29: Kolik stojí povodně a kolik sucho? Klima a extrémy počasí očima pojišťoven

časová známka: 00:49

Hana

S našimi hosty se v souvislosti s klimatickou změnou často bavíme o dvou oblastech. Co můžeme dělat pro to, abychom se na ni adaptovali a jak můžeme v různých odvětvích snižovat množství emisí. Dnešní rozhovor se dotýká oblasti, o které tu tak často nemluvíme, a to sice tématu ztrát a škod způsobených změnou klimatu. S naším hostem se dnes podíváme na to, jak se k tomuto tématu staví sektor pojišťovnictví. Jsou to totiž právě pojišťovny, které budou hradit škody vzniklé kvůli změně klimatu. Petr se proto vydal do České asociace pojišťoven (ČAP) a ptal se jejího ředitele, jak k tématu změn klimatu pojišťovny přistupují a jaké plány mají do budoucna. Pojďme si našeho hosta představit.

Jan

Jan Matoušek, výkonný ředitel, Česká asociace pojišťoven.

Petr

Mohl byste na úvod představit, co to vlastně znamená sektor pojišťovnictví v kontextu České republiky?

Jan

Kdybychom začali čísly, tak český pojistný trh ročně od těch svých zákazníků, to je ta jeho zhruba velikost, vybere asi 147 miliard. Jo, to číslo je velký… Vás jako překvapí, ale ono taky škody, ať už v oblasti pojištění životního nebo samozřejmě neživotního, ke kterým se dostaneme, tedy majetkový nebo například u pojištění automobilů, tak ty jsou opravdu značné. Ta částka je takhle vysoká. Ten český pojistný trh v jistém smyslu roste, ale pořád v jistém smyslu zaostává za těmi evropskými trhy, protože propojištěnost našich klientů v řadě segmentů je pořád výrazně nižší, než je tomu v zahraničí, například v pojištění odpovědnost i pojištění majetku. K tomu si také asi později řekneme…

Ten trh, ale není… Já vždycky říkám, že pojišťovna není jenom kasička, která jako čeká, až tam přijdete s tou škodou a doufá teda, že pokud možno samozřejmě s žádnou škodou nepřijdete, ale pojišťovny dneška musejí být významně víc aktivní v oblasti prevence škod, ať už se to týká dopravní bezpečnosti, k tomu vést lidi, aby žili zdravěji, k tomu, abysme s korporátními klienty, nebo podniky chcete-li, dělali všechno pro to, aby u nich ty velké škody typu požáry třeba vůbec nenastávaly. Ta pojišťovna – pojistný trh zítřka se k tomu bude ještě daleko víc přibližovat a budeme to vídat daleko častěji nejen preventivní aktivity pojišťoven, ale i asistenční aktivity, protože dneska nestačí klientovi jenom říct „dobrý, tak já ti za pár dní pošlu ty peníze za škodu“ – za pár dní… co dřív bývalo půl roku, potom to bývaly měsíce, pak týdny a dneska naši klienti očekávají, že ty peníze dostanou téměř zítra, což u řady škod mimochodem taky dostanou. Ale pojišťovny se musí a budou snažit hlavně běžným klientům z řad občanů, kde je to o vyřešení nějaké životní potíže v tu chvíli nabízet i asistence. Dneska to vidíte třeba na motorových vozidlech. To jsou odtahy, to jsou zajištění servisu a podobně dalších věcí, ale například i pojištění majetku domácností, a tak dál. Prostě vám pomoct tu věc vyřešit, nejen vám ty peníze poslat.

Tak to je pojistný trh dneška. Je to zároveň trh – možná poslední poznámka – který se hodně dívá do budoucnosti. Protože je vidět, že ten svět kolem nás se mění – klima se mění. A přístup, který možná před lety fungoval, že se naši pojistní matematici dívali na tabulky škod za posledních 100 let a na základě toho s docela dobrou mírou pravděpodobnosti dokázali říct, jaký ty škody budou příští rok a podle toho to pojištění stálo a bylo to celé nastavené, tak to už dneska v řadě oblastí neplatí. Speciálně v té, která je spojená se změnou klimatu. Takže je to trh, který si zvyká na méně předpověditelné časy.

