20: Čeho se bojí bankéři? O dekarbonizaci finančního sektoru s Petrem Chadimou (PwC).

časová známka: 00:45

Petr

Dobrý den, ahoj, vítejte u další epizody našeho podcastu. Od mikrofonu vás zdraví Petr Holík.

Hana

A Hanka Vrtalová.

Petr

V podcastu 2050, který vám přináší projekt Fakta o klimatu.

Hana

V dnešní epizodě se budeme bavit o dekarbonizaci finančního sektoru.

Petr

Dekarbonizaci už asi znáte. Zasvětili jsme jí první sérii tohoto podcastu a je to ten přechod ke klimatické neutralitě. Abychom do ovzduší vypouštěli jenom tolik skleníkových plynů, kolik jsme schopni zpětně odebírat. Tím pádem zastavili růst globální teploty a zmírňovali změnu klimatu.

Hana

Když říkáme finanční sektor, tak tentokrát si pod tím můžete představit banky, investiční společnosti, pojišťovací společnosti a další podobné instituce.

Petr

Já když jsem se bavil s naším hostem, kterého vám za chvilku představíme, tak jsem si vlastně trochu rozšiřoval vědění o tom, co vlastně do finančního sektoru patří, protože to, že mám běžný účet v bance, to vím, ale že existují třeba nadnárodní obrovský finanční společnosti, který investujou velký množství peněz, nebo že tam patří třeba takový subjekty jako Česká národní banka nebo Evropská centrální banka… a to jsou jako vlastně důležití hráči. Tak jsem si v tom trochu udělal pořádek.

Hana

No. Na co se taky můžete těšit v našem rozhovoru je, jak změna klimatu ve finančním sektoru vlastně vůbec žije, jak moc je relevantní, jak moc důležitá, jak moc to tyhle instituce vůbec řeší.

Petr

Představte si, že jste třeba pojišťovna a máte pojistit dům a ten dům stojí v oblasti, kde kvůli změnám klimatu budou 10× častější povodně. Tak to vás sakra zajímá jako jak máte nacenit pojistku takového domu, který je vlastně ohrožen změnou klimatu. A zároveň ta transformace, kterou společnost potřebuje, tak bude stát nebo stojí obrovské množství peněz. No a kdo to má zaplatit? Tak ty peníze, to je právě ten finanční sektor. Proto se potřebujeme tomuto tématu hodně dobře věnovat.

Hana

Možná někteří z vás investují a zajímalo by je, jestli můžu investovat do něčeho, co je „zelené“ a jestli to ty banky a finanční instituce vlastně vůbec ví, co je zelené…

Petr

Jak vůbec ovlivnit, kam jdou moje peníze… Přesně. Já jsem se našeho hosta ptal na to právě. Hele, je tohle otázka velkých hráčů, nebo jak se můžu zapojit já jako běžný člověk, který má teda nějaký peníze, protože chodí do práce. Jak můžu ovlivnit směřování finančního sektoru směrem k nějaké uhlíkové neutralitě?

Hana

Tak jo. Já myslím, že teaserů jsme dali hodně. Jdeme na to.

Petr

Jdeme na to. Pojďme si představit dnešního hosta.

Petr

Já jsem Petr Chadima, jsem partnerem v PwC a mám na starosti consulting pro finanční sektor. Ať už nějaký transformační consulting, to znamená zásadní změny, které se na straně těch institucí dějí, tak i oblast ESG – Environmental Social and Corporate Governance. A to jak v Český republice, tak v regionu střední a východní Evropy.

Hana

Následující rozhovor vznikl tak, že se Petr vydal nahrávat do Prahy, kde se sešel s Petrem Chadimou z konzultační firmy PwC. No a to, co teď uslyšíte je záznam jejich rozhovoru, do které občas vstoupíme my tady ze studia, abychom některé části trochu víc vysvětlili nebo okomentovali. Teď už se ale vrhneme na to, jak téma dekarbonizace právě teď žije ve finančním sektoru.

časová známka: 03:57

Petr

Ve finančním sektoru tohle téma žije a žije v něm už poměrně dlouhou dobu. A je asi spíš míra intenzity, jak se k tomu finanční sektor staví, protože finanční sektor – banky, pojišťovny, hlavně i asset management tj. investiční fondy – tak byly u spousty projektů, které vznikaly při OSN už někdy na začátku 21. století nebo v první dekádě 21. století. Co se ale jako významně změnilo, je přístup těch bank anebo těch finančních institucí po Pařížský klimatický dohodě, a to především z pohledu toho, jak se začali regulátoři stavět k tématu dekarbonizace nebo sustainable finance jako celku.

Petr

A teď když říkáte… Já se budu možná rovnou doptávat z pozice laika. Regulátoři tzn. vlády, policy makeři nebo…?

Petr

Přesně tak to znamená jednak na jedný straně vlády, ale ono je to hodně třeba v tý naší části světa, je to hodně drivovaný evropskýma institucema. Ať je to Evropská centrální banka nebo European Banking Association a další instituce, který jsou nejenom pro část unie, která jako platí jednotnou měnou - platí eurem, tak i pro tu neeurovou část mají zásadní vlastně dopad na jednotlivý regulace, který se v těch zemích přijímají, a právě jedno to nosný téma tady v tu chvilku všech tady těch institucí je sustainable finance. Nebo ono to je možná ještě širší dokonce, protože tak, jak se na to ty instituce koukají, není jenom ta „environmental“ část, ale je to obecně oblast, pro kterou se jako s oblibou používá zkratka ESG…

Hana

ESG znamená Envornmental, Social and Governance (kritéria). V podstatě jsou to kritéria hodnocení firem či jiných subjektů v tom, jak jsou odpovědní vůči světu v tématu životního prostředí nebo sociálních tématech.

