114: Atlas klimatické změny: co se za pět let změnilo v datech

Přepis byl vytvořen automaticky s pomocí AI a pro lepší čitelnost gramaticky a stylisticky upraven. V případě, že potřebujete doslovné citace, ověřte si je přímo v nahrávce.

Petr

Vážení a milí posluchači a posluchačky podcastu 2050, vítejte u další epizody. Dneska se podíváme mnohem blíž na téma klimatu jako takového, respektive na změnu klimatu a na to, co se v něm děje. A mým hostem k tomu povídání je Petr Daniš, dnes už dlouhodobý člen Fakt o klimatu, ale možná ho znáte z jeho předchozího působení.

Petr

Ahoj Petře, dobrý den, posluchači. Jsem moc rád, že tady můžu být.

Petr

Díky. Když jsme se potkávali v podcastu posledně, bavili jsme se o tvojí první klimatické knize — i když vůbec ne o první knize, napsal jsi jich hodně.

To, o čem se chceme bavit dnes, je příležitost, kterou nám dává to, že jsme ve Faktech o klimatu vydali druhé vydání Atlasu klimatické změny. A ty jsi byl, řekněme, projektový vedoucí a hlavní autor. Chci tě představit s dostatečnou důstojností a zároveň uznat, že na tom dělalo víc lidí v týmu.

Petr

Určitě na tom dělalo víc lidí a na konci musíme všem poděkovat.

Petr

Takže druhé vydání Atlasu klimatické změny. První vydání bylo v roce… pamatuješ si to?

Petr

Začalo se na tom pracovat vlastně s prvními grafikami, které Fakta o klimatu začala dělat, a vydalo se to rok později, v roce 2020. A teď máme rok 2026, to znamená šest let od vydání a řekněme sedm let od toho prvního nápadu.

Petr

Hezký. Takže po šesti letech aktualizace — to už se asi něco pohnulo v tom vědění o klimatu.

Petr

Pohnulo. Pohnuly se dvě věci. Proč jsme to vydali znova: změnila se trochu i ta doba. Takže máme novou dobu a máme samozřejmě nová data.

Nová doba: fakta, poloviční pravdy a bullshit

časová známka: 02:04

Petr

Já to vnímám tak: kdy vznikala ta publikace, před sedmi lety? Co to bylo za dobu? To byly čerstvé Fridays for Future, taková atmosféra „musíme s tím klimatem něco udělat, teď je to nové téma, pro Boha dělejte už něco“. Zároveň to byla vlna zelených v Evropě — volby do Evropského parlamentu, ve kterých uspěli zelení a dostala se tam spousta proklimaticky smýšlejících politiků, nastavila se ta proklimatická politika Evropské unie a tak dále. Prostě to byla doba plná očekávání.

A v Česku chyběla základní data. Najednou se tady mělo mluvit o klimatu a nikdo moc nevěděl, co o tom říkat. Chyběl přehledný, srozumitelný základ. Takže Fakta o klimatu přišla s tím, že tady je nějaký datový základ, datová kotva — pojďme se podívat na věci, které jsou důležité, pochopit ty základní zákonitosti, a o to se pak můžeme opřít v další debatě a v další práci.

Pak přišla doba, kdy se dalo říct: tohle už je za námi a teď můžeme stavět dál. Proto se i Fakta o klimatu a spousta jiných lidí zabývali spíš řešeními — Fakta vydala Atlas dekarbonizace. Jenže dnešní doba je taková, že sice už máme o klimatu spoustu informací a pravd, ale taky spoustu polovičních pravd, možná i cílených dezinformací, a spoustu něčeho mezi tím. Teď se to nazývá takovým novým slovem: bullshit. Ono to je trochu pravda, ale spousta věcí pravda vůbec není, a když to zamícháte do takového guláše, je z toho bullshit.

Petr

Takže něco mezi pravdou a dezinformací je bullshit. No ano, tak se to slovo definuje.

Petr

Přesně tak. To znamená, že ta poptávka — nebo nutnost mít tady pořád nějaké základní informace, základní datovou kotvu — je stejně důležitá jako kdykoli předtím.

časová známka: 03:53

Petr

A cítili jsme tu nutnost i proto, že spousta lidí dnes tápe mezi tím, jestli mají věřit tomu, nebo onomu, a nakonec končí v nějakých strašných deziluzích a věří katastrofickým scénářům. Přitom pořád existuje něco jako fakta. A ta fakta je třeba prezentovat. Myslím si, že dneska je to stejně důležité jako kdykoli předtím, možná ještě naléhavější.

Proto to nové vydání, které není jen aktualizované a nejsou v něm jen nová data, ale je i výrazně rozšířené — polovina textů, obrázků, vizualizací a infografik je zcela nová.

Petr

Takže je to tlustší knížečka. A ještě k tomu představení Atlasu: já se tě pak chci zeptat na to, co se vlastně změnilo, když jsi do toho zanořil. Ale když jsme u toho Atlasu — je k dispozici pro veřejnost a dá se sehnat. Teď mám poznámku, že je v tisku, takže jakmile bude k dispozici…

Petr

Zřejmě v době vydání epizody už bude. Najdete si na stránkách Fakt o klimatu Atlas klimatické změny a tam by mělo být jak PDF, které si můžete zadarmo stáhnout, tak odkaz, kde si můžete koupit tištěný Atlas, abyste si v něm mohli obracet stránky a mít ho v rukou.

