28: Třinecké železárny – Jak dekarbonizovat výrobu oceli

časová známka: 00:10

Hana

Existuje několik průmyslových odvětví, které bude docela těžké dekarbonizovat.

Petr

Jedním z nich je výroba oceli.

Hana

Posloucháte podcast 2050.

Petr

Výroba oceli je hodně emisně náročná v průměru dvě tuny CO₂ na tunu vyrobené oceli. Je to ale materiál, bez kterého se v současnosti neobejdeme. Ocel dokonce ve velkém potřebujeme k samotné dekarbonizaci. Taková větrná elektrárna, například má v sobě desítky tun ocelových součástí.

Jiří

Ono je to takovej trošku paradox, že vlastně ocel je emisně z pohledu uhlíku velmi náročný výrobek. Zároveň bez té oceli, pokud chceme dekarbonizovat, se neobejdeme, jestli chceme elektrifikovat dopravu, tak je to o těch kolejnicích, je to o těch drátech, je to o těch elektroautech, které jsou poskládané z tisíců různých součástek a velká část jich je z oceli.

Hana

V dnešní epizodě vás chceme vzít na výlet do Třineckých železáren na návštěvu do jednoho z největších hutních podniků v Česku. Díky této exkurzi můžete společně s námi ocel pochopit a zjistit tak, jak se vyrábí, na co se využívá a hlavně, jaké jsou cesty ke snižování emisí při její výrobě.

Petr

Představme si našeho dnešního hosta.

Jiří

Jmenuji se Jiří Kalinec a jsem vedoucí útvaru strategie a marketing a inovace v rámci Třineckých železáren.

Petr

Když se řekne Třinecké železárny, tak to, co si představím, je hutní pec a výroba oceli a ty jako velké žhavé prostě kotle a než se vrhneme do nějakých jako konkrétnějších otázek, tak bych vás chtěl vlastně poprosit o nějaké vysvětlení, co se za touhle tou značkou všechno skrývá, ať… A jestli je to opravdu jenom ta moje představa nebo jsem úplně mimo a vlastně dneska Třinecké železárny znamenají úplně něco jiného.

Jiří

Je to nesmírně složitý komplex, který přečkal mnoho nějakých politických systémů, vlastníků, státních útvarů… Takže, jako je na tom třebas, jako když se zamyslím nad těma Třineckými železárnami jako nad nějakou firmou nebo nějakým celkem a trošku odstoupím od té technologie nebo nějaký od těch detailů, tak mě na tom jako baví ta dlouhá historie, a to, co se tady jako tak dlouze budovalo. Mě na tom fascinuje to, že to zřejmě… Jako těch státních útvarů a všeho možného se tu vystřídalo hodně, ale ten podnik jako trval dlouze, takže asi to, co se předává příštím generacím, tak má asi trošku větší hodnotu než to, co formuje tu společnost, nebo co momentálně třeba zformuje společnost.

Petr

My, když jsme projížděli přes areál, tak vlastně kolegyně říkala, že to tady je takové jako město ve městě úplně no, takže je to město ve městě, které už je tady tak dlouho, že jako překonalo různé režimy, různé republiky, různé státní zřízení.

Jiří

Jo, jo, začalo to za Habsburků. Byla tady první republika, byl tady potom Hitler a Němci, komunismus, všechno to prostě postupně se objevovalo mizelo, ale jako postupně se to budovalo do nesmírně jako pestrého organismu multioborového, takže… A to má jako obrovskou hodnotu potom.

Petr

Co Třinecké železárny vlastně vyrábí, co se tu všechno dneska dělá?

Jiří

No tak primárně ocel, že jo, ale zároveň s produkcí oceli různé druhotné suroviny vznikají jo, v podstatě velký objem té strusky, což je nějaké umělé hutní kamenivo, které se dále dá přepracovávat i do formy cementu například, nebo jak jsem už zmínil tím, že jsme takhle jako komplexní, tak vlastně multioborový, tak třeba koksovna, což je jedna část železáren, to je v podstatě taková chemická továrna, jo, která zase, kromě toho, že vyrábí koks, uhlí, tak vzniká i spousta vedlejších produktů á la benzo, dehet a různé jiné, které zase mají využití v chemickém průmyslu, ale to jsou, řekněme, marginální věci to gró je samozřejmě ocel.

