37: Jak cirkulární ekonomika pomůže dekarbonizovat průmysl?

Hana

Vážení posluchači, vítá vás podcast 2050 a s ním Hana Tesák Vrtala.

Petr

A Petr Holík z projektu Fakta o klimatu.

Hana

V dnešní epizodě budeme pokračovat v průmyslové sérii, tedy v pohledu na to, jak můžeme snížit emise z průmyslové výroby, abychom postupně dosáhli klimatické neutrality.

Petr

Průmysl produkuje jen na úrovni České republiky nějakých 20 % celkových ročních emisí a k tomu ještě spotřebovává významné množství elektřiny. Jeho dekarbonizace je tedy zásadní téma.

Hana

Dnes se na téma podíváme zase z jiného úhlu, a sice jak mohou pomoct principy tzv. cirkulární ekonomiky.

Petr

Představme si hosta, který nám už za chviličku vysvětlí, o, co se jedná.

časová známka: 00:54

Pavel

Tak já jsem Pavel Zedníček a jsem výkonným ředitelem Institutu cirkulární ekonomiky (INCIEN).

Petr

Pavle, vítej v našem podcastu, co je to teda vlastně cirkulární ekonomika?

Pavel

Úplně jednoduše je cirkulární ekonomika snaha co nejefektivněji nakládat s materiály v ekonomice, to je taková jako hodně obecná definice, která se potom ale rozpadá do jednotlivých oblastí. V Česku je to téma nejvíc asi připodobněné s recyklací a využíváním odpadů. Mně se daleko víc líbí, ale širší definice cirkulární ekonomiky, která říká, že to je poskytování potřeb a služeb s co nejméně primárními materiály. A v ten moment se vlastně dostaneš do úplně jiný roviny, kdy se opravdu ptáš, jak můžeš vlastně dematerializovat ekonomiku za předpokladu, že stále vytváříš dostatečně vysokou přidanou hodnotu.

A v ten moment se dostáváme i do diskuzí, jak můžeme co nejefektivněji využívat výrobky nebo produkty, který v ekonomice už jsou, jak na tom můžeme, v uvozovkách i vydělávat, takže je to obecně koncept, který se snaží s materiály v ekonomice nakládat co nejlépe, co nejšetrněji, protože jich nemáme mnoho, a to, jakým způsobem s tím materiálem nakládáme, má často negativní dopad na životní prostředí. Dopad těžby materiálu samozřejmě souvisí úzce s dopadem na biodiverzitu, souvisí to s znečišťováním oceánů – vod, bavíme se tedy o plastech, který končí v oceánech, takže ten dopad, jakým způsobem s materiálem nakládáme na životní prostředí, ale i na emise, ale i na ekonomiku je zásadní. A cirkulární ekonomika se právě ptá, jak můžeme s těmito materiály nakládat co nejlépe.

Petr

Vy jste vydali studii, která se jmenuje Role cirkulární ekonomiky v dekarbonizaci českého průmyslu. Můžeš nám ji přiblížit, o čem ta studie je?

Pavel

Ta studie vznikla z toho důvodu, že cirkulární ekonomika je v České republice dlouhodobě vnímaná jako odpadový hospodářství, což si nemyslíme, že je úplně dobře. A pokud se podíváme na emisní profil České republiky a zastoupení průmyslu, tak si uvědomíme, že cirkulární ekonomika může mít velký potenciál při dekarbonizaci českýho průmyslu. No, nicméně českej průmysl není jednoduchej, je docela komplexní. To jsme zjistili docela brzo a mít tu ambici nějakým způsobem zmapovat celý ten průmysl a navrhnout konkrétní cirkulární opatření v jednotlivých průmyslech, nedejbože vyčíslit a modelovat pro Českou republiku tuto oblast je vlastně nerealistická, takže my jsme spíš udělali sumář, který asi na 100 stránkách teďka v tý studii v češtině i v angličtině, kde se zaměřujeme na ty klíčový průmysly, ať už je to výroba oceli, výroba cementu, hliníku, plastů a potom ty klíčový odvětví, který tento materiál spotřebovávají – automotive a stavebnictví.