časová známka: 04:54

Petr

Vy mluvíte o změně klimatu v tomhle kontextu jako o něčem, co už je běžná součást rozhodování, běžná součást analýz, že je to něco s čím pojišťovny počítají. Kdy se to stalo? Je tohle to téma? Jak dlouho vlastně žije v tomhletom odvětví, případně, jak se to stalo – jestli byl nějaký zlomový bod, kdy si pojišťovny všimly… začaly věnovat pozornost klimatu?

Jan

Jedna věc je všimnout si toho, druhá věc je rozumět tomu a třetí věc je něco taky dělat. To, že klima se mění a myslím, že na to je konsensus mezinárodní vědecké komunity po mnoho let přes řadu jako různých tady politických diskusí, jestli se to děje nebo ne, tak jako přece už všichni rozumně vnímáme celou řadu let, že to je nevratný proces, který se budeme pokoušet sice zastavit, ale, že je potřeba vnímat to, že ten svět zítřka bude prostě jiný z tohohle pohledu. Rozumět té změně je výrazně obtížnější. Co to bude znamenat pro svět, co to bude znamenat pro nás v České republice. Bohužel vidíme, že třeba ty nárůsty teplot u nás jsou bohužel teda vyšší než v řadě z míst jiných Evropy. Nejde jenom o to zase čekat, že… dobře to napočítat, což je teda trošku problém, ale zároveň ty škody zaplatit, ale co můžeme udělat pro to, aby ty škody u nás v tak velké míře nenastávaly. To zase má asi dvě odbočky, ta jedna je odpovědné investování – do jakého byznysu budeme investovat. A ta druhá je ale co můžeme udělat pro to, aby ta krajina u nás byla odolnější, protože podoba krajiny se na těch budoucích škodách podle našeho názoru bude jako výrazně vyvíjet.

Petr

Vy už jste vlastně dvakrát narazil na tu práci s daty, že asi teď se i mění to, jakým způsobem s těmi daty pracujete, že už to není jenom o tom podívat se na sto let stará data a predikovat dalších 5 let a mám hotovo, ale vlastně se setkáváte s událostmi, které se nikdy nestaly. Vlastně se setkáváme se světem, který tu nebyl po dobu existence lidstva. Jakým způsobem s daty pracujete a co to vlastně znamená pro pojišťovnictví?

Jan

Když se vrátíme do minulosti k povodním, které tady byly v roce 1997, ty třeba znamenaly opravdu zásadní obrat v myšlení pojišťoven, jak k těmhle škodám přistupovat, protože do té doby upřímně řečeno, si nikdo nedokázal představit, že tady nastanou tak velké katastrofické škody. Pro zajímavost – povodně v Čechách v roce 2002, to bylo 36 miliard, ty povodně z roku 97 na Moravě, to bylo 10 miliard, a to počítejme s tím, že to je v tehdejších cenách bez indexace. Na dnešní ceny by to bylo samozřejmě daleko víc. Pojišťovny se musely začít chovat jako výrazně jinak, například v tom, co pojistíme. Vznikly rizikové mapy, začali jsme se víc dívat na to, jestli ten klient je v nějaké záplavové oblasti a buď nebyl schopen nějakou dobu pojištění získat vůbec anebo za jako násobně větší částky. Vedlo to mimochodem k tomu – řada odborníků v oblasti právě ochranné krajiny říká, že pojišťovny zbrzdily výstavbu v řadě jako kritických oblastech a že je to dobře.

A my se taky vždycky snažíme klientům, kteří, omlouvám se za tu odbočku, kteří si stěžují, že to pojištění příliš vysoké, nebo že jim to tam nechceme pojistit, tak říct „možná by vám ty data od té pojišťovny ve skutečnosti měly říkat, že tam nemáte ani stavět, protože vám to tam pravděpodobně v řádu desítek let prostě smete voda.“ Ty data získáváme samozřejmě z těchhle historických událostí. Snažíme se intenzivně pracovat na tom, abysme právě do našich povodňových map zanášeli, řekněme, i nějaké jako prediktivní modely, abysme tam měli daleko víc informací třeba od státu, abysme prostě to riziko měli dobře popsané. Ale rozumět tomu, s jakou mírou frekvence se bude tady měnit, řekněme, výskyt katastrofických jevů, to je teda na vědeckou práci. To, co asi si můžeme říct, že víme, že ty katastrofické jevy nebo, řekněme různé extrémy, ať už od sucha po tornádo a přívalové deště budou stále častější, ale rozumět tomu jak… tomu zatím nerozumíme.