Petr

…kde je kromě tý dekarbonizace, nebo to tý části jako životního prostředí také část „S“ jakoby Social a vůbec veškerý věci, který se týkají equality a inkluze. Ale i na jedný straně vlastně dopadů těch environmentálních změn na společnost. A jak se s tím ta společnost bude muset vypořádat, aby ta environmentální změna nebo ten přechod jakoby ke green economy, tak neměl dopad na třeba nízkopříjmový skupiny obyvatel.

Petr

Takže říkáte, že ta změna byla opravdu Pařížská dohoda, když, když proběhla ta konference…

Petr

Breaking point bych řekl byla Pařížská dohoda, kde to téma začalo hrozně rezonovat na úrovni regulací a to samozřejmě se jako po tom zásadním způsobem přenáší do těch finančních institucí.

Petr

Je to tak že teda když má dojít k nějaké změně, tak ty velký instituce, který jsou ti regulátoři, tak to jsou ti primární hráči a potom, řekněme, banky a pojišťovny následují? Nebo jsou to 2 různý směry, který nějak jako jdou ruku v ruce vedle sebe?

Petr

Jako to hodně iniciovaný tou regulací. Spoustu změn, který banky nebo finanční instituce dělají… Spoustu zásadních změn, který mají velký dopad na to, jak třeba řídí svoje portfolio, jak pracují se svým portfoliem, jak vyhodnocují rizika… Teďka do toho rizika se promítá vlastně ta environmentální část tzn. ty regulátoři teďka říkají: „Kromě toho, že musíte standardně řídit riziko, mít nějakou kapitálovou přiměřenost, držet nějakou vlastní míru kapitálu a musíte se na ty instituce koukat tak, jak jsou schopný splácet, tak teďka do toho takovýhleho jakoby ověření toho kreditního rizika, do toho vyhodnocení toho klienta musíte zahrnovat i ten environmentální pohled. Bude ten klient třeba za 5 let ještě na trhu existovat? Bude ta jeho industry za 5 let na trhu existovat? Za 10 let? Protože ty úvěry často jsou dlouhodobý, tak ta expozice tý instituce je dlouhodobá.

Co je třeba zajímavý, jsou naopak investiční fondy. Když si vezmete, tak asi možná, že vy jo, ale spousta klientů asi nepůjde do banky a nebude se rozhodovat jakou banku si vybere podle toho, že si přečte výroční zprávu banky a zjistí, jaký procento jejího portfolia je nebo není „zelený“. Kromě bank, u kterých prostě pro mě jako klienta to asi nebude to tohoto rozhodovací kritérium, tak u investičních fondů vy jste vlastně klient, který někam dává svoje peníze a zajímá vás kam. A tam už ten produkt, kam dáváte své peníze, ten konkrétní třeba fond… Tam už vám záleží na tom, jestli to jsou věci, který jsou třeba „zelený“, který nějakým způsobem pomáhají dekarbonizaci, vedou tam, kam míří ekonomika nebo jsou v souladu s vašima preferencema, anebo třeba je to fond, kterej investuje do společností, který kácí lesní pralesy. Takže tam díky tomu, že vy jako zákazník máte vlastně přímý kontakt s tím produktem, který vám ta instituce nabízí a ten produkt sám o sobě už v sobě nese tu definici, jestli je nebo není jakoby „zelenej“, tak to vlastně tlačí tady ty investiční fondy k tomu, aby se měnily i bez tý regulace.

Petr

Vy říkáte, jestli to chápu správně tak ten tlak je vlastně trochu ze dvou směrů. Jeden takovej ten „Hele, prostě záleží mi na budoucnosti týhle planety a opravdu chci, aby moje peníze směřovaly tam, kde to bude konstruktivní“ a ten druhej je fakt jakože čistě riziko. Že hele přichází tady nějaký regulace a možná teďka jít s nějakým fondem, který je investován do uhelného byznysu… Možná ani není jako chytrá investice, protože za pár let asi nedopadne úplně dobře.

časová známka: 10:02

Petr

Může. Samozřejmě typicky třeba tady v tom fondu potom bude zohledněna ta jeho rizikovost a třeba bude mít větší výnosy na začátku. Takže to pak záleží, jakou máte strategii. Ale i tady ta regulace vlastně přijde. Přijde v té formě, že kromě toho, když dneska jdete do banky nebo do nějaké asset management společnosti, že byste chtěl investovat peníze, tak s váma budou procházet dotazník, kde budou zjišťovat, jakou máte averzi vůči riziku, jak rozumíte investování a podobně. No a teď k tomu přijdou otázky jako: „Jste OK s tím financovat do nezelených produktů? Jste OK s tím, že investice nebo peníze, které nám budete dávat, tak my za to budeme třeba financovat uhelné společnosti a podobně?“ Tzn. že vlastně ta regulace povede i toho koncovýho zákazníka, aby se zamyslel: „Aha, jsem já s tím OK? Nejsem já jsem OK?“ A tohle je regulace, která taky přijde velmi brzy a zase změní jakoby vnímání těch koncových zákazníků. Že tohle téma je vlastně na stole a že ty a společnosti jim umožňujou nebo neumožňujou investovat právě do „zelenejch“ nebo „nezelenejch“ fondů.

