26: Kam plynou peníze z emisních povolenek a co je to klimatická dividenda?

časová známka: 00:01

Hana

Hele Peťo, co bys dělal, kdyby ti dal stát každý rok tři tisíce korun na ruku s tím, že ti mají kompenzovat fakt, že kvůli klimatické změně ti některé věci a služby prostě budou stát víc.

Petr

Hele, asi bych je poslal do háje, protože tři tisíce za rok mě fakt nevytrhnou a mám dojem, že by se daly investovat mnohem lepším způsobem.

Hana

No dobře, ale teď si představ, že seš otec samoživitel, tak co bys na to řekl v téhle chvíli.

Petr

No, to je hodně jiné perspektiva. To by asi ty tři tisíce mohly být docela zásadní třeba, když přijde vyšší účet za energie.

Jan

Vlastně ty povolenky, respektive ty peníze vydražené na této aukční platformě jdou pak zpět národním státům.

Tomáš

Ta otázka je, kolik ta cena má být a kolik je ta spravedlivá cena. A to je otázka, na kterou asi neexistuje žádná jakoby jedna správná odpověď. Jednak proto, že názory se různí.

Jan

V poslední době vlastně se zvyšováním ceny za emisní povolenku se to dokonce přibližuje dvaceti miliardám.

Tomáš

Si myslím, že úplně klíčová otázka dalších desetiletí je, aby ta zelená agenda a ta zelená transformace nevedla k dalšímu rozevírání sociálních nůžek.

časová známka: 01:18

Hana

Možná už jste někdy slyšeli o emisních povolenkách nebo třeba uhlíkové dani.

Petr

Svět totiž potřebuje snižovat emise skleníkových plynů, abychom zastavili růst globální teploty a zmírňovali tak dopady klimatických změn.

Hana

Legislativa Evropské unie se v tomto ohledu řídí heslem znečišťovatel platí. Když produkujete emise, musíte za to zaplatit. Konkrétně v Evropě to funguje v rámci systému obchodování s emisními povolenkami.

Petr

V tomhle podcastu už jsme o něm mluvili několikrát, pokud o něm ale slyšíte poprvé, tak si můžete přečíst článek, který najdete v popisu epizody. Jmenuje se Jak fungují evropské emisní povolenky?

Petr

My se zaměříme na to, co se děje s těmi penězi, které se díky tomuhle systému vyberou.

Hana

Taky se zaměříme na to, jak zpoplatnění emisí funguje, jak můžeme tyto finance vracet zpět do společnosti a kompenzovat tak dopady, které transformace může mít třeba na nízkopříjmové domácnosti.

Petr

Jako hosty jsme si tentokrát pozvali dva pány z Asociace pro mezinárodní otázky. Tohle jsou oni.

Tomáš

Já jsem Tomáš Jungwirth, vedoucí klimatického týmu Asociace pro mezinárodní otázky.

Jan

Já jsem Jan Svoboda, projektový koordinátor projektu LIFE ETX v klimatickém týmu AMO.

Hana

Takže to téma je zpoplatnění emisí. No a mě by zajímalo, co to vlastně je a jak to funguje?

Tomáš

Tak zpoplatnění emisí je ekonomický nástroj, který má kořeny někde v sedmdesátých letech, zejména asi v americké environmentální ekonomii, která spojená vlastně s hnutím tehdy za environmentální cíle a za v tomto smyslu také zahrnování těch environmentálních externalit do nákladů. To znamená, aby škody, které se dějou na životním prostředí, tak byly odráženy v ceně produktů nebo služeb tak, aby vlastně docházelo k tomu, že ti, kteří škodí životní prostředí, tak také platí. A teď ta otázka, kolik ta cena má být a, kolik je ta spravedlivá cena? To je otázka, na kterou asi neexistuje žádná jakoby jedna správná odpověď jednak proto, že názory se různí, jednak proto, že se to vyvíjí v čase a ono je to hodně úzce propojené s otázkou, jak moc si vážíme současného komfortu oproti bezpečí a nějaké jako slušné budoucnosti budoucích generací.