Petr

Přijde mi, že často se to využívá jako pomůcka ve školách — vím, že spousta škol si Atlas nakoupila do výuky.

Petr

Myslím si, že se to používá i tak, že ty jednotlivé grafiky — které nabídneme i na samostatném webu, ten bude možná o nějaký týden později — si můžete stáhnout jako obrázek. A spousta lidí, opravdu spousta lidí, to využívá do různých prezentací, ať už ve škole, nebo při spoustě jiných příležitostí. Protože tady je inteligentní, srozumitelný graf, který mluví sám za sebe a můžete ho snadno ukázat.

Petr

Když jsem tím listoval, říkal jsem si na začátku: jo, to jsou takové ty klasiky — teplota, koncentrace CO2, závislost koncentrací na spalování fosilních paliv, závislost teploty na koncentracích. Co v tom Atlase vlastně je? Pojďme se do toho podívat. Ty jsi možná nebyl u psaní toho prvního Atlasu, zároveň to byla zhruba doba, kdy jsi psal svoji knihu Klima je příležitost.

Petr

To ještě ne, až později.

Petr

Ale každopádně ten vývoj sleduješ. Takže co jsou ty věci, které se za posledních pět let změnily v klimatu České republiky? Nebo nejenom.

Petr

Dobře, že se ptáš na klima České republiky — a zároveň pojďme nejdřív do světa, protože bez pochopení světového kontextu se klima České republiky chápe špatně. Ono je to nějaký důsledek světového dění, a ne naopak. Takže se nakonec dostaneme k Česku, ale zkusme to projít. Změnilo se toho dost.

Petr

Možná by mě zajímalo, jestli tě to překvapilo. Jestli za těch pět let bylo jasné, že to takhle půjde, nebo jestli sis říkal: tyjo, tak tohle jsem nečekal.

Co se za pět let změnilo v datech

časová známka: 07:48

Petr

A to je právě zajímavé, že je to oboje zároveň. Na jednu stranu si člověk říká: no to je přesně to, co se předpovídalo, to je úplně podle těch modelů. Spíš to vypadá, že oteplování probíhá možná ještě o kousek rychleji, ale pořád je to v rámci modelů a předpovědí, jenom výš, než byla ta střední hodnota. Takže vlastně vůbec nic překvapivého.

A na druhou stranu to člověka stejně překvapí. Poslední tři roky ze tří byly ty nejteplejší roky v historii měření, globálně. Tyjo, to je síla, ne? To znamená, jak to bude asi dál? Není na tom vůbec nic překvapivého, je to podle předpovědí — a stejně ta nemilosrdnost a ta naléhavost na člověka dolehne, když se podívá: před pěti, sedmi lety jsme byli tady a teď už jsme mnohem výš v koncentracích, mnohem výš v teplotách. To je rychlé, ale v souladu s předpověďmi.

Petr

Zajímavé. V minulé epizodě, kterou jsme vydali, byl Dan Kortus a ten říkal: když jsem se díval, že v roce 2100 se svět oteplí o tři stupně, říkal jsem si, že to zase není tak hrozné. Ale když jsem zažil letošní léto, jak vypadá svět, který se oteplil o 1,4 stupně globálně a Česko o 2,5 — tak najednou. Můžu koukat na ty grafy, ve kterých to vyčtu, ale ten zážitek je někde jinde než to pochopení.

Petr

S tím naprosto souhlasím. To, co zažíváme, a uvědomit si, kde jsme na škále možného vývoje — to nás může lekat do budoucna.

Petr

Takže co byly ty změny, když se podíváme na data?

Petr

Koncentrace skleníkových plynů — když to uvedu na koncentraci CO2 v atmosféře — roste. Samozřejmě roste, když vypouštíme skleníkové plyny do atmosféry. Teď už jsme někde přes 430 ppm, tedy parts per million, jednotek CO2 v atmosféře. Když to vztáhnu k tomu, kdy jsem se narodil, tak jsme byli někde kolem 330. Dnes jsme už na 430. Udává se někdy, že nějaká trvale udržitelná hodnota by měla být do 350 — tak to už jsme dávno za touto hodnotou. A narůstá to.

Když narůstá koncentrace skleníkových plynů v atmosféře, posiluje se skleníkový efekt. To znamená, že skleníkové plyny zadržují větší množství tepla, posílají ho zpátky k zemskému povrchu a dochází k tomu, čemu se říká tepelná nerovnováha, nebo energetická nerovnováha Země.

Normálně je Země ve stavu takzvané energetické rovnováhy: dostane nějakou energii od Slunce a stejnou energii musí vyzářit zpátky do vesmíru. Tady prostě dlouhodobě má být tato rovnováha. A postupně, díky tomu nárůstu skleníkových plynů, dochází k té nerovnováze. A i ta nerovnováha se zvětšuje — teď už dosahuje někde kolem jednoho wattu na metr čtvereční.

Osm hirošimských bomb každou sekundu

časová známka: 11:25

Petr

Jeden watt na metr čtvereční, to nic není. Vlastně nevím, jestli to nic není.

