35: Transformace průmyslu. Proč ji potřebujeme řešit?
14. prosinec 2022, epizoda 35
Z 12 tun emisí skleníkových plynů, které v Česku průměrně připadají na jednoho obyvatele, souvisí s osobní spotřebou jen menší část. Většinu emisí svou spotřebou přímo ovlivnit nemůžeme, je totiž spojena s poskytováním služeb a chodem celé společnosti. To se týká i průmyslu: zde vzniká přibližně třetina emisí ČR. Pokud tedy chceme Českou republiku dekarbonizovat, bude nutné se zaměřit i na průmyslové procesy, které jsou výrazným zdrojem emisí, například v cementárnách či ocelárnách.
Transkript epizody Sdílej! Tweetuj!Touto epizodou startujeme podcatovou sérii, ve které se v příštích měsících na téma dekarbonizace průmyslu zaměříme do hloubky. Dozvíte se, kde v průmyslu emise vznikají, která odvětví bude obzvláště těžké emisí zbavit a jaké technologie máme k dispozici, aby se nám to povedlo. Diskutovat budeme i o financování transformace průmyslu nebo například o principech cirkulární ekonomiky, které také mohou se snižováním emisí výrazně pomoci.
Epizoda vznikla za podpory Britského velvyslanectví v Praze.
Hosté
- Ondráš Přibyla (Fakta o klimatu)
- Pavel Zedníček (Institut cirkulární ekonomiky)
- Jakub Skavroň (Climate & Sustainable Leaders)
Bonusové materiály
-
Nesestříhaný rozhovor: Jakub Skavroň: Climate & Sustainable Leaders (2050 podcast)
Ve sdružení Climate & Sustainable Leaders Czech Republic, z. s., spojily své síly společnosti z oblasti financí, telekomunikací, poradenské a právnické firmy i specialisté na redukci emisí CO2. Posláním platformy je zejména sledovat ambice omezovat produkci CO2 u největších firem v ČR, motivovat klíčové hráče v české ekonomice ke startu projektů, které přispívají k udržitelnosti a ochraně klimatu, a také pomoci s jejich realizací.
-
Infografika Největší emitenti ČR (Fakta o klimatu)
Téměř polovinu roční produkce skleníkových plynů v ČR vypustí jen několik desítek producentů – elektráren, železáren, cementáren a rafinerií. Většina z nich se nachází v Ústeckém nebo Moravskoslezském kraji. Data jsou k roku 2020. -
Infografika Emise skleníkových plynů podle sektorů detailně (Fakta o klimatu)
Rozložení celkových emisí skleníkových plynů (v tunách ekvivalentu CO₂) v ČR za rok 2018 v jednotlivých sektorech lidské činnosti. Roční objem emisí České republiky je 129,39 mil. tun (údaj z roku 2018). To je v přepočtu 12,19 t CO₂eq na jednoho obyvatele. -
Explainer Jakou roli hrají emise CO₂ z výroby cementu v klimatické změně? (Fakta o klimatu)
Kdyby byl cementárenský průmysl státem, byly by jeho emise třetí největší na světě, hned po Číně a USA. V roce 2015 stála výroba cementu přibližně za 2,8 miliardami tun CO₂, tedy asi 8 % světových emisí. To je zhruba čtyřikrát více než letecká doprava. Do budoucna přitom můžeme očekávat, že kvůli rozvoji měst bude poptávka po cementu a betonu ve světovém měřítku dále narůstat. Zároveň bude k naplnění cílů Pařížské dohody nutné dramaticky snížit emise z výroby cementu, což se zatím příliš nedaří. -
Studie Role cirkulární ekonomiky v dekarbonizaci průmyslu (INCIEN)
Iniciování debaty se zástupci českého průmyslu o dodatečných cestách k dosažení uhlíkové neutrality.
Transkript epizody
časová známka: 00:10
Petr
Vážení a milí posluchači podcastu 2050, my vás dneska vítáme nejenom u nové epizody, ale dokonce u nové série.
Hana
Následující dva měsíce se zaměříme na dekarbonizaci průmyslu.
Petr
Česká republika je totiž bezesporu průmyslová země a v následujících dekádách náš průmysl čeká velká výzva. My potřebujeme dekarbonizovat, ale zároveň zajistit, aby česká ekonomika dál dobře fungovala.
Hana
Než se do tématu ponoříme konkrétně, tak chceme věnovat nějaký čas přemýšlení nad tím, proč je podle nás důležité průmyslu věnovat pozornost.
