4: Klimatická neutralita v krajině: zemědělství a lesnictví

Vendula

Tahle epizoda bude o české krajině její současné a budoucí podobě a jejím vztahu ke klimatické neutralitě do roku 2050.

Petr

Co se ti vybaví, když se řekne česká krajina a změna klimatu?

Vendula

No, hlavně sucho v posledních letech a taky kůrovcová kalamita, co tobě?

Petr

Suché lesy jsou asi první i u mě a pak taky velké lány polí, když projíždím krajinou a pak taky pamatuju, když jsem byl malej, tak že bývalo víc sněhu.

Vendula

Tak o tom ale i mnohem dalším si budeme povídat v dnešní epizodě a taky o tom, co naše krajina v současnosti potřebuje, aby byla v roce 2050 zdravá.

Petr

Když se bavíme o krajině, tak je celá diskuze mnohem složitější než třeba v energetice, která má jasný cíl.

Vendula

V krajině řešíme jednak to, aby byla zdravá a vydržela měnící se klima, sucho, občasné požáry, a tak.

Petr

Zároveň po ní chceme, aby nám se změnou klimatu pomáhala a pohlcovala oxid uhličitý.

Vendula

A taky po ní chceme nějakou produkci, že ano, třeba obilí, dobytek k jídlu, dřevo z lesů.

Petr

A v neposlední řadě bychom byli rádi, aby byla krajina krásná a mohli jsme se chodit do lesa rekreovat a taky, aby v ní žila pestrá skladba živočišných druhů.

Vendula

Všechny tyhle požadavky jsou spolu provázané. Dohromady je to hodně komplexní problematika.

časová známka: 01:23

Petr

Jak vypadá česká krajina v číslech?

Vendula

Ty hodnoty vypadají následovně - 56 % plochy České republiky je zemědělská půda, přibližně 36 % lesní půda. Taky může být zajímavé vědět, že nějakých 22 % našeho území je nějakou formou chráněno. Jsou ta místa, na kterých by měla být příroda prioritou.

Petr

V epizodě se budeme bavit zejména o zemědělství a lesnictví, protože to je většina plochy naší krajině.

Vendula

Zůstaňme tedy ještě chvíli u těch čísel. Jak je to s emisemi skleníkových plynů z české krajiny?

Petr

Na emise ze zemědělství jsme se ptali Michaely Kožmínové z Asociace pro mezinárodní otázky.

Michaela

Do celkových emisí České republiky přispívá zemědělství asi nějakým sedmi procentama, svými emisemi. Polovina z toho je vlastně chov hospodářských zvířat, protože krávy nebo přežvýkavci celkově tráví a produkují nějaký plyny, konkrétně metan, což je skleníkový plyn, no a s tím vlastně není zas tak možný úplně něco dělat pořádně. Potom další velký procento přibližně 40 % je vlastně z těch sedmi procent je únik skleníkových plynů z půdy a potom jako nějaký malý procento je emise z technologií, jako třeba traktorů, který jezdí na naftu.

Vendula

Takže celkové emise zemědělství jsou 7 %, z toho zhruba polovina z chovu dobytka, 40 % z půdy, což je hlavně hnojení a zbytek z provozu zemědělské techniky.

Michaela

Za posledních asi 25 let se už ty emise zemědělství snížily poměrně hodně přibližně nějakých 25-30 %, a to hlavně kvůli tomu, že snížil počet hospodářských zvířat. Takže tím se vlastně snížily emise toho metanu. Jenže když se podíváme do budoucnosti, tak vlastně ve strategiích český vlády není úplně předpoklad, že se to bude snižovat dál, spíš naopak, ten prostor pro snižování těch emisí zemědělství je poměrně malej.

Petr

To zní jako že zemědělství bude docela těžké nebo až zcela nemožné dekarbonizovat. Nebojte se, ale pořád je tu obrovský potenciál, kam můžeme naše zemědělství posunout. Jaká je situace v lesnictví?

Vendula

V tomto sektoru je to v poslední době dost dynamické. Naše lesy dříve oxid uhličitý pohlcovaly, zhruba 5-10 miliónů tun CO2 ročně. To je pro představu okolo pěti procent celkových emisí v Česku.