A je to za nás takovej výkop jo, je to za nás výkop, kde se snažíme tohle téma systematicky zanalyzovat a systematicky ukázat ten potenciál. A ambicí této studie je jednak podnítit diskuzi na toto téma, ideálně v časovém měřítku třeba vypracovat opravdu strategickou koncepci z pohledu státu, která se na toto téma bude dívat daleko víc koncepčně a bude se i ptát, jakým způsobem stát může reagovat na tuhle situaci. Zároveň ale tím dávám úplně otevřenou diskusi i k rozporování nějakých dat, který v té studii jsou. My budeme vlastně jenom rádi, pokud ti zástupci průmyslu si pročtou nějakou danou část, řeknou si, hele, tohle číslo nesedí, pojďme to upravit, tak to je vlastně i naše ambice vykopnout něco ven. Rok jsme nad tím pracovali a postupem času bychom to dostali do té roviny, že to opravdu bude jako vysoce kvalitní dokument, který doufám, že už je i teď, ale kde ty data budeme schopni i jako zpřesňovat a chtěl bych tím klidně vyzvat posluchače, ať se nebojí nám zaslat e-mail nebo zavolat, pokud se budou chtít zapojit nebo nějakým způsobem dílčí data v tom doplnit.

časová známka: 05:17

Petr

Když jsme si kdysi volali, tak ty jsi řekl „cirkulární ekonomika nabízí vlastně komplementární cestu k elektrifikaci a k řešení té jako energetické části, ze které vznikají v průmyslu emise“. Můžeš to víc vysvětlit, co to vlastně znamená, proč by průmyslníci měli jako se zaměřovat na cirkularitu?

Pavel

To, že ta transformace s těma technologiema se kterýma počítáme, ať už je to CCS (Carbon Capture and Storage) – to znamená zachytávání, řekněme, CO₂ pod zem nebo výroba vodíku jsou technologie, který jsou hodně drahý, který úplně upřímně nejsou ani prozatím v takový škále, kdybychom je byli schopni aplikovat na celou ekonomiku. A nám se tady zároveň nabízí vlastně daleko, řekněme, jednodušší a levnější cesta, což je, například pojďme využívat daleko víc šrotu, který vyvážíme. Jo, pojďme daleko méně plýtvat plastovými odpady, protože – jenom odbočka teďka nedávno byla publikovaná studie od jedné zahraniční společnosti, která říká, že v Evropské unii se celkově recykluje jenom 15 % plastů a opět, pokud se podíváme na emisní potenciál recyklovaného plastu, tak ten je zhruba o 80 % nižší než z primární výroby, takže na to nepotřebujeme složitou technologii úplně upřímně – na to potřebujeme ten plast sesbírat, odseparovat a nějakým způsobem opět vrátit do oběhu, takže cirkulární ekonomika vlastně nabízí v tomto ohledu trošku jednodušší a asi i méně sofistikovanější přístup, protože přece jenom výroba vodíku, zachytávání uhlíku pod zem, jsou sofistikované technologie, ale zároveň jsou velmi drahé.

Petr

Jakým způsobem tedy můžeme v průmyslu aplikovat principy cirkulární ekonomiky?

Pavel

To, jakým způsobem jí aplikujeme je… nebo těch způsobů je několik. Ten první je vůbec, řekněme, substituce těch emisně náročných materiálů za méně emisně náročný. Příkladem je místo využití oceli ve stavebnictví, pojďme využívat víc dřevo. Úplně, konkrétně společnost SKANSKA, například teďka začala vlastně budovat první bytový dům, který je primárně postaven ze dřeva a je to přesně cesta aplikace cirkulární ekonomiky v praxi, jak namísto využívání oceli, což je emisně výrazně náročný materiál, využíváme dřevo. A kdybychom si tu ocel potom vzali zase třeba už v aplikaci, tak to se bavíme o tom, jakým způsobem můžeme ocel co nejefektivněji využívat ve stavebnictví. A tam se naopak ptáme, jak můžeme snížit vlastně spotřebu těchto emisně náročných materiálů za předpokladu, že docílíme tý služby, kterou chceme, to znamená bydlet a tam se ptáme nebo respektive tam se koukáme na to, zda lze, například odlehčovat budovy. Podle i několika diskuzí, který jsme právě měli se zástupci průmyslu, tak budovy jsou často naddimenzovány, co se týče aplikace oceli. Je proto několik důvodů, ať už jako z pohledu bezpečnosti – projektanti nějakým způsobem chtějí mít spíš nějakýho fóra v ale opět z pohledu cirkularity je vlastně potenciál v tomto ohledu tu ocel využívat méně.