Petr
A na to jsme si pozvali do studia Ondráše Přibylu z Fakt o klimatu.
časová známka: 00:48
Hana
Ahoj Ondráši, vítej zase u nás v podcastu. Tak pojďme rovnou na to, proč je podle tebe důležité se bavit o průmyslu.
Ondráš
Proč se bavit o průmyslu, protože zhruba 2/3 emisí, které připadají na tebe v České republice, vlastně nejsou tvoje. Jsou to emise, které vznikají v ocelárnách, které vytváří ocel, železo, které se možná použijí při stavbě domu, do kterého ty nikdy nepůjdeš nebo v cementárnách, které se použijí na výrobu betonu a bude z toho silnice, po které ty možná nebudeš jezdit, ale i ta budova, i ta silnice jsou důležité pro fungování společnosti a spousta těch emisí, které máme v České republice nesouvisí se spotřebou jednotlivců, ale souvisí s tím, že potřebujeme, aby fungovala společnost a tedy, a vracím se zpátky k otázce, proč se bavit o průmyslu, protože velká část emisí společnosti souvisí s průmyslem a s tím, co není spotřeba jednotlivců.
Petr
Když se na to podíváme konkrétněji, tak já když teďka vezmu celkové roční emise skleníkových plynů České republiky a vydělím to počtem obyvatel, tak mi z toho vyjde, že v Česku na jednoho člověka připadá průměrně 12 tun emisí skleníkových plynů. No a ty můžeme rozdělit na takové jako tři třetiny, kde se vlastně berou. A ta první třetina, ta souvisí přímo s osobní spotřebou, se spotřebou elektřiny doma, s tím, jak doma topím, jak se dopravuju, co jím, co dalšího kupuju, co vyhazuju, to jsou zkrátka ty emise, které jako svým životem a tím, jak se budu chovat, můžu přímo ovlivnit.
Hana
Ta druhá třetina s emisí souvisí s provozem budov a veřejných služeb, jako jsou například školy nebo nemocnice, soudy, obecní úřady,… U takovýhle služeb, ač je třeba možná zrovna nevyužíváme, tak zkrátka potřebujeme, aby fungovaly.
Petr
No a ta třetí třetina z těch 12 přímo souvisí s průmyslem, a proto se chceme bavit o průmyslu, protože celá třetina emisí, která průměrně připadá na mě v téhleté společnosti, vzniká v průmyslu. Takže snížení emisí v České republice prostě není jenom o tom, co může udělat jednotlivec.
Ondráš
Protože ta otázka, co může udělat jednotlivec je jako blízká lidem, protože chtějí něco udělat, ale zároveň ona vlastně směřuje do špatného místa tam, kde tu odpověď nenajdeme jako jednotlivci, takže když se o tom bavíme trošku filozofičtěji, tak říkám, no tak to, co můžeme udělat jako jednotlivci, je přestat o sobě přemýšlet jenom jako o spotřebiteli a voliči, což jsou ty triviální role, ve kterých hrajeme jednotlivce a můžeme o sobě začít přemýšlet jako o součásti nějaké společnosti, která se snaží proměnit.
Petr
Proč se bavit o průmyslu nejenom z pohledu emisí, ale i z pohledu české ekonomiky, to vysvětluje Pavel Zedníček z Institutu cirkulární ekonomiky.
Pavel
Když se podíváme na ten českej průmysl, tak zjistíme, že jeho role je pro českou ekonomiku zásadní. Jenom z pohledu ekonomický stránky a z pohledu hrubý přidaný hodnoty je ten podíl průmyslu asi 30-35 %, kdežto průměr Evropské unie je zhruba 25 %, takže z tohoto pohledu, kdybychom se koukali jenom na tu ekonomickou stránku a odhlídli od tý emisní stopy, tak by to mělo být pro nás velká priorita. To stejný platí i pro zaměstnanost. To stejný platí i právě pro tu stránku emisí.
Hana
V této sérii o průmyslu se můžete těšit i na další epizody a jedna z nich bude právě s Pavlem Zedníčkem. Povídáme si v ní o tom, co je to cirkulární ekonomika a jakou roli bude hrát v dekarbonizaci průmyslu?
Pavel
Jsme průmyslová země, často to o sobě říkáme, ty čísla to ukazují. A my se právě snažíme poukázat na to, jakým způsobem můžeme nastoupit na cestu tý dekarbonizaci díky cirkulární ekonomice.