Hana

Celá tato epizoda vlastně mluví o extrémních projevech počasí a o tom, kolik nás to stojí. Extrémy jsou téma, kterému se ve Faktech o klimatu aktuálně věnujeme hodně do hloubky. V popisu epizody najdete odkaz na infografiku a explainer, ve kterých se o extrémech a jejich souvislostech se změnou klimatu dočtete víc.

časová známka: 09:54

Petr

Já jsem se chtěl zeptat na data, která vám chybí, která byste potřebovali. Takže nějaká data o tom, jaké budou frekvence právě těchhle těch událostí. Nějaká další?

Jan

No to jsou data o klimatických modelech v podstatě. Řada mezinárodních zajistitelů nebo mezinárodních makléřů se snaží vyvíjet vlastní klimatické modely, abysme mohli říct třeba jak často se tady budou měnit… nebo frekvence třeba krupobití. Zdálo by se to jako marginální věc, ale tuším, že to krupobití, které bylo v Praze nás v roce 2010 nás stálo 1,9 miliardy korun. Tedy rozumět tomu, jak často takovéhle věci se budou dít, je pro nás důležité, ale ty data… není to jenom o tom, že my je sami analyzujeme. Musíme se přece víc jako soustředit na spolupráci s univerzitami, s výzkumnými centry, protože ty jsou asi daleko dopředu.

Petr

Vy jste řekl příklad krupobití a vlastně pak jsme se dotkli těch povodní, což jsou takové události, které vlastně jsou docela dobře vidět, že když mi jako na to auto spadnou kroupy a poničí ho, tak tam tu škodu vidím. Jak přistupují pojišťovny k takovým těm, řekněme, trochu neviditelným rizikům typu vlna veder? Že vlastně to je něco, co asi se hůř počítá. To, že jsou větší škody na zdravotním pojištění, protože jsou větší rizika třeba nějakých chorob spojených právě s tím, že jsou častější vlny veder. Přemýšlím, co může být další, no nějaké jako mrazíky… Pomrzne úroda na polích nebo tak. Což nejsou tak očividné hrozby jako povodně, tak, jak pracujete s těmito?

Jan

Nejsou, ale já si pamatuju z jedné prezentace zajistitelů, že když jsme se dívali na největší jako globální katastrofické škody, tak snad asi číslo 8 nebo 10 v tom globálním měřítku byla vlna veder v moskevské oblasti s odhadem dopadu 40 000 mrtvých. Věc, o které jako vůbec nevíme, ale když ji měříme právě, takže si řekneme, je sucho není úroda, co to jako vyvolá… Nemoce jo… tak dojdeme někdy k prakticky neuvěřitelným číslům. Mezinárodní srovnání bylo i zajímavé z toho pohledu, že jsme se dívali na to, kolik lidí při těch velkých katastrofách typu hurikán Katrina nebo tsunami v jihovýchodní Asii, kolik byly ty škody a kolik z toho bylo pojištěných škod. A tam úplně jednoznačně vidíte, že tyhle katastrofické události mají v té západní části světa daleko menší dopad, protože daleko větší část té škody prostě zaplatí pojišťovny, kdežto prostě, například v té Asii tam se ukazuje, že to pojištění nemá prakticky nikdo, takže ten dopad na tu populaci je významně vyšší.

Petr

Až si teď říkám, jak o tom mluvíte, že vlastně pojišťovny možná mají ta data, která veřejnosti chybí, že my sice se snažíme komunikovat, že se Česká republika oteplila o 2 stupně celsia a budou vyšší vlny veder, ale že když to podložíte těmi čísly, že tady to stálo tolik a tolik peněz, tak je to vlastně mnohem silnější argument.

časová známka: 13:48

Jan

Když se totiž díváme na ty přímé dopady, dejme tomu, vlny veder a s tím teda spojená vlna sucha, tak si asi umíme představit v oblasti zemědělského pojištění jaké škody můžou být na plodinách. Podle našich dat, a my je nemáme kompletní, protože jedna z pojišťoven, která dělá zemědělské pojištění není naším členem, tak sice jsme minulý rok vybrali 1,1 miliardy na pojištění zemědělců. Vyplatili jsme asi 950 milionů, takže to je objem škod v téhle oblasti. A zase. Nejsou pojištění všichni a jsou to jenom plodiny. Kdybysme měli dopočítat, jaký je dopad, řekněme, sucha na erozi půdy společně se špatným způsobem hospodaření v oblasti zemědělství a co to pak znamená třeba z pohledu povodní, protože ta prostě erodovaná vyschlá krajina udrží vodu míň, to všichni víme, tak by to byly samozřejmě násobně větší čísla, ale, řekněme, s poměrně nízkou mírou přesnosti.