časová známka: 04:39

Petr

Podívejme se teď na ocel v číslech.

Hana

V Česku se vyrobí za rok přibližně 5 milion tun oceli. Z toho polovina právě ve Třineckých železárnách.

Jiří

V Evropské unii se vyrobí 140 milionů tun oceli ročně. Na světě pak 1,9 miliardy tun a z toho polovina celé téhle produkce připadá na Čínu.

Hana

Podle World Steel Association se v Česku zpracovalo za rok 2020 616 kg oceli na osobu. Průměr Evropské unie byl skoro třikrát menší, 247 kg.

Petr

Ve zpracování oceli na hlavu jsme na špičce světového žebříčku. Před námi jsou jenom státy jako třeba Čína, Taiwan nebo Jižní Korea.

Hana

Je to dáno zejména tím, že jsme hodně průmyslový stát. Máme to například obrovský automobilový průmysl, který ocel hojně využívá.

Petr

Výrobky z oceli najdeme prostě úplně všude, různé drátky, šroubky, trubky. Ocel je třeba součástí i betonu ve stavebnictví.

Hana

V Třinci se specializují zejména na tzv. dlouhou výrobu, tedy například kolejnice nebo dráty.

Petr

Poptávka po oceli v rozvinutých zemích víceméně stagnuje. Oproti tomu v rozvojovém světě poptávka roste a očekáváme její růst i do budoucna.

Petr

Jak se vlastně ocel vyrábí?

časová známka: 06:05

Jiří

Jsou dva nějaké tradiční způsoby výroby oceli, když to nějak zjednoduším, je to ta šrotová cesta, je to ta rudná cesta, na které stojíme my v Třineckých železárnách. To znamená ta rudná cesta, když ji popíšu jako první je to prostě vysoké pece, do kterých jako vstupní surovina je ta železná ruda. Musí se přidat to palivo v podobě koksu a případně uhlí prachového a z toho vyteče surové železo. Surové železo ještě je jenom nějaký polotovar nebo nějaký produkt, který se následně odveze na ocelárnu. Tam se to v konvertorech předělá na tu ocel. Předělá to znamená v podstatě dojde tam ke spoustě nějakých chemických reakcí, jejich primárním účelem je srazit ten obsah toho uhlíku na nějakou úroveň. Řekněme, že to je 2,14 procent, a když se dostává to surové železo s tím obsahem toho svého uhlíku pod tuto úroveň už se tomu začíná říkat ocel.

Dopopíšu i tu šrotovou cestu, která vlastně je recyklační. Ta ocel je super v tom, že lze dokonale recyklovat. Šrotová cesta je o tom, že máme nějakou elektrickou obloukovou pec, do které nasypeme šrot. V té peci se to roztaví a máme už rovnou ocel, přeskočíme tu fázi vyroby toho surového železa. Zase už si s tím potom jenom následně na těch ocelárnách hrajeme a vaříme tu polívku tam podle těch… Přidáváme ty správné ingredience.

Hana

Zaměřme se teď na tu první cestu výroby oceli, tu rudnou, kde v tomto procesu vznikají emise oxidu uhličitého?

Jiří

Těch výrobních agregátů je celá řada, zmínil jsem tady koksovnu, máme tady aglomerace. To je ještě něco, co předchází té vysoké peci. Taky nejdřív si tu rudu potřebujeme nějak upravit, než ji do té vysoké pece dáme, takže všude na těchto agregátech ty emise jsou značné. Nejvíc jich je samozřejmě v tom surovém… V těch vysokých pecích. Zároveň tady máme i energetiku, zase potřebujeme vyrábět páru. Potřebujeme vyrábět nějak si… Nemůžeme být závislí jenom na tom na dodávce energie jako ze sítě, takže tam zase těch emisí vzniká obrovské množství, ale primárně teda na těch vysokých pecích, to znamená jako palivo je tam to to uhlí, respektive koks, který si vyrobíme a tam je to…

Petr

A tam se jedná o spalování, že tím, že jako spálíme uhlí, tak vypustíme ten uhlík?

