38: CCS – budeme zachytávat CO2 přímo z komínů?

Petr

Vážení a milí posluchači, vítejte u další epizody podcastu 2050. Pokud jste si přečetli název téhle epizody, tak už víte, že se budeme zabývat zkratkou CCS. Ta v angličtině znamená Carbon Capture and Storage a je to technologie, která se dá do češtiny přeložit jako zachytávání a ukládání uhlíku. O tom, jak tahle ta technologie funguje a jakým způsobem ji můžeme využít právě v dekarbonizaci průmyslu, si povídáme, tentokrát s Adamem Bílkem, naším kolegou z Fakt o klimatu. Takže pojďte se společně naladit na tenhle rozhovor, přinášíme vám další kousek z průmyslové série a doufáme, že díky téhle té epizodě se zase trochu hlouběji ponoříte do tohohle tématu a získáte přehled o tom, co máme před sebou a jaké technologie můžeme využít. Ahoj Adame, vítej v tomhle tom podcastu.

Adam

Díky, že mě tady máte. Díky za přivítání.

časová známka: 01:03

Petr

Co je to CCS a jaký má případně varianty, jak to funguje, když bysme měli jako zarámovat tu technologii, jak si to mám představit?

Adam

Jde o zachytávání CO2 ze vzduchu. Když se podíváme vlastně na dvě nějaký takový jako hlavní zkratky, který tady máme, tak vlastně první je CCS – to znamená vlastně Carbon Capture and Storage. Tam vlastně nějakým způsobem jako slyšíme o tom, že ten uhlík vlastně zachytíme a uložíme. Pak ještě máme CCUS – to je vlastně Carbon Capture, Utilization and Storage. Tam vlastně jde o to, že to CO2 vlastně my nějakým způsobem jako můžeme třeba jako využít zase v nějakých jako třeba průmyslových aplikacích.

Petr

Hele, mohl bys pro přehled teda udělat takový jako seznam nebo vyjmenovat ty způsoby toho zachytávání, jakým způsobem se to dá dělat?

Adam

Je tam vlastně víc způsobů, jak to jde udělat. Můžeme prostě na jednu stranu prostě jako doslova zachytávat CO2 ze vzduchu. To se vlastně jmenuje Direct Air Capture, zkrátka vlastně DAC. Zároveň pak jde nějakým způsobem třeba to instalovat na nějaký jako existující průmyslový energetický vlastně objekty, takže třeba na elektrárnu. Tam vlastně svým způsobem my bysme to zachytávali, když to se lidově řekne, jako vlastně z toho komínu. Pak je vlastně ještě metoda, která se jmenuje BECCS, to je vlastně BioEnergy wirh Carbon Capture and Storage. Tam jde o to, že vy byste nějakým způsobem jako energeticky využili biomasu a tu vlastně vy následně zase v nějaký jako, řekněme, elektrárně zachytíte. Tak tohle to jsou asi nějaký ty základní způsoby. U toho u toho DAC, to vlastně přímý zachytání CO2 ze vzduchu – ono v něčem to vypadá jako takový divný trošičku větráky/klimatizace a tam opravdu fakt jde jako o to, že vy přímo tam nasáváte znovu to CO2 ze vzduchu a zase tam prostě probíhá nějaký proces toho jako se to naváže a znovu prostě můžete to někde jako uložit. Tam třeba, když to dělají na Islandu, tak oni, když to ukládají do země, tak jim to tam vlastně nějakým způsobem se to mění na vlastně pevný skupenství tím, že to nějak karbonizuje. Prostě prostřednictvím zase jako reakce s nějakýma těma horninama, co tam mají.

Hana

Hele a jak to vlastně funguje technologicky, jak se to vlastně stane, že to, CO2 oddělíme od těch ostatních složek vzduchu?

Adam

Pokud bysme se podívali na ten tradiční způsob a jako vlastně vysvětlili si nějakou takovou jako základní a asi nejvíc používanou metodu, tak je to tzv. jakoby chemická metoda zachytávání. V podstatě jde o to, že vy například pálíte uhlí tam, že jo, samozřejmě jako vzniká nějaká jako spalina z toho, ta je z větší části dusík, ale zároveň je tam vlastně podstatně jako velká část CO2. To zachytíte, zchladíte, pošlete do tzv. jako absorpční věže. Tam vy vlastně máte nějaký jako roztok, většinou to bývá nějaká chemická sloučenina jako aminů, a to CO2 se na to naváže. Ten dusík projde dál a jde prostě do atmosféry. Vy následně pak ten roztok s tím CO2 jakoby zahřejete a tam proběhne chemické reakce, že se to separuje ten roztok jakoby teď už s tím nízkým obsahem CO2. Ten zase jde vlastně zpátky a vám zbude skoro jako čistý CO2, který vy následně můžete buďto uložit s tím, že tam se vlastně bavíme o nějakých jako geologických formacích. Většinou to bývá v nějaký takový zkapalněný jako formě, hodně často se to ukládá do míst, kde vlastně předtím se jako těžila ropa nebo plyn, takže vlastně nějakým způsobem takovýhle struktury, anebo vy, například můžete to, CO2 třeba jako použít.