Petr

Jak moc do toho vlastně vstupuje ta změna klimatu? A když pak třeba vznikne nějaká iniciativa „hele, pojďme s tou změnou klimatu něco dělat“, tak jak moc je hlas pojišťoven slyšet v tom jako „ano, my jsme zastánci nějakých mitigačních nebo adaptačních opatření“. Jedna realita. Anebo jak moc je to spíš o tom, že pojišťovnu vlastně zajímá ten model, zajímají ty rizika, nějak se jako přizpůsobuje, ale vlastně nelobbuje nějak celospolečensky za nějaké jako širší systémové změny?

Jan

Vlastně jste to popsal moc dobře. Donedávna pojišťovny k tomu problému přistupovaly čistě rizikově. To znamená – vidíme, že se ty rizika nějak mění, budou ty události častější, budou pravděpodobně rozsáhlejší, bude nás to stát víc peněz, tudíž pokoušíme se jako pochopit, jak to bude do budoucna, jak fungovat, jak se to bude vyvíjet a na základě toho se přizpůsobit, abysme stále prostě byli ti, kteří jsou schopní za všech okolností klientům ty škody uhradit. To, že jsme se začali zabývat jako asociace a řada pojišťoven víc tou problematikou prevence, je právě uvědomění si toho, že máme hrát tu aktivnější roli. Nemáme jenom čekat, co se stane. Ať už se to týká prostě protipovodňových opatření ochrany před bleskovými povodněmi, dívat se na to, jestli zemědělci vlastně s tou půdou zacházejí udržitelným způsobem, což má řadu konsekvencí.

Zabývat se třeba skladbou lesa… Tak pochopitelně přepracovaným kolegům v některých pojišťovnách je na začátku složité tohle vysvětlovat, ale na konci se vlastně všichni shodneme, že pokud tohle nebudeme dělat, pokud tím naším hlasem čísel vlastně a nějak jako obchodní racionality do té debaty nevstoupíme, tak že riskujeme, že ta debata bude pořád obětí té, řekněme, kontroverze nebo toho neporozumění mezi na jedné straně ochránci životního prostředí a na druhé straně těmi jako lesnickými, zemědělskými a jinými lobby. A my se budeme pokoušet v téhle debatě být stále víc vidět, protože, jak říkám, ten hlas racionality toho, že jako je zbytečné tvářit se, že se nic neděje a ty lesy budeme sázet jako posledních 100 let, přece to tak hezky fungovalo, tak by byl asi od nás užitečný.

Petr

Takže ta cesta je hrát aktivní roli v prevenci, aby ty škody jsme jako, řekněme, jim předcházely spíš, než jenom za ně platili.

Jan

Nepochybně. My se přece musíme snažit, ať už prostřednictvím státu, věci měnit, to může být prostě nastavení státní zemědělské politiky, to může být právě kde budeme vlastně stavět protipovodňová opatření a jakého charakteru, tak ale i prostřednictvím, řekněme, přímého vlivu pojišťoven na svoje klienty. Jsem říkal onehdy na konferenci „když jsme schopní zabezpečit, aby velký průmyslový podnik, které máme pojištěný na požár, měl dokonalé protipožární zabezpečení a chodit ho tam podle různých metodik kontrolovat, tak proč bysme třeba neměli být schopní zabezpečit, že ten zemědělec, kterého pojišťujeme, bude podnikat odpovědným způsobem“. Tady přece je vyhláška o doporučených osevních postupech, tak plynou pro toho našeho klienta nějaké konsekvence z toho, když je nebude dodržovat a bude přispívat k erozi krajiny? No zatím moc ne, ale to je třeba něco, co jako přímým vlivem pojistných podmínek my bysme měli být schopni zabezpečit.

