24: Může být móda udržitelná? A jak přispívá módní průmysl ke změně klimatu?

časová známka: 00:13

Hana

Ahoj, zdravíme vás u další epizody podcastu 2050. Měli jsme tu už několik epizod o tom, jaké transformace čekají odvětví energetiky, finančnictví či třeba zemědělství. No a tentokrát se podíváme na odvětví, které na sobě nosíme každý den.

Petr

Řeč bude o oděvním a módním průmyslu. I ten totiž, jak se se za chvilku dozvíte, přispívá nemalou měrou ke klimatické změně.

Hana

Petr s naší hostkou bude mluvit o tom, jaký je rozdíl mezi slow fashion a fast fashion a zaměří se také na to, jaký vliv má oděvní průmysl na životní prostředí a jaké změny se v tomto odvětví plánují směrem k udržitelnosti.

Petr

Pojďme si představit naši dnešní hostku.

Karolína

Moje jméno je Karolína Břinková a jsem spoluzakladatelka platformy Slow Femme. Magazínu pro všechny, které zajímá pomalá móda a udržitelnost.

Petr

Já jsem koukal na váš web. Koukal, četl jsem nějaký z těch jako blogů, co tam máte, a tak, ale přiznám se, že je to téma, do kterého fakt nevidím… Jakože i v těch grafech, co my třeba ve Faktech o klimatu děláme, tak si často jedem na takových… Energetika a prostě doprava a tady tyhlety sektory, o kterých se mluví často, ale vlastně o módním průmyslu nevím nic. Takže, jestli mě můžeš jako uvést do tématu a zároveň lidi co to budou poslouchat, ať se v tom tak nějak zorientujeme, co to vlastně znamená, co to obnáší.

Karolína

My vlastně v rámci Slow Femme, což je platforma o pomalé módě, se věnujeme udržitelné spotřebě oblečení, která vlastně za posledních několik let narostla tak, že není udržitelná. My jsme ten online magazín, primárně online magazín, založili vlastně v roce 2019, kdy nám tady v České republice chybělo nějaký médium, který by se tématu slow fashion věnovalo víc do hloubky. Ne jenom povrchně v pár článcích a tady tomu tématu se i nadále věnujeme, akorát ho rozšiřujeme o takovej jako širší lifestyle toho, že prostě pomalá móda není jenom to, co řešíte každý den, ale řešíte k tomu i věci jako na každodenní bázi… Ale udržitelný oblékání, šetrnější spotřeba oblečení tam pořád zůstává i kvůli tomu, že právě módní průmysl je jeden z nejméně udržitelných průmyslů, co tady máme, je to velký znečišťovatel životního prostředí… Ale málo se o něm mluví, a to i navzdory tomu, že se někdy označuje jako druhý nejšpinavější hned po tom ropném, ale to, jestli je druhý nebo není, tak to nechám spíš jako volně, protože podklady, data k tomu neexistují.

Petr

Ty si zaváděla, nebo když jsem se díval, tak zaváděla asi termín teda slow fashion versus nějaká fast fashion, jak slow food, fast food… Můžeš si tyhle ty 2 pojmy postavit nějak do kontrastu, co co znamená jedno, co znamená druhý.

časová známka: 03:11

Karolína

Proto, abych, vysvětlila slow fashion, tak je důležitý pochopit právě, jak funguje fast fashion. Fast fashion je vlastně systém podnikání, kdy je oblečení vyrobeno doslova rychlostí blesku, takže vlastně dojde k přenesení nejnovějších trendů z módního mola do oděvních řetězců, za co nejkratší možný čas. A Zara to zvládla v roce 1990 už za 14 dnů, a právě v roce 1990 deník The New York Times poprvé označil tenhle ten systém podnikání jako fast fashion. A koncept právě nabývá na významu v devadesátých letech minulého století a vlastně myšlenkou fast fashion je umožnit lidem i s nižšími příjmy dostupné oblečení. Podle posledních trendů z přehlídkových mol.

Jenomže někdo tu cenu musí nějakým způsobem zaplatit a není to spotřebitel, ale většinou to je právě životní prostředí nebo lidi, který to oblečení vyrábí. Protože myšlenka fast fashion stojí na nízké prodejní ceně, tedy i nízkých nákladech na výrobu. Tím pádem nízkých platů zaměstnanců, který často pracují pod svým životním minimem a současně nekvalitních materiálech. V současnosti je nejvíc používaný polyester, o kterém se asi budeme ještě bavit a taky nadprodukci, protože samozřejmě oděvní firmy používají jednoduchou ekonomickou poučku úspory z rozsahu, která znamená, že čím víc toho vyrobíte, tím levnější, to je, ale protože vlastně se toho vyrábí tolik, tak až 10 % oblečení zůstane neprodáno, zůstane ležet na skladech, a to se nějakým způsobem potom musí likvidovat… Což má samozřejmě velké negativní dopady na životní prostředí.

No a podobně, jako je to bylo, jak se zmiňoval fast food, tak podobně vlastně funguje fast fashion a slow fashion… Akorát slow fashion není opakem fast fashion, ale je to vlastně úplná změna myšlení nad tím, jak se móda konzumuje. Je to myšlení, který vlastně je blízký našim babičkám, který nějakým způsobem prostě nosili jedno oblečení do roztrhání, zašívali ho, pečovali o něj, dědilo se a přesně tohle to nějakým způsobem reflektuje slow fashion. Ten pojem se poprvý objevil v roce 2008 vyslovila ho britská profesorka Kate Fletcher, která právě ho dávala do paralely s zmiňovaným fast foodem.

