27: Rethink Architecture – Jak vypadá udržitelné bydlení budoucnosti?

časová známka: 00:12

Petr

Dobrý den, posloucháte podcast 2050. V dnešní epizodě vám nabídneme rozhovor se dvěma hostkami, zakladatelkami projektu Rethink Architecture.

Hana

Projekt i rozhovor se bude točit kolem tématu udržitelné architektury a stavebnictví. My jsme na tento projekt úplně původně narazili na Instagramu, kde určitě doporučujeme sledovat jejich profil.

Petr

No a následně jsme se potkali na jedné konferenci. Dali jsme se do řeči a pak jsme společně vymysleli natáčení téhle té epizody.

Hana

V našem malém studiu jsme natočili i video, takže, pokud se na nás chcete u poslouchání i dívat, sledujte nás na našem YouTube kanálu.

Petr

My jsme moc rádi, že vám tenhle ten rozhovor můžeme nabídnout, protože je v něm opravdu spousta inspirace a povídání o tom, jak můžeme za pár desetiletí bydlet tak, aby to bylo udržitelné, a to nejen z environmentálního hlediska, ale i z hlediska pohodlí a příjemného života.

Hana

Pojďme si představit obě dnešní hostky.

Kateřina

Jmenuje se Kateřina Eklová. Jsem spoluzakladatelkou organizace Rethink Architecture, kde vzděláváme o udržitelné architektuře a budovách, kromě toho se taky věnuju na ČVUT svému doktorskému studiu a zkoumání dekarbonizace budov.

Karolína

Jmenuji se Karolína Barič a jsem spoluzakladatelkou Rethink Architecture, která se věnuje vzdělávání a osvětě o udržitelnosti ve stavebnictví a vedle toho jsem spoluzakladatelkou architektonického studia ZERO Architecture, kde se věnujeme poradenství a architektonickým návrhům udržitelných staveb.

Hana

A teď už vás zveme k nám do studia, abychom se společně ponořili do tématu udržitelnosti budov a architektury.

Karolína

Primárně děkujeme moc za pozvání. Máme radost, že můžeme tady nejenom náš projekt, ale celkově to téma s vámi takhle probrat. My jsme Rethink Architecture založili ve chvíli, kdy jsme měli pocit, že to téma udržitelnosti obecně v tom tématu, v tom stavebnictví se příliš v České republice nevyskytuje a naším cílem je tedy edukovat a šířit vlastně to know how o tom tématu a inspirovat další odborníky, to znamená architekty, investory k tomu, aby stavěli více udržitelněji.

Kateřina

A já bych rovnou doplňila, co to pro nás jako ta udržitelnost je, ono je to totiž jako docela těžký téma. To slovo si nejsme… Jako nejsou úplně lidí vždycky jistý. My se na udržitelnost díváme jako ze tří pohledů, a to je za prvé ten environmentální, to asi je to téma, který jako nejvíc tady známé. Snižování uhlíkový stopy, snižování spotřeby materiálu, vody, a tak dál, ale má to i další pilíře takzvaně, a to je pohled sociální. To znamená udržitelné architektura je taková, která je přátelská k těm lidem, která vlastně jako zajišťuje to, že ty lidi tam jsou zdraví, že se tam cítí dobře a podporuje to třeba tvorbu komunity a třetí opravdu hodně důležitý pohled je i ekonomická udržitelnost, protože to je něco, co my hodně často říkáme, že si můžeme vymyslet něco, co je třeba super krásný ekologický, ale když to nikdo nezaplatí, tak se to nikdy nestane mainstreamem a tím pádem nedojde k žádný velký změně, kterou v tom stavebnictví, architektuře potřebujeme.

časová známka: 03:30

Hana

Proč bychom vůbec měli chtít stavět udržitelně? Proč je to potřeba a v čem je vlastně ten současný stav ve stavebnictví a architektuře případně neudržitelný?

Kateřina

Tak environmentálně můžu začít třeba tady velkým tématem podcastu 2050, a to je uhlíková stopa a vliv na změnu klimatu. Ono se to málo ví, ale budovy jsou na celém světě zodpovědný asi za 37 procent emisí uhlíku na celém světě. 37 procent, to je vlastně hrozně moc, ale ono to je většinou skrytý v tom oboru energetiky, protože budovy spotřebovávají hrozně velký množství energie, to asi nějakých 35, 40 procent energie na celém světě a druhá část je potom ta spotřeba materiálu a dalších zdrojů, kdy vlastně ty budovy zase jsou největšími jako konzumenty těch materiálů a těch prostě neobnovitelných zdrojů, kdy prostě těžíme spoustu surovin ze země a potom z toho stavíme ty domy a pak ty domy zase bouráme a má to opravdu velikej dopad.

Karolína

A zároveň ty budovy jsou vlastně jedny z nejkomplikovanějších jakoby lidských produktů, to znamená, že opravdu se na ně dívat komplexně. To jak je udělat udržitelně, je hrozně důležité a nejenom z pohledu těch materiálu a energie, ale i třeba spotřeby vody nebo i odpadu, kolik se produkuje. Obrovské množství odpadu celkově prochází právě ze stavebního a demoličního odpadu a ten často končí na skládkách. V lepším případě je rozdrcen a použit třeba jako základy nebo pod vozovky, ale to je pořád nějaký downcycling a v podstatě pracovat na tom, aby se i to stavebnictví inovovalo v používání těch materiálů a snižovalo, tak tu uhlíkovou stopu je velká výzva.

Petr

Já mám ještě dojem, že budovy mají jenom takový specifikum, že je nemůžeme úplně jako přestat stavět, že jo, že, když se bavíme o tom, tak možná nepotřebuju druhý nebo třetí auto. To, že někde můžeme tu spotřebu snižovat, tak budova je vlastně něco co, jako je to nutný pro život, stejně, když se budeme bavit o nějakým třeba snižování emisí ze zemědělství, tak potraviny pořád potřebujeme. Budovy jsou jedna z těch věcí, kterou prostě potřebujeme, asi budeme stavět dál.

Kateřina

Určitě to potřebujeme, ale je otázka, jestli spoustu těch budov už tady náhodou nestojí. My nejradši říkáme, že nejudržitelnější je jako to, co se nepostaví, je to jako samozřejmě dovedení do extrému. Uvědomujeme si, že, jako je potřeba v nějakých jako lokalitách a v nějakých kontextech stavět prostě třeba v těch městech, kam se stěhujou lidi. Samozřejmě, že prostě potřebujeme tam jako stavět ty nový jako byty, abychom neprohlubovali nějaký bytový krize, takže jasně stavět, jako je potřeba, ale s mírou a vždycky jako první nejlepší možnost je říci, jestli nemůžu použít už nějakou budovu, která tady stojí a jenom prostě je buď prázdná nebo využívaná pro něco neefektivně a zkrátka jí zrekonstruovat. To je jako to nejlepší, co můžeme udělat z hlediska udržitelnosti, no nestavět nově.