Jiří

No ano, samozřejmě potřebujeme tu rudu nějak ohřát na tu obrovskou teplotu 1500 stupňů, ale nejde jenom o to ohřát, ale zároveň, aby proběhly ty příslušné chemické reakce, takže to palivo, ten koks slouží i k tomuhle.

Petr

A jestli tomu dobře rozumím, tak to je část, která se nevyřeší tím, že bysme změnili palivo, že když bysme si řekli, že tak budeme mít elektrickou pec, tak pořád jako chemická reakce produkuje nějaké skleníkové plyny a těch se nezbavíme.

Jiří

Ano nebo takhle zároveň jde říct, že jako už máme bezemisní metody výroby železa a následně oceli, to znamená změnou paliva, to znamená jako to redukční činidlo lze použít i ten vodík.

Hana

No, a když se podíváme na tu šrotovou cestu výroby oceli z pohledu emisí, tak jak ta vypadá?

časová známka: 09:47

Jiří

Tohle to může být zcela bezemisní cesta výroby oceli, protože máme už šrot, kterej sám o sobě je ocel, jenom to stačí ohřát na dostatečnou teplotu a, zároveň ale potřebujeme ten vstup té energie, aby byl dostatečně zelený a jestli tohle to dodržíme, tak můžeme vyrábět bezemisně ocel. Tou šrotovou cestou. Tohleto asi nejde dělat v absolutním měřítku, že by tohle udělali všichni, protože pak by nám rázem okamžitě došel ten šrot, že jo. Ta spotřeba té oceli jako v rámci našeho průmyslu a v naší společnosti je velká. Ne veškerý šrot se dokáže zrecyklovat, mnohdy to prostě někde končí.

To znamená neustále potřebujeme to doplňovat i s tou čistou surovinou tou železnou rudou. Tam je to s tou dekarbonizaci už složitější a lze to dělat vodíkem teda, jak jsem zmínil, lze redukovat tu železnou rudu i vodíkem, ale zase musíme sehnat dostatečně zelenej ten vodík, nebudeme to vyrábět ze zemního plynu třeba vlastně. Je to strašně energeticky náročné, že jo, když jsme si dělali nějaké propočty v rámci železáren, tak sice se říká, že jako vodíková cesta má asi o deset až patnáct procent nižší celkovou energetickou náročnost oproti stávajícímu způsobu výroby, ale je nutné zajistit čtyři a půl až šest megawatt elektrické energie na jednu tunu oceli. To pro představu, když to vztáhneme na úroveň těch Třineckých železáren, které vyrábějí nějakých dva a půl milionu tun oceli, by představovalo nějakých jedenáct až patnáct terawatt hodin elektrické energie. Pro srovnání Temelín vyrábí nějakých šestnáct až osmnáct terawatt hodin za rok, takže necelej Temelín bychom potřebovali jenom proto, abysme vyrobili to množství oceli, které momentálně vyrábíme, takže samozřejmě my tady nejsme sami jako v téhle republice, jsou jiné emisně náročná odvětví, takže a teďko zároveň chceme dekarbonizovat dopravu. Ty cíle dekarbonizační jsou nesmírně jako ambiciózní a velké. Já jim držím palce doufám, že si na tom… Že na tom nepohoříme, což by asi celá společnost intenzivně pocítila zároveň, jestli se tu nechceme upéct na té planetě, tak jako je třeba se o to pokoušet.

časová známka: 12:20

Hana

Když si shrneme základní informace o dekarbonizaci výroby oceli, tak můžeme říct následující.

Petr

Existují dva způsoby, jak vyrobit ocel. Za prvé rudná cesta, to znamená výroba z železné rudy a za druhé šrotová cesta tedy recyklace staré oceli.

Hana

Abychom dekarbonizovali rudnou cestu potřebujeme proto velké množství vodíku vyrobeného bezemisním způsobem a abychom dekarbonizovali šrotovou cestu, tak tam je to jednodušší. Potřebujeme, v uvozovkách jen zelenou elektřinu pro elektrické pece. Té elektřiny je ale potřeba opravdu hodně.

