16: O lesích a jejich obnově po kůrovcové kalamitě s Matějem Šaškem

časová známka: 00:01

Matěj

Jasný. A vožínáte letos dvakrát, nebo vám to vyjde najednou? Jo, jo, jo glyfosátem. A ještě poslední číslo zasázení, jak platíte? Jo. Jasný dobře, tak já děkuju. Já bych se vám ještě ozval. Já právě nemůžu, mějte se, nashle.

časová známka: 00:40

Petr

Dnešní epizoda podcastu by se dala považovat za takový záznam z výletu na Vysočinu.

Vendula

Nedávno jsme v rámci projektu Fakta o klimatu publikovali články o tom, proč umírají smrkové lesy a jakou roli v tom hraje klimatická změna a jak přemýšlet o obnově. A taky několik grafik, které zobrazují, jak velká plocha lesů v posledních několika letech kvůli kůrovci padla. Všechny je najdete na webu bonusových materiálech této epizody.

Petr

Z jedné z těch grafik je například vidět, že kdybychom všechny lesy, které byly vykáceny mezi roky 2016 a 2020, poskládali do jedné plochy bylo by to 1500 km² tedy obdélník 56 × 26 km.

Vendula

A tato data a vědecké články jsme chtěli doplnit o pohled člověka, který obnovu svých lesů sám prakticky řeší. Ne jako akademický vědec, ale jako hospodář.

Petr

Proto jsem se vydal se svými kolegy Ondrášem Přibylou a Jirkou Lněničkou na výlet na Vysočinu za Matějem Šaškem. Ten hospodaří s rodinou na statku v Rančířově u Jihlavy, kam se před osmi lety vrátil a svoji tehdejší akademickou kariéru vyměnil za hospodaření na polích a v lesích. Dnes Matěj obdělává 200 hektarů orné půdy, 200 hektarů pastvin a 100 hektarů lesa. Povídali jsme si s ním o tom, jaké byly historické příčiny toho, že prakticky o všechny svoje lesy přišel a hlavně o tom, co všechno obnova lesů obnáší a jak o budoucnosti svých lesů přemýšlí. Kromě toho, že nás pohostil u sebe doma na statku, kde jsme vedli dlouhý rozhovor právě o jeho lesích, tak nás vzal taky do terénu, aby nám svoje lesy nebo spíš to, co z nich po kůrovcové kalamitě zbylo, ukázal přímo v přírodě.

časová známka: 02:36

Jirka

To je teda plocha.

Ondráš

No to vypadá, že jako všude kolem jsou pouze ty holiny s občasným modřínem nebo borovic.

Jirka

Opravdu to vypadá jak ty přesličky a jen odkud vykoukne nějakej brontosaurus.

Ondráš

Ale ne támhle je, támhle je lesík mladých smrků. To je tak dvacetiletý?

Matěj

Dvacet, třicet let. To je zase ze zmlazení, kdy se tam objevila nějaká díra.

Petr

Jaká je to tak plocha, to co tady vidíme teďka, když vezmu taj tu paseku tak je to jako… já si furt měřím ty fotbalový hřiště, ale jako opticky to úplně nedávám.

Matěj

Já si myslím, že takhle v tý výseči, že vidíme třeba 5 ha.

časová známka: 03:30

Petr

Když jsme kolem poledne do Rantířova přijeli, pohostil nás Matěj u sebe na statku. Než jsem si nachystal mikrofony a roztahal po celé místnosti kabely, uvařil Matěj čaj a my jsme zasedli ke stolu a začali si povídat.

Matěj

Já jsem teďka posledních 8 let už na plnej úvazek převážně zemědělec do toho trochu fušuju i do lesnictví a je to rodinná záležitost, kdy teď jsme na statku v Rantířově u Jihlavy, kterej koupil můj praděda v roce 1927. Jsem tady se sourozencema, dvěma sestrama vyrůstal odmalička, pak jsem zmizel na pár let za studiama, dělal jsem chvíli nějakou akademickou dráhu a pak už rodiče naznali, že zábavy bylo dost v roce 2013 jsem se sem vrátil.

Ondráš

Jak se vlastně stalo to, že tu byl les, který byl čistá smrková monokultura. Je to, jsou to ty generace tvých dědečků, kteří to zasázeli, anebo to prostě tak nějak přešlo?

Matěj

To je dobrá otázka, protože v tom je ten les specifickej, že většinou se jako dneska je oblíbený odkazovat do doby komunismu, jak se to tam zkazilo všechno to zemědělství a podobně, ale co se lesa týče, tak to má mnohem delší historii a prostě to sahá i k těm mejm předkům, kteří takhle hospodařili, protože to byly osmdesáti, stoletý lesy v podstatě z doby ještě předtím, než sem moje rodinná přišla i vlastně ten můj praděda ten smrk zjevně ve velkým sázel, že taj není náznak nějakých porostů jinýho složení. I si to od dědy pamatuju z vyprávění, že když to kupovali tak, že to byl jeden z rozhodujících faktorů, že tady byl perfektní smrkovej porost s velkou hodnotou, ale je třeba říct, že v tom jejich období nebo vůbec osmnáctý, devatenáctý století, kdy ke vzniku těch monokultur smrkovejch docházelo, tak to nebylo špatný rozhodnutí. Oni byli vlastně v podobný situaci jako my dnes, že měli obrovský holiny a hledali něco, co tam vysázet a ten smrk je pro tohlencto velice dobrej, protože je to světlomilná dřevina, na těch holinách dobře odrůstá, spousta původních dřevin jako jedle nebo buk mají v takovýmhle prostředí obrovskej problém vyrůst.