Karolína

Ten potenciál určitě tady je, protože mnoho těch budov, které už dneska máme, tak už dnes stojí a je potřeba je rekonstruovat a zároveň ta diskuse o té udržitelnosti v architektuře se hodně právě zaměřuje na ty nové budovy, ale stavět pořád jenom nové, i byť skvělé energeticky efektivní budovy je jenom jeden dílek té skládačky. Jak říkala Katka, tak opravdu je potřeba se dívat na to, co tady máme a pracovat s těmi budovami, snažit se jim hledat nové funkce, anebo ve chvíli, když už tedy navrhujeme nějakou novou budovu, tak i třeba přemýšlet o tom, jak ta budova může změnit tu svoji funkci v budoucnu, že ji nenavrhovat jenom proto pro ten jeden účel, ale už třeba počítat s tím, aby byla flexibilnější, například, aby nebyla stavěna jakoby ze zdí, ale aby byly využívány sloupy, aby bylo možné v budoucnu ji využít třeba pro nějakou jinou funkci než, pro jakou byla primárně postavena.

časová známka: 07:25

Petr

Mně to hodně nasedá na epizodu, kde jsme se bavili o módě, že to vlastně není jenom o tom jako vymyslet nový vlákna a pořád jako kupovat další oblečení, ale o tom třeba jako poskládat si ten svůj šatník tak, abych ty kousky mohl dobře kombinovat a nakonec toho nepotřeboval tolik, tak vlastně se mě nikdy napadlo, že se podobně dá uvažovat i nad architekturou.

Hana

Mně se to spojilo s energetikou, že nejlepší, jako je ta energie, kterou uspoříme a nespotřebujeme, takže ona se to jako opakuje ve vícero tématech.

Kateřina

Přesně jako ona taková ta pyramida obrácená, jako je vlastně ona začíná vždycky stejně, jako když chci být teda jako environmentálně udržitelný, tak nejdřív prostě řeknu, že nic nechci ani nový oblečení, ani žádnou spotřebovou energii ani žádnou nově postavenou budovu, ale samozřejmě vždycky zase potřeba myslet na to, že jako někde bydlet musíme jo, takže v tom právě proto říkáme, že udržitelnost v tom jako našem pojetí Rethink Architecture není jenom ta environmentální, ale musíme jako naplnit potřeby těch lidí a musíme prostě zařídit, aby tady jako měli, kde bydlet a nebyla tu bytová krize, a tak dál, no.

Karolína

Tak a jedna věc je ta rekonstrukce, a to vlastně ten krok jedna, pokud můžeme, tak právě nestavět, ale když už stavíme, tak potom využít vlastně veškeré možné technologie a přístupy a znalosti o té udržitelnosti tak, aby ty nově postavené budovy byly v podstatě co nejlepší a co nejudržitelnější a připraveny na ty budoucí změny, ať už klimatu, ať už potřeb těch lidí atd.

Petr

Když jsem teda architekt nebo investor nebo člověk, který teda už se rozhodne, že bude stavět novou budovu, jo, řekněme, že potřebujeme, tak jak přemýšlí tihle ti lidé, když chtějí stavět udržitelně? A teď možná je, tam mám tam i takovou podotázku, jak se tohle to přemýšlení vyvíjelo v čase třeba za posledních 10 let, protože si tak říkám si, že asi v sedmdesátkách ta environmentální udržitelnost budov nebylo možná úplně téma u nás… Možná někde jinde, ale třeba mě vyvedete z omylu. Tak, jak se tohle to vyvíjí a jaký je vlastně přemýšlení těch odborníků, kteří se tímhle tím zabývají?

Karolína

Každý ten odborník se na to dívá trošičku jinak a z toho svého pohledu. Samozřejmě jsou výjimky, ale obecně architekti často řeší, že navrhují ty budovy pro ty lidi, to znamená, dívají se na ten sociální pilíř té udržitelnosti. Ti investoři třeba i komerční developeři se na to potom dívají často i z pohledu těch financí, to znamená, kolik je to bude stát, ať na tom postavení, tak třeba potom i na provozu té budovy. A ten environmentální pilíř tak jako přidává se vlastně pomocí legislativy a pomocí prostě těch přicházejících trendů a ti ostatní aktéři jsou nuceni o tom víc a víc přemýšlet a vlastně všechny tyhlety aspekty dát dohromady, ale vidíme ten trend v Čechách, tak řeknu v posledních 10 letech, kdy před 10 lety vlastně přišli takový první pionýři na trh a začali právě o tom tématu té environmentální udržitelnosti mluvit, ať už to byly developeři jako Skanska nebo ČSOB, kteří začali svoje budovy certifikovat pomocí certifikátů LEED a dalších, anebo ať už to jsou architekti jako ateliér Projektil se svojí Otevřenou zahradou nebo se sluňákovem, kteří vlastně ty principy aplikovali na ty konkrétní projekty.

Petr

Hezký, obě dvě ty místa znám a byl jsem v nich a něco jsem v nich školil, tak to říkám. Byl jsem v udržitelných budovách.

Kateřina

A jak se ti tam líbilo, Petře?

Petr

Líbilo se mi tam moc. Já si z toho pamatuju, že ty budovy jednak byly od pohledu zajímavý a nějak zasazený do krajiny, jakože strašně přirozeně, jakože z jedné strany to vlastně vypadalo jako kopec pokrytý trávou, ve kterým vlastně byla schovaná budova a dalo se jí velmi přirozeně vyjít na střechu, kde byla vlastně louka, na kterou se dalo jako sednout, a tak… Tak to jako moc příjemný pro mě. Druhá věc, kterou si pamatuju, bylo hodně dřeva a hodně otevřených jako velkých oken, že to tak jako koukalo do krajiny, tak nevím, jestli jsou to znaky udržitelnosti, ale rozhodně pro mě ten sociální pilíř to jako, jak se mi v tom žilo hezky, tak to fungovalo moc dobře.

Kateřina

No super jako já jsem ráda, že to je nejprve ten sociální, a to, co si popsal ty environmentální parametry, tak já to můžu jako jenom potvrdit, to jsou ty dobrý znaky tý budovy, která je hezky zasazená do terénu, ještě bych doplnila, že jako ty okna, který se zmiňoval, je skvělý, když jako míří třeba na jih, aby tam mohli jako teda nabírat nějaký to teplo z toho sluníčka, ale zase musí potom jako být dobře stíněný v létě, aby se ta budova nepřehřívala jo… Tak to jsou takový už jako technický detaily, který na všech na obou těch budovách o kterých se bavíme i v tom sluňákovi, to je hezky řešený i v té Otevřený zahradě. Tam prostě ta budova opravdu využívá nejvíc tu energii, která už tady přirozeně je a nemusí se to řešit nějak složitě, jinak jako technologicky.