Petr
My jsme se na téma průmyslu nebo toho, kdo jsou ti velcí znečišťovatelé, dívali ve Faktech o klimatu. A já tu teďka v ruce držím grafiku, která se jmenuje Největší emitenti CO2 v České republice v roce 2020, což jsou nějaká data nejnovější, která máme. Co na tý grafice vlastně vidíme, co tam je za podniky, co tam je za emitenty, kdo to je, jaký mají emise, co jsou největší?
Ondráš
Na té grafice je zobrazeno 29 největších emitentů a největších podle toho, jak bychom je vzali v seznamu těch, kteří si objednávají emisní povolenky, odtamtud ty data procházejí, takže ze všech plátců, kteří si kupují emisní povolenky a tím pádem mají ověřené emise, na které si museli koupit ty povolenky. Tak, když vezmeme 29, tak to dohromady udělá 42 % emisí České republiky. To je ale docela významné si uvědomit, že to těch 42 % emisí v České republice nesouvisí se spotřebou jednotlivců, ale souvisí s činností 29 největších podniků v desetimilionové zemi. Hned ta další druhá věc, která je potřeba říct je, co to je průmysl, protože to je slovo, které se člověk dozví možná v zeměpise, možná v občance a často je opakované ve zprávách, ale průmysl není jedna homogenní entita, to jsou vlastně různé průmysly, a to, co vidíme tady zobrazeno, tak jsou největší elektrárny a teplárny, většinou hnědouhelné a většinou v severních Čechách, které mohou za velké množství emisí.
časová známka: 06:31
Petr
To jsou elektrárny, že jo, ty můžeme řadit do sektoru energetiky, těm se teďka v téhle sérii věnovat nebudeme, protože energetiku chceme rozebrat jako samostatnou kapitolu. Pojďme se zaměřit na ten průmysl, co tam je pak na té mapě.
Ondráš
Pak tady vidíme dvě železárny, naopak na severní Moravě. Pak několik cementáren, které ale oproti těm železárnám a elektrárnám vypadají jako velmi malé z hlediska emisí, no a pak jednu rafinérii v Litvínově. Tedy, když bych to řekl trošku jinak, tak tady na této mapě vidíme čtyři typy průmyslu a možná jeden bychom měli říct, že je energetika, tedy energetika, výroba železa a oceli, výroba cementu, případně můžeme tomu říkat stavebnictví nebo něco takového a chemický průmysl.
Hana
Kde a jak vznikají emise v těch průmyslech, který si právě jmenoval?
Ondráš
V železárnách vzniká oxid uhličitý, no částečně, protože používáme uhlí, respektive koks pro tavení toho železa, ale také kvůli chemické reakci, kdy se z železné rudy potřebuje vyvázat kyslík a používá se k tomu uhlík z toho uhlí, a tedy vzniká oxid uhličitý jako důsledek chemické reakce, nejenom kvůli tomu tavení. U cementu je to podobně, tam potřebuje z vápence odstranit oxid uhličitý, a tedy část emisí při výrobě cementu je způsobena tím, že ho potřebujeme zahřát na vysokou teplotu a část tím, že se z něj uvolní oxid uhličitý jako důsledek chemické reakce. A pak tu máme chemický průmysl, kde emise mohou souviset se zpracováním ropy s výrobou hnojiv a vlastně to může být pestrá škála produktů, kde je těžko říct, jak to je přesně v České republice.
Petr
Říká se, že Česko je průmyslová země, takže by to asi stálo za to zasadit do nějakého širšího kontextu. Kdybysme se podívali na podobné mapy v Evropě, tak vlastně uvidíme velmi podobné hráče, podobné věci.
Ondráš
Budou tam velké ocelárny, budou tam cementárny a bude tam chemický průmysl, a když bysme se dívali na celkové emise v Evropě, tak v průmyslu vzniká asi 800 megatun, z toho zhruba 200 při výrobě cementu zhruba 150 při výrobě oceli a zhruba 120 při výrobě hnojiv, zejména, je to chemický průmysl, ale tam je v Evropě dohromady je větší část při výrobě hnojiv. No a pak zbývá ostatní, což je asi 340 megatun oxidu uhličitého a to jsou všechny další výroby, které se ale v principu dají elektrifikovat.
Hana
Takže ty průmysly, které stačí elektrifikovat, tvoří necelou polovinu průmyslových emisí v Evropě.