Petr

A máš rovnou příklad nějakýho takovýho využití, ať si to dokážeme představit?

Adam

Jedno z těch využití CO2 tak v něčem je takové možná paradoxní, když se tady bavíme o dekarbonizační technologii. Je to tzv. Enhanced oil recovery a v podstatě jde o to, že vy to CO2 dovedete jako napumpovat znovu do nějakých jako míst, kde se těžila ropa a tím vy vlastně zvýšíte výnos tý ropy, jako že vlastně z toho jako pole je najednou vlastně možný získat ještě víc třeba jako ropy.

Hana

Tak jenom, jestli to chápu správně, já bych to shrnula, tak těch typů zachytávání uhlíku – toho CCS je hned několik. Tys u toho přímýho řekl, že to vypadá něco jako klimatizace nebo takový větrák.

Adam

Já jsem spíš myslel, že jo, jak je klimatizace uvnitř, taková ta věc a pak vlastně venku ten větrák.

Petr

Takže několik takových větráků vedle sebe je pak třeba ten DAC – Direct Air Capture CCS systém. Jakou mají účinnost tyhlety systémy? To znamená, kolik z toho uhlíku jsme vlastně schopni zachytit, když to projde tímhle větrákem?

Adam

Ono se to poměrně dost liší podle tý metody, ale v podstatě u nějakých těch jako víc průmyslových, co by se například daly na tu elektrárnu, tam opravdu jako jsme schopný se dostat třeba na 90 % jako úplně v pohodě.

Hana

Ty už u něčeho… jako doplňující otázku k tomu, jak jsi popsal, že se to zachytí a teď se to odvádí někam pod zem, kde se s tím dějou věci nebo se to znovu využívá, tak ta otázka byla, jak dlouho a kolik jsme třeba schopni toho jako uchovávat. Je tohle to nějak prozkoumaný?

Adam

Vesměs na tohleto jsou nějaký jako databáze jako i volně vlastně dostupný, hodně často se přesně jako baví o těch jako předem využitých plochách, kde například vlastně se těžila prostě ropa nebo se jako těžil plyn. A teď vlastně jako se dívá na to, že je možný tam jako tyhle ty, to vytěžený CO2 dostat. A zdá se, že toho jako prostoru… On je tam jako problém s nějakým jako monitoringem s nějakým jako celkem jako zjištěním, ale vesměs nevypadá to, že nedostatek prostoru by neměla být nějaká jako větší bariéra.

časová známka: 06:58

Petr

Co únik? Jakože my to prostě zasypeme pod zem, a to CO2 už se nedostane ven? Protože říkám si, je to plyn tak jako, jak se to musí utěsnit, nebo jestli to prostě tam zůstává, protože chápu, když to je v pevným stavu a karbonizovaný, tak šutr leží, ale když to je to plynný nebo kapalný…

Adam

Tam vesměs na tohle to, když se dělaly nějaký studie, tak se zjišťovalo, že ten jako problém toho úniku vlastně není až tak velkej a i kdyby se to stalo, není to nutně až tak velký problém. Hodně často, že jo, to jsou stejně jako už nějaký jako plochy, kde prostě se těžila prostě ropa, těžil se plyn hodně často, může to být třeba v nějakým jako vlastně na moři můžou být jako ty úložiště. To například jako hodně se dělá v Norsku, ale jako je asi dobrý tohle to riziko nepodceňovat i z hlediska nějakýho třeba vnímání jako lidí, protože ono hodně jako lidí to vlastně nějakým způsobem jako vnímá rizikově jak, kdybyste jim teď jako řekli, že prostě někde u domu budou mít uložený CO2, tak přesně trošičku tam bude ta vidina toho, že to může začít unikat a může to třeba jako tvořit vlastně nějakou bariéru přijetí jako veřejností, který vlastně můžou se tomu bránit.

časová známka: 08:10

Petr

Kde všude se počítá s využitím technologií CCS a v jakým objemu? Teďka myslím globálně.