časová známka: 11:14

Hana

Peťo, jak ty se vlastně moc zajímáš o to, kam jdou tvoje peníze?

Petr

Hele v poslední době docela jo, protože jsem právě nějaký peníze investoval. Tam jsem jako hodně hledal třeba ETF fondy nebo nějaký prostě produkty, který by byly „zelený“, jak říká Petr Chadima. No, ale je pravda, že když jsem si třeba vybíral banku, kde si založím běžný účet, tak jsem si kdysi… To už je dávno. Ale díval jsem se na poplatky, asi nic jiného. A mě by zajímalo právě jaký by to mělo vliv na tebe, kdybys přišla do banky, že chceš investovat peníze a zeptala se tě paní na přepážce: „Hele jste v pohodě s tím, že vaše peníze půjdou jako investice do uhlí?“

Hana

No, moje první reakce na to asi byla: „Ou, cože do uhlí? Ne počkat, já dělám podcast o klimatu!“ No nelíbilo by se mi to. Asi bych z toho byla překvapená a říkala si: „Ne ne ne, toto rozhodně ne!“ A zároveň si teď říkám, co by se stalo, kdyby na mém místě třeba seděla moje máma a jí by se někdo zeptal, jestli je v pohodě s tím, že její peníze půjdou do uhelných produktů…

Petr

Já si představuju, že to bude taková reakce: „Co? Ne? Vždyť mé peníze půjdou do banky, ne? Jak? Jaký uhlí? Co?“

Hana

Já jenom abych to tady vysvětlila, moje máma je velmi pragmatické žena. A běžně se o tyhlety témata tolik nezajímá. A vlastně si říkám, že by to bylo velmi zajímavé v tom, že by jí to mohlo úplně nastínit nový rámec, jak nad těma penězma a nad tím kam jdou přemýšlet.

Petr

Mně tohle upřímně přijde z našeho rozhovoru s Petrem Chadimou jedna z největších věcí, která se dotkne těch koncových spotřebitelů, protože to jako brutálně směřuje mou pozornost nějakým směrem. Když se mě někdo zeptá na otázku: „Seš v pohodě s tím, že tvoje peníze budou investovány do něčeho, co není zelený, udržitelný, něco takovýho…“ Tak jenom ta otázka dělá hrozně moc. Najednou mi to otevře celej novej svět nad kterým jsem v životě nepřemýšlel, protože dávám peníze do banky a má mi to vydělat 3,09 % ročně, ale když se teď se mě někdo zeptá: „A jste v pohodě s tím, že ty peníze půjdou sem?“ Tak já najdedou řeknu: „Aha? Já můžu být s něčím pohodě a s něčím v nepohodě.“ To mi přijde jako extrémně dobrá otázka a jsem hrozně rád, že ta regulace tam směřuje.

časová známka: 13:21

Petr

Jakou vlastně má moc, co se týká dekarbonizace společnosti? Jaké vlastně má nástroje? Jakým způsobem vlastně může finanční sektor přispívat k tomu, abysme touhletou transformací úspěšně prošli? A případně podotázka – a jak moc tyhle nástroje využívá v současnosti?

Petr

Já možná začnu tou první otázkou. Má obrovskou moc. Díky tomu, že se významnou mírou podílí na financování prakticky veškerých projektů nebo významného portfolia projektů, který se tady realizujou, ať jsou to stavební… Ať už jsou to jakýkoliv investiční… Ať už jsou to třeba nový firmy, který vznikají a potřebují kapitál… Tak typicky jdou za finančním sektorem, aby ty peníze získali. A když třeba banka konkrétně tedy vám řekne: „Naše strategie není investovat do třeba cole mining industry. Na shledanou.“ Tak vy ty peníze nezískáte. Nebo minimálně nezískáte takovým způsobem. Možná pro vás budou výrazně dražší a vy je dokážete získat, ale ty peníze získáte výrazně dráž, než byste je získal u tý banky. Pak je otázka, jestli se vám realizace takovýho projektu vyplatí nebo nevyplatí. Takže ty jejich nástroje nebo ta jejich síla je velká.

Jaký ji aktuálně využívají? To je samozřejmě jiný téma. My se k tomu možná dostaneme trochu později v té diskuzi, protože to je téma o tom, jak hodně banky vědí o tom, jak vypadá jejich portfolio z pohledu uhlíkový stopy nebo z pohledu obecně jakoby dopadů na životní prostředí, protože ono je vcelku jako jednoduchý říct: „Nebudeme investovat do právě třeba těžby hnědého uhlí nebo černého uhlí…“ Ale to pořád ještě neříká jak vlastně náročný moje portfolio (tzn. klienti, projekty, který já jsem podpořil) z pohledu dopadu na životní prostředí je. Protože to není jenom o uhlí nebo není to jenom ta jedna špatná industry, ale těch odvětví, který mají dopad na životní prostředí je řada. Když se podíváte, kde já ty informace najdu? A teďka se bavíme o obrovských institucích jako je banka, která ještě nějaký informace třeba poskytuje nebo aspoň sbírá, ale ty banky jsou závislí na tom, jaký data sbírají jejich klienti a jak tady ty data jsou nebo nejsou dostupný, protože nejen pro ty banky, ale obecně prostě pro finanční trh je teďka strašně složitý zodpovídat takovýhle typy otázek jako: „Co máme udělat pro to, abysme třeba snížili naši uhlíkovou stopu?“

Petr

Protože vlastně nevědí, jaká je jejich uhlíková stopa. Ty data se asi doteď moc nesbíraly.