Hana

Ale takže princip, o kterém se tu bavíme, je, že ten, kdo znečišťuje životní prostředí, by měl za to nějakým způsobem zaplatit proto, aby tohle znečištění nějak kompenzoval. No a v kontextu klimatické změny jde asi zejména o emise skleníkových plynů, hlavně oxidu uhličitého, protože uhlík prostě něco stojí. Takže, jaké jsou ty nástroje, kterými můžeme uhlík zpoplatnit?

Jan

Je třeba zmínit uhlíkovou daň. To je prostě uměle vytvořená cena za emisi. Může to být za jednu tunu CO2 nebo ekvivalentních skleníkových plynů. Jak říkal Tomáš je otázka, jak tu cenu vytvořit a je to vlastně na expertech. Je to velmi vlastně arbitrárně vytvořeno. Nevýhoda tohoto systému je, že nemáme úplně kontrolu nad tím za jakým emisním cílem jdeme.

Tomáš

Ta daň ulíková je dobrá v tom, že vám jasně stanoví transparentně, dejme tomu, teda na území jednoho státu, kolik je cena jedné tuny vypuštěných emisí a vlastně v ideálním případě to aplikuje napříč ekonomikou. To znamená, že se to vlastně vztahuje na všechny emise. A možná bych k tomu jako řekl, že z toho širokého pohledu mít třeba, dejme tomu, jednotnou globální uhlíkovou daň na nějaké jako stejné úrovni, tak by bylo v něčem nejefektivnější. Bylo by to nejtransparentnější a z hlediska jakoby dosažení nějakých těch globálních cílů by to vlastně byl v něčem ideální stav. Problém jsou ty sociální dopady a problém je samozřejmě politická průchodnost.

časová známka: 05:15

Petr

No a druhým příkladem, jak zpoplatňovat emise je právě EU ETS, evropský systém obchodování s emisními povolenkami.

Jan

V případě ETS je právě výhoda, že máme určitý vlastně celoevropský cíl, který existuje pro celý evropský systém obchodování s emisními povolenkami a můžeme s ním vlastně pracovat tak, že například každý rok snížíme snížíme ten emisní cíl o jistý počet, třeba tisíc tun a tím pádem můžeme kontrolovat, kolik vlastně emisí bude vypuštěno v tom daném roce na daném území.

Tomáš

Evropský systém s emisními povolenkami funguje právě tak, že my si stanovíme, kolik těch emisí chceme dosáhnout a od toho potom necháme ten trh, aby odvodil tu daň. Takže v tomto je to transparentnější, ale do toho ještě vstupuje to, kdo vlastně to teda má platit. Úvahy o zpoplatnění uhlíkových emisí vychází z principu znečišťovatel platí, což je princip mezinárodního práva životního prostředí. Ale samozřejmě ten znečišťovatel, ať už je to továrna nebo je to elektrárna nebo je to kdokoliv jiný, tak on potom bude tu cenu zahrnovat do finální ceny produktů nebo prostě služeb. Třeba také elektřiny a tepla, a to znamená, že ve výsledku se samozřejmě alespoň jako část té ceny přenese na domácnost a spotřebitele. Přemýšlet o tom jako ve vzduchoprázdnu, takže zdaníme tedy ty znečišťovatele a lidí se to nedotkne od toho uchráníme, je asi iluzorní, protože ono to na ně dopadne a teď je vlastně potřeba řešit v nějakém nastavení sociálního systému jaké jsou ty nástroje, které máme k dispozici, které má stát k dispozici, aby pomohl zajistit to… Což si myslím, že úplně klíčová otázka dalších desetiletí, aby ta zelená agenda a ta zelená transformace nevedla k dalšímu rozevírání sociálních nůžek, k dalšímu prohlubování sociálních nerovností. Tak vlastně k vylučování lidí, kteří už dneska jsou na tom špatně z hlediska prostě příjmového ekonomického a aby je vlastně nepostavila do přímé opozice této agendy. Aby skutečně si nepotvrdilo to, že zelená tranzice v Evropě nebo kdekoliv jinde je jako elitářský projekt, který pomáhá těm nejbohatším.

časová známka: 07:30

Petr

Některé evropské státy uhlíkovou daň využívají, ale na úrovni Evropské unie jako celku máme právě systém obchodování s emisními povolenkami a o něm se tu budeme bavit.

Hana

No a co se tedy děje s těmi vybranými penězi z tohoto systému a kam vlastně tečou?