Petr

Jak Matěj dál, vysvětluje, tak smrk má, ale i další výhody.

Matěj

Tak on vlastně donedávna ten smrk neměl vůbec chybu, protože dobře roste. Zvěř ho nežere, to je druhej důležitej faktor, nebo jenom omezení oproti ostatním dřevinám. Rychle roste, to snáze i za 60 let, pokud ho budete pěstovat na řídko, tak už můžete mít porost a je to technicky perfektní dříví, co se zpracování týče, a to dávám vždycky příklad, kterej nevidíte možná na papíře nebo ani v lese si ho neuvědomíte, když stojíte pod bukem, tak vidíte pěknej širokej kmen, ale on jde někde třeba do osmi do 10 m. Uříznete 2 čtyřky 3 čtyřky, kdežto ten smrk má třeba 36 m na vejšku tý kulatiny, což z lidský perspektivy když stojíte v lese - nevnímáte, až když tam je ten dřevorubec nebo ten stroj, teď vidíte, jak je ta kláda nekonečná, tak si uvědomíte, že ta výnosnost toho smrku je obrovská.

Matěj

Tady se říká, že ten smrk rostl v celý Evropě nejlíp, protože tady bylo teplo na rozdíl od jeho přirozenejch podmínek, takže z toho, já tomu říkám kupecký počty, z toho jako primitivního ekonomickýho pohledu to tady bylo fantastický, že ten smrk tady rostl 2× tak rychle, než na horách, kam patří, ale samozřejmě s tím množstvím srážek, který tady byly, je to jako na štíru nebo na limitu a teď, když nastalo prostě období sucha , oteplení a podobně, tak se stalo to, co asi všichni, kteří o to být nějak zasvěcení předpokládali, možná to nečekali tak brzo, ale určitě to není překvapení a není možný to svádět brouka nebo státní lesy, jako tam jsme nyní asi úplně všichni.

Petr

Možná teď stejně jako přemýšlíte nad tím, proč se tak dlouho pořád dokola sázeli smrkové monokultury a jestli se, jestli se vlastně vědělo už tenkrát v dobách, kdy se o les staral Matějů děda, smrková monokultura může být do budoucna velký problém.

Matěj

Myslím si, že už to bylo jako běžná věc, o který se mluvilo, přicházela do běžné praxe, ale je to něco, s čím se špatně plánuje, tam si myslím, že ten komunismus prostě s tím státním plánováním se vrátil zase o tu generaci zpátky. To je to uspořádání, který tady platí dodneska, takzvanej les věkových tříd, kdy chodí taxátoři po lese jednou za 10 let, projdou celej ten les a vždycky se těžilo na těch pasekách, který měly třeba půl hektaru, dneska ze zákona maximálně hektar, ale dřív byly ty paseky klidněji větší, takže vy to můžete představit, že v tom vzrostlým lese někdo vysekl nějakej obdélník, pokácel ho, vysázel ho a za rok ho udělal zase třeba o půl kilometrů vedle, takže celej ten les se potom skládá z těch obdélníků nebo z nějakejch tvarů různě starejch stromů, takže to vytvářelo takovej systém pro nějakou evidenci, která už i v tom devatenáctým století byla velice jako zavedená nebo fungující.

Ondráš

To je vlastně hrozně zajímavý aspekt, že nějaká praxe se může uchytit, protože je administrativně výhodná, protože je prostě jednoduchá pro ty lidi, který to mají nějakým způsobem evidovat. A představa, že by tam bylo výběrné hospodaření, kdy prostě lesník zná svůj les, chodí tam denně, tak prostě řekne tenhle strom. Tenhle strom, ten už je zralej a nemusí řešit, jak je starej a nemusí evidovat průměrné stáří. Vlastně tohle by se hrozně blbě zanášelo do tabulek, hrozně blbě vykazovalo a to, že je ten les stejnověkej a že to jsou ty obdélníky, ve kterých jsme vždycky v tomhle roce jsme to zasadili tak teďka je to 20 letej strom, tak 20 letej les, tak to je vlastně administrativně hrozně jednoduchý.

Matěj

On si to musí člověk představit, že to má obrovskou výhodu i pro jako kvalifikovanou pracovní sílu, který bylo vždycky málo. Prostě pro mě to je dneska, prostě, když bych tam měl obdélník, řekl těm zaměstnancům ráno, dojeďte támhle nad krmelec a udělejte tam prořezávku, tak oni prostě mají ten obdélník danej a ví jednoduchým zadáním, v podstatě od toho člověk tam s ním ani nemusí bejt, ví, co mají udělat.