Petr

Přesně tak. Ono těžko můžete měnit něco, co nedokážete měřit. A nemůžete si ani stanovit cíl, kam se chcete posunout. Můžete říct relativní cíl. Chceme ji snížit o 50 %. Ale pořád nevíte, co snižujete. Takže tohle určitě je obrovská výzva, která stojí nejen před bankama nebo nejenom před finančním trhem, ale stojí obecně před tím trhem jako celkem - vůbec mít k dispozici takový data a potom se můžeme bavit o tom, jak s nimi pracovat a co budeme měřit nebo co nebudem měřit, co budeme snižovat nebo nebudeme snižovat apod.

časová známka: 16:41

Petr

Je to něco, co banky aktivně řeší nebo spíš se tomu vyhýbají? Nebo je to takový jako… V jakým je to stavu teď?

Petr

Já se trošku usmívám, když se ptáte, protože ta odpověď není jednoduchá. Ta odpověď by měla začít - záleží, v jakém regionu se ptáte. Je obrovský rozdíl mezi samozřejmě Západem a západní Evropou a regionem střední a východní Evropy. Je velký rozdíl mezi státy, kde se platí eurem a tam, kde se neplatí eurem a i významně se na tom podílí i přístup vlastně národních centrálních bank. Tam je krásně vidět dvě země, který neplatí eurem - Česká republika a Maďarsko, kde maďarská centrální banka je extrémně aktivní a vlastně přebírá regulace tak, jak je vydávají ty evropský centrální instituce, tak je přebírá a implementuje vlastně do národních regulací tzn. že přestože Maďarsko není součástí evropský měnový unie (neplatí eurem), tak bude mít velmi podobný regulace. Česká národní banka, řekněme, má trochu jakoby pozvolnější přístup, takže to je mnohem víc o tom, jak se k tomu staví samotný banky, případně, jak je k tomu tlačí třeba jejich mateřský společnosti. Takže to je taková zeširoka pojatá možná ne odpověď, ale příprava spíš na tu odpověď. A teď jak se k tomu banky staví nebo co aktivně dělají. Zase i v tý Evropský unii nebo v tý evropský měnový unii je to hodně řízený regulací. Evropská centrální banka požaduje od bank, který spadají přímo pod její supervizi (to jsou právě banky evropský měnový unie plus nějaká sada dalších bank), tak od nich požaduje, aby udělaly stres testy.

časová známka: 18:32

Hana

Stres test je nástroj, kterým banka mapuje svoje rizika. Banka si položí například následující otázku: „Jak moc by ovlivnilo naše investiční portfolio, kdyby produkce uhlí skončila do roku 2030?“ No a podle toho vyvažuje, kam své peníze dává.

Petr

Evropská centrální banka požaduje od bank, aby udělaly klimatický stres testy, vlastně na začátku tady toho roku, který zase nejsou úplně jako super postavený na datech, protože data neexistujou, ale aspoň dají nějakou představu jaký má banka podíl na těch, řekněme, nejšpinavějších odvětvích.

Petr

Kdybych řekl, že tyhlety, řekněme, environmentální otázky jsou jako stěžejním tématem ve finančním sektoru. Přeháním nebo to podhodnocuju? A teď fakt jako spíš jaká panuje nálada mezi těmi lidmi, kteří se o ty věci starají?

Petr

Co bude zajímavý, bude objem peněz, který vlastně do ekonomiky poteče skrze Green Deal, protože ten objem peněz bude obrovský. Odhady se různí, ale co jsem viděl v jedné ze zpráv, která byla právě teďka po Londýně, respektive Glasgow, tak ten objem peněz se odhaduje ročně na nějaký jakoby rozpočet Spojených států, to znamená obrovské množství peněz, který jakoby celosvětové poteče do ekonomiky právě v souvislosti s financováním změn, který souvisí s Green Dealem a s financováním změny ekonomiky tak, aby byla sustainable, aby byla jakoby environment minimálně neutral. Tam samozřejmě banky budou hrát obrovskou roli. Samozřejmě budou chtít hrát obrovskou roli, protože to pro ně bude znamenat i poměrně významný dopad do jejich zisků a tady v té oblasti se samozřejmě budou chtít zapojovat i bez ohledu na to, že na ně třeba bude tlačit regulátor, protože to bude významnou součástí jejich byznysu.