Petr

V posledních letech se ale staly významným zdrojem CO2. Za poslední rok 12-15 miliónů tun. To je asi 10 % celkových českých emisí, to je fakt hodně. Zhruba tolik, co celá osobní automobilová doprava.

Vendula

A kde můžeme hledat ty hlavní příčiny?

Petr

Sucho, kůrovcová kalamita a následné usychání nebo kácení lesu. Mluví se o tom v poslední době hodně, tak tady to máš v číslech.

Vendula

Když se vrhneme do hloubky, pojďme ještě říct, kdo se o tuhle půdu vlastně stará.

časová známka: 04:33

Petr

Pro české zemědělství je zásadní, že převažují velké podniky s nejvyšší průměrnou velikostí farem. Průměrná velikost české farmy je zhruba 133 hektaru. Oproti třeba 19 ha v Rakousku. To je 7× víc. Ale má to i svá specifika, ke kterým se ještě dostaneme. Na to, komu vlastně patří naše lesy, jsme se zeptali lesníka Radka Pokorného z Mendlovy univerzity v Brně.

Radek

Zhruba 56 % má stát Lesy České republiky s. p. obhospodařuje míň než tu polovinu, pak je 20 % soukromí vlastníci, a pak je poměrně podobných nějakých 18, 19 % jsou obecní lesy.

Vendula

Tak to bychom měli nějaké základní údaje o krajině, o které se dnes budeme bavit. Pojďme ještě představit našeho dalšího hosta.

časová známka: 05:24

Vojtěch

Jmenuji se Vojtěch Kotecký, pracuju v Centru pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy. Pomáhám tady postavit nový program, který pracuje s firmami, veřejnou správou, na vytváření a zavádění ekologických inovací.

Petr

O krajině jsme se bavili ze tří úhlu. Zaprvé, krajina má potenciál pohlcovat oxid uhličitý, a to chceme podporovat.

Vendula

Zadruhé, změna klimatu znamená změnu krajiny. S tím musíme pracovat. Za 50 let toto prostě nebude vypadat stejně.

Petr

Zatřetí, nabízí se nám jedinečná možnost tak trochu zabít 2 mouchy jednou ranou. Když budeme pracovat s naší krajinou, aby pohlcovala více CO2 a tím zmírňovala změnu klimatu, budeme tím zároveň řešit další problémy, které v krajině máme, jako je třeba ztráta druhové rozmanitosti a ochrana přírody obecně.

Vendula

Na otázku, jak přistupovat k zadržování CO2 v krajině, odpovídá Vojtěch Kotecký.

Vojtěch

Když se mluví o zadržování uhlíku v krajině, tak si většinou představíme, kolik roste lesů. Víc lesů, více stromů, samozřejmě znamená více biomasy, a tudíž více uhlíku, který vegetace odebere ze vzduchu, ale pravděpodobně mnohem důležitější pro zadržování uhlíku v krajině je nakládání s půdu, konkrétně množství organické hmoty toho, čemu se většinou, říká humus, který v půdě obsažený. Pokud by se začalo v půdě objevovat více organické hmoty, tak to zároveň samozřejmě bude zase odebírat další uhlík, který by se za jiných okolností ocitl ve vzduchu, bude to přispívat k lepší emisní bilanci.

Petr

Tak nějak tuším, že organické hmoty v půdě teď asi úplně nepřibývá. Je to tak.

Vojtěch

Organické hmoty, zejména v zemědělské půdě patrně rychle ubývá, je jí tam významný nedostatek, což se podepisuje mimo jiné na tom, že půda hůř drží, půdní částečky hůře drží při sobě, takže to přispívá k erozi půdy. Z českých polí každý rok odteče ekvivalent asi 2 000 000 sklápěcích tatrovek půdy a významně k tomu přispívá i nedostatek organické hmoty.

Vendula

2 000 000 sklápěcí tatrovek, to je nepředstavitelně hodně. Proč vlastně ubývá humus v půdě?