Ondráš
A ty 3, které jsem zmínil, tedy ocel, cement a výroba hnojiv jsou oblasti, kde máme nějaký proces chemický, který i kdybychom ho elektrifikovali, i kdybychom našli nějaký způsob, jak to zahřát na vysokou teplotu, tak my pořád budeme potřebovat ten chemický proces, u kterého vzniká oxid uhličitý, a tedy to jsou ty 3 oblasti průmyslu, které jsou těžké na dekarbonizaci a potřebujeme uvažovat o něčem o kus složitějším než jenom elektrifikaci.
Petr
Když se dívám na tu mapu, tak tam nevidím nějaké průmyslové podniky, u kterých si říkám, tohle je přece obrovskej průmyslovej podnik. To, co mě napadá, je třeba Škodovka, to je výroba aut, a ještě si říkám, hele, tak auta přece jezdí a z těch výfuků, když pálí benzin nebo naftu, tak je tam, jsou tam emise oxidu uhličitého, tak proč tam třeba zrovna ta Škodovka není, proč tam jsou jenom tyhle ty 3 průmysly, který jsi jmenoval?
Ondráš
Kdykoliv se budem bavit o podniku, tak si musíme ujasnit, kde jsou vlastně hranice toho podniku. A v případě Škodovky, ty Škodovky vyrobené ve Škodovce by do emisí České republiky přispívaly velmi významně, ale je to něco, co už je mimo hranice podniku Škodovky. Takže když bychom to trošku pojmenovali jasněji, uvažuje se o tzv. Scopech, a to je slovo, který nemá smysl asi překládat – Scope 1, 2 a 3. Scope 1 jsou přímé emise vznikající v tom podniku. To, znamená to, kde si podnik spaluje topí, vyrábí… Emise při výrobě.
Scope 2 jsou emise z výroby elektřiny spotřebované v tom podniku a Scope 3 jsou emise všeho v upstreamu, tedy všech produktů, které byly použity k vytvoření produktu nebo služby toho daného podniku a všeho v downstreamu, tedy vlastně celého životního cyklu nějakého produktu. Do Scope 3, tedy nepřímých emisí škodovky, patří všechny emise vzniklé při vytvoření komponent, které se v tom závodu montují. To znamená emise z výroby oceli, která už je do Škodovky dovezená, vyrábí se z ní auta, emise vzniklé při výrobě chladičů, všechny tyhle věci se započítávají až do toho Scope 3, tedy do nepřímých emisí, stejně jako emise těch vozidel v době, kdy budou jezdit, tedy vlastně emise toho produktu, když už není vyráběn, ale když už je používán a případně když by měl být likvidován. Likvidace produktu se zařazuje taky do Scope 3.
Petr
To, co je důležitý tedy říct, že my se budeme bavit o těch podnicích, který ty emise mají ve Scope 1 a 2, to znamená blíž té fabrice, ve které se ty věci vyrábí, proto auta ze Škodovky nejsou na tý grafice, o který jsme se bavili a ze které budeme vycházet.
Ondráš
To za prvé, a za druhé budeme se dívat na ty tři oblasti průmyslu, které je těžké dekarbonizovat, tedy výrobu oceli a železa, výrobu cementu a chemický průmysl.
časová známka: 13:30
Petr
Chtěl bych se na to podívat z trošku jinýho úhlu pohledu. Když se podívám hele, tak já jsem teda rafinérie, železárna nebo velká elektrárna, tak já funguju v nějakým systému a typicky rozhodnutí, co se s tou obrovskou firmou stane není na jednom člověku nebo možná někdy jo, ale není to tak, není to tak jednoduchý jo…
Ondráš
Není to zkrátka rodinná firma.
Petr
Není to rodinná firma, která si řekne, tak přestanem produkovat emise. Můžeme trochu přiblížit to, v jakým systému jsou tyhle ty firmy zasazený, co ony vlastně musí, co oni vlastně můžou, co oni vlastně můžou ovlivnit? Jakej je ten systém, ve kterým oni fungujou, jakou hru oni hrajou v té společnosti a tím pádem, co musíme vzít do hry, pokud je chceme přimět k tomu, aby snížily emise.