Karolína

Ale je super, že obecně i tohle jako přemýšlení nad tou udržitelnosti u těch architektonických návrhů už dneska jakoby je vidět, že víc a víc architektů se na to dívá. Důsledkem toho jsou i třeba deklarace udržitelnosti, které architekti podepisují, a to téma víc a víc rezonuje a i nejenom mezi architekty, ale je mezi těmi investory vlastně to to stavení těch udržitelných budov z toho pramenící, jako je tam vidět posun rozhodně.

Petr

Já ještě, jestli si můžu zeptat nebo chceš Hani?

Hana

No, tak, když máš otázku tak pal.

Petr

Jo, já můžu pálit… Vlastně si říkám, jestli dokážete odhadnout tak nějak poměr, jak jsou, jestli se dají tihleti lidi dělit na skupiny, jak jsou velký… Jestli si řeknete hele, tak máme tady jako 90 procent těch lidí dneska prostě jede udržitelnost a je to za každou cenu, anebo jestli je to spíš jako skupinka prostě pěti procent nějaký menšiny, která se snaží být udržitelná, ale pořád tady máme prostě Exxon v architektuře. To znamená jako někoho, kdo za každou cenu zisk, nebo jaký jsou množství na jednotlivých stranách?

Kateřina

Jako já si netroufám teda úplně říkat procenta jo… Já to vidím tak, že v dnešní době už většina jako třeba investorů, se kterýma se potkáváme, tak říká, že jako to nějakou formou řešit chce a spíš se bavíme o tom, jako, jak moc a jaký všechny jako změny na těch projektech udělají. Jo, samozřejmě jsou tady pořád nějaký, který vlastně to zatím tolik neřeší, ale oni už začínají i muset kvůli různý jako legislativě třeba ESG, legislativa EU, taxonomy prostě, který přichází díky Evropský unii, tak vlastně najednou i ty jako aktéři, teď se bavím o tý komerční sféře o těch developerech, tak začínají jako prostě být nuceni se tomu věnovat a reálně vlastně to musí potom, budou to muset, brzo reportovat, a tak… Takže jako skoro bych řekla, že to téma nějakou formou rezonuje všude a možná Karolína doplní, jestli si troufáš říct, jako, kolik je třeba těch pionýrů, který opravdu už jako hodně začaly měnit ty budovy, který staví?

Karolína

Taky bych si netroufla říct úplně to konkrétní číslo, ale můžu říct, že do určité míry se tihle lidé třeba sdružují v nějakých organizacích, jako je Česká rada pro šetrné budovy, anebo Centrum pasivního domu, což jsou organizace, které právě mají za cíl ty témata podporovat a mít ty členy, kteří mezi sebou to know how sdílí a dál vlastně ho šíří. Takže, ale jakoby, co se týká počtu těchto developerům nebo architektů vůči ostatním, tak to si netroufnu.

časová známka: 15:02

Hana

Já bych se teď chtěla podívat na to, jak se vlastně teda udržitelně staví, konkrétně, z čeho teda se dá stavět udržitelně, protože materiály samy o sobě, jak jste už říkali, nesou nějakou emisní náročnost a zátěž. Tak vlastně, z čeho se dá stavět udržitelně a případně, jestli to má i nějaký lokalizační kritéria, jakože, kde se takhle dá stavět udržitelně?

Karolína

Tak já bych se jenom vrátila v první řadě k tomu, že nejudržitelnější je vlastně využít co tady máme, to znamená už třeba pracovat s těmi stávajícími budovami a jenom nějak třeba přestavět, zrekonstruovat, retrofitovat a už prostě pracovat s tím, co tady je. Když to z nějakého důvodu možné není a je potřeba tu budovu postavit novou, tak potom je dobré se dívat i nejenom na ty materiály, ale i na ty jakoby koncepty jako třeba ta modularita, to znamená ji postavit tak, aby bylo možné do budoucna třeba nějak jednoduše upravit nebo třeba rozebrat a postavit jinde. Krásný příklad teď je z Holandska, kde postavili dočasnou budovu soudu, kterou rozebrali a v podstatě převezli úplně na do jiného města a tam ji znovu postavili a teď funguje úplně jinak.

Kateřina

Já bych rovnou doplnila i další příklad z Česka, který tady máme, je tady firma KOMA Modular, která opravdu jako se tou modulární architekturou zabývá a ty teď nedávno postavili část nemocnice. Tu ještě zatím nerozebrali, zatím jenom postavili, ale je to možný potom, když třeba přestane být potřeba nemocnice, tak to rozebrat převést postavit z toho jinde školku. Takže tam třeba jako dochází opravdu k efektivu k efektivnímu nakládání jako s těma zdrojema a i když jsou třeba tyhle moduly vyráběný z oceli, která jako má obrovskou uhlíkovou stopu na kilo, tak ale se to vyváží právě jako tím konceptem, jak tomu jako říkáme.

Karolína

A i ten koncept je důležitý, když se budeme bavit o těch budovách, z čeho jsou postaveny, tak je důležité se podívat i na to vlastně, pro jakou funkci jsou postaveny a jak dlouho očekáváme tu jejich životnost. Protože když očekáváme životnost desítek, třeba i stovky let, tak dává smysl vlastně tu budovu postavit i z nějakých možná environmentálně ne úplně vhodných materiálů jako třeba beton, ale tím, že ona bude mít tu dlouhověkost, a tak vlastně se ta její uhlíková stopa, řekněme, v tom životě vlastně rozprostře, ale pokud ta budova má sloužit třeba jenom v řádu desítek let nebo jednotek let, tak potom je určitě potřeba se podívat opravdu na tu zabudovanou uhlíkovou stopu v těch materiálech. A potom je lepší používat materiály recyklované, přírodní, ideálně lokální, aby tam nebyla ta uhlíková stopa té dopravy atd. a ty dává samozřejmě smysl používat i u toho příkladu, co jsem říkala, předtím ty, ale jenomže je tam ještě to hledisko vlastně té dlouhověkosti té budovy.

Kateřina

Já, když budu teda fakt konkrétní s těma materiálama jo, tak třeba teď se většina nových staveb v Česku staví z kombinace betonu a cihel jo, taková jako velká klasika. Beton samozřejmě ten standardní má velkou uhlíkovou stopu. Ještě je navíc vyztužený tou ocelí, která má ještě větší uhlíkovou stopu na kilo, nicméně už jsou i jako různý inovativní materiály, kdy vlastně třeba část toho betonu… Do betonu se totiž sype kamenivo, to si představte jako malý kamínky jako štěrk, který se tam prostě nasype, drží to jako pevně potom, dodává tomu tu pevnost. No a to kamenivo se buď může jako vytěžit nově někde v nějakým dole, což znamená velký zásahy do krajiny. Navíc v Česku už se neotvírají nový lomy na kamenivo a vlastně najednou už jako dochází k tomu, co zmiňovala tedy Karolína na začátku, že se prostě používá takzvaně recyklát, to znamená já rozdrtím starej beton a dám ho místo toho kameniva do novýho betonu, takže to je třeba způsob, jak ten beton můžu udělat jako udržitelnější další jako způsoby jsou používat lepší příměsi, a tak dál tady už do detail si úplně nepůjdu, ale zkrátka i s tím betonem se dá dělat něco líp, stejně tak se dá dělat něco lepšího s tou ocelí, která vlastně se dá vyrábět speciálním technologickým procesem jako tzv. zelená ocel. Do detailu už vůbec nepůjdu tomu ani nerozumím.