Ten přístup, tak jak ho popisujeme i my v rámci Slow Femme by se dal popsat v rámci tzv. buyerarchy, která, což vlastně pyramida spotřeby, nákup nebo nákupu, která může vzdáleně připomínat Maslowovu pyramidu potřeb, kdy vlastně v několika prvních pilířích se bavíme pouze o oblečení, které už bylo vyrobeno, to znamená, že my, pokud chceme praktikovat myšlenku slow fashion, tak úplně v základu to nejjednodušší je nosit oblečení, který už máme v šatníku. Pokud potřebujeme něco novýho, tak bysme se na začátku měli zkusit po tom oblečení kouknout v sekáči nebo si ho vyswapovat nebo si ho třeba jenom půjčit, pokud jdeme na nějakou jako zvláštní příležitost a ty šaty nepotřebujeme prostě víc než jednou do roka.

Tady se pořád teda bavíme o tom oblečení, které už existuje a nemuselo být vyrobeno nové a teprve až ve dvou posledních stupíncích se vyrábí nový oblečení, kdy nejdřív, pokud je to možný, tak bysme vlastně si měli zkusit to oblečení vyrobit sami. Teprve potom pochopíme, jak vlastně náročná práce to je, kolik energie to stojí, jak těžký je třeba sehnat jako dobrou kvalitní látku a možná v tu chvíli je teprve oceníme tu práci těch švadlen a pochopíme, že koupit si tričko za 60 Kč nebo jedno euro dvě eura nedává vůbec smysl. A pokud tohleto nejde, tak ten úplně poslední bod je nákup úplně nového oblečení, který by samozřejmě mělo být vyrobený za jako udržitelně, což ale znamená, že by mělo splňovat, jak sociální podmínky těch švadlen, ty výroby, tak zároveň dopad na životní prostředí a ten výrobce by měl ideálně řešit celý životní cyklus toho produktu. To znamená i ve chvíli, kdy se donosí, tak ho nějakým způsobem umět zrecyklovat a upcyklovat, downcyklovat tak, aby neputoval na skládku.

Takže to to je vlastně jako ve zkratce slow fashion, která se rozmáhá i tady nějakým způsobem v Český republice. Samozřejmě, když se podíváme do třeba jako Německa, Británie, Dánska, tak tam tenhle ten pojem je mnohem rozšířenější. U nás se tady o něm teďka často mluví i ve spojení s tím, že jako udržitelnost, eko zelený štítky dávají na své oblečení i velký fashion brandy, ale tady bych dopředu upozornila na to, že se často jedná o greenwashing, a to, že ta firma často třeba tyhlety produkty můžou tvořit třeba pouze jenom jako 5 % toho portfolia produktů, který vyrábí, ale prostě marketing na marketingový peníze, který se lijou do propagace těchhle těch kolekcí jsou prostě velký a my máme pocit, že těch věcí, který jsou vlastně udržitelný, ty fast fashion řetězce mají hodně.

Petr

Mně přijde důležitý, jak si zmiňovala tu pyramidu, že vlastně ten ten nákup je až poslední věc, že to není o tom jako teda tak začnu kupovat něco jinýho, ale pořád stejně hodně, ale vlastně spíš přestanu kupovat… Než mi to připomíná, i když se baví o mobilitě, takže to řešení není, že teda vyměníme jeden motor za druhej a budu si kupovat pořád jako třetí a čtvrtý auto, ale že opravdu to celým přehodnocení toho jako přemýšlení nadužívání těchhle těch věcí.

Karolína

Jo, já souhlasím jako ta buyerarchie se dá aplikovat vlastně úplně na cokoliv, takže nejenom na oblečení.

časová známka: 09:32

Petr

Když máme podcast o změně klimatu a v otázkách s tím souvisejících, tak co vlastně teda oděvní průmysl a změna klimatu… Jestli se můžeme podívat na nějaký čísla, nebo co jsou, říkala jsi, že je vlastně možná druhý nejšpinavější po podobným průmyslu, tak co, co ho činí tak špinavým? A to, co si jako představuju já tak část je ten ta nadprodukce a odpad… Část možná nějaká doprava a teď se možná spíš nechám provést tím světem, čím vlastně jako zatěžuje životní prostředí módní průmysl.

Karolína

A tady je to celá synergie vlastně věcí, který módní průmysl nebo který jsou potřeba k tomu, aby danej produkt byl vyrobenej a celá vlastně. Celej ten životní cyklus je hodně špinavej a vlastně 70 % uhlíkové stopy oblečení stojí za produkčním procesem samotné výroby. A tady se můžeme podívat na několik jako nejdůležitějších materiálů, ze kterých se oblečení vyrábí. Asi pro nás nejznámější je bavlna, která je v současný chvíli nejvyužívanějším přírodním vláknem a je obsažena v téměř 40 % všeho oblečení, který se vyrábí, bohužel bavlna, byť je nám příjemná a my ji hrozně rádi nosíme, tak s sebou nese jako velmi negativní dopad právě na životní prostředí, a to kvůli tomu, že bavlna je velmi náročná na vodu, a proto jí spotřebuje strašně moc při zavlažování.

To, co se stalo a uvádí se jako taková největší ekologická katastrofa je vysychání Aralského jezera, který vlastně bylo na hranicích Kazachstánu, nebo stále je, Kazachstánu a Uzbekistánu a tam vlastně už za SSSR, tak se rozkládala bavlníková pole, ale protože se týká, protože se jedná o suchou oblast, tak ta bavlníková pole musela být zavlažována a oni se to rozhodli udělat právě tím, že z Aralského jezera odklonili 2 řeky, který do něj vedli vodu a z těchhle těch řek vlastně se rozhodli zavlažovat ta bavlníková pole, čímž ovšem došlo právě k vysychání toho Aralského jezera. Bavlna je taky hodně náročná nebo spíš choulostivá na různý škůdce, a proto je potřeba při jejím pěstování je hodně chemizovat a tady se vlastně využívá neskutečný množství právě chemikálií, z čehož jedná se o zhruba jako 2000 různých chemikálií, který jsou potřeba z toho jako pouze 16 je zdraví neškodlivých, takže, no vlastně bavlna není tak dobrá a hodně často ve spojitosti s bavlnou se uvádí číslo 2700. Jedná se o litry, který jsou potřeba na výrobu jednoho bavlněného trička.