časová známka: 21:10

Petr

Je finanční sektor jako sektorem, který čelí nějakým rizikům v souvislosti s tou dekabonizací? protože já si říkám, když jsem zemědělec, tak asi mám nějaký výzvy před sebou. Když jsem automobilka, tak asi taky. Když sem elektrárna, tak asi taky. Když jsem, nevím, nějaký jiný podnik, tak možná tolik ne. A tak, jak je na tom vlastně finanční sektor. Tam takovou otázku jako: „Čeho se bankéři bojí?“ Jestli něčeho… Je něco, čemu se snaží vyhnout? Čemu se snaží předejít?

Petr

Bankéři se v této oblasti asi budou bát spousty věcí. Jako obrovská výzva, která… Už tady mockrát zazněla, která je čeká, je změna regulace. Ono se to tak jakoby zvenku nezdá, ale pro ty banky je to nebo nejen pro banky, ale pro všechny ty instituce, který se pohybují v oblasti finančního sektoru, tak je to obrovský dopad. Jako to množství těch regulací který se na ně teďka řítí je obrovské a je větší, než byly regulace nebo minimálně stejně velké, jako byly regulace po krizi v roce 2008, kde se zásadním způsobem měnil přístup bankovnictví ke kreditním riziku. Přístup k tomu, jakým způsobem financují a vyhodnocují svoje zákazníky. Tak když se podíváte na to množství těch regulací, který v tuhlenctu chvilku víceméně postihují jenom to, jak jsme na začátku zmínil tu zkratku ESG (Environmental Social Governance), tak vlastně postihuje to Éčko. Teď se k tomu přidají ještě ty jakoby Social related regulace a ty finanční instituce budou muset investovat obrovské množství peněz a času, aby vůbec byly schopny ty regulace zprocesovat a začlenit do svých standardních procesů. Takže to je jakoby první strach těch bankéřů, co já bych řekl minimálně teďka v České republice, na co se budou nejvíc koukat, jaké regulace na ně půjdou, co budou muset změnit a co budou muset a co budou moct a pak se budou rozhodovat, kam dává smysl investovat čas i peníze.

Ta další věc, kterou se bojí nebo já bych se bál, kdybych byl bankéř, je nejasnost těch regulací. Vemte si, že už dneska víceméně ty centrální instituce od spousty těch bank chtějí vyhodnotit, jak mají nebo nemají „zelené“ portfolio. Chtějí, aby začlenili vyhodnocování environmentálního rizika vůbec do procesů ověřování jestli poskytnout nebo neposkytnout úvěr, ale ještě jim nikdo neřekl, jestli třeba jádro nebo plyn budou nebo nebudou „zelené“. A tohle je velmi těžký tady v tom čase vlastně být schopen ten proces upravit, když třeba ty kritické otázky nejsou zodpovězeny.

časová známka: 24:04

Petr

Jaké jsou ty legislativní rámce, ty regulace, které jsou teď ve vzduchu, nebo které očekáváme, že přijdou?

Petr

Tak ono je to strašně moc zkratek, takže asi nemá cenu se do toho pouštět ve velkém detailu. Já teda možná zmíním jenom pár. Ten první a to je vlastně ta regulace, která bude dávat rámec do velký míry všem ostatním regulacemi je něco, co se nazývá taxonomie. A je to v zásadě klasifikace jednotlivých produktů a projektů podle toho, jestli jsou nebo nejsou „zelené“. Takže tohle přesně bude ten rámec, na jehož základě potom jednotlivé, ať už podniky anebo banky nebo jakýkoliv jiný finanční instituce budou schopné vůbec si říct: „Část portfolia máme v takto zelených produktech, část máme v produktech, které nejsou ani „zelené“, ani „hnědé“, ale jsou někde na pomezí a část máme v těch, které jsou označeny jako špinavé, hnědé nebo jakkoliv to budeme nazývat.

Petr

Já když vás teď poslouchám, tak vždycky, když řeknete jestli to je nebo není zelené, tak se miv hlavě rozsvítí taková žárovk – No ale co to znamená zelené? Co se tam bude počítat, podle jakých kritérií, jaký budou ty proměnný, který se budou sledovat… A o je asi ta taxonomie, o který mluvíte. To je to, co je potřeba rozhodnout.

Petr

Přesně tak. To je právě ta taxonomie, která bude klasifikovat jestli, já nevím, třeba fotovoltaická elektrárna je „zelená“ nebo není „zelená“, jestli plyn nebo plynová teplárna je nebo není „zelená“ a na základě toho potom do budoucna, což zase možná se vrátím k té otázce, čeho se bankéři bojí… Protože teď je spousta těch regulací spíš zaměřená na to, aby si banky uvědomily, jak „zelené“ nebo jakoukoliv barvu budeme používat, je nebo není jejich portfolio. Ale ještě jim nic nanakazuje. Ještě neříká, že jejich Green ratio, musí být X. Jenom říká: „Musíte si ho měřit.“

Ale v nějaký okamžik přesně tihle regulátoři potom přijdou a budou říkat: „No a pokud je větší než nebo menší než, tak třeba budete muset držet větší množství kapitálu.“ To znamená budete vydělávat míň peněz. A tohle je něco, co zase není ještě jasný, jak bude vypadat, ale je jasný, že dřív nebo později přijde, protože to bude ten obrovský incentiv pro organizace. Protože tam najednou, pokud někdo přijde za bankou a řekne jí: „Pokud budeš mít víc, než 10 % nezelených nebo hnědých produktů a projektů ve svém portfoliu, tak budeš mít kapitálovou přiměřenost třeba o 1 procentní bod vyšší, než všechny ostatní banky.“ A to je obrovská nevýhoda na tom trhu a pro tu banku, to má obrovský dopad. Takže tohle je pak ta změna, kterou říkám - není jasný, jak bude vypadat, ale je jasný, že přijde a bude do značné míry vstupovat do strategií těch jednotlivých bank. Jestli bude dávat smysl si držet nebo nedržet nějakou část svého portfolia právě v těch jakoby „nezelených“ nebo špinavých investicích.