časová známka: 19:22

Hana

My si tady s dovolením uděláme takovou malou reklamu, protože hned v příští epizodě si popovídáme s někým, kdo výrobě oceli doopravdy rozumí. Navštívíme totiž Třinecké železárny a podrobně se podíváme na to, jak se ocel vyrábí, k čemu všemu se používá a jak její výrobu dekarbonizovat.

Kateřina

Každopádně potom tady máme ještě slavný dřevo, ze kterýho jsme dřív hodně stavěli a teď se vlastně nepoužívá. Nebo používá se jenom velmi omezeně třeba na rodinný domy, ať jsem přesná, to je docela jako stále rostoucí trend, třeba pasivní dřevostavby rodinných domů a je to určitě jako trend, který jde dobrým směrem, protože dřevo rozhodně má jako menší menší uhlíkovou stopu. Optimálně ještě, když je to lokální dřevo nebo třeba ještě částečně kůrovcový dřevo to je úplně dokonalý. Ale co se týká toho dřeva, tak naštěstí už se jako i u nás objevují nový projekty, který řeší stavbu větších budov ze dřeva. Například na severu Evropy nebo v Americe je úplně běžný stavět i vysoký administračky nebo bytový domy z celých dřevostaveb, jestli se nepletu, tak v Norsku vznikl mrakodrap, který má prostě desítky pater a celý je ze dřeva, včetně výtahových šachet, jo, to je úplně.

Petr

Jakože ani nemá nějakej prostě betonový pilíř uprostřed, tak prostě fakt jenom dřevo?

Kateřina

Je to neuvěřitelný, já jsem tomu taky nevěřila, když jsem to viděla, ale prostě ty technologie tam jsou, všechno to jde a v Česku to ale nejde, protože tady máme legislativu, která říká, že kvůli požární bezpečnosti nesmí ty dřevostavby být vyšší než 4 patra. Což je fakt malinko, takže teďko naštěstí celá jako prostě celá to odborná… jako odborné hnutí v udržitelným stavitelství se snaží o změnu těch norem a legislativy, aby to možné bylo. Vznikají už i nějaký projekty, který mají do výšky čtyř pater, aby zkrátka jako se ukázalo, že dřevo je materiál, ke kterýmu se můžeme vrátit a můžeme z něj stavět i administračky i bytový domy.

Karolína

Ještě, jestli můžu dodat poslední věc k tomu jakoby využívání těch materiálů a k tomu navrhování tak, aby ta budova byla vlastně dobře a třeba zrekonstruovatelná v budoucnu je dobré se na tu budovu dívat jako na takovou jako cibuli, která má slupky a vlastně ty jednotlivé slupky mají právě různou funkci a různou životnost. A je důležité to navrhovat tak, aby bylo možné vlastně tyhle jednotlivé slupky samostatně třeba vyměnit, když dám příklad, tak kancelářské budovy se staví v podstatě core and shell, to znamená ta hrubá stavba a staví se na několik desítek let let, ale zároveň ty firmy, které v nich sídlí, tak se mění třeba po pěti sedmi letech nebo ty jejich kanceláře se mění. Takže důležité vlastně ty vrstvy té budovy té stavby vlastně od sebe snadno rozdělit tak, aby se právě mohly jednoduše rekonstruovat a recyklovat.

Petr

A asi tím pádem, aby ta část budovy, která třeba je potřeba vyměnit jako první, tak byla snadno dostupná bez toho, aniž bysme museli rozsekat celou budovu. To je to, co říkáte, že?

Kateřina

A aby to bylo třeba snadno rozmontovatelné, jo, jsou i příklady ze zahraničí. V Česku zatím ještě nevím, o případu, kdy se opravdu třeba ten obvodový plášť, to je budovy, to je taková prostě takový velký kus jako třeba tři krát tři metry, je tam sklo, jsou tam nějaký jako kovový jakoby rámy, tak se vlastně navrhne tak, aby se opravdu dal jako jednoduše vyměnit. Jednoduše vždycky tam musí přijet jeřáb jo, ale jde to, že ve chvíli, kdy ten plášť zastará a je třeba potřeba tu budovu zlepšit třeba tu izolaci, zlepšit parametry toho skla, tak se to prostě za několik desítek let vymění. A optimálně třeba ještě se ten jako původní plášť využije možná někde jinde, možná na nějaký budově, která to může využít znovu. Tak to je takový jako optimální, že ty budovy se fakt stanou tou skládačkou, tou jako cibulí, kdy prostě s těma vrstvama můžeme fungovat. Říká se tomu, když ta budova je jako materiálová banka, že vlastně díváme se na tu budovu, ne jako něco, co tam jako stojí a nemůžeme na to sáhnout, ale jako něco, co má v sobě prostě cenný suroviny, ty materiály a můžeme si s tím hrát trošku jako s legem.

Hana

Jsem teď zrovna chtěla říct, že pro mě ohromně fungovala ta metafora s tou cibulí a pak si říkáte hustý ty budovy může být úplně jako Lego a prostě ty kostičky pak použijeme jinde.

časová známka: 24:04

Petr

Mě teďka hodně rezonovala ta materiálová banka. Mě tak jako praštila, že si říkám, aha, takže ta budova je vlastně víc… Jako třeba les, ve, kterým vím, že jako mám kus lesa, takže v něm mám ty jako houby, žijou v něm zvířata a jsou v něm stromy, tam roste dřevo a ještě udržují nějaký mikroklima, takže i i ta budova vlastně jako nejenom, že plní nějakou funkci, ale obsahuje nějaký suroviny, a když ji chci zbourat, tak můžu rovnou jako myslet nad tímhle tak, kam je dál použiju, a to jsme asi u nějakýho konceptu cirkulární ekonomiky už pomalu.

Kateřina

Taky, no a ty si teďko podle mě popsal ještě jako dál, ty si řekl, jako spíš takový organismus, si tady popsal a ta budova je ve své podstatě organismus jako fakt díky za zmínku i všech těch jako živočichů a těch rostlin, protože to ono vlastně reálně na těch budovách je potom taky. To je úplně optimální stav, když se z toho fakt stane, jako ten organismus, který zapadne do toho prostředí, včetně toho, že prostě třeba na té budově mám zelený střechy nebo nějaký popínavky na fasádě. Díky tomu tam můžou potom žít i ty živočichové, prostě můžou tam včeličky mi to opylovat a můžu mít na střeše úl a můžou jako tam mít třeba v tom veřejným prostoru… Vedle mám třeba jako různý jedlý rostliny, můžou tam prostě jo, normálně vysázet jenom jako stromy a keře s jedlýma plodama to je jako vlastně vtipný i pro lidi.