Jiří

Ještě to trošku zamíchám… Protože jako ten vysokopecní pochod je primárně nastaven na ten koks jako palivo, to znamená část toho paliva lze nahradit vodíkem, řekněme, to prachové uhlí, které tam foukáme… To znamená, řekněme, jedna třetina té energie, bychom třeba my tady v současných vysokých pecích uměli nahradit vodíkem, ale jinak… Jako jsou ještě alternativy té rudné cesty, řekněme, že to je výroba DRI, to znamená Direct Reduced Iron, přímo redukované železo, které zase potom vstupuje… To znamená oproti surovému železu, které vyteče z vysoké pece, je jiné zařízení, které umí vyrábět to DRI a toto DRI je zase potom použito následně v elektrické obloukové peci a proč o tom mluvím toto DRI zařízení už umí využít vodík jako ze sta procent třeba pro redukci toho železa a tím pádem vyrobit vstup pro tu ocelárnu vodíkovou cestou.

Petr

To znamená, pro vás teda, pokud byste chtěli dál používat ty pece, který máte, tak byste uměl jako zhruba ze třicet procent nahradit to prachové uhlí vodíkem, ale pokud byste chtěli jako dekarbonizovat zcela, tak byste museli využívat jakoby jinou technologii, a to je to DRI.

Jiří

Museli bysme ty vysoké pece v podstatě odstavit a postavit úplně něco nového, a což je investičně nesmírně náročné, prostorově, technologicky je to poměrně velká změna.

Petr

Takže když zůstanu u těch technologií, tak vlastně pro obě dvě ty metody vlastně technologie pro dekarbonizaci máme, akorát je to otázka peněz jako obrovských investic, to je na jedné straně a na druhé straně, co jste říkal, ať na to nezapomenu jako obrovské spotřeby elektrické energie, která se musí někde vyrobit.

Jiří

Ano, klíčová je prostě dekarbonizace energetiky jako v rámci celé Evropy a světa. To znamená zajištění dostatečného množství zelené energie a následně zeleného vodíku, a když toto bude zajištěno, pak lze pokračovat dál napříč těmi odvětvími a nějak dekarbonizovat i u nás, jako v tom hutnictví… Pak lze, i když je investičně náročné a časově… Také zmínil jste ty investice, ale ten čas je taky. Nejde to udělat okamžitě lusknutím prstu… Tak pak lze uvažovat o tom, že můžeme dekarbonizovat.

časová známka: 15:32

Petr

Jak jsou na tom vlastně dneska Třinecké železárny ve srovnání s třeba s jinou výrobou někde jinde, co se týká emisí?

Jiří

Velmi dobře jako i v rámci Evropské unie a našich špičkových konkurentů máme emisní intenzitu výroby oceli na úrovni 1,6 tuny uhlíku na tunu oceli.

Petr

1,6 tuny oxidu uhličitého na tunu vyrobené oceli.

Jiří

Což je jako úžasný výsledek. Je to dáno prostě tím, že jsme integrovaný i hutní podnik, který už umí jako velmi dobře využívat veškeré nějaké přebytky odpadního tepla, umíme velmi dobře zužitkovat ty hutní plyny, které, které vznikají při výrobě zase energetické dobře využít. Svět se pohybuje někde kolem dvou tun na tunu oceli. A jak říkám, v rámci Evropy jsme na špičce v tomto.

Petr

Máte nějaký akční plán v tomhle kontextu přímo pro vaši společnost, jako že s čím počítáte, že bude za rok, za pět let, za deset let, za padesát let, v roce 2100?

Jiří

Máme ty akční plány té Evropské unie, máme tady Fit for 55 a máme tady net zero, já nevím, v roce 2050 plná uhlíková neutralita. Já to mnohdy jako trošku vnímám jako nějakou hru s čísly, která sice na úrovni Evropské unie a tohohle uvažování a plánování je nutná. U nás je to pro mě trošku tenký led jako snažit se vidět, tak takhle daleké horizonty a kde Třinecké železárny budou v takhle v těchto letech. My jako, řekněme, v tom střednědobém horizontu ten plán máme. Postupné cíle, máme nastaveny, takže do toho roku třicet máme představu, co chceme dělat, abychom částečně dekarbozovali naší prvovýrobu, abysme z poloviny snížili emise uhlíku a tohleto je něco, co je pro mě už relativně uchopitelné a reálné. Lze na tom pracovat, lze o to usilovat a potom ty vzdálenější horizonty, co po roce třicet… Už to tohle to je natolik jako velký krok a náročný, že nemám příliš osobně chuť ani to dohlížet nějak dál a snažit se tyhle témata otevírat i v rámci jako Třineckých železárnách. Já myslím, že ony přirozeně navážou na to, co teďko momentálně naplánováno máme.