časová známka: 08:39

Petr

Zmiňuješ tedy ocel. Jakých dalších materiálů se to vlastně týká?

Pavel

Dá se říct to, že pokud se podíváme na tady ty průmyslový emise, tak 4 základní materiály v Evropských unii jsou odpovědný za zhruba 2/3 těchto emisí, a to je právě ocel, hliník, cement-beton a plasty jo, takže z toho důvodu my se v tý studii právě zaměřujeme na tuto oblast a potom jak se s těmito materiály pracuje v ekonomice. A my vlastně v tý studii rozdělujeme takový dva sektory nebo dvě oblasti. Jeden je vlastně cirkulární opatření na straně nabídky – to jsou přesně tady ty průmysly, který jsem právě zmínil a potom na straně poptávky, protože přesně tyto materiály se potom využívají ve stavebnictví, využívají se automobilovým průmyslu a v jiných sektorech, a to, jakým způsobem se s nimi nakládá v těchto sektorech potom ovlivňuje i tu emisní stopu.

Petr

Když ještě trochu odzoomuju od té cirkularity a podíváme se na ten průmysl jako celek, v jaké fázi je vlastně dekarbonizace českého průmyslu?

Pavel

My jsme vlastně v rámci tady tý studie měli několik rozhovorů právě se zástupci průmyslu, protože jsme nechtěli jsme tu studii dělat jenom od stolu, bylo by to potom trošku naivní. A bavili jsme se se zástupci ocelářského průmyslu, se zástupci výrobců cementu, s lidmi ze stavebnictví atp. a myslím si, že ten konsensus je takovej, že z pohledu průmyslu je to prostě zásadní téma. Máme tady taxonomii, máme tady celou řadu evropských politik, který na ten obzvlášť těžký průmysl tlačí v tom, aby se dekarbnizovali a ten průmysl spíš volá právě po aktivitě státu jo, nějakým způsobem, aby vznikla, řekněme, ucelená koncepce, která tomu průmyslu pomůže. V týhle transformaci my se často bavíme o tom, že jestli je Green Deal hrozbou nebo není. On bude hrozbou, pokud se na něj nepřipravíme a pokud nebudeme mít opravdu, řekněme, systémový a strategický přístup k tomu, protože celá řada evropských zemí je v tomhle dál. Má, řekněme, i aktivnější roli státu, proaktivnější roli státu, která tomu průmyslu se snaží jít naproti, a to výrazně pomáhá a v České republice spíš zaslýcháváme právě ze strany toho průmyslu nějaký volání po nějaký strategický koncepci, která v České republice není, takže řekl bych, že obecně je ze strany průmyslu jako urgence to řešit a myslím si, že i tlačí na stát, aby mu pomáhal v té transformaci.

Petr

Dokážeš říct a teď si říkám možná i trošku jako kvantifikovat, jestli se dá odhadnout, jakou roli bude vlastně hrát cirkularita v celkové dekarbonizaci průmyslu? Když se teďka podíváme, řekněme, že jsme se ocitli v roce 2050, kdy průmysl je zcela dekarbonizovaný. My jsme prostě net zero a teďka asi nějak nějaký procento bude díky CCS, nějaký procento bude díky snížení energetický náročnosti, nějaký procento bude ale možná díky jako změně chování při nakládání s těmi materiály… Dá se odhadnout, jako, kolik to bude z toho celkovýho koláče?