časová známka: 12:22

Hana

2700 litrů. To je hrozně moc. Ale počkat dámy a pánové, na kilo hovězího je potřeba nějakých 14 000 litrů, tak to asi není taková hrůza, no nebo je to vlastně hrůza obojí.

Karolína

A tady s tímhletím množstvím obrovským vody by ses 40× osprchoval nebo bys ho pil 2,5 roku, což je obrovský množství, který by se dalo využít vlastně na něco úplně jinýho.

Petr

To je hustý, že když se na to pak… Jakože zase si porovnávám ty ceny, že když si pokoupím to levný tričko za 80 Kč, nebo jak říkáš 2 EUR, tak to i za tu vodu z kohoutku už dám pomalu víc… To je hustý.

Karolína

Přesně tak, no mně vlastně přijde hodně zajímavý, že ve chvíli, kdy se bavíme o šetření vodou, často mluví o takový ty jednoduchý poučky jako zastavujte si kohoutek, když si čistíte zuby a prostě nevím.

Petr

Pořiďte si jinou baterii, s takovým tím rozprašovačem.

Karolína

Přesně tak, ale ono by ve finále stačilo jako kupovat si míň triček bavlněných… A mně přišlo ještě hodně zajímavý, co se třeba týkalo právě klimatický konference teďka poslední, kdy vlastně ta nebyla jenom důležitá pro státy, ale samozřejmě i pro průmysl a módního průmyslu se tahleta konference týká hlavně kvůli tomu, že očekávané oteplení by mohlo způsobit právě dopady na země, který se podílí právě na pěstování bavlny, anebo zpracování, a to kvůli tomu, že bavlna se pěstuje v Austrálii, na jihu Ameriky, v Pákistánu a v Indii, což jsou největší světové velmoci v pěstování bavlny a těm hrozí právě těmto státům hrozí zvyšující se teploty, které povedou k suchu a znemožní práci na poli nebo v místnostech bez klimatizace. A naopak zemím, jako je Bangladéš Vietnam a jihovýchodní Asie, což jsou vlastně dnešní továrny světa naopak jako hrozí záplavy. Takže i módní průmysl má s tímhle tím, co dělat a určitě by se měl zasazovat o nějakou změnu, což on dělá, ale je otázka, jak moc.

Petr

A když se bavíme teda o bavlně… Mám v hlavě 2 otázky, jedna z nich je, když ne bavlna, tak co? Jako, z čeho se teda, jaký jsou třeba alternativní materiály, který jsou méně náročný na zdroje. A druhá otázka by byla, jestli nevíš, co s tím teda ty velký firmy dělají, jestli, protože já to, co znám, jsou přesně jenom takový ty jako napůl greenwashing nebo možná úplně greenwashing, že prostě H&M řekne, jsme prostě udržitelní a má jiný štítek na dveřích nebo na tričku, ale vlastně co jako reálně dělají, nebo jaký kroky podnikají, tak to nevím.

Karolína

Jo, těch materiálu, který se dají jako využívat nebo no ano využívat místo bavlny, tak je celá řada určitě se často ve spojení s bavlnou teďka mluví o bio bavlně, což je organicky pěstovaná bavlna bez chemie nebo měla by se pěstovat právě i v podnebí, který víc má přirozených srážek, takže není potřeba tolik zavlažovat. Problém s bio bavlnou je to, že navzdory tomu, že jí teďka máme pocit, že ji vidíme všude, tak se jí pořád produkujou pouze jedno procento z celého objemu vlastně bavlny, která, která je vypěstovaná, což je hrozně málo.

Velmi populární nebo nabývající na popularitě je teďka tencel, což je obchodní značka pro vlákno lyocell. Tohleto vlákno se vlastně vytváří z eukalyptu, který rychle roste, není potřeba ho tolik zavlažovat a chemizovat zároveň je možný eukalyptus pěstovat i na takových jako postranních a pro zemědělství se nehodících místech. Takže i to pomáhá nějakým způsobem šetřit půdu. A to zpracování toho eukalyptu do vlákna lyocell probíhá v uzavřeném oběhu, takže vlastně do ovzduší a ani do vody neutíká žádná chemie, ta chemie se dá znovu využít vlastně při výrobě a ten tencel má spoustu skvělých vlastností, jako je termoregulace. Dobře se s ním… Jako dobře se o něj pečuje ve chvíli, kdy si ho dáš do šatníku, ale samozřejmě tím, že není tolik rozšířený a ta jeho výroba není ještě tak jako rozšířená, tak je trošku dražší, ale v nabídkách ho teďka můžeme vidět víc a víc.

Petr

A měla si ho někdy na sobě, jako je to, když ty si říkala hele, bavlnu máme rádi, protože je to přece jenom jako příjemný to mít na kůži jsme na to zvyklí, a tak je to je to jinej zážitek nebo je to vlastně podobný tý bavlně?