Možná půdu ještě dál, byť je to odvážná myšlenka, ale kdo teda může za ten metr bahna v té vesnici, kterou se prohnala ta blesková povodeň? Jenom změna klimatu nebo prostě počasí, které v tu chvíli bylo, anebo částečně ten zemědělec, který má ty pole nad tou vesnicí, který tam už jako X let za sebou má nesprávnou plodinu a způsobuje významnou erozi, takže kdyby tam měl jiné plodiny, tak by možná tam to bahno nebylo? Protože na to odpověď je – můžou za to asi všichni trochu. Tak je dobrá otázka, jestli bysme třeba neměli za tím zemědělcem potom jako pojišťovna jít a říct mu „dobře tak polovinu tý škody uhradíš ty, protože jsi to způsobil tím způsobem hospodaření neodpovědným, který tady máš“ a to by teda bylo preventivní opatření par excellence.

Petr

Vlastně mě napadlo, že s tou odvahou se dá zajít ještě dál a vlastně říct „anebo za to částečně i může ta pojišťovna, která, přestože ten zemědělec hospodaří rizikovým způsobem, tak přesto mu dává levné pojištění“. Třeba. Takže to je vlastně ta role, kterou vy můžete hodně ovlivňovat, jak…

Jan

Souhlasím, ale zároveň je to o tom… O nějaké míře legality nebo míře porozumění, co my ještě můžeme racionálně tomu našemu klientovi… Po něm chtít… A nemůžeme být někde úplně mimo to, co jsou jeho, řekněme, běžné povinnosti.

časová známka: 19:45

Petr

Jak vlastně ti klienti vnímají tohle to vaše počínání? Protože je to něco, co je asi nového tady ten tlak na prevenci a možná to, že někomu nepojistíte dům v záplavové oblasti, nebo že to pojištění bude dražší, pokud nemá nějaké opatření, které by ho mohlo jako adaptovat na klimatickou změnu a podobně.

Jan

Ta změna, kterou jsme udělali před lety v místě pojištění těch nemovitostí, jinými slovy, máte to v zóně, kde je vysoká míra rizika – už to pojištění pravděpodobně nezískáte, nebude bude dražší, tak ti klienti dobře nereagují, to si pojďme nepředstírat. A je to samozřejmě ale hodně o tom, jak to vysvětlíte tomu klientovi. Nejsem si jistý, nevím, jestli se to vždycky podařilo těm klientům vysvětlit správně. Ono samozřejmě ten klient to nechce slyšet taky. Má prostě nějaký pozemek, ve kterém si chce něco postavit a najednou zjistí, že mu to nikdo nechce pojistit, a když to nebude mít pojištěné, tak na to nedostane hypotéku, tak je to samozřejmě složitá situace. Na druhé straně při té míře pravděpodobnosti, když to tam bude ten dům stavět každých 20 let potom, tak to taky není jako zábava, no, ale rozhodně musíme být daleko aktivnější ve vysvětlování toho, proč co děláme, aby tomu ti klienti rozuměli, protože pokud tomu rozumí, tak jsem naopak přesvědčený, že budou vlastně s náma na jedné lodi.

Petr

Chtěl bych se zeptat na téma nepojistitelných událostí. Jestli to je něco… Asi je to něco, co už se možná děje, vlastně vůbec nevím, v jaké míře. A jestli je to něco, co se s klimatickou změnou bude měnit / zvyšovat, že prostě můžou nastat události, které se prostě pojistit nedají… A teď vy jste se už dotknul trochu toho tornáda na Moravě, jestli třeba to je nějaká z událostí, která je vlastně takového rozsahu, že prostě pojistit nejde, anebo jde, nebo jak tohleto téma vlastně bude žít?

Jan

To tornádo, já o něm říkám, že je to pro nás takový klimatický budíček, jo, nejen pro nás, ale i pro naše pojišťovny, abysme si opravdu uvědomili, že ty extrémní jevy tady s větší mírou četnosti budou. Tady si ještě můžeme říct, že vlastně paradoxně jako bylo štěstí, že to tornádo zasáhlo jenom těch 5–6 menších obcí a že výrazně třeba nezasáhlo Břeclav nebo Hodonín, protože ty škody by byly násobně vyšší. Dneska to, co jsme zaplatili za tornádo je asi zhruba 3,5 miliardy korun. Je to pojistitelné, protože nepojišťujeme tornádo, pojišťujeme prostě vliv větru, a to je běžná škoda na majetku. Musíme se ale od té chvíle dívat i na tohle pojištění trochu jinak, protože typicky naši klienti, ale i my, když jsme jim prodávali pojištění, tak si dokázali představit, že jim to tornádo nebo velkej vítr odnese střechu, takže si tu pojistnou částku zvolili na to, když budu potřebovat novou střechu, abych ji postavil. To ne ještě vždycky realisticky.