Petr

To je takový příměr, s kterým přišel James Hansen, slavný klimatolog. V nějakém přepočtu — tehdy to bylo ještě menší číslo — spočítal, že ta tepelná nerovnováha v horizontu celé Země znamená něco jako výbuch čtyř atomových bomb hirošimského typu každou sekundu. To je ta energie, která se uvolní. Kdyby tady vybouchly čtyři atomové hirošimské bomby každou sekundu, tak tolik tepla tady zůstává na Zemi.

A mezitím jsme se posunuli od toho jeho slavného přirovnání k tomu, že už je to osm bomb, ne čtyři. Ten jeden watt na metr čtvereční zhruba odpovídá ekvivalentu, jako kdyby tady vybuchovalo osm bomb každou vteřinu.

Petr

Pořád nevím, jestli si to dokážu líp představit, protože představit si to globální měřítko je nereálné. Ale už to zní, že to je hodně a nemálo.

Petr

Je to vlastně obrovské číslo. A je zajímavé, že většina té tepelné nerovnováhy nakonec skončí v oceánu. Většina toho přebytečného tepla, které tady máme na Zemi — přes 90 % — otepluje oceány.

Petr

Což má svoje důsledky.

časová známka: 12:27

Petr

Té hmoty v tom oceánu, té vody, a její schopnosti akumulovat teplo je obrovské množství, ale stejně to má svoje důsledky a už se oteplují i ty oceány. A naštěstí jenom jedno procento otepluje atmosféru — a stejně už máme oteplení o několik stupňů v Česku a ve světě zhruba o 1,3 až 1,4 stupně Celsia.

Vlastně se dostáváme na tu hranici 1,5 stupně, což byl jeden z cílů Pařížské dohody. Podle NASA byl nejteplejší rok 1,47, ale podle datasetu Copernicus jsme už v jednom roce tu hladinu 1,5 stupně překročili. V nějakém pětiletém průměru se pohybujeme někde kolem 1,3 až 1,4 stupně. A znamená to, o kolik je teplejší dnes oproti době před průmyslovou revolucí, která se definuje jako průměr mezi lety 1850 a 1900. Když se mluví o oteplení, je pořád potřeba vztahovat to k tomu období před průmyslovou revolucí.

Emise, koncentrace a rozjetý vlak

časová známka: 14:05

Petr

Chci se doptat ještě na emise a koncentrace. Už mám dojem, že tak druhý dva a půl roku v podcastu říkám — nebo to říkají hosté — že pravděpodobně dobrá zpráva je, že se blížíme k vrcholu tempa růstu emisí a že celkové globální emise by už neměly růst. Že samozřejmě pořád vypouštíme, ale už bychom neměli vypouštět každý rok víc a víc. Jak to vypadá s tímhle bodem?

Petr

Ano, ale pozor, bavíme se tady o dvou věcech. Jedno je koncentrace v atmosféře a druhé je, kolik vypouštíme.

A my vypouštíme — teď z hlavy to číslo asi nedám úplně přesně — kolem 42 gigatun CO2 ročně ve světě. Celkově emisí bude někde kolem 55 až skoro 60, když se tam započítají a přepočítají na CO2 i jiné skleníkové plyny.

A je důležité si uvědomit, že i když zastavíme další nárůst emisí a dál to neporoste — takže to bude pořád jen 42 gigatun — tak stejně každý rok přidáme do atmosféry 42 miliard tun CO2. A to je pořád strašně moc. To je ten pík. To znamená, že koncentrace se pořád budou zvyšovat. A i ve chvíli, kdy začneme konečně snižovat to, kolik vypouštíme každoročně do atmosféry, koncentrace pořád porostou. Zjednodušeně řečeno, přestanou růst ve chvíli, kdy přestaneme přidávat další emise do atmosféry.

A ano, je dobře, že to tady ostatní hosté říkají — blížíme se píku, ale pořád tam nejsme. Pravděpodobně se blížíme vrcholu, všechny předpovědi jsou, že se blížíme vrcholu, ale emise v současnosti stále rostou. Ten vrchol se očekává snad do roku 2030.

Petr

Tak uvidíme. Snad.

Petr

Ale pořád to znamená, že koncentrace dále porostou. Tohle je jedna náročná a možná i trochu strašidelná věc — uvědomit si ten rozjetý vlak. Že oteplování se opravdu nezastaví za rok ani za deset let.

A není to ani tak setrvačnost v klimatickém systému. Kdybychom přestali vypouštět emise, tak se rychle něco projeví; netrvá další desetiletí, než to klimatickému systému dojde. Ale ta setrvačnost je v lidské civilizaci a v tom, že my nevypneme naše průmysly, naši dopravu, všechno možné. I kdybychom se maximálně snažili emise eliminovat, snižovat je, zastavit je, tak ta křivka bude vypadat tak, že nejdřív bude pík, pak to bude pomalu klesat a jednou to možná bude klesat rychleji — ale je to horizont minimálně do roku 2050, spíš mnohem později.

Petr

Tím vlastně napadáš název našeho podcastu. My jsme začínali s tím, že v roce 2050 oznámíme dosažení klimatické neutrality a tím tenhle podcast skončí.

Petr

To v Atlase klimatické změny neřešíme, ale bohužel to tak v dnešním světě nevypadá.

V Česku se otepluje dvakrát rychleji

časová známka: 17:37

Petr

Tak když půjdeme zpátky k Atlasu — co dalšího tam najdeme?