Karolína

Jo, pro mě je to hrozně příjemný, protože to je jako přírodní vlákno. Právě mám ráda, že to je taková… Jako o nás… ten tencel se dá nebo lyocell se dá upravit do různých způsobů, to znamená, že to může být klasický uplet, jako je třeba tričko, nebo to může být plátno třeba na šaty a mně vlastně vyhovuje to jak je měkký, že se přizpůsobí tomu tělu. Ty šaty docela dobře jako třeba pracují s tím, že jako na člověku jen tak nevisí nebo netrčí, a právě třeba jako v létě se dobře dá nosit ve chvíli, kdy potřebuješ něco, v čem ti nebude teplo. Takže za mě, jako je tencel určitě skvělá varianta.

Petr

A je to něco, o čem se mluví, jako, že by to mohlo nahradit bavlnu nebo minimálně, jako že bavlna je teďka asi dominantní teda jako plodina, která se pěstuje, takže by, že by tenhle ten lyocell mohl úplně nahradit nebo aspoň z velké části?

Karolína

O tom se teďka určitě nemluví. To tak jako hodně v začátku… Jako určitě se dá teďka najít už i v řetězcích, ale pořád tam dominuje bavlna. A co teda dominuje ještě hodně, hodně, tak je polyester. Polyester je v současnosti jako nejvyužívanější vlákno současnosti. Můžeme ho najít až v 90 % vyprodukovanýho oblečení. Celkově, a to kvůli tomu, že často je v příměsích, ať už jako v džínách v podobě elastanu nebo třeba s vlnou v podobě polyesteru, akrylu nebo nylonu. A právě je to jako strašně paradoxní, protože nějakým způsobem my potřebujeme snížit podíl fosilních paliv v tom, jak je máme, a právě polyester, jako v současnosti se naopak rozšiřuje víc a víc, přitom je to vlákno, který se prostě nerozloží jen tak. Ty jeho vlastnosti nejsou tak trvanlivý na to, abysme to oblečení měli v šatníku tak dlouho, protože třeba akrylový věci se začnou žmolkovat, začnou měnit tvar a určitě se v tom jako člověk necítí, tak dobře jako v tý bavlně, ale protože ta jeho výroba je tak levná, tak je právě výrobci víc a víc upřednostňovanej.

Petr

A z čeho se teda vyrábí polyester?

Karolína

Polyster se vyrábí z ropy, a právě produkce je velmi náročná z hlediska výroby, externalit v podobě oxidu uhličitého. A co ještě zajímavý je, že právě objem spotřeby polyesteru se neustále zvyšuje a tady by mohlo být zajímavý číslo, že mezi lety 2000-2016 se ta produkce zvýšila z osmi celých 3 milionů tun na 21,2 milionů tun ročně, a to číslo je vlastně 6 let starý, což se zase jakoby i třeba když se podíváme do obchodu na nabídku, tak se určitě jako znásobilo.

a ještě s polysterem souvisí mikrovlákna mikrovlákna vlastně teďka tvoří až jednu třetinu mikroplastů, které končí v odpadních vodách a vlastně mně přišlo hrozně bizarní, když jsem zjistila, že do lidskýho těla každý týden přijmeme mikroplasty, který by vlastně složili dohromady velikost kreditní karty.

časová známka: 21:16

Petr

Já, když si představím oděvní firmu, tak co já potřebuju dělat jako ta firma, já potřebuju prostě prodávat oblečení, že jo, dokud budu prodávat oblečení, tak já možná trochu zapracuju na materiálech, a tak, ale proto, abych měl úspěšnej byznys, tak prostě mám… Stavím na větší a větší spotřebě, že jo, velká spotřeba je v mým vlastním zájmu.

Uvažuje se nějak i o tom a teď já mám jako řeknu zase paralelu z energetiky, o který jako vím, že tam se třeba uvažuje o tom, že by teplárenství mohlo být jako služba a ne jako dodej produktu. To znamená, že by člověk neplatil za jako kilogramy zemního plynu, který mu dotečou do topení, ale platil by za to, že bude mít přes zimu doma 20 °C. To znamená, že ta teplárna by to pak mohla třeba vyřešit ne tak, že by jako spálila víc plynu, ale třeba tak, že by mu jako dala peníze, aby si ten člověk zateplil dům a koupil si lepší okna a tím pádem jako pro klima je tohle mnohem lepší varianta, protože se spálí míň fosilních paliv, ale zároveň to v sobě nese to, že je potřeba nejenom jako dekarbonizovat ten byznys, ale celkově změnit ten byznys plán, že to, že prostě nebudu platit za jako, kolik plynu mi doteče, ale prostě za tu teplotu nějakou třeba paušální částku za to, že mám doma teplo.

Tak přemýšlím, jestli se něco takovýho děje i v jako v módním průmyslu a přemýšlím, co by to jako znamenalo, jestli to nebude znamenat, že ty firmy se nebudou orientovávat jenom jako na produkci, ale možná do toho trochu zasáhne cirkulární ekonomika. Možná třeba budou jako víc opravovat oblečení nebo víc provozovat jako sekáče, jestli nějaký takový paralely jsou, tak to je ta jedna otázka, kterou směrem k těm firmám.