Ono se to teď moc ne nedělá jo, hele perlička, proč to třeba ty investoři nedělají, oni totiž mají strach, že tam budou chodit bezdomovci, to normálně jako jíst a sbírat, ale mně to přijde hrozně smutný. Já si říkám, jako, proč kvůli tomu nějaký jako obavě, která se nemusí zdaleka vždycky vyplnit, najednou jako ochuzuje to, že třeba by tam mohli chodit naše děti, si sbírat ten rybíz před barákem, ale vidím taky, že se to mění, že prostě i třeba kolo jako svýho baráku si prostě na panelovým sídlišti. My máme třeba před naším barákem vysázený nějaký meruňky a jabloně a soused tam teďko právě ten rybíz vysadil a ještě angrešt, takže funguje to, a bezdomovci se tam neslezají, takže bych tím chtěla apelovat na ty, kdo nás posloucháte jako nebojte se toho prostě může tam jít fakt jako rybíz.

Petr

Když si představím, že po cestě do kanclu si jako před tou velkou výškovou budovou prosklenou na trh maliny na snídani. To je hezký.

Karolína

To vůbec není vtip. Jako dokonce už i jak jsem zmiňovala ty certifikace, které nejdřív řešili tu budovu spíš jako z toho environmentálního dopadu, tak teď spíš ten trend jde k tomu well beingu a k tomu zdraví těch lidí, no a obrovská část toho well beingu právě třeba v těch kancelářských budovách je to, aby se tam ti lidé cítili jako dobře, aby byli v pohodě právě, aby třeba měli tu možnost od té obědové pauze si vyjít ven a trošku si pokopat záhonek, takže nějaká komunitní zahrada vedle kancelářské budovy dává obrovský smysl.

Kateřina

A to už existuje, taková je v Karlíně. Jsem tam, když jsem tam pracovala v té jako administrace v Karlíně, tak jsem tam opravdu měla svůj komunitní záhonek, na kterém mi rostly jahody a fakt jsem šla do práce a prostě před tou prací jsem si tu jahodu utrhla. To je už realita.

Karolína

A u těch rezidenčních projektů na druhou stranu ta komunitní zahrada může být úžasné místo pro setkávání těch lidí, nám se často děje dneska, že bydlíme v těch bytech a vlastně svoje sousedy neznáme, což potom má dopad i třeba na nějaký pocit bezpečí, který třeba máme a znát ty sousedy a mít možnost s nimi třeba právě okopat ten záhonek nebo cokoliv jiného, tak to pomáháte sounáležitosti mezi těmi sousedy a mezi tou komunitou.

časová známka: 27:25

Petr

S nimi to nasedá na jednu přednášku od Vojtěcha Koteckého, který mluvil o tom, že my nepotřebujeme chránit přírodu, teď dělám uvozovky, ale to, co potřebujeme naučit se žít s ní v souladu a zvyknout si na to, že prostě třeba jdu do města a teď tam je prostě kus přírody, kterej jako štípe, píchá, bzučí, pálí, žahá, ale je to prostě ten jako kus přírody, ve kterým to žije, a to, co říkáte vlastně ono, že to, že mám kancelářskou budovu v centru města, neznamená, že kolem to musí být vylitý betonem, ale kolem prostě můžu mít fakt jako kus přírody. Možná je to mnohem cennější, než když budu mít v tom městě potom jeden chráněnej park nebo oboru, že.

Kateřina

Je to tak a je to naprosto jako důležitá součást i potom jako adaptace na změnu klimatu jo. Ono to jde všechno v ruku v ruce, když jsme se bavili o těch jako přínosech pro ty lidi, ale zároveň to má přínos i jako fakt pro to klima, protože ve chvíli, kdy jako na tý budově udělám nějaký prostě zelený střechy a fasády a ještě okolo vysázím hodně stromů a další zeleně, tak najednou se dostane… najednou i redukuju takzvaně tepelný ostrov ve městě. Zkrátka, když to přeložím, prostě není tam tak hrozný vedro jako na tom rozpáleným betonu, ale je to úplně příjemný prostor, kde se dá jako hezky být. Takže tohle je a ještě k tomu teda zase ještě to má další benefit, všechny ty stromy, a tak pohlcujou ten uhlík, takže jako další věc, kterou prostě reálně to ten přínos má, že pokud tam jako investor ty stromy vysadí, tak může si to i započítat jako do jako do toho offsetu tý uhlíkový stopy, protože prostě to fakt jako má pozitivní dopad na to klima na přírodu.

Hana

Díky za to. Víte teď nahrálo hned na další otázku, kterou jsem si tady tak jako už vyšpičkovala a ta sice hele, jak teda se dá dosáhnout klimatické neutrality budov v tom jako jejich životním cyklu, jestli je jako na to nějaká odpověď, protože jsme zmínili tu uhlíkovou zátěž a o klimatu tady teď bavíme, tak už jsou na to nějaký recepty?

Karolína

Recepty jsou a v podstatě, když se budeme bavit o té uhlíkové stopě, tak ta největší uhlíková stopa je spjatá jednak s tou provozní fází té budovy. To znamená její energetickou náročností, a to jak moc té energie ta budova spotřebovává samozřejmě také kde ta energie je vyprodukovaná, pokud je z obnovitelných zdrojů nebo neobnovitelných. Tak to jedna ta veliká část a u aktuálně našich stávajících budov je to ta převažující část, ale čím se ty budovy stávají a ty nově postavené energeticky efektivnějšími, tak začíná nabírat na důležitosti právě ta část těch materiálů a těch zabudovaných emisí. To znamená, že musíme přemýšlet už o tom, z čeho ta budova je postavená. Zmiňovali jsme všechny ty dřevostavby recyklované materiály atd. a ty zabudované emise jsou opravdu důležité z toho pohledu, že je to něco, co do té budovy dáváme teď, a protože v příštím desetiletí musíme opravdu zapracovat na tom, abychom snížili tu naši uhlíkovou stopu, tak v podstatě se zaměřit na to téma těch materiálů a třeba těch rekonstrukcí je obrovsky důležité, protože nedává smysl udělat budovu, která má obrovské zabudované emise a potom v důsledku v průběhu dalších desítek let vlastně je snižovat tou energetickou efektivitou, ale obě dvě ty strany té mince jsou opravdu důležité, aby se vyrovnaly.