Petr

Byli jsme u světových teplot, tak pojďme ještě připomenout ty české. Když jsme říkali, že ve světě se oteplilo v klouzavém průměru o 1,3 až 1,4 stupně Celsia oproti době před průmyslovou revolucí — v Česku se za posledních 65 let oteplilo o 2,3 stupně Celsia. V klouzavém průměru. Ten nejteplejší český rok 2024 měl průměrnou teplotu 10,3 stupně, poprvé přes deset stupňů. Zase pro kontext: když jsem se narodil, teploty roku se pohybovaly kolem sedmi a půl.

Petr

Já si pamatuju, že když jsem byl malý a chodil jsem vždycky do jeskyní, tak tam vždycky říkali: tady v jeskyni je taková teplota, jaká je průměrná teplota vzduchu za celý rok, podle toho to poznáte, protože tady nejsou ty výkyvy — tak tady je osm stupňů.

Petr

Osm stupňů. Tak tehdy, když jsi se narodil, se říkalo osm stupňů. Já už jsem byl narozený nějakou dobu, když jsem chodil do jeskyní. A teď jsme někde průměrně u těch devíti a půl, nebo ještě trochu výš. Těch přes deset stupňů, to byl extrémní rok, ale takové roky zase přijdou.

Za stejné období těch 65 let se ve světě oteplilo o 1,1 a v Česku o 2,3. To znamená, že se dá říkat — a přijde mi dobré to připomínat — že v Česku se otepluje zhruba dvakrát rychleji, než je světový průměr. Opravdu to docela dobře sedí.

časová známka: 19:12

Petr

Když se bavíme o tom, že je nějaká hranice 1,5 stupně, tak v Česku je to oteplení celkově spíš o tři. A když je nějaká hranice dva stupně, tak v Česku už to je o čtyři. A teď máme předpovědi, že tak, jak se svět vyvíjí a jaké jsou současné politiky, to vypadá, že v roce 2100 bychom mohli dospět někam k oteplení 2,6 stupně globálně oproti době před průmyslovou revolucí — takže v Česku to bude zase více než pět stupňů. A více než pět stupňů oproti té dřívější době, to je docela velký rozdíl pro ekosystémy, pro všechno možné. Tohle je dobré si uvědomovat.

A druhá věc, která v Česku platí — a není to žádná novinka, ale novější data to jenom stvrzují: rozložení teplot v průběhu roku není pořád stejné. Není to tak, že v lednu je tepleji o 2,3 stupně a v květnu je tepleji o 2,3 stupně. Ale zjednodušeně řečeno: jaro a podzim se příliš neoteplují, ale o to více se otepluje léto a úplně nejvíc zima. Jaro a podzim mohou být teplejší třeba jen o jeden stupeň — v různých měsících je to různě — ale v létě je to najednou o tři nebo o více než tři, a v zimě je to někdy až o čtyři stupně, v měsících jako prosinec nebo leden. A to má velké důsledky pro krajinu, i to rozložení těch nárůstů teplot v průběhu roku.

Petr

A čím to je, že se to takhle liší? Složitá klimatologie?

Petr

Možná ne, ale já to fakt nevím. Taky mě to zajímá, určitě se na to podívám po skončení nahrávání — protože každá nová otázka vyvolá další.

Body zlomu: Grónsko, Antarktida a Atlantik

časová známka: 21:17

Petr

Tak když půjdeme od těch úplně základních klimatických ukazatelů — v tom Atlase nejsou jenom ty základní. Jsou tam nějaké příběhy, které ta data vyprávějí, a jeden z nich se týká třeba bodů zlomu na globální úrovni. To znamená, že některé globální ekosystémy můžou velmi změnit svůj charakter v závislosti na růstu teploty — třeba grónský ledovec, kde od určité teploty prostě dojde k tomu, že ten ledovec odtaje, ať uděláme cokoli. I kdybychom lusknutím prstů všechno změnili, pořád nastane nějaká velká změna. Tak co víme o bodech zlomu?

časová známka: 22:00

Petr

To je naprosto fascinující část klimatické vědy a zároveň část, kde nepanuje ještě zdaleka tak velká jistota jako v jiných oblastech. Ta míra nejistoty, jestli opravdu nastane jaký klimatický zlom a kdy přesně nastane, je tam docela velká. I v jiných věcech v klimatu máme samozřejmě nějakou nejistotu, ale v zásadě: vypustíme tolik CO2, víme, že se oteplí zhruba o tolik. Kdežto tady reakce těch ekosystémů je prostě mnohem složitější věc.

A je to v něčem naprosto fascinující — zkoušet pochopit dynamiku jednotlivých bodů zlomu v jednotlivých ekosystémech, která se vlastně liší příklad od příkladu. Co dělá ten ekosystém náchylný k tomu, že se najednou přepne do nějaké nové rovnováhy, nebo že už ta změna je nevratná. To jsou fascinující fyzikální příběhy.

Třeba to Grónsko, jak jsi zmiňoval. Víš, čím se to stane, že najednou už není bodu návratu v případě Grónska?

Petr

Nevím. Albedo?