Karolína

Jo. Určitě jako cirkulární ekonomika je v současné chvíli jako velkej trend a týká se právě i módy. Několik firem už přišlo třeba s tím, že svoje oblečení půjčují, že mají čistě jenom pobočku nebo jenom třeba sklad e-shop a v rámci kterýho ty si prostě můžeš půjčit právě oblečení na a není to jen oblečení na příležitost, ale každodenní jako spotřeby. Necháš si ho třeba jako měsíc nosíš ho párkrát si oblečeš, vyfotíš se v něm na Instagram, pošleš ho zpátky. Mě to vlastně na začátku přišlo jako hrozně dobrej nápad, protože přesně se eliminuje ta výroba novýho zbytečnýho oblečení, ale pak jsem vlastně v jiném podcastu slyšela jako velmi dobrej postřeh toho, že je tam jeden velkej problém, a to je jednak doprava toho oblečení vlastně od toho zákazníka zpátky k tomu zákazníkovi a současně i třeba jako péče o to oblečení ve chvíli, kdy dojde k jeho vrácení. Protože často to oblečení špinavý, třeba už u žen u od makeupu, je třeba propocený, chybí k němu knoflík atd. Teďka jako firma se tady o to musíš postarat, což ti bere nějaký jako náklady a současně ten další člověk, co si to oblečení půjčuje, očekává, že bude stejně nový, jako bylo na začátku, ale to ty nejsi schopnej doručit, takže spousta lidí potom to oblečení jako vrací, nebo ho vrací zpátky nenošený, nebo ho prostě ještě víc jako zničí a čímž pádem vlastně tenhleten systém jako taky není úplně… Není úplně dobrej, byť teďka na ně marketingově jako hodně staví spousta dalších firem, ale spousta taky jako od něj hodně firem upouští, protože zjistili přesně tuhle tu věc.

To, co se řeší dál, je vlastně nějaká přesně ta cirkularita toho, že by se třeba dalo to oblečení jako vykupovat znovu přišívat atd nebo se daly využívat vlákna. To hodně teďka řeší třeba firmy, který prodávají džíny, denim, kdy vlastně oni ty starý džíny vykupují a část těch vláken dokáží znovu zpracovat a používají je k výrobě dalších džín tady je, ale zase problém toho vlastně celej módní systém a jeho cirkularita se potýká s tím, že my nejsme schopný vlastně recyklovat vlákna, který jsou směsový. To znamená, že 98 % bavlna 2 % elastan my prostě nejsme v současný chvíli… Ty technologie nejsou tak dobrý, aby my jsme to oddělili a mohli to využít my můžeme znovu použít třeba když a už se s tím taky setkávám i jako v běžných řetězcích, že prostě je třeba jako recyklovaná vlna, recyklovaná bavlna, když se vezme starej svetr. Ta vlákna se třeba upraví a prostě uplete se novej, což je skvělý, ale prostě ta recyklace to v tomhletom brzdí, a proto strašně moc oblečení končí jako na skládkách no.

časová známka: 25:57

Karolína

Já jsem našla 8 výzev pro módní průmysl. Podle organizace Global Fashion Agenda a tohle to je 8 výzev, který vlastně byly publikovaný ještě před covidem. Teď se to jako mohlo trošku změnit. Na druhou stranu ty věci, který tady zmíním, jsou pořád platný, spíš se k nim bude přidávat další věci nebo nějaký… Nebo se změní jenom jako velmi málo v tom, co se třeba nově zjistilo. 1 nebo první bod je určitě transparentnost informací napříč celým módním řetězcem, kterej povede právě ke zlepšení sociálních environmentálních jako podmínek, protože ty informace v současném jako módním řetězci chybí i těm firmám i nám jako zákazníkům.

Petr

A to si říkám, jestli můžu doplnit. To byla jedna z otázek, co jsme měli taky uloženou v hlavě, že teďka i s nástupem taxonomie a těchhle těch věcí, tak ty firmy budou muset počítat svoji uhlíkovou stopu a tím pádem, když si říkala, že nemají informace třeba o těch jako prostřednících v těch rozvojových zemích, tak to je vlastně problém, takže to tam směřují.

Karolína

Jo, jo jo, přesně tak. Já si myslím, že určitě to bude lepší než doteď, ale určitě se tam jako nezvládneme započítat všechno i kvůli tomu, že vlastně ve chvíli, kdy se přerozděluje v zemích třetího světa ta práce těm švadlenám, tak často dochází k tomu, že se to třeba pošle jako do jedný firmy, která už je určitý množství, třeba 2/3 tý objednávky zbylá 1/3 se dá do tzv. sweatshopů, což jsou domácí dílny, o kterých jako není moc velká evidence vedená, ale bude to aspoň k něčemu lepší, než je ta současná situace. Potom je tam určitě boj s klimatickou změnou, tam můžu zmínit právě ten fashion pact těch sto padesáti oděvních firem. Potom je nějaký efektivní používání vody energií a chemikálií, protože Světová banka odhaduje, že 20 % průmyslového znečištění vody pochází právě z textilního průmyslu a současně právě, když snížíme spotřebu vody při výrobě oděvu až o 11 % a energii o 7 % dojde k redukci i nebezpečných chemikálií, který se využívají právě při barvení a činění kůže, která se využívá třeba na šití bot, a tak. Potom máme respektující a bezpečné pracovní prostředí udržitelný materiálový mix, kdy vlastně je dobrý, aby se vlastně nahradila konvenční bavlnou tou organickou, čímž dokážeme snížit spotřebu vody až o 90 % a o 62 % klesne spotřeba energií a stejně tak nahrazení polyesterových vláken jeho recyklovanými protějšky, což přispívá ke snížení toxických chemikálií až o 90 %.

A tady bych se možná zastavila, protože pro mě jako velký téma je teďka recyklovaný polyester, kterej zase se objevuje teďka hodně často. Je vydávanej za jako lepší alternativu toho klasickýho, což je určitě do jisté míry pravda, na druhou stranu ve chvíli, kdy se bavíme o spotřebě energií i na jeho výrobu, tak tam není vlastně započítaná ta energie, která byla použitá na výrobu těch PET láhví, to za prvý a za druhý, když vlastně PET láhve se dají recyklovat jako několikrát za sebou, kdežto oblečení vyrobený z recyklovaných PET láhví už se recyklovat nedá. To znamená, že tady je i tahleta nevýhoda současně. Já jsem četla, že teďka jako bude velká konkurence mezi firmama, který vyrábí obalovým materiály. Právě proto, že budou potřebovat nebo budou chtít víc nahrazovat klasickej polyester tím recyklovaným a současně oděvní brandama, který ho využívají k produkci toho oblečení.