časová známka: 27:29

Petr

Takže ta první část se týká klasifikace, jak vůbec dokážeme poznat, jestli daná věc je nebo není „zelená“. Druhá věc se týká reportingu. Jinými slovy dat. Aby vůbec existovaly data k tomu, abyste mohli posuzovat, jestli máte nebo nemáte „zelený“ portfolio. No a další regulace se budou týkat právě jak práce třeba s klientama – to je to, co jsem zmiňoval. Jaké informace budete muset klientům předat, aby se dokázali rozhodnout o tom, jestli chtějí nebo nechtějí investovat třeba do produktu, ať už je nebo není „zelený“, ale aby to rozhodnutí bylo na něm. Aby měl ty vstupy pro to, aby se dokázal rozhodnout apod.

Petr

Kdo jsou vlastně ti klíčoví lidé? Kdybych já si řekl, že zasvětím svůj život tomu, že ovlivním finanční sektor, aby byl zelenější, tak má vůbec smysl se bavit třeba s nějakou českou bankou? Případně s kým v té bance? Anebo je to o tom, hele, stejně se to bude řídit tím, co udělá Evropská centrální banka, jaký regulace nastaví, takže nesnažte se jako klienti oslovovat svoji banku, protože ona s tím, ve výsledku nic neudělá? Kde jsou ty pákový body? Kde jsou ta místa, ve kterých se dá něco změnit?

Petr

To je velmi dobrá otázka. Já na ni asi odpovím jako trošku lišácky. Myslím si, že největší vliv by mělo, kdybyste nastoupil do centrální banky. Díky tomu, že my nejsme vlastně pod přímou supervizí ECB (Evropská centrální banka), tzn. u spousty regulací bude záviset, jak se k tomu postaví naše centrální banka, tak ta bude mít významný dopad na to, jak reálně potom český banky budou zapracovávat vlastně požadavky, který z Evropy půjdou. Ale na druhou stranu zase nutno říct, že český banky, i díky tomu, že jsou vlastněný zahraničníma entitama, tak to není tak, že by čekali až s něčím přijde centrální banka. Ono je to teď hezky vidět, možná jste zaznamenal, banky teďka připravili v rámci bankovní asociace jednotný dotazník. Právě třeba proto, aby ke klientům přistupovali společně. Aby to nebylo tak, že jedna banka si vymyslí nějakou sadu otázek a druhá ji nebude používat a podobně, ale aby měly nějaký společný přístup. Tady ten dotazník budou používat k tomu, aby určili, jak daný projekt, daný klient je vlastně compliant právě s tou ESG představou nebo ESG politikou.

Takže tohle je něco, co ty banky u nás dělají společně, protože vědí, že se tam musí posunout tzn. snaží se zaujmout nějaký společný stanovisko nebo najít nějaký společný stanovisko v rámci bankovní asociace, aby prostě na tom trhu nebyl nějakej zmatek nebo každá banka k tomu nepřistupovala jinak, protože zatím chybí nějaký instrukce od tý jakoby centrální banky. Do značné míry třeba v Čechách já si myslím, že to opravdu bude hodně ovlivněný tím, jakou politiku zvolil zvolí ty mateřský společnosti, protože těžko asi si Société Générale zvolí nějakou „zelenou“ politiku, ale nechá Komerční banku, aby investovala do „nezelených“ produktů, protože potom by v nějakým konsolidovaným reportingu musela říct: „My tu máme entitu, která je velmi významná ve střední Evropě, která prostě nesplňuje naši zelenou politiku.“ Takže nemyslím si, že by naše banky měly nějakou obrovskou jako míru…

Petr

Autonomie. Nebo něco takovýho…

Petr

Tady v té oblasti si myslím, že ne. Že díky tomu, že ten regulátor typicky potom kouká na skupinu, nekouká na jednotlivý entity, tak prostě ta skupina bude mít nějakou politiku.

časová známka: 31:01

Petr

Když si tady tak budeme představovat, že vy jste banka a já jsem váš klient, který k vám přichází a mám už u vás nějaký projekty financovaný a teď chci další. A teď chápu, že jako to, na co mě máte ptát, asi přijde v těch regulacích… Ale jak byste se mnou třeba jako banka pracoval teď? Případně kdybych jako bankéř přišel za váma a zeptal se: „Hele, potřebuju poradit. Mám tedy skupinu klientů, kteří asi nebudou do budoucna úplně zelení, já úplně nevím, jak se jich mám na to ptát, zároveň se chci připravovat…“ Jak by to probíhalo, co byste poradil?