časová známka: 23:26

Petr

Ne, ne. To hlavní vysvětlení, které se dává, je tohle: ledovec v Grónsku je vlastně něco jako vysoká hora. On je vysoký přes tři tisíce metrů. A to znamená, že špička té hory je docela v chladném vzduchu — jenom tou nadmořskou výškou. A ve chvíli, kdy ten ledovec utaje a sníží se jeho mocnost, sníží se i výška toho ledového štítu. A když to klesne pod nějakou kritickou hladinu, tak se najednou ocitá už v teplejších nadmořských výškách, je tam větší teplota vzduchu. A postupně, jenom tímto efektem, dojde k tomu, že ten ledovec roztaje, i když dál bude teplota stabilizovaná. Dostal se už do takové zóny, že bude sám od sebe odtávat. A to je příběh grónského ledovce.

Ale příběh západoantarktického ledovce je jiný, tam je zase jiná dynamika, která dělá bod zlomu. A je fascinující pochopit fyziku každého tohohle systému — čím to je, že se zadrhne atlantická cirkulace.

Petr

To je zajímavé, já jsem si vždycky představoval, že ten grónský ledovec odtává od kraje do středu, a ne odshora dolů.

časová známka: 24:42

Petr

On se samozřejmě snižuje. Odtává, řekněme, může odtávat zespoda, ale zároveň odtává všude i zeshora. Odtává teplotou hodně.

Ale třeba u toho západoantarktického ledovce, respektive ledového příkrovu, je jiná dynamika. Tam je to tak, že celá ta ledovcová deska je v některých oblastech pod hladinou moře — vlastně už začíná pod hladinou, ten kontinent je pod hladinou moře a jenom ten ledovec ho dělá tím, že je nad vodou. A zároveň se ten kontinent svažuje do vnitrozemí, vlastně od nějaké čáry.

A ve chvíli, kdy to odtávání ledovce — které je často děláno zespoda mořem, oceánem, který je teplejší a otepluje se — postupuje, tak zespoda je to nakusováno. A když se to dostane k té čáře, kde už deska klesá směrem do kontinentu, tak se bude odhalovat čím dál větší štít, to čelo toho ledovce. A čím je větší, tím je větší i váha, která ho tlačí do moře. Fyzikálně: větší mocnost znamená větší sílu, která to vytlačuje. A zase tam dochází k nějaké setrvačnosti — jakmile se dostaneme k téhle hranici, kde se území dál svažuje do středu Antarktidy, tak bude samovolně, postupně odtávat a bude vytlačován do moře.

A to jsou vlastně fascinující věci, které člověk normálně nezná. Když se do toho trochu ponoří, začne chápat tyhle souvislosti — a v čem to je, že se tam objeví ta setrvačnost.

Petr

To mě baví poslouchat. Napadá tě ještě nějaký další příklad?

časová známka: 26:49

Petr

Atlantická cirkulace. Nejdřív je potřeba pochopit tu dynamiku, čím to je, že vůbec je nějaké atlantické proudění. Tady je nějaká voda, která je v tropech a je slaná a teplá. A postupně, jak se posouvá do Atlantiku a severního Atlantiku, chladne. To, že je ta voda slaná, zvětšuje její hustotu, a to, že chladne, zase zvětšuje její hustotu. A najednou je tak hustá, že se propadne ke dnu.

Já to asi vysvětluji strašně jednoduše, pokud nás poslouchá nějaký vědec, tak se možná tahá za uši. Ale tím ochlazením už slané vody najednou samo od sebe dojde k tomu propadu — a to dělá celý ten pohyb. Tam vlastně vzniká ta dynamika, to je ten motor: voda se propadne ke dnu, pak postupně míří ke Kanadě a k Americe, studený proud se vrací zpátky někam ke Golfskému, k Mexickému zálivu, a další části toho proudu míří i na jižní polokouli.

A jak si to představit? Je to obrovský tepelný výměník. Máš doma centrální topení? No, tak tohle je centrální topení naší planety. A vlastně je to centrální topení Evropy — tenhle atlantický proud, protože obrovská masa teplé vody se díky tomu dostává směrem k Velké Británii a severozápadní Evropě.

A k čemu dochází kvůli změně klimatu? Grónský ledovec, o kterém už jsme mluvili, a taky trochu vyšší srážky nad Arktidou. Tím pádem se do moře dostává větší objem sladké vody a najednou se ta slaná voda naředí. A my potřebujeme, aby byla slaná, aby mohla klesat ke dnu a aby byla dostatečně velká hustota. Ta hustota není tak velká a voda klesá méně.

Už teď dochází k nějakému zpomalování. Mluví se o tom, že o 15 % možná už ta cirkulace zpomalila. A hrozí, že jednou zkolabuje nebo se zastaví — nebo že to procento, o kolik zpomalí, bude tak velké, že to bude mít obrovské důsledky. Faktorů je tam určitě mnohem víc, ale hlavní je, že se tam dostává sladká voda a namíchává ten poměr slanosti, takže hustota vody už není tak velká.

časová známka: 29:29

Petr

Následky tohohle by byly pro Evropu obrovské, to si skoro neumíme představit. Snaží se to modelovat, ale je to těžké: na jednu stranu modelujete selhání něčeho, co jsme tady nezažili — i když se to asi někdy stávalo v geologické minulosti — a na druhou stranu tady máte změnu klimatu a jdou proti sobě dva trendy. Kdyby atlantická cirkulace opravdu zkolabovala, tak v severním Atlantiku to má udělat změnu 4 až 10 stupňů ochlazení. To je velký rozptyl, ale prostě je to hodně. A teď: jak se to vyrovná a zkompenzuje s globálním oteplením a co to bude znamenat pro Evropu? Jestli celkově trochu oteplení, nebo klidně i velké ochlazení v severní a západní Evropě. Každopádně větší extrémy počasí, větší nejistotu, obrovské důsledky pro zemědělství — mohlo by to ohrozit velkou část zemědělství v Evropě.