Petr

Takže vlastně se budou trochu jako rvát o odpad, aby mohli být recyklovaný.

Karolína

Jo, jo, přesně tak. A já možná bych si asi jako pod tím nepředstavila to, že ty firmy jezděj k moři a tahají odsaď prostě jako PET láhve, to si myslím, že dělá jenom málokdo a spíš to je zase nějak jako marketingovej tahák pro nás jako zákazníky.

Petr

A zas to asi někam budou vozit lodě, kamiony, letadla těch fabrik, to je další nějaká stopa.

Karolína

Jo, jo určitě, ale pořád je to vlastně lepší než jako produkce kolem normálního jako polyesteru.

No potom je tady teda ten cirkulární módní systém, kdy vlastně my v současnosti fungujeme na tzv. lineárním systému, což znamená výrob, kup a vyhoď. Díky čemu končí na skládkách až 73 % vyprodukovaného oblečení a méně než 15 % vyhozených oděvů je určeno k recyklaci a méně než jedno procento je upcyklováno do podoby nového produktu. A podle současných odhadů se předpokládá, že do roku 2030 populace se zvýší na 8,5 miliardy lidí a světový textilní průmysl vzroste o 63 %.

Petr

Oproti letošnímu roku nebo teď někdy?

Karolína

A to je 2019, což ale pořád je jako relativně relevantní.

Petr

Během 10 let prostě o 60 %.

Karolína

A nyní vlastně jako poptávka po oblečení každým rokem roste o 2 %, kdežto vlastně nošení toho oblečení klesá o třetinu v porovnání s rokem 2000. My vlastně… Jsou nějaký výzkumy, který říkají, že v reálu nosíme 20-50 % našeho šatu nebo oblečení, který máme ve skříni zbytek vůbec jako si vlastně téměř nebereme na sebe. To, co může pomoct tomu cirkulárnímu systému, kromě témat, který už jsme zmínili, tak je určitě to, že už designéři by měli myslet na to, aby ten produkt byl cirkulární, aby byly využitý vlákna, který se dají znovu nějak použít, aby ten model se dal jako snadno přetvořit do něčeho jinýho byl víc variabilní, no a potom sedmej je zvýšení mezd dělníků v továrnách. Což je taky velký téma.

Mě hrozně zaujalo to, když polský reportér Marek Rabij, který napsal teďka novou knížku Život na míru mluvil o tom, že to zvýšení mezd v těch továrnách ale není jako jediný, který je potřeba zvýšit ve chvíli, kdy firmy se rozhodnou zvýšit mzdy v továrnách, tak budou chtít i nosiči zvýšit mzdy, budou chtít pěstitelé bavlny zvýšit mzdy, což samozřejmě ty firmy nechtějí udělat, protože najednou by se jim ten produkt zvýšil jako několikanásobně a současně vlastně ve chvíli, kdy si v továrnách necháváš vyrábět nějaký oblečení, tak společně s tebou tam ale funguje spousta dalších firem, který to má taky zadaný to oblečení a ty, i když bys byl jako skvělá firma a chtěl zvýšit tu mzdu, tak vlastně jako se musíš domluvit s těma ostatníma značkama, který tam taky šijou, protože nemůže daná továrna jednou vyplácet tolik třeba jednomu patru zaměstnanců vyplácet tolik a druhý mu tolik prostě musí to být nějaká zase synergie.

No a poslední ta výzva pro módní průmysl je čtvrtá průmyslová revoluce, která by měla právě přinést digitalizaci a nějaký jako technický rozvoj, což by mohlo pomoct k tomu, aby vlastně se zpřesnila výroba došlo i třeba jako k šetření právě vodních zdrojů lepšímu nakládání s chemikáliemi při činnostech, jako je barvení nebo stříhání látek a plýtvání vodou, atd. Ale současně to s sebou nese samozřejmě i zrušení případných jako pracovních míst, protože tyhlety činnosti doteď dělají lidi.

časová známka: 33:53

Petr

Ty jsi mluvila teď hodně o těch, řekněme, systémových změnách, a když bych to za posunul jako k těm individuálním a ty jsi říkala na začátku jako ta pyramida, což je nějakej jako myšlenkovej proces, kterým já bych měl ideálně projít předtím, než si něco pořídím. Když bych to chtěl fakt dělat jako dobře a udržitelně, tak to s čím vlastně, nebo to to, co je můj mentální model teďka je, že tak dobře, tak když už si teda potřebuju pořídit novou věc, tak podpořím třeba tím ještě nějaký lokální trh. Zajdu za nějakou místní prostě jako švadlenou, ševcem, a tak dál, ale pak to znamená, že za tričko dám 800-1200 za košili dám 3500 za sako dám 15 000 za oblek dám 35 000, nevím. To jsou to jsou nějaký hodnoty, některý z těch věcí se nedávno pořizoval tak jako vzpomínám, kolik teda jako lokálně stojí. A na jednu stranu já to dělám hrozně rád, protože pak cítím, že můj vztah k tomu oblečení je úplně jinej, najednou je to přesně to, o co mám chuť se jako starat dalších 15 let a nevyhodit při první jako dírce v podpaží, ale na druhou stranu často to jsou prostě částky, na který nedosáhnu. Tak je tohle jediná cesta? A ta podotázka by tam byla, znamená to, že musím mít prostě peníze, abych žil udržitelnější módou nebo jsou jako levnější značky, který jsou třeba stejně dobrý pro životní prostředí?