Jan

V České republice aukční příjmy mezi ty 2013-16 nebyly větší než pět miliard korun, ale v poslední době vlastně se zvyšováním ceny za emisní povolenku se to dokonce přibližuje dvacet miliardám.

Tomáš

Dvacet miliard korun by bylo procento rozpočtu České republiky. To je přibližně dva biliony.

Jan

Pokud bysme se mohli podívat na celou Evropu, tak mezi lety 13-19, tak členské státy získaly téměř padesát miliard euro.

Tomáš

Tak z toho, co se vybere teďka v aukcích emisních povolenek na evropské úrovni, tak nějaká malá část, řekněme, třeba do deset procent, tak jde do nějakých jako centrálních fondů a z toho jsou potom vlastně tvořeny ty modernizační fondy, inovační fond atd. Takže to jsou vlastně nějak jakoby celoevropské nástroje, které podporují zejména ty země, které to potřebují výrazně třeba tím, že mají jakoby hodně emisně a průmyslově náročnou ekonomiku, což je ten modernizační fond, zejména tedy pro středoevropské, východoevropské země. Nebo naopak ten inovační fond, který má podporovat nějaké jakoby velké pilotní inovátorské projekty. Ale většina těch peněz tedy zůstává v kapse těch těch národních vlád a ty mají podle stávajícího stavu alespoň polovinu z toho vlastně vrátit do oběhu v podobě podpory nízkouhlíkových klimaticky relevantních opatření. Jestli to dělají, je věc druhá a jakým způsobem se to eviduje, jakým způsobem se to kontroluje, jakým způsobem se to vymáhá, tak je ještě věc třetí. Teď v tuto chvíli je na stole návrh podle nového návrhu směrnice, že by to nemělo být padesát procent, ale sto procent a že by tedy všechny ty peníze, které se takto vyberou, tak by měl být vlastně smysluplně reinvestovány.

časová známka: 09:35

Petr

Ve vztahu ke změnám klimatu prochází celý svět aktuálně obrovskou transformací.

Hana

V projektu Fakta o klimatu a podcastu 2050 přispíváme k tomu, abychom touto transformací prošli jako společnost úspěšně.

Petr

Dává vám naše práce smysl? Podpořte nás prosím finančně. Zrovna letos máme navíc dohodnutý tzv. matching s firmou Miton, to znamená, že když nám teď pošlete stovku, my dostaneme rovnou dvě.

Hana

Darovat můžete na našem webu 2050podcast.cz

časová známka: 10:12

Petr

My jsme se bavili o tom, že díky zpoplatnění emisí se může zvednout cena různých komodit, různých výrobků pro koncového zákazníka, pro domácnosti… Například, když bude cementárna platit víc za emisní povolenku, tak se to pak může promítnout do ceny toho výsledného cementu. No ale díky tomu, že vlastně z toho povolenkového systému nějaký peníze vybereme, tak se nabízí přemýšlet nad tím, jakým způsobem to tam můžeme vlastně lidem vrátit, aby ty dopady potom nebyly tak tvrdý. Jaký způsoby toho navrácení peněz vlastně máme?

Tomáš

V podstatě to může nabývat dvou podob. Jedna je ta investiční podpora. To znamená, nabídnu domácnostem, aby si vyměnili starý uhelný kotel, aby si zateplili barák, aby si postavili soláry na střeše s nějakou akumulací. No a druhá, to je jakoby otázka nějakých jako sociálních úlev nebo řešení vlastně vůbec jakoby té příjmové nerovnosti, která z toho může vznikat a tam chtě nechtě zabrušujeme jako do celého sociálního daňového systému protože to je otázka toho, jak jsou nastaveny prostě různé daně, včetně daně z příjmů, včetně daně z nemovitosti. Je to otázka toho, jak jsou daněny energie mimo tedy emise jo, protože energie samozřejmě jsou daněny ještě DPHčkem a ještě dalšími energetickými daněmi. Je to otázka toho, jak jsou nastavené sociální dávky, jak jsou nastavené třeba podpory pro nízkopříjmové domácnosti, pokud mají prostě vysoké výdaje za energie.