Vojtěch

Příčinu, proč ubývá organické hmoty v půdě, je to, jak si v posledním zhruba století proměnil způsob, jakým hnojíme, se tradičně hnojilo organickými hnojivy, jako je selský hnůj, ponechávali jsme v půdě zbytky plodin, stébla, obilí a podobně. Během dvacátého století se nám podařilo to tradiční organické hnojení nahradit syntetickými hnojivy, která se vyrábí v průmyslu a v tu chvíli z velké části zemědělství přestala být taková poptávka po vracení organické hmoty do půdy a teprve teď zjišťujeme, že sice máme v půdě dostatek dusíku, kvůli kterému jsme původně hnojili, ale chybí nám tam právě humus, který pro úživnost a úrodnost půdy podobně důležitý.

časová známka: 08:33

Petr

Takže příčina je jasná, změna způsobu hnojení v zemědělství a eroze půdy. Proč ubývá humusu v lesní půdě?

Vojtěch

V lesích hlavní příčinou ubývání organické hmoty je způsob, jakým těžíme stromy. Zatímco v minulosti jsme většinu lesů odebírali jednotlivé stromy a na těch vznikajících ostrůvcích znovu vyrůstal les, tak při dneska běžně používaném holosečném kácení vždycky vybereme poměrně velký kus lesa. Český lesní zákon tu plochu limituje většinu jedním hektarem a na tom jednom hektaru odstraníme všechny stromy. Tzn. že v následujících letech se na tu vyholenou plochu opírá velmi silně slunce. Půda se přehřívá a organická hmota se v ní velmi rychle rozkládá, takže z ní humus během několika let z velké části vymizí a pak trvá desítky let, než se tam začne znovu vracet s tím, jak tam znovu vyrůstá les.

Vendula

Změna lesnického managementu se odráží i v tom, jak nezvládáme kůrovcovou kalamitu. U mikrofonu Radek Pokorný z Mendlovy univerzity.

Radek

Já si ještě pamatuju coby student chodil jsem do lesa a podobně. Každý vlastně to polesí mělo svý zaměstnance, jak v těžební, tak v pěstební činnosti a podobně, takže si to menežovali sami. Věděli, že tady ta smrková monokultura je náchylná v uvozovce na tady tomu říkám obecně disturbance z angličtiny, ale jakýkoliv poškození, takže oni věděli, hele, když tam hajný vidí kůrovcový strom, tak tam hned druhý den poslal chlapa s traktorem a druhého s motorovou pilou, který to vytěžili, a další den tam poslal ženský, který to spálily ten strom i ty zbytky, takže ta čistota, hygiena lesa byla zachovaná a tady vlastně ten kůrovec v uvozovce byl opravdu eliminován velmi brzy.

Bohužel já beru za chybu tu transformaci, tak jak proběhla v tom devadesátým druhým roku u státního podniku, které vlastně to šlo do akciových společností. Vlastně ta rychlost, pružnost reakce třeba na toho kůrovce tím se ztratila. Zvlášť ještě teď tím, že ten s. p. musí plnit tu státní zakázku, musí dělat výběrové řízení, no a kůrovec ale nečeká, než proběhne výběrové řízení. Nedejbože, když se někdo odvolá, tak to trvá nějakou dobu, ale kůrovec už vyletí a je dávno někde jinde.

Petr

Jak tedy vrátit humus do půdy a podpořit tak zadržování CO2? Odpovídá Vojtěch Kotecký.

Vojtěch

Pokud chceme vrátit organickou hmotu do půdy, tak v zemědělství nejdůležitější bude vrátit se z nemalé části k hnojení organickou hmotou a také chránit půdu proti erozi, k čemuž mimochodem také přispívá sama organická hmota, ale nejenom, protože samozřejmě eroze půdy, odtékání půdních částeček přispívá k tomu, že se dál ztrácí humus.

V lesnictví nejdůležitější bude změnit nejenom druhovou skladbu lesů, jak se o tom teď mluví v souvislosti se smrkovými kalamitami, kde je potřeba smrkové monokultury nahrazovat listnáči, ale zároveň je potřeba změnit také prostorovou strukturu lesa, je třeba, aby lesy netvořily fakticky pole uniformních, stejně starých porostů, ale aby se vedle sebe střídaly staré, mladé stromy, těžili jsme po jednotlivých kusech a vždycky na tom malém ostrůvku, který bude částečně chráněný okolními stromy, zase vyrůstal nový les.