Adam

Globálně, kdybyste se na to dneska podívali, tak hovoříme asi o 0,04 vlastně Gt CO2 ročně, co vlastně se takhle jako zachytává v nějakých existujících projektech. V podstatě, říká se o tom, že je asi nějakých jako třeba 28 27 29 jako velkých takovýchhle jako nějakých zařízení, která se opravdu jako počítají. A s tím, že pokud se díváme na to, kde se to bude muset používat jako v nějakým jako globálu, tak tam prostě jako vychází, že opravdu na hodně jako místech. Když se podíváme například na jako scénář Sustainable developement scenario od vlastně Mezinárodní energický agentury, který vlastně počítá s dosažením uhlíkový neutrality roku 2070, tak tam se počítá s tím, že do roku 2050 bude zapotřebí 5,6 gigatun a roku 2070 to bude vlastně 10,4 gigatun, což znamená, že tam vlastně vidíme úplně neuvěřitelný… Neuvěřitelný prostě jako navýšení tohohleto. Pokud bysme chtěli tu hranici tý uhlíkový neutrality posunout z roku 2070 na 2050, tak to ještě bude vlastně vyžadovat asi o 50 % víc toho CCS. A celkově to má být jako 15 % jako nějaký jako kumulativního prostě snížení těch emisí.

Ohledně těch míst, kde se vyloženě počítá s tím, že to nějakým způsobem bude fungovat, tak můžeme mluvit o průmyslu. Tam v podstatě ta největší výhoda CCS je to, že to umožňuje vlastně dekarbonizovat nějak jako velmi obtížný prostě průmyslový sektory. Nejčastěji se v tomhle mluví vlastně o výrobě oceli, cementu, ale zároveň vlastně jako hnojiva, nějaký petrochemikálie a takhle a kdybychom se prostě podívali třeba na ten cement, tak vlastně nějakým způsobem tam některý prognózy poukazujou na to, že třeba 55 % jako snížení emisí v tomhle tom sektoru by vlastně pocházelo jako z CCS. U petrochemikálií to může být třeba 40 %, vlastně u tý oceli, tam ty čísla se trošičku jako liší. Ono zase tam je nějaký očekávání, že třeba jako 75 % vlastně nějakých těch provozů, který pořád budou používat fosilní paliva jako i do budoucna, protože se třeba jako nepodaří, je vlastně nahradit nějakýma jinýma metodama, takže třeba 75 % z nich vlastně jako bude tam to CCS jako mít.

Petr

Adame, ty jsi teďka říkal několik čísel, který mě vlastně přijdou důležitý, říkám si, jestli chci, aby si z týhle epizody někdo zapamatoval nějaký čísla, tak tohle jsou ony. A ty čísla vychází z jednoho konkrétního scénáře Mezinárodní energetické agentury, která počítá dosažení uhlíkové neutrality v roce 2070. Takže teďka ty čísla. V současnosti všechny CCS projekty dohromady zachycují zhruba 0,04 Gt CO2 ročně. V tomhle tom scénáři se počítá s tím, že v roce 2050 bychom potřebovali zachytit 5,6 Gt ročně a v roce 2070 bychom potřebovali zachycovat 10,4 Gt CO2 ročně. Takže ten nárůst objemu toho, co budeme potřebovat zachytit je opravdu jako obrovskej.

No, a ještě jedno číslo, který bych rád vypíchnul, trochu z jinýho světa. Když si představíme všechny emise, který ještě vypustíme do atmosféry, než dosáhneme klimatický neutrality, to znamená od teď až do toho roku 2070 třeba hypoteticky, tak v tomhle tom scénáři se hovoří o tom, že 15 % všech těchhle těch emisí bychom měli být schopni zachytit právě pomocí CCS. Zase je to jako obrovský kus z toho celýho koláče emisí, které se nám podaří ideálně dekarbonizovat. No, proč to říkám… Vlastně jenom tím chci jako zdůraznit to, že tohle to odvětví, pokud se opravdu rozvine tímhle způsobem, tak bude obrovský.

Zároveň tohle je jako jeden scénář, který je na stole, že jo, takhle přesně to asi nebude. Na čem to vlastně závisí jak moc se ve výsledku CCS rozšíří jako technologie v průmyslu?

časová známka: 12:31

Adam

Jak moc se rozšíří v tom průmyslu jako i hodně záleží na tom, jak na tom vlastně bude vodík. Protože to je ta druhá velká technologie, o které se v průmyslu jako hodně hovoří. A takže i jako jsem v tomhle tom jako viděl, že vlastně některý jako projekty, který třeba jako plánovali, že budou vlastně mít CCS, tak nakonec teď se to třeba zrušilo a místo toho se jako rozhodují, že prostě půjdou do toho vodíku. Ono v něčem je to takový ošemetný, jako že vlastně se snažíte je třeba jako firma nebo jako nějaká instituce jako vlastně odhadovat, co bude do budoucna jako levnější a dostupnější, na co bude infrastruktura, jestli to spíš bude vodík, nebo to spíš bude CCS.