Takže toto všechno vlastně do toho vstupuje a třeba jako jednou z těch možností, která ale není příliš v souladu, tedy s evropskými snahami o nějaký volný trh s energiemi, tak je třeba i co vidíme v Maďarsku. Dlouhodobě jako stropování cen energií pro domácnosti přímo takové jako silné regulatorní zásahy ony samozřejmě nejsou příliš efektivní. Samozřejmě jsou drahé. Samozřejmě jsou v rozporu s těmi principy integrace evropského trhu, ale zároveň pro ty domácnosti to vyvolává ten pocit té jistoty, a to, že se můžou spolehnout na to, že prostě ty ceny jakoby nepřekročí určitou mez, jak se to dělo v posledních týdnech a měsících. Problém je, že pokud prostě na ten trh zasednete moc zhurta ne dost chytře, tak může také dojít k tomu, že sice cena zůstane zastropovaná, ale nebudete mít prostě energie, nebudete mít dodávky, a to je vlastně něco, k čemu tady v posledních jakoby, o čem se v posledních týdnech bavíme, protože chtě nechtě ruská invaze na Ukrajinu ukázala, že prostě energií může být skutečně nedostatek. A samozřejmě teďka je potřeba se zamýšlet i nad tím, kdo je ten, kdo primárně má vlastně na ně dosáhnout a jak zajistit, aby domácnosti prostě měly nějaký základní komfort zajištěný. Takže nejde moc bavit o tom, kam jdou vlastně výnosy z povolenek a, jaké jsou ty varianty bez toho, abychom se bavili o tom, jaká je celková sociální politika dané země.

Jan

U nás jako můžu zmínit, co se vlastně s penězi děje. Teď vlastně polovina peněz teoreticky u nás jde na operační podporu obnovitelných zdrojů energie, což je teda jedna věc. Ta věc druhá je program Nová zelená úsporám. Je žádoucí, aby peníze z EU ETS šly na dekarbonizační opatření a tohle je vlastně praxe, která je velmi oblíbená po celé Evropě a například program Nová zelená úsporám je brán jako vlastně velmi pozitivní.

časová známka: 13:29

Hana

Možná by teď stálo za to odhalit, proč jsme si vás vlastně do této epizody pozvali. Vy jste nedávno napsali fact sheet o klimatické dividendě, což je jeden z nástrojů, jak právě peníze z povolenek vracet zpátky lidem. Kdyby vás to zajímalo, myslím vás, posluchače, najdete ho v popisu epizody. Tak, co je to vlastně klimatická dividenda a proč by nás měla zajímat?

Jan

Klimatická dividenda je relativně nová idea a jde tedy o redistribuční nástroj nebo strategii, která vrací část těch výnosů z emisních povolenek zpět domácnostem. Jde tedy o přímé peníze na ruku, které by mohly domácnostem ulevit nebo kompenzovat ty vyšší náklady, které jsou spojené s uhlíkovým daněním v případě EU ETS nebo uhlíkové daně nebo v případě vysokých cen za energie tak jako se to děje vlastně od minulé zimy nebo podzimu.

Petr

Já mám chuť teď být trochu možná provokativní, ale když já jsem četl ten váš fact sheet, tak vám tam vycházelo, že ta klimatická dividenda by mohla být v hodnotě tři tisíce korun na člověka na rok. V případě, že by se ETS rozšířil na dopravu a budovy, tak by to mohlo být až šest tisíc na člověka na rok. No a já si říkám, hele, má to smysl? Nejsou náhodou lepší způsoby, jak ty peníze investovat, protože tři tisíce za rok mě opravdu jako nevytrhnou, ale zase z druhé strany si říkám možná, pokud mám nízký příjem, tak potom tři tisíce pro mě jsou vlastně hodně. Ale zas přemýšlím nad tím, proč se tomu člověku nedá šest tisíc a mě nedá nula, když já to třeba zrovna nepotřebuju. Tak, kdybyste mi v tom trochu měli udělat pořádek, proč je vlastně tenhle ten nástroj vůbec zajímavý?

Jan

Tak ta částka, jak říkáš jako pro někoho nemusí být vysoká. Ale jsou rodiny, které vlastně balancují a třeba nemohou vyjít každý měsíc. Třeba zaplatit jakoby náklady za energie a pro tyto rodiny to určitě nebude zanedbatelné a vlastně v prostředí vysokých cen za energie od minulé zimy, tak tohle řešení se nabízí jako jedno z mnoha… Určitě to není vlastně jediné… Je to jedna z cest. My neříkáme, že vlastně klimatická dividenda je ta cesta, kterou bysme se měli ubrat. Spíše vlastně chceme, aby se to dostalo do politické debaty, aby se o tomto nástroji vědělo jako o jedné z možností.