A tím nechci vymalovávat tyhle scénáře a strašit, protože naštěstí věci zatím říkají, že do konce 21. století není úplně pravděpodobné, že by k něčemu takovému došlo. Ale ta možnost existuje a může se to stát později.

A zároveň: není jenom celková atlantická cirkulace, je tam ještě subpolární vír, který je blíž Kanadě — něco mezi Kanadou, Grónskem a Islandem. To je menší, podobně fungující cyklus, a tam ten bod zlomu už může nastat při globálním oteplení někde kolem 1,8 stupně Celsia. Což je něco, co pravděpodobně oba dva zažijeme.

časová známka: 31:43

Petr

Takže to bude mít nějaké důsledky, jestli k něčemu takovému dojde. A hlavní scénář je, že to přinese větší extrémy počasí do Evropy.

Takže kromě toho, že tady máme oteplování — více CO2, otepluje se, a je to docela lineární — do toho jsou nějaké body zlomu v některých ekosystémech. A to je taková trochu ruská ruleta: nevíme, co to přinese, když se to opravdu spustí.

Naštěstí u mnoha těch bodů zlomu platí, že i když překročíme bod zlomu u grónského ledovcového štítu, tak to neznamená, že nám ledovec Grónska roztaje za rok ani za sto let — je to třeba v horizontu několika tisíciletí. Někde je ten doběh té události extrémně dlouhý; v podmínkách našich životů to je dlouhé, z geologického hlediska to není nic dlouhého. Ale někdy je to mnohem rychlejší: zastaví-li se AMOC, tak to má důsledky docela rychle, v řádu desetiletí.

časová známka: 32:51

Petr

Mě na tom baví, že to je fakt fascinující věda. A přijde mi to i jako hezká perspektiva na to pochopení. Jasně, jeden směr, na který se můžeme dívat, je katastrofa pro lidskou společnost. Ale samo o sobě jenom pozorovat ty obrovské přírodní procesy, jak reagují, jak se vyvíjejí a co na ně má vliv — to mě hrozně baví poslouchat. Takže díky za tohle vykreslení.

Petr

Rádo se stalo. Pro mě to byla taky jedna z nejvíc fascinujících částí toho průzkumu. Byť tam bodům zlomu není věnováno tolik kapitol — dvě kapitoly — stejně člověk musel jít do nějakých pramenů a nejen si to osvěžit. Musím říct, že tady jsem si taky změnil některé svoje prekoncepty, které jsem měl falešné.

Cíl 1,5 °C je v podstatě mrtvý

časová známka: 34:03

Petr

To je vlastně hezký oslí můstek, tak ho využiju. Myslím si, že Atlas nemusíme procházet celý, tohle jsou nějaké příklady toho, co tam najdete. A zároveň to, o čem se s tebou chci bavit v takové druhé části, je právě tohle.

Klimatické změně se ve své kariéře věnuješ už nějakou dobu. A mě by zajímalo: když jsi teď měl možnost zahloubat se do dat a příběhů současného klimatu zase o něco víc, v čem jsi třeba změnil názor nebo jak se vyvíjí tvůj pohled? Jedna část je „tohle mě překvapilo, tohle jsem se doučil“. A druhá — jestli se ti z toho mění pohled na to, kam bychom se měli z hlediska dekarbonizace vydat, co jsou ty důležitější kroky.

Petr

Dobře se ptáš. Dvě otázky v jednom.

Já jsem trochu přeskočil hluboké zkoumání problému změny klimatu. Samozřejmě jsem měl nějaký rozhled jako člověk, který se o to normálně zajímá. Ale říkal jsem si: už bylo nastrašeno — svojí knížkou a pak i tím, že jsem se podílel na Atlasu dekarbonizace, který dělala Fakta o klimatu, jsem se zabýval spíš tím, jaká jsou řešení. Přišlo mi, že tady potřebujeme rétoriku řešení, řešení, řešení, a nešťourejme se tolik v tom problému. A práce na Atlasu klimatické změny pro mě byla návrat k tomu problému.

časová známka: 35:38

Petr

Zároveň je dobré říct, že ta doba se v tomhle taky rychle mění. V jaké době jsem začal psát knížku Klima je příležitost? To byla doba plná očekávání a naděje, že s tím fakt zatočíme. Byla to doba víry, že cíl udržet oteplení pod 1,5 stupně, jak doporučovala Pařížská dohoda a OSN, je skvělý cíl a musíme udělat všechno pro to, abychom ho dosáhli. Celá ta knížka Klima je příležitost je vlastně trochu apologetika toho cíle: pojďme se kousnout, tohle zvládneme, když budeme chtít, tak to dokážeme.

A v dnešní době a po tom hlubším studiu dat — no, a teď už to říká možná i OSN na plnou pusu, ale ono to z dat je vidět: cíl 1,5 stupně je v podstatě mrtvý. Přiznejme si to. Teoreticky ho pořád lze dosáhnout, ale úplně jistě ho přestřelíme, a pak kdybychom strašně moc CO2 odebrali z atmosféry — ale kdo to zaplatí a jak se to stane? — tak bychom se tam teoreticky mohli vrátit. V praxi to opravdu nevypadá vůbec reálně.