Petr

Hele tady jsou mladý smrčky, to je nějaký jako vysemenění?

Matěj

Jo. Hele tohlenco, to bych řek, že tady všude stál les, vysokej, a tady vznikla nějaká proluka, že tady třeba sfoukl vítr nebo něco takovýho. Nebo dřív byl jako opravdu zvyk, že jak se někde objevila dírka, tak správnej lesník to musel hned zalesnit. Mezera v lese je jako ostuda lesníka. Tak jak dneska žejo vzniká, nechme tam něco svýmu osudu. to je taky těžký, ta myšlenková změna, že tihlencti nejpečlivější, ti srdcaři, to jako z toho pohledu nějakýho přírodně blízkýho zemědělství dělaj nejhůř, protože oni budou nejdůslednější v tom vyřezat z toho každou břízu, každej strom, kterej tam nepatří, každej kousek prostě zalesnit. Takže lidi, který by tomu mohli dát nejvíc, a ty k nim přijdeš a řekneš, děláte to blbě, tak narazíš. To je jak v myslivosti, tak v tom lesnictví takovej univerzální princip, kterej brání nějaký myšlenkový změně na větší ploše.

časová známka: 11:38

Petr

Už jsme se tu dotkli tématu kůrovcové kalamity, jak teda ty poslední kůrovcové roky dopadly na Matěje na jeho lesy?

Matěj

My jsme těžili 1500 kubíků za rok a za poslední 2,5 roku jsme vytěžili 35 000 kubíků, což je pro představu…na kamion naložíte 25 kubíků, takže nějakých 1500 kamionů dříví, který -

Ondráš

1500?! Tisíc pět set?

Matěj

1500 kamionů, já mám takovej -

Ondráš

Za rok?

Matěj

ne, za 2,5 roku, ale prostě -

Ondráš

Za dva a půl…Ale stejně, to je.

Matěj

Ale stejně v tom extrémním roku, to prostě odsud odjelo 1000 kamionů, kdy já jsem musel ke každému prostě jít, bejt u tý nakládky, nějak si jí vybavit, teď v zimě vám zapadnou, takže tam stojíte třeba do půlnoci s traktorem je tam vláčíte, někde po lese, žejo, trháte tam, jako opravdu to jsou jako dost vypjatý a náročný situace, jako tímhlenctím množstvím si to vynásobit, to možná dělá jako lepší představu. A je to něco, co tady nebylo, žejo, pro nás dřív jako hospodaření v lese znamenalo, že jsem přijel harvestor. 1000 kubíků za 4 dny, bez problémů nebo tady byl tejden, vytěžil je, za 2 tejdny se to odvezlo, tím skončila těžba, pak to chlapi na jaře, ještě když byl sníh, nebo když se začalo dělat na poli, tak se to poklidilo. Bez problémů jsme s vlastníma zaměstnancema vysázeli pár 1000 stromků. A bylo to takový nenáročný. Dneska se snažím vysadit třeba 60, 70 tisíc stromků za rok.

Ještě jako tý finanční stránce věci, nás ta kůrovcová kalamita zasáhla v těch nejhorších letech 2018 a 2019, kdy se úplně zhroutil trh s dřívím, takže ta kulatina se prodává za 600, 700 Kč, přičemž za 300, 350 Kč ji vytěžíte. Tu vlákninu prodáváte za nulu, dá se říct, takže ta tržba z toho dříví je třeba 200 Kč místo 1500, takže kdysi pronásobíte ztrátu 1000 nebo 1 200 Kč na hektar těma 35 000 kubíků, tak je to 35 milionů, který během dvou let jako zmizeli. Ale na druhou stranu jako beru, že to je naše chyba, jako všech vlastníků lesa že se myslím, že tady bylo hodně lesníků odborníků, který tvrdil, že tohleto přijde, nedalo se tomu zabránit, ale myslím si, že několik majetků, který tomu už v devadesátých letech přistoupily, že tohleto se stane a dokázal se na to nachystat v tý podobě, že velkou část těch lesů přetvořili do nějakýho základů, kde o to vzrostlý dříví přišli stejným způsobem, ale dneska už pod tím něco roste a ty další roky pro ně budou mnohem snazší.

Matěj

Už dlouho žádný smrk nesázíme, asi 7 nebo 8 let, ale nejsem nějakej militantní vůči smrku, ale když máte v lese 95 % smrků, chcete ho nějak naředit, tak je pochopitelný, že ho nebudete sázet a i počítám s tím, že tady spousta smrků vyroste v tom, co sázíme. I nadále s tím počítám, že do budoucna prostě nějakou část -

Ondráš

Jakože vyroste samo od sebe, protože tam zůstaly ty semínka?