Pavel

Dá a celá řada z těch studií s tím počítá na evropské úrovni, je ten odhad, že do roku 2050 mohou ty cirkulární opatření snížit 40-60 % emisí z průmyslu.

časová známka: 11:57

Hana

Zatímco si tady pánové povídají, tak já si tu tak listuju tou studií, kterou INCIEN na tohle téma vydal. A je tu moc zajímavý graf, který dost podrobně říká, kde přesně by vlastně bylo možný těch 40 % ušetřit. 40 % průmyslových emisí z těchto odvětví na úrovni Evropské unie znamená 239 megatun CO₂, které můžeme ušetřit díky zavedení principů cirkulární ekonomiky. Teď vám řeknu, jak velká část těchto úspor emisí připadá na jednotlivá odvětví. Z těch 239 megatun můžeme nejvíc ušetřit při výrobě plastů – tam to dělá 30 %. 26 % z toho balíku 239 megatun můžeme ušetřit v ocelářství, 20 % v cementářství a těch zbylých 24 % se dělí mezi budovy, hliník, výrobu vozidel a nakládání s plastovými obaly. Tak tohle jsou úspory emisí v jednotlivých odvětvích, které může cirkularita přinést. A já to posílám zpátky do studia.

Pavel

Je to ambiciózní scénář samozřejmě. Tyto scénáře se potom porovnávají i s těmi, který jsme právě zmínili, ať už je to výroba vodíku, CCS atp. ale ať už je to 60, 40 nebo 20, potenciál cirkulární ekonomiky je prostě výrazný. A měl by být zapsán právě do strategických dokumentů Český republiky. Měl by být klíčovou oblastí, na který se zaměřuje průmysl, takže ten potenciál je v tomto rozmezí. A samozřejmě jsou to scénáře, které se často dělají od stolu, ale tak jako tak ten potenciál prostě je výrazný. Jenom doplním těch 40 % – je to studie od německého think tanku AGORA, která spíš právě počítá s tím konzervativnějším scénářem, takže už to není nějakým způsobem wishful thinking, ale je to věc, která si myslím, že je jako detailně rozpracovaná.

Petr

Když se zamyslím nad cirkularitou, tak můžeme o ní uvažovat na straně výroby. Zmínil jsi, například větší využití šrotu místo výroby primární oceli a můžeme o ní uvažovat na straně spotřeby, to znamená, když, řekněme, firma SKANSKA staví dům, tak použije méně oceli a více dřeva. Takže ta poptávka po oceli bude vlastně nižší. Dá se tohleto víc rozvést, kdo vlastně budou ti hráči, kteří budou víc tlačit na to, aby se s těmi materiály nakládalo jinak?

Pavel

Můj odhad je a trošku vycházím právě ze zkušenosti, když se s lidmi z průmyslu nebo těch firem bavím, že ten tlak půjde primárně ze strany těch velkých společností, na které dopadá v tento moment nefinanční reporting. Dopadá na ně nutnost se nějakým způsobem být v souladu s taxonomií atp. a pokud tyto společnosti chtějí snížit svoji emisní stopu, zvlášť společnosti, které například jsou v tom stavebnictví, kde výroba oceli, cementu a těch základních materiálů pro výstavbu jsou pro ně vlastně zásadní z pohledu celkové emisní stopy, tak oni se budou ptát v rámci toho dodavatelsko-odběratelského řetězce, jakým způsobem mohou svoji emisní stopu snížit. A jedna cesta je, že budou využívat nízkoemisní materiály, to znamená, budou se snažit na dodavatele tlačit, aby jim dodávali například, v uvozovkách, zelenou ocel, zelený beton.