Petr

Tam samozřejmě potom bude potřeba pomoct těm firmám vydefinovat, co musí splnit, aby jejich projekt byl označen jako „zelený“. To je typ práce, kterou určitě konzultační firmy jako PwC budou dělat. Protože samozřejmě nebude jednoduchý často to splnit, bude potřeba přijít s nějakým mixem…

Petr

Úprav… Opatření… Přizpůsobení se…

Petr

Přesně tak. …které i projekt, který by sám o sobě „zelený“ nebyl, tak do toho jakoby ten „zelený“ aspekt rozumně dostanou.

Petr

Takže, jen jestli to chápu správně, asi se nedá očekávat, že byste mi řekli: „Prosím vás, zavřete to, my vám žádný peníze nedáme,“ ale spíš bude ta spolupráce probíhá v tom: „Podívejte se, ten váš projekt teď vypadá takhle. Potřebovali bychom podpořit nějakou „zelenější“ složku, což se dá udělat třeba tímhle, tímhle, tímhle a potom vám ty peníze dáme. Nebo potom máte šanci sehnat financování.“

Petr

Ono to bude asi obojí. Asi bude záležet na tom, jakou strategii si která banka zvolí. A koneckonců i dneska, bez všech těch regulací, i na českém trhu jsou banky, který mají nějakou strategii z pohledu odpovědného financování. A třeba už teďka jsou rozhodnuté, že nefinancujou do cole mining industry. Tím pádem, když tam vy jako těžař přijdete a řeknete: „Já bych chtěl peníze.“ Tak ta banka vám řekne: „My vám je nedáme.“ A tím ta diskuze končí a teď je otázka spíš, pokud ale ty banky se takhle vyhraní vůči konkrétním třeba odvětvím nebo vůči konkrétním typům projektů, tak tam asi nebude moc diskuze. Ale pak bude určitě nemalá sada projektů nebo nemalá sada odvětví, kde ta diskuze bude. Kde to bude o tom ano, my vás dokážeme zafinancovat, ale pokud… Takže spíš bych čekal, že to bude kombinace, ne že to bude jako že ta banka vždycky za každou cenu bude hledat způsob, protože určitě bude mít strategii, která bude říkat: „Tady ty odvětví třeba ne.“ Nebo „Tady ty produkty třeba ne.“ A pak tam bude obrovská zóna právě pro hledání tý cesty. Pokud bude schopen ten klient nebo ten daný projekt naplnit nějaký parametry, tak ta banka třeba bude ochotná ty finance na něj poskytnout.

časová známka: 33:50

Petr

Může tohle celý nějak ovlivnit běžný člověk? Běžný spotřebitel? Když si představím – tak já jsem si našetřil z výplaty sto, dvě stě tisíc a teď bych je chtěl někam jako schovat, aby mi neztrácely hodnotu. Má vůbec smysl nad tím nějak přemýšlet? Nebo může něco dělat opravdu jako obyčejnej člověk se svými penězi tak, aby třeba podpořil nějakou zelenou transformaci nebo je to spíš o tom – hele, ty změny dějí jinde?

Petr

Možná řeknu, jak na to koukám já, protože zase nebudu mít jako univerzální odpověď. Ale tak, jak na to koukám já, tak určitě pokud se třeba bavíte o financích, o investicích, tak to určitě můžete. Jak jsme se na začátku bavili, že právě investiční fondy často už teďka připravují fondy, které jsou čistě zaměřené na to, že investují buď už teďka „zelené“ produkty, anebo třeba přechod k „zeleným“ produktům tzn. dodávají peníze těm institucím které teďka „zelené“ nejsou, ale chtějí se stát „zelenými“, takže vlastně zafinancují tady ty jejich projekty. Takže to vy, jako koncový spotřebitel určitě můžete udělat, že se rozhodnete, že budete dávat peníze… Pokud si ukládáte peníze na důchod nebo na nějaký jakoby další investice v budoucnu, tak že na to budete využívat takovýhle zelený fondy nebo zelený produkty.

Ty banky i ostatní finanční instituce už teďka chodí na trh s produkty, které označují jako „zelené“ a součástí těch regulací mimochodem je i snaha zamezit něčemu, čemu se říká greenwashing – to znamená jako přebarvení na zeleno něčeho, co reálně zelený není. Takže i ty regulace vlastně pomůžou v tom, že když za váma daná instituce přijde a řekne, že tohle je fakt „zelenej“ produkt, tak vy budete moct věřit tomu, že to je „zelený“ produkt, protože je nad tím poměrně jako jasně definovaná regulace, která neumožňuje moc velkou interpretaci toho, co je „zelený“ produkt.

Petr

Děkuju moc. Díky za rozhovor.

Petr

Já taky moc děkuju. Hezký den.

časová známka: 35:55

Hana

Tak tohle byl rozhovor s Petrem Chadimou z konzultační firmy PwC a tímto velmi děkujeme, že nás provedl změnami, které finanční sektor v nejbližších dnech a v nejbližší době z hlediska změny klimatu čekají.