Matěj

Je velká zásoba semen a i tady je spousta semenáčků, že prostě v tom lese už někde nějaký malý roční stromečky byly. Vy je dneska nevidíte, oni nikde živoří v trávě, ale myslím si, že je tady ještě se spousta objeví.

Petr

Kůrovcové kalamitě se zabránit nedalo. Ale jak Matěj říkal, existovaly způsoby, jak se na ni připravit tak, aby ztráty byly alespoň co nejmenší.

Matěj

Já bych uvedl konkrétní případ, my jsme s tím začali několik let ještě před kůrovcovou kalamitou, že jsme začali dělat ty předmýtní probírky, to znamená ten les hodně proředit. Fungovalo to velice pěkně. Máme teda pár porostů takhle obnovenejch, kdy jednak se tam objeví to smrkový zmlazení a do nějakých těch náhodně vzniklejch kotlíku nebo nějakých proluk v tom lese můžete zase začít sázet tím dřeviny. A ten smrk trochu naředit. To si dokážu představit kdyby jsme dělali zkraje devadesátých let doteď, takže bychom byli schopni celou tu plochu aspoň nějak na tohleto nachystat. Zpátky k tomu, teď jakoby ten problém vznikne do budoucna, že my jsme vlastně vytěžili dříví budoucí a teďka po desetiletí bude chybět. Tady zbylo 30 ha porostů. Většina z nich jsou nějaký do 10 let něco vlastně ty nejstarší, co přežili, jsou čtyřicetiletý. Takže de facto já 30 let nebudu mít jedinou korunu z těchto 10 ha lesa, o který se musím starat.

časová známka: 17:00

Petr

Kůrovcová kalamita zbavila Matějovi pozemky v zásadě všech lesních porostů. Spoustu dalších lesníků potkala úplně stejná situace. My bychom se chtěli podrobněji zaměřit na to, jak na kůrovcových mýtinách probíhá obnova lesa, co je potřeba udělat pro to, abychom tam za pár desítek let měli nový les.

Kdybych měl celý proces vysvětlit lesnickým jazykem, tak by to znělo asi takhle. Na mýtinu zasázíme stromky, ono se nám to zabuří a musíme pak pár let pravidelně ožínat. Potom nastává čas na prořezávky a zdravotní probírky. Až za 80 let uplyne doba obmytí.

Tak, a teď si to pojďme postupně vysvětlit, co všechno vlastně znamená a co to obnáší.

Krok č. 1: Na mýtinu musíme zasadit mladé stromky.

Matěj

To období kdy můžete sázet je vždycky jenom měsíc na jaře, měsíc na podzim, takže -

Ondráš

Takže to vlastně nejde plánovat?

Matěj

Docela těžko, protože třeba na podzim se dá sázet, až když ty stromky projdou nějakým mrazem, aby ukončili tu svojí vegetaci, takže vy nevíte, jestli to bude na konci září, na konci října. A zároveň vám může začít mrznou, kdy prostě v mrazu sázet, nemůžete nebo nasněží. Je to něco, co se blbě plánuje. Teď zrovna, teď na podzim mi pomohla čipová krize v automobilovým průmyslu, že Jihlava je plná automobilových fabrik a součástky, který zčásti stojí, takže tady je spousta těch Ukrajinců, co dělaj v těch fabrikách volných. A já tomu říkám ukrajinský komando, že zaměstnanec můj, kterej - oni jsou většinou z té stejné části Zakarpatské Rusi - takže on prvně ráno dojede a pět kluků vysází za víkend 5000 stromků. To jen pro představ, s našima zaměstnancema byli zvyklí dělat 600 stromků za den. Jsou to jako opravdu dříči, a tohlencto mi pomáhá, jinak si to nedokážu představit..

Petr

O tom, jak sázením probíhá nám Matěj vyprávěl i v terénu.

Matěj

I cejtím tady z vesnice velká jako snaha, že chodí fakt hodně lidí, že by pomohli, že by šli sázet, ale to je zrovna ta nejmíň náročná činnost a zároveň docela dost práce jako odborná, takže já chci, aby to bylo udělané pořádně a je to fyzicky náročný, takže rád bych těm lidem rád nabídl vyžitý, ale pro mě to spíš komplikace.

Mě se vždycky líbí, když někde proběhnou v médiích, tam nějaká celebrita říká, jak pomohla přírodě, že doletěl někdo do Jižní Ameriky do deštnýho pralesa, tam vysadil 20 stromů, natočil o tom podcast třeba, video, vrátil se domů. Tak vždycky říkám, že můj zaměstnanec Vasil se svou ženou Táňou a jeho bratrancem Jurou vysadí 3 000 stromků za den a nikde se o tom nemluví.

Petr

Zpátky k našemu procesu obnovy lesa. Krok č. 2: zabuření. Zaboření znamená, že vám mýtina, teďka už plná malých stromků, zaroste trávou. Tu musíte pravidelně ožínat, tzn. prostě kosit, jinak vám mladé stromky zadusí.

Následně máte pár let klid, dokud nepřijde čas na krok č. 3: na první prořezávky. Na začátku totiž zasadíme stromků hodně, ale postupně až 9 z 10 mladých stromků odstraníme.