časová známka: 12:14

Vendula

V zemědělství máme alternativy, ke kterým můžeme směřovat, spočívají třeba ve změně hnojení, o které mluví Vojtěch a také na evropské úrovni je to velké téma, jak říká Michaela Kožmínová.

Michaela

Třeba ještě precizní zemědělství, což je směr, který se snaží vzít v potaz různorodost těch farem, zemědělské půdy.

Petr

Takže tu různorodost si představuju tak, že když mám například pole ve svahu, tak jsou to například jiný vodní podmínky, než jsou v údolí a tím pádem já na základě toho vybírám, co tam budu pěstovat, jak tam budu hospodařit.

Michaela

Jo, a vlastně díky různým technologickým inovacím a novým technologiím se snaží získat co nejvíce informací, aby se veškerý zásahy prováděly ve správný čas, na správném místě a ve správné množství.

Vendula

Změna se ovšem nestane jen tak. Tak je potřeba transformovat způsob financování a přidělování dotací tak, abychom nedotovali jen produkci, ale komplexní péči o zemědělskou krajinu.

Vojtěch

V zemědělství ta změna bude daleko komplikovanější a náročnější. My bychom se měli snažit podporovat to, aby se na českém venkově objevovalo více menších rodinných farem, ale upřímně řečeno, ty velké agrární podniky, které vznikly prakticky privatizací zemědělských družstev, tady jsou a nejspíš v dohledných desetiletích s námi ještě budou a budou tvořit velkou část nejspíš většinu českého zemědělství, takže zároveň potřebujeme hledat cestu, jak pomoci umožnit těm velkým zemědělským podnikům, aby byly schopny smysluplně vydělávat, aby to pro ně ekonomicky dávalo smysl, a přitom podstatně lépe pečovaly o krajinu, protože se bez toho jednoduše neobejdeme.

Klíčové a tady bude postupná proměna systému zemědělských dotací, které by se měly přestává vyplácet jako paušální platba na hektar bez ohledu na tom, jak na něm hospodaříte. A měly by se postupně stávat, měly by se postupně přeměňovat v platbu za veřejnou službu péče o krajinu, ochrany půdy, zadržování vody v krajině, podporu obnovy přírody v české krajině, což by zároveň mělo být součástí promyšleného plánu státu, který by se měl snažit o změny struktury zemědělství a struktury krajiny. Stát by neměl jenom platit za nějakou veřejnou službu, ale měl by mít cíl, kam chce zemědělství postupně transformovat, jak a kam chce dovést k tomu, aby lépe zapadalo do krajiny a lépe využívalo půdu a měl by platit nejenom za službu péče o půdu a krajinu nebo zadržování vody, ale také za investice, které umožní zemědělským podnikům postupně na tenhle model najet.

Robot

Musí se investovat a inovovat, jak mohu být nápomocen já.

Vojtěch

Robotizace zemědělství je trend, který jakoby to člověku na první pohled nepřišlo, může velmi významně přispět k tomu, že zemědělství bude snižovat vstupy a množství agrochemikálií, které spotřebovává, bude schopno daleko lépe citlivěji a v menších rozměrech pracovat s krajinou.

Robot

Je pravda, že malé pole s remízky jsem už dlouho neviděl.

časová známka: 15:59

Petr

Podobná situace v oblasti dotací se týká i lesnictví. I tam bude potřeba se dostat z produkčního ekonomického modelu k takovému modelu, který bude akcentovat komplexní péči o krajinu.

Radek

Bohužel my jako lesníci dostáváme peníze pouze za zpeněžení dříví. Ty dotace ve srovnání se zemědělstvím je nula, nula nic. Dostávali se kompenzace za tzv. kůrovcové dříví, ale to bylo díky tomu vlastně to zpeněžení, že cena dříví na trhu šla dolů ho, tak to byla jakási kompenzace, ale jinak nedostáváme za nic moc peníze, nedostáváme za ty další jako systémový funkce. To by se mělo změnit a za to taky bojujeme.