Petr

Jaké jsou v tom případě teda odhady cen toho CCS pro průmysl, kolik by to mohlo stát?

Adam

Tohle to jsou nějaký zase odhady od Mezinárodní energický agentury po vlastně nějak jako celou jakoby životnost vlastně toho daného zařízení. A jako tam ten cement ve výsledku může být třeba jako 60-120 vlastně dolarů za tunu CO2 vlastně odstraněnou. Některý prognózy to házejí mnohem výš. Ocel může být třeba 40-100. Ono to může být třeba dvojnásobek tohoto. V něčem prostě pořád jsou to odhady. Takže tak…

Hana

Ty jsi teď zmínil, že zachytáváme jenom zlomek toho, co plánujeme v budoucnu zachytávat, a právě velké a emisně náročné průmysly na to spoléhají. Tak moje otázka je, tak jak to vypadá teda teď, jak vypadají současné CCS projekty? A kdo je táhne?

Adam

Ten historicky a dodnes vlastně největší hráč v tomhle tom celém průmyslu je jednoznačně jako fosilní průmysl. Hodně prostě ropný firmy, hodně například vlastně dneska jako Equinor – bývalý Statoil vlastně jako taková ropná firma Exxon Mobil, Occidental… Nějakým způsobem jako to jsou firmy, který hodně v tom jsou nějakým způsobem jako zabraný. Je to z vícero důvodů. Jako jednak znovu už tam bylo zmíněný to, že to získání a následně využití CO2 vlastně umožňuje získat paradoxně ještě víc jako ropy, ale zároveň v něčem tohle to je jako jedna z těch hlavních jako vidin, jak ten průmysl do budoucna vlastně může fungovat, takže jako ve chvíli, kdy Exxon Mobil prostě taky jako nějakým způsobem dá jako závazek prostě uhlíkový neutrality, prostě do roku 2050, nebo něco takovýdleho to dali, tak v podstatě z větší části ono to prostě jako spoléhá na to, že budou vlastně zachytávat ten uhlík. No to je vlastně jako tradiční způsob, jako jak se na to dívaly ty ropný firmy. Když se díváme na ten Direct Air Capture – to přímý zachytávání CO2 ze vzduchu, tak vlastně tam jako v něčem ty firmy jsou až takový jako trošku jako startupový, jako technologický a jsou vlastně nějaký jako projekty, většinou ty firmy jsou třeba… Některý jsou třeba 10 let starý a v podstatě dávají takový jako pilotní projekty těchhle těch jako zařízení na to zachytávání.

časová známka: 15:51

Petr

Bavíme se o tom, kdo táhne tyhle ty CCS projekty, kde se nachází… Mohl bys zmínit nějaký konkrétní příklad nějakýho takovýho projektu?

Adam

Ty úplně největší projekty jsou v tom tradičním ropném a plynárenském průmyslu, ale můžeme se vlastně podívat na tu kategorii DAC – to přímý zachytávání ze vzduchu a tam můžeme zmínit ten úplně největší, který je na Islandu. A dokonce vy jako jednotlivec, kdybyste si chtěli, tak si vlastně můžete od jedný firmy tak jako koupit vlastně odstraněnou tunu CO2, akrát bude vás to stát jako prostě jako 1 000 EUR za tu jednu tunu s tím, že tohle to jsou vlastně nějakým způsobem jako ty ceny dneska. Jako zase nějaký jako očekávání, kolik by to mohlo být třeba 2030 a později, tak je vlastně nějaký třeba jako 200 EUR třeba za tunu. A tam vlastně nějakým způsobem ten DAC se tak trošičku jako pohybuje, jako v jednom… Jako že to z něčeho jako bude vlastně to nejdražší.

Pokud bysme se bavili o tý bio energii – ten BECCS, tak vlastně tam hodně se v tom angažujou vlastně nějak jako bývalý nebo jako dodnes vlastně jako uhelný firmy, protože tam je tam možnost, že vy máte vlastně tu elektrárnu uhelnou, že jo, vy jí můžete konvertovat třeba na plyn, anebo vlastně pak ji můžete jako zároveň jako konvertovat vlastně na jako využití tý jako biomasy, takže tohleto mi připadá, že jsou jako ty největší hráči v tom tom. Jako je to hodně jako tažený vlastně nějakým způsobem privátním sektorem, byť sem nějak jako výzkum jako i z hlediska veřejných institucí probíhá. Kdybysme se podívali třeba na tu ocel, tak v podstatě tam jako máme jako jednu takovou jako velkou komerční prostě jako ocelárnu, která to nějakým způsobem jako používá. Je to vlastně Emirates Steel v Abú Dhabí, takže zase, jako je otázka, jak moc se můžeme bavit vlastně o nějakým jako konvenčním tržním prostředí, ale jako ty projekty vesměs teď se čím dál víc jako objevují, takže jsou jako nějaký jako plány třeba jako relativně uhlíkově neutrálních jako cementáren třeba jako ve Švédsku. A prostě v Norsku, a tak.