Matěj

Pro laika možná absurdní, že vy třeba vysázíte 8000 stromků po hektaru, ožínáte je, když vám dorostou do, já nevím, 15 let, tak jich půlku vyřežete a necháte je tam shnít. Řeknete si, proč jsem jichi teda sázel tolik, jestli jsem jich neměl vysázet půlku. Tam jde o kvalitu toho dříví, že když ho pěstujete od začátků nahusto, tak ty větve jsou jemný, netvoří se suky a ta hustota těch stromů nutí ty stromky se co nejvíc táhnout za světlem. Když byste je měli na řídko, tak oni sedí na zemi, rostou do šířky, aby pokryli co nejvíce.

Ondráš

Vlastně vznikal krátký kmen a sukovitý dřevo, takže to pěstování nahusto a tím pádem sázení mnoha stromků, který pak půlku seřežu i kvůli tomu, aby ty stromky šli do výšky a bylo z toho dřevo, který má jako slušně dlouhý prkna nebo trámy.

Petr

Dnešní moderní lesnictví už směřuje k tomu, že se stromy tak moc nahusto nesází. Částečně taky protože na prořezávání je prostě potřeba hodně práce. Dneska už tolik lidí na práci v lesích nemáme. Našim předkům se to ale tenkrát rozhodně vyplatilo.

Matěj

Oni prostě chtěli tu plochu využít co nejvíc a byla škoda, aby na tý ploše 10 let rostl plevel, nějaká tráva, když tam mohli pěstovat i ty slabý stromky, který oni potom zužitkoval. I ty souše, jak říkám, my dneska, když dáme prořezávku, pokud to nemá 10 cm, tak to prostě se nevyplatí z toho lesa tahat ven. Prostě se pořeže na kousky, aby se na tom nemnožili škůdci a nechá se to v tom porostu válet, ale dřív určitě nějaký slabší dříví si lidi nosili domů na topení, takže ten pohled byl jinej.

Petr

No a nakonec, až stromky vyrostou, nastane čas na krok č. 4: obmytí. Tzn. že uplyne doba, po které stromy skácíme a dále zpracujeme. No a už dneska, když sázíme, tak musíme myslet na to, jakým způsobem se asi za těch 80 let bude kácet.

Matěj

Já jsem přesvědčenej, že to, co sázíme už nikdo nikdy rukama obhospodařovat nebude. To budou roboti nebo nějaký stroje, že je potřeba k tomu i přistupovat. My teď, když sázíme, tak se snažím dělat v podstatě nějaký geometrický linky. Jakoby rozdělení toho porostu do nějakejch dílců, tak jak jsem zvyklej ze zemědělství, aby se prostě jezdilo rovně a byly toho co nejvíc schopný udělat stroje, tak si myslím, že to je potřeba takhle uvažovat i v lestnictví, že myslím, že dneska žije poslední generace dřevorubců, který budou rukama řezat motorovou pilou a babiček, který ožínají se srpem a stromky.

To jsou právě ty plochy, o kterých jsem mluvil. Můžem vlastně tudy sejít dolů. Tam, když se podíváte, tak opravdu se drápete když lezete nahoru, tak se musíte držet tý trávy. A teď si představte, že tam máte kácet stromy. Jako ti chlapi to umí, jsou na to zvyklí, ale já si myslím, že až doroste další generace stromů, tak že lidi už takovýhle fyzický práce nebudou ani schopný.

Já se teďka vlastně v těch posledních 20 letech, jako vidíte proměnu dřevorubce, že dneska toho většinu těch těžeb dělají stroje - harvestory. Na to potřebujete úplně jiný typ člověka. Nemusí mít dva metry a zvednout 100 kg jednou rukou, naopak…

Petr

Musí vydržet dlouho sedět na zadku.

Matěj

Takže počítačoví hráči možná mají velký uplatnění v lesnictví v budoucnosti.

Jirka

Možná, že budou řídit ty roboty, jo?

Matěj

Jo, to je opravdu, když v tom sedíte, tak to má takový úplně pidi joysticky, protože oni jsou strašně rychlí a je to hrozně citlivý. Když to trvá, to není nějaká páka, jako u nějakýho nakladače, protože on u toho mačká čtyři tlačítka, jezdí a vlastně těch funkcí dělá strašně moc.

časová známka: 25:11

Petr

Když jsme si povídali na téma obnovy lesa, tak jsme se samozřejmě zeptali i na to, kolik to celé stojí. Jaké jsou vlastně náklady na vypěstování lesa.

Matěj

Aby jste měli řádově představu jako o nákladech, výnosech v lese, v našich podmínkách, jako střední Evropy, asi se nebudu moc plíst, když řeknu, že přírůst na jednom hektaru je 10 kubíků 10 m³ dřeva za rok. Kulatina smrková dlouho se pohybovala někde okolo 2000.