Tomáš

Já bych možná doplnil, že tady panuje určité přesvědčení, že zvýšené náklady za energie, tak se mají kompenzovat, v uvozovkách těm, kteří to potřebují. Jo, což je vlastně i to, co si Petře naznačil možná, že ty to nepotřebuješ, někdo to potřebuje víc a to vlastně tady i, myslím si, současná vláda hodně tlačí. Jenže zároveň se třeba právě vedla debata o tom, že by se třeba snižovaly zase nějaké ty jako energetické daně. A teď je potřeba se podívat, jak ty nástroje máme vedle sebe. Zejména teda asi ty jako daňové úpravy. Potom, dejme tomu, sociální dávky a potom, případně klimatickou dividendu, tak, jaké mají výhody a nevýhody a hlavně jako, jaká je ta sociální distribuce.

Sociální dávky mají zásadní výhodu v tom, že pomáhají těm, kteří to potřebují. Nevýhoda toho je, že jednak jsou stigmatizované, spousta lidí si pro dávky nepůjde prostě, protože si pro ně nepůjde. Jednak jsou testované, takže tam jako velká administrativa za tím, kdy musíte vlastně dokázat, že tedy máte nárok, ať už z toho nebo toho důvodu. Takže já myslím, že sociální dávky jsou součástí toho řešení a mimochodem jsme to i loni viděli při zvyšování těch cen energií, které bylo skokové. Tak vlastně tam byl nějaký mimořádný příspěvek na bydlení a podobně, ale my třeba víme v tuto chvíli v České republice, že až polovina lidí, kteří na ten příspěvek na bydlení mají nárok, tak ho prostě jakoby nemají nebo si pro něj nedojdou nebo si ho nevyřídí, protože prostě je tam to stigma… Protože zatím je hlavně potřeba jako spousta práce a spousta úsilí si o tu dávku, v uvozovkách vůbec říct.

Pak jsou ty varianty daňové, které tedy jednak naráží trochu na nějaké limity zase evropského práva, které jakoby nám říká, že možná bysme jako neměli úplně rušit nějaké daně nebo odpouštět daně nebo jenom výjimečně. No a jednak často můžou mít vlastně regresivní charakter. To znamená, že když zruším daň na litr pohonné hmoty, tak prostě pro toho, kdo jezdí hodně, tak ten ušetří více. Samozřejmě jo, jako kumulativně než ten, který jezdí málo a podobně to může platit i u dalších daní. To znamená ta obava, kterou my tam máme je, že pokud by se to řešilo nějakými daňovými úlevami, tak ti, kteří z toho budou nejvíce těžit, budou právě ti, kteří to nejméně potřebují a na úkor těch, kteří to potřebují nejvíce.

Takže ta dividenda, přestože je plošná, přestože je jakoby netestovaná nebo právě taky proto je tak jako administrativně jednoduchá, ale jako v něčem je hodně spravedlivá, protože oni prostě ty tři tisíce každému pomůžou trochu, ale někomu pomůžou jakoby relativně mnohem více. Zatímco v těch daňových případech by prostě třeba tato nízkopříjmová rodina měla, v uvozovkách jenom tisícovou úlevu, dejme tomu, třeba na těch pohonných hmotách a naopak ten bohatý člověk by si prostě vyjezdil těch dvacet jo. Takže v tomto si myslíme, že by to bylo vhodné doplnění potenciálně toho systému, které vlastně jako v tom, jak je plošné a jednoduché, tak je hrozně elegantní. I když ta částka není jakoby markantní, i když ta částka prostě neřeší samozřejmě jakoby celé všechny ty náklady s tím spojené. Ale má to ještě jednu jako krásnou výhodu, a to, že prostě lidem by mohla, dejme tomu, v tom ideálním případě prostě přijít na Vánoce jako složenka, kterou si jdou vybrat a bude tam napsáno tohle je váš podíl na evropské klimatické politice. Tohle je váš výnos toho, takže tam to propojení vlastně mezi tím, co tady jako řešíme a co má velmi často negativní konotaci, prostě evropské klimatické ambice zpoplatňování uhlíku, zpoplatňování energií. A je tam nějaký ten moment toho návratu zpátky je to i moje to něco, z čeho já něco jakoby mám… Co vidím, takže myslím si, že toto propojení je vlastně jednou z těch jedním z těch důvodů, proč to téma se teďka dostává do popředí, protože, protože to způsob, jak ukázat, že evropské klimatické závazky nejsou jenom zdražování.