Vendula

Potenciální změna vlastnictví je ale nejspíš jednodušší než v případě zemědělství.

Vojtěch

Paradoxně mnohem větší šanci něco rychle změnit právě vlastnictví, ačkoliv ten pomalejší obor, kde opravdu část problému vznikla před nějakými 10 lety, kdy vláda rozhodla, že státní Lesy České republiky, které hospodaří na skoro polovině českých lesů, přejdou na nový model hospodaření, ve kterém zadávají obrovské zakázky na veliké plochy vždycky jedné firmě, která jim tam zajišťuje veškeré práce. Tohle samozřejmě podstatně komplikuje revírníkům dohled a rozhodování o tom, co se bude v lese dít. Navíc Lesy České republiky významně snížily stavy zaměstnanců v posledních desetiletích, a proto tam často není ten hajný, který by mohl chodit po lese a rozhodovat, tady pokácíme ten strom, támhle pokácíme tamten strom, mohl by ten les promyšleně pěstovat tak, jak se to v lesnictví tradičně dělalo, a to všechno se navíc ještě komplikuje tím, že vedle sebe nemá nějakého dodavatele, kterému by operativně zadával úkoly, ale obrovskou firmu, která dostala zakázku na velkou část státního podniku, a ten jednotlivý hajný pro ni prakticky není partnerem.

Tohle je věc, která by se dala změnit poměrně rychle a pravděpodobně by to ani nepotřebovalo změnu legislativu, stačilo by aby vláda řekla, že státní lesy začnou pro začátek zadávat zakázky nějak jinak, tak, jak to většinou dělají soukromí vlastníci a zároveň nastolila postupnou změnu státního podniku tak, aby nabral více zaměstnanců. Myslím si, že státní lesy by prostě měly mít víc lesníků, tak, jako tomu bylo v minulosti a zároveň se začal přeměňovat z firmy na pěstování a prodej dřeva na správce krajiny, správce lesů, které popravdě řečeno, vnímáme dneska asi spíše jako místo pro rekreaci a součást našeho domova, než jako podnik, který každému z nás v dobách, kdy ještě něco vydělával, vydělával několik stokorun ročně.

Petr

Pojďme si tady udělat krátké shrnutí těch nejdůležitějších informací.

Vendula

Abychom snížili emise skleníkových plynů a dosáhli klimatické neutrality, musíme podporovat schopnost krajiny zadržovat oxid uhličitý. To se děje zejména ve zdravé půdě a v lesích.

Petr

Půda zadržuje CO2, když obsahuje organickou hmotu - humus. Zemědělství se humus ztrácí kvůli erozi a kvůli hnojení průmyslovými hnojivy. V lesnictví se ztrácí vinou nevhodného lesního managementu, kácení velkých ploch lesa naráz. Sucho a následná kůrovcová kalamita navíc proměnila lesy z pohlčovaců skleníkových plynů na významné producenty CO2.

Vendula

Abychom situaci dostali pod kontrolu, potřebujeme změny. V zemědělství podporovat ekologické a precizní zemědělství. U přidělování dotací změnit systém z produkčního modelu na model komplexní péče o krajinu.

Petr

V lesnictví potřebujeme obnovit ztracené lesy tak, aby byly strukturně bohatší tzn. aby v nich rostly stromy různého stáří a různých druhů. Tím budou lesy odolnější. A taky potřebujeme změnit způsob financování, zaměstnat víc lesníků pro detailnější, lokálně zaměřený management lesa.

Vendula

Je tu ještě jedna věc, kterou stojí za to zmínit. V lesnictví je totiž dalším velkým problémem přemnožená zvěř, která spásá mladé stromky a brání tak obnově lesa. Mezi lety 1984 a 2005 se počet srnčí populace zdvojnásobil.

časová známka: 20:42

Petr

Co stojí v cestě změnám, o kterých mluvíme, jaké bariéry musíme překonat?