Petr

A můžete být v tomhle konkrétní nebo se jedná o nějaké obchodní tajemství, jaké jsou ty plány do roku 2030?

Jiří

Máme máme projekt briketační linky, které by měl umět nahrazovat výrobu aglomerátu. To znamená to, co chystá tu vsázku pro vysokou pec, kde bychom… Vlastně ta briketace, tak jak máme vymyšlenou, tak je energeticky velmi nenáročná. Není třeba nic spékat, ohřívat, není potřeba používat nějaký koks, nějaké palivo.

časová známka: 18:38

Jiří

Ty cíle naše jsou, řekněme, velmi podobné napříč různými podniky. V podobné situaci jako my se nachází všichni ostatní, to znamená teďko, jestli se nacházíme někde ve středu Evropy, kde nemáme nějaké enormní přebytky zelené energie, ta infrastruktura vodíková vybudována zatím není, řekněme, že třeba bude jednou. My se snažíme jako reálně se na to dívat, co můžem a z toho pohledu nám vychází, že reálná technologie dostupná, lety prověřená je ta šrotová cesta, to znamená částečně, když se transformujeme na tu šrotovou cestu, tak jsme schopni takto dosáhnout jako významné dekarbonizace.

Samozřejmě má to svoje velké otazníky, když takhle bude uvažovat každej, jak už jsem zmínil předtím… Mnozí se nacházíme v podobných podmínkách, tak potom to může vést k nedostatku toho šrotu třebas. To je otázka, jestli to takhle opravdu bude. My jsme si na to vytvořili nějaké studie a věříme, že ho bude dostatek, protože Evropa je velkým exportérem šrotu tím, že ten trh evropský je průmyslově velmi na vysoké úrovni a nasycený tou dlouhou historii té průmyslové výroby v Evropě, takže vlastně i toho šrotu vzniká v Evropě poměrně dost a hodně ho končí mimo Evropskou unii.

Petr

Vlastně jste zmínil jako dvě cesty ke snižování emisí teďka v nějakém střednědobém horizontu a jedna z nich jsou vlastně energetické úspory tím, že pro ten vstup do vysokých pecí, nebude tam potřeba tolik elektřiny nebo energie. A druhá z nich je ta, že se vlastně přeorientujete na tu metodu výroby oceli, která není tolik emisně náročná, a tím pádem spoléháte na to, že bude vyráběno dostatek zelené elektřiny, což je asi předpoklad k tomu, aby by to mělo smysl udělat.

Jiří

Ano, a což je předpoklad pro dekarbonizaci nejenom hutnictví, ale veškerého průmyslu. Věřím, že ty snahy nebo ta podpora je poměrně velká na té úrovni EU. Ty dotace jsou obrovské, které míří tím směrem, takže snad se to zrealizuje.

Petr

Když se by se stalo, že Třinecké železárny přejdou ve velkém na tu šrotovou metodu, to znamená, že budeme spotřebovávat ten šrot, který se teďka z Evropy vyváží, tak si ho spotřebujeme tady doma. Nestane se to, že se ty emise akorát přenesou do jiné části světa, protože jakoby lokálně tím pádem budem vyrábět bezemisně a recyklovat ocel, ale neznamená to, že pak nějaká země Čína, řekněme, bude muset o to víc vyrobit tou metodou z té surové rudy a tím pádem se ty emise přesou do jiné části světa?

Jiří

Teoreticky to možné je. Už jenom celý systém obchodování smi s nima povolenkami a svým způsobem k tomu trošku taky může vést jo, v rámci Evropské unie musíme za každou emitovanou tunu emisí CO₂ zaplatit poměrně velké peníze a ti, kteří tímto vázáni nejsou, tak mají konkurenční výhodu a ve finále to může vést k tomu, že můžou hutní podniky v Evropě zanikat a jinde se ty emise vesele budou produkovat a my se ocitneme velké nevýhodě, jak už jsem zmínil.