Ondráš
Myslím si, že jsou tam tři významné charakteristiky toho prostředí, ve kterém ty podniky hrají. První, elektrárna, železárna, vlastně ta továrna, když bychom to vzali tím obecným slovem továrna, vyžaduje velké investice. Není to nic, co by se dalo postavit snadno a rychle. Je to něco, na co si ty podniky budou muset půjčit a budou potřebovat bance nebo věřitelům ukázat finanční plán. Dobrý, robustní, který bude fungovat a který bude zajišťovat, že ta firma to bude schopna splatit. Druhá charakteristika, ty firmy většinou produkují nějakou základní komoditu, tedy cement nebo ocel, v těchto případech, ze které se teprve vytváří něco hodnotnějšího a tím pádem ty firmy mají malé marže, a tedy mají malé vlastní prostředky, které by mohly investovat. Tedy musí nějakým způsobem se snažit si tu svou budoucnost naplánovat hodně dlouho dopředu, mít dlouhodobý finanční plán, ze kterého budou splácet to, co si půjčí od banky.
A tím pádem ta třetí charakteristika toho prostředí v této době při dekarbonizaci, kdy potřebujeme, aby se elektrárny, železárny, cementárny rychle proměnily a vlastně zbavily emisí skleníkových plynů, tak je ta nepředvídatelnost té doby. Ty firmy nedokáží teď jasně a jednoduše říct, odkdy se jim něco bude vyplácet a odkdy ne. Je těžké předvídat, jestli vodík a vodíkové technologie klesnou pod určitou cenovou hladinu, kdy už se budou vyplácet, anebo jestli se z nějakého důvodu nepodaří tady tuhletu transformaci dotáhnout až tak daleko. A to jsou všechno náročné věci na předvídání, a tedy pro plánování těch podniků. Ty podniky jsou v prostředí, ve kterém je těžké udělat, nebo jednoduše argumentovat pro nějaké správné rozhodnutí pro to, kdy něco udělat, jaké je načasování a jestli ten přechod vůbec udělat.
Hana
Zní mi to, že to, co tihle velcí hráči potřebujou, je nějaká předvídatelnost a nějaká investice do toho, aby dekarbonizovat mohli ještě něco dalšího, co by jim pomohlo v dekarbonizaci.
Ondráš
Ta druhá věc je, že v tom prostředí budou významnou roli sehrávat regulace, ty podniky nebudou dělat žádná velká opatření, pokud k tomu nebudou donuceny regulací, protože mají současnou produkci jistou. Ano, ten současný způsob produkce je takový, ve kterém mohou pokračovat, a tím pádem investovat do nějaké velké změny je velké riziko, je krok, který je složitý, prostě neuděláme změny ve svém životě, když k tomu nepřijde nějaký velký impuls.
časová známka: 17:26
Hana
Tak tohle byl Ondráš Přibyla z Fakt o klimatu, děkujeme za rozhovor.
Petr
V České republice aktuálně vzniká několik iniciativ, které se snaží právě podporovat český byznys, firmy a průmysl v tom, aby začaly třeba měřit svoji uhlíkovou stopu, aby se začaly více starat o udržitelnost. A jedna z těch iniciativ se jmenuje Climate & Sustainable Leaders, ze které tu máme dalšího hosta. Pozvaní k nám do podcastu přijal Jakub Skavroň, který přišel tuhletu iniciativu představit a vlastně říct nám, co se děje, o čem to vlastně je. Takže Jakube, co to vlastně je Climate & Sustainable Leaders a proč se to vlastně založili?
Jakub
My jsme loni v březnu, rok 21 březen, přicházeli s nápadem, co může pomoct v Český republice, aby Česká republika nebyla extrémně konzervativní, co se týká přístupu k dekarbonizaci a nedívala se na svět černobílou optikou, jakože všechno, co je spojený s Green Dealem je špatně, protože to vymyslel nějaký úředník někde a je to pouze evropský téma, tak jsme chtěli, aby vznikla tady asociace jakkoliv tomu budeme říkat, tak my jsme tuhle asociaci založili s tím, že ji nevykopli aktivisté, ale vykopli ji lidé z byznysu, který přemýšlejí možná jinou optikou, ale o stejný věci a jde ve finále jim o stejnou věc v důsledku jako jde těm aktivistům, jenom se to snaží komunikovat a reprodukovat jinou formou.
Hana
Co tedy konkrétně děláte?