časová známka: 30:48

Kateřina

A já se vrátím ještě k otázce od Hanky, jak vlastně můžeme dosáhnout té uhlíkově neutrální nebo třeba i klimaticky pozitivní budovy. Jednodušší to je, když teda rekonstruuju, protože potom jako už tam ty materiály vlastně mám a nemusím je vytěžit znovu ze země a započítat ty do té zabudované uhlíkové stopy, takže jednodušší je rekonstruovat a potom vlastně stačí, když ta budova si umí vyrábět energii z obnovitelných zdrojů sama pro sebe, to znamená, mám tam tepelný čerpadla, mám tam fotovoltaický panely na střeše a nebo samozřejmě nějakou kombinaci a v tu chvíli, pokud budova vyrábí tolik energie, že pokryje svoji spotřebu a ještě navíc může třeba zásobovat okolní budovy, tak v tu chvíli v tom součtu ta uhlíková stopa může být neutrální nebo dokonce pozitivní a pokryje mi třeba i tu uhlíkovou stopu těch zabudovaných materiálů. Je to těžší, když stavím novostavbu, protože najednou tam mám už jako obrovský jako tuny CO2 nebo spíš desítky stovky tun CO2 zabudovaný tím, že tam stavím z toho betonu nebo i z toho dřeva a v tu chvíli samozřejmě musím jako buď vyrábět ještě víc tý energie, ale už jako násobně. Už je to spíš taková jako elektrárna, která vlastně jakoby offsetuje ten materiál zbudovaný.

A to co, jako je ještě hodně důležitý jako doplňkový faktory, je za prvé ta zeleň, o který už jsme tady mluvili, která prostě pohlcuje, která pohlcuje ten uhlík, ty stromy prostě v tom životním cyklu, jako mají rozhodně důležitou součást, a to co jako my velmi rádi říkáme, že ta budova tady slouží pro ty lidi a umožňuje nějakej životní styl. A pokud ta budova jako umožňuje těm lidem se chovat udržitelně, to znamená do té budovy může dojít pěšky nebo dojet na kole. Můžu tam třeba jako třídit odpad nebo třeba ten odpad tam optimálně ani nevzniká nebo minimalizuje se, tak najednou jako my to do té budovy zahrnujeme taky. Pokud tu budovu postavím někde za městem a musím tam dojíždět autem, ať už je to elektro nebo benzínový auto, tak najednou jako veškerý ty pozitiva, který vlastně jako mám tím, že mám nízkoenergetickou budovu se v určitých případech můžou plně vymazat, protože pokud mi třeba do budovy Apple park v Kalifornii jezdí asi dvanáct tisíc aut, no jako strašný množství denně všichni ti zaměstnanci tam jezdí, tak vlastně to moc jako nepomůže, že jsem tu budovu udělal jako třeba pasivní.

časová známka: 33:24

Petr

A to mi nahráváte trochu na další otázku, a sice otázkou urbanismu nebo vůbec jako záleží na tom, kde ty budovy stavíme a jaký budou mít vztahy vůči sobě a vztahy k tomu, jakým způsobem žijeme životy a nejenom o tom, že si prostě někde uprostřed lesa a sto kilometrů od všech postavím udržitelnou budovu a pak přesně a pak tam budu vzít prostě džípem, protože tam nic jiného nedojede.

Kateřina

Tos řekl úplně přesně. Díky my hrozně rády rozbíjíme tady tuhletu jako představu, že udržitelný bydlení rovná se nějaký prostě energeticky soběstačný dům někde u lesa. To jako není řešení úplně pro celý svět, kdy prostě nevejdeme se celá populace světová. Nemůžeme si tohle dovolit. Není tady dostatek ani materiálu ani jako půdy na to, abysme mohli všichni bydlet v tom pasivním domu někde u lesa.

Petr

Ani těch lesů.

Kateřina

Přesně, takže to se právě dostáváme jako k tomu, že je nejlepší prostě buď zase bejt v těch městech nebo v těch vesnicích, který už stojí, případně stavět nový budovy, zase v těch městech nebo v těch vesnicích a aby zkrátka se tam jako koncentrovali ty lidi, abysme využili takzvanýho konceptu patnáctiminutovýho města, kdy vlastně jako ty lidi si můžou jako sami třeba optimálně pěšky nebo na kole dojít nebo dojet třeba do té školy nebo do obchodů, optimálně třeba i do divadla nebo na nějaký takovýhle… Zkrátka jako občanskou vybavenost… Do práce samozřejmě, že jo, abysme nemuseli jezdit každý den, prostě padesát, sto kilometrů tím autem. Celá rodina ještě každý svým, že jo, to je bohužel jako to, co je velmi komplikovaný a pokud třeba se bavíme o tom trendu suburbanizace, což znamená, že lidi se z těch měst z stěhujou do těch domečků takhle v okolí třeba Prahy, Brna, tak najednou, i když mám tu pasivní dřevostavbu, tak můžu, bohužel jakoby to ten efekt snížit tím, že tam prostě já i partner i třeba potom děti jezdíme těma benzínovýma autama, no.

Karolína

A i z pohledu té energie vlastně nedává vždy úplně smysl si vše vyrobit sám a snažit se být za každou cenu úplně stoprocentně soběstačný, ale třeba jakoby pracovat s těmi městskými částmi v trošku ve větším měřítku s tím jako vztahem těch budov, například, že se na jedné budově vyrábí díky fotovoltaickým panelům energie, ale ta budova ji v tu chvíli nepotřebuje, ale potřebuje ji budova vedle a vlastně koncept komunitní energetiky v tomhle má obrovský smysl a je skvělé, že i vlastně v Čechách se postupně začíná řešit.

Hana

Já hrozně chci příklady. Máme nějaký? A teď myslím od nás možná tipuju, že to budou spíš nějaký budovy, ale jestli jsou ze světa už příklady i nějakých takovýhle měst nebo vesniček, co takhle jsou.

Kateřina

I v Česku naštěstí máme tady třeba parádní obec Kněžice, která vlastně tuhle ten princip tý komunitní energetiky už aplikuje podle mě 10 let. Už je to dost dlouho. Oni tam mají obecní bioplynku, to znamená, že vlastně ten odpad, který, jinak by nedokázali třeba úplně jinak využít, tak tam dokážou přeměnit na energii a tím se pak vytápí velká část té vesnice nebo třeba v Hostětíně, to je taková ekologická vesnice to moc moc doporučujeme k návštěvě, tak tam taky se hodně jako zabývají tím sdílení té energie a nějak jakoby cestou k tý uhlíkový neutralitě.

Karolína

A ještě možná ze zahraničí doplním jeden příklad, a to je město Freiburg v Německu, které nejenom z pohledu té energie, ale právě i té komunity, opravdu to posouvá tu udržitelnost na další úroveň. Tam třeba, když se stavěly ty nové čtvrti, tak to bylo uděláno společně s těmi lidmi, to znamená formou participace, kdy oni se mohli vyjádřit i k tomu, jak ta čtvrť bude vypadat. A samozřejmě ty budovy potom jsou velmi nízkoenergetické a zároveň ti lidé, kteří tam bydlí třeba vůbec nevlastní auto nebo jsou jakoby motivováni k tomu, aby to auto nevlastnili a další a další takovéhle kroky, které to město už dlouhodobě dělá, takže také doporučujeme.

Petr

Ve vztahu ke změnám klimatu prochází celý svět aktuálně obrovskou transformací.

Hana

V projektu Fakta o klimatu a podcastu 2050 přispíváme k tomu, abychom touto transformací prošli jako společnost úspěšně.