Vojtěch

Mně přijde, že lesníci i zemědělci si víc uvědomují, že ten model, který si používal v minulosti, není dlouhodobě udržitelný a že bude potřeba přejít na způsobu hospodaření, který lépe respektuje a chrání půdu. V obou případech tomu brání trochu odlišné faktory. V zemědělství je všechno samozřejmě komplikované současným modelem produkce, který je založený na velmi intenzivní pěstování několika málo plodin, které se na polích neustále točí, pšenice, kukuřice, řepka, pšenice, kukuřice, řepka.

Robot

Ano, mám velké pole. Mám tam jednu plodinu, jeden pořádně velký stroj, který to všechno zpracovává.

Vojtěch

A zároveň na dotačním systému, který jí tenhle přístup v podstatě podporu namísto toho, aby dotace podporovaly péči o krajinu, tak v podstatě financují produkci jako takovou a bez ohledu na to, jakým způsobem se s půdou hospodaří. V lesnictví samozřejmě komplikací je a vždycky bude to, že je to obor, ve kterém jakákoliv změna trvá dlouho. Než změníte les, tak to trvá 100 let. Proto bude trvat desítky let, než se podaří postupně kus po kusu lesnickou praxi pozměnit a pozměnit strukturu lesních porostů. Zároveň, ale i tady jsou samozřejmě objektivní překážky. Myslím taková kalamita vedla k tomu, že na tisících hektarů napříč republikou najednou odumřely lesy, půda je vystavená slunci, stromy tam najednou ve velkém zmizely a bude trvat dlouhou dobu, než se podaří znovu nějaký strukturně bohatý les vytvořit asi, protože v tuhle chvíli, ve chvíli kdy se začne na ty opuštěné plochy sázet, tak budou zase vyrůstat stejně staré stromy, čemuž může hodně pomoci to, pokud se začnou více aplikovat tzv. přípravné dřeviny, kdy namísto toho, abychom tu holinu vysázeli znovu řádky smrků, tak ji nejprve necháme zarůst něčím jako osikami, břízami nebo jeřáby a teprve pod ně, do jejich krytu začneme sázet ty produkční dřeviny, které tam později chceme pěstovat, ať už to budou listnáče nebo nějaká směs, třeba listnáčů a smrků.

Vendula

Když jsme u těch bariér a věcí, co potřebné změny brzdí, co zatím v kontextu péče o krajinu nevíme, na čem musíme pracovat?

Vojtěch

V péči o krajinu máme asi tři velké deficity. Za prvé potřebujeme ještě daleko lépe porozumět tomu, jak vlastně půda v zemědělství, v lesích funguje. Máme hrubou představu, ale potřebujeme daleko více zjistit o tom, co přesně se v půdě děje, k jakým dochází změnám a jaké intervence jim, jakým způsobem mohou napomoci tomu, abychom se o půdu lépe starali.

Druhou velkou neznámou jsou v tomhle případě technologie. My tady jsme nějakých 20 let za energetikou, kde dneska už máme komerční čisté technologie, které lze nasazovat ve velkém, zatímco v zemědělství se ta sofistikovaná řešení teprve začínají objevovat a příležitosti, které přijdou během příštích let a desetiletí, spíš tušíme a víme, jakým směrem bychom chtěli postupovat, než že bychom ta opravdu propracovaná řešení už v tuhle chvíli měli ve velkém k dispozici jakkoliv první se začínají objevovat.

Možná nejdůležitější neznámou je, jak především zemědělství k té proměně dovést. Zatímco v lesnictví ty praktické hospodářské postupy známe. V některých zemích okolo nás, v částech Německa nebo ve Švýcarsku se používají už desítky let, u nás je řada lesníků, kteří už je dávno zavedli a jde jenom o to je postupně aplikovat také ve zbytku lesnaté krajiny. Tak v zemědělství sice možná známe postupy, ale nemáme promyšlenou transformaci toho sektoru. My tady máme zemědělství, které jsme z velké části zdědili z dob před rokem 1990, které si často zachovalo víceméně stejnou podnikovou strukturou. Ještě se o něco více intenzifikovalo, zavedlo některé zlepšující postupy, naopak v některých věcech se ekologická stopa ještě zhoršila. Pěkně je to vidět na tom, že dneska ptáků je v polní krajině o třetinu méně než v roce 1982 v době té nejintenzivnější komunistické velkovýroby. Dneska se to ještě zhoršilo.