Matěj

Po 2 000 Kč za metr, takže na hektar ten přírůst byl 20 000 Kč za rok. A to je něco, kam se s tím hospodařením musíte vejít. Teď, když bych to srovnal třeba se sázením, dneska sazenice stromků stojí okolo 10 Kč, pokud to bude třeba buk, kterej se sází, opravdu musí sázet na husto. Ovšem, jak jsem říkal, u smrku můžete jít na řídko. U toho buku opravdu do dlouhýho věku ho musíte pěstovat tak, abyste nějakýho kmenu dosáhli v tý hustotě. V podstatě 1 strom na metr čtvereční.,tak jste nás 100 000 korunách, jenom za sazenice. Plus dneska 4 Kč, 5 Kč bude sázení a dneska největší problém já vidím ve zvěři, kdy v podstatě jakoukoliv dřevinu kromě smrků, možná nějakých rychle rostoucích pionýrských dřevin, jako olše nebo bříza nejste schopný bez plotu nic pěstovat. Ten plot je obrovská položka, tam jsme zase na nákladu 60, spíš 80 Kč za metr. Bylo by docela hezký, když byste oplotili hektar, tak to máte 400 m po 80 korunách. 36 000 Kč nezní tak strašně. Problém je, že ty plochy nemůžete v podstatě v tý kalamitě, když si představíte, že máme 70 ha, tak je to jenom holina. Já to nemůžu oplotit celý, protože takovej plot nefunguje. V momentě, kdy do něj uděláte jednu díru, tak do 70 hektarový oplocenky vám vleze zvěř a v podstatě to celý zlikviduje, takže my kolikrát na tom jednom hektaru postavíme ten plot 4× další, že jsme schopni ho rozdělit do malých dílců, abysme zamezili tomu tomu poškození. A ta délka toho proto je třeba 1,5 kilometru na hektar.

Petr

Když jsme byli v lese, tak nám Matěj ukazoval oplocení přímo v terénu a taky nám vyprávěl o tom, jak se tam ta zvěř vlastně chová.

Matěj

Nejhorší je kombinace k divokejch prasat a srnčího. Ty prasat, pro ně ten plot nic neznamená, takže jsou zvyklí chodit tudy, nebo co zrovna tudy, tak roztrhnou 1 plot, druhej plot, vylezou na druhý straně a to srnčí přijde a jako dokoná tu zkázu. Tohlencto je malá jedle, že nám tady zůstala na kopci. No asi 8 jedlí a to je jediná, kterou ještě nesvalil vítr. Když tady budem chodit, tak všude uvidíte takovýhle malý jedličky, který by tady krásně rostly, ale tohle je zkousané od zvěře, od srnčího. Prostě jim nedají jakoukoliv šanci. Tady nezůstane jediná jedlička, ale je to právě to, co asi pro veřejnost těžko akceptovatelný, že kdyby se snížily stavy zvěře, což na rovinu znamená je vystřílet na nějakej třeba třetinovej stav, tak by se ten les z velký části udělal sám.

časová známka: 28:45

Petr

Takže asi chápete, že když chcete obnovit les, tak je to drahé a jsou tam různé problémy. Na to, nakolik to teda ve výsledku vyjde, na to jsme se ptali zase u Matěje na statku, když jsme si povídali uvnitř.

Matěj

Já si myslím, že asi je možný nějakým úsporným systémem se na 100 000 na hektar dostat. Reálnější bude spíš těch 200 000 na hektar nebo v tomhletom rozmezí se to bude pohybovat. Teď ještě potřeba říct, že i v tý obrovský náklad při těžbě, je ta těžba samotná. Že to je třeba 300 nebo 400 Kč za Kubík, z toho můžete škrtnout rovnou. A ne každý dříví má hodnotu tý pilařský kulatiny, kdy pokud to bude vláknina nebo nějaký horší dříví -

Ondráš

Tzn. dříví do papíren?

Matěj

Tak. Do dřevotřísek, na topení. Vlastně to, co se rozemele a pak se znovu nějak zpracovává, tak byly doby, kdy se třeba tisícikorunám blížily. Dneska kvůli kůrovcové kalamitě dlouho to dřív bylo v podstatě neprodejný, neprodávalo se i za 200 Kč, že se ani neuhradily ty těžební náklady.

Petr

Vypěstovat les tím pádem rozhodně není levná záležitost. Když chcete vysázet nový les, typicky tzn. že musíte jiný les vykácet, abyste na ten nový les měli peníze. Les, který skácíte a prodáte, vypěstoval a zasadil váš děda. A les, který dnes zasadíte vy, sklidí vaše vnoučata nebo pravnoučata. A to si říkám, že je na dnešní rychlou dobu docela dlouhá návratnost, na to vůbec nejsme zvyklí v nějakých jiných oblastech našeho života. …………………………………………………………….