Petr

Já posílám díky i za sebe. Jakože přišlo mi, že ten rozhovor měl hrozně hezkej flow a vůbec přivítání v té firmě bylo pěkný. Tak teď nechci dělat nějakou velkou reklamu, ale jenom říct, že jsem si to užil a přišlo mi, že to povídání bylo hezký. A možná rovnou udělám reklamu na to… Ne na jejich firmu, to jsem slíbil, že dělat nebudu, ale udělám reklamu na náš bonusový rozhovor – bonusový kanál. Protože pokud vás zajímá s Petrem Chadimou celý, nesestříhaný rozhovor, tak zase ho dáme do kanálu 2050: Bonusové epizody. Najdete na Spotify, Apple podcasts, všude… Takže můžete si ho pustit. Odkaz najdete i v bonusových materiálech k této epizodě na našem webu, takže pokud by vás zajímalo ještě víc od Petra, poslouchejte, bude to tam.

Hana

Díky za předání toho bonusovýho materiálu. A já mám takovou shrnující otázku, vlastně zvědavou. Když jsi ten rozhovor vedl a teď, když jsi to znovu slyšel… Co je to, co sis z toho odnesl? Co tě jako nejvíc zaujalo?

Petr

Vlastně asi hodně věcí. Já mám dojem, že když jsme ten rozhovor nahrávali, tak jsem měl dojem, že to hezky plynulo, ale vlastně jsem se toho moc novýho nedozvěděl, ale pak když jsem to poslouchal znova, tak jsem si uvědomil, wow, to bylo vlastně nabitý informacema. Takže takže vlastně nakonec hodně si odnáším. Asi největší věc pro mě je to, že teďka už vím, v jakým stavu to vlastně je. Že v tuhle chvíli banky a investiční společnosti vlastně ti nemůžou říct, jak moc mají zelený portfolio, protože to sami neví. Protože neexistuje taxonomie, neexistuje metodologie, která říká, co je a co není zelený na té evropské úrovni. To je třeba velká věc! To znamená… Já jsem si říkal, proč to banky jako nezveřejňují, proč mluví o detailech nebo proč dělají jako zelený kampaně, který tak jak vypadají na oko, ale neřeknou nám, co teda mají „zelenýho“ v tom portfoliu! Ale oni vlastně neví, protože se to prostě teďka teprv zjišťuje, začíná se to reportovat. Tak to byla jako velká věc pro mě, že to už vím, no.

Hana

Mě zaujalo to, že teďko nově se ty banky a pojišťovny a další finanční instituce vlastně musí povinně zajímat o to, co mají v portfoliích a jaká rizika z hlediska klimatické změny jim a jejich klientům hrozí a podle toho se také o ty klienty starat, případně podle toho taky ty nové klienty přijímat. No a zrovna když jsem přemýšlela nad tím, kdy moje banka začne být udržitelná tak si říkám: „Aha, tak moje banka ssi není moje banka, ale je součástí vlastně nějaké větší nadnárodní skupiny. Tudíž vlastně brzo, protože ta nadnárodní skupina to asi začne řešit relativně brzo skrz to, že patří mezi ty jako větší banky.

Petr

A s tím související pro mě je to, že když budu chtít za to lobbovat v něčí kanceláři, tak asi nemá smysl chodit na pobočku v Brně do Komerčky, protože ta o tom ve výsledku zas tolik nerozhodne. Možná má smysl jít do České národní banky, anebo pak jít za tou mateřskou společností do Francie.

Hana

No, a když už je řeč o těch velkých rozměrech a mateřských společnostech, tak mě ještě zaujalo i to, že pro finanční sektor fakt, že do ekonomiky Evropské unie poteče spousta peněz skrz Green Deal, je vlastně super zpráva. Určitě toho budou chtít být součástí.

Petr

Já kdybych měl ještě za sebe vypíchnout poslední věc asi, tak je to asi to, že se ty regulace, které právě teďka přicházejí a banky a pojišťovny atd. se jimi budou muset řídit, tak že vlastně směřují dost přímo na to snižování nějaké uhlíkové stopy. Že vlastně banky opravdu musí vypočítat, jak moc zelené, v uvozovkách, je to jejich portfolio, a když bude málo „zelené“, tak za to prostě budou platit, nebo je to bude stát peníze. Takže opravdu se dá očekávat, že jako investovat špinavý byznys do budoucna není úplně dobrá strategie, protože to tu banku bude stát peníze a tím pádem ta banka samotná bude asi tlačit na svoje klienty, aby měli čistší byznysy.

Hana

Zní to jsme si to odnesli fakt hodně.

Petr

Jo, máš pravdu, zároveň bych chtěl připomenout ještě jednu věc pro vás, kdo nás posloucháte. Pokud byste k tomu chtěli vy osobně přispět a nemáte zrovna velký byznys nebo nevlastníte nadnárodní společnost bankovní… Tak pořád můžete se podívat na to, kam třeba odložit své peníze, pokud máte nějaký úspory, pokud investujete, pokud šetříte na důchod, tak už teďka jsou produkty… Už jsou teďka fondy, který třeba zaměřují třeba na elektromobilitu nebo na čistou energetiku nebo na sociálně udržitelné společnosti a do těchto produktů finančních vlastně tam můžete spořit, můžete investovat a tím ovlivňovat to, že ty zelený, čistý, dobrý byznysy budou dostávat víc peněz.

Hana

A budou tak víc podporovaný.

Petr

Tak přátelé, to je od nás dneska všechno. Díky moc, že jste nás zase poslouchali, budeme na vás těšit zase u další epizody podcastu 2050. Loučíme se s váma ze studia, mějte se krásně.

Hana

Ahoj.