časová známka: 26:02

Vojtěch

To co nemáme, je plán, jak ten sektor převést do nového modelu, který by ekonomicky dával smysl. Pravděpodobně by nemalé části pořád ještě obsahoval velké zemědělské podniky, kterých se asi v dohledné době nezbavíme, ale zároveň byl daleko šetrnější citlivější vůči krajině a půdě. To bude znamenat na jedné straně, že stát bude úplně cíleně zemědělským podnikům platit za to, aby se vyplatilo něco konkrétního dělat bude financovat vysazování bio pásů, remízků nebo obnovu drobných mokřadů, vytváření polních cest a podobně. A nebo totéž po nich bude požadovat výměnou za to, že jim platí dotace. A na druhé straně, ale bude potřeba nejspíš postupně proměňovat strukturu celého toho odvětví ve smyslu produkčním. Bude potřeba, aby stát pomohl dovést zemědělské podniky k daleko diverzifikovanější výrobě, kde nebude velká část zemědělství prakticky závislá na několika málo komerčních plodinách, které se pěstují ve velkém a prodávají na trhu.

Zemědělství by mělo daleko více investovat do zpracování. Mělo by více využívat sofistikovanější technologie a co myslím, že nemáme je plán, jak z toho současného stavu do tohohle nového modelu zemědělství dojít.

Robot

To bych teda rád slyšel, jak takový plán může vypadat.

Vojtěch

Kde potřebujeme investovat, kde je potřeba, aby stát pomohl s investicemi, kde to naopak zvládnou sami zemědělské podniky, kde je potřeba do zemědělství přivést nové technologie, jak pomoci tomu, aby se na venkově investovalo do toho zpracování, jako je budování drobných výroben mlékárenských provozů, pekáren, podniků na zpracování masa a podobně. U všech těch trendů víme, že bychom to chtěli podporovat, ale přijde mi, že stát nemá plán, jak to zemědělství cílevědomě překlopit do stavu, kdy nebudou sympatickými dílčím iniciativami, ale naprostou samozřejmostí.

Petr

Takže v zásadě potřebujeme 3 ingredience pro transformaci. Za prvé, lépe porozumět, jak funguje půda. Za druhé, dohnat technologický pokrok, který pozorujeme v ostatních sektorech a zatřetí, mít pořádný státní plán pro transformaci zemědělství.

Vendula

Máme tu problémy, máme tu cesty k řešení, co už je teď na dobré cestě, v čem se nám už daří, můžete uvést nějaký příklad.

Vojtěch

Když se u nás začaly zavádět evropské zemědělské dotace, tak stát přišel s několika docela pěknými smysluplnými programy, které pomáhají zemědělcům pečovat o krajinu a lépe se starat o půdu. Možná nejlepším příkladem je český subvenční program, kdy se zemědělcům platí za péči o květnaté louky. Česko je pravděpodobně nejlepší v Evropě ve využití unijních dotací pro péči květnaté louky, které jsou důležité pro biodiverzitu krajiny, ze které postupně ubývají, desítky let ubývaly, ale zároveň tradiční hospodaření na květnatých lukách samozřejmě daleko lépe zase zadržuje uhlík v půdě pod nimi.

Petr

Na dobré cestě je i přístup byznysu ke krajině, který se začíná uvědomovat, že změny jsou opravdu potřeba.

Vojtěch

Řada velkých firem si začíná uvědomovat, že ten model co nejnižších cen vede k tomu, že vytváří krajinu, kde z polí odtéká organická hmota a půda samotná, kde pěstujeme lesy uniformní lesy, které nejsou připravené na měnící se klima a ve chvíli, kdy začne krajina vysychat, tak ve velkém odumírají a krajinu, kde, například ve velkém mizí opylující hmyz, který je důležitý pro úrodu a pro úspěšnost zemědělských podniků v řadě odvětví, což v posledku vede k tomu, že se snižují výnosy a tudíž podkopává budoucí prosperita těch firem samotných. Řada firem proto začíná pracovat se svými vlastními dodavateli a začíná je vést k tomu, aby byli schopný přeměňovat svoji vlastní produkci, a přitom dál dodávat kvalitní produkci, ať už obchodním řetězcům nebo velkým zpracovatelům potravin.