Karolína

Já bych hnedka na začátek řekla, že lokální nerovná se udržitelný, protože lokálnost vlastně řeší pouze to místo výroby, ale často vlastně švadleny, který tady šijí, tak nemají jako ponětí o tom, odkud pochází třeba látka, odkud pochází nitě a tyhlety další komponenty, což je určitě jako věc, kterou takový ty jako extra echt udržitelný značky řešej. Ale je to určitě jako první dobrej krok minimálně proto, že dáváš práci lidem, co jsou tady. Já si jako osobně si nemyslím, že udržitelná móda je drahá, protože ona řeší nějakým způsobem to, že je zodpovědná k lidem, který ji vyrábějí. Stojí na týhletý hodnotě a současně k životnímu prostředí. A ta cena prostě zohledňuje všechny tyhlety věci, který se na tom podílejí všechny tyhlety prvky.

A bohužel my jsme si prostě zvykli na to, že současná fast fashion je příliš levná a že si můžeme jako kdykoliv koupit něco novýho. Stačí se zeptat jako rodičů, prarodičů na to, jak to bylo dřív, kolik oni tehdy dali právě za oblečení. Já jsem tohleto dělala a často jsem se prostě setkala s tím, že moje babička si spoustu věcí buďto šila sama nebo si dávala šít věci na míru. A ona za ty věci třeba utratila jako půlku svýho platu, který tehdy byl jako velmi nízkej, protože byla jako kuchařka. Na druhou stranu ona ty věci má třeba doteď nebo je někomu darovala dál a současně to ale pro ni znamenalo, pokud chtěla vydat tolik peněz na ten danej kousek, že si na něj prostě šetřila, že věděla, teď je březen a já vím, že na příští zimu budu potřebovat kabát. To znamená, že já už si teďka na něj budu odkládat peníze a já se jako nemusím koupit kabát za 8000, 12 000, 15 000.

My vždycky říkáme, že je… To pravidlo, kterým my se řídíme je, kupujte si věci té nejvyšší kvality, které vám teď vaše peněženka umožní a pro někoho to bude prostě kabát za 1200, pro někoho za 3000 a pro někoho za 15 000. Příkladem je přesně jako moje rodina, která jako si nenakupuje haldy v oblečení a nenakupuje, ale současně ani prostě ve slow fashion obchodech, ale ty věci, který má, tak vlastně nosí strašně dlouho a už tím se ten danej kousek stává jako udržitelným, protože prostě se o něj jako pečuje a donosí se do té chvíle, dokud, jako je to možný, což samozřejmě neznamená, že potom to je kus hadru a člověk vypadá jako vágus, ale tenhle ten přístup ta jako šetrnější spotřeba by nám vlastně jako vytratila teďka s tím obrovským boomem a levným zbožím a vlastně to je něco, k čemu já bych byla ráda, kdybysme se vrátili.

Petr

A já si říkám, že to v sobě pak nese i jako větší poptávku po kvalitě, že jo, protože pokud něco chci mít na 10 let, tak to musíte vydržet a taky zároveň možná nějaký jako zpomalení nějakýho trendový cyklu, že pokud se mají trendy střídat jednou za rok a půl. A já mám oblečení, který chci nosit 10 let, tak dobře můžu čekat, než se ten cyklus znovu otočí a vrátí se devadesátky, ale asi je to možná je v tom přehodnotit to, že hele, tak prostě něco, co se nosilo před pěti lety, tak holt prostě bude muset být cool i dneska.

Karolína

Jo, ono určitě tady právě přesně, jak říkáš, jako existuje věci, který jsou vlastně cool jako nepřetržitě od padesátých, šedesátých let jako doteď je to typicky prostě trench coat. Jsou to nějakým způsobem džíny, bílá košile, sako, který ti padne. To jsou věci, který jako můžeš mít v šatníku pořád právě do nich třeba i víc zainvestovat, ale vydrží ti a vlastně nikdy jako nevyjdou z módy. Já vlastně si myslím, že móda je přesně o tom, že o trendovosti o tom, že se jako neustále mění a tím pádem udržitelná móda je trošku oxymón, kterej k sobě prostě nepatří, protože, co je udržitelný, tak nemůže být zároveň jako rychlý a měnící se… Ale jo jako jo, prostě odstřihnout se od trendů a jít si tou cestou, o kterých vím, že bude pořád vlastně cool je jako jeden ze způsobů, no.

Petr

A asi znamená nebo 1 to jsem vlastně četl asi na vašem webu nějakým blogu, že jste vlastně říkali, hele naděte si svůj styl jako něco, v čem jako vámi dobře, co zjistíte, že vám sluší a tohle si jako držte a tím pádem možná trochu, nehledě na trendy, když já vím, že mi sluší prostě delší trička, tak budu nosit delší trička a že se budou zrovna nosit krátký je trochu jedno.

Karolína

Jo, jo přesně tak.

časová známka: 40:02

Petr

Já mám asi poslední otázku, vždycky je to tak, že v tý udržitelnosti mi částečně můžeme jako spoléhat na to, že ty firmy budou odpovědný, ale jak si říkala, jako ty musí se dohodnout nějak plošně, protože jestli 1 firma začne být odpovědná a ostatní ne, tak to jako rozdrtí trh, takže je potřeba nějaká jako regulace, legislativa, a tak. Jestli bys nám mohla udělat vhled do tohohle, jaký třeba jako zákony a regulace jsou, jaký by měly být, jaké jsou funkční nefunkční, jaký se plánují.