časová známka: 18:40

Petr

Ty jsi trochu načal to téma financí. Vlastně z toho, co jsi říkal, tak to hodně na mě mluví takovým způsobem, že jako, jak moc to bude velký byznysový odvětví se ukáže vlastně na základě těch financí… Jako, jestli bude levnější jako přestavět si pece na vodíkový pece v železárně, anebo jestli použít CCS, a to vlastně rozhodne o tom, do čeho třeba ty průmysly půjdou. Tak já jsem chtěl zeptat na to, jaký tam vlastně proudí investice v dnešní době, jestli jsou nějaký čísla toho, hele, teď do toho investuje prostě každej – privátní sektor hodně nebo jako naopak jako státní sektor, nebo jaký tam plynou peníze do toho do rozvoje tady toho odvětví?

Adam

Ten objem financí se poměrně jako navyšuje u třeba toho přímého zachytávání CO2 ze vzduchu, tak jako teď vlastně byl nějaký v podstatě jako pakt jako několika technologických firem a myslím, že tam byl Stripe, který jako dělají nějaký finanční věci ,Alphabet tam byl vlastně, že jo, jako ta mateřská firma Googlu a s tím, že oni teďko dávají nějaký jako závazky, že prostě do nějakýho jako roku oni prostě jakoby budou vlastně vykupovat nějaký jako uhlíkový kredity, který teda jakoby vlastně vzniknou, jako, že se vlastně snaží nastartovat nějakým způsobem jako tyhlety investice.

A jako tohle to je dost důležitý, protože ono kdybysme se podívali na nějaký jako ty kapitálový požadavky na vystavění týhle tý infrastruktury toho, co jako bude zapotřebí, tak tohle to vlastně zmapoval Global CCS Institute a ten odhad je vlastně nějakých jako 650 až 1280 miliard dolarů vlastně do nějakýho toho roku jakoby asi 2050 s tím, že tam je nějaký jako předpoklad, že vlastně za každý zdvojnásobení tý kapacity jako bude vlastně nějaký třeba jako 10-20 % jako snížení ceny. Ale tohle to jako vesměs jsou ty finance jako na to, jak to jako vlastně jako fyzicky jako vystavět ty věci. To konkrétně jako, kolik se bude dávat jako financí na ten jako samotný proces odstraňování, tam vlastně strašně bude záviset na tom prostě, jaká bude cena uhlíku za 10-20 let.

Hana

Tys říkal teď docela jako šílený částky za odstraněnou tunu. Říkal jsi někde v Norsku, si můžeš za 1 000 EUR koupit jednu tunu…

Adam

Jo, to bylo na Islandu.

Hana

Na Islandu pardon, tak mě vlastně hrozně zajímá, co je na tom tak drahý? Jako je to to, že ten vývoj té technologie tak drahej nebo je zatím ještě něco, co nevidíme?

Adam

Svým způsobem dneska by se dalo hovořit o tom, že je to nějaký jako začínající průmysl a vlastně nejsou tam nějaký úspory z rozsahu. Kdybych vzal příklad toho DAC, tak tam nějakým způsobem to jsou jako vlastně relativně malý jako prototypový takový jako stanice. Což jako vlastně, že nejsou tady nějaký gigantický prostě fabriky, který by jako ve velkém prostě jako, v uvozovkách vyplivávaly ven prostě ty nutný součástky, ale jako v něčem je to fakt takový jako malý a výzkumný, což vždycky nějakým způsobem jako má potenciál vlastně zvýšit tu cenu. Jinak, co je tam taky nějak jako výrazný jako faktor, zejména dneska tak jako otázka do budoucna, tak vlastně jako cena elektřiny jako ten DAC zase, jako když je to vlastně zjednodušený, vy tam prostě dodáváte elektřinu do toho prostě nějakým způsobem, aby tam jako prostě probíhal jako ten proces.