A najednou nikdo z nás si nedokázal představit, že přijde takový vítr, který vám v našem jako kontextu tady vezme celý dům. To ukazuje, že musíme těm klientům radit výrazně víc a musíme se soustředit mimochodem i taky víc, aby ty pojistné částky byly nastavené realisticky, protože je taky jeden z problémů, že podle našich odhadů zřejmě kolem 50 % domácností prostě nemá tu částku pojistnou nastavenou správně. Za ty peníze, za které postavily ten dům před 25 lety, dneska už ho nepostaví a ty, jak víte, ceny stavebních materiálů a prací výrazně stoupají, takže i tyhle pojištění je potřeba adaptovat. Když se vrátím zpátky k té vaší otázce, no, jako nepojistitelné riziko vnímáme pořád sucho a vliv sucha, ale i tam se musíme na některé věci dívat a budeme se pokoušet dívat prostě novou optikou. Nepochybně nám pomůžou moderní technologie, satelitní data o počasí, o stavu půdy, o suchu, abychom dokázali si ten problém lépe popsat, než jsme třeba byli schopni před 15 lety.

časová známka: 24:07

Jan

Když jsme tady před lety měli jednu kolegyni z pojišťovny v subsaharské Africe, tak ona tam prodává pojištění plodiny. Ten farmář, který dřív v té Africe si koupil pytel osiva, zasel to a ono mu tam 3 týdny nezapršelo, tak je to mrtvý – prostě už z toho nic nevzejde. A ta jeho farmářská kariéra téměř skončila, protože ta rodina neměla žádnou obživu, protože prostě už neměli peníze na další osivo. A ona tam zavedla produkt, kdy s balíčkem toho osiva si kupujete za dolar zároveň pojištění. Dostanete ještě na to mikroúvěr, abyste do toho nemusel dávat vlastní peníze a pak stačilo, aby ten farmář na tom místě, kam zasel to osivo, z vlastního mobilního telefonu odeslal SMS pojišťovně s unikátním číslem toho balíčku pojištění. P,ojišťovna zaznamená, že ten farmář s tím telefonem byl tady v tomhle místě tam zasel tady tenhleten balíček pojištění a pak se jenom dívá na satelitní data, jestli tam pršelo. A když tam prostě ty 3 týdny nezaprší, tak ta pojišťovna ví, že už je tam jednoznačně ta škoda, protože mu to nevzejde. Jinými slovy – rovnou mu posílá peníze na další osivo. Věc, kterou teda říkám vždycky „když jde v tom africkém prostředí, tak pojďme se i tady na věci dívat trošku s větší odvahou“.

Petr

Vy o tom trochu mluvíte z různých úhlů, ale to, co mě zajímá, nebo kam jde teďka velmi přirozeně moje zvědavost je, jestli byste mohl uvést ještě nějaké konkrétní příklady toho, co vlastně pojišťovny chystají, jak se plánují do budoucna chovat, aby teda podpořily tu linku prevence, aby podpořily tu linku předcházení škodám.

Jan

Těch případů je několik. První věc je – my máme přeci jenom poměrně unikátní povodňové mapy. Do těch my teď máme v plánu získat ještě celou řadu nových datových zdrojů od lokálních výzkumných ústavů a univerzit tak, abychom na těch datech opravdu vytvořili ještě víc unikátní povodňový model, abychom tam i začali víc pracovat právě s efekty bleskových povodní a ta data pak můžou sloužit k tomu, abysme s tím státem vedli efektivní debatu na téma protipovodňových opatření. Kde dělat, za jakou cenu, kde jsou opravdu potřeba a kde méně. Založené prostě na číslech, nikoliv na tom, který kraj nebo starosta si to jako vyjedná obratněji. To je určitě z hlediska prevence podstatné.