Matěj

To jsem zrovna řešil takovou věc, že jsme obnovovali paseku po kůrovci v takovej bažinách a měl jsem tady několik lesníků, myslím si renomovanejch, kterých jsem se dotazoval, co by byla vhodná směs do té lokality, aby to fungovalo, aby to jednak vyrostlo, aby z toho něco bylo a byly to dřeviny, co se do těch podmínek hodí. Došli jsme k nějakýmu řešení. A když jsem to vysázel a žádal jsem o dotace, že dneska máte vlastně, jak výsadbu, tak nově i péči o vysazené stromky dotovanou od státu poměrně štědře, že to většinu těch nákladů uhradí. Správně byste měli fungovat tak, že si najdete na mapě a tu porostní skupinu, kterou chcete sázet, zajedete do tý velký tabulky a tam prstem najdete tu správnou buňku a tam je napsáno, co tam máte sázet. Když se zrovna netrefíte, tak prostě žádnou dotaci a nedostanete. Já jsem se snažil s těma úředníkama debatovat, ať se tam jdou se mnou podívat, že jednak to vychází z tzv. typologie. Tzn. že ještě existuje typologická mapa, která hovoří vlastně o půdních podmínkách podloží, svažitost ai dává dohromady nějakou typologii toho lesa, kam se právě ty dřeviny hodí. Nicméně to je zase z padesátejch let a ta geografická přesnost neodpovídá jako v současnosti, takže tam bylo označení luh, což bylo na části asi pravda, ale na třetině toho pozemku byla v podstatě kolmá skála, kde jste vezli po čtyřech nahoru, kde jsem sázel dub. Tam v podstatě ani nic jiného se nehodí, ale jsem v konfliktu s tou tabulkou. Teď jsou z toho nějaký výjimky, ale dopadlo to prostě tak, že polovinu těch sazenic mi ten stát neproplatil, protože jsem něco nenaplnil a to mi přijde absurdní, když to prostě děláte podle nejlepšího přesvědčení, tak si myslím, že by měl dostat ten lesní úředník, který vám dá i zapravdu a řekne, nezlobte se, já k tomu nemám pravomoc, já vám to prostě proplatit nemůžu, tak jsem si říkal, že by mi to přišlo v jeho pozici ponižující, když on je vystudovanej lesák. Tu chybu, kterou jakoby našel, tu už jsem tam viděl já, už když jsem to zadával do nějakýho webovýho formuláře tý žádosti, a tak bych čekal, že ten člověk je tam od toho, že se tam dojde podívat, řekne jo, to je blbost, samozřejmě. Posvětí to a v tom bych viděl jeho smysl. Takhle si myslím, že ty lidi jenom, aby vytiskli něco, co vypadne z webovýho formuláře, dají na to kulatý razítko, strčej to do šuplíků, jsou zbytečný.

Petr

O tom, že dotační systém má mezery nebo každopádně asi není vždycky úplně ideálně nastavený, jsme se bavili i v terénu.

Matěj

To je to, na co často narazíte, že znám třeba u těch malých vlastníků, že si nasbíral žaludy, přes zimu je pěstovali ve sklepě, pak ty stromečky šli vysázet a nakonec oni vlastně vypadnou z celýho toho systému, že aby jste dostali dotaci, musíte mít nějakou jakou uznanou sadbu ze školky, že oni si je mohli za 8 Kč koupit, dostal 12 Kč od státu, takhle to celou dobu pěstovali, nedostali nic jo.

Ondráš

Kdybysme se tedy vrátil ještě k tomu ekonomickému aspektu. V poslední době se začalo mluvit o dotacích, které by nebyly přímo na těžbu nebo nás zasázení, ale vlastně o dotacích, které by mohly být za ekologické funkce lesa, vlastně za nehospodářské funkce lesa. Je to podle tebe cesta, dávalo by něco takového smysl nebo má smysl z hlediska dotací uvažovat o lese čistě jako hospodářským objektu?

Matěj

Já pobírám dotace zemědělský a tam mi to vždycky přijde paradoxní, že to nechápu, že jsou to poměrně velký peníze, co dávám na plošné dotace do zemědělství, kde ty mimoprodukční funkce nebo nehospodářský jsou podstatně menší než v tom lese. Když si vezmu z pohledu vlastníka lesa, že mám poměrně velkej kus země, kde prší teče osud voda, já tam vlastně přísný omezení, dneska v podstatě žádnou chemii nesmíte v lese používat, všechno regulovaný. Je tam volnej přístup, lidí se tam rekreujou, můžou tam sbírat hodně lesní plody. Já za to nedostanou ani korunu a paradoxně třeba v tom zemědělství dostáváte 5,10 tisíc Kč na hektar podle toho, jak tam hospodaříte. tak samozřejmě dotace nevznikají, logicky, oni vznikají z nějakejch různejch tlaků, ekonomickejch, hospodářskejch, sociálních… Takže v tom logiku nehledám, ale když bych ji tam chtěl hledat, tak by mi přišlo mnohem smysluplnější dávat plošné dotace do lesa než do zemědělství.

Ondráš

Ale teď jsme došli do místa, kde zůstaly smrky a jsou docela… vysoké. Já nevím, toto je tak 15 m, ne?

Matěj

Jo, to bude a já jsem tady tenhle sázel zrovna.