A takže to jako, kolik to bude stát jako třeba hodně jako záleží vlastně, kde to budete mít, jako jestli to dává smysl, jakože ano na Islandu, kde máte třeba jako vlastně strašně velký jako dostatek jako levný geotiremální prostě nízkoemisní jako energie tak jako tam to třeba nějakým způsobem smysl dává, ale třeba jako v zemích, který nějakým způsobem jako mají poměrně drahou elektřinu nebo vlastně do budoucna můžou zápasit s jejím vlastně jako trošičku jako nedostatkem jako v důsledku nějaký prostě velký jako elektrifikace v podstatě všeho, tak tam jako najednou může jako nastat v tomhle tom jako poměrně velký problém. To je prostě podobný jako s tím vodíkem. Tak prostě jako ve výsledku brát to tak, že to bude fungovat jenom pár hodin denně, když bude zrovna jako přebytek, tak zase mění jako dost tu ekonomickou rovnici a jako spíš prostě k horšímu.

Hana

Takže to zní, že jsou to i dost jako náročný spotřebiče to CCS, který toho hodně požerou, i co se elektrické energie týče.

Petr

Já si to zároveň představuju tak, že když to mám… Ta efektivita je úplně někde jinde u toho přímýho zachytávání. Když to mám u komína, tak prostě tam nachytám třeba, nevím teďka budu plácat, ale tunu CO2 za den. Kdežto, když to bere ze vzduchu, kde ta koncentrace je mnohem nižší než v tom komíně tý elektrárny, v uvozovkách, tak musím to třeba mít zapnutý dva měsíce, abych vůbec jako nasosal tunu CO2 ze vzduchu. Nebo to si představuju, že to je i tím, že tím pádem vlastně musím spotřebovat víc elektřiny, míň toho dám za rok a tím pádem je to dražší to DAC než to využití průmyslový.

Adam

Jo, určitě jako ta koncentrace jako CO2, když prostě jako mám, v uvozovkách jako nějaký vzduch, který prostě vychází z toho, že jsem jako spálil prostě uhlí versus prostě to, že vlastně zachytávám jako běžný vzduch, tak jako je pochopitelně ten rozdíl v tomhle tom stoprocentně.

časová známka: 24:17

Hana

Když mluvil o tom BECCS, tak jestli si to představuju dobře, tak když mám, když spaluju biomasu, tak ono v zásadě je to CO2 neutrální. To znamená, jako že to ta biomasa pohltila to CO2 během svýho života a teď to pouštím zpátky, ale když bych to ještě zachytávala, tak jako je to způsob, jak vlastně můžu vést k tomu, že budeme CO2 negativní. Skrz tenhle ten proces? Je to jako tak jako smart?

Petr

Jako že bychom v zásadě mohli… Že tím pádem ten les je sám o sobě DAC… Protože ten uhlík, když ho spálím, pak nepůjde zpátky do ovzduší, ale zachytí ho to jako…

Hana

Jako není to rozhodně ten nejsnazší způsob, ale jenom jestli tam moje myšlenky mířily správně nebo je tam ještě nějaký háček?

Adam

Jo, ta myšlenka rozhodně správně míří a mimochodem takhle je to hodně často jako prezentováno, jako že BECCS vlastně se dává přímo, jako že vlastně negative emissions technology. A tohle vlastně hodně se o tom jako mluví, jako když nějakým způsobem se snažíme tyhle ty projekty podpořit. Ale je tam hodně hodně hodně velký ale. A to je prostě jako vlastně nedostatečný monitoring tohohle toho, což znamená, že ve výsledku je dost velký jako riziko toho, že prostě například, kdyby se jako příliš moc odlesňovalo nebo by docházelo k nějakýmu jako většímu jako degradaci půdy jako v důsledku zase nějakýho jako energetickýho jako jejího využití, tak vlastně najednou tahleta jako uhlíkově negativní / neutrální rovnice se vlastně může trošičku jako rozpadat.

A v něčem jako ten BECCS na papíře jako zní jako skvěle a taky, že prostě hodně hodně se s ním jako v něčem počítá, ale právě že je tam jako poměrně jako velký riziko i vzhledem k tomu, že ty odhady, kolik třeba budete potřebovat jako reálně biomasy, odkud ji vlastně budete získávat, jak ji budete dopravovat… Se dost lišej a některý ty vlastně prognózy, který na tohleto jsou, tak vlastně už jako dost jako poukazujou na to, že je to jako v něčem jako poměrně riziková jako technologie v něčem trošičku. Mi to připadá jako takový potenciál jako prostě to, co třeba bylo z biopalivama. Že vlastně ze začátku, tak jako v něčem, jako když se bavíme o nějaký první generaci, že to vlastně znělo skvěle, ale pak vlastně to reálný fungování, když se člověk jako podíval na nějaký jako energetický jako rovnice toho, tak prostě najednou zjistil, že už to nesedí tak moc.

Hana

Že to je důležitá podmínka, odkud ale tu biomasu bereme. Já si třeba dovedu představit běžně na vinohradu pálíme ríví, tak je to vlastně odpadní biomasa, která se stejně s ní něco musí udělat a tohle je třeba dobrý příklad, ale když bysme kvůli tomu měli odlesňovat, tak to je trochu problém. Nemluvě o tom, že by se to asi sváželo z vícero míst, a to zase jako vstupuje nějak do těch emisí. Super. Díky za odpověď.