Karolína

Jo, tak pro nás je určitě jako nejdůležitější to, co vlastně stanovuje Evropská unie vzhledem k tomu, že většina oblečení je semka vlastně dovážena. Téměř nic vlastně se v Čechách nevyrábí, nebo to, co se primárně nachází v obchodech. Těch jako legislativ, který by to nějakým způsobem měnily v současný chvíli moc není. Na druhou stranu se připravují i vzhledem ke Green Deal. Věc, která funguje a je v procesu od roku 2011 je vlastně regulace, která se týká pojmenování textilních vláken a péče o daný materiál na štítcích oblečení. Tahleta věc, ale současně by taky měla projít nějakou úpravou, protože spousta výrobců třeba se chrání tím, že udává tohleto oblečení dejte do čistírny dry clean only, čímž zase roztáčí nějaký kolo toho, že lidi neví, jak se o to starat. Tím pádem se o to starají blbě, a to oblečení rychle vyhodí, protože je zničený i třeba tou špatnou péčí.

To, co se týká nejenom módního průmyslu, bude určitě carbon border adjustment mechanism, který by měl eliminovat nebo nějakým způsobem zpoplatnit dovoz zboží ze zemí mimo Evropskou unii a uhlíkovou stopu, která ten dovoz zboží sem do EU jako způsobí. A vlastně to, co je hodně důležitý a o čem jsme se dneska bavili, je New Circular Economy Action Plan, který patří právě nebo spadá právě pod Green Deal. Kdy Evropská unie se snaží o to přinést právě do diskuze cirkulární ekonomiku a s cílem toho, aby vlastně už firmy ve chvíli, kdy to zboží vyrábí, dbaly na nějakou… Dbaly na cirkulární design. Současně se zapojily i do nějakým způsobem likvidace toho zboží, který vyrábí, ať už upcycling, recycling atd. Pod tu New Circular Economy Action spadá i správné označování právě různých jako labelingu typu udržitelné eco, férové atd. Což teďka vlastně si ty firmy můžou říct, jak chtějí, není nikde daný, co to znamená a vede to právě k tomu greenwashingu a napálení nás jako zákazníků.

Potom tady máme vlastně nějaký požadavky na balení a obalové materiály a nakládání vlastně s odpady, který ty obalový materiály způsobí, protože to třeba jako z vlastní zkušenosti ve chvíli, kdy jsem byla na brigádě v obchodě, tak každej kousek oblečení přišel zabalený zvlášť v plastovém sáčku. Tyhlety plasty… Tady se ale bavíme třeba o tom, jak to má, kterej obchodní dům a zároveň, jak to má, jak, která země, ale většina toho, když my jsme vybalili to zboží, tak se hodilo prostě do jednoho pytle a ten pytel s těma plastama… S těma plastovýma obalama, tak se hodil prostě do směsi. Nikdo v tom obchodním domě jako neřešil, že by se to nějak mělo třídit, všechno se to míchalo prostě do jednoho, což mě zpětně přijde šílený, stejně jako systém toho, když vlastně vy máte e-shop pošlete lidem věci každej zase ten produkt o produkty zabalenej v samostatném sáčku ve chvíli, kdy si to ty lidi vyzkoušej, vrátěj vám to, protože jim to nesedí, tak vy to zabalíte do nového sáčku a pošlete to zpátky na sklad. Blbost… Nechápu ale, tak to je a tohleto by právě teďka měl přinést ta nová legislativa legislativa od EU a poslední co tady mám, tak je extended producer responsibility, což se zase netýká jenom oblečení, ale celýho vlastně spotřebního zboží, kdy tahleta legislativa by měla omezit tzv. kurvítka, který se dávají do výrobku tak, aby za co nejkratší dobu přestaly fungovat a lidi si koupili nový zboží. Ta legislativa stojí na tom, že by firmy měly řešit jednak materiály, ze kterých jsou ty produkty vlastně vyráběný, ale zároveň by měly poskytovat jednak… Umět tu věc nějakým způsobem znovu recyklovat, ale i ve chvíli, kdy tu věc máte, tak mít jako náhradní materiály, dostupný informace o tom, jak ty věci opravit a všechny tyhlety vlastně podklady, který jsou, nám přijdou logický, ale ty firmy je nedělaj.

Petr

Díky moc.

Karolína

Děkuju.

časová známka: 45:22

Hana

Tak to byla Karolína Břinková z projektu Slow Femme. Ještě jednou děkujeme za rozhovor.

Petr

Hani a jak to teda máš s módou ty?

Hana

No je fakt, že některá z těch triček, co nosím, tak jsou z fast fashion, ale na druhou stranu ty kousky, který mám fakt nejradši, tak jsou ze sekáče. Třeba takový ty jedny šaty, co nosím letní pořád dokola. No, a když už mám teda nějaký ty trička z fast fashion, tak je nosím úplně nadoraz, což vede k tomu, že se mi hromadí trička, který jsou sice na odpis, ale já tomu říkám na doma a nosím je pak, dokud se z nich nestane hadra. No a jak to máš ty s módou?

Petr

Já přemýšlím, co teďka říct, protože v kontextu toho celého rozhovoru nechci působit, že na to kašlu a ani nechci působit,že jsem nějak kdovíjak odpovědný a moralizovat tady. Já mám asi největší radost z těch kousků, co mám třeba z nějakého designového obchůdku lokálního, což jsou většinou kusy oblečení, který jsou dost drahý, ale zase už je mám roky a pořád dobře slouží a taky si myslím, že jsem si našel nějaký svůj styl, takže nemusí měnit šatník každý rok a nosím něco v čem se cítím dobře.

Hana

Přátelé tahle epizoda je za námi. Děkujeme, že nás posloucháte a budeme se zase brzy těšit. Na slyšenou. Ahoj.