Petr

Dává vám naše práce smysl? Podpořte nás, prosím, finančně. Zrovna letos máme navíc dohodnutý tzv. matching s firmou Miton. To znamená, že když nám teď pošlete stovku, my dostaneme rovnou dvě. Darovat můžete na našem webu 2050podcast.cz

časová známka: 38:07

Petr

Já teď mám důležitou otázku pro mě, a to jsou tyhlety příklady nějak přenositelné a škálovatelné? Protože asi by bylo naivní si myslet, že každá vesnice, každé město může udělat to samé. A už jsem vyslyšel nějaká varování vůči tomu, že prosazují se třeba tepelná čerpadla, ale pro některé jako oblasti je vlastně mnohem efektivnější mít jednu centrální teplárnu, jo, takže jako určitě pozornost vůči tý konkrétní lokalitě vůči tomu konkrétnímu jako systému rozvodů, a tak dál, tak vlastně nevím, na co se ptám, ale jestli dokážete nějakou komentovat tohle. Jestli ty dobrý příklady jsou něco, co se dá opravdu škálovat, nebo jestli to je něco, co jsou takový jo… Já se ptám, protože se nedávno slyšel podcast, ve kterým právě to bylo jako reportáž o nízkoenergetickým soběstačným domu uprostřed Šumavy v lesích. A já jsem si říkal, no tak jako bezva, no tak jsme prostě nějakej exot si tam postavil chatu, ale jako jak to vyřeší dekarbonizaci prostě deseti milionů lidí v Česku, no vůbec. Tak, jestli jsou to jenom ojedinělý příklady nebo opravdu jsou to věci, který se dají škálovat a využít dekarbonizaci celý tý společnosti?

Kateřina

Jo, určitě dají a já zrovna tenhleten projekt soběstačného domu, kdesi na Lipně možná je to on možná je to jiný. Každopádně i tyhle projekty jako mají svoje místo v tom, že oni vlastně musí nejdřív jako vymyslet to technický řešení, který ale potom se dá aplikovat na všechny další rodinný domy u lesa jo, takže najednou to jako dává smysl. Je potřeba někde to otestovat. My už jsme tady jako zmínili, že ta architektura jako je fakt jako speciální v tom, že ta budova je strašně složitý jako výrobek, který ale tady pak funguje jako desítky let a je hodně těžký, tam něco inovovat, protože vlastně najednou, když jako chci inovovat nový auto, tak to prostě vyrobím za pár týdnů nějak to otestuju, ono to nefunguje, tak vyrobím nový a potom to začnu jako vyrábět ve velkým měřítku. Tohle s budovou neuděláme, když už jí jako jednou stavíme za ty miliony, desítky milionů, tak opravdu ji musíme postavit.

To znamená ty inovace, jako je složitý vůbec vymyslet otestovat, ale myslím si, že tyhlety příklady fungujou dobře a oni ty budovy potom jsou složený z těch jednotlivých řešení a technologií právě třeba jako pokud se bavíme o vyrábění energie třeba z té fotovoltaiky a podobně, tak, pokud to už někdo vyzkouší na jednom domě, může to potom jako zkoušet i na těch dalších, ale máš dobrej jako point, že vždycky je potřeba, aby tam byl nějaký expert, ať už je to třeba ten architekt nebo nějaký jiný odborník třeba v oblasti energie. Jsou tu energetici, který prostě řeknou ano, pro tuhle konkrétní čtvrť nebo pro tuhle konkrétní vesnici nebo tenhle konkrétní dům je nejlepší tohle a tohle řešení. A někdy to bude to tepelný čerpadlo, vzduch, voda, jindy to bude prostě tepelný čerpadlo pomocí jako geotermálních vrtů, jindy tam třeba vůbec nebude tepelný čerpadlo, protože to možná nedává smysl a je tam lepší ta bioplynka pro celou obec a je to vždycky hodně závislý na těch lokálních podmínkách jako úplně každý dům, který kde vzniká. No.

Petr

Jaký jsou překážky pro to, aby se tohle stalo? Já jsem tady narazil na nějaký škálování a asi se to nějakým tempem děje. Asi bysme byli rádi, kdyby rychleji, co je potřeba k tomu, aby, co se má stát třeba v kontextu České republiky Evropy, abychom začali stavět udržitelněji, mít udržitelnější budovy, mít udržitelnější města?

Hana

Rekonstruovat udržitelněji.

Karolína

Já myslím, že jednou z těch bariér je náš hrozně dlouhý stavební proces, a to z toho důvodu právě, že jednak je tam obrovsky dlouhá doba od té doby, co se ta budova navrhne až po to, co je reálně postavena a třeba některé ty technologie, které se se navrhnou, tak mohou časem zastarávat, protože ten vývoj jde hrozně dopředu. To je jedna věc a druhá věc je, že ti investoři jsou i potom často takový trochu jakoby opatrní s těmi inovativními, udržitelnými řešení do těch budov dávat, protože vlastně se tím vystavují riziku, že co, kdyby náhodou se mi to v tom procesu stavebního povolení nějakým způsobem pozdrželo. Radši zůstanu na straně bezpečnosti a postavím tu budovu vlastně, tak jak jsme zvyklí všichni a je to v pořádku. Takže stavební proces vidím jako jednu velkou bariéru.

A druhou je zase spíš ta procesní to, aby se ti lidé mezi sebou dohodli. Když se bavíme o rekonstrukcích, tak obrovské téma je třeba rekonstrukce paneláků nebo bytových domů, které se skládají vlastně z těch SVJ, to znamená z těch majitelů těch jednotlivých bytových jednotek a ti, když chtějí na té budově něco zrekonstruovat, třeba si dát na tu střechu ty solární panely nebo cokoliv jiného, dát tam systém šedé vody atd. tak se všichni musí dohodnout a vlastně je hrozně důležitá ta lidská část toho té facilitace tohohle procesu to, aby ti lidé měli pocit, že jsou vyslyšeni, že jako jim to všem ve finále prospěje atd. Takže tady ta procesní část, jak je obrovsky důležitá.

Kateřina

Já bych ještě doplnila další aspekt, a to je jako takový předsudek, se kterým se setkáváme, a to, že udržitelnost je drahá. Ono to tak jako zní, když se někdo pod udržitelností představí třeba jenom ty technologie, protože ten developer často řekne, no jo, ale já musím teďko investovat tady několik jako milionů navíc, abych tam mohl nainstalovat jako ten systém a mně se to vlastně už nevrátí, protože potom ty úspory najednou dostanou až ty nový majitelé těch bytů a kanceláří, a tak. Což je jako taky třeba bariéra, se kterou těžko něco teď uděláme, takhle prostě funguje trh. Takže to, co my se snažíme jako vysvětlovat, že ve chvíli, kdy oni třeba investujou, ať už je to ten developer nebo SVJ nebo kdokoliv do nějaké technologie, tak ta technologie má návratnost, což znamená, že já prostě pak budu šetřit spoustu peněz v průběhu jo, příklad a fotovoltaika nainstaluju si ji na střechu, musím do toho teda něco investovat, ale potom najednou už nemusím platit tolik za tu energii ze sítě a může se mi to prostě třeba za pět let vrátit.