časová známka: 31:16

Vendula

Dnešní epizoda se pomalu chýlí ke konci a vy si možná říkáte, jak můžete k péči o naši krajinu přispět i vy, jak může přispět každý z nás?

Petr

Máme tu od Vojtěcha dvě rady. Jednu pro každého a jednu pro skoro 2 000 000 Čechů.

Vojtěch

Všichni nakupujeme. Tím, co nakupujeme, za co platíme, můžeme významně pozměňovat péči o půdu. Každé kilo biomouky nebo biojablek, každý kus biomasa, každý litr biomléka, které koupíme v obchodě, pomáhá podporovat ekologické zemědělství, zavádět ekologické zemědělství, které je tím asi nejlepším modelem hospodaření s půdou, jaký v současnosti v Evropě v moderním evropském zemědělství známe.

Podobně v lesnictví víc a více obchodech začínají objevovat dřevěné papírové výrobky, které pochází z lesů, kde se dodržuje mezinárodní standard zdravého lesní hospodaření FSC (Forest Stewardship Council). A my kupování těch výrobků nebo chozením do obchodů, které cíleně od svých dodavatelů požadují, aby používali dřevo z lesů, kde se dodržují standardy zdravého hospodaření, můžeme samozřejmě napomoci tomu, aby se postupně proměňovala i lesnická praxe.

Vendula

Tak hledejte v regálech označení bio a FSC.

Vojtěch

Potom zvláštní příležitostí, která je trochu specifická pro Česko je to, že u nás je spousta lidí, kteří vlastní zemědělskou půdu, ale nehospodaří na ní. V Česku asi 1,7 milionů vlastníků zemědělské půdy. Přitom je tady dohromady několik desítek tisíc zemědělských podniků nebo farem a proto velká část zemědělské půdy je pronajímána, no a samozřejmě nájemci si můžu začít stanovovat podmínky. Nadace Partnerství letos spustila nový projekt Nadace pro půdu (https://nadacepropudu.cz/), kde radí vlastníkům půdy, co mohou požadovat po tom, kdo si od nich půdu pronajímá, jak by se o ní měl starat, jak by měl pečovat o pozemek tak, aby ho až smlouva vyprší vrátil ve stejném nebo snad lepším stavu, než v jakému původně dostal.

Petr

Vlastníte kousek půdy, a přitom nejste zrovna zemědělec. Začněte tím, že mrknete na web https://nadacepropudu.cz/.

Vendula

Naše krajina potřebuje transformaci a potřebuje lepší péči než jakou jí teď dáváme.

Petr

Některá řešení už leží před námi jiná ještě hledáme.

Vendula

Když ale začneme v krajině řešit změnu klimatu, pomůžeme tím její celkové obnově. Petr tomu na začátku říkal zabít dvě mouchy jednou ranou.

Petr

No není to mojí hlavy. Závěrečné slovo přenechám našemu hostu Vojtěchovi Koteckému.

Vojtěch

Změna klimatu je jednou ze dvou velkých změn, kterým česká krajina čelí, a se kterými se budeme potřebovat v příštích desetiletích vypořádat. Tou druhou je ubývání přírody, ať už biologické diverzity, rozmanitosti flóry, fauny nebo přírodních prvků drobných mokřadů, rozptýlené zeleně, dalších struktur v krajině. Zdá se, že se před námi začíná formovat zajímavá příležitost řešit oba problémy zároveň, kde bychom mohli připravovat krajinu na měnící se klima a zároveň do ní vracet rozmanitost bohaté živé přírody.

Vendula

Asi vás podcast zaujal, když jste se dostali až sem a už toho o přechodu ke klimatické neutralitě začínáte vědět docela dost.

Petr

Jaká další témata bychom pro vás měli v podcastu pokrýt, případně, co byste potřebovali vysvětlit více do hloubky?

Vendula

Napište nám vaše podněty na e-mail podcast@2050podcast.cz. Děkujeme vám za poslech a těšíme se zase u další epizody na shledanou.

Petr

Mějte se fajn.