časová známka: 37:00

Petr

A ten druhý cíl Pařížské dohody, udržet oteplení hluboko pod hranicí dvou stupňů Celsia, ten je výrazně ohrožený. Cokoli pod dva stupně bude velký úspěch. Když se člověk kouká na to, jak klima funguje, kolik emisí lidstvo každý rok vypouští a jaká je možná trajektorie jejich snižování — cokoli pod dva stupně bude extrémní úspěch.

Pořád si myslím, že je to věc, o kterou bychom měli usilovat. Jako občan, jako táta, jako kousek aktivisty, který ve mně pořád je — rozhodně věřím, že bychom se měli rozkrájet, aby to dopadlo co nejblíž dvou stupňů a pod dva stupně. Ale jako trochu analytik a realista, který se kouká na trendy: ano, je to možné, ale už i na ty dva stupně bych nevsadil. Pravděpodobnost, že je překročíme, je mnohem vyšší, než že se nám to povede — když se na to koukáme opravdu realisticky a logikou.

A co z toho vyplývá pro dekarbonizaci? Myslím si, že ať už v knížce Klima je příležitost, nebo v Atlasu dekarbonizace, tohle nic nemění — postupy dekarbonizace jsou pořád stejné. Pořád stejné jsou priority: musíme dekarbonizovat energetiku, a tím, že elektrifikujeme, to bude klíč i k dalším sektorům. Je to logika, která platí, jenom to potřebujeme udělat. V průběhu času se mění nějaké nuance — jak se to dělá, kde se objevují problémy, co ještě musíme vyřešit.

Ale už bych tenhle příběh nezasazoval do toho, že dokážeme omezit oteplení pod 1,5 stupně Celsia a nadšeně: ono to asi dobře dopadne. Teď jsem víc nasáklý realismem, že to nějak dopadne. Míříme k oteplení v průměru 2,6 stupně — to není 4 nebo 5 stupňů, jak to vypadalo na začátku, vlastně i to je ohromný úspěch. Ale hrajeme si tam s ohněm, nejenom v podobě toho, kde budou teploty a vlny veder a srážky, ale i v tom, že velmi pravděpodobně už budou překročeny některé klimatické body zlomu. A řítíme se někam do planety, kterou neznáme. Ta rizika a nebezpečí jsou obrovská.

Emise klesají a ekonomika roste

časová známka: 40:14

Petr

Zároveň říkáš, že ta dekarbonizace v nějakém smyslu funguje, že to je něco i za tu dobu. A teď nechci oponovat nějakým optimismem ve smyslu „pojď mi dát naději na závěr“ —

Petr

Ne, ne, já ji tam chci dát taky trochu.

Petr

— ale vlastně si myslím, že je na místě. Jak já říkám: i když jsem začínal dělat tenhle podcast, což už taky nějaké roky jsou, tak ty špatné scénáře byly 5 až 6 stupňů oteplení. A ty už taky spíš nejsou na stole. Odkrajujeme extrémní scénáře budoucnosti z obou stran — ty nejoptimističtější, ty asi neklapnou, ale zároveň ty nejpesimističtější, ty asi nehrozí.

časová známka: 40:42

Petr

Přesně tak. A teď je otázka, jestli je to dobrá, nebo špatná zpráva — ale chtěl jsem navázat na to, že i v tom Atlase klimatické změny jsme nechtěli skončit jenom tou úplnou depresí, co všechno se děje, jak moc se otepluje a jaký to má vliv na různé ekosystémy nebo jaké jsou další dopady pro lidskou civilizaci. Právě proto se tam díváme i na emise. Bavili jsme se spolu o tom, že emise světa stále trochu rostou a čekáváme ten pík — ale dobré je podívat se na data, a ta data v Atlase máme.

Emise Evropské unie se od roku 1990 do roku 2024 snížily o 36 %. Emise Česka se za stejné období snížily o 50 %. To je hodně. Rozvinuté státy, které se docela snaží nebo aspoň trochu snaží, opravdu snižují emise. A je to za dobu, kdy ekonomika Česka od roku 1990 rozhodně nezchudla — naopak, HDP je zhruba o 80 % vyšší v reálné kupní síle.

Takže my jsme schopni trochu bohatnout a zároveň radikálně snižovat emise. A „radikálně“ ne proto, že to tady někdo nakázal, ale protože se dějou změny — některé se staly trochu náhodou, ale některé už jsou opravdu z cílených klimatických politik, hlavně v Evropě.

V Česku byl ten pokles emisí ze začátku spíš efektem toho, že socialistický model hospodaření byl extrémně náročný na emise — Česko patřilo k zemím s nejvyššími emisemi na hlavu. Pak to po revoluci prasklo, krachoval tady těžký průmysl, měnilo se zemědělství, spousta dílčích věcí se poskládala a v 90. letech emise klesly nejvíc. Nicméně v posledním desetiletí se ten pokles zase docela rychle rozjíždí, a to už je díky tomu, že jsme v Evropské unii, a díky klimatickým politikám a opatřením.