časová známka: 27:22

Teď jsme se bavili o tom, co by CCS mělo dělat do budoucna. A moje otázka je, má to nějaký háčky, jsou tam nějaký rizika, případně komplikace spojený s tím?

Adam

Jendo z těch největších rizik, který tam je jako vidět, je vlastně ta možnost, že ty ceny jako nepoklesnou, tak rychle, jak se čekalo, nebo jako že se vlastně nenajde tolik nějakým způsobem jako kapitálu, protože prostě nebudou správně jako nastavený ty pobídky a takhle. Takže prostě pokud jako předpokládám, že to bude stát jako 100 USD prostě za tunu CO2 odstraněnýho, ale jako ve výsledku bude to stát 200, tak jako najednou to hodně tuhle tu rovnici mění. Pak jako v podstatě v něčem můžeme jako hovořit o nějakým jako svým způsobem jako hazardu, jako že některý průmysly hodně vlastně předpokládají, že tahle ta technologie vlastně bude existovat, že bude prostě škálovatelná, že bude dostatečně levná a nějakým způsobem to může prostě jakoby odkládat ty kroky, který vlastně dneska by jako mohly dělat. Protože tam vlastně může být nějaký takový to očekávání, že vlastně přijde tahle ta technologie a nějakým způsobem to zachrání.

Ostatně, jak už tady vlastně nějakým způsobem jako bylo zmíněno, tak tohle to je jako jeden z důvodů, proč jako jeden z těch jako největších vlastně investorů… Jako výzkum prostě jako probíhá vlastně ze strany nějakých jako třeba ropných firem. Ostatně nějaký jako další rizika že jo, můžeme tam zase hovořit prostě třeba o nějaký lokální opozici jako vůči nějaký tý infrastruktuře, ale to taky to tam asi jsou jako regionální rozdíly. Prostě jestli, že prostě v Evropě, třeba v EU a na Blízkém východě nebo prostě někde jako v Texasu, prostě jsou jiný míry zapojení jako vlastně občanů nějakým způsobem do takovýho plánování. Jinak už tady byla zmíněná – je tam nějaký jako ten strach ohledně toho, kolik bude vlastně zapotřebí té biomasy.

Petr

Mně přijde, že ty průmysly jsou dneska v hrozně blbý pozici, že jo… Protože na jednu stranu jako měli bysme jim chuť jako vyčíst, hele, proč neděláte ty kroky, který teď můžete dělat a jako čekáte na to, že vás v budoucnu spasí levný CCS… Na druhou stranu, když bysme jim řekli… Když oni by teda udělali to, že teďka investují… Já si představuju, že jsem třeba ta železárna jo, a teďka udělám prostě investici 150 miliard do toho, abych počítal s vodíkem. A ono se pak ukáže, že všichni budou využívat naopak to CCS, protože to je jako levnější… Takže jako chápu ten gambling, o kterým mluvíš, že jako z pozice tý firmy to je hrozně těžký rozhodnutí.

Hana

Asi i z pozice těch investorů bych řekla.

Adam

Jo, je to neuvěřitelně složitý rozhodnutí. Ještě vzhledem k tomu, že prostě ono se jako očekává, že ono to prostě podstatně jako zvýší tu cenu jako třeba vlastně u tý oceli a cementu. Tohle to není jenom vliv CCS, jsou to vlastně i jako jiný dekarbonizační jako metody, který vlastně můžu aplikovat, tak jako opravdu jako cement, jako můžeme se bavit, že možná zdraží třeba o 45 %. U oceli je to třeba možná něco kolem jako 30 %, to jsou prostě čísla od McKinsey. A pak jako nějakým způsobem jako individuálně jako firma tohle to vlastně jako dělat jako v nějakým konkurenčním prostředí, tak jako je hodně těžký. Tak prostě to pak jako zase vyvolává nějakou otázku, jak nějakým způsobem jako tohle to zkoordinovat. A tam jako v něčem přesně jako jeví se možná jako asi ta hlavní metoda, kterou dneska máme přesně – emisní povolenky, uhlíkový daně. Ono tam se hodně jako hovoří o tom, že tyhlety jako CCS kredity, že by vlastně měly nějakým způsobem být jako víc integrovaný s tím trhem, protože ony v něčem jakoby stojí vlastně jakoby bokem, případně u tý vlastně biomasy, tam jsou jako trošku jako explicitně nějaký podmínky, že to v tuhle tu jako chvíli někde třeba v ETS nejde propojit. A pokud se na to jako nepůjde nějak jako takhle, tak je to fakt těžký pro ty firmy.