A ta druhá strana je na straně tý spotřeby, to znamená, budou se ptát, jakým způsobem mohou tu výstavbu zařídit tak, aby těchto emisně náročných materiálů spotřebovávali co nejméně. To znamená, budou se ptát, můžeme možná víc renovovat už stávající budovy, ve kterých už ty zabudované emise jsou nebo můžeme při výstavbě právě využít jiné materiály, jako je dřevo, můžeme danou budovu postavit s nižší spotřebou oceli, abychom měli celkově nižší emisní stopu v tom našem Scope 3 profilu, takže můj odhad je, že to půjde primárně od těchto velkých společností, nicméně je to takovej iterativní proces. Myslím si, že i ty výrobci, tady těch základních materiálů samozřejmě nespí na vavřínech. Uvědomují si to, tlačí na ně celkový i systém emisních povolenek, aby tu svoji výrobu dekarbonizovali, takže určitě to bude jako oboustranná spolupráce, ale spíš si myslím, že ta urgence půjde ze strany těch velkých společností.

časová známka: 16:40

Petr

Přemýšlení trochu z jinýho konce. Zůstanou vůbec podniky jako Třinecké železárny v České republice konkurenceschopné? Protože to, co jsem slyšel v poslední době, tak už teď je to trochu na hraně, protože jako marže při výrobě oceli nejsou velké. Teďka je to obrovsky energeticky náročný, zvedají se ceny energií. A pokud ještě vlastně bude klesat poptávka po oceli tím, že budeme budovy stavět ze dřeva zjednodušený – příklad… Dokážeme odhadnout, jako, kde je ta hranice, kdy ještě tyhle ty podniky vůbec v Česku budou a kdy si prostě řeknou oceláři, hele v České republice už nemá smysl být?

Pavel

Já bych si hrozně přál, aby i ta naše studie vyzněla tak, že bychom chtěli, aby tento typ průmyslu v České republice zůstal, protože si myslím, že je jako zásadní a strategickej. A musíme hledat cesty, jakým způsobem tyto dvě jako priority vlastně vyvážit – dekarbonizace versus dlouhodobá konkurenceschopnost české, potažmo evropské ekonomiky. To, co je nutný si uvědomit, že ty dlouhodobý scénáře v Evropské unii stále počítají s navýšením spotřeby oceli jo, takže cirkulární opatření, který říkají, pojďme v jistých ohledech, kde to opravdu dává smysl snižovat spotřebu oceli, tak spíš tento dlouhodobý scénář upravuje, takže není to tak, že by nebyla dlouhodobě poptávka po oceli, nebo že nějakým způsobem by i snad cirkulární ekonomika říkala, nepoptávejme ocel vůbec, ale určitě to je relevantní téma, je to relevantní otázka.

Dokážu si představit, že zástupci tohoto průmyslu s tím zápasí a o to víc je zapotřebí těmto podnikům pomoct, abychom tu jejich dlouhodobou konkurenceschopnost nějakým způsobem podpořili, takže vnímám to tak, že snažíme se vybalancovat dvě vlastně protichůdné priority. Cirkulární ekonomika vlastně, říká, pojďme snižovat spotřebu emisně náročných materiálů. Z pohledu oceláren vlastně jejich cíl je, v uvozovkách vyrábět a prodávat co nejvíce jejich produktů, což je vlastně pochopitelný. A je to vlastně i zásadní otázka celýho toho konceptu cirkulární ekonomiky – jak můžeme vytvářet ekonomickou hodnotu v ekonomice bez toho, abychom byli závislí na těžbě materiálů a jejich využívání? To je vlastně úplně jako zásadní premisa a myslím si, že ne na všechno máme odpovědi, ale je to zásadní otázka, který si celej tento koncept vlastně klade. Od toho bychom se měli odrazit.

časová známka: 19:55

Petr

Když se ještě chviličku vrátím k těm výrobním řetězcům a spotřebním. Přišlo by mi hezký zkusit si představit, jak by mohla vypadat dokonalá cirkularita nebo dokonalá… jako nějaká realisticky dokonalá, například u nějakýho řetězce, kterej si asi dokážeme představit – třeba výroba auta jo, jako, že od toho, že se někde vyrobí plechy přes tu Škodovku, kde se to smontuje, přes to, že to pak nějak jako jezdí a nějak se to zlikviduje. Dokázal bys tady ten svět trochu vykreslit, jako, jak se to bude lišit od toho, jak to je třeba teď, nebo kam by se tohle dalo posunout celej ten řetězec nějakýho takovýho výrobku?