časová známka: 19:53

Jan

Klimatická dividenda má další ekonomické výhody. Například, pokud se bavíme o nějakých grantech, které kompenzují domácnostem zdanění uhlíku, tak ty jsou vlastně často fixní a neodpovídají vlastně ani ceně emisní povolenky, zatímco klimatická dividenda by vlastně byla tvořena jako procento celkových příjmů z těch národních aukcí. Pokud by se teda cena emisní povolenky zvyšovala, tak by se mohla zvýšit klimatická dividenda. Vlastně ta kompenzace těch vyšších nákladů každé rodině a domácností.

Hana

No a máme nějaké příklady ze zahraničí, kde něco podobného funguje?

Jan

Příklad v Britské kolumbii. Lidem se tedy nekompenzuje přímo na ruku, ale funguje jako daňová úleva z příjmů. Lidem chodí chodí tyhle peníze každé čtvrtletí. Co bych rád zmínil, tak je určitě příklad Rakouska, které od od července tohoto roku také zavádí klimatickou dividendu. Rakušané tomu říkají klimatický bonus, ale jinak opravdu jde o koncept relativně nový, proto těch příkladů jako mnoho není. Například pan europoslanec Hojsík se snaží tuto ideu protlačit na Slovensku. Objevují se hlasy v Británii, že by dividenda mohla fungovat. Podobné vlastně nástroje fungují v Kalifornii nebo ve státech USA, asi šestina ve východním pobřeží.

Petr

Tak to byl Honza Svoboda a Tomáš Jungwirth z Asociace pro mezinárodní otázky.

Hana

Mockrát děkujeme za rozhovor a děkujeme i vám, našim posluchačům, že jste stále s námi a budeme se na vás těšit i u dalších epizod.

Petr

Závěrečné slovo bychom chtěli nechat našemu hostu. Tomáš totiž říkal jednu věc, která podle nás stojí za zamyšlení a týká se toho, jak se u nás v Česku ke zpoplatnění emisí stavíme.

Tomáš

Prostě o těch povolenkách se skutečně mluví jenom jako v kontextu těch nákladů, ale to prostě není pravda. Jo, ty povolenky, jak jsme tady jasně řekli, jdou zpátky do té ekonomiky a jdou zpátky těm lidem, ale já nevím, kolik lidí, kteří si zateplili dům nebo vyměnili kotel z Nové zelené úsporám nebo kotlíkových dotací, tak ví, že jsou to peníze z povolenek. Ale pokud to neví, tak je asi chyba na straně jako státu, který musí jasně říkat a on samozřejmě nemá tu moc velkou motivaci to říkat, protože samozřejmě cokoliv se podaří, tak je národní úspěch a cokoliv se nepodaří, tak za to může unie. Ale měla by být jasná snaha prostě ukázat, že toto jsou peníze z výnosů z povolenek a jednak jsou to peníze, které máte na ty investice. A jednak jsou to peníze, které máte na nějakou kompenzaci. Já si myslím, že pokud chceme jakoby podporovat mínění o evropské zelené agendě, tak to není jenom o tom, že těm lidem dáme, v uvozovkách, peníze na ruku, ale také je to o tom, že vlastně budou mít tu možnost investovat a že ten stát jim s tím jako výrazně pomůže, včetně nějaké projektové přípravy a že oni, což je nejdůležitější ve výsledku, uspoří na tom, že prostě budou spotřebovávat těch energií míň a budou tedy také vypouštět, v uvozovkách méně emisí. Takže jde o to zajistit ty úspory a to je několik much jednou ranou, protože to jsou národní klimatické cíle, jsou evropské klimatické cíle, to je národní energetická politika, to je nezávislost na ruském plynu, to je strategická bezpečnost a navíc jsou to úspory domácností.