časová známka: 31:54

Petr

Dá se tyhle ty systémy nějak jako centralizovat nebo jde spíš o to, že každá průmyslová fabrika bude u toho vlastního komína muset mít jako vlastní systém?

Adam

V rámci toho CCS a jako zejména toho průmyslu, tam hodně často se vlastně mluví o tvorbě nějakých takových jako CCS jako hubů. V tom slova smyslu, že pokud by bylo vícero průmyslových prostě podniků jako v nějakém daném jako místě, tak nějakým způsobem oni pak můžou mít vlastně jako sdílenou infrastrukturu vlastně na třeba jako ten transport a ukládání toho CO2, což by vlastně znovu jako snižovalo ty ceny. To znamená, že v něčem jako kdyby byla jako, v uvozovkách, osamocená jako fabrika, tak jako v něčem to může mít trošičku těžší, než když je to jako součástí nějakýho gigantickýho jako komplexu.

Hana

Troufl by sis říct, kde u nás v ČR bude pro CCS potenciál? Jestli to bude u těch velkých průmyslových zařízení nebo kde vidíš, že vlastně CCS u nás v České republice bude využívaný?

Adam

Já bych tam asi viděl nějaký velký průmyslový provozy, který vlastně do budoucna nějakým způsobem si chceme ponechat z různých důvodů, takže můžeme se vlastně bavit o ocelárnách, můžeme se bavit o cementárnách o takovýchhle jako velkých provozech. Pokud bysme se bavili o nějaké jako aplikaci třeba jako přímo na jako elektrárnu, která vyrábí z uhlí, tak jako to v našem asi jako českým kontextu jako nevidím, protože stejně tam se očekává, že ty elektrárny prostě nějakým způsobem do 10 třeba jako let už vlastně nebudou fungovat, ale jako třeba jako víc bych tohleto jako viděl využitý uhlí v kombinaci s CCS třeba jako v Číně nebo v jihovýchodní Asii nebo v těch regionech, který dneska pořád vlastně staví nový uhelný elektrárny, který mají nějakou dlouhou životnost.

A jinak u nás to přímý zachytávání ze vzduchu je otázka, jestli dává jako smysl zrovna jako v tomhle tom regionu z hlediska jako získávání tý elektřiny – jaká by byla jako její cena, jako už tady zase bylo zmíněný prostě předtím jako ten Island nebo nějaký třeba sever Kanady, Norsko, kde to vlastně dává smysl. Zároveň tam je otázka, jestli v něčem není riziko, jestli prostě, pak by jako i ty místní jako lidi tam vlastně chtěli jako tunu takovýhle prostě jako zařízení. Ono jako v něčem jako jo, když máte jedno dvě prostě jako zařízení jako zachytávání CO2 ze vzduchu, tak je to jako kuriozitka, ale jako vzhledem k tomu, jak by se to muselo jako škálovat, tak jako opravdu jako v něčem těch zařízení by mohlo být víc, ale to už jako v něčem jako není to nějaký jako hlavní důvod jako opozice to v žádném případě ne. Tak jako spíš prostě poznámka.

Petr

Adame, díky moc. Děkuju za rozhovor.

Adam

Tak jo, taky díky moc za pozvání.

Hana

Díky.

Petr

My se nacházíme v té části průmyslové série, ve které řešíme technologie, které bude průmysl potřebovat k tomu, aby dekarbonizoval. Ta první je právě CCS, o té jsme si povídali dneska. A tu druhou už i Adam dneska zmiňoval, a to je využití vodíku. No, a právě o vodíku se budeme bavit za 14 dní, takže si nás zase nalaďte, abyste nepřišli o tuhle druhou technologickou část.

Zároveň bychom vás chtěli požádat, pokud jste doposlouchali až sem, tak to je buď proto, že řídíte a nemáte to jak vypnout, anebo protože vážně našemu podcastu fandíte. A my bychom vás chtěli poprosit o pomoc s propagací, protože dlouhodobě řešíme, jakým způsobem dostat tenhle ten podcast k více lidem. A možná spousta z vás se pohybuje v oborech, se kterými naše témata souvisí a možná spousta z vás má třeba LinkedIn, na kterým by mohli sdílet jednu epizodu nebo klidně celý podcast svým kolegům a tím dostat tyhlety myšlenky a informace k relevantním lidem. Takže, jestli můžete posdílejte epizodu nebo podcast, budeme moc rádi. I klidně k tomu přidejte nějaký komentář, co vám poslech tohohle podcastu dává a dostaneme ho tak dál do světa. Díky moc, mějte se krásně a na shledanou.