Pavel

Tak začíná to na tý straně výroby. Pokud budeme vyrábět auta, tak pojďme se snažit ty auta vyrábět co nejvíce z druhotných surovin. Pojďme se snažit ty auta vyrábět tak, ať spotřebováváme co nejméně primárních materiálů – zase vlastně auta jsou často ta kostra je buď z hliníku nebo z oceli, takže pojďme se snažit co nejvíce využívat tyto sekundární materiály. V autě je celá řada plastů a vím, že i Škodovka se snaží právě využívat recykláty ve výrobě aut, takže na tý straně výroby je to o využívání recyklátů. Je to o odlehčování těch aut nějakým způsobem. Pojďme se opět snažit to auto vyrobit tak, aby mělo, v uvozovkách co nejméně materiálů, ale zároveň pojďme se snažit vyrobit to auto tak, aby i naplňovalo veškeré, řekněme, bezpečnostní požadavky, takže to je ta strana výroby.

Strana tý spotřeby je, a ty to asi sám víš, celá řada našich nebo celá řada lidí z naší generace už auto buď nevlastní nebo si je nějakým způsobem pronajímá. A tady je ta ambice, když už to auto vyrobíme, tak snaha jej využít co nejvíce, takže asi víme, že nebo ty čísla jsou, že auto je celkově v rámci celýho životního cyklu využíváno asi z 5 nebo 10 %. Velkou část toho dne stojí tady ve městě a já si myslím, že to je jako obrovský inovační potenciál, jakým způsobem můžeme auta „on demand“ spotřebovávat, prostě potřebuju se dostat z bodu A do bodu B – jak si můžu tady během 10 minut to auto nějakým způsobem přivolat, aby bylo u mě, aby mě zavezlo tam, kam potřebuju a v ten moment si po mém vystoupení to auto opět někdo zavolá a bude využíváno někde jinde, takže to je na tý straně spotřebě na tý straně spotřeby je to ale i snaha ty auta neměnit každý rok a snažit se je využívat co nejvíc, což třeba jako paradoxně teďka v situaci, kdy už máme dieselový motory, tak tam chceme jako co nejvíce přejít, řekněme, na elektromobilitu, ale jakmile bude elektromobilita, tak snažit se ty auta mít co nejdéle po dobu jejich životního cyklu.

A zase otázka je, jak z tohoto jako ekonomicky vytěžit, protože automobilky jsou samozřejmě postaveny na tom, že jejich cash flow je prostě prodej. A oni se musí zamyslet nad tím, jak si můžeme zajistit naše cash flow streamy bez toho, aby to byl jenom prodej, takže opět je to inovační ekonomický potenciál, no a na konci životního cyklu toho auta, který doufejme, že bude jako velmi dlouhý, tak se ideálně škodovka nebo, řekněme, nějaký zpracovatel, to auto vezme a není to tak, že se zešrotuje a velká část se ho nevyužije. Ale jednotlivý komponenty opět využije využijeme pro samotnou výrobu toho automobilu, takže je to přes výrobu, kde nás čeká jako velký inovační potenciál, přes spotřebu, kde z mýho pohledu je obrovský inovační potenciál až po tu stranu ukončení životního cyklu.

Petr

Máme v České republice nějaký příklady dobrý praxe? A teď už se dívám tak jako závěrem tohoto povídání, dá se na někoho ukázat, hele tady – nebo na něco – tady ta cirkularita funguje dobře. Tahle firma má skvělej nápad v tomhle. Tenhleten řetězec je vlastně už velmi daleko. Něco, co funguje.