Jakub
Vybrali jsme vzorek 150 největších firem podle obratu v České republice a ty data, který shromažďujem a nejenom v roce 22, ale 23 a dál, budeme v tom pokračovat, tak nám daj informaci, jak stojí na tom Česká republika v porovnání jiných jurisdikcí a jak můžou jednotlivý firmy se porovnávat v rámci jednotlivých segmentů. My jsme samozřejmě letos dostali velmi zajímavý výsledky, kde některé odvětví jsou v tom velice napřed, některé odvětví jsou ještě před začátkem, takže když to řeknu termologií atletiky nebo fotbalu, tak jsou ještě v kabině před zahájením zápasu a nechtějí si přiznat tu nutnost. Od spuštění tady tý aktivity po dokončení sběru dat, který jsme dokončili v červnu letošního roku, nárůst, jak ty firmy se tomu staví, nebo jak nastartujou svoje procesy směrem ke sběru dat a reportování nejenom uhlíkové stopy exponenciálně narost.
Petr
Můžeme teda nějakým způsobem zhodnotit, jaká je situace v České republice?
Jakub
Ano, dá se to zhodnotit jedním slovem a džungle. Džungle je to slovo, který je správný. Prakticky před příchodem nás velmi exaktně a správně měřil uhlíkovou stopu pár vyvolených. A já bych se nebojím říct, že před příchodem tady tý aktivity to bylo do dvaceti firem v České republice.
Hana
A kdo to tedy je, kdo jsou ty firmy, které už teď měří uhlíkovou stopu dobře?
Jakub
A když se podíváte i jako na stránky těch největších firem, Škoda Auto, ČEZ, EPH, velký banky, tak tam už všude najdete sekci udržitelnosti, kde ty lepší z nich reportují sustainability reports, ty lepší z nich reportují svoji uhlíkovou auditovanou stopu a pak je velká díra, opravdu extrémně velká díra, a pak je zbytek toho rybníku v Český republice.
Petr
Od kolika z těch 150 firem, kterými jste se zabývali v té studii, teda vlastně nakonec máte data o uhlíkové stopě?
Jakub
Nepočítá uhlíkovou stopu a neplánuje přibližně 6 %. 6 % aktuálně poprvé počítá, ale neumí je zveřejnit v tom našem horizontu, že jsme ty data sbírali. 3 % uhlíkovou stopu počítá ale nezveřejňuje, a když 40 % z toho celýho balíku jsme dokázali pěkně poskládat.
Hana
Zní mi to, že české firmy s měřením své uhlíkové stopy teprve začínají. Mě by obecně zajímalo, jaká bude nejbližší dekáda pro český byznys?
Jakub
Myslím, že jsme na začátku dekády velkých investic, jsme na začátku dekády extrémního tlaku na R&D, teda na výzkum. Vnímáme, že v příští dekádě bude element zelenýho vodíku jako silnej faktor, firmy budou pomalu přecházet na bezemisní energetiku, a to jsou, to je kombinace několika faktorů. Faktor 1, budou stavět své lokální malé výrobny ve svých areálech. Číslo 2, budou kontraktovat pod rámcem dlouhodobých odběrových smluv – tzv. PPA elektřinu z obnovitelných zdrojů, přijde extrémní vliv akumulace, ať už bude krátkodobé nebo sezónní a teďka jsme v tom twistu, kdy vznikne spousta nových byznysových příležitostí, buď my je uchopíme, anebo ten trh necháme k dispozici někomu jinýmu, kdo přijde sem do Česka a ten trh jako si uzme, hrozně jednoduchý to je.
časová známka: 22:55
Petr
To byl Jakub Skavroň z iniciativy Climate & Sustainable Leaders, pokud se o této iniciativě chcete dozvědět víc, tak si poslechněte celý rozhovor s Jakubem, který najdete na našem webu v bonusových materiálech.
Hana
Náš úvod do průmyslu dneska končí, ale průmyslem se budeme dál zabývat ještě dalších pár měsíců.
Petr
V dalších epizodách této série se ponoříme víc do hloubky v tématu těch emisně nejnáročnějších průmyslů, jako jsou ocel, cement a chemický průmysl.
Hana
Podíváme se na roli cirkulární ekonomiky v dekarbonizaci průmyslu.
Petr
Budeme se bavit taky o financování, a protože rozhovor s oceláři už v podcastu máme, rádi bychom si promluvili i se zástupci cementářského průmyslu.
Hana
Tak na to všechno se můžete těšit. Podívejte se také na náš druhý kanál, který se jmenuje 2050 bonusové epizody, kde najdete nesestříhané rozhovory s hosty a další jinde nezveřejněný obsah.
Petr
Mějte se krásně a přejeme vám klidné a pohodové Vánoce.
Hana
Ahoj.