovat a posouvat k nějakému řešení klimatické krize.

Kniha Klima je příležitost

časová známka: 36:12

Petr

Nejspíš závěrem. Rád bych se zaměřil na knihu, o které jsme se právě bavili. Pokud jste nás právě poslouchali, měli jste příležitost se dozvědět více o autorovi a jeho myšlenkách. Mohl bys nám říct název knihy a kde ji lze zakoupit?

Petr

Jistě, kniha se jmenuje „Klima je příležitost“ a v podtitulu nabízí Opravdová řešení pro naši budoucnost na Zemi. Vydáváme ji jako Tereza a je k dispozici na našem e-shopu nebo přímo na stránkách knihy, které se jmenují „Klima je příležitost“.cz. Pokud znáte název, hledání je velmi jednoduché.

Petr

Dáme odkaz do popisu této epizody, abyste měli přímý přístup.

Petr

Tam najdete další informace o knize, recenze lidí, kteří ji četli, a samozřejmě také možnost si ji zakoupit. Zatím se nechceme zaměřovat na širokou distribuci z důvodů financí, ale plánujeme spolupráci s přátelskými organizacemi a různými ekocentry, které ji budou prodávat u sebe.

Petr

V knize tedy najdeme nejenom další inspirativní příběhy, ale i přehled toho, o čem změna klimatu je a jaká jsou případně její řešení. A zároveň jsem tam viděl i sekci, co může dělat každý z nás jako pár věcí, na co se zaměřit, když tedy chci někde začít.

Petr

Samozřejmě tam není zdaleka všechno, co se o změně klimatu dá napsat. Jedna z těch motivací byla, už je tady hodně toho, já nevím, takového toho trochu strašení, jako, jak to špatně může dopadnout. To už tady knížky v Čechách máme, ale vlastně ta jako větší knížka o řešeních mi tady pořád chyběla, takže je to spíše kniha zaměřující se na ta řešení, a to řešení společenská, o kterých jsme tady mluvili, ale přesně i teď, jak jsi zmiňoval, co může udělat každý z nás od malého po větší, od energií až po to aktivní občanství.

Petr

Já myslím, že jsme tě pozvali, protože souzníme tady v tom přístupu, že i tento podcast i celá Fakta o klimatu stojí na tom, že se dá na to dívat velmi katastrofickým pohledem. To nás nikam nedostane, protože to, že budeme všichni v depresi, to není aktivní stav, my potřebujeme lidi, kteří půjdou se dívat do budoucnosti, kteří budou mít ambice, kteří to potáhnou dál, a tím pádem se snažíme taky jít do toho, tak co s tím můžeme dělat. Vlastně se mi líbí i to, že je to takový dospělý přístup, že to není, že si budu tady zoufat a kňučet, ale dobře, tak co s tím udělám, jak se k tomu postavím.

Petr

A mně se ten váš přístup strašně líbí. Líbí se mi hrozně moc, co dělají Fakta o klimatu obecně, i co dělá tenhle podcast. Beru to jako svou čest a velkou hrdost, že tady můžu být. Ale opravdu. A vlastně vám hrozně fandím a líbí se mi, jak děláte komunikaci. Držím palce.

Petr

My jsme se navzájem na závěr tak hezky pochválili… Díky moc, díky, Petře. Děkuju, že jsi přijal pozvání do tohohle podcastu, díky za tu knihu. Já se těším, až ji dostanu někdy do ruky. Já jsem dostal tvoje PDF, ale těším se, až budu držet tu papírovou podobu. Protože si ji dám zase do klimatické knihovničky.

Díky i vám, co nás posloucháte. Tohle byl Petr Daniš, autor knihy ‚Klima je příležitost‘. My se s vámi loučíme, uvidíme se zase někdy u další epizody. Mějte se krásně. Ahoj všem, co nás posloucháte. Ahoj tobě, Petře.

Petr

Já taky moc děkuju za tuhle příležitost. Ahoj tobě, Petře. Ahoj všem posluchačům.