Pavel

Dobrej příklad je třeba ten dřevák. Mně to přijde super od SKANSKA, že je to opravdu snaha stavět budovy jinak, takže třeba SKANSKA si myslím, že v tomhle ohledu je jako velmi daleko, i když se bavíme s jejími zástupci, tak to téma řeší. Dlouhodobě je to pro ně strategické. Je tady celá řada retailových řetězců, což teda není jako úplně průmysl, ale který opravdu optimalizují, jakým způsobem nakládají s obaly, co nejméně plýtvají bioodpady a odváží na bioplynku, takže to jsou spíš, řekněme, z toho retailového řetězce. Co se týče třeba právě toho automotive, tak člověk, když se podívá na report udržitelnosti od Škoda Auto, tak je to jako zásadní téma, kde celou řadu nějakých jako návrhů a opatření, který v té studie vlastně navrhujeme, tak už se dějou.

Jo, myslím si, že dost těch věcí, který my navrhujeme celá řada firem, buď implementuje nebo se nad nimi minimálně zamýšlí, takže asi bych zdůraznil jako fakt třeba tady ty stavební společnosti, pro který vlastně tohle téma je materiální, je zásadní. Na tý straně průmyslu taky vidíme jako velkou aktivitu jo, víme, že například Asociace výrobců cementu si zpracovává svoji vlastní nějakou dekarbonizační strategii. Zamýšlí se nad tím, jak můžou využívat stavebně demoliční odpady pro výrobu cementu a nahradit tím emisně náročný slínek. Ty velký společnosti, který v cementářském průmyslu dneska fungují, tak taky je to jako dekarbonizace pro ně priorita, řekněme, nevím, jestli číslo 1 určitě možná třeba číslo 2 nebo 3, takže věci se dějou, otázka je, jak moc se dějou rychle a zda by se nemohly dít daleko rychleji.

časová známka: 25:57

Petr

Můžeme si nějak zařadit Českou republiku do světovýho kontextu, případně evropskýho kontextu, jak daleko jsme na tom s cirkularitou? A teď na dvou úrovních – i na té úrovni jako vládní, toho, jaký máme, jak dobře máme zpracovaný strategie. I na té úrovni toho, co jsme se bavili teď, jako těch dobrých příkladů, jako co už se děje, jak už na to český firmy zaměřují pozornost. A teď trochu čekám – průměr EU bude možná dál, průměr světa bude možná jako níž, nevím. Dokážeš mi v tom udělat trochu pořádek?

Pavel

Z pohledu cirkulární ekonomiky takhle asi bych začal číslama. V České republice, pokud se podíváme na komunální odpad, tak zhruba jeho polovina se v České republice skládkuje, další čtvrtina se spaluje a velmi malá část se recykluje. Pokud se podíváme i na, řekněme, cirkularitu právě v průmyslu zmínil jsem třeba znovu využití šrotu, znovu využití stavebního demoličního odpadu, tak ta čísla nejsou jako velká nebo respektive jejich využití, aby bylo opravdu co nejefektivnější, tak není jako největší. Na druhou stranu, když se bavíme, a my třeba spolupracujeme docela dost s holandskými zástupci, já jsem tam jednak studoval, cirkulární ekonomika je pro ně téma číslo 1 a oni mají i tu zkušenost, že navštěvují země, jako jsou samozřejmě jako středovýchodní země, Polsko, Maďarsko, Slovensko, ale i třeba Německo. A zmiňují se mi, že v tom tématu jsme docela daleko jo, ne v tom smyslu asi v tý jako reálný implementaci, ale v tom, jakým způsobem je tady atmosféra a nálada ohledně cirkulární ekonomiky. Troufám si tady i trošku přihrát polívčičku za nás za institut cirkulární ekonomiky, že v tom máme nějaký dočinění, ale samozřejmě nejsme v tom vůbec sami.