Takže v tomhle je to vlastně dobrá zpráva: to, co děláme, opravdu funguje a je to vidět v datech. Já bych tomu nevěřil — kdyby mi někdo v roce 1990, když mi bylo šestnáct, řekl, že se emise Česka za dalších 25 let sníží o půlku a bude to dál pokračovat. To znamená, že za deset, patnáct let to může být zase o půlku a tak dále.

časová známka: 43:53

Petr

Díky za to. Fakt si teď trochu odnáším tu představu ořezávání extrémních scénářů z druhé strany. Takže dekarbonizace funguje, a ano, doufali jsme, že bude fungovat rychleji — a zároveň nějak postupujeme.

Petr

Nějak postupujeme. Ale je tady celý svět a spousta zemí, které teprve budují svoji infrastrukturu, které mají miliony, miliardy lidí, jež potřebujeme dostat z větší nebo menší chudoby do střední třídy. A každý tenhle rozvoj znamená obrovskou zátěž. Vlastně je výborná zpráva, že dneska máme technologie, aby ten rozvoj šel dělat s mnohem menšími emisními nároky, než jak jsme ho dělali my tady v Evropě na začátku.

Kde Atlas najdete

časová známka: 44:59

Petr

Chtěl jsem se závěrem ještě zeptat k Atlasu jako takovému: jestli bys mohl shrnout, kde se dá sehnat, kdo nám může napsat, když ho bude chtít víc, případně v jakých jazykových variantách bude.

Petr

Určitě najdete Atlas u nás na webu faktaoklimatu.cz — Atlas klimatické změny — a tam si ho můžete stáhnout. Časem, velmi brzo, v horizontu nějakých týdnů, bude i dedikovaný web, kde si budete moct stahovat i jednotlivé infografiky, nejenom celé PDF. A bude tam taky odkaz, kde si můžete koupit celou publikaci. To je ta česká verze.

A je hezké zmínit, že jsme postupovali tak, že jsme nejdřív napsali anglickou verzi. Máme díky podpoře PPG — to řeknu, to je fair a děkuju — možnost pracovat na mezinárodním Atlasu klimatické změny. Psali jsme ho rovnou v angličtině a pak jsme ho teprve převáděli do češtiny, to byl takový zajímavý postup.

Nabízíme ho zahraničnímu publiku v angličtině a může být přeložen i do dalších jazyků. V současnosti vyjednáváme a už překládáme Atlas ve spolupráci s partnery do španělštiny, což je další světový jazyk. A postupně budeme budovat i dedikované weby, kde ten Atlas bude v těchto různých národních jazycích. A určitě je tady příležitost oslovit Fakta o klimatu, když někdo má velkou vizi, do jakého jazyka by chtěl Atlas klimatické změny přeložit. Budeme za to rádi a můžeme vyjednávat o možnostech.

časová známka: 46:39

Petr

Tak jo, díky moc za tohle nahlédnutí do nové publikace a vlastně i do té fascinující vědy. To mi přijde krásné. A možná pojďme poděkovat.

Petr

Chci zdůraznit, že to, že tady sedím já, neznamená, že jsem jediný autor — jenom tady zrovna sedím já. Psal jsem to dohromady s Ondrášem Přibylou, zakladatelem Fakt o klimatu. Ondráš tomu dal nejenom teď zase nějaký vklad, ale je i autorem celé té myšlenky a ideje toho Atlasu: jedna stránka vizualizací a jedna stránka srozumitelného, vysvětlujícího textu, která umožňuje pochopit ty základní koncepty.

A pak je za tím skoro celý tým Fakt o klimatu. Je za tím grafický design, který teď dělal Marcel Otruba, ale předtím tady byli další grafičtí designéři, a na první verzi Atlasu se podílel skoro každý v týmu v nějaké fázi — takže ty základy tady byly připraveny jinými.

A za poděkování a za zmínku stojí, že Atlas v angličtině, když jsme měli tu první verzi, recenzovali odborníci a experti z různých odborných institucí. Děkujeme také za šíření a spolupráci různým Čechům, kteří nám k tomu psali testimonialy a dávali připomínky k české verzi — ať už je to Radim Tolasz, nebo Michal Žák a další lidi.

Petr

Takže se dá s klidným srdcem říct, že se na tom podílela odborná veřejnost. Spousta odborníků, kteří se na to podívali. Takže to není jenom nějaká knížka, kterou jsme si napsali, ale se vším všudy odborná publikace, je ozdrojovaná.

Tak já moc díky za tvoji práci a za práci všech, které jsi zmiňoval, i všech ostatních, kteří se do zmínění nevešli.

Petr

Já děkuju za tvoji práci, bylo to pro mě moc příjemné si popovídat.

časová známka: 48:52

Petr

Tak zase někdy příště u mikrofonu. A pro vás, co nás posloucháte: minimálně si ten Atlas stáhněte, je zdarma, a když tak si ho i kupte. A kdybyste třeba nevěděli, co s ním dělat — můžete ho nosit někde u sebe, když budete čekat, že vás čeká nějaká konverzace o klimatu. Ty konverzace podle mých zkušeností fakt vypadají jinak, když nám na stole leží nějaká kotva, nějaká mapa.

Petr

Povídat si, když vidím graf nebo opravdová data, je něco jiného.

Petr

Než povídat si, když vidím zprávy. Tak snad vám bude sloužit. Díky moc a mějte se.

Petr

Děkuju, hezké. Ahoj.