My máme jako docela radost vlastně ač to z ní trošku jako smutně v tom kontextu celkovým, ale vlastně, když rostou ceny energií, tak najednou se jako zkracuje návratnost těchhletěch udržitelných řešení a ta motivaci těch lidí dávat si na střechu fotovoltaiku nebo fototermiku nebo ty tepelný čerpadla najednou roste, a to vnímáme za posledních pár let. A je to jako vlastně docela jako pozitivní motivace, ač samozřejmě jako v tom negativním kontextu, kdy zase to má samozřejmě jako, bohužel dopady na lidi, který jsou třeba teď ještě nemůžou dovolit. Tak to je, to je prostě nějaká ekonomická stránka, tam prostě ty bariéry zkrátka jsou, ale je hezký, že třeba stát se snaží podporovat, že se snaží dávat různý jako dotace Nová zelená úsporám, která prostě se… A v poslední době dokonce se mi moc líbí, že už myslí i na to, že někteří lidé třeba nemají ani jako ty vstupní prostředky na část té investice, ale jako těm lidem, kteří si to třeba nemůžou dovolit, tak se řeší, jak jim pomoct tím dát jim třeba ještě nějakou půjčku nebo dát jako 100 procent vlastně té dotace na to, aby si to mohli prostě pořídit, aby to bylo dostupný jako i lidem, který mají třeba míň peněz.

Karolína

A ještě jedna věc, co my jsme vnímali jako v Rethink Architecture jako takovou bariéru tomu, aby vlastně ta udržitelnost se více na těch projektech aplikovala v širším měřítku bylo, že nám chyběl nějaký vlastně jednoduchý přehled toho, co všechno je v té udržitelnosti možné. Na nás se vlastně i obrací investoři, developeři s tím, že my chceme řešit tu udržitelnost, ale vlastně nevíme, kde začít, a proto dáváme dohromady databázi vlastně udržitelných řešení, která nejenom budou ta technologická už jsme jich tady už jsme jich tady mnoho zmínili, ať už to jsou ty bio solární střechy, fotovoltaické panely, recyklovaný beton, ale budou tam i ty takové měkčí jako třeba vzdělávání uživatel budovy, protože pokud ta budova je navržená skvěle, udržitelně, ale potom i provozována úplně špatně, tak vlastně celý ten návrh jako nedává smysl a ten potenciál je úplně nevyužitý, takže připravujeme vlastně takový jednoduchý přehled, aby každý investor, architekt se mohl podívat vlastně co vše v té udržitelnosti možné a co je relevantní pro tu jeho budovu a nějakým způsobem třebas i ve spolupráci právě s nějakým jako konzultantem, který lépe dát dohromady, co je vhodné pro ten jeho projekt tak, aby to mohl vlastně využít.

Petr

Je to tahleta databáze něco, na co se dá dát link do popisu týhle epizody, něco, kam můžeme lidi odkázat?

Karolína

To záleží, kdy ta epizoda vyjde.

Hana

Jako viděla jsem, že je tam tlačítko, dejte mi vidět až to bude.

Karolína

My jsme teď ve fázi jejího úplného dokončování a takže doufáme, že velmi brzy už bude, ale už se bojíme říct, jaký konkrétní den.

Petr

Tak minimálně vy, co nás posloucháte, najdete tam odkaz na web a můžete přinejmenším dát kliknout na tlačítko, dejte mi vědět, až to bude. Protože to mi přijde hrozně užitečný a důležitý, tak bych to chtěl, pokud možno pomoct protlačit, ať to k těm lidem opravdu dostane.

časová známka: 47:24

Hana

Já bych chtěla stočit pozornost k vám a k tomu, co vy děláte a zeptat se, protože pochopila jsem z vašich stránek, že to, co děláte, je vzdělávání, je to nějaká jako vzdělávací platforma, tak jaké máte ohlasy a případně čeho se vám už jako daří dosahovat, nebo jak se to děje?

Kateřina

Tak my jsme začali vlastně před dvěma a půl lety s pořádáním přednášek, který jsou tak jako inspirační, probíhají v Centru architektury a městského plánování a dá se na ně podívat i online ze záznamu tam klidně se můžou posluchači podívat na náš web na archiv veškerý a vlastně ty přednášky jako měli za úkol inspirovat ty lidi a nadchnout je proto, aby to vůbec jako začali řešit. Což se nám celkem podařilo. Máme třeba jednoho známého projektanta v Sušici, který vlastně tam se díky tomu jako snaží to, co vidí třeba v těch přednáškách projektovat dál i jako na těch projektech a podobně a chodí nám takovéhle jako ohlasy, že vlastně, a to je zajímavý to jsem neznal, tady se inspiruju v tom, co jsem tady viděl, tak to je jako třeba účel těch přednášek.

Potom máme jako i další další jako naše aktivity, který děláme i ve spolupráci s naší sesterskou organizací ZERO Architecture tam vlastně se na nás potom obrací právě třeba ty investoři, developeři, který jakoby chtěli dělat tu udržitelnost a plně neví, jak. Tak tam my jsme jim partnerem, kde jim vlastně pomáháme nastavit si tu strategii klidně třeba i na těch konkrétních projektech, jim to konzultujeme, takže tam třeba máme takhle jako developera z Prahy, který nás oslovil na základě jako těch přednášek na základě tedy naší jako osvěty různě na sociálních sítích a vidíme, že má jako zájem vlastně to takhle zlepšovat ty svoje věci. Potom jako chystáme ještě další další aktivity, no, protože my vlastně jsme zjistili, že ten zájem o to dělat tu udržitelnost jako, v uvozovkách je velkej, ale není dost lidí, který by to uměly a i s příchodem tady už toho zmiňovanýho ESG se najednou zjišťuje, že všechny firmy hledají ty jako odborníky a koordinátory té udržitelnosti i jezdí, takže my z toho důvodu připravujeme akademii udržitelný architektury a developmentu, která vlastně právě má za úkol vlastně některý ty lidi jako vzdělat rozšířit jim ty obzory a třeba tak jako vychovat další konzultanty odborníky na to udržitelnost v našem oboru.

Petr

Díky moc to jste krásně řekli i nějaký plány do budoucna, nebo co chystáte, na co se můžete těšit. Pokud posloucháte a jste firma, tak prostě pošlete nějakýho svýho zaměstnance určitě na akademii. Děkuju vám moc za tenhleten rozhovor. Díky díky, že jste přijali pozvání na našeho podcastu. To byly Rethink Architecture. My vám určitě dáme do popisu epizody jejich Instagram jejich web, takže navštivte to, proklikejte si ty materiály tam toho opravdu hodně. A já bych vám chtěl každopádně moc poděkovat za tenhleten rozhovor. Díky díky, že jste tady, že jste přinesli, přinesli vaše vaše know how, vaše znalosti.

Karolína

My moc děkujeme za pozvání.

Kateřina

Díky moc, hodně štěstí.