Potom, co nás bezpochyby zajímá, je stav lesa. Ten má prostě velký vliv na udržitelnost vody v krajině, ale i například na průběh těch větrných událostí. A tady zase, já už jsem to předtím řekl, musíme sázet les na příštích 100 let – na to klima, které tady bude, ne na těch minulých. Krajina naší Vysočiny, když tam projíždíte, vidíte ty kůrovcem sežrané lesy, tak vidíte, že odolná teda rozhodně nebude a že to není problém kůrovce, je to problém odolnosti toho lesního porostu vůči tomu počasí, které tady bude. To znamená přesvědčit třeba stát, aby podnikl účinnější opatření v tom, jakým způsobem bude probíhat hospodaření a výsadba lesa, jakým způsobem budeme snižovat například stav té přemnožené zvěře, abychom tady byli schopni ještě nějaký les vůbec vypěstovat. Tak to je rozhodně třeba jeden z úkolů, který před náma teďka stojí.

Petr

Mám asi poslední otázku. Vlastně bych se chtěl zeptat, když odhlédneme od změny klimatu, tak jestli byste mohl pojmenovat, jaké další výzvy ten váš sektor čekají. Kde vlastně ta klimatická změna stojí v nějakým větším balíku věcí kterým je potřeba věnovat pozornost?

Jan

Stojí poměrně vysoko, ale ještě výš nad ní stojí problém demografie. Jaká bude potřeba našich klientů z hlediska jejich úspor na stáří. Obecně vidíme, mimochodem ten problém má celá Evropa, že ta demografie se vyvíjí špatně, vlastně dost neúprosně v neprospěch penzijních systémů, v neprospěch zdravotnických systémů. Co můžeme my pro naše klienty v budoucnu udělat, abysme jim tohle riziko spojené se stárnutím populace pomohli řešit, a to může být, jak v oblasti životního pojištění a s ním spojených spořících produktů, tak především v oblasti zdravotního pojištění, protože ty předlužené státy, a ten náš v tomhle není výjimka, budou mít do budoucna velký problém financovat stávající kvalitu zdravotních služeb a je racionální se začít připravovat na to, jestli naši klienti nebudou potřebovat produkty, který jim ten výpadek nějakým způsobem nahradí.

Už dneska my máme vlastně skoro hotový – pojišťovny budou zavádět produkt pojištění proti ztrátě soběstačnosti. Dneska ten příspěvek při ztrátě soběstačnosti pobírá nějakých 150 000 lidí. V průběhu pár let je tam nárůst asi o 100 %. To jsou ty situace, kdy máte nějaký stupeň invalidity a potřebujete pečovatelku z toho pohledu, že jste starý třeba, ale prostě potřebujete zdravotní péči. Tam už dneska místa v těch domovech prakticky neexistují, odmítají 30 % žadatelů a když máte někoho nesoběstačného v rodině, tak je to vlastně neřešitelná otázka, co s ním udělat a jak mu pomoct a pojišťovny tady pomoci jako nepochybně můžou. Klima je téma číslo 2 – nepochybně.

Téma číslo 3 bych řekl, že pro nás je pro propojištěnost. To není, řekněme, specifické riziko, ale je to prostě vlastnost toho, že když se podíváte do zahraničí, tak v okolních zemích třeba pojištěné nemovitosti má 80–90 % domácností. U nás je to něco pod 60 %. Pojištěnou občanskou odpovědnost tady má hrozně málo lidí, zase ty čísla na západ jsou daleko lepší. Zvyšuje to samozřejmě odolnost potom společnosti vůči nějakým šokům. Téma číslo 4 jsou automobily. To je podstatně komplexnější téma z toho pohledu, jak budou fungovat automobily v autonomním řízení, kdo vlastně ponese odpovědnost, jak se budou měnit škody v souvislosti se zaváděním buď autonomních vozidel nebo elektrických vozidel, kolik to teda tím pádem bude stát… Nová auta jsou sice bezpečnější, ale významně dražší na jakoukoliv výměnu čehokoliv, speciálně tam, kde ty asistenční systémy jsou. To je jako určitě taky významná oblast, kterou se zabýváme.

Hana

Tak to byl Jan Matoušek z České asociace pojišťoven. Mnohokrát děkujeme za rozhovor a na vás, naši posluchači, se budeme těšit zase u další epizody. Přejeme vám příjemné léto, a hlavně žádné extrémní vlny veder nebo bouřky s krupobitím. Na slyšenou.