časová známka: 22:05

Hana

Tady je nutné dodat, že je opravdu nezbytné, aby svět ve zpoplatňování emisí postupoval společně. Právě kvůli tomu, aby se emisně náročná výroba nepřesouvala z jedné části světa do jiné kvůli nižším nákladům.

Petr

V současnosti je nějaký systém zpoplatnění emisí zaveden ve zhruba padesáti státech. Celkem to odpovídá dvaceti třem procentům světových emisí skleníkových plynů. Znamená, že u dvaceti třech procent emisí za jejich vypuštění někdo musel zaplatit.

Hana

Vlastní povolenkové systémy má kromě Evropské unie třeba Čína, Jižní Korea, Austrálie nebo je zavádí některé státy USA. Formou uhlíkové daně pak zpoplatňují emise například v Japonsku Jihoafrické republice nebo Mexiku.

Petr

Trend je takový, že se k podobným iniciativám přidává v poslední době stále více států. Za poslední rok se začalo o zpoplatnění emisí mluvit mimo jiné v Brazílii nebo v Turecku.

Jiří

Já myslím, že zase ta snaha o tu podporu transformace toho průmyslu a že ten vodík bude nějak dostupný a že zároveň Evropská unie tohleto vidí a bude se snažit ochránit ten trh… To znamená nějakým způsobem podporovat, kompenzovat tu skutečnost, že vyrábět ocel vodíkovou cestou je významně nákladnější, než jak to děláme momentálně. Takže pokud ty podmínky na tom trhu se budou dostatečně tomuto přizpůsobovat a budou podporovat ten průmysl tady tak, pak to může zůstat zachováno bez toho, aby se to přenášelo někam jinam.

časová známka: 23:47

Petr

Co se musí stát, aby se Třinecké železárny opravdu mohly stát jako zcela uhlíkově neutrální?

Jiří

V podstatě už jsme to jako řekli… No musí v první kroku musí dojít jako ke kompletní dekarbonizaci té energetiky a nejenom k dekarbonizaci, ale k výraznému navýšení výroby té zelené energie, aby pokryla všechny oblasti nejenom to hutnictví. Já nečekám nějaký zásadní průlom jako technologicky. Takovou technologii nějakou, řekněme, až zázračnou, která, by nás jako mohla někam skokově posunout… Tady úplně nevidím jo, takže asi to, co jsem, řekl.

Petr

To znamená zelená elektřina v prvé řadě a hodně aby se daly používat ty elektrický pece a potom do budoucna jako z té zelené elektřiny ještě navíc hodně vodíku, aby se i ta ruda dala zpracovávat vlastně bez emisně.

Jiří

Ano přesně tak.

Petr

Často se teď začíná mluvit o technolog technologiích zachytávání uhlíku a ukládání uvažujete i o něčem takovým, že by tady u vašeho komína byl nějaký filtr?

Jiří

Ano, je to technologie, která už existuje. Výrazně prodražuje výrobu, takže zase má to svoje negativa. Hrozně rád bych viděl nějakou technologii, která to umí velmi nějak levně a dobře ten uhlík transformovat do forem, které budou dále využitelné zase v průmyslu.

Petr

Chtěl bych se zeptat vlastně na peníze, protože vy říkáte to všechno, o čem se tu bavíme, tak bude stát… Bude potřeba velké množství investic. Jestli máte odhad na to, jaké investice vlastně nové budete potřebovat v následující třeba dekádě a jestli můžete trochu jako přiblížit vaše přemýšlení nad tím, kdo to zaplatí, jestli prostě jste tak bohatá firma, že si říkáte dobrý zainvestujem nebo trh poroste nebo spoléháte na nějaké jako inovační fondy Evropské unie nebo kde se vlastně vezmou ty peníze na takhle obrovské investice?