Ondráš

Tenhle jsi sázel?

Matěj

Jo. To si pamatuju. Vlastně si pamatuju, že jsme to káceli, že jsme sem jezdili v noci, protože začal foukat vítr. To byla ještě klasika, že se vždycky, žejo, spálily větve, aby ten les byl krásnej, čistej, když se to sází, tak to bylo prostě jako pole. Žejo, byly doby, kdysi se ještě klučily pařezy a to byl samozřejmě zase zdroj topení, jo. Kdo by se dneska dělal s pařezem. Neznámý mluvčí 8 Jsme to chodili s dědečkem tohle všechno dělat.

Matěj

Prostě každej kus dřeva byl cennej.

Ondráš

Jakto, že tyhle stromy přežily kůrovce.

Matěj

Je to ta hraniční věková kategorie. Ten kůrovec jde primárně po starších stromech. On vlastně potřebuje i na to, aby se namnožil, tak nějakou plochu po obvodu toho kmene, protože ta samička si vykouše tu snubní komůrku nebo ne, jestli si ji nekouše sameček, to bych kecal. Pak ty larvy lezou do stran, vlastně napříč tím kmenem, takže na nějakým tenkým stromku, to si myslím jako z fyzické…I jde o sílu toho lýka, aby bylo dostatečně silný, takže ti brouci si vybírají stromy, který jsou vhodný k tomu, aby se na nich mohli namnožit, takže ty mladý stromy tomu unikají.

časová známka: 36:50

Petr

Z Matějovi lesů se v posledních letech staly mýtiny, na kterých pomalu probíhá obnova lesa. Na závěr našeho rozhovoru jsme se ho ptali taky na to, jaké má se svými pozemky plány do budoucna.

Matěj

Mně se to líbí i takhle, já dětem vždycky říkal, ať si to prohlídnou, že je to unikátní pohled, že to tady možná bylo jenom jednou, jako za nějakou dobu moderní civilizace, že lidi mohli v osmnáctým století vidět tu krajinu odlesněnou, se všema těma pěknejma reliéfama těch kopců, který, žejo, pole jsou na rovinách, lesy jsou na těch kopcích, takže vy jste vlastně nikdy neměli šanci vidět tu členitost toho, takže mně se to hrozně líbí. Tomu říkám, že tady máme Toskánsko s pravěkou flórou, protože nám tam zůstalo pár těch modřínu a ono to vypadá jako knížky s těma dinosaura, jak je tam pár takovejch těch košťat nahoře. Kamarád, jeden lesník, říká, že tak 30 let se tady řeší, jak přestavíme ty smrkový monokultury a ono se to nakonec vyřešilo za 2 roky samo, že jsme se s tím tolik jako trápili. Tak tenhle krok si můžeme odškrtnout a můžeme jít dál. Ale je opravdu těžký, co teď. Na to žádnej návod není. Já se snažím používat víc přístupu, že si myslím, že není možný vsadit všechno na jednu kartu. Já bych do toho vnesl nějaký rozprostření do času, takže na některých plochách sázíme intenzivně nějaký ty hospodářský dřeviny, ale jsou i plochy, který úmyslně bych chtěl nechat v podstatě ladem. Že jsou na tak exponovaných svažitých pozemcích, že tam nejste s žádnou technikou schopný zajet. A já si říkám, jestli má jako smysl z každýho kousku lesa udělat nějakej hospodářskej les, jestli si radši neříct, že tady na čtvrtině plochy to nechám svýmu osudu. Já si myslím, že nakonec nějaký dříví tam vždycky vyroste a že tam je prostor pro tu přírodu ji nechat chvíli činit, i to vím od starších lesníků právě ze severní Moravy. Říkají, že to ty nejlepší porosty, co tam dneska jsou, jsou ty, na který se zapomnělo. Já bych do toho nechal, nebo si myslím, že to je budoucnost toho lesa nechat tam co nejvíce pracovat přírodu, když nemůžou dělat lidi, tak si myslím, že byste to měli tomu nechat nějakej vývoj.

Petr

Tak tohle byla návštěva v Rantířově u Matěje Šaška. My se tímto loučíme a na chvilku se taky rozloučíme tématem lesnictví, ale zároveň je to téma, které budete v našem podcastu potkávat asi častěji. Jednak, protože je to pro Česko aktuálně velké téma a taky, protože zejména Jirka Lněnička, jehož hlas jste mohli slyšet i v průběhu této epizody se tématem lesů dlouhodobě zabývá, a tak se už i na našem webu faktaoklimatu.cz začínají objevovat první informatiky a analýzy na téma lesy v Česku.

Vendula

V bonusovém kanálů, který existuje pod názvem 2050 bonusové epizody, najdete nesestříhaný rozhovor s Matějem Šaškem a opět platí, že pokud chcete ještě víc, tak si ho můžete poslechnout.

Petr

My se z našeho výletu na Vysočinu vracíme a na vás se budeme těšit zase u dalších epizod podcastu 2050.