A máme tady celou řadu jako velmi zajímavých příkladů, který to téma aplikují. A máme z pohledu státu i nějakou, řekněme, strategii – asi to není z mýho pohledu nebo i z našeho pohledu za INCIEN ideál a asi jsme trošku byli donuceni Evropskou unií tu strategii mít, ale jsou tady nějaký jako vládní koncepce, který to téma otevírají. Ministerstvo životního prostředí je jedním z nich, Ministerstvo průmyslu a obchodu má politiku druhotných surovin, takže řekl bych, že z pohledu čísel ten potenciál je tam stále obrovskej i z pohledu inovací je ten potenciál obrovskej, myslím si, že tady máme daleko větší možnost využívat, řekněme, nějaký technologický inovace z univerzit, daleko větší možnosti podporovat i různý jako začínající firmy, aby to téma lépe uchopily, ale z pohledu čísel si nevedeme úplně dobře. Nicméně v tom středoevropským kontextu, ale možná i v tom evropským kontextu bych vůbec neřekl, že jsme… řekl bych, že jsme jako nad nějakým průměrem.

Petr

A v kontextu světa, dá se říct? Když budu házet takový slova jako Čína a Indie, USA…

Pavel

Tak v kontextu světa si myslím, že jsme na tom jako velmi dobře. USA bych řekl, že téma cirkulární ekonomiky téměř nezná. Ten důvod je docela jednoduchej, když se podíváme na mapu světa, tak Evropa je jako velmi malý kontinent a ten musí se svými zdroji nakládat velmi pečlivě. Musí si jich vážit, musí mít dlouhodobou koncepci, jak si zajistit základní suroviny pro dlouhodobou konkurenceschopnost ekonomiky a zároveň tlačí na dekarbonizaci, takže cirkulární ekonomika je prostě přirozená součást tý tranzice.

Naopak USA, když se podíváme na klimatickou politiku, ale když se podíváme i na zastoupení jejich zdrojů, tak pro ně vlastně ta motivace je daleko nižší, protože z pohledu dostupnosti těch základních materiálů jsou na tom daleko líp. Čína je vlastně jako velmi podobný příklad, ač, pokud se nepletu, tak Čína dokonce má i strategickou koncepci, která se tímto tématem zabývá docela do detailu, takže já si myslím, že cirkulární ekonomika je, my se tady dneska bavíme, má dekarbonizační potenciál. Ten si myslím, že je snad díky tý naší studii zřejmý, musí se samozřejmě víc rozpracovat, ale potenciál cirkulární ekonomiky je rozhodně v posílení bezpečnosti, posílení konkurenceschopnosti a v posílení inovací toho danýho kontinentu, takže nevnímejme to pouze jako dekarbonizační cestu. Myslím si, že těch v uvozovkách benefitů je tam jako celá řada.

Petr

Děkuju moc.

Pavel

Taky díky.

Hana

Děkujeme ještě jednou celému Institutu cirkulární ekonomiky a Pavlovi Zedníčkovi za rozhovor.

časová známka: 30:38

Petr

Na závěr této epizody bychom rádi opět přidali krátké tipy na to, co nás v poslední době zaujalo.

Hana

Já nedávno listovala sekcí Climate na webu New York Times a objevila jsem ilustrovaného průvodce klimatickou změnou pro děti. Jmenuje se Bad Future - Better Future a je to krásně zpracovaná pohyblivá mapa od příčin klimatické změny až po cesty k transformaci. Pokud tedy přemýšlíte, jak přiblížit klimatickou změnu svým dětem a umíte anglicky, tak vřele doporučuju jako obrázkový zdroj inspirace.

Petr

No a já bych chtěl přidat takovou interní reklamu, protože naše kolegyně Kateřina Kolouchová nedávno vydala podrobný článek o tom, co je to Green Deal, neboli Zelená dohoda pro Evropu. No a sociologické výzkumy agentury STEM a Institutu 2050 nedávno odhalily, že ačkoliv mnoho lidí v České republice má ke Green dealu nějaký jako vyhraněný postoj, ať už pozitivní nebo negativní, tak velmi málo lidí ve skutečnosti ví, co se v tom dokumentu píše, takže v jejím textu se můžete dozvědět to nejdůležitější, co se tam opravdu nachází, včetně nějakých užitečných souvislostí. Tenhleten článek najdete na našem webu faktaoklimatu.cz.

Hana

To je od nás pro dnešek vše. Mějte se krásně a ahoj.