Jiří

Ty investice, nebo ta Evropská unie se snaží ty investice do těchhle technologii podporovat samozřejmě dotačně a ty peníze nebo ty zdroje pro tyhle dotace se seberou z těch emisních povolenek, například jo. Ale, jestli to je dostatečné to rozhodně si nemyslím, má to mnoho souvislostí. Jedna věc je, že tady je ta poptávka na tom trhu po zelené oceli, například jsou automobilky, které vyloženě chtějí koupit ocel s certifikátem, že byla vyrobena zeleným způsobem, nebo jak to říct a jsou schopni si připlatit nějakou prémiovou cenu za to a teďko zřejmě jsou i zákazníci nebo ten trh… Už spousta lidí, pro které je tohle téma jako důležité a jsou ochotni zase si připlatit za to auto, které má nějakou nižší uhlíkovou stopu. Takže zdrojem může být i to, že lidi na to přistoupí a zaplatí si tu dražší ocel.

Zmínil jsem tady ty dotace a ještě možná by k tomu šlo říct, že i samotná prvovýroba, tak, jak momentálně ji máme taky investičně nesmírně náročná. To znamená, my to taky musíme obnovovat, takže je to… Takže ta změna třeba na šrotovou cestu versus ta rudná cesta… Ty hutní agregáty, které tu teď máme, taky potřebujeme v nějakých cyklech třeba dvacetiletých, mnohdy to tak bývá, u těch vysokých pecí nebo koksoven obnovovat, takže potom v momentě, kdy se tohleto blíží svému konci a teďko můžeme uvažovat. Budem to za miliardy obnovovat, anebo přejdem za miliardy na něco jiného? A teďko, když se všechny ty faktory sečtou, kolik na to dostanu dotací, kolik mi to může přinést jako zase v ceně výrobků, když to bude zelenější, tak touto formou to může začít dávat smysl ta dekarbonizace.

Petr

Když řeknu, že nemáte strach, že by na to nebyly peníze, tak je to pravda, nebo máte obavu, že se to nepovede?

Jiří

Já si myslím, že tak jak to máme v Třineckých železárnách namyšleno teďko v tom střednědobém horizontu do roku třicet tu částečnou dekarbonizaci, tak tu realizovatelnost z pohledu investic financí vidím celkem jako reálnou. Když do toho započtu ty faktory, jak jsem zmínil, to znamená dotace, nějaké prémiová cena za zelenou ocel versus obnova stávající prvovýroby, kterou taky musíme dělat, tak z toho pohledu si myslím, že je to investičně jakoby únosné. Plná dekarbonizace, a to, co bude dál ten následující krok, to už jako na to vám teďka neodpovím, nechci spekulovat.

Petr

Když se bavíme o investicích do dekarbonizace, je nutné dodat, že proto, aby náš průmysl prošel transformací úspěšně potřebujeme opravdu funkční systém finanční podpory ze strany Evropské unie a také fungující mechanismy, jak zajistit konkurenceschopnost oproti jiným částem světa, například systém uhlíkového vyrovnání na hranicích EU.

časová známka: 29:04

Hana

Třinecké železárny jsme navštívili, protože jsou jedním z největších emitentů v České republice, ale zároveň vyrábí ocel, bez které se prostě neobejdeme.

Petr

Pro mě je fajn slyšet, že takto velkém a emisně náročném typu výroby se otevřeně mluví o dekarbonizaci a že přemýšlejí nad tím, jak toho dosáhnout.

Hana

Já jsem moc ráda, že tu tenhle rozhovor máme, protože je jedna věc bavit se o dekarbonizaci se zástupci zelené neziskovky a pak bavit se o tom samém s oceláři.

Petr

My doufáme, že se nám povedlo i pro vás tohle téma trochu více vybarvit a můžete si teďka lépe představit, jak může vypadat budoucnost bezemisní hutní výroby.

Hana

My se na vás budeme moc těšit zas u dalších epizod. Přejeme příjemné letní dny.

Petr

Ve vztahu ke změnám klimatu prochází celý svět aktuálně obrovskou transformací.

Hana

V projektu Fakta o klimatu a podcastu 2050 přispíváme k tomu, abychom touto transformací prošli jako společnost úspěšně.

Petr

Dává vám naše práce smysl? Podpořte nás, prosím, finančně zrovna letos máme navíc dohodnutý tzv. matching s firmou Miton to znamená, že když nám teď pošlete stovku my dostaneme rovnou dvě darovat můžete na našem webu 2050podcast.cz.